Francouzský deník. Pavel Karas & Jiří Dušek

Francouzský deník, Pavel Karas & Jiˇrí Dušek . . . . . . . . . . Erich je tady!, Jiˇrí Dušek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hvˇezdný atlas Mag-7, Zdenˇek Janák . . . . . . . . . . . . . . . . Poznala jsem jejich zpusob ˚ myšlení, Klára Pavelková . . . Italský deník, Pavel Karas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Radost za pár doláˇcu, ˚ Pavel Gabzdyl . . . . . . . . . . . . . . . . Noc temná jak cˇ erná je kolumbijská káva, Zdenˇek Janák .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

1 16 17 19 21 26 27

Francouzský deník Pavel Karas & Jiˇrí Dušek Zápisky, postˇrehy a osobní poznámky z cesty po francouzských planetáriích a muzeích, kterou nám zprostˇredkovala firma EC-Employment Consulting s. r. o., Národní vzdˇelávací agentura pro evropské programy, RSA Cosmos a Nowatron. Všem patˇrí veliký dík – bez jejich pomoci bychom tak duležitou ˚ výpravu nikdy neuspoˇrádali. Úˇcastníkem zájezdu byl Viktor Votruba (wi-fi tykadlo, pˇríležitostný mluvˇcí a zbožíznalec), Pavel Karas (fotodokumentarista, tlumoˇcník a tažný pes), Pavel Gabzdyl (zábavný spoleˇcník, výjimeˇcný cˇ lovˇek a pˇríležitostný stolek) a Jiˇrí Dušek (zapisovatel, žvatlal, vykradaˇc cizích myšlenek a kokosový v˚ udce). Nˇekteré postˇrehy pochopí jenom ti, kteˇrí s námi byli – tak už to ale v cestopisech bývá. Zbytek snad bude zajímavý i pro ostatní cˇ tenáˇre. Kde je blizna?

Cesta ˇ Rekni, jak to tehdy doopravdy bylo. Mluv za nás! Seznam vˇecí: obleˇcení, spousta ponožek a spod’áru, ˚ oblek (velmi duležité!), ˚ uˇcení

(velmi duležité!), ˚ opalovací krém (velmi du˚ ležité!), jídlo na cestu, šumák, holení, kartácˇ ek, sprcháˇc a šampón. Peníze, pas, fot’ák a spousta dalších velmi duležitých ˚ krámu. ˚ Vˇeci oznaˇcené jako velmi duležité ˚ jsem si shánˇel a pˇripravoval obzvlášt’ peˇclivˇe. Ani jednu z nich jsem ve Francii nepotˇreboval. Seznam spoju: ˚ EC Vindobona (Brno– Víden), ˇ EN Orient Express (Víden– ˇ Strasbourg), R 4251 (Strasbourg–Lyon), Sp 86753 (Lyon–Saint Étienne). Seznam zvláštních událostí (v chronologickém poˇradí): Jyˇríkuv ˚ rozpadlý kufr, jedno (mnou) rozlité pivo, následkem toho konsternovaní spolucestující (to vše jsme ˇ stihli ještˇe v CR), v lehátkovém kupé nebudeme sami, ze spolucestujících se vyklubali kolegové z PˇrF, kolegové mají rež-

nou, jídelní vuz ˚ bez jídla, zažehnání wi-fi abst’áku na nádraží ve Strasbourgu, jeden šumák (mnou) vyšumˇený do uliˇcky TGV, následkem toho konsternovaní spolucestující. Navzdory množství pˇrestupu˚ se nám nepodaˇrilo zabloudit cˇ i zmeškat pˇrípoj. Poznámka: Snažím se ve vlaku dohnat to, co jsem zameškal za celý rok svou nepravidelnou docházkou do kurzu francouzštiny. Nejvˇetší úspˇech sklidila vˇeta: „Máte tady hodnˇe aut.“

Saint-Étienne Hlavnˇe úˇcty, hlavnˇe úˇcty! Mˇesteˇcko Saint-Étienne je asi dvakrát menší než Brno a asi dvacetkrát ospalejší. Ve srovnání se sousedním Lyonem pusobí ˚ jako ponˇekud rozlezlá vesnice. Není divu, že tamní planetárium se tak trochu potýká s nedostatkem penˇez i návštˇevníku. ˚ 2

A je to škoda, nebot’ show, která jsme tamtéž zhlédli, jsme jednomyslnˇe zhodnotili jako nejlepší. I když, vyslovíte-li Vibrato, ještˇe ted’ Viktorovi vstávají všechny chlupy. Na druhou stranu, poˇrad vˇenovaný Marsu nám všem vyrazil dech. Prohlídka firmy RSA Cosmos, vyrábˇející digitální planetária, nakonec není vubec ˚ vizuálním orgasmem, jak jsem oˇcekával, ale o to je pouˇcnˇejší. Christophe Bertie je nám i našim žaludkum ˚ velice sympatickým pruvodcem. ˚ Vubec, ˚ musím pˇriznat, že všichni Frantíci se k nám chovali moc mile, navzdory všem povˇestem o jejich namyšlenosti a „ochotˇe “ mluvit cizími jazyky. Mluvili mnohdy lépe než my. TECHNOKRATOVO OKÉNKO L‘Astronef pˇredstavuje planetárium s šesti CRT projektory a systémem od RSA Cosmos. Zkosené auditorium má 86 míst, každý rok jej navštíví 27 000 návštˇevník˚ u. Roˇcní rozpoˇcet je 620 000 euro. Na plný úvazek je zde zamˇestnáno 7 zamˇestnanc˚u, kteˇrí odbavují zhruba 10 standardnˇe nabízených pˇredstavení. Tvorba jednoho nového poˇradu – o stopáži 30 minut, doplnˇeného stejnˇe dlouhým živým vstupem (bud’ procházka aktuální hvˇezdnou oblohou, nebo objasnˇení nejru ˚ znˇejších astronomických termínu ˚ dle pˇrání vyuˇcujícího) – vyjde na 12 mˇesíc˚ u a 100 000 euro . . . Musím pˇriznat, že jsme se o digitálních planetáriích bˇehem pár desítek minut jednání s Christophem Bertie dozvˇedˇeli víc než za celý dosavadní život. Diskuze probíhala nejen pˇrímo v centrále RSA Cosmos, ale také na vynikajícím obˇedˇe a v prostorách planetária L‘Astronef v Saint-Étienne. První kontakt byl pˇrirozenˇe rozpaˇcitý, ale díky vstˇrícnému jednání a pˇríjemné atmo-

www.astronomie.cz

sféˇre se nám brzo rozvázal jazyk . . . Ostatnˇe, zde jsou nˇekteré mé poznámky – bez ladu a skladu, jen tak, jak mne ruznˇ ˚ e napadaly. • Nevýhody digitálního planetária • Extrémnˇe drahá instalace – až 1 000 000 euro. • Vysoké náklady na tvorbu celooblohových, renderovaných show – srovnatelné s pˇrípravou bˇežného animovaného filmu. • Vizuální podoba promítnuté hvˇezdné oblohy není lepší než obloha promítnutá z analogového, tzv. optomechanického pˇrístroje. Hvˇezdy jsou duhové, obrázky mají omezené rozlišení. Kvalita je navíc odvislá od kondice projektoru ˚ (životnosti lamp). ˇ • Cerná není cˇ erná. Místa, kde se pˇrekrývají obrazy jednotlivých kanál˚ u, jsou u starších lamp dobˇre viditelná. • Omezené rozlišení pˇrináší nejr˚ uznˇejší problémy – nelze vykreslit detaily u úhlovˇe malých objekt˚ u, mnohdy zaˇcne selhávat „stabilita“ obrazu: kotouˇcky planet vypadají zrnitˇe, polopr˚ uhlednˇe, nepˇrirozenˇe, cˇáry nekonˇcí na okraji planety a zasahují až do nich apod. • Každodenní provoz není levný – lampy mají životnost cca 1 500 hodin, takže se musí zhruba jednou do roka vymˇenit. Cena jedné lampy se pohybuje kolem 25 000 Kˇc. • Provoz systému je závislý na dlouhodobé technické podpoˇre firmy RSA Cosmos. Naše optomechanické planetárium je v plném nasazení již 20 let – a je jedno, zda firma Carl Zeiss Jena v˚ubec existuje. Výhody digitálního planetária • Software umožˇ nuje velmi jednoduše skriptovat a s paletou základních funkcí

•

•

• •

•

•

tudíž pˇredstavuje úžasný nástroj pro relativnˇe snadnou tvorbu velmi efektních pˇredstavení. Od podpisu smlouvy po namontování neuplyne více než pu ˚ l roku. Instalaˇcní práce pˇrímo v sále planetária lze odhadnout na 2 mˇesíce, i s pˇrípadnou výmˇenou projekˇcní plochy 4 mˇesíce. Systém digitální projekce v malém planetáriu pˇrijde na cca 150 000 euro. Takže je v možnostech uvažovaného projektu „Pˇrírodovˇedné exploratorium“. Navíc by se tato instalace mohla stát jakýmsi trenažérem pro pˇrechod do velkého planetária. K základnímu servisu není potˇreba zásahu pracovník˚ u RSA Cosmos. Navíc firma Nowatron, zajišt’ující opravu projektoru ˚ Barco, sídlí v Brnˇe. Systém digitální projekce je velmi stabilní. K závadˇe dochází zˇrídka. Systém je velmi variabilní. Libovolné fotografie a animace lze promítnout na libovolném místˇe projekˇcní plochy. Systém umožn ˇ uje další rozvoj autorských schopností jednotlivých zamˇestnancu. ˚ Výroba poˇrad˚ u je nákladnˇejší, ale poˇrady jsou pˇrenositelné, a tudíž je možná jejich výmˇena cˇ i prodej mezi jednotlivými planetárii.

Saint-Étienne zrovna neoplývá supermarkety, ale nacházíme alespon ˇ Spar (ˇcili hezky cˇ esky InterSpar) a zásobíme se levným portským a sušenou šunkou. Po veˇcerech na pokoji blikáme lampiˇckami (rozumˇej degustujeme víno) a posíláme jemné pingy (dáváme pruchod ˚ cynickým poznámkám na adresu svých spolucestujících). Ráno si užíváme bohatého snídanoˇ vého menu hotelu Ibis.

Amatérská prohlídka oblohy

3

Zkrátka, užíváme si všeho, cˇ ím nás Francie muže ˚ pohostit. A schováváme úˇcty. Zaslechnuto u veˇceˇre: „My Francouzi ˇríkáme, že Angliˇcani jsou naši nejlepší nepˇrátelé. Mnoho Francouz˚ u by ve skuteˇcnosti chtˇela být jako oni a jsem si jist, že vˇetšina Angliˇcanu ˚ by chtˇela být jako my. Angliˇcani jsou naší chybˇející souˇcástí.“

Toulouse Pod dvacet euro za menu nejdu! Za veselého pingání se pˇresouváme téžévéˇckem („Všimli jste si, jaká je tu pˇekná stˇredomoˇrská krajina?“ „Však jsme taky kousek od moˇre . . . “) (pochopí opˇet pouze zúˇcastnˇení) do Toulouse, krásného univerzitního mˇesta poblíž hranic se Španˇelskem. Mimochodem, cestou jsem zahlédl Carcasonne. Vypadá opravdu impozantnˇe. 4

Takže tedy, Toulouse je sympatické mˇesto zvící Brna a podobnˇe jako v Brnˇe lze i zde nalézt poˇcetnou komunitu studentu. ˚ Není tedy divu, že hned první veˇcer, kdy si nacpáváme bˇricha místní specialitou Cassoulet (ve skuteˇcnosti je to úplnˇe normální klobása se špekem a fazolemi, ale hlavnˇe, že to chutná dobˇre) a zapíjíme to pastisem, do nˇehož jsme se kolektivnˇe zamilovali, nám ještˇe z vedlejší ulice hraje studentská kapela. A asi to nedrželi poprvé v ruce. Poznámka: Ve Francii se neˇríká pastis, ale Ricard nebo 51, podle toho, kterou znaˇcku uctíváte. Aneb volíš Losnu, nebo Mažnáka? ˇ To hlavní, proˇc tady jsme, je ovšem kosmonautické muzeum Cité de l’espace. Pokud máte nˇekdo dítˇe se zájmem o astronomii a kosmonautiku, vezmˇete ho tam a máte mé slovo, že se celý den nebude ani na chvíli nudit. Vˇerné modely kosmických družic a rakety Ariane v mˇeˇrítku 1:1 jsou jen zaˇcátek. Mužete ˚ si prolézt opravdivým Mirem (jedná se o dvojˇce v pravém slova smyslu, nebot’ je Sovˇeti používali k výcviku), vyzkoušet si simulátor mˇesíˇcní chuze, ˚ zajít si na poˇrad do planetária a zhlédnout show v IMAXu. A až si budete myslet, že jste toho vidˇeli dost, cˇ eká vás obrovská interaktivní výstava. Poznatek: Francouzi jsou machˇri na výstavy. Mají fantazii, nápady, potˇrebnou dávku didaktických schopností, a pˇredevším peníze. Klobouk dolu! ˚ Pruvodcem ˚ nám tentokrát je pan Pascal Prieur a jeho nadmíru sympatická kolegynˇe Aude, která nás pozvala na obˇed. Ve Francii totiž podle teorie pana Prieura platí ženy. Jestli se jim daˇrí tuto teorii uvádˇet v praxi, pak je to skuteˇcnˇe sympatická zemˇe. :)

www.astronomie.cz

ální výukové poˇrady, areál pro nejmenší dˇeti je vymyšlen více než dokonale. Celkovˇe se jedná o rozlehlou plochu s nˇekolika budovami se stálými i doˇcasnými expozicemi. Samozˇrejmostí je restaurace a velký obchod. Starší planetárium – zkosené auditorium se 150 místy, velikostí srovnatelné s naším, 24 diaprojektor˚ u, BARCO a vektorový projektor Digistar 2. Zhlédli jsme jednu starší 15minutovou pohádku pro dˇeti a musím uznat, že kombinace diaprojekce s videem byla více než dobˇre zpracovaná. TECHNOKRATOVO OKÉNKO Vstupné 20 euro, dvˇe planetária, jeden Nové, vˇetší planetárium v Cite de IMAX, 300 000 návštˇevník˚ u roˇcnˇe, 60pro- l’espace je ve 20metrové kopuli (zkosené centní sobˇestaˇcnost. 50 procent škol, 50 pro- auditorium, 250 míst) s projektorem Digiscent veˇrejnost. Školáci z okolí Toulouse tar 3 a vždy s dvojicí CRT projektor˚ u mímají vstup zdarma. Vydávají cˇ tvrtletník ˇrících na stejné místo. Videoprojekce byla pro pˇríznivce a školy, na provoz pˇrispívá opˇet dech beroucí, ale procházka objekty pˇredevším mˇesto Toulouse. Nabízejí speci- sluneˇcní soustavou patˇrila do tvorby „koKromˇe perfektních výstav nás ještˇe zaujalo staré planetárium (v Cité jsou dvˇe) s celooblohovou projekcí realizovanou pomocí diaprojektoru. ˚ Musím opˇet smeknout pˇred Francouzi, že tuto technologii dotáhli do funkˇcní podoby, nebot’ synchronizace projektoru ˚ a výroba poˇradu ˚ je nesmírnˇe nároˇcná, i když není pochyb o tom, že takové pˇredstavení má pak nezamˇenitelné kouzlo. Nabízí se analogie s úsilím ve fotokomoˇre, které ustupuje rychlé a pohodlné práci ve Photoshopu.


5

cˇiˇcka s pejskem vaˇrili dort“. Zajímavým nápadem však byla kombinace automatiky s live show . . . Poˇrad byl pˇredem naprogramován – tj. pohyby planetária a soundtracková hudba – avšak celý komentáˇr vedl moderátor. Zajímavá cesta, i když ani ona nedává pˇríliš prostoru na improvizaci. Pr˚ uvodce se musí vejít do dané stopy, takže sice je každý poˇrad „originál“, ale lišící se jen v detailech. Jelikož byl moderátor zároven ˇ autorem animací, dozvˇedˇeli jsme se také, že celý poˇrad smontoval za dva mˇesíce . . .

tel neumí anglicky. Pravda, mˇel jsem koneˇcnˇe šanci poˇrádnˇe vyzkoušet svou francouzštinu, ale obávám se, že by to skonˇcilo na úrovni „I there“ a „Taky tu máte hodnˇe aut?“ Místo toho si projdeme pˇrekvapivˇe pitoreskní centrum starobylého mˇesta a zamíˇríme, pro zmˇenu vlakem TGV, do 10 km vzdáleného parku Futuroscope. Tedy, byli jsme Christophem upozornˇeni, že nemáme cˇ ekat žádnou vˇedu, pouze „wow-show“. Ale pˇredstavte si, že jdete na koncert Evy a Vaška s tím, že netušíte žádnou nároˇcnou hudbu, jen sluDodatek: Ještˇe než odjedeme, Jyˇrík nás za- níˇckové písníˇcky. I tak výsledek pˇredˇcí vede do úžasné palaˇcinkárny a zaboulí nás všechna vaše oˇcekávání. fánem. Ale bud’me také trochu sluníˇckoví. První dojem je každopádnˇe impozantní. Poitiers Park je tvoˇren ohromným množstvím pavilonu, ˚ které jsou reprezentovány velkými Smích je pˇrevleˇcená žízen. ˇ ˚ jaké V Poitiers se nachází staˇriˇcké planetárium, budovami tˇech nejbizarnˇejších tvaru, ovšem o víkendu je zavˇrené a tamní ˇredi- si dovedete pˇredstavit. Prostorem se roz-

6

www.astronomie.cz

hodnˇe nešetˇrilo. Sem tam mezi atrakcemi potkáváte lesklé cˇ erné skulptury, které svými ladnými tvary oko jistˇe také neurazí. Ovšem procházka jako ze snu šíleného architekta by byla za 35 € ponˇekud málo, a tak se ponoˇrme do útrob pavilonu. ˚ Pod naleštˇeným povrchem se skrývá baterie IMAXu ˚ a jejich nejruznˇ ˚ ejších modifikací. Tedy, nˇekterá pˇredstavení jsou zajímavá a jelikož jsem nikdy nebyl v IMAXu, ze zacˇ átku jsem si to užíval. Zejména prulet ˚ Atlantidou v sedadlech s force-feedbackem byl velmi pusobivý. ˚

v místní restauraci, ve které to sice bzuˇcelo turisty jako v mraveništi, ale pˇetibábu nám tam stejnˇe nerozmˇenili. Ukázalo se totiž, že ve Francii jsme virtuálními boháˇci. Ze štˇedrých zdroju˚ Evropské unie nám sice byly pˇridˇeleny tuˇcné diety, nicménˇe v pˇetiseteurových bankovkách, které jsou ve Francii prakticky nerozmˇenitelné. Pˇripadal jsem si jako v povídce Marka Twaina, až na to, že nás nevítali a nehostili jako krále, ale naopak na nás koukali, jako bychom ty peníze ukradli nebo zfalšovali. Radˇeji jsme se už ani nepokoušeli TECHNOKRATOVO OKÉNKO rozmˇenit v hotelu, nebot’ hotely se ukáSouˇcástí Futuroscope je samozˇrejmˇe plane- zaly jako vubec ˚ nejchudší podniky v celé tárium – v kruhovém uspoˇrádání sedadel, Francii. Tedy, alespon ˇ soudˇe podle protáhs kupolí srovnatelnou s naší, s cca 200 místy lých obliˇceju˚ recepˇcních. A ta blbá snídanˇe a zˇrejmˇe systémem Evans and Shuterland). je ve všech hotelech Ibis úplnˇe stejná a už Opˇet jsme se tedy proletˇeli cˇ ernou dírou nám leze krkem. a uznali, že zatím nejlepší show vidˇeli v St. Étienne. Nejsem si jistý, ale ˇrekl bych, že zdejší poˇrad prochází z dílny Hayden planetarium v New Yorku. Vzdalovali jsme se od Zemˇe, proletˇeli známou animací mlhoviny M 42 v Orionu a skonˇcili u nejvˇetších struktur ve vesmíru. Projekce zprostˇredkovaná CRT projektory však trpˇela podobnými neduhy jako jinde. Tedy svˇetlými proužky na projekˇcní ploše a nezcentrováním obrazu, které na pˇrekryvech zdvojovalo obraz. Ale ˇrekl bych, že toho si všimnul jenom málokdo. Celé show trvalo odhadem 20 minut, ponˇekud rušivˇejší byla agresivní hudba, ale na druhou stranu, to už je vˇec osobního vkusu. Postupem cˇ asu však produkce na gigantickém plátnˇe zaˇcala unavovat a ta závˇereˇcná, splácaná z archaických, neuvˇeˇritelnˇe infantilních poˇcítaˇcem referovaných animací, byla tou povˇestnou poslední kapkou. Náladu nám pˇríliš nespravil ani obˇed Amatérská prohlídka oblohy

7

Paris (I) Nemohu ˇríct, že bych si nemyslel, že nemohu nesouhlasit. Bylo by pokrytecké tvrdit, že nás Paˇríž uchvátila na první pohled. Neuchvátila. Ani metro, ani cˇ tvrt’ La Villette, v níž se nacházel náš hotel, zrovna neoplývají osobním kouzlem. K tomu všemu je poˇrád škaˇ redˇe. Zatímco Ceská republika zažívá první letošní tropická vedra, my jsme ve Francii nachytali všehovšudy sotva pár hodin sluneˇcního svitu. Ještˇe že mám ten opalovací krém. I proto se rozhodujeme náš první volný den (ano, i když to tak možná nevypadá, teprve osmý den máme v našem nabitém programu skulinu) strávit v muzeu muzeí – v galerii Louvre. Je to navíc pˇríjemné zpestˇrení po týdnu stráveném v planetáriích a IMAXech.

8

Zámek Louvre sestává ze tˇrí kˇrídel a cˇ tyˇr podlaží. Uprostˇred nádvoˇrí stojí proslulá pyramida, která slouží jako vstup do gigantického fopá, kde si mužete ˚ zakoupit nejen vstupenky, ale i obˇcerstvení a samozˇrejmˇe suverény. Lístek stojí 9 €, což je docela snesitelná cena za tu kolosální dávku historie, do které se pruchodem ˚ do libovolné cˇ ásti ponoˇríte. My jsme nejprve zvolili kˇrídlo Richelieu, ve kterém se mimo jiné nacházejí pˇrepychové pokoje Napoleona III. V každém patˇre muzea napoˇcítáte bezmála sto místností a ztratit se v nˇem není vubec ˚ tˇežké. Naštˇestí pˇri vstupu nafasujete podrobný plán a všechny pokoje jsou systematicky oˇcíslovány. S touto vymožeností jsem mohl i já, schopen ztratit se i na mapˇe v Unrealu, vytyˇcit si trasu prohlídky. Potíž s Louvrem je ta, že i když zredukujete výstavu na 10 % must-see, míjíte expo-

www.astronomie.cz

náty v poklusu. Vyjmˇete libovolný obraz, a umístˇete jej do Moravské galerie a zarucˇ uji vám, že návštˇevníci si jej budou dlouze prohlížet s nábožnou úctou. Zde proudí davy kolem Tizianu, ˚ Leonardu ˚ a Botticelliu, ˚ kteˇrí se ztrácejí v moˇri jiných nádherných dˇel. Pochopitelnˇe, až na Monu Lisu, ke které vás pˇres pul ˚ muzea neomylnˇe navedou cˇ ernobílé cedule, s nimiž se nˇekdo ve wordu moc nepáral. Až se nasytíte obrazu, ˚ vˇrele doporucˇ uji cˇ ást vˇenovanou starému Egyptu. Ta je sama o sobˇe ohromná a bohatá, díky Napoleonovi, jednomu z nejpilnˇejších obstaravatelu ˚ suvenýru, ˚ jaký kdy chodil po téhle zemi. Bud’me mu za to vdˇecˇ ni, kamenné desky s hieroglyfy, sochy i sarkofágy jsou v naprosto perfektním stavu – což se o tˇech, které zustaly ˚ v Egyptˇe, bohužel ˇríci nedá. Tˇrešinkou na dortu je zvˇerokruh z Dendary, jedna z nejstarších dochovaných map oblohy, na které mužete ˚ studovat pˇredchudce ˚ dnešních souhvˇezdí. Ještˇe jen tak ze sportu uˇciním pokus nalézt nˇejaký portrét Galilea a zamˇestnankynˇe muzea uˇciní malý lingvistický úkrok stranou, když prohlásí, že o žádném obrazu od Galilea neví. Opouštíme galerii zcela nasyceni s lehkým pocitem marnosti, když pˇremýšlíme, co všechno jsme nevidˇeli (témˇeˇr vše) a kolem cˇ eho jsme jen tak proklusali (vše). Promenáda po bulváru podél Seiny se již nese v duchu mých vysnˇených pˇredstav o Paˇríži a moje duše chrochtá blahem. Navštívíme katedrálu Notre-Dame a pˇremístíme se do cˇ tvrti Montmartre, kde vyškrábeme poslední zbytky sil, abychom se vyškrábali na kopec. Jyˇrík, buhví, ˚ kam na to chodí, loví ve své pamˇeti polozapomenuté perly jako dum ˚ Jeana Maraise, kavárnu U Dvou mlýnu˚ (kde pracovala Amélie Pou-

lain) cˇ i vinohrad kousek pod bazilikou Sacré-Cœur, kde vyrábˇejí víno s jednoznaˇcnˇe nejhorším pomˇerem cena/výkon na svˇetˇe. A Sacré-Cœur je nádherná. Obzvláštˇe když zpod mraku˚ vykoukne Slunce. V tomtéž okamžiku, kdy mi dojdou baterky foˇ eku to dodá takový hˇrejivý toaparátu. Clovˇ pocit jistoty, že zákony Vesmíru i tak daleko od domova pracují pˇresnˇe a vše je v nejlepším poˇrádku. Sedíme na schodech a shlížíme na Paˇríž. Jakýsi cˇ ernoch s kytarou zpívá Lennonovo Imagine a Armstrongovo What a Wonderful World a pro jednou se takovému kýˇci nedá nic vytknout. Viktor zruˇcnˇe zatlaˇcí špunt do láhve a svˇetle nazlátlá tekutina zapadne do harmonické skládanky podveˇcera jako poslední dílek do puzzle.


9

Paris (II)

cˇ ert ví proˇc, pokaždé jedou nˇekam jinam) se pˇremist’ujeme do Palais de la Découverte. Souˇcástí tohoto pˇrírodovˇedného muzea je i planetárium, vybavené na rozdíl od svých digitálních protˇejšku ˚ projektorem Carl Zeiss. Obloha promítaná optickými vlákny z modré koule uprostˇred sálu nás úplnˇe ohromila, byla jednoduše fantastická! Avšak projekce multimediálních prvku ˚ nás poslala tvrdým úderem zpˇet na zem. Výbˇer a postprodukce obrázku ˚ byly prostˇe trestuhodnˇe odbyté. Dílo zkázy dokonal moderátor s neskuteˇcnˇe afektovaným hlasem, který si pˇríliš nelámal hlavu s tím, že by poˇrad, nota bene školní, mˇel mít nˇejakou logickou strukturu.

Bobyny ˇ Bobyny! ˇ La Défense je výstavní skˇríní moderní architektury. Aˇckoli nejsem zrovna pˇríznivcem mohutných sklobetonových kostek, které rostou už i v našich velkých mˇestech jako houby po dešti, musel jsem uznale smeknout. Každý mrakodrap má svuj ˚ zcela osobitý design a fotograf se tady vyˇrádí. Kdyby takhle u nás vypadaly ty takzvané technologické parky, nic bych nenamítal. Dominantou je pochopitelnˇe stavba Grande Arche, Velká archa, jejíž takˇrka 120metrové „okno“ míˇrí pˇresnˇe na Vítˇezný oblouk. Pokud jde o symetrii a linie, Francouzi trpí zˇrejmˇe jakousi obsedantnˇe kompulzivní poruchou. Po krátkém souboji s metrem (ještˇe po- TECHNOKRATOVO OKÉNKO ˇrád jsme úplnˇe nepronikli do systému zón, Projektor Spacemaster od firmy Carl Zeiss turniketu ˚ a záhadných vlaku ˚ RER, které, je skuteˇcnˇe špiˇcková liga. Ostré, témˇeˇr

10

www.astronomie.cz

bodové obrazy hvˇezd s náznaky scintilace, stejnˇe tak dokonalá projekce planet a Mléˇcné dráhy, simulace extinkce u obzoru . . . to všechno naše domácí planetárium nikdy nedokáže. Sál mˇel v pr˚umˇeru cca 15 metr˚ u, kruhové uspoˇrádání sedadel, projekˇcní plocha mˇela pˇrekryvy a vstupenka stála 3,5 eura. Jenže tohle všechno zcela zaniklo v dˇesu místního moderátora. Poˇrad byl celý živý, až na úvodní a závˇereˇcnou stmívající hudbu. Nejdˇríve to vypadalo na procházku hvˇezdnou oblohou, jenže pak . . . Obrázky planet, které se zde promítaly z diaprojektoru, ˚ byly na úrovni stínového divadla pˇred tˇriceti roky. Vybledlé, maskované špatnˇe anebo v˚ ubec, s chlupy a rozostˇrené – to se u nás ukazovalo nˇekdy pˇred pˇeti desetile-

tími! A jediné dvˇe animace vypadaly, jako když je stáhnete z youtube.com. Chut’ jsme si spravili alespon ˇ na expozicích, které byly opˇet dokonalé. Poté jsme opˇet vyrazili nasávat paˇrížskou atmosféru. Minuli jsme Sorbonnu, na akademické pudˇ ˚ e zakoupili levné kafe z automatu a na chvíli zakotvili u Panthéonu, v nˇemž nalezli svuj ˚ poslední odpoˇcinek Voltaire, Victor Hugo cˇ i Maria Skłodowska-Curie. Naše procházka pak vedla pˇres Lucemburské zahrady až ke kostelu Saint-Sulpice, kterým kdysi procházel nultý poledník a kde, jak Jyˇrík nezapomnˇel podotknout, Sillas ubil jeptišku. Druhého dne navštívíme Cité des Sciences et de l’Industrie. Další plane-


11

ných cˇ i dokonce odchlíplých. Jinak ale projekce vypadala dobˇre. Akorát, že projektory DLP nedokážou vykouzlit cˇ ernou oblohu, nýbrž šedivou. Hvˇezdy však byly jasnˇejší, systém stabilní a provozní náklady výraznˇe nižší. Díky pr˚ uvodci – Christophovi, který za námi pˇrijel ze St. Étienne, a Petrovi Valehrachovi z Nowatronu jsme nahlédli i do zákulisí, popovídali si s technickým personálem a dokonce i s paní ˇreditelkou, na první pohled ráznou ženou. Živé show, které jsme shlédli na úvod, bylo pˇekné po obsahové stránce, ale opˇet ukázalo, že systém digitální projekce sice TECHNOKRATOVO OKÉNKO nabízí celou ˇradu nejruznˇ ˚ ejších efektu, ˚ ne ˇ Rekl bych, že Cité des Sciences et de samoúˇcelných, ale nikdo je zpravidla nevyL’Industrie je dokonalé. Konkrétnˇe plane- užívá . . . Jinak ale nelze zhlédnutému nic tárium pˇrekvapí na první pohled divnou vytknout. Druhé, automatické pˇredstavení projekˇcní plochou. Je sestavena z trojúhel- bylo vˇenováno historii kosmonautiky. Naníkových plech˚u, obˇcas nápadnˇe zprohýba- konec jsme nakoukli do tˇretího, zˇrejmˇe nej-

tárium, další expozice, další IMAX a další pˇríval zajímavých informací a inspirace. Upˇrímnˇe ˇreˇceno, jsem rád, že je poslední. At’ chcete nebo ne, maraton poˇradu, ˚ nekoneˇcné prohlídky interaktivních expozic a zasvˇecené rozhovory s pracovníky v angliˇctinˇe, která se v našem podání podobá jazyku Shakespearovu asi tolik jako Viktor pohledné francouzské sleˇcnˇe, to vše vás dˇrív nebo pozdˇeji prostˇe unaví. Procházím výstavu a už ani nejsem schopen vnímat obsah a úˇcel bezpoˇctu experimentu ˚ vˇenovaných astronomii, pozorování cˇ i optickým iluzím.

12

www.astronomie.cz

lepšího pˇredstavení „Are we alone?“ z Hayden Planetarium v New Yorku . . . Doba, kdy nám bude poˇrady namlouvat Harrison Ford a hudbu skládat Peter Gabriel, je u nás ale ještˇe hodnˇe daleko. Cena za tuhle produkci však nebyla nejmenší a je otázka, zda tedy vubec ˚ smysluplná. Planetárium v La Cité je od firmy RSA Cosmos, má uspoˇrádání zkoseného auditoria, 265 míst, pr˚ umˇer kopule 21 metru ˚ , 200 000 návštˇevník˚ u roˇcnˇe. Základní skripty pro real-time animace pˇripravují dva lidé, jedno show pˇrijde na 3 mˇesíce práce. Na celooblohové animace si zatím netroufají, ale chtˇeli by se do nich pustit. Faktem je, že renderovací poˇcítaˇce byly z dnešního pohledu již zastaralé (rok instalace 2006), navíc RSA Cosmos pˇripravuje nový software s mnohem rozsáhlejšími databázemi. Ty by šly využít i pro rozsáhlejší vysokoškolskou výuku – nejen na pˇrírodovˇedecké fakultˇe, ale i na „pajdáku“ nebo technice . . . V La Cité je i La Geode. IMAXové show sledované pomocí brýlí s barevnými sklíˇcky sice bylo o prehistorických zvíˇratech, ale po obsahové a vizuální stránce mu nic vytknout nešlo. Akorát mne z této 3D technologie bolely oˇci, ne vždy byl efekt nápadný a barvy byly tu a tam vyblité. Pouˇcením bylo i zaˇrízení pro distribuci anglického komentáˇre. Jelikož byly jeho souˇcástí i ruchy a hudební doprovod, slyšeli jsme vše chvílemi dvojitˇe. Také infraˇcervený pˇrenos dat nebyl nejefektivnˇejší, staˇcilo se podrbat na nose a zvuk vypadnul. Nakonec nám nezbývalo, než se rozloucˇit s Christophem. Díky nˇemu jsme se o systémech digitálních planetárií dozvˇedˇeli víc než za celý život. Byl skvˇelým hostitelem, domluvil nám vˇetšinu setkání a popovídali nám také o ˇradˇe soukromých, témˇeˇr nezve-

ˇrejnitelných vˇecích. Doufám, že se zase nˇekdy potkáme, tˇrebas tentokrát v Brnˇe. Veˇcer se jdeme odreagovat – jak jinak – na Montmartre.

Paris (III) M˚ užeme to vyhrotit, ale pak to zase zaoblíme . . . Návštˇevu Eiffelovky jsme kvuli ˚ poˇcasí stále odkládali, i když jsme kolem ní už nˇekolikrát prošli. Dnešní, jedenáctý den máme volný a rozhodujeme se – ted’, nebo nikdy. Je sice škaredˇe, ale aspon ˇ neprší. Nejprve ale Muséum national d’Histoire naturelle. Nejvˇetší geologická mapa Francie, mineralogická expozice (k naší, ale zejména Gabiho velké lítosti zavˇrená)


13

a ohromný sál Evoluce, jakýsi pˇrerostlý kabinet šíleného uˇcitele biologie. Nemohu ˇríct, že by na mˇe umˇelé, ale pˇresto vˇerné modely zvíˇrat neudˇelaly dojem, zvlášt’ když mezi nimi kliˇckovaly desítky školních výprav. Francouzské dˇeti na mˇe pusobily ˚ opravdu pozitivním, entusiastickým dojmem, nˇekteré sedˇely na bobku a velmi soustˇredˇenˇe cosi vypisovaly do pˇripravených pracovních listu, ˚ jiné prostˇe jen bˇehaly kolem vystavených exponátu ˚ a dávaly pruchod ˚ svému frenetickému nadšení. („Skelet! Skelet! Skeleeet! SKELEEEEEEEET!!!“) Pája nám také pˇredvedl jednu lahudku ˚ – ulice pˇrilehlá k Muzeu pˇrírodní historie nese jméno po pˇrírodovˇedci Couvierovi, všeobecnˇe oblíbeném katastrofistovi. Moc se mu tam nechtˇelo, ale my jej pˇremluvili a vše dukladnˇ ˚ e fotodokumentovali. Když

14

už pro nic, tak pro tu oblíbenou pˇrílohu, která nese prakticky v každé restauraci jeho jméno. A koneˇcnˇe Eiffelova vˇež. Když se prokliˇckujete davem turistu, ˚ cinkajících penˇezi, a prodavaˇcu, ˚ cinkajících mosaznými a blikajícími eiffelovˇciˇckami, vystojíte si pulho˚ dinu ve frontˇe, s tˇežkým srdcem ulehˇcíte penˇežence o dvanáct éˇcek, vystojíte další pulhodinu ˚ pˇred výtahem a necháte se koneˇcnˇe vyvézt nahoru, cˇ eká vás opravdu impozantní pohled z tˇrísetmetrové výšky. Ne že by Paˇríž z výšky byla buhvíjak ˚ krásná, možná v kreslených filmech, ale ne za pošmourného odpoledne. Nicménˇe pohled na to mraveništˇe dole i tak stojí za všechnu tu námahu. Dávám za pravdu Jyˇríkovi, který celý den pohnutým, až lehce hysterickým hlasem hrozil, že pokud si koupíme lístek jenom do druhého patra, vlastnoruˇcnˇe nás z nˇej shodí dolu. ˚

www.astronomie.cz

Velkoryse odˇrekneme nabídku skleniˇcky šampanského ˇ za deset éˇcek a vrátíme se zpˇet na zem. Je devˇet veˇcer, ale v Paˇríži se stmívá o hodinu pozdˇeji než u nás a všude je ještˇe svˇetlo. Na Eiffelovce se postupnˇe rozsvˇecují svˇetla a na špiˇcce zaˇcíná svou noˇcní smˇenu maják, jehož svˇetlo cˇ ím dál nápadnˇeji proˇrezává vzduch v širokém okolí vˇeže. Jakýsi polonahý Francouz tanˇcí mezi turisty, jako by ho kousla tarantule. V deset hodin se celá vˇež na nˇekolik minut rozbliká jasným modrobílým svˇetlem, což je celkem vtipný dárek paˇrížským epileptikum. ˚ Pro nás je to signál, že den se nachýlil ke konci a je na cˇ ase jít domu. ˚ Projdeme dlouhým parkem pod symbolem Paˇríže, v nˇemž nezakrytˇe paˇrí tisíce lidí. Zítra jedeme domu. ˚

Poslední den máme vyhrazený pro muzeum letectví na okraji Paˇríže, ale hromadná doprava RER nám uštˇedˇrila poslední úder. Jeli jsme sice po správné trati, ale vlak se z nˇejakého duvodu ˚ rozhodl, že v naší zastávce nezastaví. Stejnˇe jako ve tˇrech dalších. Po nˇekolika kilometrech jsme koneˇcnˇe vystoupili neznámo kde a usoudili, že to je znamení, že vstup do Le Bourget nám je pro dnešek zapovˇezen. Obrátili jsme kormidlo do Versailles. Potácíme se ohromnými zahradami a upˇrímnˇe se tˇešíme domu. ˚ Na velký obˇed už nemáme peníze, a tak Viktor s Gabim zapojují fantazii a popisují své pološílené vize ohromné tuˇcné kachny se zelím a špekem. Vyzvedáváme kufry v hotelu Ibis a vyrážíme smˇer nádraží.


15

Jedeme lužkovým ˚ vozem pˇres Berlín, což je trochu zvláštní, ale už nemáme ani sílu upˇrímnˇe se tomu divit. Jirka s Pavlem nafasují do kupé šíleného Francouze, který neustále zoufale opakuje, že nemá kde spát, a já s Viktorem se dˇelíme o náš tˇesný prostor s úplnˇe jinak šíleným Francouzem, který neustále opakuje, jak je všechno su-

per a cool. No aspon ˇ že ten náš má pozitivní pˇrístup k životu. Krátce po cˇ tvrté hodinˇe odpolední pˇriváží vlak EC Vindobona (ano, tentýž, kterým jsme pˇred dvˇema týdny opustili naši rodnou hroudu) cˇ tyˇri zpocené, smradlavé, ale veskrze spokojené cestovatele zpˇet do Brna. X

Erich je tady! Jiˇrí Dušek Vˇcera mi na starou, ale trvalou adresu došel otluˇcený, ale tuˇcný balíˇcek a z nˇej se po mírném trhnutí vyloupl jeden z nejnadˇejnˇejších atlas˚ u všech dob, který se kdy objevil ˇ na nehybném rybníˇcku Ceské republiky, pomineme-li dílo magistra Kellyho a náplavu americké produkce, tedy pˇríjemný, ale cˇ ernobílý atlas hvˇezdné oblohy od nˇemeckého Ameriˇcana Ericha Karkoschky. Možná to víte, možná ne, pokud se nemýlím, je autor tohoto kapesního atlasu odkojencem podobné akce, jako je Astronomická expedice na podkrkonošském pozemku. Dnes analytik zábˇeru ˚ planet poˇrizovaných Hubblovým kosmickým dalekohledem, byl Erich pˇred roky vedoucím na Mezinárodním astronomickém táboru mladých – International Astronomical Youth Camp, který se již nˇekolik desetiletí koná v ruzných ˚ evropských státech. ˇ Párkrát dokonce na území Ceska a nebo tˇesnˇe za našimi hranicemi – v Nˇemecku cˇ i Slovensku. I když je IAYC ponˇekud volnˇeji vedený, v porovnání s úpickým táborem, je zˇrejmé, že autor hvˇezdného atlasu oblohu zná nejen teoreticky, ale také prakticky. Atlas Ericha Karkoschky, jenž u nás vyšel témˇeˇr samizdatem (urˇcitˇe kvalitou papíru a tisku) pˇred více než deseti roky v jednom dávno zaniklém ostravském vydavatelství,

16

se právem stal oblíbeným spoleˇcníkem všech zaˇcínajících i lehce pokroˇcilých kosˇ moplavcu ˚ . . . Cernobílé mapy s detailnˇejšími výˇrezy, výbˇer tˇrí stovek objektu ˚ vzdáleného vesmíru, dokonce i ponˇekud pˇrekombinované tabulky s nejruznˇ ˚ ejšími astrofyzikálními informacemi . . . to všechno skvˇele zapadlo do knihovniˇcky snad každého hvˇezdáˇre. Bohužel, Ericha odvál cˇ as. S atlasem se již ˇradu roku ˚ setkáte pouze v ohmataných rukou zarostlých pozorovatelu ˚ ... Beznadˇejnˇe je vyprodán i na té nejzatuchlejší hvˇezdárny, dokonce i v nejzapadlejším knihkupectví. Nyní už je ale všechno úplnˇe jinak. Erich Karkoschka vstal z popelu prostˇrednictvím vydavatelství Computer Press, a.s. Je zˇrejmé, že evidentnˇe došlo k jistému vývoji. Tak pˇredevším – staronový atlas má doporuˇcenou prodejní cenu 349 Kˇc (u nás na brnˇenské hvˇezdárnˇe jej ale prav-

www.astronomie.cz

dˇepodobnˇe koupíte o nˇeco levnˇeji). Je tedy zhruba tˇrikrát dražší než jeho slezský pˇredchudce ˚ – jenže je taky ponˇekud jiná doba a knížky za deset roku ˚ obecnˇe podražily možná více než o trojnásobek. Dalším rozdílem je, že jihomoravský následovník disponuje pevnými deskami a solidní vazbou – vypadá tudíž lépe, zˇrejmˇe déle vydrží, i když není zˇrejmé, jak moc bude stabilní na klínˇe u dalekohledu. Rozevˇrít však jde až na maximum, navíc nehrozí, že se vám z lepeného atlasu stane salátové vydání. Zadní strana obálky také pˇredesílá, že nové vydání reflektuje mˇeˇrení provedená prulomovou ˚ sondou Hipparchos, a že zde najdete fotografické zábˇery vˇetšiny objektu˚ vzdáleného vesmíru zmínˇených v publikaci. Tedy až na hvˇezdy a dvojhvˇezdy. Tento doplnˇek, který možná zvedne prodejnost u laické veˇrejnosti, se mi však zdá zbyteˇcný – snímky jsou cˇ ernobílé, o viditelnosti nic moc neprozradí a jen atlas prodražily a jen obtloustly . . . Jihomoravská verze Ericha též disponuje kalendáriem nˇekterých zajímavých astronomických úkazu˚ až do roku 2020. Co ˇríci závˇerem? Neváhejte a Ericha Karkoschku si (opˇet) kupte. Bude ozdobou

nejen vaši knihovny, ale také zajímavým lodivodem noˇcní oblohou. Tedy pokud vás nˇeco takového jako hvˇezdné nebe a papírové atlasy vubec ˚ zajímají . . . X

Erich Karkoschka, Karkoschk˚ uv astronomický atlas hvˇezdné oblohy, Computer Press, a.s., Brno, 2007

Hvˇezdný atlas Mag-7 Zdenˇek Janák Jestli už z vaší mnohokrát prolistované, provlhlé a portrhané kopie z kopie Beˇcváˇrova atlasu Coeli pomalu mizí i ty nejjasnˇejší hvˇezdy, možné je právˇe na cˇ ase poˇrídit si atlas nový. A nemusíte ani utrácet za neskladné plachty atlasu Coeli Novus nebo poˇrizovat drahý zahraniˇcní atlas. Andrew L. Johnson se totiž rozhodl vytvoˇrit dostupný a kvalitní hvˇezdný atlas vhodný nejen pro zaˇcáteˇcníky – The Mag-7 Star Atlas Project.


17

ξ

γ Gemini

Taurus

Aldebaran

Orion

λ Betelgeuse

π3

γ

NGC 2238

π4

δ

M 78

ζ

ε

η

M 42

ι Monoceros

Canis Major Sirius

s

β

M 43

κ ζ

β

τ

Rigel

Eridanu

Lepus

α

µ

Ukázka výstupu programu PP3, nebo též výˇrez z mapy atlasu Mag-7

Atlas se skládá z celkem dvaceti map pokrývajících celou severní i jižní oblohu a jedné dodatkové mapy detailnˇeji zobrazující kupu galaxií v souhvˇezdí Panny. Na mapách jsou vyznaˇceny hvˇezdy do hvˇezdné velikosti 7,25 mag. Zvláštˇe pak oznaˇceny dvojhvˇezdy. Ruznými ˚ symboly jsou vyznaˇceny odpovídající typy deep-sky objektu, ˚ zahrnující Messieruv ˚ katalog, RASC výbˇer z NGC katalogu a Herschell 400 katalog. Celkovˇe tak pˇres 550 objektu. ˚ V mapách jsou vyznaˇceny spojnice souhvˇezdí, jejich hranice i jména a pˇrímo oznaˇceny jasné hvˇezdy. Znázornˇeny jsou i hlavní kružnice rovníkových souˇradnic. Díky limitující hvˇezdné velikosti vyznacˇ ených hvˇezd je atlas ideální pro orientaci na obloze u menšího dalekohledu, zvláštˇe

pro zkušenˇejšího pozorovatele zbˇehlého v orientaci na obloze a ve vyhledávání notoricky známých objektu. ˚ Atlas existuje ve tˇrech provedeních. V ruznobarevné ˚ variantˇe, která ale není vhodná pˇrímo do terénu a prohlížení pod cˇ erveným svˇetlem, na rozdíl od cˇ ernobílé verze. A v barevném provedení i s vyznaˇcenou Mléˇcnou drahou. Atlas si mužete ˚ zdarma stáhnout z internetových stránek projektu1 , pˇrípadnˇe z jejich cˇ eského zrcadla2 . Svobodná licence, pod kterou byl atlas uvolnˇen, vás opravnuje ˇ k jeho dalšímu beztrestnému šíˇrení a využívání. Mapy lze stáhnout ve formátu PDF a tak vytisknout na jakékoliv tiskárnˇe na libovolnˇe velký formát papíru bez ztráty kvality.

PP3 Mapy atlasu Mag-7 byly vytvoˇreny pomocí programu PP33 , jehož autorem je Torsten Bronger. Ten je také možné zdarma stáhnout z internetu, ale k jeho plné funkˇcnosti budete rovnˇež potˇrebovat mít nainstalovaný systém LATEX. Pokud vás neodradí ponˇekud spart’anské ovládaní programu pomocí textového souboru se zapsanými pˇríkazy, mužete ˚ si z jeho pomocí vytvoˇrit pˇrehledné mapy všech souhvˇezdí, nebo i jiných libovolných cˇ ástí oblohy. Ty jsou vhodné jako kvalitní ilustrace do publikací a najdete je i u všech popisu ˚ souhvˇezdí na stránkách internetové encyklopedie Wikipedia. X

1 http://www.siaris.net/astro/atlas/ 2 http://www.astro.cz/mirror/atlas/czech/ 3 http://pp3.sourceforge.net/

18

www.astronomie.cz

Poznala jsem jejich zpusob ˚ myšlení Klára Pavelková „Poznal jsem jejich zpusob ˚ myšlení, slovník, narážky, celý symbolový systém, jak ˇríkají sociologové.“ (W. S. Buroughs) – Umˇelecká charakteristika vybrané spoleˇcenské skupiny lidí – studentu, ˚ uˇcitelu, ˚ sportovcu, ˚ politik˚u apod. – inspirovaná tímto výrokem. „Tady poznáš hned, jestli jsi naše, nebo ne. Prostˇe pˇrijdeš, chvíli zustaneš, ˚ podíváš se a vidíš. Bud’ zjistíš, že to nep˚ ujde, nebo si tu najdeš pˇrátele klidnˇe na celý život. Proˇc ne?“ Zmatení. Absolutní. Všechny moje smysly postihující. Tak by se daly popsat mé pocity pˇri první konfrontaci s tˇemito lidmi. Kam jsem se to zase dostala? Kam jsem se to jen pˇrihlásila? Doma mˇe kdysi uˇcili, že odvaha se cení. Ta už je ale pryˇc, dávno ze mˇe spadla. A rychle. Vystˇrídala ji citelná zbabˇelost, ostych, nˇekdy i pocit úzkosti. Najednou si tu pˇripadám jako pˇri prvním dnu ve školce. Domu ˚ . . . Co když to tu nepˇrežiju? „Posad’ se, z tˇechto papír˚ u si slepíš atlas. Asi ti to bude trvat do veˇceˇre.“ Podívám se na hodinky. Je pul ˚ druhé, zaˇcínám lepit atlas a hlavou mi proudí nekoneˇcný vodopád myšlenek. Zustala ˚ jsem tu sama, ted’ se s tím ještˇe nˇejak vyrovnat. Co mi zbývá, cesta domu ˚ daleká, zatím v nedohlednu. Proˇc se na mˇe tak dívají? Co jsou vlastnˇe zaˇc ti, kteˇrí nikdy nespí? Nikdy! Ne, aspon ˇ ne v noci. Spí ve dne, spí dlouho, spí, i když tˇelo bdí, vždy a všude, jenom ne v noci . . . v noci jen nˇekdy. Den pro nˇe zaˇcíná polednem, nˇekdy odpolednem. Nepotkáte je s bílým nebo žlutým svˇetlem, potˇrebují-li si svítit na cestu. Vˇedí dobˇre, proˇc používají cˇ ervené – je velmi šetrné a neporuší adaptaci na tmu, kterou si oko vytváˇrí asi pul ˚ hodiny. Zaˇclenit se do skupiny – jak tˇežké tohle muže ˚ být! Prvotní otázka: Chci?

Odpovˇedˇela jsem si „ano“ už doma pˇri pájení své cˇ ervené svítilny. Ted’ ji mám. Budu mít i atlas hvˇezdné oblohy. Ještˇe deset stran. A pozorovací deník? Ten mám taky, ovšem zatím bez jediného zápisu. Musím se to nauˇcit. „Poˇrádáme v zimˇe tzv. Zimní expedici, sice bývá chladno, ale i tak se dá chvíli venku se sometem vydržet. Risk zdraví? Lepší nebe než tady v Úpici nenajdeš.“ Hm, zdraví, no co, vypadá to, že si radši detailnˇe prohlédnou souhvˇezdí Orion nebo poˇckají na nˇejakou planetu. Astronomové. „Vˇetší koncentraci magor˚ u na jednom místˇe budeš tˇežko hledat. Sem se v létˇe sjedou snad všichni, opustí svoje zamˇestnání, ženy a dˇeti cˇ asto mˇení za dalekohledy.“ S dalekohledy nemám zatím moc zkušeností, zase se cítím trochu trapnˇe. To oni tráví se somety nocí, bok po boku, oko pˇri okuláru. Galaxie. Kometa. Roj Perseid. Mezní hvˇezdná velikost. Kde mám pravítko? Každý den pˇribližnˇe stejnˇe, každou noc jinak. Nikdy není jasné, zda bude obloha cˇ istá. Tenhle problém zdá se být hned po speciální teorii relativity nejˇcastˇejší vˇecí, co ˇreší. Cirrus, stratus a cumulus jsou prý jejich úhlavními nepˇráteli. „Jde sem oblaˇcnost ze západu, takže se pozorování pˇrerušuje, zapište si cˇ as.“ zní všude kolem. Moje první pozorovací noc je plná náhlých zmˇen a chaosu. Po pár dnech zhodnocuji svoji pozici mezi asi sedmdesáti relativními individui všeho vˇeku. Lidé, které jsem dosud v ži-


19

votˇe poznala, se vubec ˚ nepodobali tˇemto astronomum, ˚ mezi kterými jsem ted’ na letní Astronomické expedici, mezi které se ted’ snažím zaˇclenit. A nauˇcit se od nich. ˇ Jde to, ale dˇre to. Cekat mám prý neˇcekané. „Já studuju matfyz v Praze.“ Vyzvídám, co kdo dˇelá. „Fyziku v Brnˇe.“ Myslím si: matfyzáci. Je jich tu opravdu plno. Tˇech jsem se vždycky bála, ani nevím, proˇc. Celý symbolový systém, jak ˇríká pan Burroughs. Poznala jsem jejich zpusob ˚ života? Ve dne, v noci, z cˇ ásti snad ano. Jejich narážky? Jsou cyniˇctí; tvrdí, že jen díky cynismu prý cˇ lovˇek dokáže být „nad vˇecí“. A celý symbolový systém . . . Je pul ˚ cˇ tvrté ráno. S pár vedoucími a kamarádkou zu˚ stávám na pozorovací louce. Dalekohledy sklopeny. Ted’ mužeme ˚ tˇreba ještˇe poˇckat na východ té žluté energetické koule. A celý symbolový systém . . . „Dej sem tu kroniku, rád bych si pˇreˇcetl další kapitolu! No dobˇre, tak jen pár ˇrádk˚u, slibuju! Cože? Zbyl už jen hˇrbet knihy?! No jo, prvotˇrídní práce . . . Fuj, cˇ ervenou knihovnu nebrat! Co tu máme dál? Aaa, cizí slovo poezie, budiž, dejte to sem, aspoˇ n jednu strofu . . . “ Po týdnu s hvˇezdáˇri jsem do jejich poeticky ladˇeného symbolového systému zasvˇecena. Rádi si na louce otevˇrou láhev dobrého vína. Naslouchám, pronikám do taju ˚ jejich symbolu. ˚ Literatura – jednodu-

chý, ale rafinovaný systém šifer pro alkohol. Pˇrijde mi to vtipné a líbí se mi to. Jejich rozmluvy pod hvˇezdnou oblohou tím získávají zvláštní poetický ráz. Uplynul další týden. Už vím víc, vím, kam se míˇrí dalekohledem, kde jsem nechala pravítko, vím dokonce i to, že svoji tužku už nikdy nenajdu. Byli to divní tvorové, snílci, snad uprchlíci pˇred denní realitou do noˇcního bloudˇení oblohou. Ne, dva týdny dokážou hodnˇe. Když jste s urcˇ itými lidmi den co den, v mém pˇrípadˇe i noc co noc, máte šanci je aspon ˇ z cˇ ásti poznat. Snad jsou to básniˇctí realisté, milovníci harmonie mezi technikou a pˇrírodou. Nejsou to „matfyzáˇctí pedanti“ bez barevné pˇredstavivosti žijící v rovnicích. Jsou nadaní všemi možnými talenty. Kˇrivdila jsem jim, asi ze strachu. Pˇrinejmenším z cˇ ásti jsem poznala jejich zpusob ˚ života i celý symbolový systém. Možná jsem jim obˇcas nahlédla do duší, když mi to dovolili. Jak se zamilovávají, trápí a konˇcí. Jak odjíždím, jak se s nimi louˇcím, ne ale na dlouho. Snad jsem jejich, mám je za pˇrátele . . . „Expa vrací se jak snˇení . . . “ Lidi podobné jim jsem opravdu dosud nepoznala. Ale poˇrád jen lidi. Vím, že jedno mˇe s nimi snad navždy spojuje – pohled na tak fascinující noˇcní hvˇezdnou oblohu. Kosmos je to, po cˇ em snad všichni lidé touží. X

trpaslik.astronomie.cz – archiv Bílého trpaslíka od cˇ ísla 100 po souˇcasnost

20

www.astronomie.cz

Italský deník Pavel Karas Do Itálie jsem se vydal ze dvou d˚ uvodu: ˚ mají Galilea Galileiho, nejlepší kafe a nejlepší zmrzlinu. No vlastnˇe jsou to tˇri d˚ uvody. Tak tedy, do Itálie jsem se vydal ze tˇrí d˚ uvod˚ u: mají Galilea Galileiho, nejlepší kafe, nejlepší zmrzlinu a nádherné památky. Ne, znovu! Do Itálie jsem se vydal ze cˇ tyˇr d˚ uvod˚ u: mají Galilea Galileiho, nejlepší kafe, nejlepší zmrzlinu a nádherné památky, a kromˇe toho jsem tam ještˇe nikdy nebyl. Nobody expects the spanish inquisition!

Florencie

Z Vídnˇe jede do Florencie pˇrímý spoj ˇ (který dále pokraˇcuje až do Ríma) a já jsem mˇ e l v plánu hned v Rakousku vystˇ relit si Kaneda, what did you see?!? mozek z hlavy dávkou pˇ r ednášek na mp3 Kruh se uzavˇrel, do Brna jsme z Francie pˇria pak spokojenˇ e usnout, ale mé plány pˇrejeli týmž vlakem, kterým jsme celou cestu kazil upovídaný spolucestující, z nˇ e hož se zapoˇcali. A aby se koleˇcka Vesmíru mohla vyklubal tubista víde nského ˇ symfonického toˇcit nerušenˇe dál, v nových epicyklech, nasedl jsem o dva dny pozdˇeji, v pondˇelí orchestru. Klišé, že hudba spojuje, se opˇet 9. cˇ ervna na vlak EC Vindobona, pravi- naplnilo a celou cestu napˇríˇc Rakouskem jsme prokecali, pˇredevším o hudbˇe, ale delný odjezd 16.17.


21

taky o fotbalových fanoušcích, o holkách, o životˇe a Vesmíru vubec. ˚ Po nˇekolika hodinách hypnotického spánku jsem se probudil právˇe vˇcas, abych si mohl vychutnat pˇríjezd do Florencie za svitu vycházejícího Slunce. Takto vˇcasný pˇríjezd se ukázal jako geniální strategický tah, nebot’ ulice byly zcela prázdné, a já jsem si tak mohl prohlédnout centrum docela nerušen davy turistu. ˚ Instantním pohledem do internetových pruvodc ˚ u˚ jsem si zjistil, že nejlepší pohled na Florencii skýtá kopec s románskou bazilikou San Miniato al Monte. K návrší se dá z centra dostat za 20 minut želví chuze ˚ a stojí to za to. Pod kostelem je velké parkovištˇe s jednou z nesˇcetných kopií Michelangelova Davida (zde zˇrejmˇe bronzová varianta) a terasa, odkud je skuteˇcnˇe možné shlížet na velkou cˇ ást renesanˇcního mˇesta. Sám kostel vypadá nádhernˇe (ostatnˇe jako vˇetšina církevních staveb v Itálii), ovšem

22

lépe si jej prohlédnete veˇcer, kdy jej Slunce osvˇetluje z druhé strany. Od San Miniata jsem se vydal smˇerem k zahradám Boboli, kde se nachází pevnost Belvedere a také dum, ˚ ve kterém pobýval Galileo Galilei. Ten jsem v uzounkých uliˇckách našel cˇ irou náhodou. Sejdete-li pár stovek kroku ˚ k ˇrece, ocitnete se u proslulého mostu Ponte Vecchio, jakousi ˇríˇcní variantou pražské Zlaté uliˇcky. Pˇrejdete pˇres most, dáte se doprava a stanete u paláce Uffizzi, jedné z nejstarších galerií na svˇetˇe. V jeho tˇesném sousedství se nachází Muzeum historie vˇedy, hlavní cíl mé výpravy. Bohužel v souˇcasné dobˇe prochází muzeum rekonstrukcí a pˇrístupná jsou pouze spodní dvˇe patra (za snížené vstupné). Nicménˇe to nejduležitˇ ˚ ejší – expozice vˇenovaná dalekohledum ˚ a nejslavnˇejšímu italskému astronomovi – se zde nachází i nyní. Nevím, zda je to zpusobeno ˚ zmínˇenou rekonstrukcí, ale expozice pusobí ˚ ponˇekud

www.astronomie.cz

neuˇcesaným dojmem, nicménˇe to je vyváženo bohatým obsahem – amatérští astronomové a pozorovatelé si zde pˇrijdou na své. Poˇcínaje ruznými ˚ astroláby, sextanty, mechanickými stroji, pˇres dalekohledy nejruznˇ ˚ ejších konstrukcí, až po nejcennˇejší exponát, tubus a cˇ oˇcku Galileova dalekohledu z let 1609–1610, vystavené pˇrístroje nabízejí fascinující pohled do dávné minulosti, do dob, kdy astronomická pozorování jednoduchými prostˇredky mˇela nedocenitelnou hodnotu. Vyzkoušíte-li si pohled dalekohledem Galileovy konstrukce se spojnou a rozptylnou cˇ oˇckou, o to víc musíte docenit pozorovatelské výsledky geniálního italského astronoma a fyzika. Obraz je relativnˇe ostrý pouze ve velmi malé oblasti kolem stˇredu už tak dost minimalistického zorného pole, u okraju ˚ se o kresbˇe prostˇe nedá mluvit. Navzdory velmi malému prumˇ ˚ eru objektivu (26 mm) jsem nemˇel pocit, že by obraz byl pˇríliš tmavý, ale tˇežko srovnávat za bílého dne. ˇ Cást expozice je interaktivní a mužete ˚ si v ní napˇríklad vyzkoušet pruchod ˚ paprsku˚ jednoduchými optickými cˇ leny. Mám-li však možnost srovnávat s tím, co jsem vidˇel ve Francii, musím podotknout, že žádný gejzír originálních nápadu ˚ se zde nekoná. Další cˇ ást je vˇenovaná dosti sofistikovanému rozboru vlastností prvních dalekohledu˚ a jejich optických cˇ lenu. ˚ Bˇežným návštˇevníkum ˚ zˇrejmˇe šla ze všech tˇech grafu ˚ a schémat interference a barevných vad hlava kolem, ale techniˇctí a fyzikální nadšenci výskají nadšením. Bohužel, v suterénu, kde se nachází to nejzajímavˇejší z celé expozice, se nesmí fotit. Avšak Karen, pruvodkynˇ ˚ e a nadmíru

sympatická osoba, mi pˇrislíbila pˇrístup k fotografiím z muzejního archívu, tak uvidíme.

Muzeum se nachází v bezprostˇrední blízkosti námˇestí Piazza della Signoria, na nˇemž najdete Palazzo Vecchio, radnici obklopenou nádhernými sochami, vˇcetnˇe asi nejznámˇejší kopie Davida (ten pravý se nachází v Galleria dell’Academia). Žádný problém však nebudete mít s prohlídkou katedrály Santa Maria del Fiore, cˇ astˇeji nazývané prostˇe Dóm. I pˇresto, že je momentálnˇe z jedné strany obležena lešením, jedná se bezpochyby o jednu z nejkrásnˇejších staveb na svˇetˇe. Rovnˇež velikost celé stavby, jejíž charakteristické zdivo je zdobeno barevným mramorem v ruzných ˚ odstínech zelené a ružové, ˚ je impozantní. Vstup je zadarmo, a tak si mu˚


23

žete prohlédnout i fresku Poslední soud, která zdobí úctyhodných 3 600 m2 vnitˇrní strany kopule. Oželil jsem návštˇevu Gallerie dell’Academia (fronta pˇres dvˇe ulice) a zašel jsem na výstavu mechanických stroju˚ Leonarda da Vinciho, která ulehˇcila mé penˇežence o 5 € a pˇripravila mi velké zklamání. Asi jsem pˇrijel z Francie pˇríliš namlsaný, ale dˇrevˇené modely rozmístˇené bez ladu a skladu ve dvou místnostech mˇe nijak neoslnily. Možná mˇe už mˇel varovat kyselý obliˇcej sleˇcny pokladní, kterou jsem zˇrejmˇe vyrušil od partiˇcky solitéru nebo od nˇejaké duležité ˚ konverzace na ICQ. Možná, že Italové to prostˇe s výstavami neumˇejí – urˇcitˇe ne tak dobˇre jako Francouzi. Pˇresto Florencie je bez nadsázky jedno z nejkrásnˇejších mˇest, které jsem kdy navštívil, ne-li vubec ˚ nejkrásnˇejší. Vzhledem ke své velikosti (jen o nˇeco málo více oby-

24

vatel než v Brnˇe) navíc nepusobí ˚ ponˇekud stísnˇeným odcizujícím dojmem velkomˇesta. Doufám, že budu mít nˇekdy možnost prohlédnout si jej podrobnˇeji. Ve tˇri hodiny odpoledne totiž nasedám na vlak do Benátek. Ale to už je jiná kapitola.

Benátky Pˇríjemná stˇredomoˇrská krajina (však jsme kousek od moˇre). Benátky jsou vubec ˚ hroznˇe zvláštní mˇesto. Umˇele vytvoˇrenou lagunu v mˇelkém moˇri zdobí bezpoˇcet ostrovu ˚ a ostruvk ˚ u. ˚ Jádro mˇesta leží na nejvˇetším z nich, jenž je oddˇelen od pevniny asi 4 km dlouhým Mostem svobody a rozpulen ˚ kanálem ve tvaru písmene S s pˇrímoˇcarým názvem Canal Grande. Touto hlavní tepnou proudí cˇ ilá doprava v podobˇe motorových lodí, které zde suplují MHD. Kromˇe velkého kanálu

www.astronomie.cz

pak Benátky disponují hustou sítí úzkých kanálku, ˚ jež jsou doménou menších lodˇek a proslulých gondoliéru. ˚ Domy postavené na dˇrevˇených pilíˇrích poskytují mˇestu nezamˇenitelný puvab ˚ a zároven ˇ jsou cˇ asovanou bombou. Podloží je totiž nestabilní a základy staveb neustále klesají. Pˇred sto lety tempem asi 2 mm za rok, dnes tˇrikrát rychleji. Když k tomu pˇripoˇcítáte oxidy síry v atmosféˇre, které rozežírají zdivo, máte zadˇeláno na slušný problém. Aˇckoli se mˇesto snaží za pomoci ruzných ˚ nadací zachránit, co se dá, zlí jazykové tvrdí, že pokud chcete navštívit Benátky, máte tak uˇcinit co nejrychleji – dokud ještˇe nˇejaké Benátky stojí. Zatím však Benátky úspˇešnˇe, den co den, chytají tisíce a tisíce turistu˚ do spletité pavuˇciny svých uzounkých uliˇcek. Nˇekteré jsou tak tˇesné, že jimi neprojdou dva lidé vedle sebe. Ponoˇríte-li se do nich, máte chvíli pocit, že musíte být kousek od Sta-

romˇestského námˇestí, na první pohled míjíte podobné davy, podobné obchody, je tu i Bat’a. Ale pak vám cestu zkˇríží další z více než stovky kanálu˚ a jste zpátky v Benátkách. Vodní švy mˇesta jsou sešity neuvˇeˇritelnými cˇ tyˇrmi sty mosty. Tady by se milovníci teorie grafu ˚ vyˇrádili. Moje návštˇeva Benátek se z cˇ asových i finanˇcních duvod ˚ u ˚ scvrkla na Brownuv ˚ pohyb mˇestem (s pˇrestávkou na kávovou zmrzlinu), ale i tak to stálo za to. Nejvíc je mi líto, že jsem nemˇel možnost navštívit Baziliku svatého Marka. Nevím, zda jsem promeškal otevírací dobu, nebo jestli byla zavˇrená z duvodu ˚ probíhajících oprav, ale ušel mi tak pohled na veˇcerní Benátky z bezmála stometrové zvonice. Vˇež zvonice stojí osamocenˇe, stranou od chrámu, a má charakteristický cˇ tvercový pudorys. ˚ Zajímavé je, že v cˇ ervenci 1902 se v jejím zdivu zniˇcehonic objevila rychle se zvˇetšující prasklina. Bˇehem nˇeko-


25

lika dní nabyla obludných rozmˇeru ˚ a celá vˇež se zˇrítila. Št’astnou shodou okolností nebyl nikdo zranˇen a o život pˇrišla pouze správcova koˇcka. Ještˇe tentýž veˇcer rada mˇesta vyhradila pul ˚ milionu lir na rekonstrukci. Nová zvonice byla dostavˇena o deset let pozdˇeji, pˇresnˇe podle puvodní, ˚ jen s drobnými úpravami zlepšujícími její stabilitu.

Centrum Benátek není pˇríliš veliké a za nˇekolik hodin jej projdete kˇrížem krážem. Urˇcitˇe stojí za to prohlédnout si i okolní, menší ostruvky, ˚ ale na to už jsem bohužel nemˇel cˇ as. Po pulnoci ˚ jsem nasedl na noˇcní vlak domu. ˚ Tím moje instantní návštˇeva Itálie skonˇcila . . . X Veškeré fotografie laskavý cˇ tenáˇr nalezne na stránkách http://denik.astronomy.cz.

Radost za pár doláˇcu ˚ Pavel Gabzdyl Nestává se pˇríliš cˇ asto, že by mˇe nˇejaká astronomická knížka kv˚ uli svým obrázk˚ um doslova zvedla z mé skˇrípající židle. Vlastnˇe se tomu ani nem˚užu divit. Vˇetšinu fotografií už duvˇ ˚ ernˇe znám z Internetu nebo z cˇ asopisu ˚ a málokdy se nˇekde objeví nˇeco skuteˇcnˇe tak originálního, co by mˇe mohlo pˇrekvapit. V tomto ohledu urˇcitˇe patˇrím mezi trochu rozmlsané cˇ tenáˇre, kteˇrí jsou postižení svou profesí. O to vˇetší radost mi udˇelala útlá knížka s názvem A Portfolio of Lunar Drawings od Harolda Hilla, kterou jsem si pˇred nedávnem objednal z Ameriky.

26

www.astronomie.cz

Mˇel jsem na ni zálusk vlastnˇe už od doby, kdy vyšla (shodou okolností se na trhu objevila ve stejném roce, kdy u nás vyšlo první vydání proslulého Atlasu Mˇesíce od Antonína Rükla – v roce 1991). Tenkrát ale byla ještˇe pˇríšernˇe drahá a navíc jsem kromˇe krátké anonce v cˇ asopise Astronomy nemˇel pˇríliš ponˇetí, co vlastnˇe pod svou pˇríjemnou bledˇemodrou obálkou tato publikace ukrývá. Když se však dolar propadl pod 17 korun a na Amazonu se objevil obsah knihy, došlo mi, že už nemužu ˚ dál cˇ ekat. Jakmile jsem knihu vysvobodil z balícího papíru, zaˇcaly se mé oˇci chovat jako po pozˇrení extrémnˇe pálivé chilli papriˇcky. Britský astronom-amatér Harold Hill (1920–2005) je totiž mezi obdivovateli Mˇesíce legendou a jeho kresby patˇrí k tˇem nejdokonalejším na svˇetˇe. Kniha jich pˇri-

tom nabízí stovky! Hillovy výtvory ovšem neobdivuji jen pro jejich preciznost (témˇeˇr všechny kresby v knize zachycují mˇesíˇcní povrch ve zvˇetšení více než 200násobném), ale pˇredevším pro úžasné okamžiky na mˇesíˇcním terminátoru, které vˇernˇe zachycují. Kolik hodin asi musel Harold Hill strávit u dalekohledu, než se k takovému dílu dopracoval? Kniha A Portfolio of Lunar Drawings ovšem není jen portfoliem nesmírnˇe zapáleného a nadaného pozorovatele! Díky dokonalému popisu každé kresby nám Harold Hill zanechal svˇedectví o mnoha zajímavých okamžicích, které mužeme ˚ na Mˇesíci obdivovat. Pokud tedy obˇcas se zaujetím cˇ ekáte na mˇesíˇcní stínohry, s koupí této knížky si rozhodnˇe udˇeláte velkou radost! X

Noc temná jak cˇ erná je kolumbijská káva Zdenˇek Janák Nastal cˇas prázdnin. Pro všechny školou povinnˇe i dobrovolnˇe muˇcené pˇricházejí nejménˇe dva mˇesíce volna. Jak trávit volný cˇas pˇres den, si jistˇe každý rozmyslí sám. At’ už se bude vyhˇrívat pod sluneˇcními paprsky u vody, nebo chladit ve stínu venkovní zahrádky – všude si pˇri tom muže ˚ cˇ íst v Bílém trpaslíku. Letní noˇcní obloha je asi nejsledovanˇejší ze všech roˇcních období. Napomáhají tomu i pˇríjemné teplotní podmínky. Ale i když pˇres den padají teplotní rekordy, nezapomínejte, že v noci bývá chladno a vlhko, což na vlastní kuži ˚ výraznˇe pocítíte, budete-li se v noci venku pohybovat delší dobu. Za krásami noˇcní letní oblohy je tˇreba se vydat na to správné místo – mimo rušivá svˇetla mˇest a také ve správný cˇ as. Ten vám

pomuže ˚ urˇcit následující korzetový graf. V nˇem jsou vyznaˇceny zaˇcátky a konce jednotlivých soumraku. ˚ Obˇcanský soumrak zaˇcíná západem Slunce a trvá asi pul ˚ hodiny, dokud Slunce neklesne alespon ˇ 6 ◦ pod obzor. Bˇehem tohoto cˇ asu je intenzita rozptýleného sluneˇcního svˇetla ještˇe natolik vysoká, že lze bez problému vykonávat bˇežné cˇ innosti, jako za bílého dne. Napˇríklad si cˇ íst v Bílém trpaslíku.


27

Po obˇcanském soumraku nastává nautický soumrak, který trvá dokud Slunce neklesne 12 ◦ pod obzor. V tomto šeru jsou ještˇe rozeznatelné siluety vˇetších pˇredmˇetu, ˚ ale už i zaˇcínají být vidˇet nejjasnˇejší hvˇezdy urˇcující souhvˇezdí. Následuje astronomický soumrak, kdy je už dostateˇcná tma na pozorování i mlhavých deep-sky objektu. ˚ Pokud Slunce klesne hloubˇeji než 18 ◦ pod obzor, nastává astronomická noc a bˇehem ní nejˇcernˇejší tma, kdy jsou ideální podmínky, neruší-li svým svitem Mˇesíc,

pro sledování slabých objektu˚ vzdáleného vesmíru. Nad ránem je situace obdobná, jen s tím rozdílem, že soumraky pˇrecházejí v opaˇcném poˇradí než veˇcer, s tím jak se Slunce pˇribižuje k obzoru, až nad nˇej vyjde a nastane bílý den. První týden cˇ ervence astronomická noc ještˇe nenastává – Slunce celou noc neklesne dostateˇcnˇe hluboko pod obzor. Ale s postupem cˇ asu se období nejvˇetší temnosti prodlužuje a vy tak mužete ˚ pod tmavou oblohou trávit víc cˇ asu. X

1.7. 8.7. 15.7. 22.7. 29.7. 5.8. 12.8. 19.8. 26.8. 31.8. 19h

20h

21h

22h

23h

0h

1h

2h

3h

4h

5h

6h

7h

Stmívání a rozednívání v letních mˇesících. Bílou barvou je vyznaˇcen den, šedými odstíny postupnˇe obˇcanský, nautický a astronomický soumrak, cˇ ernou barvou pak astronomická noc. BÍLÝ TRPASLÍK je zpravodaj sdružení Amatérská prohlídky oblohy. Adresa redakce Bílého trpaslíka: Amatérská prohlídka oblohy, Hvˇezdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brnˇe, 616 00 Brno, e-mail: [email protected]. Najdete nás také na internetové adrese http://www.astronomie.cz. Na pˇrípravˇe spolupracují Hvˇezdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brnˇe, Hvˇezdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravˇe a Hvˇezdárna v Úpici. Redakˇcni rada: Jiˇrí Dušek, Zdenˇek Janák, Pavel Karas, Marek Kolasa, Petr Scheirich, Petr Skˇrehot, Tereza Uhlíková, Petr Št’astný, Michal Švanda, Jana Švandová, Martin Vilášek, Viktor Votruba. © APO 2008

Francouzský deník. Pavel Karas & Jiří Dušek

Recommend Documents