Fotografujeme přírodní parky

Jak na to

Fotografujeme přírodní parky Fotograf – milovník přírody se v rozlehlých přírodních rezervacích může oddávat přímo fotografickým orgiím. Jeho úsilí je limitováno jen příslušným návštěvním řádem, kapacitou paměťových karet a někdy i zásobami vody a benzínu. Vedle profesionálních hledačů poznání obdivují přírodní parky četní fotoamatéři. Těm je určena naše praxe a za fotografováním přírodních krás parků se vydáme především do subtropů.

Celkové pohledy na krajinu

Svět zvířat přírodních parků

Detaily v přírodních parcích

Celkové pohledy zachycují větší celky a bývají jakoby fotograficky nejjednodušší. Jejich oblíbenost vyplývá také z toho, že odrážejí zkušenosti vidění lidského oka. Atraktivní fotografie celku krajiny musí zachycovat nejen pozoruhodnou krajinu s kontrasty tvarů a barev a zajímavými mraky, ale musí být i technicky na výši, což vyžaduje nejen kvalitní optiku, ale i doplňky typu polarizačního nebo UV filtru.

Fotografování divokých zvířat ve volném prostoru je velmi atraktivní a bývá častým důvodem k návštěvám přírodních parků. Nestačí ovšem jen kvalitní výbava a popisné zachycení stojícího zvířete teleobjektivem, kvalitní snímek by měl mít něco navíc: atmosféru, pohyb, nevšední barevné řešení. Fotografování na safari tudíž často závisí na náhodě, je náročné na čas i na zkušenosti s určitým typem prostředí a zvěře.

Detaily jsou výsečí celku a mohou vznikat různými ohnisky objektivů. Chtějí zachytit určitý zajímavý motiv, soustřeďují se jen na něj a působivost snímku mnohdy vychází z atraktivity zachyceného. Svědčí mnohdy o kultivovanosti pohledu fotografa, který se umí na detaily dívat, přičemž platí, že určitý nácvik fotografického vidění lze získat. Poněkud básnicky můžeme říci, že při fotografování detailů nejde jen o fotografovu techniku, ale především o jeho duši.

Foto na protější straně: V Národním parku Marakele (JAR), foto Pavel Scheufler.

Přírodní park Slovník praví, že přírodní park je vymezené rozsáhlé území s významnými přírodními hodnotami, které chrání zákony a předpisy dané země, jež zároveň vymezují pohyb a činnosti lidí v něm. Přírodní parky jsou národní i soukromé, rozlohou obrovské i malé, nacházejí se ve všech podnebných pásech, nejvíce v subtropech.

64

FotoVideo

4 / 2006

w w w.ifotovideo.cz

w w w.ifotovideo.cz

4 / 2006

FotoVideo

65

Celkové pohledy na krajinu Polopouště, savany, tvrdolisté lesy, to vše z fotografického krajinářského hlediska může být velmi zajímavé prostředí. Bizarní tvary kopců a skal, barevné kontrasty půdy, vegetace a oblohy, to vše vytváří předpoklady pro zajímavý celkový záběr a spolu s krásnými obláčky může být rájem pro milovníka krajinářské fotografie. Autorkou všech snímků na dvoustraně je Vlasta Čtrnáctá.

1

Mono Lake, County Park, USA. Průzračná vodní hladina, vysoko položený obzor a skaliska neskutečných tvarů, jakoby vyrendrovaných programem Bryce, to vše činí tento snímek mimořádným. V tomto případě místo samo a příhodné světelné poměry vytvořily pro fotografa ideální podmínky.

Hledání stanoviště

Volba stanoviště fotografa v přírodních parcích jednak vychází ze záměru, který chce svým snímkem naplnit, jednak z objektivních možností. Ne každý přírodní park umožňuje chůzi, která je bezesporu pro fotografování nejvhodnější, po některých parcích je možný jen pohyb v autech, která se smí opustit jen na vyhrazených místech. V návštěvnicky frekventovaných přírodních parcích jsou dokonce „photopointy“, které naznačují, že právě odtud je ten pravý výhled… Fotografování krajiny v přírodních parcích je mnohdy ovlivněno šťastnou náhodou, kterou při běžné krajinářské fotografii většinou fotograf tolik nevzývá.

3

Red Canyon, State park, USA. Kontrast teplých a studených odstínů a chytře zvolené orámování podstatnou měrou přispívají k zajímavosti snímku. Fotografováno s ISO 400 Pentaxem *istD.

Téma tvarů jako začátečnické minimum

Světelné podmínky

V teplých oblastech subtropů a tropů se fotograf musí vypořádávat s vysokou intenzitou osvětlení, která se projevuje vyšší sytostí barev a prohloubením barevných kontrastů. V mnoha oblastech jižní polokoule je světlo pro našince „jiné“, což se těžko popisuje, ale je tomu tak. Při běžném fotografování venku v jižních krajích se vyplatí citlivost nastavit na nejnižší číslo. Světelné podmínky se někde velmi rychle mění. Platí, že za mezních světelných situací, tedy ráno a večer, a za neobvyklého počasí (mlha, příkrov slunce za mraky, písečná bouře, lijavec) mohou vznikat zajímavější snímky. Je dobré, když pocitové vyznění snímku převáží nad popisností.

Severní pobřeží Nového Zélandu. Střetávání různých typů hmot bývá často fotograficky velmi vděčné. V podvědomí vnímatele nastává dialog mezi tvarem obláčku, tvarem ostrova a torzem stromu v popředí.

Největší úskalí

Fotografická výzbroj

Fotografování v horkých oblastech, kde jsou mnohé parky, má mnohá úskalí. Od vysokých teplot, které neprospívají filmům ani čipům, po běžnou vysokou prašnost a možné bezpečnostní riziko. Zejména by fotograf neměl často měnit optiku.

66

FotoVideo

4 / 2006

4

2

Milford Sound, Přírodní park Fiordland, Nový Zéland. Kompozice založená na atmosféře a na osové souměrnosti se zrcadlením vodní hladiny. Vzájemné srovnání v čase ukazuje, jak bývá důležité vyčkávat na zajímavém místě a jak proměnlivost počasí zcela mění vyznění snímku.

w w w.ifotovideo.cz

Pro běžné poznávací fotografování v přírodních parcích není v zásadě nutná speciální fotografická výzbroj. Na druhé straně když už fotograf cestuje na některá místa tisíce kilometrů, měl by mít v ideálním případě dva fotopřístroje, základní sadu objektivů,

w w w.ifotovideo.cz

Základním faktorem proměny tvarů na snímku je úhel záběru. Nejnápadnější proměnu, kterou vnímáme jako deformaci, poskytují extrémní hodnoty objektivů. Širokoúhlý má velký úhel záběru, teleobjektiv malý. Široké ohnisko zvýrazňuje jevy v popředí snímku. Jeho výhodou je rovněž velká hloubka ostrosti. Extrémní zoom předměty nejen přibližuje, ale také vyvolává dojem, že se zobrazené objekty „tlačí na sebe“. Zase se to dá tvůrčím způsobem využít, ale někdy to může působit dojmem jakéhosi zmatku a neuspořádanosti kompozičních prvků. S rostoucím rozsahem zoomu klesá hloubka ostrosti. Tvarovou proměnu ovlivňuje nejen velikost úhlu záběru, ale také úhel pohledu. Například výrazný podhled zobrazovaný objekt monumentalizuje, činí ho nápadnějším a výraznějším. základní filtry (zejména polarizační a šedý přechodový), dostatek záznamových médií, čisticí prostředky, zkrátka kompletní fotografické vybavení. A to musí být uloženo ve fotografickém batohu, který svými rozměry nesmí překročit parametry a hmotnost příručního zavazadla při letecké přepravě.

4 / 2006

FotoVideo

67

Svět zvířat přírodních parků Pro putování přírodními parky se zvěří se vžilo označení safari. Vedle bizarní krajinářské scenerie je objektem fotopřístroje živočišná říše, která se fotí obvykle jinak než klasická krajina. Autorem všech snímků na dvoustraně je Pavel Scheufler.

5

Bizarní pestrost živočišné říše v přírodním prostředí parků pomáhá objevovat teleobjektiv. V tomto případě zoom 100–400 mm se stabilizátorem. Národní park Marakele v Jihoafrické republice, nadmořská výška 2612 m.

Hledání stanoviště

Při běžném fotografování zvířat v přírodních parcích bývá fotograf někdy omezen nuceným pobytem ve vozidle, které omezuje polohu stanoviště a její výšku. Samotný fotografický lov je trochu hra: za prvé jde vůbec o to, zajímavé zvíře uvidět, za druhé zhodnotit realizační podmínky vzniku záběru a za třetí vytvořit takový snímek, který by nebyl jen popisným zachycením zvířete, ale vyjadřoval by „něco navíc“ (kontrast barev a tvarů, zajímavou světelnou situaci). Ani na pláních se spoustou zvířat to není úplně jednoduché.

plete nepříjemně do záběru, může komplikovat ostření a deformuje podobu zvířat. Zákaz opuštění vozidla, jakkoli je pro fotografa bolestný, je vhodné dodržovat. Z uvedeného také vyplývá, že se vyplatí vyšší terénní vůz, nikoli běžné osobní auto. Se safaribusem s průvodcem se možná uvidí více, ale pořídí se rozhodně méně kvalitních fotek.

Fotografická výzbroj

Na fotografování zvířat v přírodních parcích je vhodný kvalitní teleobjektiv. V praxi

je dobré mít dva přístroje, na jednom teleobjektiv, na druhém normální rozsah pro zachycení celkových pohledů, které mohou být rovněž velmi působivé. I u objektivů se stabilizátorem je rozdíl v ostrosti hran (při zvětšení na 100–200 %), jestliže snímek byl pořízen se stativem nebo bez něho. Fotograf s digitálem by měl být v teplých krajích každopádně vybaven polarizačním filtrem, někdy se může hodit i šedý přechodový a jemný purpurový (skylight). V nastavení preferujeme RAW, případně kombinaci RAW + JPG.

7

Velmi brzy ráno nebo v podvečer je šance na pořízení zajímavých záběrů mnohem větší než v poledne. Smrákání přineslo zajímavou oblohu, mezi modelem a fotografem zjevně došlo k jisté interakci. Fotografováno v 17.29 místního času Canonem EOS 5D, čas expozice 1/100 s, clonové číslo 9,0, ohnisková vzdálenost 170 mm, ISO 400. Krugersdorpská rezervace v JAR.

Problém vinětace

Světelné podmínky

Světelné podmínky při fotografování zvířat ve volné přírodě jsou většinou dané, záleží na fotografovi, jak se s nimi vypořádá, resp. jak je využije. Stabilizace obrazu příslušným objektivem nebo typem přístroje pomůže při užití objektivu o delší ohniskové vzdálenosti a při snížené hladině osvětlení, když se smráká. Naopak při vysokém jasu oblohy bývá vítanou pomůckou přechodový šedý filtr.

Největší úskalí

V některých typech přírodních parků je při fotografování zvířat problém vysoká tráva, v níž se i slon zdá nízký. Tráva se

68

FotoVideo

4 / 2006

6

Lvice ve volné přírodě fotografovaná z relativní blízkosti (ohnisko 170 mm) a z bezpečí terénního Nissanu bere trochu iluzi o fotosafari vůbec, zejména když v jiném parku její kolegyně měla obojek s vysílačkou. Nicméně každé setkání se lvem je úžasný zážitek a tento snímek v protisvětle mám obzvláště rád.

w w w.ifotovideo.cz

8

Optická vinětace se definuje jako odclánění šikmých světelných svazků fotografickým objektivem a jeho objímkami, v praxi se jeví jako ztmavnutí v rozích snímku. Hlavní příčinou vinětace je to, že objektiv se svou určitou délkou a konstrukčními prvky tvoří soustavu, která omezuje šikmé paprskové svazky tak, že nemají eliptický tvar, takže v okrajových částech obrazu ubývá osvětlení. Vinětace, která je nejmarkantnější při nejmenší cloně, tvoří součást běžných testů kvality objektivů. Dále se fotograf může s tmavnutím v rozích snímku setkat vinou nevhodné nebo špatně nasazené sluneční clony, při chybném nasazení filtrů a při práci s bleskem, který úhlem záblesku nepokryje zobrazovací úhel objektivu.

Pohyb, akce, výraznější barevné proměny a kontrasty – to vše přispívá k ozvláštnění snímku. Park Pilanesberg na severu Jihoafrické republiky.

w w w.ifotovideo.cz

4 / 2006

FotoVideo

69

Detaily v přírodních parcích Rozjařený pocit z vysokého jasu, sytosti barev a bizarních tvarů celkových pohledů může vést k touze po zachycení detailů, k všímání si podrobností, které při celkovém pohledu unikají. Detaily mohou znamenat objevování skryté krásy.

9

Nejlepší výsledek z asi půldruhé hodiny trvajícího pozorování snovače škraboškového při „vyrábění“ hnízda. Park Pilanesberg. Čas 1/160 s, f/5,6, ISO 200, ohnisková vzdálenost 365 mm. Foto Pavel Scheufler.

Hledání stanoviště

Detail, například hlavy žirafy, může vznikat na dálku teleobjektivem, ale detail květu můžeme vytvořit makrozáběrem z bezprostřední blízkosti. Obé je věcí prodlužování schopností našeho vidění, věcí citlivosti a postřehu nositele fotopřístroje.

Světelné podmínky

Ideální světelné podmínky pro vytváření detailu jsou takové, které umožňují jeho ostré a barevně věrné zachycení.

10

Největší úskalí

Nevšední světelná atmosféra nevytváří pro fotografování principiálně žádné zvláštní úskalí, které by se lišilo od ostatních rizik v subtropech. Vězme, že v subtropech se smráká mnohem rychleji než u nás, efektní západ slunce ve skalách se tudíž velmi rychle změní v temnou noc. I počasí se v deštivých končinách vyšších nadmořských výšek a v létě může měnit každou chvíli. Banální pravidlo: dívat se, kam se kráčí.

K poutavosti barevných řešení motivů přispívají samotné méně obvyklé situace, v tomto případě jde o termální jezírko ve Wai-o-tapu, geotermální rezervaci na Novém Zélandu. Zde byl k jemnému potlačení sytosti použit slabý šedý filtr. Foto Vlasta Čtrnáctá.

70

FotoVideo

4 / 2006

Fotografická výzbroj

Pro fotografování detailu má film i čip takřka stejné možnosti, ale digitál pracuje efektivněji. Atraktivní záběry blízkých detailů mohou vznikat i kompakty, ale obecně je vhodnější na fotografické putování po přírodních parcích zrcadlovka s výměnnými objektivy. Náročný fotograf vezme těla dvě a pro fotografování blízkých detailů použije speciální makroobjektiv, specialista nepohrdne ani mezikroužky. Pro vzdálená přiblížení bude mít kvalitní teleobjektiv, doplněný případně ještě telekonvertorem. Obecně platí, že pevné sklo mívá příhodnější světelnost a kvalitnější kresbu než zoom, nicméně se jedná vesměs o objektivy velmi drahé.

11

Bizarní útvary v bahenním jezírku ve Wai-o-tapu, geotermální rezervaci na Novém Zélandu. Foto Roman Kubec.

w w w.ifotovideo.cz

12

Téměř mystická atmosféra záběru takzvaného věčného ohně Chiméra v národním parku Yanartas Isletmesi v Turecku, vzniklého díky výronům plynu. Fotograf musí pro věrné zachycení volit relativně dlouhý čas (1/30 s) a vhodné je i nastavení přednosti clony a vyšší ISO. Snímek nebyl upravován, ani nebyl použit žádný filtr. Foto Vlasta Čtrnáctá.

Proč používat RAW Víme, že barva je jednak smyslový vjem spojený se světlem, jednak kvalita světla a že vedle tónu je k určení barvy ještě podstatná sytost a jas. Chceme mít snímek „barevně věrný“, ale vnímání barev je velmi ovlivněno úrovní jasu prostředí a ta může být velmi různorodá. Velmi se tudíž hodí použít jakousi nezávislou matrici, z níž se může snímek vyvolávat podle momentálních potřeb a subjektivních pocitů. To vše právě umožňuje formát RAW, zápis ve formě syrových dat, která se upravují až v počítači díky zvláštnímu softwaru nebo zásuvnému modulu Photoshopu nebo macovského Aperturu. Rozsah možných bezztrátových úprav je obrovský (od změny barevné teploty po korekci expozice) a to je právě největší výhoda tohoto formátu! Převod se může provést individuálně pro každý snímek zvlášť, nebo hromadně pro celý zvolený soubor.

w w w.ifotovideo.cz

13

Svítící červ (Arachnocampa luminosa) na Novém Zélandu je opět fotograficky vděčnou zvláštností, která je zachycena vestavěným bleskem. Foto Roman Kubec.

4 / 2006

FotoVideo

71

Fototechnika v subtropech

14

Mezi fotografujícími cestovateli zaujímá zvláštní místo Mgr. Vlasta Čtrnáctá (*1973), vědecká pracovnice Oddělení tropické medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Navštívila mnoho zemí, ve většině z nich fotografovala. Vlasta Čtrnáctá – autoportrét

Jaké používáte k fotografování v národních parcích fotografické přístroje? Už dva roky fotím s digitální zrcadlovkou Pentax *istD. Před ní jsem měla asi 20 let starou zrcadlovku od stejného výrobce. Jaké objektivy? Nyní používám objektivy SMC Pentax-F zoom 1:3,5–4,5 28–80 mm a SMC Pentax–F zoom 1:4–5,6 70–210 mm. Jaká doplňková zařízení k fotopřístroji? Z filtrů, které používám, mohu vřele doporučit polarizační filtr. Pro fotografování v přírodě je tento filtr téměř nezbytností, obzvlášť u moře. Dále častěji používám UV a šedý přechodový filtr, který dobře poslouží pro zjemnění příliš jasného nebe. Jaký používáte stativ? Stativ Velbon MAXi 343ES. Je malý, není moc těžký a obzvlášť při cestování ocením, když se mohu zbavit každého deka navíc. Jaký fotomateriál? V současnosti fotografuji hlavně digitálně, ale pro starší analogový Pentax mám vyzkoušené filmy značky Fuji. Zasahujete nějak do vytvořených snímků? Určitě. Taky jich spoustu vyhazuji, což jde u digitálu snadno. Ale někdy je také lepší použít z fotky výřez a kromě toho

72

FotoVideo

4 / 2006

přizpůsobení úrovní a křivek je občas taky zapotřebí. Jak máte snímky uspořádané? Mám ráda, když si lidé mohou snímky přímo prohlédnout v albech a zůstat u každé fotografie, jak dlouho chtějí. I když už fotím většinou jen digitálně a je jednodušší udělat prezentaci v počítači, dávám si práci a vybírám nejlepší fotografie pro tisk, porovnávám, jestli se k sobě na stránce hodí a nepřebíjí se. Také popisky jsou důležité. Takže se mi doma postupně hromadí fotografická alba. Jinak všechny fotografie uchovávám na CD a negativy v krabicích. Kde se vám nejvíce líbilo? Těžko říct, každé místo má své vlastní kouzlo. Navštívila jsem spoustu národních i státních parků v USA a většina těchto míst je opravdu výjimečná, nikde jinde na světě se s něčím podobným nesetkáte, navíc mají Američani velice dobře vybudovanou infrastrukturu parků, které jsou velmi bezpečné. Moc se mi líbilo na Novém Zélandě. Počasí se tam mění velmi rychle a stejné místo během krátké chvilky můžete vidět úplně jinak. Ale když mám říct, kde se mi líbilo úplně nejvíc, asi to vyhraje Brazílie. Ráda bych se tam ještě někdy vrátila. Váš největší zážitek při fotografování v národních parcích? Asi největší zážitek pro mne bylo setkání s bizony téměř tváří v tvář v americkém

parku Yellowstone. Seděla jsem na lavičce na parkovišti, když zpoza stromů vyšlo stádo bizonů. Bylo jich asi dvacet a vzali to přímo ke mně. Samozřejmě, že je víc zajímala čerstvá tráva než já, ale když tak metr ode mne přecházela ta zvířata s trošku větší hmotnostní převahou a rohy, byla ve mně malá dušička a skoro jsem se bála zmáčknout spoušť, aby je nevyplašilo přetáčení filmu. Naštěstí už byli na turisty zvyklí, takže k žádnému souboji nedošlo. Jakou byste dala základní radu cestovateli, který si zvolí jako hlavní oblast poznání národní parky? Národní parky jsou nesmírně různorodé, takže je třeba, v rámci možností, se připravit na všechno. Hlavně mít dostatek filmů nebo místa pro fotografie, protože nejhorší je přijít na krásné místo v pravý okamžik a přijít o ten nejlepší záběr, protože zrovna přemýšlíme, co smazat. Národní parky, oproti focení v neznáme krajině, mají jednu velkou výhodu. A tou je to, že jsou většinou velmi dobře popsané v průvodcích i s informacemi, v kterou denní dobu přijít na to správné místo. Tyto informace bych nepodceňovala, často mohou velmi pomoci, protože správně nasměrované světlo je pro krásný snímek a vlastně i pro samotný zážitek nezbytné. Poslední radou, kterou bych dala všem, je nehonit se, nechtít stihnout všechno za každou cenu, všímat si detailů a užívat si plnými doušky toho, co pro nás příroda připravila. Děkujeme za rozhovor.

w w w.ifotovideo.cz

Rady a tipy

1 Cesty je dobré absolvovat alespoň ve dvojici a mít vlastní terénní vůz. Je dobré, když je fotografická výbava dvojice zaměnitelná.

2 Kvalitní fotografická výbava, včet-

ně dvou fotopřístrojů a více objektivů a s vyřešenou otázkou datového prostoru a akumulátorů, je pro cesty nanejvýš vhodná.

3 Fotoaparát – i v ochranném pouzdru

Kopírování dat během cesty I během poměrně krátké cesty do zahraničních přírodních parků se musí řešit otázka kopírování zhotovených snímků. Paměťové karty s kapacitou více než 2 GB jsou stále poměrně drahé. Nabízí se možnost snímky ukládat do notebooku, který si člověk bere s sebou, nebo na takzvané datové peněženky. Já při až přehnané úzkosti ze ztráty dat snímky ukládám přímo z digitálu do 12" notebooku Apple, který beru s se-

bou, a z něho ještě kopíruji na externí 40GB disk. Datovým peněženkám zatím ještě příliš nevěřím, nicméně mě zaujala možnost řešení datové peněženky s obrazovkou a vypalováním na DVD. Upřímně řečeno, když v noci kopíruji data a vidím flíčky od zašpiněného čipu, které jsem přes den samozřejmě neviděl, někdy s nostalgií vzpomínám na filmy… Nedám na digitály dopustit, ale všechno chce své…

– se nesmí ponechávat ležet delší dobu na slunci!

4 Největším

nepřítelem fotografa v mnoha přírodních parcích není slunce, zvěř, zloději, ale jemný prach a písek, který je schopen dostat se kamkoli.

5 Při běžném fotografování v jižních

krajích je vhodné citlivost nastavit na nejnižší číslo.

6 Při fotografování v přírodních par-

cích doporučuji fotografovat na RAW formát v kombinaci s JPG, případně na samotný RAW.

7 Při komplikovanější světelné situaci sledujeme a vyhodnocujeme histogram, zejména se všímáme, zda velké světlé plochy nejsou přezářené.

8

V korekci osvitu EV minusové hodnoty znamenají sníženou expozici (tedy tmavší snímek), plusové hodnoty zvýšenou expozici, tedy zesvětlení snímku.

15

Vjezd do parku Marakane v Jihoafrické republice. Foto Pavel Scheufler.

Model fotografického vybavení

9 Je užitečné naučit se pracovat s polarizačním filtrem a využívat šedý přechodový filtr pro zjemnění velkého jasu.

10 Před cestou se vyplatí zjistit, jak

je to s pojištěním fotopotřeb, a případně provést připojištění a také zjistit, zda náš fotobatoh vyhovuje hmotností a objemem a bude se moci vzít jako příruční zavazadlo.

11 Snažme se měnit objektivy v terénu co nejméně.

12 Není dobrá zkušenost se snahou současně filmovat a zároveň fotit.

w w w.ifotovideo.cz

Snímek ukazuje fotobatoh Lowepro naplněný fotopotřebami. Batoh sice není úplně vodotěsný, ale má navíc pláštěnku a i bez jejího zábalu není s vodou ani za tropických lijáků problém. Je jen poměrně těžký sám o sobě, velký „tak akorát“. Batoh se

fotografoval Canonem D5 s nasazeným objektivem 28–105 mm. V batohu vidíme takřka kompletní vybavení z poslední cesty: Canon D20 se skvělým objektivem 100–400 mm se stabilizátorem, patrné jsou objektivy 17–40 mm, 28–135 mm a pevný 50 mm. V záběru je monopod Manfrotto a příruční brašna na druhý fotopřístroj. Ve vybavení samozřejmě nechybí filtry, pevné (!) pouzdro na paměťové karty od Hamy, ofoukávací balonek, naopak chybí notebook Apple a stativ, které se tč. nacházely v bungalovu. Fotografováno v přírodním parku Pilanesberg v Jihoafrické republice 12. února 2006.

Připravil: Pavel Scheufler (s díky za spolupráci Petru Dufkovi) Autoři fotografií jsou uváděni u jednotlivých snímků.

4 / 2006

FotoVideo

73