400 let dalekohledu – II – Hvˇezdný posel, Pavel Karas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Kontroverzní domnˇenka, Pavel Gabzdyl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Astronavigace na expedici, Petr Scheirich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Hvˇezdárna v Olomouci aneb Veˇrejné tajemství, Tamara Skokánková . . . . . . . . . . . 18 Odbˇer ze Sbˇeraˇce, Pavel Karas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
400 let dalekohledu – II – Hvˇezdný posel Pavel Karas Hvˇezdný posel Galilea Galileiho je bezpochyby tím nejslavnˇejším pozorovacím deníkem, jaký kdy byl astronomem publikován. Je to dokument o pouhých tˇrech mˇesících v historii pozorovatelské astronomie, avšak toto krátké období bylo jistˇe jedním z nejpodivuhodnˇejších. Díky internetu dnes není problém si v Hvˇezdném poslu zalistovat, v souˇcasné dobˇe existuje nˇekolik stránek obsahující bud’ kvalitní skeny originálního výtisku nebo pˇrepis do HTML podoby (viz Odkazy). Ovšem díky mimoˇrádné píli Jirky ˇ Duška a Vaška Ríkala, toho cˇ asu cˇ lenu ˚ Amatérské prohlídky oblohy, vznikl také unikátní cˇ eský pˇreklad, který si mužete ˚ prohlédnout na Jirkových stránkách Návodu na použití vesmíru. Z tohoto pˇrekladu budu nyní velmi cˇ asto citovat a byl mi opˇerným bodem pˇri psaní tohoto cˇ lánku. Obˇema autorum ˚ tímto dodateˇcnˇe dˇekuji za skvˇele odvedenou práci. ˇ HVEZDNÝ POSEL pˇrinášející velké a podivuhodné objevy a nabízející k nahlédnutí každému, zejména pak filozofum ˚ a astronomum, ˚ co GALILEO Galilei, florentský patricij, státní matematik padovského gymnázia, sledoval za pomocí pozorovací roury, kterou objevil, na povrchu Mˇesíce, mezi nespoˇcetnými stálicemi v Mléˇcné dráze, mlhavými hvˇezdami a zejména pak na cˇ tyˇrech planetách obíhajících okolo hvˇezdy Jupiterovy v ruzných ˚ vzdálenostech s ruznými ˚ periodami a s udivující rychlostí; tyto do dnešních dnu ˚ neznámé ani jednomu z lidí, autor nedávno první objevil a rozhodl se, pojmenovat je ˇ MEDICEJSKÝMI HVEZDAMI. Tak zní celý název Galileova spisku. Kdo nˇekdy nahlížel do dobových dokumentu, ˚ toho nepˇrekvapí dlouhatánský nápis skvící se pˇres celý frontispis. Výˇreˇcný titul, který bychom podle dnešních zvyklostí použili spíše jako „abstrakt“,
2
odpovídá duchu a bˇežným zvyklostem 17. století. Všimnˇeme si, která slova nechal Galilei knihtiskaˇrem vyznaˇcit, pochopitelnˇe kromˇe titulu „Hvˇezdný posel“ a svého jména. Obzvláštˇe výrazná jsou poslední slova, vˇenující objev Jupi-
www.astronomie.cz
Frontispis p˚ uvodního vydání Hvˇezdného posla. Zdroj: [2]
Amatérská prohlídka oblohy
3
terových mˇesícu ˚ rodinˇe Mediceju. ˚ Medicejové byli toho cˇ asu nejmocnˇejší rodinou nejen ve Florencii, z jejího rodu pocházeli hned tˇri papežové, a, co je nejdu˚ ležitˇejší, byli to velcí mecenášové – dnes bychom ˇrekli sponzoˇri – bezpoˇctu umˇelcu ˚ a vˇedcu. ˚ Není proto divu, že Galilei „vˇenoval“ novˇe objevená tˇelesa právˇe jim a ještˇe to dal na titulní stranˇe Hvˇezdného posla okázale najevo. Vlastnˇe bychom mohli s nadsázkou ˇríci, že Galilei byl jedním z pˇredchudc ˚ u ˚ dnešní tiskové reklamy.
Vynález dalekohledu Asi pˇred mˇesícem našim uším došla zpráva, že jakýsi Holand’an sestrojil pozoro-
vací rouru, s jejíž pomocí zviditelní pˇredmˇety, které, aˇc velmi vzdálené od oˇcí pozorovatele, byly zˇretelnˇe vidˇet jakoby blízko. O této udivující cˇ innosti vypovídali nˇekteˇrí svˇedci, jimž nˇekteˇrí vˇeˇrili a jiní se od nich odvraceli. V první kapitole Galilei popisuje konstrukci dalekohledu a jeho parametry. Již v minulém díle jsem zmínil, že italský astronom používal jednoduchý dalekohled sestavený ze spojné a rozptylné cˇ oˇcky. Poté, co se Galilei dozvˇedˇel o holandském vynálezu, nelenil a hbitˇe prohloubil své znalosti optiky. První pˇrístroj, který sestrojil, mˇel trojnásobné zvˇetšení. Toto „kukátko“ jej však neuspokojilo a techniku zaˇcal postupnˇe zlepšovat. Druhý dalekohled zvˇetšoval již osmkrát. Svá pozorování však nakonec
Galilei pˇredvádí dalekohled benátskému dóžeti a radním. Zdroj: http://www.fotosearch.com
4
www.astronomie.cz
Galilei provádˇel svým „oblíbeným“ dvacetkrát zvˇetšujícím teleskopem. V létˇe roku 1609 tedy Galilei disponuje dalekohledem a pˇredvádí jej benátskému dóžeti. Nˇekteˇrí lidé se stavˇejí k „d’áblovˇe rouˇre“ velmi neduvˇ ˚ eˇrivˇe a tvrdí, že to, co zobrazuje, je pouhý pˇrelud. Benátský dóže je však nadšen. Galilei mu vysvˇetluje, jaké pˇrevratné výhody nový vynález skýtá – vždyt’ lodˇe na moˇri pˇriplouvající k pˇrístavu jsou vidˇet mnohem dˇríve než pouhým okem! A ze stometrové zvonice na Námˇestí sv. Marka je nádherný výhled . . . Zanechal jsem pozemského, omezil svá pozorování na nebeské; zpoˇcátku jsem zkoumal Mˇesíc blízký natolik, jako by byl vzdálen pouze dva prumˇ ˚ ery Zemˇe. Poté jsem s neduvˇ ˚ erou v tváˇri i v duchu sledoval hvˇezdy, jak stálé, tak bludné, a když jsem spatˇril, na kolik jsou cˇ etné, zaˇcal jsem pˇremýšlet, jakým že zpusobem ˚ by bylo možno zmˇeˇrit vzdálenost mezi nimi . . . V závˇeru první kapitoly Galilei popisuje jednoduchý návod, jak pomocí posuvné clony v dalekohledu mˇeˇrit s velikou pˇresností vzdálenosti (úhlové, nikoli skuteˇcné!) mezi hvˇezdami.
Okouzlen Mˇesícem ˇ Ctvrtý cˇ i pátý den po konjunkci se Sluncem, kdy nám Luna pˇredstavuje své svítící r˚užky, hranice rozdˇelující temnou cˇ ást od svˇetlé neprochází pˇrímo po oválné linii, jak by mˇela pˇri absolutním kulovém tvaru tˇelesa, ale je nerovná, zalomená a vlnitá . . .
Galilei byl jistˇe pohledem na Mˇesíc uchvácen. Dalekohled mu odhalil útvary na povrchu do té doby nevidˇené – mˇesíˇcní krátery. To byl opravdu zásadní objev, i pˇresto, že astronom na zaˇcátku 17. století nemohl mít tˇreba jen tušení o pˇríˇcinˇe jejich vzniku. Pohlédneme-li na našeho vesmírného souseda okem, mužeme ˚ na nˇem pozorovat v podstatˇe jen dvˇe vˇeci – fázi a temné skvrny ta povrchu, tedy mˇesíˇcní moˇre. Jinak se mˇesíˇcní tváˇr jeví dokonale hladká a kulatá. Není tedy divu, že již od dob Aristotela pˇrevládal mezi filozofy názor, že luna je jakýmsi éterickým tˇelesem a jeho tvarem je dokonalá koule. Pohled do dalekohledu však Galileovi pˇrinesl pˇresvˇedˇcivý dukaz ˚ o tom, že s Mˇesícem se to má docela jinak: Rozhraní svˇetla a stínu se všelijak klikatí a z oblastí utopených ve stínu dokonce vystupují svˇetlé body. Galilei správnˇe usoudil, že tvar terminátoru odpovídá nerovnému reliéfu a ony svˇetlé body nejsou nic jiného než vysoké hory, jejichž vrcholky jsou na rozdíl od okolního terénu osvˇetleny Sluncem. Italský astronom se dokonce pokusil pomocí jednoduché geometrické úvahy spoˇcítat výšku tˇechto hor. Výsledek však zhruba dvakrát pˇrecenil – výšku mˇesíˇcních hor odhadl na 4 italské míle, tedy asi 6 km. Galilei dále uvádí: „Na Zemi není hor, které by dosahovaly výšky jedné míle. Tedy mˇesíˇcní vrchy jsou vyšší než pozemské.“ Je zajímavé, že výšku pozemských hor uˇcenec naopak hluboce podcenil. Je otázka, zda lidé v Evropˇe znali napˇríklad Himaláje (s nejvˇetší pravdˇepodobností je museli znát už od
Amatérská prohlídka oblohy
5
dob Marca Pola, ale zˇrejmˇe nemˇeli žádnou pˇredstavu o jejich velikosti), nicménˇe hlavní problém zˇrejmˇe tkví v tom, že nebyla k dispozici žádná metoda urˇcování nadmoˇrské výšky a lidé si tak mohli udˇelat pˇredstavu pouze o výšce hor nad okolním terénem. To, že i rozmˇery mˇesíˇcních výšin a údolí jsou znaˇcnˇe vˇetší než pozemské, ukážeme pozdˇeji. Mezitím nemohu zamlˇcet nˇeco tak pozoruhodného a mnou vidˇeného v cˇ ase, kdy se Luna blížila první cˇ tvrti, což je vidˇet na pˇriloženém nákresu. Do svˇetlé cˇ ásti vchází obrovský temný záliv, který leží u nižšího (jižního) rohu. Galileuv ˚ záliv je tak trochu záhadou a dodnes se vedou diskuse o tom, který útvar na mˇesíˇcním povrchu tehdy vlastnˇe italský astronom pozoroval. Mezi kandidáty jsou napˇríklad krátery Ptolemaeus (ten by však mˇel být na obrázku výše) cˇ i Deslandres (ten má zase pˇríliš nevýrazný a rozrušený val). Pokud bychom záliv posuzovali podle velikosti, nevyho-
voval by žádný kandidát, nebot’ Galilei jej zakreslil obrovský. Galilei pˇrirovnal ˇ pozorovaný útvar k oblasti Cech. (Jistˇe by ho pobavilo, že tato nevinná poznámka zavdala o nˇekolik století pozdˇeji nˇekterým lidem duvod ˚ k domnˇence, že cˇ eská kotlina vznikla po dopadu ohromného vesmírného tˇelesa.) Pˇresto však cítím, že zde mnozí mohou mít velké pochyby, a dostávají se k tak velkým tˇežkostem v pochopení, že zavrhují tento závˇer objasnˇený a potvrzený mnohým jasným svˇedectvím. Jestliže ta cˇ ást mˇesíˇcního povrchu, která s velkým jasem odráží sluneˇcní paprsky, je naplnˇená nerovnostmi, tj. nesˇcíslnými návršími a údolími, tak proˇc v cˇ ase dorustání ˚ Luny její krajní oblouk obrácený k západu a v cˇ ase ubývání Luny druhý pulkruh ˚ – východní, a v úplnku ˇ celý kruh, nejeví se nerovným, zubatým a vlnitým, ale zdá se pˇresnˇe kruhovým, obklopeným pˇresnými oblouky kružnice a nezkažený žádnými vyvýšeninami a údolími?
Záhadný mˇesíˇcní „záliv“, jak jej Galilei pozoroval v období kolem první cˇ tvrti. Zdroj: [2]
Tentýž útvar spatˇrený o dva týdny pozdˇeji . . . Zdroj: [2]
6
www.astronomie.cz
Galilei dále v souvislosti s mˇesíˇcními horami diskutuje potenciální skeptické námitky. Nejpádnˇejším argumentem by byl fakt, že samotný okraj mˇesíˇcního disku se jeví zcela hladký a kulatý. Dnes samozˇrejmˇe víme, že to není pravda, ale s tehdejší pozorovací technikou nebylo možné nerovnosti na okraji mˇesíˇcního disku odhalit. Galilei nabízí dvˇe vysvˇetlení: Za prvé, hˇrebeny hor se jistˇe nevyskytují osamocenˇe, ale v cˇ etných ˇradách za sebou. Tam, kde jedno pohoˇrí klesá, se objevuje jiné, ležící za prvním, a zaplnuˇ je vzniklou mezeru. Druhé vysvˇetlení pˇredpokládá existenci mˇesíˇcní „atmosféry“, jakési éterické polopruhledné ˚ slupky obklopující našeho vesmírného souseda. Na okraji Mˇesíce bychom pozorovali mnohem silnˇejší vrstvu této atmosféry, a ta by se tak stala nepruhlednou. ˚ Podle této Galileovy domnˇenky tedy to, co pozorujeme na okraji Mˇesíce, již není mˇesíˇcní povrch, ale jeho atmosféra. Dnes samozˇrejmˇe víme, že
Mˇesíc žádnou atmosféru nemá, ovšem to Galilei nemohl tušit. K jeho obhajobˇe ovšem mužeme ˚ ˇríci, že hypotézu atmosféry pˇredkládá pouze jako jednu z nˇekolika možných. Když je Luna krátce pˇred nebo po novoluní, nedaleko od Slunce, pˇredvádí se našim pohledum ˚ nejen cˇ ást zdobená svítícími ru ˚ žky, ale i slabounké a pˇresto viditelné okraje tmavé cˇ ásti odvrácené od Slunce, které se vydˇelují od tmavšího pozadí samotného éteru. Budeme-li však sledovat tento jev pozornˇeji, uvidíme nejenom okraj tmavé cˇ ásti záˇrící jakýmsi svitem, ale celou tváˇr Luny – tu, které se ještˇe nedostává svˇetla od Slunce, jak se bˇelá jakýmsi velmi slabým svˇetlem. Další znamenitou úvahu italský astronom uvádí v souvislosti s nám dobˇre známým popelavým svitem. Galilei správnˇe odvozuje, že tento svit pochází ze svˇetla odraženého od Zemˇe, pˇresto, že jeho vrstevníci mˇeli cˇ asto tendence pˇrisuzovat popelavý svit hvˇezdám, Venuši
Nákres doprovázející hypotézu o mˇesíˇcní atmosféˇre. Zdroj: [2])
Amatérská prohlídka oblohy
7
cˇ i dokonce samotnému Mˇesíci. Galilei si také správnˇe uvˇedomil, že v období kolem novu je Zemˇe pˇri pohledu z Mˇesíce v úplnku, ˇ a její svit je tak obzvlášt’ jasný,
mnohem jasnˇejší než svit luny na zemském nebi. X Pokraˇcování pˇríštˇe . . .
Odkazy ˇ [1] Úplný pˇreklad Hvˇezdného posla do cˇ eštiny (Jiˇrí Dušek, Václav Ríkal) http://navod.hvezdarna.cz/navod/galileo/obsah.htm [2] Krásná digitální reprodukce originálního výtisku z roku 1610 http://www.rarebookroom.org/Control/galsid/index.html [3] Pˇrepis originálního textu do HTML formátu http://www.liberliber.it/biblioteca/g/Galilei/sidereus_nuncius/html/ /sidereus.htm [4] Pˇreklad do angliˇctiny (Peter Barker) http://hsci.ou.edu/images/barker/5990/Sidereus-Nuncius-whole.pdf
Kontroverzní domnˇenka Pavel Gabzdyl Za poslední pulmiliardu ˚ roku ˚ došlo na naší planetˇe nejménˇe k pˇeti velkým vymíráním rostlinných a živoˇcišných druh˚u. Nejlépe prozkoumaná a zároven ˇ (alespon ˇ doufejme) poslední taková událost nastala pˇred 65 miliony roku ˚ (na rozhraní kˇrídy a terciéru), kdy vyhynulo pˇribližnˇe 70 procent živoˇcišných druh˚u. Vymírání na hranici kˇrídy a terciéru je i mezi laickou veˇrejností rovnˇež nejznámˇejší událostí tohoto druhu v celé historii naší planety. Není divu, vždyt’ znamenala konec vˇeku dinosauru ˚ a naopak zaˇcátek vˇeku savcu. ˚ Zdaleka nejvˇetší zájem ovšem této významné události pˇrinesl objev z roku 1980, o který se zasloužil americký geolog Walter Alvarez. Pˇríbˇeh tohoto objevu se stal jedním z nejznámˇejších v historii výzkumu Zemˇe, a tak je na místˇe si jej alespon ˇ ve struˇcnosti pˇripomenout. Když Walter Alvarez studoval v sedmdesátých letech 20. století se svými kolegy vrstvy ružových ˚ vápencu ˚ odkryté na skále Bottacione u severoitalského mˇesteˇcka Gubbio, objevil v nich asi centimetr tlustou vrstviˇcku hnˇedošedého jílu. Du˚
8
ležité bylo, že zmínˇená tmavá vrstva se nacházela pˇresnˇe mezi vrstvami vápence, jejichž stáˇrí odpovídalo rozhraní kˇrídy a terciéru – cˇ ili období hromadného vymírání. Významné zmˇeny v rozšíˇrení organismu ˚ na této hranici ostatnˇe do-
www.astronomie.cz
kládaly i vápence z oblasti Gubbio, které vznikly ukládáním pevných cˇ ástí organismu ˚ na moˇrském dnˇe a jež se díky vrásnˇení Apenin dostaly k povrchu: Zatímco pod vrstviˇckou hnˇedošedého jílu byly ve vápencích už okem rozeznatelné fosilie drobných jednobunˇecˇ ných živoˇcichu ˚ – dírkovcu ˚ z rodu Globotruncana – nad vrstviˇckou (v mladších vápencích) se žádné fosilie okem rozlišit nedaly. Teprve pod mikroskopem se ukázalo, že i zde jsou fosilie dírkovcu, ˚ avšak mnohem menších, okem prakticky nerozlišitelných. Nebylo pochyb o tom, že tou dobou muselo v moˇrském prostˇredí dojít k velkým zmˇenám. Nejvˇetší pˇrekvapení ovšem zvláštní vrstva jílu pˇrinesla ve chvíli, kdy ji zacˇ al analyzovat otec Alvareze – Luis – jaderný fyzik a nositel Nobelovy ceny, spolu s jadernými chemiky Frankem Asarem a Helenou Michelovou. Ve zmínˇené vrstvˇe tmavého jílu totiž analýzy prokázaly až stokrát vyšší koncentraci prvku iridia než ve vrstvách tˇesnˇe nad nebo pod touto vrstviˇckou. Podobný jev byl zjištˇen u stejnˇe starých vrstev v Dánsku a pozdˇeji i na dalších lokalitách po celém svˇetˇe. Co zpusobilo ˚ zvýšenou koncentraci iridia na rozhraní kˇrídy a terciéru? Pˇrednˇe je potˇreba zduraznit, ˚ že prvek iridium je v horninách zemské kury ˚ velmi vzácný. Snadno se totiž váže na železo a tak je jeho pˇrevážná cˇ ást v souˇcasnosti navázána na železo v zemském jádˇre. V kosmickém materiálu se však iridium zachovalo témˇeˇr v puvodní ˚ koncentraci: Napˇríklad v nejbˇežnˇejších meteoritech – v chondritech – je až desettisíckrát více iridia než v horninách zemské kury. ˚ Pokud se te-
dy nˇekdy v minulosti stˇretl se Zemí velký chondrit, musel svým materiálem „kontaminovat“ zemskou atmosféru, odkud ho deštˇe spláchly do moˇrí. Na dnˇe moˇrí se tak vytvoˇrila vrstva usazenin obohacená o iridium, jenž je chemicky málo reaktivní, a muže ˚ pˇretrvat v nezmˇenˇené koncentraci až do souˇcasnosti. Alvarezovi proto pˇrišli s myšlenkou, že pˇred 65 miliony lety dopadla na Zemi planetka, která zpusobila ˚ vznik velkého impaktního kráteru. Pˇri katastrofickém nárazu bylo do ovzduší vymrštˇeno obrovské množství prachu, jenž vytvoˇril na nˇekolik mˇesícu ˚ nepruhledný ˚ závoj po celé planetˇe. Na Zemi tak došlo ke globálním zmˇenám klimatu a zhroucení potravního ˇretˇezce, jež vedly k vyhynutí mnoha rostlinných a živoˇcišných druhu. ˚ Smˇelou myšlenku Alvarezovi publikovali 6. cˇ ervna 1980 v cˇ asopisu Science, kde na základˇe množství iridia zjištˇeného ve vrstvách v Itálii a množství iridia v obyˇcejných chondritech, odhadli velikost impaktoru na 10 km. Takové tˇeleso by muselo pˇri dopadu vytvoˇrit kráter o prumˇ ˚ eru pˇres sto kilometru! ˚ V dobˇe publikace cˇ lánku ovšem vˇedci o žádném impaktním kráteru takového stáˇrí a velikosti nevˇedˇeli. V roce 1991 však ameriˇctí geofyzikové oznámili objev impaktního kráteru Chicxulub v severní cˇ ásti poloostrova Yucatán s prumˇ ˚ erem pˇres 15 kilometru. ˚ Jeho radiometrické datování pozdˇeji ukázalo, že vznikl pˇred 65 miliony roku. ˚ „Zabiják dinosauru“ ˚ byl objeven! Od roku 1980 se naše pˇredstavy o zpusobu ˚ vymírání na hranici kˇrídy a terciéru znaˇcnˇe upˇresnily. Doslova po
Amatérská prohlídka oblohy
9
celém svˇetˇe byly objeveny další dukazy ˚ svˇedˇcící pro dopad impaktoru (šokovˇe pˇremˇenˇená zrna kˇremene, drobné cˇ ástice popílku ve vrstvˇe jílu svˇedˇcící o rozsáhlých požárech tehdejší vegetace, pˇrítomnost mikrotektitu, ˚ výskyt niklspinelu ˚ atd.). Jedním dechem je však potˇreba pˇriznat, že pˇresný scénáˇr a duvody ˚ vymírání ještˇe nejsou zcela objasnˇeny. Jednou z výtek teorie, že vymírání na hranici kˇrídy a terciéru zpusobil ˚ vznik kráteru Chicxulub, pˇrineslo datování vzorku ˚ z vrtu ˚ uskuteˇcnˇených v roce 2003: Na základˇe nˇekolika statigrafických analýz se totiž ukázalo, že kráter Chicxulub mohl vzniknout až 300 000 let pˇred vymíráním na hranici kˇrídy a terciéru! V období pˇred 65 milionu ˚ roku ˚ navíc prokazatelnˇe došlo k nˇekolika dalším impaktum ˚
(napˇr. kráter Boltysh na Ukrajinˇe – stáˇrí 65,17 ± 0,64 Ma). Není tedy vylouˇceno, že zmˇeny na konci druhohor zpusobilo ˚ nˇekolik impaktu ˚ nebo kombinace dalších faktoru ˚ (napˇr. silné sopeˇcné erupce v oblasti Dekanských trapu ˚ na území dnešní Indie). Vˇedecká práce, kterou v cˇ ervnu 1980 publikovali Alvarezovi, ale každopádnˇe zmˇenila pohled na geologickou minulost naší planety. Dokázala totiž, že Zemˇe zdaleka není tak uzavˇreným systémem, jak se dˇríve pˇredpokládalo a že mnoho zásadních zmˇen muže ˚ pˇrijít i z kosmického prostoru. X Kapitola pochází z pˇripravované knihy P. Gabzdyla, J. Píšaly a Z. Pokorného „Svˇet planet“.
Astronavigace na expedici Petr Scheirich Na lonské ˇ expedici v Úpici si dobrovolní zájemci vyzkoušeli stanovení zemˇepisné polohy z mˇeˇrení výšek Slunce pomocí sextantu. Používali jsme nejlevnˇejší, plastový sextant, který je u nás k dostání – Davis Mark III (u firmy AvarYacht asi za 1 500 Kˇc).
Princip metody „interceptu“ – stanovení zemˇepisné polohy pomocí poziˇcních linií Než se dostaneme k samotné metodˇe interceptu, vysvˇetlíme si základní principy astronavigace obecnˇe. Mˇejme hvˇezdu A (viz obr. 1). Na povrchu Zemˇe existuje místo (v každém okamžiku jiné, díky rotaci Zemˇe), ze kterého uvidíme tu-
10
to hvˇezdu pˇrímo v nadhlavníku (zenitu). Poloha tohoto místa, tzv. substelárního bodu, [A], se dá pro libovolný okamžik pochopitelnˇe spoˇcítat. Pokud bychom vidˇeli hvˇezdu A pˇrímo v zenitu (výška nad obzorem = 90◦ ), mohli bychom pomocí takového výpoˇctu ihned stanovit naši polohu. Pozorovat v praxi nˇejakou hvˇezdu pˇrímo v zenitu se nám ale podaˇrí málokdy, nemluvˇe o obtížnosti takového pozorování.
www.astronomie.cz
V obecném pˇrípadˇe tedy vidíme hvˇezdu v nˇejaké výšce h nad obzorem. Její vzdálenost od zenitu je doplnˇek do 90◦ , tedy 90◦ − h, a tento úhel pro hvˇezdu A oznaˇcíme α. Všechna místa na povrchu Zemˇe (pro jednoduchost považujme Zemi za kouli), z nichž spatˇríme hvˇezdu A ve vzdálenosti α od zenitu (neboli ve výšce 90◦ − α nad obzorem), leží na kružnici (na obrázku kružnice a), jejíž úhlová vzdálenost od substelárního bodu [A] je α. Již po prvním mˇeˇrení výšky hvˇezdy tedy víme, že se nacházíme nˇekde na kružnici a. Oznaˇcujeme ji jako poziˇcní kružnici. Další postup se pˇrímo sám nabízí: Provedeme mˇeˇrení pro jinou hvˇezdu (B ) a zjistíme, že se nachází ve výšce 90◦ − β nad obzorem. Ze spoˇcteného substelárního bodu [B ] a úhlu β získáme novou kružnici, b. Protože naše poloha je zároven ˇ na kružnici a i b, pak nemuže ˚ být nikde jinde než na pruseˇ ˚ cíku obou kružnic. V obecném pˇrípadˇe jsou tyto pru˚ seˇcíky dva, ale víme-li alespon ˇ pˇribližnˇe, kde bychom se mˇeli nacházet, muže˚ me urˇcit, který ze dvou pruseˇ ˚ cíku ˚ je ten správný. Tolik k teoretickým principum. ˚ V praxi ovšem vstupují do hry dvˇe zásadní komplikace: 1. Neexistují mapové projekce, které by zachovávaly délky (tj. pro nˇež by platilo, že délka zmˇeˇrená na mapˇe je pouze mˇeˇrítkem vynásobená délka na povrchu koule), každá mapa má proto v ruzných ˚ smˇerech ruzné ˚ zkreslení délek, a kružnice na kouli se na mapˇe zobrazí jako složitˇejší kˇrivka.
Nemužeme ˚ tedy vzít kružítko a narýsovat na mapˇe poziˇcní kružnici. 2. Poziˇcní kružnice mužeme ˚ narýsovat na zemském globu, ale jeho mˇeˇrítko je obvykle tak malé, že souˇradnice jejich pruseˇ ˚ cíku získáme jen s malou pˇresností. Polohu pruseˇ ˚ cíku ˚ poziˇcních kružnic lze spoˇcítat pomocí vzorcu ˚ sférické trigonometrie, aniž bychom museli nˇeco kreslit. Dnes v dobˇe poˇcítaˇcu ˚ je to celkem rutinní záležitost, ale už i za pomoci pouhé kalkulaˇcky se nad takovým výpocˇ tem celkem zapotíme. Pˇred nástupem kalkulaˇcek byl pak takový výpoˇcet s použitím tabulek trigonometrických funkcí enormnˇe zdlouhavý. V historii námoˇrní navigace proto nebyl využíván pˇríliš cˇ asto, a spíše se používali jiné metody (napˇríklad stanovení výšky a okamžiku pru˚ chodu ˚ tˇeles meridiánem), které byly jed-
Obr. 1: Substelární body [A], [B ] a poziˇcní kružnice a, b na povrchu Zemˇe. Poziˇcní kružnice mají v obecném pˇrípadˇe dva pr˚useˇcíky, 1 a 2. Polomˇery poziˇcních kružnic (mˇeˇrené po povrchu Zemˇe) jsou α a β. Z obou bod˚u 1 a 2 uvidíme hvˇezdy A a B ve výškách (90◦ − α) a (90◦ − β) nad obzorem.
Amatérská prohlídka oblohy
11
noduché na zpracování, ale cˇ asovˇe nároˇcnˇejší na mˇeˇrení. V roce 1837 byla ovšem objevena, a to de-facto pouhou náhodou, metoda tzv. poziˇcních linií, která znamenala v námoˇrní navigaci revoluci. Je to metoda grafická a pouze pˇribližná, ale vˇetšinou dává dostateˇcnˇe pˇresné výsledky. Do mapy pˇri ní kreslíme pˇrímky, a jejich pru˚ seˇcíkem je hledaná poloha. Jednu z variant metody poziˇcních linií, metodu interceptu, jsme aplikovali i na expedici. Celý trik spoˇcívá v tom, že poziˇcní kružnice v okolí jejich pruseˇ ˚ cíku ˚ nahradíme jejich teˇcnami, které nazýváme poziˇcními liniemi, a tyto pˇrímky již do mapy zakreslovat mužeme. ˚ Protože polo-
mˇery poziˇcních kružnic jsou obvykle obrovské, je jejich zakˇrivení malé, a jejich nahrazením pˇrímkami se nedopustíme pˇríliš velké chyby. Základní pˇredpoklad, nutný k nalezení poziˇcní linie, je alespon ˇ velice pˇribližná znalost naší polohy (staˇcí zaokrouhlená na celé stupnˇe v zemˇepisné šíˇrce a délce). Tato poloha se standardnˇe v navigaci oznaˇcuje jako AP (assumed posiˇ tion). Pro Ceskou Republiku pro jednoduchost mužeme ˚ poˇcítat s pozicí 15◦ vý◦ chodní délky a 50 severní šíˇrky. Princip nalezení poziˇcní linie je následující: Zmˇeˇríme výšku hvˇezdy (Slunce, . . . ) Ho nad obzorem v urˇcitém okamžiku. Pro stejný okamžik spoˇcítáme, jak vyso-
Obr. 2: Zp˚ usob nalezení poziˇcní linie. Poziˇcní kružnice jsou pro názornost zobrazeny s mnohem menšími polomˇery, než jaké mají v drtivé vˇetšinˇe pˇrípad˚u v praxi.
12
www.astronomie.cz
ko nad obzorem a v jakém smˇeru (azimutu A AP ) bychom danou hvˇezdu vidˇeli, kdybychom se nacházeli v bodˇe AP . Tuto spoˇcítanou výšku oznaˇcíme H c. Spoˇctený azimut nám ukazuje smˇer, v nˇemž leží substelární bod dané hvˇezdy (vydámeli se smˇerem, v nˇemž vidíme na obloze nˇejakou hvˇezdu, bude nám postupnˇe její pozorovaná výška nad obzorem rust, ˚ až dospˇejeme do substelárního bodu, kde uvidíme hvˇezdu v zenitu). Daný azimut (v navigaci mˇeˇríme azimut vždy od severu!) vyneseme do mapy jako pˇrímku procházející bodem AP . Protože, jak už jsme si ˇrekli, prochází tato pˇrímka substelárním bodem, a tento bod je stˇredem poziˇcní kružnice, bude poziˇcní kružnice procházející bodem AP k této pˇrímce v bodˇe AP kolmá. Polomˇer této kružnice je 90◦ −H c. Tato poziˇcní kružnice nás ale nezajímá, zajímá nás poziˇcní kružnice (a linie) pro naši hledanou polohu. Polomˇer naší poziˇcní kružnice je 90◦ − Ho. Ani jednu z kružnic do mapy pochopitelnˇe nemužeme ˚ zakreslit, pro již výše zmínˇené duvody, ˚ a na obr. 2 jsou znázornˇeny pouze pro lepší pochopení situace. To co známe, je rozdíl polomˇeru ˚ obou kružnic, ∆h = Ho − H c, a zároven ˇ víme, že obˇe kružnice mají stejný stˇred (substelární bod). Pruseˇ ˚ cík hledané poziˇcní kružnice s pˇrímkou ve smˇeru spoˇcteného azimutu bude tedy ve vzdálenosti ∆h od bodu AP . (Rozdíl výšek ∆h se nazývá intercept – odtud název metoˇ dy.) Rekli jsme si, že poziˇcní kružnici mu˚ žeme nahradit poziˇcní linií, kterou sestrojíme jako teˇcnu k této kružnici. Protože pˇrímka ve smˇeru azimutu A AP míˇrí do stˇredu kružnice (substelárního bo-
du), musí být kolmice k této pˇrímce teˇcnou dané kružnice. Právˇe tato kolmice je tedy naší poziˇcní linií (viz obr. 2). Naprosto stejnou úvahu a výpoˇcty použijeme i pro druhou hvˇezdu (nebo Slunce v jinou denní dobu, za pˇredpokladu, že jsme svou polohu nezmˇenili), a získáme další poziˇcní linii. Pˇri samotném zpracování mužeme ˚ již na poziˇcní kružnice zapomenout; kreslíme pouze pˇrímky. Protože vzdálenost ∆h vyjde v obloukové míˇre a na mapˇe obvykle mˇeˇríme vzdálenosti v jednotkách délkových, uved’me zde ještˇe pˇrepoˇcet: 1◦ odpovídá vzdálenosti pˇribližnˇe 111,12 km na zemském povrchu. Jedno-
Obr. 3: Vzorné zpracování urˇcení polohy z mˇeˇrení výšek Slunce od Petry Vaˇnáˇcové. (To, že se obˇe poziˇcní linie protínají v bodˇe, v nˇemž je konstruována jedna z nich jako kolmice na azimutální pˇrímku, je jen náhoda)
Amatérská prohlídka oblohy
13
duchá, a v navigaci zaužívaná konvence, je poˇcítat obloukovou míru v úhlových minutách a vzdálenosti v námoˇrních mílích (1 NM = 1 852 m). Jedna námoˇrní míle je totiž právˇe vzdálenost jedné úhlové minuty na poledníku (souˇcasná definice je dána pouze vztahem 1 NM = 1 852 m, ale takto byla puvodnˇ ˚ e námoˇrní míle zavedena). Zpracování mˇeˇrení lze tedy shrnout do nˇekolika bodu: ˚ 1. Spoˇcteme výšku H c a azimut A AP mˇeˇreného tˇelesa v bodˇe AP pro každý z cˇ asu ˚ mˇeˇrení. 2. Pro každé mˇeˇrení spoˇcteme rozdíl zmˇeˇrené výšky Ho a výšky H c: ∆h = Ho − H c. ∆h vyjádˇríme v úhlových minutách, tj. vynásobíme 60. 3. Z bodu AP vedeme pro každé mˇeˇrení pˇrímku (obˇema smˇery, tj. ne pouze polopˇrímku) ve smˇeru spoˇcteného azimutu A AP . Na vynesenou pˇrímku vyznaˇcíme šipkou smˇer daného azi-
Obr. 4: „Navigátoˇri“ v akci
14
mutu (aby se nám pozdˇeji nepletlo, který smˇer pˇrímky je ten správný). Na vynesenou pˇrímku poté sestrojíme kolmici (tj. poziˇcní linii) ve vzdálenosti ∆h námoˇrních mil od bodu AP . Je-li ∆h kladné, mˇeˇríme vzdálenost ve smˇeru šipky, je-li záporné, tak proti smˇeru šipky. 4. Místo, kde se protnou poziˇcní linie sestrojené pro obˇe mˇeˇrení, je naše poloha.
Astronavigace na expedici Na moˇri se výška tˇeles mˇeˇrí nad pozorovaným horizontem, který, až na drobné opravy, je totožný s ideálním geometrickým horizontem, tj. rovinou kolmou k místní tížnici. Na pevninˇe takový horizont bohužel nemáme, protože obzor je vždy tvoˇren vzdálenými kopci. Je tedy tˇreba vypomoci si tzv. horizontem umˇelým. Tím je hladina nˇejaké kapaliny, kterou využijeme jako dokonale vodorovné zrcadlící plochy. To, co pak mˇeˇríme, není výška tˇelesa nad horizontem, ale úhlová vzdálenost tˇelesa na obloze, od jeho odrazu v hladinˇe kapaliny. Namˇeˇrený údaj pak vydˇelíme dvˇema a dostaneme výšku. Na expedici jsme pro stanovení polohy použili mˇeˇrení výšky Slunce. Optimální je mˇeˇrit s odstupem šesti hodin, bˇehem nichž Slunce urazí asi 90 stupn ˇ u. ˚ Tento úhel pak svírají vzájemnˇe i poziˇcní linie, a jejich pruseˇ ˚ cík je dobˇre definovaný. Každý zájemce si tedy zmˇeˇril výšku Slunce minimálnˇe dvakrát, jednou obvykle ještˇe pˇred snídaní a druhou v pru˚ bˇehu odpoledne.
www.astronomie.cz
Výsledky stanovení polohy jsou bohužel trochu nesourodé. Mˇeˇrení se zúcˇ astnilo asi patnáct lidí, tohle cˇ íslo si ale nepamatuji pˇresnˇe; nˇekteˇrí z nich totiž mˇeˇrení nezpracovali ani do pˇrípravy tohoto cˇ lánku, takže jejich jména se zde neobjeví. (Budiž to pro nˇe pouˇcením, že mˇeˇrení je tˇreba zpracovat hned. Na lodi by navigátorovi nebylo nic platné, kdyby mˇeˇrení zpracoval až po nˇekolika mˇesících . . . :-). Vzdálenosti získaných poloh od správné polohy udává následující tabulka. Jméno Kratochvíl Robert Morava Matˇej
Vzd. (km) 9,3 13,9
Dvoˇráková Šárka
14,5
Hlaváˇcková Šárka
15,3
Šustr David
20,5
Chládová Zuzka
21,1
Kroužel Michal
27,4
Vanᡠˇ cová Petra
30,9
Kratochvílová Marie
39,9
Karták Michal
43,4
Sládková Lucia
57,6
Mikulecká Barbora
95,7
Ve zcela ideální situaci by poˇradí „navigátoru“ ˚ podle vzdálenosti získaných poloh vyjadˇrovalo jejich schopnosti zmˇeˇrení výšky Slunce. Bohužel ideální situace zcela jistˇe nenastala. Zjevné „ústˇrely“ do vzdálenosti nad 50 kilometru ˚ lze nejspíše pˇriˇcíst chybám ve zpracování namˇeˇrených údaju. ˚ Další pomˇernˇe velkou chybu jsem do mˇeˇrení vnesl, jak
za chvíli ukážu, já sám. Vedle toho ˇrada chyb vznikla v dusledku ˚ vlnˇení hladiny umˇelého horizontu ve vˇetru. Pˇred každým mˇeˇrením sextantem je tˇreba stanovit opravu mˇeˇrené výšky. Pokud by obˇe zrcátka sextantu byla vuˇ ˚ ci sobˇe pˇresnˇe rovnobˇežná, pak tato oprava bude nulová; v dusledku ˚ ruzné ˚ manipulace se sextantem, tepelnému pnutí apod. tato rovnobˇežnost ale zaruˇcena není. Pˇred samotným mˇeˇrením tedy sledujeme sextantem vzdálený vodorovný pˇredmˇet (stˇrechu budovy, obzor, . . . ), a pohybem stupnice umístíme jeho odraz v zrcátku sextantu tak, aby byl v jedné linii se skuteˇcným obrazem. Kdyby byla oprava sextantu nulová, bude stupnice ukazovat nulu, v praxi ale nulu neukazuje, a tento údaj je poté tˇreba od mˇeˇrení odeˇcíst. Protože jsme vždy mˇeˇrili ze stˇrechy hvˇezdárny, jako vhodný vodorovný objekt pro výše zmínˇenou kalibraci jsem vybral stˇrechu vodárny. Až dlouho po expedici jsem odhalil svuj ˚ velký omyl. Stˇrecha vodárny je od stˇrechy hvˇezdárny vzdálená asi 50 metru, ˚ a to je strašnˇe málo! Svislá vzdálenost otoˇcného zrcátka sextantu od jeho pruzoru ˚ je asi 10 cm, což na vzdálenosti 50ti metru ˚ pˇredstavuje asi 7 úhlových minut. Tˇechto 7 úhlových minut ve všech opravách namˇeˇrených údaju ˚ vystupovalo navíc. Protože výšku Slunce dostaneme až po vydˇelení údaje na sextantu dvˇema, i chyba ve zmˇeˇrené výšce byla pouze poloviˇcní, tedy 3,5 minuty (všechny zmˇeˇrené výšky vyšly o tuto hodnotu vˇetší, než by mˇely vyjít). Ale i to je zatracenˇe mnoho. Na zemském povrchu to pˇredstavuje skoro
Amatérská prohlídka oblohy
15
ˇ Obr. 5: Získané polohy vynesené do mapy. Cerný kroužek uprostˇred vyznaˇcuje hvˇezdárnu v Úpici, tedy polohu, která by mˇela vyjít v ideálním pˇrípadˇe.
16
www.astronomie.cz
Obr. 6: Znázornˇení toho, jak se posune pru ˚ seˇcík poziˇcních linií, jestliže obˇe výšky Slunce zmˇeˇríme se systematickou chybou. Pro úhel mezi poziˇcními liniemi 90◦ (vlevo) a úhel menší (vpravo).
6,5 km. Obˇe získané poziˇcní linie byly tedy o 6,5 km jinde, než by mˇeli vyjít pˇri správné kalibraci sextantu. V pˇrípadˇe kolmosti obou linií pak vzdálenost jejich pruseˇ ˚ cíku od „správného pruseˇ ˚ cíku“ bude rovna asi 9,2 km (velikost úhlopˇríˇcky cˇ tverce o hranˇe 6,5 km), a s klesajícím úhlem mezi liniemi muže ˚ tato vzdálenost ještˇe více vzrustat ˚ (viz obr. 6). Tato systematická chyba je pravdˇepodobnˇe také vysvˇetlením toho, proˇc je vˇetšina
získaných poloh na jih od polohy správné. Pˇri náhodných chybách by zmˇeˇrené polohy mˇely být i náhodnˇe rozmístˇeny okolo Úpice. Na tomto místˇe budiž tedy má omluva všem letošním „navigátorum“, ˚ kteˇrí se tak pilnˇe snažili získat co nejpˇresnˇejší polohu, leˇc jejich snaha byla marná. Chybami se cˇ lovˇek uˇcí, a pˇríští rok to již jistˇe zvládneme lépe. Navigare necesse est. X
Pˇrevzato z http://www.wulffmorgenthaler.com
Amatérská prohlídka oblohy
17
Hvˇezdárna v Olomouci aneb Veˇrejné tajemství Tamara Skokánková Olomouc – páté nejvˇetší mˇesto v republice, srdce Hané. Olomouc – mˇesto s krásným historickým centrem. Olomouc – mˇesto krajské; mˇesto univerzity, arcibiskupství a armády. Olomouc – mˇesto obrovských možností provozování zájmových cˇ inností – at’ už se jedná o umˇení, sport nebo tˇreba astronomii. Ano, i té se lze v Olomouci vˇenovat. Možná si ˇríkáte, co to povídám, vždyt’ v Olomouci žádná hvˇezdárna není. Opak je ovšem pravdou – jedna plnˇe funkˇcní se nachází v mˇestské cˇ ásti Lošov. Bohužel, i pˇres svou stálou existenci a snahu v popularizaci astronomie, o ní neví velká cˇ ást obyvatel Olomouce. Proˇc se na tento objekt zapomnˇelo? O tom mužeme ˚ jen spekulovat. Ale myslím, že užiteˇcnˇejší využití cˇ asu by bylo toto napravit. Tak tedy s chutí do toho. Vyprávˇení o olomouckých hvˇezdárnách právˇe zaˇcíná . . .
Hvˇezdárna ve Slavonínˇe Výstavbu první z olomouckých hvˇezdáren inicioval v roce 1946 profesor Vladiˇ mír Petr, pˇredseda zdejší poboˇcky Ceské astronomické spoleˇcnosti. Ještˇe v témže roce se zaˇcalo stavˇet na návrší nedaleko vesnice Slavonín (dnes mˇestská cˇ ást). Hvˇezdárna rostla velice pomalu z duvo˚ du ˚ nedostatku financí, a tak byla kopule o prumˇ ˚ eru 6,5 m i odsuvná stˇrecha nad malou pozorovatelnou (meteorkou) namontována až v roce 1952. Budova byla z vˇetší cˇ ásti dokonˇcena až zaˇcátkem jara roku 1954. Získávání pˇrístrojového vybavení však trvalo ještˇe mnoho dalších let. Pro hvˇezdárnu získávali nebo vyrábˇeli ruzní ˚ lidé ruzné ˚ dalekohledy, fotokomory a montáže, napˇr. JUDr. Karel Hermann Otavský (výroba protuberanˇcního dalekohledu) nebo František Kozelský (výroba paralaktické montáže). V letech 1956 až 1974 byl do kopule na mohutnou montáž namontován 200 mm dalekohled, spolu s velkou
18
600 mm Schmidtovou komorou. Tento dalekohled ovšem nenašel uplatnˇení a tak byl smˇenˇen s hvˇezdárnou v Hradci Králové za 150 mm Zeiss Coudé refraktor, který byl v kopuli zustal ˚ až do uzavˇrení objektu v roce 2000. Pˇred uzavˇrením se na hvˇezdárnˇe nacházela spousta pˇrístroju. ˚ Tak namátkou: heliostat, 100 mm Cassegrain-Nasmyth, fotografická komora (240 mm), dvˇe astrokomory s objektivem Trioplan, sluneˇcní a meteorické komory . . . jejichž optiku spolu s optikou 200 mm refraktoru, smˇenˇeného do Hradce, vyrobil Ing. Vilém Gajdušek. Hvˇezdárna pusobila ˚ pˇredevším na poli popularizace astronomie vedení astronomických kroužku, ˚ ale i na poli vˇedeckém, napˇr. v astrofotografii, pozorování sluneˇcní fotosféry, protuberancí a zákrytu hvˇezd Mˇesícem. Pro veˇrejnost se hvˇezdárna otevˇrela v dubnu roku 1954. Záhy byla pˇrevedena pod správu tehdejšího odboru kultury krajského národního výboru. V tomto období pracovalo na hvˇezdárnˇe pod vedením profe-
www.astronomie.cz
sora Vladimíra Petra nˇekolik dalších zamˇestnancu: ˚ RNDr. Jan Luner, Kvˇetoslav Vanˇek, Karel Morav a RNDr. Jiˇrí Pogoda. Zásluhou RNDr. Jana Lunera, povoláním meteorologa a od roku 1957 nového ˇreditele hvˇezdárny, byla na liˇ dových hvˇezdárnách v Ceskoslovensku vybudována sít’ meteorologických stanic koordinovaná ze sekce meteorologie v Olomouci. Díky této sekci a spolupráci s Hydrometeorologickým ústavem ˇ v Praze, Slezským ústavem CSAV v Opavˇe a Výzkumným ústavem energetickým v Praze a Brnˇe byly vypracovány studie o klimatických podmínkách v Olomouci, Vsetínˇe, Valašském Meziˇríˇcí, Hlohovci a jiných mˇestech pro potˇrebu tamˇejších hvˇezdáren. Jan Luner roku 1972 zemˇrel
a ˇreditelem hvˇezdárny se stal Kvˇetoslav Vanˇek. V roce 1987 se zˇrizování obou olomouckých hvˇezdáren dostalo do rukou Okresnímu kulturnímu stˇredisku a v roce 1991 na krátkou dobu Mˇestskému kulturnímu centru (bývalý Park kultury a oddechu), až se nakonec ještˇe téhož roku jejich správy ujala Pˇrírodovˇedecká fakulta Univerzity Palackého. A vedoucím obou hvˇezdáren se stal profesor RNDr. Vratislav Vyšín, CSc. Pro veˇrejnost byla hvˇezdárna pˇrístupná tˇri dny v týdnu, konaly se zde pˇrednášky pro školy a byl zde veden kurz astronomie pro studenty UP. Roku 1993 se stala základní olomouckou klimatologickou stanicí ˇ spolupracující s Ceským hydrometeorologickým ústavem.
Amatérská prohlídka oblohy
19
Téhož roku se ovšem stala nejistou i budoucnost tohoto objektu – jedna z uvažovaných tras olomouckého obchvatu totiž vede pˇres její pozemek. Namísto náhrady v podobˇe vystavˇení nové hvˇezdárny se ovšem olomouˇctí zájemci o astronomii doˇckali pouze nedodržení slibu ˚ a nezájmu všech zodpovˇedných orgánu. ˚ 31. bˇrezna 2000 je hvˇezdárna oficiˇ álnˇe uzavˇrena, pˇredána Reditelství silnic ˇ a dálnic Ceské republiky. Demolice objektu probˇehla ještˇe v dubnu téhož roku. V tomto mˇesíci vzniká i obˇcanské sdružení Hvˇezdárna Olomouc usilující o výstavbu nové observatoˇre a popularizaci astronomie v Olomouci. Jejich útoˇcištˇem se stává druhá, menší olomoucká hvˇezdárna.
20
Hvˇezdárna Josefa Sienela V roce 1946 pˇrišel na školu v Lošovˇe nový ˇrídící uˇcitel Josef Sienel, který záhy probudil v obyvatelích této vesnice zájem o astronomii. Na osvˇetové besedˇe v roce 1951 byl založen astronomický kroužek a zrodila se myšlenka vystavˇet hvˇezdárnu. Stavba se pomalu zaˇcala zdvihat ze zemˇe roku 1954 na místním vršku nazývaném „Na fánˇe“. Tento pozemek vˇenoval kroužku Ladislav Lindner. Na výstavbˇe se podíleli nejen cˇ lenové astronomického kroužku, ale i školou povinní a nˇekteˇrí obyvatelé Lošova, sám Josef Sienel se ujal výroby optiky o prumˇ ˚ eru 250 mm pro dalekohled a Josef Sedláˇcek s Josefem Vávrou st. zkonstruovali para-
www.astronomie.cz
laktickou montáž, na cˇ emž se dodáním materiálu podílela Moravia z Mariánského Údolí. Stejné pomoci se od ní dostalo i pˇri výstavbˇe kopule. Nezaostala ani Oblastní lidová hvˇezdárna v OlomouciSlavonínˇe. Profesor Vladimír Petr a pozdˇeji RNDr. Jan Luner byli nápomocni pˇri ˇrešení konkrétních problému, zapujˇ ˚ cili do Lošova malý pˇrenosný dalekohled a zajistili dokonˇcení optických prací pro zrcadlový dalekohled u vyhlášeného ostravského odborníka Ing. Viléma Gajduška. Díky píli všech byla hrubá stavba dokonˇcena již o rok pozdˇeji. Ovšem poté se práce na hvˇezdárnˇe zastavila, jelikož Josef Sienel musel nucenˇe odejít na jiné pusobištˇ ˚ e. O rok pozdˇeji obnovil práce nový ˇrídící uˇcitel Jaroslav Dohnal a na jaˇre roku 1957 hvˇezdárna dokonˇcena. Slavnostní otevˇrení probˇehlo v nedˇeli 14. cˇ ervence 1957.
Nástupem 60. let ovšem nadšení cˇ lenu ˚ astronomického kroužku upadlo a objekt zaˇcal chátrat. Hvˇezdárna byla vyloupena, zdevastována a optika odcizena. V roce 1968, krátce po této události, používal observatoˇr skautský oddíl vedený Petrem Juˇricou, naneštˇestí byla záhy v roce 1970 cˇ innost oddílu ukoncˇ ena, a tak objekt opˇet zaˇcal chátrat. Až v polovinˇe let 70. se karta obrací k lepšímu – o hvˇezdárnu projevil zájem nadšený amatérský astronom Jiˇrí Koneˇcný. Ten v roce 1976 s výpomocí lošovských obˇcanu ˚ a pracovníku ˚ osvˇetové besedy zahájil rekonstrukci a uvedl hvˇezdárnu do provozu. Nový dalekohled (refraktor o prumˇ ˚ eru 125 mm) byl spolu s fotografickou komorou a paralaktickou montáží získán s pomocí Kvˇetoslava Vanka, ˇ tou dobou vedoucího Lidové hvˇezdárny v Olomouci-Slavonínˇe. V Lošovˇe byl
Amatérská prohlídka oblohy
21
opˇet zorganizován astronomický kroužek. Tentokrát byla však náplní práce zamˇestnancu ˚ kromˇe osvˇety i odborná cˇ innost, zejména zakreslování sluneˇcní fotosféry, pozorování meteorických roju ˚ a meteorologická mˇeˇrení. Rozsah výzkumu se rozšíˇril, když se Lošov stal mˇestskou cˇ ástí Olomouce a hvˇezdárna pˇripadla pod Park kultury a oddechu. Novˇe se objektem výzkumu stává pozorování zákrytu ˚ hvˇezd Mˇesícem a planetami a radioastronomický obor – registrace sluneˇcní aktivity metodou pˇríjmu atmosfériku ˚ (SEA) ve spoˇ lupráci s Astronomickým ústavem Ceskoslovenské akademie vˇed v Ondˇejovˇe. Výsledky tohoto programu byly zveˇrejnovány ˇ na mezinárodním bulletinu
22
Solar-Geophysical Data. Jelikož prostory hvˇezdárny neumožnovaly ˇ další rozvoj, uvažovalo se o jejím rozšíˇrení o pˇrístavbu k stávající budovˇe. V roce 1987 se ale stalo zˇrizovatelem obou olomouckých hvˇezdáren Okresní kulturní stˇredisko a ze slibované pomoci brzy sešlo. Jiˇrí Koneˇcný záhy pusobení ˚ pˇrerušil a pˇredal žezlo RNDr. Vojtˇechu Kunovskému z Pˇrírodovˇedecké fakulty Univerzity Palackého. Ten založil nový astronomický kroužek a s pomocí RNDr. Jiˇrího Pogody zpˇresnil paralaktickou montáž. Kvuli ˚ nedostatku cˇ asu ovšem roku 1990 odešel a správu objektu pˇrevzal amatérský astronom Josef Masniˇcák. Astronomický kroužek byl znovu obnoven a cˇ innost hvˇezdárny se rozvíjela.
www.astronomie.cz
Po zrušení Okresního kulturního stˇrediska v roce 1991 se zˇrizovatelem na krátkou chvíli opˇet stal Park kultury a oddechu, ted’ již nazývaný Mˇestské kulturní centrum. Tato organizace ale záhy byla také zrušena a velkou neznámou se stalo, co bude s hvˇezdárnami dál. Koneˇcným ˇrešením byl pˇrevod hvˇezdáren pod správu Pˇrírodovˇedecké fakulty Univerzity Palackého. Josef Masniˇcák se zde s pomocí nˇekolika dalších amatérských astronomu ˚ vˇenoval popularizaci astronomie a amatérským pozorováním. Jejich zásluhou zde také probíhaly nutné technické úpravy nejen pˇrístrojového vybavení, které v roce 1998 završila oprava pojezdu kopule. Ještˇe na podzim téhož roku byla hvˇezdárna vyloupena a dale-
kohled odcizen. V roce 2000 po uzavˇrení slavonínské hvˇezdárny se péˇce o provoz ujala pracovnice Katedry teoretické fyziky Mgr. Eva Kobzová. V témže roce se konaly také opravy zevnˇejšku, o nˇež se velice pˇriˇcinili i cˇ lenové novˇe vzniklého obˇcanského sdružení Hvˇezdárna Olomouc vˇenujícího se popularizaci astronomie a inicializaci výstavby nové du˚ stojné hvˇezdárny v Olomouci (logickým pokraˇcováním by samozˇrejmˇe byla výstavba planetária). To bˇehem cˇ asu pˇresunulo své aktivity právˇe sem a usilovnˇe a složitˇe jednalo s majiteli pozemku ˚ a Magistrátem mˇesta Olomouce. Výsledkem tˇechto jednání byla výmˇena pozemku ˚ kolem hvˇezdárny za mˇestské, zapuj˚ cˇ ení tˇechto pozemku ˚ na základˇe rozhod-
Amatérská prohlídka oblohy
23
nutí vydaného v dubnu 2005 mˇestským zastupitelstvem a v cˇ ervnu téhož roku pˇrevod objektu do vlastnictví obˇcanského sdružení. V roce 2007 v rámci oslav 50. výroˇcí výstavby tohoto objektu byla hvˇezdárna pˇrejmenována podle svého zakladatele na Hvˇezdárnu Josefa Sienela. Jak jistˇe vidíte, osudy tˇechto objektu ˚ jsou velmi spletité a události kolem hvˇezdárny ve Slavonínˇe vedly až k jejímu konci. Nastane konec i v pˇrípadˇe hvˇezdárny v Lošovˇe, nebo se astronomum ˚ z obˇcanského sdružení povede vystavˇet hvˇezdárnu novou dustojnou ˚ pro krajské mˇesto Olomouc? To je zatím jen ve hvˇezdách, co ale ve hvˇezdách není, jsou výsledky dosavadního snažení. Jaké úsilí tedy vyvíjí cˇ lenové této organizace? A jaké jsou výsledky? Jak jsem se zminovala ˇ výše, prvním takovým vˇetším úspˇechem bylo dojednání výmˇeny pozemku ˚ mezi magistrátem a jejich majiteli a následný pronájem tohoto prostoru na dobu pˇeti let, tj. do roku 2010, a získání hvˇezdárny do vlastnictví organizace, což je duležité ˚ z hlediska snah o dotace od státu, kraje, EU, nadací apod. Dalším takovým mezníkem je druhá studie nové hvˇezdárny. Tu vyprojektoval „Architektonicko urbanistický ateliér“. Jednalo by se o moderní, bezbariérovou budovu. Náklady na výstavbu by dosahovaly asi 30 miliónu ˚ korun. Od té doby je tedy hlavní náplní
práce sdružení shánˇení finanˇcních prostˇredku ˚ – zatím bez úspˇechu. Pˇresto se dál usilovnˇe snažíme uspˇet. Snažíme se uspˇet u strukturálních fondu ˚ EU, dále usilujme o pˇrijetí zámˇeru u regionálních úˇradu ˚ (Krajský úˇrad Olomouc, Statutární mˇesto Olomouc) . . . Toto však jsou jen nejvýznamnˇejší projekty, na které jsme se zamˇeˇrili. Podaˇrí se nám odstranit kulturní ostudu – zbourání olomoucké hvˇezdárny a to BEZ náhrady? Doufáme, že ano, a nejen doufáme, pracujeme pilnˇe a velice usilovnˇe, zatím jsou však naše výsledky víceménˇe nulové. Proto se s prosbou o jakoukoli pomoc obracíme i na všechny ostatní (zvláštˇe pak obyvatele Olomouce a astronomy). Pomoc nemusí být jen finanˇcní. Pomužete ˚ nám i prostou návštˇevou naší hvˇezdárny nebo námi poˇrádaných pˇrednášek, vždyt’ zájem nás vždy potˇeší, pozvedne nám náladu a dodá odhodlání k tomu se nevzdat. I hlásání tohoto problému do okolí muže ˚ zaˇradit náš projekt mezi priority Olomouckého magistrátu. At’ už nám projevíte podporu nebo ne, vˇezte: Bez boje se nevzdáme! X Autor: Tamara Skokánková (obˇcanské sdružení Hvˇezdárna Olomouc) Zdroje: Pojednání o historiích hvˇezdáren sepsaná místopˇredsedou správní rady Bohdanem Špiritem.
Mezinárodní rok astronomie 2009, http://www.astronomie2009.cz
24
www.astronomie.cz
Odbˇer ze Sbˇeraˇce Pavel Karas Následující ˇrádky jsou urˇceny pˇredevším tˇem Apaˇcum, ˚ kteˇrí jsou postiženi chorobou zvanou astronomická expedice. Na letní astronomické akci, jenž probíhá každý rok na pozemku hvˇezdárny v Úpici a na niž se sjíždˇejí desítky mladých nadšencu ˚ z celé republiky a nˇekdy i z republik okolních, se kdysi ujala taková tradice, že po každé expedici sedli expediˇcníci ke svým stoleˇck˚um, popadli papír a tužku a sepsali, co se jim zrovna honilo hlavou. Listy papíru zaplnili ještˇe cˇ erstvými zážitky, vzpomínkami, dojmy a depresemi. Doba pokroˇcila a expediˇcníci pˇrestali brát do ruky papír a tužku a zaˇcali sedat k poˇcítaˇci, pˇrípadnˇe zahˇrívat klín notebookem. Ale at’ tak, cˇ i onak, cˇ lánky do Sbˇeraˇce chodily každý rok nadšeným redaktorum, ˚ kteˇrí se nemohli doˇckat, až si pˇreˇctou další humornˇe pojatý popis uplynulé expedice nebo další vtipnou básen ˇ o bazénku. Tedy, tak tomu skuteˇcnˇe dlouhá léta bylo. Až do lonského ˇ roku. Cítím smutnou povinnost oznámit vám, že do Sbˇeraˇce 2008 pˇrišlo tak málo puvodních ˚ cˇ lánku, ˚ že tyto vytištˇeny by vytvoˇrily pouze jakýsi leták, který zrecyklován vytvoˇril by krychli o stranˇe 5 mm (jejímž hodem by se mohlo zabavit 6 hráˇcu ˚ Dostihu ˚ a sázek) a který by mohl být ve vašich poštovních schránkách snadno zamˇenˇen s reklamním pamfletem toho cˇ i onoho obchodního ˇretˇezce, následkem cˇ ehož by skonˇcil nepovšimnut v kontejneru, v lepším pˇrípadˇe na tˇrídˇený odpad. Proto vˇezte, pokud je pro vás tato informace nˇejak zajímavá, že Sbˇeraˇc 2008 nevyjde. Fotografie z lonské ˇ expedice již dávno najdete na N.E.W. a cˇ lánky se zˇrejmˇe stanou doménou nového Expediˇcní-
ho blogu. Pˇresto mi dovolte na tomto místˇe otisknout alespon ˇ jeden text, který jsem sepsal cestou z Úpice 10. srpna lonského ˇ roku, a jenž je tak opravdu cˇ erstvou, notnˇe vyˇcpˇelou vzpomínkou na astronomickou expedici s poˇradovým cˇ íslem 50.
The humans are death Neodejdeme, dokud tahle hromada kelímk˚u od piva nebude tak vysoká jako Marek! To, že je cˇ lovˇek tak nˇejak víceménˇe dospˇelý, plus mínus pracující a na expedici vedoucí, ještˇe neznamená, že si mu˚ že vozit zadek v autˇe. Šlapeme s Gomezem ten zasyflený kopec kolem hˇrbitova a oblouˇckem tak elegantním, jak jen dovoluje postarší Felicie, nás pˇredjíždí Zdenˇek Polanský. Dˇrív byla auta skuteˇcnˇe pˇredevším výsadou vedoucích, pracovníku ˚ hvˇezdárny a honorace všeobecnˇe. Dnes se v nich vozí všichni. Spoleˇcnˇe s vlastními stany, dalekohledy, montážemi a zrcadlovkami.
Amatérská prohlídka oblohy
25
Zaˇcátek expedice je posvˇecen tradiˇcní úpickou poutí. Neholduji kolotoˇcum, ˚ houpaˇckám, hnˇetaˇckám, mixérum, ˚ turbínám, centrifugám, hyperbolám ani jiným pˇrevraceˇckám vnitˇrních orgánu, ˚ ale konským ˇ karbanátkem a toˇceným Krakonošem si vždycky rád nechám pošimrat svuj ˚ žaludek. Vˇež plastových kelímku ˚ šplhá hbitˇe jako cˇ ínský olympijský stadion. Ty máš troje trenky na celou expedici?! Ukáže se, že nejmenovaný vedoucí si vzal na expedici všehovšudy troje trenky a ještˇe to drze pˇriznává. Jeho jméno neprozradím, ale ˇríkejme mu tˇreba tajemný Em. Stavba Garáže a zabydlení Penthausu probíhá už tak nˇejak strojovˇe, automaticky. Vybalujeme obligátní fotografickou techniku, Michaluv ˚ brutální sound sys-
26
tém a Alešovu plnou tašku náˇradí, ve které najdete asi všechno od matiˇcky M6 až po náhradní keramickou destiˇcku k americkému raketoplánu. Ano, plná taška cˇ ehokoli byla tím skuteˇcným hitem pro letošní léto. Ani jsem to neˇcekal, ale mám z toho radost. Ty jsi fet’ák? Technika ovšem pokroˇcila nejen ve vozovém parku. Kdysi jsme si vaˇrili nesko, pak jsme se sjíždˇeli perkolátorem, dnes používáme regulérní pressovaˇc. Wi-fi je skoro všude. Notebooku ˚ a pocˇ ítaˇcu ˚ je tolik, že nestaˇcí zásuvky na ethernet ani na 230 V. Canon EOS 450D disponuje 14bitovým A/D pˇrevodníkem a živým náhledem, pomocí kterého je zaostˇrení otázkou okamžiku.
www.astronomie.cz
Montáž Jirky Nosa byla ustavena a spokojenˇe pˇrede. Na ovladaˇci nat’ukáte „NGC 6992“ a pak už jen zíráte. A že je na co zírat. UHC filtr ukazuje, jak asi mohli pozorovat první expediˇcníci pˇred cˇ tyˇriceti lety, kdy svˇetelné zneˇcištˇení bylo stejnˇe absurdním slovním spojením jako ošatka na krmení. ˇ nePohled na vláknitou strukturu Ras ˇ bo Cinky pˇres patnácticentimetrového ˇ APO newtona je kulervoucí. Clenové digifoto odhazují své zrcadlovky v dál a kochají se, protože zjišt’ují, že Vesmír muže ˚ být úžasný i jinak než na monitoru poˇcítaˇce. Aspon ˇ na jednu, na dvˇe noci. S UHC filtrem jsme zkrátka tak trochu objevili Ameriku, a nejen tu Severní. Já chci pivo. Dej mi ho ke stanu. Zatmˇení Slunce rustikálnˇe oživilo ospalé páteˇcní dopoledne. Nevím, jak ostatní sekce, ale my v hlavní kopuli jsme mˇeli celkem poklidnou šichtu. Každopádnˇe, až se s vámi nˇekdo bude chtít vsadit, že nezapálíte papírový kapesník, dejte si bacha. Nám se to v šestnácticentimetrovém dalekohledu nepovedlo. Ty mrchy jsou napuštˇené nˇejakým svinstvem. V nedˇeli vyrážíme do Teplických skal, kde cˇ irou náhodou probíhá jakýsi mezinárodní festival chuze ˚ po lanˇe. Zhruba dvanáctiletá holka opatrnˇe našlapuje v tˇricetimetrové výšce a mnˇe se ponˇekud zvedá žaludek, tentokrát ne z fernetu. Já bych všechny ty poˇcítaˇce a internety zakázala. Stejnˇe to ale byla trochu nuda. Byly cˇ asy, kdy cˇ lovˇek musel lovit lidi z bazénku a od Žižky, aby nˇekdo vubec ˚ pˇrišel na pˇrednášku. Letos staˇcilo zmáˇcknout
tlaˇcítko pause v media playeru a pustit powerpointovou prezentaci. Ano, nˇekteˇrí expiˇcníci pamatují dobu, kdy v pˇrednáškovém sále bˇežel nepˇretržitý maraton Hvˇezdných válek, pˇrípadnˇe Vesmírných gulí. Byla doba, kdy VCR bylo žhavou moderní technologií a mnozí expiˇcníci hledˇeli na zasouvání mohutné hranaté krabice s magnetickým páskem do ještˇe vˇetší a hranatˇejší plastové krabice s nábožnou úctou. Myslel jsem, že doba fascinace novými tuzexovými technologiemi zmizela spoleˇcnˇe se známkami s Gustavem Husákem a zkratkou Kˇcs. Mýlil jsem se. Vˇeru Pohlovou na vás, holomci! Teeny weeny string bikini! Musím uznat, že ani já nemám cˇ isté svˇedomí. I já jsem jednou podlehl celonoˇcní seanci u jut’ ˚ ubu. ˚ Ale kdo by nepodlehl . . . 2Unlimited, Ace of Base, Europe cˇ i znˇelce ze seriálu Hardcastle a McCormick . . . OMG! A co teprve GÜNTHER! Mohutné brýle, slušivý knírek, sexy hlas a nemravnˇe ohebný krk. To je skuteˇcný Chuck Norris svˇeta pop music! OMG! Mimochodem, legendární hospoda u Žižky, pamatující hromadné a takˇrka každodenní nálety expiˇcníku ˚ na Krákoru a úžasné topinky s masovou smˇesí, vymírá na nedostatek ingrediencí a empatie obsluhujícího personálu. OMG! Seˇcteno a podtrženo, letos jsem nebyl v bazénku ani u Žižky. WTF? Trojka je soulož za bílého dne na prostranství mezi stany. Ach ano, málem bych zapomnˇel na sázkovou kanceláˇr pˇríhodnˇe umístˇenou v zadním domku zvaném Penthaus. Vsa-
Amatérská prohlídka oblohy
27
dili jsme si na všechny a na všechno. Málokdo zklamal. Snad pouze kurz na mystický a dodnes málo objasnˇený vztah mezi Bárou a Legolasem muže ˚ být vyjádˇren leda v komplexních cˇ íslech. Ostatní kurzy se ukázaly být až okázale reálné. Expediˇcní pavouˇcek žije dál vesele svým životem. Pochopím ledacos. Ale co má znamenat ten dopravní kužel a tenhle cop? Letos se zkrátka sešla opravdu rustikální parta. Legolas s operním hlasem a Šárka s elegantním obinadlem a francouzskými holemi. Nerozluˇcný milostný trojúhelník Klárka – Katka – Kudrnáˇc. Martin Kareš, který si v civilním životˇe pˇrivydˇelává hraním na suzafon po gay barech, a uprchlý cirkusák Jirka Jašek. Honza Dvoˇráˇcek závislý na piškvorkách, šachu, hlavolamech a Karasone. Kaklík, jehož životní prostor se scvrkl na radiostan a hladové okénko. Ondra, reprezentant FELu, s boha-
tou slovní zásobou sestávající z OMG a IMHO LOL. Nejmenovaný prdící ˇreditel nejmenované hvˇezdárny. Radioviktor zjevující se s pˇredvídatelností Higgsova bosonu. Martin Rybáˇr a jeho rustikální vláˇcek na magnetickém polštáˇri. Šajriho snˇehobílá kapitánská cˇ epice. Marek a jeho d’ábelský potomek. Gomez a jeho posedlost pˇetitisícinásobným zvˇetšením. Dezertér Honza Polštáˇrek a dezolát Šárka Lahváˇcková. Michal, docházející pozdˇe na obˇedy, a Eva peskující Michala za to, že chodí pozdˇe na obˇedy. Jana s Luckou dávající si ruce na hlavu v domnˇení, že to pomuže. ˚ Nepomohlo. The humans are death. – Muj ˚ spolužák se obˇesil. – Na vejšce? – Ne, na stromˇe.
X
BÍLÝ TRPASLÍK je zpravodaj sdružení Amatérská prohlídka oblohy. Adresa redakce Bílého trpaslíka: Amatérská prohlídka oblohy, Hvˇezdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brnˇe, Kraví hora 2, 616 00 Brno, e-mail:
[email protected]. Najdete nás také na internetové adrese www.astronomie.cz. Na pˇrípravˇe spolupracují Hvˇezdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brnˇe, Hvˇezdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravˇe a Hvˇezdárna v Úpici. Redakˇcní rada: Jiˇrí Dušek, Zdenˇek Janák, Pavel Karas, Marek Kolasa, Petr Scheirich, Petr Skˇrehot, Tereza Uhlíková, C APO 2009 Petr Št’astný, Jana Švandová, Martin Vilášek, Viktor Votruba °
