Fokusoviny jaro 2014

Fokusoviny jaro 2014

Vytvořili klienti Fokusu České Budějovice adresa : Bezdrevská 1, 370 11, České Budějovice telefon : 385 310 835

Vážení klienti Fokusu České Budějovice, právě vychází nové číslo Fokusovin jaro 2014, tak doufáme, že se bude líbit. redakce Fokusovin Vážení klienti Fokusu České Budějovice, od března se rozbíhá Zdeňkův kulinářský workshop. Bude se konat každou středu od 13 do 16 hod. Jedna hodina bude věnována teorii a zbylé dvě nákupu a praktickému vaření. Nejde o to se najíst, ale naučit se vařit. Proto kurz bude otevřen jen pro 5 lidí. Porce budou jen ochutnávkové. Abychom mohli udržet celou dobu stejný standart, bude stanovena jednotná cena pro všechna setkání, i když cena jídel bude rozdílná. Počítejte s investicí 35,-. Peníze, které zbudou z jednotlivých „levnějších“ vaření budou zpátky investována na podporu dražších jídel. A na konci se zbylé finance investují do nějaké té „opulentnější hostiny“. manželé Jitka a Zdeněk Stojanovi

Výlet na krmení daňků - Zdeněk P. Dne 28.1.skupina fokusáků (celkem nás bylo 8) vyrazila do Včelné na krmení daňků. Protoţe nám nejela přímá linka, museli jsme přestupovat. Navazující spoj dobře navazoval a mi tak nemuseli dlouho čekat. Na místo určení jsme dorazili k 10. hodině. Kousek od zastávky jiţ byla ohrada se 4 daňky a my je krmili tvrdým chlebem, rohlíky, jablky a dalšími pochutinami. Protoţe bylo nasněţíno, panovala při krmení zimní idylka. Po krmení daňků někteří z kolegů odjeli zpět do Budějovic, ale většina šla na občerstvení do místní restaurace. Někteří si dali i polévku či hotové jídlo. Po občerstvení se další skupina odebrala zpět do svých domovů a zbytek ještě zůstal ve Včelné a před samotným návratem šli na vycházku po obci.

Výroba prostírání z čajových sáčků - Zdeněk P. Dnes, 29.1. jsme se sešli ve Fokusu na výrobě prostírání z čajových sáčků. Někteří z nás nastřihávali čajové sáčky, jiní čajové sáčky skládali. Byli mezi námi i klienti ze sociálního zařízení Empatie Libnič. Další si přišli namalovat různé obrázky. Někteří klienti Fokusu si přišli jenom popovídat či přečíst noviny. Během skládání si někteří odpočinuli, coţ tvoří nedílnou činnost samotné tvorby.

Planetárium 15.1.2014 - Jitka S. Spolu s Fokusem vyráţíme do planetária. Bylo domluveno, ţe má přijít minimálně 10 lidé na to, aby se mohla v planetáriu uskutečnit přednáška. Z Fokusu nás vyráţí poměrně hodně 7 klientů, na náměstí se máme setkat ještě s Krumlovskými. Máme poměrně více času, tak ještě navštěvujeme výstavu na radnici. Vracíme se na místo setkání a Krumlovští uţ přicházejí. Jsou, ale jen dva, ale slibují, ţe třetí by měl dorazit k planetáriu. V tu chvíli, si ale tři klienti Budějického Fokusu svou návštěvu rozmýšlejí. Z různých pro mě nepochopitelných důvodů, naštěstí další lidé se ještě přidávají, ale pořád nás je jen 9. Svěřuji se paní Daniele, ţe zavolám manţelovi, který je doma, aby šel také. Referuji jí, ţe moje drahá polovička účast slíbila, a tak si jdeme na chvíli ještě posedět do kavárny. Kavárna je sice příjemná, ale draţší. Obsluze trvá poměrně dlouho, neţ vyřídí všechny objednávky. Raději jdu na čerstvý vzduch a zbytek času trávím spolu s Magdou na prohlídce blízkého second handu. Potkáváme poslední nadšence, kteří se rozhodli na poslední chvíli, ţe se k nám připojí. K planetáriu nás nakonec přichází 14 i s doprovodem: Daniela, Dana, Pepa, Bohumír, Jirka, Jarka, Zdeněk, Zdeněk, Pavla, Lenka, Magda, Michal, Pavel, Jitka. Usazují nás do přednáškové místnosti, kde nám slečna vypráví o naší soustavě, seznamuje nás s jevy na obloze a na speciálním přístroji ukazuje pohyb planet, hvězd a souhvězdí na noční obloze. Přednáška mně velmi zaujala a líbila se. Rozhodně si ráda nějakou takovou akci v budoucnu nenechám ujít.

Rybářské muzeum Vodňany - Zdeněk P. Posledního 31. ledna pořádal Fokus výlet do rybářského muzea ve Vodňanech. Akce se zúčastnili nejen členové fokusu, nýbrţ také klienti ze sociálního zařízení Empatie Libnič. I s dozorem nás bylo celkem 12. Sešli jsme v 8:45 u Informací v Mercury centru, samotný autobus nám odjíţděl v 9 hodin. Nikdo z nás Vodňany moc neznal, a tak měla Agáta s sebou vytisknutý plánek centra města. Po 10. hodině jsme dorazili do muzea, které bylo přímo ve škole. Protoţe byl poslední leden, měla samotná škola den otevřených dveří. Ujala se nás zde místní učitelka a ta nás nejdříve zavedla do prostor, kde bylo několik akvárií. Dozvěděli jsme se zde, ţe dospělý rejnok dokáţe svým ocasem usmrtit dospělého člověka. Dále zde byli např. karasové, štiky, sumci a další sladkovodní ryby. Nedílnou součástí byla prohlídka učebních prostor. Muzeum pak bylo ve 2. patře, kde byla vystavena vycpaná zvěř, např. různé druhy kachen, baţanti, orlové a další zvěř a také to, jak se buduje rybník včetně stavidel. Samotná prohlídka trvala asi 1 hodinu. Pak se s námi paní průvodkyně rozloučila a my se vydali zpět na autobus do Budějovic. Cestou jsme se stavili ještě krátce na občerstvení.

Bowling - Zdeněk P. 4.2.2014 - skupina 7 fokusáků vydala na bowling k Pouzarovi na Vltavu střed (celkem nás hrálo 6, 1 hráč se hry nezúčastnil). Hra se nám všem líbila, byla docela vyrovnaná, panovala během ní bojovná atmosféra. Kaţdý hráč měl svůj styl hry, jak shazovat figurky. Během samotné hry jsme si objednali pití, někdo dokonce i pivo. Agáta si navíc objednala zapečenou bagetu se šunkou a sýrem. Objednání dráhy stálo 110Kč/hod a k tomu 10Kč za pár bot.

Cvičení mozku - Jitka S. Dne 10.2.2014 jsme se sešli v 9 hod v KRBu Fokusu. Konalo se druhé setkání nové aktivity. Bylo poměrně hodně 13 lidí, coţ opravdu není málo. Seděli jsme kolem stolu a kaţdý z nás dostal 10 kartiček s různobarevnými tvary a názvy dnů týdnů. Naším úkolem bylo vţdy vybrat správně společné znaky. Toto cvičení bude pokračovat další pondělky a kaţdý týden se o něco stíţí. Cvičení má u klientů Fokusu provětrat jejich mozkové závity. Cvičení si dost lidí oblíbilo a těší se na další sezení. Cvičení probíhá půl hodinu.

KULITEB dělá kulturu pro lidi s duševním onemocněním dostupnější V září letošního roku se v Českých Budějovicích díky skupině mladých lidí z Teologické fakulty rozjel projekt KULITEB (Kultura i pro tebe), který umožňuje lidem s duševním onemocněním navštěvovat nejrůznější kulturní akce ve městě. Nabízí společnost i slevy na vstupném. V neděli 12. 1. proběhla velice oblíbená a hojně navštěvovaná aktivita projektu Kultura i pro Tebe. Lidé s duševním onemocněním a jejich doprovod navštívili multikino Cinestar a shlédli 3D film Putování s dinosaury. Sešel se nás opět mimořádný počet, akce se zúčastnili také lidé s duševním onemocněním a zaměstnanci Domova Libnič. K filmu si kaţdý mohl zdarma vybrat občerstvení – popcorn nebo colu. Projekt je financován z prostředků Evropské unie, partnerskými organizacemi jsou FOKUS České Budějovice a Domino MChČB, neziskové organizace pracující s lidmi s duševním onemocněním. „Hlavní formou podpory je finanční spoluúčast při koupi vstupného, projekt zaplatí 80% ceny lístku. Navíc vţdy jdeme ve skupině, takţe se aktivity můţe zúčastnit i člověk, který by jinak nešel, protoţe nemá s kým,“ uvedla Anna Sýkorová, autorka projektu. Za projektem stojí čtyři mladí studenti sociální práce. Projekt je určen lidem s duševním onemocněním z Českých Budějovic a okolí. „Chodíme nejen do kina, ale také do divadla, na koncerty, na bowling, výstavy, na sportovní utkání, kaţdý si můţe vybrat. Na některých aktivitách máme i společné posezení u kávy či čaje. Zveme všechny lidi s duševním onemocněním, pojďte s námi za kulturou. Přihlásit se můţete v neziskových organizacích nebo jednoduše přes webové stránky projektu: www.kuliteb.cz, rádi vás uvidíme,“ upřesnila Anna Sýkorová. Facebook: www.facebook.com/kulturaiprotebe Mail: [email protected]

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.

A jako astronomie 14.díl - Jitka S. Za mlhou hustou tak, ţe by se dala krájet, leţí rybníček Brčálníček, tam ţije Rákosníček. Jistě tuto pohádku z českých luhů a hájů dobře znáte. Tato věta by se dala pouţít i trochu jinak. Za soustavou tak bohatou na všelijaké měsíce leţí další pásmo měsíců tzv. vnější, tam obíhá Verena. Verena je největším měsícem v tomto pásmu měsíců. O pásmu měsíců uţ jsme se bavili jednou a to ţe jedno se nachází mezi Merkurem a Jupiterem. Toto tzv. vnitřní pásmo proslavilo naší Kleťskou hvězdárnu. Odsud vnitřní pásmo pozorují a nacházejí stále nové a nové měsíce. A co vnější pásmo? Tam také obíhá spousta měsíců a měsíčků, asteroidů. Ale není tam samo. Také tam v naprosté tmě a zimě je schovávaný tzv. Oortův oblak. Co je to zač? To je „oblak“, z kterého jsou čas od času vyvrhovány komety. Tam mají svůj zrod a začátek, některé jen proletí soustavou a letí dál, jiné skončí ve Slunci či na některé planetě, jiné se stanou kometami s kratším nebo delším eliptickým obletem. Jednou z těch kratších je nám všem dobře známá Halleyova kometa. 76 let, přijde vám to mnoho, to jen proto, ţe náš ţivot je tak krátký, jiné oběţné komety nezahlídneme ani jedenkrát za svůj ţivot. Jenţe kaţdé kometě i sebevětší jednou dojde „palivo“. Ale nebojte v Ooortův oblak zatím spolehlivě vyvrhuje další a další krasavice naší noční oblohy. A co je tam dál za vnějším pásmem? I co by bylo. Dál uţ je Pan Vesmír v celé své kráse.

Historický kvíz / 1 1. Kdy byla zaloţena Karlova Univerzita? 2. Kdo vynalezl knihtisk? 3. Kdy objevil Kolumbus Ameriku? 4. Kdy byla bitva na Bílé Hoře? 5. Kdo dobyl a vyplenil říši Inků? 6. Jak se nazývalo hlavní město říše Inků? 7. Kdo to byl Hernando Cortéz? 8. Kdy vládla Marie Terezie? 9. Kolik měla Marie Terezie dětí? 10. Kdo to byl Josef II. ? 11. Josef II rušil…… 12. Kdy vládnul Josef II.? 13. V kterém století vládnul ve Francii Ludvík XVI? 14. Kdy byla dobyta pevnost Bastila?

Úvod do počasí - Zdeněk P. Zdroj: B.Buckley, E.J. Hopkins, R. Vhitaker: Počasí Planeta Země je obklopena vzduchovým obalem, který se nazývá atmosféra. Počasí je okamţitý stav atmosféry v nějakém místě. Je pravděpodobně nejčastěji diskutovaným tématem, jeho projevy jsou všudy přítomné a mohou být zcela nevinné i tragické. Počasí předurčuje způsob našeho ţivota, i vzhled našich domovů, volbu oděvů či způsob trávení volného času. Počasí v kterékoli části Země můţe přecházet z místa na místo, měnit se den za dnem, dokonce hodinu za hodinou. Naproti tomu klima je průměrný stav počasí na daném místě; vypovídá o dlouhodobých průměrech a extrémech počasí. Chceme-li hovořit o klimatu, potřebujeme minimálně 30 let přesných záznamů jednotlivých meteorologických prvků v dané oblasti. Takové meteorologické záznamy máme k dispozici pouze několi století, doplníme-li je, však historickými informacemi z vývoje přírody, získáme i informace o změnách zemského klimatu v dávné historii. Proč studujeme počasí? Jedním z důvodů, proč lidé studují počasí, je jejich zvídavost a přání pochopit základní principy atmosférických úkazů. Důleţitější je však schopnost předpovídat počasí tak, abychom se mohli připravit na extrémní projevy počasí nebo naopak příznivé počasí vyuţít pro uspokojení svých potřeb. Meteorologie, jako vědečké zkoumání počasí, je relativně novým vědeckým oborem. Dnes je pozorování počasí doplněno druţicovými snímky, které ukazují atmosféru Země z vesmíru.

Léčba schizofrenie - léčba (1) – Zdeněk P. Zdroj: Zásadní informace o schizofrenii, Janssen-Cilag Možnosti léčby schizofrenie Mnohé příznaky schizofrenie se v současnosti dají úspěšně léčit. Léčebné přístupy je moţno dělit následovně: farmakologické (podávání léků) nefarmakologické (psychoterapie, pracovní a sociální rehabilitace a jiné) jiné medicínské (např. elektrokonvulzní léčba) Jaké jsou důvody pro užívání léků? Léky pomáhají co nejrychleji zmírnit příznaky onemocnění, pacienti a často i pro okolí velmi nepříjemné, jako jsou strach, nepokoj, hlasy, vidiny, nespavost a jiné. Dlouhodobé uţívání léků výrazně sniţuje riziko návratu příznaků onemocnění. Jaké léky se používají při léčbě schizofrenie Antipsychotika jsou nejdůleţitějšími léky pří léčbě schizofrenie. Zmírňují, aţ odstraňují tzv. pozitivní (halucinace, bludy, nesouvislé myšlení, nepokoj) a také negativní (ztráta zájmu o okolí, motivace do aktivní činnosti, ochuzení citového proţívání) příznaky. Antidepresiva jsou vhodná tehdy, kdyţ se u nemocného objeví výraznější problémy v proţívání emocí (výrazný a dlouhodobý smutek, někdy aţ nechuť ţít). Anxiolytika a hypnotika jsou léky na potlačení napětí, strachu, nespavosti. Jejich účinek, je zpravidla rychlý, uţívají se však většinou jen krátkodobě. Stabilizátory nálady (tymoprofylaktika) jsou léky ovlivňující nepřiměřené střídání nálad a podráţděnost.

Což takhle dát si - Červené omáčky Pokud jste se stravovali v jídelnách před pádem reţimu, jistě znáte pojem UČO a UHO. Pokud si náhodou nevzpomínáte, co se pod těmito zkratkami skrývalo, byly to Univerzální Červená Omáčka a Univerzální Hnědá Omáčka. Tak aby se něco podobného nestalo i Vám, kdyţ budete vařit, mám tu pro Vás zajímavé změny. V červených omáčkách je základem červená paprika nebo rajčatový protlak. U ostatních jídel na paprice se jedná o guláše, leča ,… 1) Andaluzská omáčka Na pánvi rozehřejeme protlak se dvěma lţícemi oleje a za stálého míchání přidáme kapii nakrájenou na nudličky. Ţloutky šleháme se solí a pepřem, postupně přidáváme citronovou šťávu a zbytek oleje. Šleháme tak dlouho, aţ vznikne majonéza. Do vychladlého rajčatového protlaku s paprikou přidáme majonézu a promícháme. Tato omáčka je vynikající k vařené nebo smaţené rybě. 2) Boloňská omáčka Bůček vyškvaříme na oleji, přidáme kostičky cibule, mrkve, celeru a česneku, vše společně osmaţíme. Poté přidáme mleté maso a za stálého míchání smaţíme, aţ změní barvu. Podlijeme vínem a vaříme, aţ se tekutina odpaří. Přilijeme horký bujón, vloţíme oloupaná rajčata a znovu vaříme aţ do odpaření tekutiny. Rajčata v omáčce rozmačkáme vařečkou. Nakonec do omáčky přidáme sekanou petrţelku, oregano, rajský protlak, sůl a pepř, ještě hodinu povaříme na mírném ohni. Občas zamícháme. 3) Čertovská omáčka Rajčata nakrájíme na kousky (můţeme předtím oloupat). Přidáme papriky nakrájené na nudličky, nahrubo nakrájenou cibuli, nadrobno nakrájené feferonky, prolisovaný česnek, cukr, sůl, ocet a olej a podusíme do měkka. Dochutíme hořčicí a ještě 10 min. povaříme. Naplníme do lahviček a uzavřené sterilujeme asi 15 min. od doby varu. Pouţíváme jako přílohu k masům, na špagety a k jídlům připravovaným jako čína. Příště budeme pokračovat hnědými omáčkami.

Šťavel purpurový (čtyřlístek) - Oxalis purpurata – Jarka M. Tato kvetoucí pokojová rostlina připomíná jetel, barva listů je však purpurová. Na dlouhých, tenkých stoncích vykvétají drobné růţové nebo bílé květy od jara do léta (duben – srpen). Šťavel purpurový dorůstá do výšky okolo 15 cm. Pěstuje se většinou do odkvětu, ale při správné péči vydrţí řadu let. Umístění – světlé stanoviště, snese i přímé slunce (ideální teplota okolo 20°C) Letnění – vhodné na stinném místě na zahradě Zalévání – zaléváme, kdyţ je substrát suchý; v zimě zálivku omezíme Hnojení – v době vegetace kaţdých 14 dní standardním tekutým hnojivem; v zimě 1x za měsíc Přesazování – na jaře do obyčejné zahradnické zeminy pro květiny smíšené s pískem v poměru 3:1; na dně nádoby by měla být vrstva střepů z pálené hlíny Mnoţení – při přesazování dělením původního trsu

Obrázek - Šťavel purpurový(čtyřlístek) - Oxalis purpurata

Trauma ze zásahu Ve dvou předchozích číslech jsme se zmiňovali, o tom ţe nás hasiči zachraňují z hořících domů či aut dále i ze zamořených prostor pro nás tak nebezpečným kysličníkem uhelnatým (CO). Při nehodách nás vystříhávají z vozů, aby nám zachránili ţivot a co nejrychleji předali Rychlé záchranné sluţbě (RZS) či Letecké záchranné sluţbě (LZS), asistují při povodních, které jiţ tak dobře známe a v určitých měsících nám delší déšť nahání strach. Naše psychika nás pak můţe pěkně potrápit. Nešťastná událost se nám můţe neustále vracet prostřednictvím snů s náhlým procitnutím ze spánku nebo se můţe proměnit v určitý druh fobie (strachu). Můţeme se bát doma zůstávat sami či se právě obávat většího mnoţství sráţek. Ano, to vše pronásleduje nás obyčejné smrtelníky, kteří v takovém případě mohou vyhledat psychologa. Pomysleli jste, ale někdy na ty, co nám zachránili ţivot, právě tím ţe nás vynesli z hořícího domu či auta nebo z něj vystříhali. Myslím si, ţe ne. Mohli byste mi namítnout: „Vţdyť jsou proti stresu cvičení.“ „Ano máte pravdu.“ I oni jsou ale lidé a i oni se mohou dostat do situace, kdy se pro ně zásah stane psychicky nezvládnutelným. Takový stav se nazývá trauma ze zásahu. „Jiţ v mládí mě zajímaly osudy lidí a zvládání obtíţných situací, které naše bytí provázejí. K HZS jsem se dostala náhodou a brala jsem to, jako výzvu uplatnit zde své dosavadní zkušenosti. Takto bych představila paní PhDr. Marii Mezníkovou a právě ji jsem oslovila na téma Trauma ze zásahu, aby nám objasnila, co obnáší práce hasičů a co se děje po ukončení zásahu, kdyţ na příslušníka hasičského sboru dolehne stres z proţité situace.

paní PhDr. Marie Mezníková Proč jste si zvolila obor psychologie? To uţ je opravdu dávno. Dnes mi to připadá samozřejmé, ani si neumím představit, ţe bych dělala něco jiného. Jiţ v mládí mě zajímaly osudy lidí a zvládání náročných situací, které náš ţivot provázejí. Jak jste se dostala k Hasičskému záchrannému sboru. (HZS)? U HZS Jihočeského kraje pracuji od roku 2004, kdy jsem se náhodou dozvěděla, ţe „hasiči“

hledají psychologa. Připadalo mně to jako zajímavá výzva a moţnost uplatnit své dosavadní profesní zkušenosti, které byly hlavně z oblasti psychologického poradenství a psychoterapie. Od roku 2002, kdy byla u HZS zavedena psychologická sluţba, se postupně obsazovala místa psychologů ve všech krajích. Jaké jsou hlavní úkoly psychologa u HZS? Podle zákona o sluţebním poměru je organizace povinna zajišťovat psychologickou péči, to je tedy jeden z úkolů. Dalším úkolem je podíl na personální práci, zejména při výběru nových příslušníků a posuzování jejich vhodnosti na určené funkce. Někdy se podílíme na řešení nastalých konfliktních situací. Třetím pilířem psychologické sluţby je podpora zasaţeným lidem při různých neštěstích, ať uţ přímá nebo ve spolupráci s dalšími subjekty. S tím souvisí mapování sociální sítě v kraji, propojování různých neziskových organizací, podíl na jejich odborné přípravě, koordinace psychosociální pomoci. Jak probíhá posttraumatická péče? U HZS ČR byl od roku 2002 zaváděn systém „CISM“ (Critical Incident Stress Management), převzatý ze zahraničí, česky tzv. systém posttraumatické péče. Ale ten název je trochu zavádějící, protoţe tuto péči chápeme v širším rozsahu ve smyslu jejího preventivního charakteru. Sem zahrnujeme přímou péči po náročných zásazích, ale i např. školení hasičů a managementu (zvládání stresu, psychohygiena…) a zároveň i podíl na personálním výběru tak, aby pokud moţno uţ při přijímání ke sboru byli vyloučeni lidé, kteří se pro tuto práci nehodí. V uţším slova smyslu znamená posttraumatická péče podporu při a po extrémní zátěţi. Hasiči jsou lidé psychicky odolní a také trénovaní, takţe běţné zásahy na ně většinou nějak významně nedoléhají. Traumatizující situace zaţívají spíše výjimečně. Cílem posttraumatické péče je pomoci zasaţenému člověku zpracovat záţitek tak, aby mu dále nějak nekomplikoval ţivot a aby případně neovlivňoval další výkon sluţby. Ptáte se, jak to probíhá? Těch forem péče je více, záleţí na mnoha okolnostech. Patří sem zejména rozhovor bezprostředně po zásahu, kdy hasiči ventilují emoce a také následný (po několika dnech) řízený skupinový rozhovor, tzv. debriefing, který má pomoci zpracovat událost a podpořit mechanismy zvládání stresu. Rozhovor samozřejmě můţe probíhat i individuálně, případně opakovaně. U všech uvedených forem péče má dnes jiţ nezastupitelné místo tzv. peer support, kolegiální podpora. V kaţdém kraji je totiţ jmenován tým posttraumatické péče, to jsou hasiči, kteří dělají svou běţnou práci a navíc spolupracují s psychologem a školí se v tom, jak pomoci kolegům v zátěţi. Součástí systému posttraumatické péče je také anonymní linka pomoci v krizi, která je dosaţitelná nonstop pro policisty a hasiče. Důleţité je uţ to, ţe je psycholog kdykoli k dispozici a je na kaţdém, zda tuto sluţbu vyuţije. Chodím mezi hasiče v rámci jejich odborné přípravy a připomínám, kdy bych jim mohla být uţitečná. A kdyţ za mnou někdo přijde s nějakou starostí, vyslechnu ho a společně pak hledáme východisko. Nutno připomenout, ţe vše je důvěrné, k etice naší práce patří naprostá mlčenlivost. Jaké poskytujete sluţby psychologického poradenství? Lidé za mnou chodí s rozmanitými problémy, od zlobení dětí, přes partnerské starosti aţ po závaţná traumata v rodině. Můţe jít o jedno setkání, nebo více, podle potřeby. Někdy stačí i krátké popovídání po telefonu. Jindy zprostředkuji kontakt s jiným odborníkem. Jak probíhá přijímací psychologické vyšetření uchazeče? Jsou mezi jednotlivými funkcemi, při přijímacím pohovoru nějaké rozdíly? Psychologické vyšetření vychází z vyhlášky o osobnostní způsobilosti, která je součástí sluţebního zákona. Podle ní zjišťujeme osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon sluţby. Drobné rozdíly v poţadavcích na různé funkce jsou, ale ne významné, protoţe se

vţdy jedná o přijetí do sluţebního poměru. Uchazeči při vyšetření vyplňují různé testy, dotazníky, děláme s nimi podrobný rozhovor a sledujeme jejich projevy. To vše trvá přibliţně 6 – 7 hodin, během vyšetření vše vyhodnocujeme a zpracováváme a v závěru se uchazeč většinou dozví konečné stanovisko – zda je nebo není osobnostně způsobilý pro přijetí do sluţebního poměru a vţdy s ním podrobně probereme všechny výsledky a zdůvodnění závěru vyšetření. Kdy poskytujete psychologickou a psychosociální pomoc obětem mimořádných událostí? Poskytuji podporu lidem při různých neštěstích, kdyţ si mě vyţádá na místo události velitel zásahu. Je dobré, kdyţ mohu vyjet společně s mou asistentkou případně s některým hasičem z posttraumatického týmu nebo působit na místě události ve spolupráci s dobrovolníky humanitárních organizací. Můţe psychologickou pomoc poskytovat někdo jiný, neţ psycholog? Lze vyuţít nějakou jinou sloţku IZS. Poskytují tyto sluţby i nějaké neziskové organizace? V rámci HZS je to psycholog ve spolupráci s asistentem, podporu poskytují také péči, jak jiţ bylo zmíněno. Na místo mimořádné události vyjíţdějí i policejní psychologové. Z neziskových organizací spolupracujeme v našem kraji ADROU, Charitou a Červeným kříţem, kde jsou proškolení dobrovolníci. Výhodou těchto organizací je moţnost propojení psychické podpory s humanitární pomocí. Jak působíte na lidi zasaţenými mimořádnými událostmi? Bezprostředně po události se poskytuje tzv. první psychická pomoc, jejímţ cílem je stabilizovat zasaţeného člověka. Spočívá zejména ve zjišťování a zajišťování základních potřeb fyzického fungování, dále v poskytování informací důleţitých pro orientaci v situaci a zprostředkování kontaktu s někým blízkým. Významné je, ţe zasaţený člověk vnímá podporu a to, ţe není na danou situaci sám. Podstatou pomoci je zde obyčejný zájem a lidskost. Takovou pomoc nemusí poskytovat psycholog, ale kdokoli, kdo je zasaţenému člověku nablízku. Vyuţíváte tým posttraumatické péče k nabídce pomoci hasičům a k poskytování první psychologické pomoci obětem? Jak jiţ bylo uvedeno, hlavním posláním týmu je podpora kolegům. Ta probíhá často zcela přirozeně a nenásilně v rámci běţného ţivota na stanici. Kontakty na členy týmu jsou k dispozici všem hasičům, takţe kdokoli můţe podle své potřeby a uváţení kontaktovat toho člena týmu, kterého si vybere. Takový rozhovor je důvěrný, také k činnosti členů týmu patří mlčenlivost. Členové týmu mohou být povoláni na místo mimořádné události pro poskytování první psychické pomoci, ale více tuto pomoc také poskytují v rámci svých zásahů, kdy vedle své běţné práce navíc vyuţívají nabyté vědomosti a dovednosti z oblasti psychologie . Mohla byste nám přiblíţit desenzibilační metodu. Připadá Vám metoda desenzibilace a přepracování pomocí očních pohybů jako vhodný přístup k odstranění posttraumatických symptomů? Je to jedna z metod práce s traumatem, na její popsání by bylo potřeba více prostoru, ale já ji nepouţívám, nejsem v ní vycvičena. Věřím, ţe jistě pomáhá, kdyţ je prováděna správně, v atmosféře důvěry a dobře navázaného terapeutického vztahu, jako je to ostatně i u jiných terapeutických přístupů. Jak probíhá spolupráce s dobrovolnými hasiči, neboť tyto jednotky jsou v hojné míře povolávány k těţkým zásahům spolu s profesionálními hasiči a ostatními sloţkami IZS. S dobrovolnými hasiči se občas na místě zásahu potkám. Spolupráce je pak stejná jako u našich

hasičů. Kaţdý tam máme svůj specifický úkol. V poslední době se také podílím na jejich školení v oblasti psychosociální pomoci. Jak se liší přístup k dospělým a k dětem během vašeho sezení? S dětmi se v současné době ve své práci potkávám minimálně, Spíše se přijdou poradit jen rodiče. Řekla bych, ţe v běţné poradenské práci se přístup nějak významně neliší, stejně jako dospělé je třeba děti brát váţně, naslouchat jim a být k nim férový. Jenom je třeba přizpůsobit jazyk, mluvit s nimi způsobem, odpovídajícím jejich mentální úrovni. Dá se posttraumatický syndrom úspěšně vyléčit, po jaké době a jakou máte úspěšnost? Léčit se určitě dá, ale na to by vám spíše odpověděli kolegové z oblasti klinické psychologie nebo krizových center. U hasičů se s ním nesetkáváme, takový člověk by zde nemohl pracovat. Nelze vyloučit, ţe by někdo z bývalých hasičů, kdo odešel od sboru třeba ze zdravotních důvodů, nemohl mít příznaky posttraumatického syndromu. Ale to je jen hypotetické, to nejde fakticky zjistit. Slyšela jsem, ţe existuje psychoterapeutický přístup zvaný empatický rozhovor. Mohla byste nám říct o něm něco bliţšího. Empatický rozhovor je základem většiny terapeutických postupů. Zjednodušeně řečeno to znamená, ţe se naladíme na daného člověka, dokáţeme mu naslouchat, respektujeme ho a nic mu nevnucujeme, pouze ho provázíme a podporujeme jeho vlastní zdroje řešení nebo zvládání určité situace. 8. 6. 1998 se nad městem České Budějovice stala havárie dvou stíhaček, které se vracely z Leteckého dne v Pardubicích a spadly do obydlené oblasti jednoho českobudějovického sídliště. Jak jste tehdy pomáhali obětem této havárie, kdy panelový dům musely z části evakuovat, neboť kusy letadla skončily některým nájemníkům v bytech. Psychologové v tu dobu nebyli předurčeni k mimořádným událostem (povodně, poţáry, pádům letadel či k hromadným nehodám). Zastávali funkci například nábor příslušníků toho či onoho sboru a k jejich školení. Kaţdý z příslušníků IZS je vyškolen k základní pomoci lidem zasaţeným mimořádnou událostí. Město tehdy zajistilo ubytování a finanční pomoc. (odpověď poskytnuta policie ČR)

V srpnu roku 2002 postihly České Budějovice rozsáhlé povodně. Mohla byste nám zde popsat, jak probíhala psychologická pomoc? O této pomoci vím jen z vyprávění, ale také z vlastní zkušenosti, kdy na Otavě byli zaplaveni mí rodiče. Mám za to, ţe tehdy HZS organizoval humanitární pomoc v rámci krizového štábu kraje. Sama jsem u rodičů zaţila, jak tehdy byla poskytována pomoc různých neziskových organizací nezávisle na sobě. Jiná byla jiţ situace v roce 2009, kdy jsme psychosociální pomoc koordinovali a poskytovali ve spolupráci neziskových organizací a psychologů Policie a Střediska pro rodinu. Popsat tuto pomoc by vydalo na samostatný rozhovor. Je něco, čím byste se mohla pochlubit? Mám radost ze všeho, co se u sboru za těch devět let podařilo. Věřím, ţe se činnost psychologa dostala do povědomí lidí jako něco, co uţ k hasičům patří. Snad se mi daří bořit mýtus o psychologovi jako člověku, který můţe hasiče nějak poškodit. Velmi mě také těší spolupráce s dobrovolníky NNO (………), kde jsem poznala skvělé lidi, ochotné naprosto nezištně pomáhat druhým v neštěstí. Máte nějakou vizi do budoucna? Byla bych ráda, kdyby se dále upevňovala pozice psychologa a důvěra v něj. Kdyţ uţ tady jednou je, ať se vyuţívá pro potřeby hasičů a dalších příslušníků. Ale myslím, ţe to je otázka celospolečenská, jak je na psychologa nahlíţeno. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci. Jana Š.

Ilustrační foto pro článek – Trauma ze zásahu / 1

Ilustrační foto pro článek – Trauma ze zásahu / 2

Pomáháme lidem „Haf“ jsem Asta, je mi osm let, jsem čistokrevný retrívr. Bylo mi teprve pár týdnů, kdyţ jsem odešla od své mámy. Maminku si vybrala organizace nevidomých a slabozrakých, aby přivedla na svět štěňata. Byla jsem předurčena k tomu, ţe se ze mne stane po výcviku slepecký pes a budu průvodcem a přítelem nevidomému člověku. Byli jsme čtyři štěňátka, byla jsem jedna z nich. Všichni jsme dostali nějaké jméno. Mě začali říkat Asta. Hodně jsme spali a pili mánino mléko, abychom měli brzo hodně síly a mohli poznávat nový svět, ve kterém jsem se, tak najednou ocitli. Kdyţ jsem se tak trochu rozkoukala kolem sebe, zjistila jsem, ţe je nevýhoda být takhle malá, neboť mi dalo velkou práci se dostat tam, kam jsem zrovna chtěla. Kdyţ jsem zrovna nespala a nepila mámino mléko nebo nepoznávala tento svět, hrála jsem si se svými sourozenci, skoro vţdy jsem provedla nějakou štěněčí neplechu. Zlobila jsem nejen maminku, ale i své páníčky, jako kaţdé malé štěňátko. Týdny však ubíhaly a my jsme rostli, jako z vody. Nic netušící jsem si uţívala své psí dětství, které mělo za nedlouho skončit. Myslela jsem si, ţe zůstaneme všichni pohromadě, tak jak jsme doposud. Nevěděla jsem, ţe přijde jednou den a kaţdý z nás bude mít nového páníčka. Pár týdnů po našem narození k nám přišli nějací lidé. Nevěděla jsem, proč tu jsou a odkud přišli ani co tu u nás chtějí. Začali si nás prohlíţet a chtěli se s námi mazlit. Raději jsme utekli k mámě. Páníčci však věděli, proč přišli, neboť jim dovolili si nás odnést. Byli jsme moc smutní, ţe uţ nebudeme s maminkou. Nejraději bych jim utekla, ale nešlo to. Nevěděla jsem, kam jedeme. Kdyţ jsme dorazili, přivítal nás opět psí štěkot. Později jsem se dozvěděla, ţe ti lidé byli z organizace nevidomých a slabozrakých a my jsme teď ve výcvikovém středisku pro vodící psi. Pokud projdeme testem a potom i výcvikem stanou se z nás velice cenní pomocníci. Výběr rozhodně není náhodný. Den, který rozhodne o tom, jaké štěně bude nejvhodnější, přijde v sedmém týdnu po narození. Právě v tomto věku totiţ lze dobře odhadnout, jak se bude vyvíjet naše povaha, i kdyţ víme o světě zatím velmi málo. Záleţí na prostředí, kde je test prováděn a na znalosti chovů i na úrovni chovatelských podmínek. Je třeba vyloučit náhodné vlivy počasí, a přítomnost dalších lidí. Není však ani nyní jisté, ţe z nás budou vodící psi – nenahraditelní pomocníci nevidomého člověka. O nás vybraná štěňata pečují rodiny "pěstounů“ – dobrovolných spolupracovníků organizace. Ti se starají o naši výchovu od osmi týdnů aţ do jednoho roku, kdy je pro nás důleţitá společenská výchova, v těsném kontaktu s lidmi. Musíme být zásadně odchováni v bytě, v celodenním styku s lidmi, aby se pro nás člověk stal nejbliţším partnerem a společníkem. Kaţdé dva měsíce se koná setkání štěňat s našimi předvychovateli ve výcvikovém středisku. Na těchto setkáních je shledáních, jak se vyvíjí naše povaha i zdravotní stav a jak zvládáme základní psí dovednosti. Na tomto setkání si štěňata spolu i dosytosti vyhrají. Pak následuje sbírání zkušeností v rušných ulicích města, v budovách, dopravních prostředcích. Pokud vše probíhá hladce, dojde kolem našich prvních narozenin k rozloučení s naší dočasnou rodinou. I kdyţ jsou všichni připraveni, ţe den rozloučení jednou přijde, někdy ukápne i slzička. Pak jsme zařazeni do smečky psů ve výcviku, kde si vedle, nových psích kamarádů musíme zvyknout na psí internát. Během pobytu ve výcvikovém středisku se z nás stanou "odborníci" v oboru průvodce a společník zrakově postiţeného člověka. Nevíme co nás v ţivotě čeká, a proto musíme být připraveni na kontakt s různými lidmi. Musíme si zvykat na různé hlasy i chování. Člověk se pro nás musí stát tím nejpříjemnějším partnerem. Při společném výcviku specialisté vytipují případné konfliktní jedince, kteří by měli tendence napadat jiné psy. Tato vlastnost je u nás vodících psů naprosto nepřijatelná. Kaţdým rokem také soutěţíme v dovednostních přeborech. V roce 2001 jsme byli pozváni, jako hosté na Mistrovství Slovenské republiky, které se konalo v Bratislavě, zde se jedné z nás podařilo vyhrát a přivést domů vítěznou trofej. Nezískali jsme však titul mistra

republiky, poněvadţ jsme příslušníci cizího státu. Svým vítězstvím jsme tak dokázali potvrdit naši dobrou pověst, na kterou jsou naši vychovatelé náleţitě pyšní. Slabozrakým a nevidomým lidem usnadňujeme spolehlivý pohyb v terénu tím, ţe se vyhýbáme různým překáţkám. Vyhledáváme také místa, jako jsou dveře či schody. Vzájemná souhra je velmi důleţitá, ale nedokáţeme všechno. Problémem se pro nás stává neoznačený přechod pro chodce nebo orientace v neznámém prostředí. Ne kaţdý však ví, jak lze nevidomému se psem pomoci. Zde je drobná rada. Stojíme-li na chodníku před přechodem, zcela postačí informace o tom, ţe nic nejede a můţeme přecházet. V ţádném případě se nás vodících psů není třeba bát. Odcházíme z výcvikového střediska do činné sluţby, jako psi nekonfliktní a pro své okolí zcela bezpeční. Stáváme se mostem spojujícím svět vidomích a nevidomých lidí. Pro zrakově postiţeného člověka jsme určitou součástí samostatnosti a nezávislosti, jsme pro něj nejen průvodcem ochotným kdykoli se vydat na cestu, ale i společníkem dvacetčtyři hodin denně. Stáváme se mostem k vidícímu světu. Nevidomý, který se začne po ulici pohybovat s námi, je daleko více oslovován lidmi, kteří ztrácejí ostych. Často se stává, ţe nevidomí získávají nové známé a přátele z okruhu "pejskařů" v místě bydliště. Jana Š.

Ilustrační foto pro článek – Pomáháme lidem

Oprava budějovického nádraží – Zdeněk P. zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/246199-po-nastupistich-ceka-oprava-i-budovuceskobudejovickeho-nadrazi/ Po nástupištích čeká oprava i budovu českobudějovického nádraţí České Budějovice – k nablýskaným nástupištím a zbrusu novým kolejím, které dokončuje Správa ţelezniční dopravní cesty v Českých Budějovicích, přibude i opravená nádraţní budova. Ta zatím nepatří SŢDC, nýbrţ Českým drahám, ty se však chtějí s ţelezniční správou domluvit na společné přípravě opravy. Začít by mohla v roce 2014, hotova bude během dvou aţ tří let.

Podle šest let starých plánů se jiţ měla rekonstrukce budovy budějovického nádraţí chýlit ke konci, ve skutečnosti se na ní ale nikdy nezačalo pracovat. Dráhy chtěly objekt opravit společně se soukromým investorem. "Stav budovy nádraţí v Českých Budějovicích nás tíţí, je to prakticky poslední budova v krajském městě, která není v náleţitém stavu. Bohuţel v posledních letech bylo řešení tohoto stavu zatíţeno vytvořením projektu, podle kterého měl budovu opravit soukromý investor za to, ţe dostane potom nějaké pozemky v okolí,". Teď ale začíná stárnoucí budova v sousedství čerstvě modernizovaných nástupišť a kolejí drahám dělat ještě větší ostudu. Proto přišlo jejich vedení s novým nápadem na společný projekt se SŢDC. Ta by v budoucnu měla nádraţní budovy od drah získat, dráhy proto chtějí projekt připravit tak, aby správa mohla během jednoho roku začít čerpat peníze z evropských fondů a pouţít je na opravu. Do dvou aţ tří let by uţ majestátní nádraţí mělo odpovídat současným standardům. "Pro dohodu jsme učinili první konkrétní kroky pro narovnání současných vztahů, protoţe to povaţujeme za věc, která se úplně nepovedla a je zapotřebí ji vyřešit tak, aby z toho Budějovice mohly profitovat, a my jsme cestujícím připravili rozumnou vstupní bránu do tohoto kraje“. Budova budějovického nádraţí sice nemá tak dlouhou historii jako ţeleznice ve městě – začínala zde nejstarší dráha v kontinentální Evropě, koňka do Lince – přesto je stará a výstavná. Vznikla v roce 1908, vyuţívají ji nejenom cestující z krajského města, ale i lidé, kteří přestupují mezi vlaky, které jezdí z Budějovic do pěti směrů – na Linec, Vídeň, na Veselí a odtud na Prahu či Jihlavu, na Plzeň a také na Český Krumlov.

Je libo teplé místo za plotem? - Jitka S. V Českých Budějovicích se chystají velké změny. Jak pro koho! Někteří zůstanou za plotem! Abych vše vysvětlila. Českobudějovická nemocnice se hodlá přestěhovat do jednoho areálu. Opustit Dolní areál bývalé vojenské nemocnice a všechna oddělení přestěhovat do jednoho komplexu. Všechna propojit chodbami, jen jedno zůstane nepropojeno a mimo areál - za plotem. Můţete třikrát hádat které! Myslím, ţe nikomu nemusím dávat zvláštní nápovědy. Ano, je to psychiatrie, ale NE proto, ţe bychom mohli být pro ostatní pacienty potencionálně nebezpeční. Kdepak toto rozhodnutí má zcela jiný, destigmatizační charakter. No přece proto, ţe jsme na ploty, oddělování a tabuizaci zvyklí, tak abychom se tam cítili, no prostě JAKO DOMA! Také si ťukáte na čelo, ţe o co jiného usiluje celé naše snaţení! Abychom zapadli, aby na nás NIKDO nepoznal, ţe se léčíme s psychickými problémy. Ale kdepak s tímhle na ně, oni přece dobře ví, ţe je to nesmysl, ţe netouţíme po ničem jiném, neţ ţít v izolaci! Také Vás to pobuřuje JAKO MNĚ? Sakra, od doby co mi diagnostikovali tuhle nemoc, jsem netouţila po ničem víc, neţ se vrátit! Vrátit se do normálního ţivota s běţnými starostmi i radostmi. A teď mi tu někdo namlouvá, ţe stojím o pravý opak. FUJ! HANBA! Hybatelem této myšlenky nebyl určitě duševně nemocný, ale nějaký mocipán, jemuţ zajeté koleje přijdou v pořádku. Kdo mu o ně stojí? Já ne, já přece chci, aby mě lidi brali takovou, jaká jsem. Ano, léčím se s duševním onemocněním, ale i přesto zvládám i další role v ţivotě – jsem myslím dobrá manţelka, kolegyně, aktivně se věnuji volnočasovým a svépomocným aktivitám. Domnívám se, ţe my všichni se zkušeností s duševním onemocněním přece chceme, aby si lidé uvědomili, ţe člověk přece můţe mít duševní onemocnění, ale přesto chce něco umět, být něčeho součástí, mít šanci se rozvíjet. Proč to chápou jinde? U lidí na vozíku, u lidí s mentálním postiţením, u nevidomých a sluchově postiţených. Vím, ţe i ti všichni čekali na pochopení. Ale teď je řada na nás. Teď my chceme, aby nás společnost přijala. Tak co milí čtenáři, je libo teplé místo za plotem?

Zápisky z Dobřan - Robert F. Nastoupil jsem léčbu 11.6.2013, do Dobřanské léčebny, které se teď říká psychiatrická nemocnice. Dobřany jsou celkem hezké městečko poblíţ Plzně. Kdo zde však nepobyl za plotem nemocnice alespoň několik měsíců neví o léčení z hola nic. První čtyři dny jsem byl na přijímacím oddělení 2. Uţ od začátku tam byl přísný reţim. Bylo to uzavřené oddělení. Lítal jsem tam jako papírovej čert. Kaţdý ode mne ţebral kávu a cigarety. Někteří pacienti se na mne doslova lepili jako vosy na med. Nepomohlo skoro ţádné odhánění, prostě jsem jim musel vyhovět. Takţe mé zásoby se úţily jako má naděje. Naštěstí mne rozumný doktor přeloţil na oddělení 25, kde byl relativní klid. Musel jsem si zvykat na nové lidi a nové prostředí. Čas ale léčí všechny rány, tělesné i duševní. Bylo nás zde asi padesát. Dopoledne hodinu a odpoledne také hodinu nás usměrňovala pracovní terapie. Nakládat listí, hrabat trávu mne celkem bavilo. Podobnou práci jsem zaţil i v civilním ţivotě. Dobře zde vařili, pravidelná strava a pravidelný spánek tišil naše poškozené zdraví. Den ubíhal rychle za dnem a týdny ukrajovali měsíce. Abych nezapomněl, měl jsem zde přítelkyni Věru. Vyhřívali jsme se na slunci, chodili na procházky. Scházeli se v bufetu na kávu s cigaretou, abychom si aspoň něco uţili. Člověk má potom na co vzpomínat a změnami si obohacuje ţivot, aby se stal snesitelnějším. S kamarádem Fialou jsme zašli i občas do kostela. Moc lidí tam nechodilo, ale Boţí slovo potěší. Dosud nosím v průkazce obrázek s Jeţíšem Kristem, který mi farář dal na památku a Boţí ochranu. Ráno po snídani probíhal stacionář. Řešily se zde problémy, probíraly se zde různé dotazy. Jednou týdně byla doktorská vizita. Všemu zde spravedlivě vládla primářka Škopková, které bylo jiţ okolo osmdesáti let. Někteří pacienti odcházeli jiţ domů a noví z oddělení 1 a 2 zase přicházeli. Měl jsem kamaráda Josefa K., který zde pobývá jiţ sedm let. Já jsem si zde pobyl šest měsíců a osm dní. Věřím, ţe mi to dalo vzpruhu do ţivota, a budu si, jestli dá Bůh, více váţit svobody. článek bych uzavřel básní: Jsem jako strom který prorůstá plotem denně peru se se ţivotem. báseň a článek napsal Robert F.

Hledání práce – Zdeněk P. Jako kaţdý jiný člověk i já sám hledal pracovní uplatnění. K nalezení práce mi pomohla především chuť to opět zkusit a také občanská sdruţení Fokus a Koníček. Jsem v invalidním důchodu a nalezení pracovního uplatnění bez podpory lidí z Fokusu je hodně sloţité. A proč bych měl jako invalidní důchodce pracovat? Především proto, ţe přijdu na jiné myšlenky, přivydělám si, poznám nové lidí, rozšířím si pracovní rozhled a také proto, ţe pracovat je prostě normální. O mém zdravotním handitacapu ví i můj zaměstnavatel a mí kolegové, jsem s nimi také domluvený, jakou zátěţ zvládnu a za jakých podmínek. Jsem součástí kolektivu lidí, kteří mě přijali, a je mi s nimi dobře.

Fokusoviny jaro 2014 – vychází v březnu 2014

Vytvořili klienti Fokusu České Budějovice www.fokus-cb.cz