FOTOGRAFUJEME SVŮJ REGION základní pojmy a zásady fotografické práce

FOTOGRAFUJEME SVŮJ REGION základní pojmy a zásady fotografické práce zpracovala: PaedDr. Jana Bauerová, [email protected] I. Nejdůležitější „zaklínadla“: 1. 2. 3. 4.

KOMPOZICE EXPOZICE (CLONA + ČAS); HISTOGRAM (kontrola správné expozice) OHNISKO OBJEKTIVU neboli ZOOM (proč ho používáme) HLOUBKA OSTROSTI (závislost na tom, kam zaostřujeme, na cloně, na ohnisku objektivu)

TIP: Zadejte výše uvedené pojmy do internetového vyhledávače a přečtěte si, co je na toto téma na internetu k dispozici. TIP: Navštivte místní knihovnu, půjčte si nějaké knížky o fotografování a zkuste v nich vyhledat (ve jmenném rejštříku, v obsahu), co se v nich o výše uvedených pojmech píše. II. A nyní podrobněji: 1. KOMPOZICE  Ten pes má parohy? Jé, z hlavy ti roste vysílač! - POZOR na zjevné chyby!  Na šířku nebo na výšku? - častěji „na šířku“, ale někdy je lepší „na výšku“ a nejsme-li si jistí, pořídíme pro jistotu oba typy záběru.  „Třetinová“ kompozice je většinou zajímavější než „půl na půl“.  Bývá lepší, je-li hlavní objekt umístěn mimo střed záběru (zlatý řez).  Abychom záběru (krajině) dodali patřičnou hloubku, zkusíme hlavní motiv něčím zarámovat: například větvemi blízkého stromu, nebo fotit vzdálenou krajinu přes blízkou trávu či luční květiny, vyfotit školu v pozadí přes fotbalovou branku v popředí, vzdálený dům částečně přes blízký plot atd.  Zkusíme krajinu něčím oživit a přidat do ní člověka, byť jen malého a v dálce – tzv. stafáž.  Většinou se snažíme o rovný horizont, ale proč někdy nezkusit foťák naklonit? (Experimentujte, ale zacházejte s nakloněným horizontem jako s kořením. V malém dochutí, ale živiti se s ním nelze.)

 Nefotografujte jenom z běžného postoje stojícího fotografa. Zkuste to z okna, z vyvýšeného místa, v podřepu nebo vleže (v poloze ležícího střelce). Budete překvapeni neočekávanými efekty.  Všechna výše uvedená pravidla můžeme porušit, víme-li proč, pokud to vyhovuje našemu tvůrčímu záměru. Nebojíme se vyzkoušet ani netradiční, „bláznivé“ kompozice. Ale: nesmí to být CHYBA, musí to být ZÁMĚR.  Pořízené záběry prohlížíme na počítači. Potom znovu, s odstupem času. Zkuste si uvědomit chyby, kterých jste se dopustili, a příště se jich snažte vyvarovat; naopak se snažte zopakovat to, co se vám minule povedlo. Cvičení 1: Fotografujte v okolí školy. Zatím v režimu Krajina, P nebo Auto. Zkoušejte různé záběry – stejný motiv ve dvou až třech různých variantách: motiv č. 1: půl na půl (horizont uprostřed); třetina země, dvě třetiny obloha; dvě třetiny země, třetina obloha motiv č. 2: bez „orámování“; s „orámováním“ něčím, co je blízko: stromy, plot, lavička, fotbalová branka, tráva, zábradlí, autobusová zastávka, … motiv č. 3: zestoje; v podřepu nebo vleže motiv č. 4: na šířku; na výšku motiv č. 5: bez lidí; s lidmi Pořízené fotografie stáhněte do počítače, v prohlížeči editoru se na ně podívejte a diskutujte o tom, který záběr z každé dvojice nebo trojice je nejlepší a proč. 2. EXPOZICE  Správná expozice je optimální kombinací dvou hodnot: clony a času.  V automatických (Auto, P) a kreativních (Krajina, Portrét, Interiér, …) režimech to za nás udělá fotoaparát. (Fotoaparát vypočítá správnou kombinaci clony a času, sám ji nastaví a takto exponuje.) Bohužel za nás udělá mnohem více věcí, nad kterými pak vůbec nemáme kontrolu. Jak z toho ven?  Naučíme se pracovat v režimu Av, to znamená v režimu priority clony. (Clona se v angličtině řekne „Aperture“.) Na otočném voliči na vršku fotoaparátu nastavíme Av. Zvolíme kompozici záběru, koukáme na ni v hledáčku nebo na displeji a spoušť namáčkneme do poloviny. Fotoaparát změří hodnoty a na displeji se objeví kombince dvou hodnot: času a clony. Pokud je clona pro náš záměr příliš malá, zvýšíme její hodnotu (u Canonu SX20 otáčením kruhového voliče na zadní straně aparátu – palcem pravé ruky). Fotoaparát sám automaticky přepočítá expoziční čas a zobrazí novou kombinaci čas u a clony. Nyní mužeme exponovat (tj. zmačkneme spoušť nadoraz.)

Platí pravidlo: čím menší clona (= větší „díra“), tím kratší expoziční čas. Naopak: čím větší clona (= menší díra), tím delší expoziční čas. (Větší dírou pronikne více světla, tudíž je k tomu potřeba méně času. Pokud zacloníme více – vyšší clonové číslo – je „díra“ menší, takže je potřeba více času, aby potřebné množství světla proniklo na čip/film.) Pokud nám fotoaparát sdělí, že výsledný čas je například 1/30 (jedna třicetina sekundy) nebo delší (1/15 = jedna patnáctina sekundy, 1/8 = jedna osmina sekundy; 1/4 = jedna čtvrtina sekundy; 1/2 = jedna polovina sekundy; 1“ = jedna sekunda; 2“ = dvě sekundy atd.), je čas použít stativ. Takto „dlouhé časy“ již z ruky neudržíme. Provedenou expozici zkontroluji náhledem snímku na displeji při zobrazeném HISTOGRAMU. Histogram je sloupcový graf rozložení jasů (hodnoty 0 až 255) od černé po bílou. Pokud je tam tzv. „clipping“ - hodnoty jsou naražené na levém okraji grafu (podexpozice, málo světla se dostalo na čip, černé slité plochy) nebo na pravém okraji (přeexpozice, příliš mnoho světla se dostalo na čip, „vygumované“ bílé plochy), budu exponovat znovu, ale předtím expozici upravím. (U Canonu SX20 upravuji expozici, tj. přidávám nebo ubírám množství světla, které se dostane na čip pomocí tlačítka +/- (prostřední ze tří vpravo na zadní stěně pod spouští) a otáčením kruhového voliče.) TIP: Nastavím si tzv. BRACKETING, takže při zmáčknutí spouště fotoaparát udělá ne jeden, ale hned tři snímky za sebou. Jeden bude s původními hodnotami času a clony, druhý o jeden expoziční stupeň (EV = exposure value) méně a třetí o jeden EV více. I kdybyste se s původní expozicí „netrefili“, pravděpodobně mezi těmi třemi variantami naleznete jeden snímek s vyhovující expozicí. (Canon SX20: tlačítko FUNC.SET – displej se zleva a zespoda „orámuje“ ikonkami, na levé svislé liště (=hlavní menu) třetí ikona shora – k ní zvolíme na spodní vodorovné liště (=submenu) prostřední symbol pro bracketing. (U Canonu SX20 vybíráme pomocí kruhového voliče, potvrzujeme stisknutím středového FUNC.SET.) Cvičení 2: Od této chvíle se snažte o to, aby vaše záběry měly vždy vyhovující expozici. Po pořízení snímku zkontrolujte na displeji histogram a je-li nevyhovující, exponujte znovu s vhodnou korekcí (přidám nebo uberu 1/3, 2/3, 1 atd. EV) pomocí tlačítka +/-. Vyzkoušejte si také, jak funguje bracketing.

3. OHNISKO OBJEKTIVU neboli ZOOM a) širokoúhlý objektiv = krátká ohnisková vzdálenost = „krátké sklo“  úhel záběru je široký (do záběru se vám toho „hodně vejde“)  vhodný na fotografování krajiny  velký rozsah hloubky ostrosti umožňuje zobrazit ostře jak relativně blízké detaily, tak vzdálenou krajinu  krajina dostává dojem „hloubky“  zkresluje proporce (například při fotografování lidí zblízka) Cvičení 3: Zkuste vyfotografovat člověka, který směrem k vám napřáhne ruku a pak se podívejte na displej. Jak se jeví ruka v poměru k tělu? Zkuste s tímto jevem experimentovat a fotit tak některé věci záměrně, využít zkreslení k nějakému předem zamýšlenému efektu. Pak fotografie stáhněte do počítače, v prohlížeči fotoeditoru (Photoshop nebo Zoner) se na ně podívejte a diskutujte o nich. Fotografujte v režimu Auto, P, nebo Av. b) teleobjektiv = dlouhá ohnisková vzdálenost = „dlouhé sklo“  do záběru se toho „moc nevejde“, ale vzdálené předměty se přiblíží  vhodný na fotografování zvířat (kdybychom přišli blíž, vyplašili bychom je), sportovců (pořadatelé nás blíž nepustí), muzikantů na koncertech atp.  kolem 100 mm ohniskové vzdálenosti vhodný k fotografování portrétů  malý rozsah hloubky ostrosti u portrétu umožňuje, aby tvář portrétované osoby byla ostrá (ostříme na oči) a pozadí rozostřené (tedy nerušivé), takže pozornost diváka se zaměří na obličej  krajina se odpředu dozadu stává jakoby „zploštělou“, bližší a vzdálenější objekty se k sobě „přibližují“ a jakoby se „lepí“ na sebe Cvičení 4: Portrétujte jeden druhého. (V rámci projektu pak tuto dovednost můžete využít k pořizování portrétů pamětníků.) Ohniskovou vzdálenost zvolte kolem 100 mm (= zazoomujte – hodnotu ohniskové vzdálenosti přečtete vytištěnou nahoře na objektivu). Odstupte od modelu a model ať ustoupí od pozadí. Clonu zvolte malou (např. 2,8 nebo 4). Ostřete na oči. (Zamiřte ostřící čtvereček na oko modelu, namáčkněte do poloviny spoušť, držte /tím zafixujete zaostření/, posuňte fotoaparát do konečné kompozice a exponujte.) Fotíte-li v interiéru, běžte s modelem co nejblíž k oknu a zatáhněte žaluzie, aby nebylo přímé sluneční světlo, ale světlo rozptýlené. Model se k oknu postaví bokem. Vezměte velkou bílou čtvrtku, bílou karimatku nebo polystyrénovou desku 60x70 cm – za 10 Kč koupíte v každém železářství nebo stavebninách – a asistent ať ji podrží u modelu z druhé strany, než je okno.

Je to tzv. odrazná deska, která způsobí, že stíny na tváři modelu nebudou příliš ostré a celý obraz získá měkkou plastičnost. Deska bude co nejblíže to jde, ale samozřejmě mimo záběr. Experimentujte, vyfoťte záběr s bílou odraznou deskou, bez desky, pak s černou deskou /např. černou čtvrtkou/, odrazné desky zkoušejte různě naklánět, výsledky si prohlédněte na počítači a diskutujte o nich. Jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými záběry? Kvůli možnosti ovlivnění clony (co nejmenší) fotografujte v režimu Av nebo zvolte kreativní režim Portrét. Velmi důležitou funkcí změny ohniskové vzdálenosti je to, že nám mění velikostní poměry prvků v obraze. Můžeme tak upravovat poměr velikosti toho, co je v popředí v poměru k tomu, co je v pozadí. Toto využijeme například při focení „dvojníků“ starých fotografií. Zkusíme fotografovat se stejnou ohniskovou vzdáleností, kterou použil historický fotograf. Cvičení 5: Dva LIDÉ se postaví za sebou tak, aby mezi nimi bylo alespoň 50 metrů (odkrokujte). Fotograf zůstane u bližšího modelu, poodstoupí od něj a s co nejkratším ohniskem ho vyfotí tak, aby se do fotky vešla celá jeho postava, ale i postava vzdálenějšího modelu /ta bude vzadu, takže maličká/. Potom se fotograf od bližšího /i vzdálenějšího/ modeu asi o 10 metrů vzdálí, zazoomuje tak, aby bližší postava byla přibližně stejně velká jako na předchozím snímku, a zase oba dva vyfotí. Pak opět ustoupí, zoomuje a fotí – to celé několikrát za sebou. Na konci je už od obou lidí dosti vzdálen a ZOOM je nastavený na maximum (co nejdelší ohnisková vzdálenost). Fotografujte v režimu Av, Krajina, P nebo Auto. (Podle toho, na co si troufnete nebo jak vybavený máte fotoaparát.) Fotografie stáhněte do počítače a v prohlížeči editoru je porovnávejte. Jak se jednotlivé obrázky liší? Jak se bližší a vzdálenější postava liší v zobrazené velikosti. Co způsobilo prodlužování ohniskové vzdálenosti? Cvičení 6: Podobným způsobem jako jste pracovali s lidmi pracujte s různými krajinnými prvky (např. strom, socha, kašna v popředí, budova v pozadí apod.). Pracujte bezpečně! Po silnici jezdí auta, v horách můžete spadnou ze skály – nikdy necouvejte, rozhlížejte se, kam jdete, nevrávorejte terénem s pohledem upřeným na displej nebo do hledáčku!!! Až budete na místě, teprve foťte. Znala jsem jednoho nadaného mladého biologa a fotografa, který na svou neopatrnost při fotografování bohužel doplatil svým životem. Vždy se dívejte, kam jdete, kam šlapete. Na pohled do hledáčku nebo na displej bude času dost, až se zastavíte.

4. HLOUBKA OSTROSTI Cvičení 7: Fotografujte motiv v pozadí skrz plot, zábradlí, okno, trávu, keře, listy v popředí. Váš odstup od popředí nechť je alespoň 3 metry. Svoje stanoviště ani ohniskovou vzdálenost (cca 35 – 50 mm – tedy žádný extrém) během fotografování neměňte. Na záběru by mělo být stále to samé, proto můžete využít i stativ. Fotografie A: Clonu nastavte co nejmenší (např. 2,8), zaostřete na popředí ( větev, listy). Fotografie B: Clonu nastavte co nejmenší (např. 2,8), zaostřete na pozadí (budovu nebo strom v dálce). Fotografie C: Clonu nastavte co největší (např. 8, 11, 16, 22), zaostřete na popředí (listy). Fotografie D: Clonu nastavte co největší, zaostřete na pozadí (budovu nebo strom v dálce). Fotografie stáhněte do počítače a v prohlížeči editoru sledujte rozdíly. Co bude na které fotografii ostré? Co neostré? Proč? Řešení/výsledek fotografování: Fotografie A: Ostré popředí, neostré pozadí. Fotografie B: Neostré popředí, ostré pozadí. Fotografie C: Ostré popředí i ostré pozadí. Fotografie D: Neostré popředí (i když ne tolik jako v B), ostré pozadí. Otázka: Jak mám clonit a jak mám zaostřovat, když chci mít na snímku krajiny co nejvíce prvků perfektně ostrých? Odpověď (lze odvodit z výsledků A až D): Musím postupovat jako v příkladu C.  více zacloním (např. Clona 8, 11 nebo 16); čím vyšší clona, tím větší hloubka ostrosti  zaostřujit na prvky v popředí, ne v pozadí (asi do 1/3 tzv. pole hloubky ostrosti, které se od prvního mně nejbližšího ostře zobrazeného objektu rozprostírá v případě krajiny „až do nekonečna“)  zbytečně „nezoomuji“; s prodlužováním ohniska se hloubka ostrosti snižuje. Kratší ohnisko je výhodnější. Proč tomu tak je? … stručné vysvětlení:  S vyšším zacloněním je využit jen střed objektivu, nikoli jeho okraje, takže se neuplatní vady a objektiv využije své optimální rozlišovací schopnosti (body v realitě se zobrazí i na filmu/čipu jako body, nikoli jako kroužky).  S vyšším zacloněním se z tvorby obrazu vyloučí okrajové paprsky tvořící široký světelný kužel. Úzký světelný kužel na rovině filmu/čipu tvoří mnohem menší kroužky než široký světelný kužel.

III. A teď ještě o krůček dál... 1. Hledání motivu a kompozice – postupný proces, při kterém toho hodně nachodíte než najdete to nejlepší stanoviště pro pořízení záběru. 2. Návraty – v různou denní či roční dobu na stejné místo, za různého počasí. Pořizování fotodvojic s historickými fotografiemi je také variantou „návratu“. Zhodnotíte zkušenosti práce s ohniskovou vzdáleností, s ostřením, hloubkou ostrosti, se správnou expozicí, s kompozicí (stanovištěm, odkud byla historická fotografie pořízena). 3. Neomezujte se jen na krajinu, přírodu, architekturu, region jako takový. Můžete také: - pořizovat portréty pamětníků - dokumentovat svoje akce, včetně těch fotografických TIP: Touto funkcí můžete třeba i nastálo pověřit některé členy týmu, kteří jsou dostatečně pohotoví a během práce na projektu projeví sklon k reportážní fotografii. Můžete zkusit i filmovat. - dokumentovat místo, kde žijete, vaši školu, obec atd. - pustit se do fotografování přírody (vždy, když budete fotografovat detaily – pomocí „makro“ nebo teleobjektivu – tady pozor – máte k dispozici velmi malou hloubku ostrosti, nezapomeňte také spíše širokoúhlým objektivem vyfotografovat celý biotop, v němž se nacházíte) Nepropásněte jarní aspekt listnatých lesů – jaro se blíží!!! - experimentovat, zkoušet dělat abstraktní fotografie, zapojit fotoaparát i do výtvarné výchovy Brzy zjistíte, že díky fotografii vstoupíte do různých prostředí a tam, kam byste se možná jen tak sami nevypravili nebo ani nedostali. Budete-li chtít pořizovat snímky lidí nebo jakékoli jiné snímky, které třeba někomu naruší jeho soukromí, nezapomeňte na slušné vychování. Představte se, řekněte, odkud jste, stručně vysvětlete, čím se zabýváte, o čem váš projekt je, a požádejte o dovolení fotit. Věřte mi, většinou se vám toho dovolení dostane. A pokud ne, stejně poděkujte a slušně se rozlučte. Pracujte tak, aby vás fotografování s lidmi sbližovalo, ne naopak. Uvidíte, že se to vyplatí. Přeji hodně zdaru!