Č.P. 1 – ZÁMEK Původní tvrz v Polních Voděradech se poprvé připomíná r.1577 – nechal ji postavit Jaroslav Myška. Z Jaroslavovy tvrze se zřejmě zachovaly některé obvodové zdi přízemí zámku. V r.1642 se stal majitelem této nevelké tvrze hejtman Kouřimského kraje Jan Burian Slavíkovec ze Slavíkova. Ten údajně původní tvrz přestavěl na obdélníkový, jednopatrový barokní zámek, krytý šindelovou valbovou střechou. Vstupní průčelí budovy bylo rozčleněno mělkým tříosým středním rizalitem, vrcholícím nevysokým tympanonem. Současně s touto stavbou vznikl i park. Jádro Slavíkovcovy stavby se dodnes zachovalo. Z té doby pochází také část klenb v přízemí a zbytky štukové výzdoby v některých místnostech prvního patra (psáno na konci 20.století). Ke konci 19.stol. za Emericha z Eisensteinu došlo k přestavbě a modernizaci zámku, při níž se projevil vliv secese. Nové fasády zámku byly bohatě rozčleněny pilastry, římsami a frontony. Nejvíce bylo ozdobeno jižní vstupní průčelí. Vstupní prostor byl zdůrazněn vybudováním balkónu na sloupech před střešním rizalitem. Nově byl upraven i štít nad střešním rizalitem a ozdoben erbem Eisensteinů. Valbová šindelová střecha byla nahrazena nízkou plechovou valbou s drobnou plechovou věžičkou. V interiéru byly upraveny především místnosti prvního patra. Reprezentační velký sál byl zvýrazněn otevřením na zmíněný balkon. V r.1945 byl zámek Karlu Eisensteinovi zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu. Byl ve správě MNV Polní Voděrady a sloužil bytovým účelům. V 70.letech 20.stol. byl zámek opraven, byla přitom odstraněna ozdobná věžička na hřebenu střechy a část původní fasády. Na poč. 80.let 20.stl. byl opuštěn a od té doby zámek i park chátral.
Na fotografii z r.1923 dosud nejstarší zachycená podoba zámku, za Karla z Eisensteina, jež zde ovšem tehdá ještě nesídlil. Zámek a panství v té době spravoval zde bydlící Josef Klinger. Výčet majitelů tvrze známý od r.1577 a zámku od r.1642 je obsáhlý a proto nahlédněme do časů, jak zámek a statek získal rod Eisensteinů. Roku 1850 ještě patřilo panství ovdovělé Alžbětě Novotné, ale již koncem tohoto roku přešel majetek tento do opatrovnictví sester Jindřišky z Huberu, Vilémie z Hofmansthalu a Matyldy sv. paní Villaní – rozené Herzové. 18.2.1851 majetek tento koupil od zmíněných sester kutnohorský měšťan Josef Čapek. Téhož roku však zemřel, a tak dědictvím ho získala jeho žena Josefa Čapková, roz. z Eisensteinů. A tak se stalo že r.1861 získal panství toto příbuzný Josefy Čapkové Václav Ignác rytíř z Eisensteinu.
Po Václavovi zámek s panstvím držel Karel rytíř z Eisensteinů, jež za epidemie neštovic zemřel 17.10.1872 – pochován na zdejším hřbitově za doprovodu pouze služebnictva. Po úmrtí Karla spravovala panství dočasně Julie z Eisensteinů. Když Karlův syn Emerich dospěl, ujal se panství sám. Emerich zemřel r.1917 a jeho druhá žena Irena pět roků nato – to už byly tituly šlechty zrušeny. A tak se nakonec stává majitelem zámku a statku poslední z rodu rytířů z Eisenstejnu bezdětný Karel Eisenstein. Ten se z obavy ztráty majetku r.1941 přihlásil k německé národnosti a to se mu stalo osudným. Dne 16.5.1945 odpoledne byl četníky předán do internačního tábora v Kolíně. Jeho žena Němka, za války údajně „nepřítelkyně Čechů", byla při útěku zachycena až v Praze, kde byla těhotná internována.
Snímek z pohlednice Polních Voděrad z r.1933. Ve vrchnostenské kanceláři se mimo jiné konaly každou zimu výroční soudy. A v době, kdy v obci nebyla škola, se tu scházely děti poddaných, které tu vyučoval učitel Josef Šperlinger. Dne 30.3. r. 1850 zde uzavíral Jan Stiebal, správce panství, pečetí a podpisem všechny pozemkové knihy, jež doposud vedla voděradská vrchnost – přestala robota.
Fotografie z Kroniky Polních Voděrad z r.1938 psané Jar.Procházkou.
Eisensteinové sluli dříve Eisnerové a byli patrně židovského původu. Kristian Eisner, mistr skelných hutí v Guttenbrunnu v Rakousích, pojal r.1714 za manželku Dorotu, dceru K.V.Lysandra, majitele hostince u „Černého orla“ v Kolíně. Od r.1743 držel Kristian Eisner tento hostinec sám a zemřel roku 1760 ve věku 78 let. Jeho syn Jan Ignác Eisner, bohatý držitel skláren u Lipnice, byl 14.6. 1773 povýšen do stavu rytířského a stal se praotcem rytířů z Eisensteina na Voděradech, Prčicích a Březině. Důvodem povýšení byly jakési služby, které jeho nejstarší syn prokázal Praze jako rada Nového města.
Půdorys přízemí zámku v měřítku. Po vstupu do budovy hned vlevo bývala vrchnostenská kancelář. A když zámek vlastnila obec, tak se tu oddávalo.
Fotografie ze slavnostního předávání dekretů půdy novým majitelům 16.9.1945. Již 1.7. téhož roku uspořádalo MNV se stranou komunistickou „slavnostní předání půdy velkostatku do rukou lidu“. Druhé předávání dekretů proběhlo 16.9. a měl se ho účastnit sám ministr zemědělství Jul.Ďuriš, ale nepřijel. A přitom vše bylo tak pompézně připraveno: 13.00 – Sraz na Libodřické silnici. (Vítání hostů – předseda MNV.) 13.30 – Průvod :
1. 2. 3. 4. 5.
Vlajky – mládež. Krojované děti s praporky. Nekrojované – děti. Hudba. Pan ministr s družinou.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
14.00- Tábor lidu: Vítání – děti. Chléb a sůl – mládež. Zahájení /přivítání/ - předseda MNV. Dr.Jelínek, předseda ONV. Pan ministr J.Ďuriš. Dík a zakončení – předseda MNV.
6. MNV 7. Rol. Komise. 8. Korporace a prapory. 9. Obecenstvo ve 4stupech.
Jeden z dekretů předávaných v tento „radostný den“.
Krojované ženy a dívky byly ozdobou slavnostního dne.
Fotografie z roku 1947 – to už je zámek i park v držení obce V 60. letech 20.stol., jak vidno dle televizní antény, zámek je používán k bydlení. Bydlelo zde až 6 rodin, naposledy as r.1984 paní Beránková.
Nákres jižního průčelí zámku, už bez věžičky a fotografie z r.1993, už bez známek života.
Detailní pohled na erb bývalých majitelů z Eisensteinů na fotu z r.1993.
Následně sledujme postupné chátrání zámku zapsaného 3.5.1958 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod č.49809/2-4368. Na fotografiích z r.1997 je patrná devastace budovy připomínající pohádku O šípkové Růžence. V témže roce poslední z řady spekulativních majitelů nemovitosti nechá park vyčistit od křovisek a prodává vše v tomto neutěšeném stavu dalšímu zájemci – firmě Geosan Kolín. Mimochodem existuje taková fáma, že ještě za totality, někdy kol r.1975, projevil zájem o zámek a park K.Gott. Ale nakonec, vzhledem k míře zanedbanosti budovy a blízkosti statku, od svého záměru prý ustoupil.
O rok později, v r.1998, firma Geosan ještě snad uvažovala o rekonstrukci zámku – o svém záměru vybudovat zde reprezentační sídlo firmy. Hned na počátku zakryla balkon, ale pak už se tu nic nedělo.
Pohled od jihovýchodu skýtá obraz stavu bývalého hospodářského stavení, kde svého času panstvo chovalo koně a prasata. Po konfiskaci zámku i tato nemovitost, jež měla č.90, po určitých opravách sloužila k bydlení. Nakonec oheň vyhnal bývalé osadníky, stalo se roku 1989.
Pohled od severovýchodu nám zachycuje další hospodářský komplex, kde byla mimo jiné prádelna. Foto 1998.
Totéž hospodářské stavení z čelní strany z pohledu od jihovýchodu, jež se rozkládalo mezi zámkem a jihozápadní vstupní bránou na statek. Foto 1998.
Pohled od jihovýchodu na vstupní bránu vedoucí k zámku od bývalého pivovaru. Zimní scenérie z r.2004 bohužel zdaleka nedává nic tušit o stavebním ruchu.
Na jižním průčelí, jak vidno, ochrana balkonu už vzala za své, jediné co se stalo loňského roku 2003, že zachovalý erb rytířů z Eisensteinů umístěný na štítě zmizel.
Roku 2006 koupila zámek s parkem firma ElitProfit, která tu vystavěla dřevěné kadibudky a rozebrala torzo vyhořelého domu č.p.90. Nekoupila však jen Voděrady, ale i zámek v Býchorech a v Radovesnici II, kde se úspěšně pustila do přestavby tamějšího zámku.
V roce 2008 jsem pochopil, že existence zámku je už dost pochybná, a tak jsem se pokusil zámek alespoň takto fotograficky zdokumentovat. Na přiloženém schématu v přibližném měřítku je patrno, kde jsem stál a co jsem fotil :
foto 1 - pohled ke schodišti vedoucího do patra.
foto 2 – čelní vstup, již poškozený zatékáním do budovy.
foto 3 – pohled do přízemního pokoje.
Foto 4 – schodiště vedoucí do sklepa.
foto 5 – sklep v první podzemní úrovni.
foto 6 – pohled do sklípku nejníže položeného.
foto 7 – schodiště do výše položeného sklípku.
foto 8 - schodiště do mezipatra budovy.
foto 9 – nosný sloup schodiště v mezipatře zámku.
foto10 – průhled dveřmi čtyř místností v patře.
foto 11 – pohled na hlavní schodiště z patra do mezipatra.
f. 12- neutěšený pohled z reprezentačního pokoje, s propadajícím se stropem, na balkonové dveře.
foto 13 – pohled z okna rohové místnosti v patře na balkon.
foto 14 – dosud zachované schodiště na půdu.
Horní foto – západní část půdy byla někdy v r.2006 už děravá, a tak došlo k vážnému poškození krovu a následně se začaly bortit stropy a stěny v některých částech budovy.
Dolní snímek – naopak východní část půdy je zatím v relativním pořádku.
Jižní fasáda zámku zvýrazněná římsami, okna jsou odděleny plochými pilastry zakončenými bohatě zdobenými korintskými hlavicemi s nadokenními i podokenními římsami. To vše pochází ještě z výrazné modernizace zámku, jež proběhla na konci 19.stol., kdy byl objekt upraven za Emericha z Eisensteinů v secesním slohu. Foto z r.2009.
Detail zakončení plochého pilastru – bohatě zdobená korintská hlavice. Foto 2009.
Foto 2011 – detail fasády u balkonu.
Na fotografii z téhož roku nejzachovalejší část fasády na jihozápadním rohu budovy.
Zámek s parkem nebývala dříve samostatná lokalita. K zámku patříval nejen velkostatek, ale i domy v obci, jako například za majitelky Josefi Čapkové : č.p.4 - „Panská hospoda“, č.p.11 - „Panská kovárna, č.p.2 – zahradnictví, nebo dřívější č.p.56 - při cestě k Libodřicím (bývalá cihelna) , č.p.57 – domek jižně od č.p.4 a samozřejmě i pivovar. Ale nyní se píše rok 2014 a majitel ElitProfit se v srpnu tohoto roku pustil s plnou vervou do opravy budovy zámku, parku a bývalého velkostatku :
Takto tedy, dne 30.8.2014 - po počátečních terénních úpravách v okolí budovy, vypadal zámek na počátku své přeměny v budoucí sídlo majitele firmy ElitProfit, Alexandra Nikolajeviče Sbojeva.
Je 26.10.2014 – náš objekt již postrádá komplet střechu a vpravo už je patrná stavba budoucí garáže, která tak nahradila zbouraný dřívější hospodářský přístavek zámku.
A neuběhl ani celý měsíc a 23.11.2014 už se rýsuje nová střecha i s budoucí věžičkou, byl obnoven okrasný štít zámku a fasáda dostává podobu z doby dřívější.
13.12.2014 – na střechu je kladena nová krytina (plechová imitace tašek), na také se objevují vikýřová okna, balkon je znovu ozdoben kuželky a prostranství před budovou se začíná rýsovat do konečné podoby.
A máme tu 7. dubna roku 2015 a exteriér zámku je už před dokončením. Teď přijde řada na vnitřní prostor budovy.
Porovnáme-li podobu zámku někdy z doby před 2.světovou válkou, pak je jistě patrno, že to není podoba čistě náhodná. Klobouk dolů před autorem vlastně rekonstrukce této kulturní památky.
Zámek byl tak obydlen členy rodiny majitele společnosti na konci léta roku 2015 a jejich soukromí od té doby chrání ne jen uzavřený zámecký park.
A tak chcete-li vidět průčelí zámku, spatřit ho můžete v této podobě díky teleobjektivu z cesty vedoucí okolo kamenné ohrady bývalého zahradnictví k zastávce autobusu u obecního úřadu.
A nebo z vikýře střechy domu č.p.2 – foceno v listopadu roku 2015.
