Na titiulní straně:
C.P.R. - tábor Vitějovice 2007
úvodní obrázek z první kroniky našeho oddílu
40.
výročí oddílu - co si pod tím představit? Obrázky v zažloutlých kronikách? Naši útulnou klubovnu se stěnami ověšenými fotkami, řezbami i zbraněmi a dalšími exponáty? Desítky letních táborů, stovky výletů mezi šustícím listím, padajícím sněhem a pálícím sluníčkem? Tisíce her v přírodě i klubovně a bezpočet veselých scének u táboráků? Třeba. Za těch čtyřicet let prošlo oddílem přes půl tisíce kluků, mnozí jsou již dávno dospělí a do oddílu teď chodí jejich synové. Každopádně se toho za 40 let činnosti událo mnoho, ať už veselého, smutného, hezkého nebo jen zajímavě úsměvného. Na následujících stránkách se vám pokusíme alespoň drobnou část z toho přiblížit.
1. 1. 1969 je datován první zápis Josefa Odehnala - Bena do první kroniky 35. smečky vlčat. Proto tento den považujeme za oficiální začátek činnosti našeho oddílu, který se ze smečky vyvinul. VOJ
3
Smečku vedl Jakub (Prokop Hlávka), jeho zástupce byl Johny (Jiří Odehnal). Smečka se scházela na hřišti Slavoje Hloubětín. Letní tábory se konaly v Miletíně u Humpolce společně se světluškami, skauty a skautkami z Hloubětína.
Tábor v Miletíně
V roce 1970 přistavělo vedení oddílu společně s několika rodiči další místnost ke klubovně, čímž vznikl základ klubovny, kterou oddíl v dalších letech užíval.
naše klubovna (před požárem roku 1987)
4
VOJ
Po zrušení Junáka v roce 1970 byla smečka součástí turistického oddílu při Slavoji Hloubětín. Pod hrozbou zrušení vstoupil celý turistický oddíl na jaře 1972 do Pionýrské organizace SSM, naše smečka jako oddíl Vlčata.
První oddílová vlajka Ušila nám ji vedoucí Berušek Alena Rajalová, která se později vdala za jednoho z vůdců oddílu - Vlada Kyjonku - a jsou spolu dosud.
Na podzim 1971 odešel Jakub na vojnu a vedení smečky převzal Palec (Luboš Malík).
přepis autentického zápisu z Tábora Miletín, 17. 7. 1972 - 17. den : ... dnes v noci přepadneme karlovaráky my. Akce začala po jedné hodině a šli na ni jen ti, kteří jsou otužilí v bojích proti sveřepému nepříteli, neboť tento podnik si žádal celé muže. Přeplavili jsme se na druhou stranu Želivky a plížili se ke karlovarskému táboru. Dobrovolníci Kamil a Vašek se vplížili do tábora dříve a šli na vlajkokládu přibodnout dopis. To se jim bohužel nepodařilo. Stožár byl totiž vyroben z železné trubky, takže dopis museli jen položit u něj. Potom Johnyho skupina dělobuchářů odpálila nejrůznější nálože a všichni účastníci přepadu se vrhli do tábora, bouchali do ešusů a do chatiček, z nichž je postaven tábor karlovaráků. Než několik jejich vedoucích stačilo přiběhnout od táboráku, už jsme se ztratili a nechali je tam vykulené jak vyorané myši. Po cestě zpět se Kuzma s Vocilkou stavili v karlovarském přístavu a odvezli plavidlo na šlapání. Mandy a Bába při ústupu spadli do jakési latrýny. Na táboře v Miletíně roku 1974 proběhla soutěž ve stavbě družinových doupat. Žlutá družina našeho oddílu zvítězila stavbou, která zahrnovala chatku, padací bránu s rumpálem a ohniště. Úspěch to rozhodně byl, protože náš oddíl šlo považovat spíše za smečku vlčat, naprostá většina členů byla mladší než 12 let. VOJ
plán tábora v Miletíně
5
V září 1974 odešel Palec na vojnu a vedení oddílu převzal Vašek Nehasil.
Vašek a Palec
Náš oddíl se od jara 1975 jmenoval Práčata. Přejmenovali jsme se v době velkých akcí komunistické bezpečnosti proti dřívějším skautským oddílům. Ústrky se nás také dotkly. Tehdejší vedoucí skupiny Lída Odehnalová musela opustit zaměstnání v hloubětínské škole. Opět nám vyhrožovali zrušením oddílu. Byly kontrolovány klubovny a kroniky. Proto zápis o přejmenování oddílu z jara 1975 byl zapsán tak, jak zapsán byl. Vlk se nažral, jestli koza zůstala celá, o tom by se dalo dlouho diskutovat. Každopádně ale oddíl mohl pokračovat dál v činnosti.
V srpnu 1975 jsme pořádali první oddílový puťák do Máchova kraje. S vedením pomohl Vlado (Vladimír Kyjonka), který se už dříve některých našich akcí účastnil a od puťáku působil ve vedení oddílu už zcela pravidelně. Od té doby puťáky pořádáme téměř každoročně. V době, kdy oddíl neměl samostatné tábory (do roku 1981), to byly nejvýznamnější samostatné oddílové akce. V současnosti jezdí na puťáky jen oddílová družina. ze staré kroniky
21. 2. 1976 se uskutečnil první ročník soutěže ve vaření Gastronom, kterou pořádáme téměř každý rok do dneška. Ze sedmdesátých let rovněž pochází tradiční předvánoční výlety do Babic, které se obvykle opakují jednou za pár let. puťák do Beskyd, 1976
6
VOJ
Od roku 1976 jsme jezdili na tábor do Lukavci u Vlašimi. Stále se jednalo velké tábory, kterých se účastnily všechny oddíly pionýrské skupiny. Konkrétně šlo o oddíly, které se vytvořily postupně z družin turistického oddílu Slavoje Hloubětín. Náš oddíl byl rozdělen na dvě družiny - starší žlutou a mladší zelenou.
věž v Lukavci
plánek tábora v Lukavci
VOJ
7
Oddíl má schůzky v klubovně TOM na hřišti TJ Slavoj. Tato klubovna zde stojí již od roku 1960. Postupem času zařízení chátralo a provizorní vybavení přestalo vyhovovat. Proto jsme se rozhodli interier přebudovat a vylepšit. Vnitřek klubovny jsme nově nahodili, udělali jsme nové osvětlení. Položili jsme linoleum a udělali jsme nový strop. Vyzdili jsme sloupky a přes ně položili prkna, címž vznikly lavice, pracujeme stále na opravách nábytku. Práce ještě stále není u konce, je jí ještě mnoho před námi. Kromě přestavby vnitřku jsme se také věnovali úpravám okolí klubovny: vyseli jsme nově trávník u táboráku a kolem vysázeli pámelníky. Před klubovnou jsme zbudovali bujně kvetoucí skalku.
plánek klubovny (70. léta)
Nad táborákem jsme ve stráni zabudovali lavičky a vytvořili tzv. „koloseum“. Samotnou klubovnu jsme opravovali také. Položili jsme novou střechu, nově jsme natřeli dřevěné části a opravili znaky a písmena. I zde je ještě mnoho práce, ale už teď vypadá okolí lépe, než před započetím prací.
8
VOJ
Oddílový zákon - 3. 12. 1980 Po písničce Kamarád, kterou jsme si zazpívali, se ujal slova Vašek a řekl několik slov o zákoně, jehož přesné znění navrhla oddílová rada. Každý měl právo se k němu vyjádřit. Potom jsme rozebírali postupně všechny body oddílového zákona, aby měli všichni jasno, k čemu se zavážeme. Když jsme skončili poslední bod Zákona, každý měl možnost se rozhodnout, zda se podepíše na listinu a potvrdí tak platnost Oddílového zákona nebo ne. Všichni přítomní členové oddílu se podepsali a tak od dnešního dne začal platit Oddílový zákon.
(Za základ pro oddílový zákon jsme vzali zákony skautské)
VOJ
9
Chata v Jiřičkách Po prázdninách 1980 vedení našeho oddílu společně s oddílem Mungo postavilo v Jiřičkách, v údolí Martinského potoka, chatu. Použili jsme boudu, která stála dříve na Slavoji, tou dobou již bezúčelně. Oddíl tak získal základnu pro vícedenní výlety v průběhu roku.
chata v Jiřičkách
Na začátku července 1981 se také v Jiřičkách konal první oddílový tábor.
tábor v Jiřičkách - červenec 1981
10
VOJ
Stavba klubovny Co říká zápis z kroniky: Již třetí rok jsme stavěli klubovnu a všichni doufáme, že už nebudeme v tak nepříjemné situaci, jako letošní podzim. V roce 1985 jsme vyzdili zadní stranu klubovny a udělali novou střechu. V roce 1986 jsme betonovali podlahu a pracovali uvnitř klubovny, ale na jaře 1987 nám rekonstrukční práce v ruinách klubovny klubovnu někdo zapálil, a tak jsme museli začít vše znova. Slavoj Hloubětín nám zaplatil materiál a na nás zbývalo, abychom udělali veškeré práce.
Vznik nové smečky vlčat Na podzim roku 1987 jsme založili novou družinu pro mladší kluky z třetích a čtvrtých tříd. Dostala název Káňata a vedl jí Davy (David Kaufman) a Bačkora II (Jiří Hrubant). Družina se po čase rozrostla, a proto se rozdělila na Káňata lesní a Káňata rousná. Po vstupu do Junáka v roce 1990 z těchto družin vznikla smečka vlčat.
vlčata jako námořníci – na táboře v Jablonném nad Orlicí 1989
VOJ
11
Nové tábořiště
Námořníci táborová hra 1989
1992- táborová hra cesta do Afriky
V roce 1988 náš oddíl poprvé tábořil v Jablonném nad Orlicí. Celkem jsme tam prožili 10 táborů.
1997 – pohled na tábor shora
12
VOJ
Založení 31. střediska Polaris Už koncem minulého roku se náš oddíl rozhodl vytvořit spolu s oddíly „5“,“7“ a Mungo skautské středisko. Dostali jsme číslo 31 a nazvali jsme se Polaris. Vedoucím střediska jsme zvolili Špalíka, bývalého vedoucího „5“. K slavnostnímu založení střediska došlo 16.2.1990. Sešli jsme se ve škole v Praze 5 na malé akademii. Každý oddíl si připravil divadelní vystoupení, kterým pobavil ostatní. Náš oddíl nacvičil již po mnoho let úspěšnou scénku o Brunclíkovi. Každý oddíl přinesl taky ukázat několik fotografií z oddílového života a pár diapozitivů. V závěru akademie došlo k vlastnímu aktu založení střediska. Nejprve promluvilo několik moudrých osob a vedoucí jednotlivých oddílů. Poté následovalo podepsání zakládající listiny střediska a vystoupení vedoucího střediska. Akademii jsme zakončili státní hymnou.
slavnostní nástup na Akademii
Oddíl Mungo v devadesátých letech zanikl. Ke středisku se později přidali Potkani – malý oddíl soustředící se na práci s neslyšícími. VOJ
13
Povodeň na táboře v roce 1997 Tábor v roce 1997 skončil předčasně. Osmý den tábora začalo po večeři pršet. V té době jsme ale ještě netušili, že tento déšť bude pro náš tábor osudný. Pravda, hladina v Orlici stoupala, takže jsme museli přivázat most, aby ho stoupající voda neodnesla. Devátý den stále pršelo a před obědem se voda začala převalovat přes most, který tento nápor nevydržel, takže vlčata, která se odpoledne vrátila z puťáku, po něm již přejít nemohla. Po večerce v tee-pee zasedla povodňová komise – vedení tábora - za účelem připravit povodňový plán. V noci hlídky drželi vedoucí a rádci. Doufali jsme, že živel náš tábor ušetří... 01:15 - bylo nutné vyhlásit evakuaci. Štěstí, že jsme rychlé opuštění tábora několik dní před tím cvičili. Tentokrát to však nebyla hra, neboť voda již zaplavila celé tábořiště a rychle stoupala. Přestěhovali jsme vlčata a mladší členy do srubu nad táborem a začali rychle odnášet co nejvíce ze zbylých věcí. Pouze vedení a zkušení členi zůstali na tábořišti, kde prováděli poslední záchranné práce. Věci, které se již nepodařilo přes proud vody odnést, jsme umisťovali na vyvýšené táborové stavby a věšeli na stromy. K ránu jsme museli sami překonávat silný proud, a tak jsme opustili zatopené tábořiště.
přes tábořiště se valí řeka
Druhý den nám starosta Sobkovic poskytl zázemí v místní nepoužívané škole. Tábor skočil 11. den, kdy si pro většinu členů přijeli jejich rodiče. Na tábořišti zůstala jen oddílová družina a vedení oddílu, kteří po opadnutí vody uklidili trosky.
14
VOJ
Změna tábořiště Roku 1998 jsme po oddílu Mungo získali tábořiště v Třemešném pod Přimdou. Vydali jsme se jako rytíři do středověku V následujících letech se tam konalo dalších 7 podařených táborů. Jednou jsem cestovali kolem světa za 80 dní, jindy zase hledali petrolej, lovili mamuty nebo podléhali zlaté horečce.
pohled na tábořiště shora - 1999
dvě děti vlků v akci táborová hra Mauglí, 2004
cena pro vítěze táborové hry Lovci mamutů, 2005
VOJ
15
Nová oddílová chata Nešťastný osud postihl chatu v Jiřičkách. Když družina lišek v únoru roku 1998 přijela na třídenní výlet, čekalo na ně nemilé překvapení. V místě chaty leželo jen velké spáleniště.. Myslíme si, že nám chatu musel někdo zapálit, ale dodnes nevíme, jak se to doopravdy událo.
na spáleništi
Původně jsme chtěli chatu v Jiřičkách obnovit, ale majitel pozemku nám to nedovolil. Naštěstí jsem se dověděli o jiné příležitosti. V lesích u Votic stála nevyužívaná bouda, kterou chtěl majitel lesa propůjčit skautům. Museli jsme si ji ale opravit. Skládala se ze tří částí, kuchyně, ložnice a seníku, který používají stará bouda u Votic místní myslivci na uskladnění sena. Kapacita byla maximálně 12 osob. Neměla okna, světlo vstupovalo dovnitř pouze malou prosklenou částí střechy. Na podzim roku 1999 jsme ji opravili – vyměnili část střechy, zrušili střešní okýnka a v kuchyni vytvořili normální okno. Dovezli jsme kamna a celkově zařídili interiér. Od této chvíle jsme chatu začali používat pro družinové výlety a podobné akce.
družinový třídeňák
16
VOJ
Pro celý oddíl byla chatka ale malá, a proto jsme ji chtěli rozšířit. Po rozvážení všech možností se jako nejvhodnější ukázalo postavit vedle chatu zcela novou a starou boudu zbourat. Stavba proběhla v několika částech. V srpnu 2000 jsme vybetonovali základy. 23.9.-1.10.2000 proběhly hlavní stavební práce. Na stavbě se podílela většina oddílové družiny a někteří příznivci oddílu. Tento týden byl jako stvořený pro náš plán. V Praze se totiž koná zasedání MMF a Světové banky a z bezpečnostních důvodů jsou školní prázdniny. A tak zatímco zahraniční militantní antiglobalisté destruují Prahu, my budujeme naši chatu. Projektantem a stavbyvedoucím se stal Gazela, ostatní byli více či méně kvalifikovaní dělníci. Práce se neobešly bez problémů, ale nakonec jsme vše plánované zvládli. Postup byl následující:
vztyčování stěn
Sobota 23.9. Zahájení celé akce, pořízujeme klády, Gazela rozměřuje díly a konstruuje kostru stěn. K večeru vztyčen základ stěn.
Neděle 24.9. Dodělána kostra stěn. Tento stav stavby nazýváme antický chrám. Vyrábíme trojúhelníkové vazníky na střechu. K večeru první vazník vztyčujeme na antický chrám. Tato fáze stavby je velmi dramatická, neboť vazník je těžký a chrám vysoký. Pomáháme si vidličkami z klacků a lany.
Pondělí 25. 9. Doděláváme vazníky a asi polovinu umístíme na antický chrám.
Úterý 26. 9. Umístíme zbytek vazníků na antický chrám. Jsme v dalším důležitém mezníku stavby, je hotova celá kostra. Odpoledne potloukáme podlahu na půdičce a pořízujeme prkna.
Středa 27. 9. Zkoušíme potlouci střechu neomítanými prkny. Zjišťujeme, že to nejde – produktivita práce je nízká. Sháníme tedy jiná prkna. Večer přivážíme první várku.
Čtvrtek 28.9. Potloukáme asi tři čtvrtiny střechy novými prkny. VOJ
17
Pátek 29. 9. Začínáme stavět komín a potloukat stěny. Doděláváme prkna na střeše a začínáme ji pokrývat dehtovým papírem.
práce na střeše
Sobota 30. 9. Stěny rostou. Vyřezáváme a usazujeme okna. Natíráme střechu gumejšem. Golem komentuje zasažení gumejšem na hlavu slovy: „Virusku, já tě snad zabiju. Nebejt to ty, tak nevím.“ Potloukáme štíty.
Neděle 1. 10. Dokončujeme střechu kolem komína. Poslední zbytky prací, okenice, úklid.
Další práce se dodělaly o následujících víkendech. 25. - 29. 10. O tomto víkendu jsme dodělali stěny a tepelnou izolaci ve stěnách. V přízemí jsme stěny pobili sololitem, na půdě zakryli plachtami. Položili jsme dřevotřískové podlahy v přízemí i na půdě. Chatu jsme provizorně zařídili, aby se již dala využívat.
rozebíráme starou boudu
16. - 19. 11. V rámci oddílového výletu jsme zbourali a spálili starou boudu. V tuto chvíli byla nová chata víceméně hotová.
18
VOJ
V dalších letech jsme provedli různá další vylepšení a opravy.
říjen 2004 Předělávali jsme střechu – celou ji od té doby pokrývá červený onduline. Blízkou studánku jsme zpevnili dřevěným rámem a postavili pro ni novou dřevěnou stříšku. říjen 2006 V hustém lesíku kousek od chaty jsme postavili útulnou dvoumístnou kadibudku.
chata v zimě
říjen 2008 Opravovali jsme střechu a komín. Staré opotřebované a špinavé slámové matrace jsme vyměnili za nové tvrdé molitany a vyrobili jsme na ně závěsnou poličku, aby se k nim během naší nepřítomnosti nedostaly myšky.
Založení roverského kmene Havrani V roce 2001 vznikl ze starších členů našeho oddílu roverský kmen, který má jméno Havrani. Oddíl založil a vedl Kuba (Jakub Kara, zvaný též Gazela), později ho vystřídali Pároš (Jiří Ledinský) a Externista (Petr Novák).
Havrani na táboře 2003 – zlatokopové
VOJ
19
Výměna tábořiště
aztécký válečník
dobrodruh
Po osmi táborech jsem měli okolí Třemešného už dost prochozené. Pod heslem „změna je život“ jsme se s oddílem Derwen dohodli, že si na chvíli prohodíme tábořiště. V červenci 2006 jsme se jako Aztékové a španělští hledači pokladů vypravili do údolí Zlatého potoka u Vitějovic. Líbilo se nám, a tak jsme se tam vydali i na následující dva tábory. Tento rok se prozměnu vracíme zase zpátky do Třemešného.
pohled na junáckou část tábora – Námořníci 2008
20
VOJ
Na začátku 21. století Na táboře v roce 2001 předali Vobo (Petr Vobořil) a Olda (Oldřich Vlček) smečku zpátky Vaškovi Nehasilovi. Smečka se dělí na šestky, které jsou v současné době dvě.
vítězové Drakiády 2002
Pravidelně (vždy po dvou letech), se účastníme Závodu vlčat a světlušek, ve kterém soutěžíme s vlčaty z jiných oddílu v manuální zručnosti, znalostech přírody i různých dalších skautských dovednostech. V roce 2006 Modrá šestka v obvodním kole i pře tvrdou konkurenci desítky dalších hlídek vyhrála 1. místo. Ostatně v letech 2004, 2006 a 2008 se pokaždé jedna z našich šestek probojovala až do městského kola a poměrně úspěšně se v něm umístila.
nácvik na Gastronom, 2005
zlatá hlídka modré šestky
VOJ
21
Společně s dalším mladším členstvem našeho střediska se každoročně účastníme JeLaVlče. Název tohoto vícedenního výletu vznikl složením názvů Jeleni (mladší chlapci z 5.oddílu), Lasice (mladší dívky z 7. oddílu) a naše Vlčata.
družina Medvědů jako Aztékové – tábor 2006
Oddíl junáků vede už více jak desátým rokem Virus (Milan Čečrdle). V současné době se oddíl skládá ze tří družin. Jednou za dva roky také poměřují schopnosti s ostatními skauty svého věku ve Svojsíkově závodu. V roce 2005 se družina Medvědů probojovala až do celostátního kola.
Medvědi jako vítězové obvodního kola, duben 2005
družina Jestřábů tábor 2008 - Námořníci
22
VOJ
Z kroniky junáků Výlet do Turnova, 21. 11. 1999 – 3.den „Vstávejte, vstávejte, spadlo letadlo!", probouzí nás Virus a začíná objasňovat, o co jde. Za tři minuty vyběhneme před klubovnu a budeme sbírat kartičky s čísly. Cílem našeho snažení je poskládat z čísel co nejdelší postupku. A tak jsme běhali a sbírali, ale byli i tací, co ještě spali. Podle úspěšnosti nám Gazela rozdal granáty. Následovala snídaně - půl vánočky a jablko na člověka. Po snídani jsme si zabalili, abychom večer mohli vyrazit domů. Pak jsme odešli na vlak do Malé skály. Odtud jsme vystoupali na Suché skály - varhanovitý skalní útvar. Zde Virus rozdal družinám mapky a oznámil, která místa musíme navštívit. Nejprve šli všechny družiny pohromadě, po chvíli se ale rozešly, každá měla na správnou cestu svůj názor. Na každém místě jsme postavili malého sněhuláka na důkaz naší návštěvy. Asi v půlce cesty nás potkali Šimpanzi, pokračovali jsme tedy společně. Do cíle, zříceniny hradu Zbirohy, jsme došli s dvacetiminutovým předstihem, takže jsme měli dost času si jej prohlédnout. Když dorazili ostatní, byl oběd - chléb a rybičky. Po jídle Gazela rozdal granáty za cestu. Každá družina dostala tolik granátů, kolik míst navštívila krát pět. Nejúspěšnější byla Káňata. Potom nastal boj. Družiny si zřídily kemp, ve kterém si uložily granáty. Odtud družina vyrazila krást granáty ostatním. Bojovalo se fáborky. Mrtví se chodili oživovat k Virusovi. My, Medvědi, jsme si s Liškami dohodli koalici. Šimpanzi se koalice báli a tak útočili jen na Káňata. Po skončení bitvy bylo na čase vyrazit na vlak. Cestou jsme měli poslední šanci získat granáty. Gazela řekl jméno stromu a všichni se rozběhli daný strom hledat a obejmout. U jednoho stromu mohl být jenom jeden člověk. Hledat jsme mohli do té doby, než Gazela pískl. Za každý obejmutý strom se počítal jeden bod. Na nádraží jsme dostali tolik granátů, kolik jsme získali bodů. Ve vlaku si družiny spočítaly granáty. Medvědi jich měli 114, Káňata 109, Lišky 89 a Šimpanzi něco kolem čtyřiceti. Hned po příchodu do klubovny se začalo uklízet. Bylo nutno zamést, utřít stoly a podobně. Všechno jsme stihli a mohli jsme vyrazit na vlak do Prahy. Ve vlaku dostal každý sušenky a limonádu do dvojice. Během cesty proběhla dražba tří čokolád. Protože se platilo granáty, byly výsledky jasné. Medvědi, Lišky a Káňata získali po čokoládě a Šimpanzi nic. Protože je ale dobrým zvykem rozdělit se, nepřišel nikdo zkrátka. zapsal: Pooh [Pů:]
mezi skalami
VOJ
23
Z kroniky vlčat Výlet do Prokopského údolí – 3. 3. 2007 Ráno jsme měli sraz v 8:30, bylo velmi hnusně, ale přesto jsme šli. Jako obvykle jsme jeli metrem. Tam jsme hráli hru, kde jsme si museli zapisovat nebo pamatovat barvy všech stanic až na Anděl. Tam jsme vystoupili a potkali jsme chlapa jménem Milan, který byl pravděpodobně vedoucím Foglarovy 2. Pak jsme šli na autobus, tam jsme říkali to, co jsme si zapsali nebo pamatovali z metra. Konečně autobus, nastoupili jsme a jeli na zastávku, kde jsme vystoupili. Potom byl nástup a pak jsme šli. Do kopce, tam jsme si ukazovali zajímavé místa v okolí.
naše smečka v Prokopském údolí
Pak jsme přešli koleje a Milan nám ukázal hřiště, na kterém hráli hry, a tábořiště. Janík pak udělal zase nástup – vyhlásili vlčky pomocníky v domácnosti. Byl jen jediný, kdo dostal vlčka, byl to Martin Trantina, což jsem já. A potom vyhlásili toho, kdo je už rytíř, to jsem byl zase já.
24
VOJ
Pak se začala hrát hra na indiány a na mimina, která ani nebyla mimina ale batohy. Hra byla krutá, ale né tak zdaleka krutá, jako když se Marek pustil do kamikadze. Bylo mu to k ničemu, vždy ho postříleli indiáni. Ale pak se zelená asi ve čtyřech dala do nás a neuhlídali jsme batohy. Byla tam také vtipná lékařka, která říkala divná slova jako knedlíky, salám a zelí. Kdyby jsme tohle smíchali, tak nás to spíš zabije než vyléčí. Ale že to byly jenom slova, tak jsme se mohli vrátit do hry. Když jsme měli přinést batohy, tak sice nevím, kdo vyhrál, ale Hnědá to určitě nebyla.
indiáni a mimina (dle autorovy fantazie)
Hned po hře jsme měli svačinu a potom následovala další hra na Alvaréze. Házeli jsme PK do bundy, vyhrála Hnědá. Šli jsme potom do lesa, kde zase byla hra. Každá šestka měla postavit nejvyšší věž z kamení, vyhrála Hnědá. Potom jsme si sedli a Milan nám četl knížku, která byla vtipná. Potom zase další hra, tentokrát každá šestka měla své lístky, své špiony a své obránce a svoji trojnožku. Byla to velká bitva, zase nevím, kdo vyhrál, ale vím, že to Hnědá nebyla. Byl pak nástup, šli jsme dolů na silnici, pak pořád podle silnice, až jsme narazili na hospodu. Tam jsme svačili a popíjeli šťávu. Pak jsme šli k rybníčku, kde byly kachny, labutě a podle Milana tam měl být i rak, bohužel nebyl. Tak jsme hráli další hru – měli jsme si pamatovat od 1 do 10 slov. Pak další hra, celá šestka musela držet kládu a běžet do cíle v co nejlepším čase a myslím, že vyhrála Modrá.Šli jsme pak všichni pro uzlovačky a měli jsme se přivázat ke stromu, bodovalo se, jak pevně jsme to přivázali. Pak se šlo na autobusovou zastávku. Tam jsme měli napsat dopis svým mauglíům, přijel autobus a jeli jsme na metro a domů. Zapsal Martin Trantina
hra na Alvaréze - chytání klíče (tenisáku)
VOJ
25
zatím poslední tábor – Námořníci – Vitějovice, 2008
V současné době má oddíl celkově přes 40 členů a počet těch, kteří oddílem prošli, přesahuje 500. Pro zajímavost uvádíme i některé další údaje. Uskutečnilo se 40 táborů, přes 800 výletů. Z fotek pořízených na akcích se jich více jak 7 000 publikovalo, ať už v tiskovinách nebo na webových stránkách. Oddílové kroniky váží přes 30 kilogramů.
promítání fotek z tábora (obrázek z vlčecí kroniky)
Před pěti lety, v únoru 2004, jsme slavili naše superkulaté - 35. oddílové výročí. Tento rok sice nemáme tak zajímavě číslo, i tak ale doufáme, že se vám výstava v klubovně líbila (či bude líbit, pokud se na ni teprve chystáte).
26
VOJ
vlajkovník na táboře
obrázek na úvod roku 2004-2005 v kronice vlčat (autor: Vašík, 12 let)
VOJ
číslo 23 - zvláštní vydání
Vydáno u příležitosti 40. výročí založení oddílu 1. vydání
Při přípravě byly použity kroniky 35. skautské oddílu a fotky i kresby vytvořené členy 35.skautského oddílu Na přípravě spolupracovali: Olda (Oldřich Vlček) Virus (Milan Čečrdle) Wenca (Vašek Nehasil) Poohman (Ondřej Půbal) redakce a grafická úprava: Janík (Jan Chylík)
kontakt:
http://www.pracata. cz
[email protected]
2009
Šíření tohoto dokumentu je velmi vítáno!
