Firma a její rozhodování v oblasti daně z příjmů

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

Firma a její její rozhodování v oblasti daně z příjmů Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petra Mísařová

Pavel Dvořák

Brno 2007

Je mou povinností zde poděkovat zejména vedoucí bakalářské práce Ing. Petře Mísařové za odbornou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování práce poskytla. Rád bych touto formou poděkoval také pracovníkům daňové firmy Datel plus s.r.o., kteří mi poskytli údaje pro zpracování praktické části této práce a za další odborné rady vycházející z mnohaleté praxe.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vyřešil samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 21. května 2007

...................................................

5

Abstract Dvořák, P. The company decision making in the sphere of income tax. Bachelor thesis. Brno 2007.

This bachelor thesis deals with analysis of determining of the tax base in the case of corporate income tax in taxable period 2006. It is concentrating on the possibilities of optimization of the tax base and total tax liability as well. Individual possibilities are calculated in practical models. Keywords: income tax, company, minimization;

Abstrakt Dvořák, P. Firma a její rozhodování v oblasti daně z příjmů. Bakalářská práce. Brno 2007.

Bakalářská práce se zabývá rozborem stanovení základu daně u daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2006. Soustředí se také na možnosti optimalizace základu daně i celkové daňové povinnosti. Jednotlivé možnosti jsou vypočítány na praktických příkladech. Klíčová slova: daň z příjmů, firma, minimalizace;

Obsah

6

Obsah 1

Úvod .............................................................................................................................. 8

2

Cíl práce a metodika ................................................................................................... 9

3

Vlastní práce – teoretická část.................................................................................. 10 3.1

Definice daní, jejich funkce a klasifikace............................................................ 10

3.2

Vymezení základních pojmů ............................................................................... 11

3.2.1

Daňový subjekt ............................................................................................ 11

3.2.2

Daňový poplatník ........................................................................................ 11

3.2.3

Zdaňovací období ........................................................................................ 12

3.2.4

Předmět daně ............................................................................................... 13

3.2.5

Základ daně.................................................................................................. 14

3.3 3.3.1

Metodika stanovení základu daně právnické osoby .................................... 15

3.3.2

Položky zvyšující základ daně..................................................................... 15

3.3.3

Položky snižující základ daně ..................................................................... 18

3.3.4

Odpisy.......................................................................................................... 19

3.3.5

Rezervy........................................................................................................ 21

3.3.6

Opravné položky k pohledávkám ................................................................ 21

3.3.7

Daňová ztráta............................................................................................... 21

3.3.8

Další odčitatelné položky ............................................................................ 22

3.3.9

Dary ............................................................................................................. 23

3.3.10

Výsledný základ daně.................................................................................. 24

3.4

4

Základ daně a jeho úpravy................................................................................... 15

Vypočtená daň a její úpravy ................................................................................ 24

3.4.1

Metodika stanovení daňové povinnosti právnické osoby............................ 24

3.4.2

Sazba daně ................................................................................................... 25

3.4.3

Slevy na dani ............................................................................................... 25

3.4.4

Daň ze samostatného základu daně ............................................................. 27

3.4.5

Daňové přiznání a daňová povinnost........................................................... 27

3.4.6

Zálohy na daň .............................................................................................. 29

Vlastní práce – praktická část .................................................................................. 31 4.1

Představení firmy................................................................................................. 31

4.2

Transformace HV na ZD ..................................................................................... 33

Obsah

7

4.2.1

Položky zvyšující základ daně..................................................................... 33

4.2.2

Položky snižující základ daně ..................................................................... 41

4.2.3

Komparace způsobů pořízení hmotného majetku ....................................... 46

4.2.4

Základ daně upravený.................................................................................. 50

4.2.5

Daňová ztráta............................................................................................... 51

4.2.6

Další odčitatelné položky ............................................................................ 51

4.2.7

Základ daně snížený .................................................................................... 51

4.2.8

Dary ............................................................................................................. 52

4.2.9

Výsledný základ daně.................................................................................. 52

4.3 4.3.1 4.4

Výpočet daně ....................................................................................................... 53 Slevy na dani ............................................................................................... 53 Povinnosti poplatníka .......................................................................................... 54

4.4.1

Daňové přiznání a daňová povinnost........................................................... 54

4.4.2

Zálohy na daň .............................................................................................. 54

5

Diskuse........................................................................................................................ 55

6

Závěr ........................................................................................................................... 56

7

Literatura ................................................................................................................... 57

Seznam tabulek.................................................................................................................. 58 Seznam zkratek.................................................................................................................. 59

1 Úvod

8

1 Úvod Snahou každého subjektu účastnícího se ekonomického koloběhu je maximalizace jeho finančních prostředků (příjmů) a tím i uspokojení všech jeho potřeb. Ne každý má ovšem své příjmy tak vysoké, aby byl s jejich výší spokojený a vůbec se neohlížel na své výdaje. Většina subjektů se tak snaží nejen o to, aby jeho příjmy byly co největší, ale také o to, aby jeho výdaje byly současně pokud možno co nejmenší. Jelikož žijeme v jednom z mnoha států, ve kterých tvoří jednu z položek státních příjmů daně, je naší povinností tyto daně do státního rozpočtu odvádět. Alespoň v podmínkách našeho státu je totiž daň zákonem stanovená povinná platba nenávratného charakteru a je také právně vynutitelná. Daně se tak stávají jednou z nezbytných položek výdajů všech subjektů. Úsilím každého jedince či manažera firmy by tedy mělo být, když už je to nutná položka jeho výdajů, aby tato položka byla alespoň co nejmenší. V mnohých případech však toto úsilí bývá přehnané, vede k rozmáhání šedé ekonomiky a často se dostává až za hranice zákona. Je ale potřeba si uvědomit, že daňové podvody či krácení daně jsou trestným činem. Na druhou stranu trestným činem může být i neúmyslné krácení daně, které je zapříčiněno například nedostatečnou znalostí daňových zákonů. Pro mnoho lidí jsou totiž tyto zákony mnohdy i po více přečteních ne zcela jednoznačné a srozumitelné. Daňové zákony jsou navíc poměrně často vystaveny různým novelám ze strany zákonodárců. Tito lidé pak, ve snaze ušetřit za odborné rady a v dobré víře, že vše zvládnou sami, mohou poškozovat jak stát, tak sami sebe. Ovšem v každém případě jsou pak pro ně z toho vyvozeny patřičné následky. Téma daní je také

poměrně často

diskutováno a jak již bylo řečeno, je zmítáno poměrně častými změnami, čímž se stává neustále aktuálním. Tato práce se zabývá daněmi, respektive oblastí daně z příjmů právnických osob a soustředí se na legální možnosti minimalizace daňového zatížení konkrétní firmy. Jednotlivé možnosti a daňové případy jsou propočítány a vysvětleny na praktických příkladech a skutečných údajích, které tato firma poskytla. Předmětem činnosti firmy je přeprava materiálu, k čemuž vlastní několik nákladních automobilů. Je tudíž zatížena i daní silniční

a

dalšími

poplatky

vyplývajícími

z nákladní

přepravy

komunikacích, a proto je pro tuto firmu každá úspora na daních významná.

po

pozemních

2 Cíl práce a metodika

9

2 Cíl práce a metodika Cílem této bakalářské práce je provést rozbor stanovení základu daně konkrétní firmy a na praktických příkladech poukázat na legální varianty optimalizace základu daně z příjmů právnických osob, a pak i minimalizace celkové daňové povinnosti. Výsledky této práce se dále porovnají se skutečnými výsledky firmy a v případě zjištění významných závěrů firmě navrhnou výhodnější řešení situace za uplynulé zdaňovací období, tj. rok 2006. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části – teoretická a praktická část. Teoretická část je zpracována převážně metodou deskripce. Je tedy zaměřena na popis základních pojmů, které se budou v průběhu celé práce vyskytovat, a proto bude potřeba znát jejich přesný význam. Dále je vysvětlena metodika stanovení základu daně, struktura položek zvyšujících a snižujících tento základ daně, vypočtena daňová povinnost poplatníka a jsou zde také uvedeny možné slevy na dani. V praktické části práce je pak tato teorie metodou modelování uplatněna na praktických příkladech, které vycházejí ze skutečných údajů firmy. Metodou analýzy jsou v této části také rozebrány jednotlivé položky upravující základ daně. Metodou komparace jednotlivých možností řešení jsou pak vybrána ta, která jsou pro firmu nejvhodnější. Základní právní úpravou, kterou se tato práce řídí je zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP“). Pro ucelenost a jasnost práce je však potřeba i dalších zdrojů informací jako jsou odborná literatura, odborné články a další zákony, které s daní z příjmů úzce souvisejí. Mezi ně patří zejména zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění (dále jen „ZOU“), zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, v platném znění (dále jen „ZOR“) a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění (dále jen „ZSDP“). Tato práce rovněž čerpá z informací získaných na přednáškách a cvičeních vyučovaných na MZLU. Práce je zpracována dle legislativních úprav platných pro rok 2006 a při výpočtech se dále postupuje dle Pokynu D-300 Ministerstva financí.

3 Vlastní práce – teoretická část

10

3 Vlastní práce – teoretická část 3.1 Definice daní, jejich funkce a klasifikace Daň představuje jeden z druhů příjmů veřejného rozpočtu, opakuje se buď v pravidelných časových intervalech nebo je nepravidelná a platí se jen za určitých okolností. Daň je zákonem stanovená povinná platba nenávratného charakteru, právně vynutitelná a představuje transfer od soukromého k veřejnému sektoru. Daň je podle Kubátové (2006, s. 16) také neúčelová a neekvivalentní: •

neúčelovost daně – daň se stane součástí veřejných rozpočtů (konkrétní daň nefinancuje konkrétní vládní projekt);

•

neekvivalentnost daně – poplatník nemá nárok na protihodnotu ve výši odpovídající jeho platbě. Přestože konkrétní daň nefinancuje konkrétní vládní projekt, mají daně všeobecně

své vlastní účely – funkce. Kubátová (2006, s. 19) říká, že daně mají tyto funkce: •

fiskální funkce – nejdůležitější funkce daní; získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, ze kterých jsou pak financovány veřejné výdaje;

•

alokační funkce – řešení problematiky investování vládních výdajů a optimálního rozdělení mezi veřejnou a soukromou spotřebu;

•

redistribuční funkce – přesunování části důchodů a bohatství od bohatších k chudším;

•

stabilizační funkce – zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu udržení cenové stability a dostatečné zaměstnanosti. Daně lze také klasifikovat podle několika hledisek, a to podle: dopadu daňového

břemene, objektu zdanění, adresnosti, typu sazby daně, stupně progrese, daňového určení, nebo podle institucionální potřeby (OECD). Nejběžnější klasifikace daní je podle dopadu daňového břemene. Kubátová (2006, s. 20) dělí daně podle tohoto hlediska na: •

daně přímé – platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na subjekt jiný; jedná se o daně z důchodů (příjmů) a daně majetkové;

•

daně nepřímé – jsou daně postihující objekt daně nepřímo, neboť se vybírají jako část ceny výrobku (při jeho výrobě či prodeji) či služby (při jejím poskytnutí), přičemž daňové břemeno nedopadá na plátce daně, nýbrž na kupujícího (spotřebitele); placená daň nepochází z vlastního příjmu plátce daně, ale je přenášena na jiný subjekt; mezi daně nepřímé řadíme daně ze spotřeby, z přidané hodnoty a také cla.


11

Hovoříme-li o daních z důchodů (příjmů), daních ze spotřeby a daních z majetku, jedná se o klasifikaci daní podle objektu zdanění. Daň z příjmů právnických osob se pak řadí mezi daně přímé a je důchodového typu.

3.2 Vymezení základních pojmů Definice základních pojmů souvisejících s oblastí daní je velice důležitá, jelikož většina těchto pojmů je společná pro všechny daně, avšak u různých daní je přesné vymezení těchto termínů odlišné. Podstatné pro tuto práci bude především vymezení pojmů z hlediska daně z příjmů právnických osob.

3.2.1 Daňový subjekt Daňovým subjektem je osoba, ať již fyzická nebo právnická, která je povinna odvádět nebo platit daň. Daňovým subjektem je vždy právnická nebo fyzická osoba, nemůže jím být její organizační složka (závod, odštěpný závod, provozovna apod.). Daňový subjekt je vymezen pro každou daň samostatně. § 6 ZSDP vymezuje dva typy daňových subjektů poplatníky a plátce. Daňovým subjektem je rovněž právní nástupce zaniklé právnické osoby či zemřelé fyzické osoby – dědic. (Pelc, Pelech, 2006, s. 251)

3.2.2 Daňový poplatník Poplatník je podle § 6 odst. 2 ZSDP daňový subjekt, jehož příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Je povinen odvádět daň nebo poplatek ze svých vlastních prostředků. Z hlediska § 17 ZDP se za poplatníka daně z příjmů právnických osob považují osoby, které nejsou fyzickými osobami, a i organizační složky státu podle zvláštního právního předpisu1. Právnickými osobami pak jsou zejména obchodní společnosti, družstva, občanská sdružení, politické strany a politická hnutí, zájmová sdružení právnických osob, obecně prospěšné společnosti, komory, nadace a nadační fondy, obce, příspěvkové organizace, církve a náboženské společnosti. Od daně z příjmů právnických osob je absolutně osvobozena Česká národní banka. (Jaroš, 2006, s. 10) 1

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění.


12

Jaroš (2006, s. 10) rozděluje právnické osoby také z hlediska rezidentství na: •

rezidenty ČR – poplatníci, kteří mají na území ČR své sídlo nebo místo vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je podnik řízen; daňová povinnost se pak vztahu na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí;

•

nerezidenty – poplatníci, kteří nemají na území ČR své sídlo; daňová povinnost se pak vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR. Podstatné je také rozdělení právnických osob z hlediska předmětu daně tak, jak je

dělí například Pelc a Pelech (2006, s. 251) na: •

podnikající – obchodní společnosti a družstva – jsou zřízeny za účelem dosažení zisku;

•

nepodnikající – zpravidla občanská sdružení, politické strany, obce, veřejné vysoké školy, příspěvkové organizace, kraje, aj. – nejsou zřízeny za účelem dosažení zisku.

Vzhledem k zaměření této práce se budu dále zabývat již jen právnickými osobami podnikajícími, rezidenty ČR.

3.2.3 Zdaňovací období Zdaňovací období je interval, za který se stanovuje základ daně a výše daňové povinnosti, tj. období, za které se daň hradí. Zdaňovací období je u různých daní různé a je stanoveno příslušným daňovým zákonem. U některých daní však zdaňovací období stanovit nelze a to u těch daní, které se vybírají nepravidelně, tedy nastane-li určitá událost. V případě daně z příjmů právnických osob je několik možností zvolení zdaňovacího období. Tyto možnosti stanovuje § 17a ZDP, který říká, že zdaňovacím obdobím je: •

kalendářní rok – toto období odpovídá běžnému roku, tj. od 1. ledna do 31. prosince;

•

hospodářský rok – hospodářský rok je blíže vymezen v § 3 odst. 2 ZOU; toto období trvá také 12 kalendářních měsíců, nezačíná však prvním dnem roku; tahle možnost bývá využívána především u firem propojených se zahraničím, kde zdaňovací období není shodné s kalendářním rokem; využití možnosti hospodářského roku je možné jen se souhlasem správce daně;

•

období od rozhodného dne fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva do konce kalendářního nebo hospodářského


13

roku, ve kterém byly fúze nebo převod jmění na společníka anebo rozdělení zapsány v obchodním rejstříku; •

účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců; toto období je blíže určeno v § 3 odst. 2 ZOU a je možnost ho využít v případě, dochází-li ke změně účetního období (kalendářní rok se mění na hospodářský rok anebo opačně), dále v případě vzniku účetní jednotky (toto období lze prodloužit o maximálně tři měsíce), nebo při zániku účetní jednotky (ovšem pouze v případě, dojde-li k zániku do tří měsíců po skončení zdaňovacího období).

3.2.4 Předmět daně Předmětem daně se všeobecně rozumí ta skutečnost, na kterou se daň váže, která je podrobena zdanění. Předmětem daně tak může být důchod (příjem), majetek, spotřeba, převod práv apod. Z pohledu daně z příjmů právnických osob jsou podle § 18 odst. 1 ZDP předmětem daně příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, není-li dále stanoveno jinak. Z toho důvodu je podstatné vymezit příjmy, které předmětem daně nejsou a které jsou od daně osvobozené. Předmětem daně podle Jaroše (2006, s. 11) nejsou: •

příjmy získané nabytím akcií podle zvláštního zákona2, zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci anebo majetkového práva s výjimkou z nich plynoucích příjmů;

•

u poplatníků, kteří mají postavení oprávněné osoby na základě zvláštního zákona3, příjmy získané s vydáním pohledávky, a to do výše náhrad podle zvláštních zákonů4 do výše nároků na vydání základního podílu, a dále příjmy z vydání dalšího podílu v nepeněžní formě;

•

příjmy z vlastní činnosti Správy úložišť radioaktivních odpadů s výjimkou příjmů podléhajících zvláštní sazbě daně vybírané srážkou podle § 36 ZDP;

•

příjmy plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo

2

Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění. 4 Zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, v platném znění, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění. 3


14

z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit. Příjmy, které dále nejsou předmětem daně udávají další odstavce § 18 ZDP. Tyto příjmy, stejně jako příjmy osvobozené od daně z příjmů právnických osob vyjmenované v § 19 ZDP, však nejsou podstatné vzhledem k zaměření této bakalářské práce.

3.2.5 Základ daně Základem daně se rozumí předmět daně vyjádřený v měrných jednotkách, kterými mohou být jednotky fyzické (kus, metr čtvereční, litr apod.) nebo jednotky peněžní (Kč). Co je základem daně z příjmů právnických osob říká Jaroš (2006, s. 13), podle kterého je základem daně rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle § 23 odst. 1 ZDP. Problematika stanovení základu daně je pro tuto práci zásadní, a proto se jí podrobně věnuje následující kapitola této práce – 3.3 Základ daně a jeho úpravy

Oblast daní je velice rozsáhlá a zahrnuje velké množství odborných pojmů. V této kapitole jsou postihnuty jen ty opravdu základní. Další termíny související s touto problematikou jsou vysvětleny vždy při řešení dané problematiky.


15

3.3 Základ daně a jeho úpravy Při stanovení základu daně právnické osoby se vychází z účetního výsledku hospodaření, který je dán rozdílem mezi výnosy a náklady. Dále však musí dojít k mimoúčetní transformaci tohoto výsledku o položky zvyšující a snižující základ daně, které shrnuje následující schéma.

3.3.1 Metodika stanovení základu daně právnické osoby Schéma 1: Transformace hospodářského výsledku na základ daně +,- účetní výsledek hospodaření – HV (+ zisk; - ztráta) + položky zvyšující základ daně (připočitatelné) - položky snižující základ daně (odčitatelné) = základ daně před úpravou - část základu daně připadající na komplementáře (pouze u komanditních společností) - vyňaté příjmy podléhající zdanění v zahraničí = základ daně upravený - odečet daňové ztráty z předchozích let - další odčitatelné položky dle § 34 ZDP = základ daně snížený - odečet hodnoty darů = základ daně výsledný

=& základ daně výsledný zaokrouhlený Zdroj: Vybíhal, 2003, s. 112

3.3.2 Položky zvyšující základ daně Tato část práce definuje položky, které je nutno připočíst k základu daně. Jedná se o položky zvyšující základ daně, též položky připočitatelné. Vzhledem k ZDP jsou to převážně příjmy firmy, které v hospodářském výsledku započítány nemá, nebo naopak výdaje (náklady) započítané, avšak nedaňové. Hospodářský výsledek firmy se o tyto položky musí upravit, aby se mohl věrně zobrazit v základ daně.


16

1. Částky neoprávněně zkracující příjmy a nepeněžní příjmy nezahrnuté do HV Položky, které je nutno zahrnout mezi tyto částky uvádí § 23 odst. 3 písm. a) ZDP a Pilátová s Pilařovou (2006, s. 94) mezi ně řadí zejména: •

nezaúčtované příjmy ze zahraničí;

•

krácení příjmů v případech, kdy se liší cena sjednaná od ceny obvyklé mezi ekonomicky, personálně, či jinak spojenými osobami;

•

ocenění naturálního příjmu;

•

vystavená faktura na příjem, která nebyla zahrnuta do účetnictví;

•

částky, o které byl snížen výsledek hospodaření nesprávně za předchozí zdaňovací období, a to ve zdaňovacím období, kdy je oprava nesprávností v účetnictví provedena;

•

pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které bylo sraženo zaměstnanci, ale nebylo odvedeno do konce měsíce následujícího po uplynutí zdaňovacího období.

2. Sankční položky O sankčních položkách hovoří jak § 23, tak i § 25 ZDP. K základu daně je pak nutné i podle Pilátové a Pilařové (2006, s. 95) přičíst: •

přijaté úhrady smluvních pokut, úroků z prodlení a penále, pokud byly v předchozích zdaňovacích obdobích položkou snižující základ daně;

•

penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, pokud byly zaplaceny.

3. Daňově neúčinné náklady zahrnuté do HV V § 25 ZDP je uveden pouze příkladný výčet toho, co nelze uznat za daňově uznatelné výdaje, a proto každý poplatník musí „uznatelnost“ svých výdajů posuzovat individuelně. Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze podle Pelce a Pelecha (2006, s. 286) uznat a je tedy třeba přičíst k základu daně (pokud jsou zahrnuty v HV) zejména: •

výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku a nehmotného majetku, s výjimkou odpisů, včetně splátek a úroků z úvěrů a půjček spojených s jejím pořízením, jsou-li součástí jejich ocenění;

•

technické zhodnocení;


17

•

výdaje na zvýšení základního kapitálu včetně splácení půjček;

•

úhrn hodnot cenných papírů prodaných ve zdaňovacím období přesahující výši úhrnu příjmů z jejich prodeje;

•

odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob;

•

vyplácené podíly na zisku;

•

přirážky k základním sazbám poplatků či úplatám za znečišťování ovzduší a vypouštění odpadních vod;

•

výdaje (náklady) vynaložené na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně;

•

stravné nad limit zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách v platném znění a kapesné při zahraničních cestách nad 40 % limitu stravného;

•

tvorbu rezervních a ostatních účelových fondů, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak;

•

manka a škody přesahující náhrady s výjimkou škod způsobených živelní pohromou a neznámým pachatelem dle protokolu policie ČR;

•

zůstatkovou cenu (§ 29 odst. 2 ZDP) hmotného majetku a nehmotného majetku vyřazeného v důsledku darování nebo bezúplatného převodu, ke kterému není poplatník povinen podle zvláštního právního technické zhodnocení (§ 33 ZDP);

•

daně zaplacené za jiného poplatníka s výjimkou daně z převodu nemovitostí;

•

daň dědická, darovací, z příjmů, spotřební daně a daň z přidané hodnoty;

•

výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dary (za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně). Důležitý je také § 24 ZDP, který sice uvádí výdaje (náklady) vynaložené k dosažení,

zajištění a udržení příjmů, ale některé z nich mají různá omezení, při jejichž nesplnění se tyto náklady stávají daňově neuznatelnými. Patří mezi ně zejména: •

rezervy a opravné položky, které nejsou daňově uznatelné vzhledem k ZOR;

3 Vlastní práce – teoretická část •

18

příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění přesahující 3 % úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti;

•

částka pojištění na soukromé životní pojištění zaměstnance hrazené zaměstnavatelem přesahující 8 000 Kč.

4. Odpisy Viz kapitola 3.3.4 Odpisy této práce.

3.3.3 Položky snižující základ daně Tato kapitola je věnována položkám, které je možné od základu daně odečíst. Jedná se o položky snižující základ daně, též položky odčitatelné. Vzhledem k ZDP jsou to převážně výdaje (náklady) firmy, které v hospodářském výsledku firmy započítány nejsou, nebo naopak příjmy započítané nad rámec daňového hlediska. Hospodářský výsledek firmy se o tyto položky může upravit, aby se mohl věrně zobrazit v základ daně: 1. Příjmy, které nejsou předmětem daně a příjmy od daně osvobozené Jestliže má poplatník tyto příjmy zahrnuty ve výsledku hospodaření firmy, má možnost je odečíst od základu daně, protože tyto příjmy zdaňovat nemusí.

2. Sankční položky V tomhle případě se podle Vybíhala (2006, s. 55) jedná především o rozdíl, o který smluvní pokuty a úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů zúčtované ve prospěch výnosů podle ZOU u poplatníka, který vede účetnictví, převyšují přijaté částky v tomto zdaňovacím období.

3. Daňově neúčinné výnosy Mezi daňově neúčinné výnosy Vybíhal (2006, s. 57) řadí položky, které jsou vyjádřené také v § 23 odst. 3 písm. c) a to: •

částky, o které byly nesprávně zvýšeny příjmy;

•

částky nezahrnuté do nákladů, které lze podle tohoto zákona do nákladů zahrnout;


19

částky související s rozpuštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou podle ZOU zúčtovány ve prospěch výnosů.

4. Odpisy Viz kapitola 3.3.4 Odpisy této práce.

3.3.4 Odpisy § 25 ZDP uvádí, že výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku a nehmotného majetku jsou nedaňové. § 24 odst. 2 ZDP však určuje výjimku, kterou je odpis. Daňový odpis je část vstupní ceny (zvýšené vstupní ceny) hmotného majetku nebo nehmotného majetku připadající na příslušné zdaňovací období daní z příjmů. V § 26 až 33 ZDP jsou podrobně stanoveny podmínky, za nichž je možné odpis daňový uplatnit jako daňový výdaj (náklad), a v jaké výši. Hmotným majetkem se podle Valoucha (2007, s. 15) pro tyto účely rozumí: •

samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok;

•

budovy, domy a byty nebo nebytové prostory;

•

stavby (s určitou výjimkou);

•

pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky;

•

základní stádo a tažná zvířata;

•

jiný majetek vymezený v § 26 odstavci 3 ZDP. Podrobný výčet hmotného majetku a také jeho třídění do odpisových skupin lze najít

v příloze č. 1 k ZDP. Vstupní cenou hmotného majetku pak Valouch (2007, s. 29) říká, že je: •

pořizovací cena, je-li pořízen úplatně;

•

vlastní náklady, je-li pořízen nebo vyroben ve vlastní režii;

•

hodnota nesplacené pohledávky zajištěné převodem práva, a to u hmotného movitého majetku, který zůstává ve vlastnictví věřitele;


20

v ostatních případech reprodukční pořizovací cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu5. Součástí vstupní ceny je i technické zhodnocení provedené na tomto majetku

(zvýšená vstupní cena). Za zůstatkovou cenu se pak považuje rozdíl mezi vstupní cenou hmotného majetku a celkovou výší odpisů. Hmotný majetek může odpisovat pouze poplatník s vlastnickým právem k tomuto majetku, nájemce pouze v případě, že je k tomuto smluvně zmocněn vlastníkem. Uplatnění odpisů není povinné, odpisování lze také přerušit. Hmotný majetek se odpisuje nejvýše do vstupní nebo zvýšené vstupní ceny. § 30 ZDP také stanovuje minimální dobu odpisování pro jednotlivé odpisové skupiny. (Valouch, 2007, s. 55) § 31 a 32 ZDP upravuje pro účely odpisování výpočet odpisu hmotného majetku dvěma základními metodami - odpis rovnoměrný a odpis zrychlený. V některých zvláštních případech lze použít také specifických způsobů odpisování (výkonový, časový). Způsob odpisování nelze po celou dobu odpisování měnit. Odpis v maximální výši je možné uplatnit, je-li hmotný majetek evidován v majetku poplatníka k poslednímu dni zdaňovacího období. Dojde-li k vyřazení majetku před koncem zdaňovacího období, lze uplatnit jen poloviční výši odpisu. Podle § 32a ZDP lze odpisovat také nehmotný majetek, mezi který lze za určitých podmínek zařadit zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a jiný majetek, který je veden v účetnictví jako nehmotný majetek.

Nezbytnou součástí týkající se odpisů je také hledisko, za jakých podmínek jsou odpisy částkou připočitatelnou a za jakých částkou odčitatelnou. Poplatník má totiž možnost v nákladech uplatňovat účetní odpisy, které se mohou od daňových odpisů podstatně lišit. Účetní odpisy mají věrně stanovit opotřebení majetku, a tak snadno dochází k tomu, že výše odpisů daňových a účetních je odlišná. Poplatník má možnost uplatnit do daňově uznatelných nákladů odpisy jen do výše odpisů daňových. Potom v případě, kdy hodnota účetních odpisů převyšuje hodnotu daňových, je nutné jejich rozdíl v položkách připočitatelných přičíst a v opačném případě v položkách odčitatelných odečíst.

5

Zákon číslo 151/1997 Sb. o oceňování majetku v platném znění.


21

3.3.5 Rezervy Poplatník má z účetního hlediska možnost vzhledem k očekávaným výdajům vytvářet různé druhy rezerv. Mezi ty nejčastější patří například rezerva na opravu hmotného majetku, na daň z příjmů, záruční opravy, pokles tržeb, zásoby, pohledávky, atd. Všechny druhy těchto rezerv jsou zaúčtovány v nákladech firmy a mohou podstatným způsobem ovlivnit výši HV. Z daňového pohledu však lze vytvářet jen některé rezervy. Z již zmíněných rezerv lze podle ZOR do daňově uznatelných nákladů zahrnout jen rezervu na opravu hmotného majetku. Tato rezerva ale nesmí být tvořena na opravy majetku určeného k likvidaci, na opravy v důsledku škod nebo na každoročně pravidelně se opakující opravy. O hodnoty ostatních rezerv nestanovených tímto zákonem se pak musí HV zvýšit. (Janoušek, 2005, s. 457) Dojde-li v některém následujícím zdaňovacím období k rozpuštění těchto nedaňových rezerv, lze jejich hodnotu zase od HV odečíst, neboť už byli jednou zdaněny. Přesné náležitosti týkající se tvorby, čerpání, rušení a dalších podmínek k využití daňově uznatelných rezerv určuje ZOR.

3.3.6 Opravné položky k pohledávkám V souladu s účetními předpisy účetní jednotky na nejrůznější rizika vytvářejí opravné položky, jejichž tvorba je účetním nákladem. Nákladem daňovým je pouze opravná položka vytvořená v souladu se ZOR – tj. opravná položka k pohledávkám. (Janoušek, 2005, s. 172) Pokud tvorba opravných položek není jako daňový náklad, je nutné upravovat základ daně o jejich hodnotu - podobně jako rezervy.

3.3.7 Daňová ztráta Daňová ztráta je obecně pro právnické i fyzické osoby upravena v § 38n ZDP jako rozdíl mezi výdaji (náklady) a příjmy, pokud jsou výdaje (náklady) vyšší než příjmy. Pro stanovení daňové ztráty se vychází z upravených výdajů (nákladů) a příjmů, tj. z výdajů (nákladů) a příjmů zahrnovaných do základu daně z příjmů podle § 23 ZDP. (Pelc, Pelech, 2006, s. 721)


22

V dalších letech se pak tato daňová ztráta stává položkou, kterou lze odečíst od upraveného základu daně. Přesně to stanovuje Vybíhal (2006, s. 42), který říká, že od základu daně lze odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje. Toto ustanovení je platné u daňové ztráty vzniklé ve zdaňovacím období započatém v roce 2004. Pro uplatnění odpočtu daňové ztráty, která vznikla a byla vyměřena za zdaňovací období započaté v roce 2003 a předchozí zdaňovací období, se podle Čl.II zákona č. 438/2003 Sb., přechodných ustanovení 27. použije ustanovení § 34 odst. 1 ZDP, ve znění platném do 31. prosince 2003. Podle toho se daňová ztráta nebo její část uplatňuje nejdéle v sedmi zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

3.3.8 Další odčitatelné položky Položky odčitatelné od základu daně jsou další formou možnosti snižování základu daně. Těmto položkám je věnován § 34 ZDP a patří mezi ně i daňová ztráta z minulých let, které je věnována samostatná předcházející kapitola. Mezi další odčitatelné položky Vybíhal (2006, s. 43) řadí: •

30 % výdajů (nákladů) vynaložených na výuku žáků ve studijních a učebních oborech středních odborných učilišť a učebních oborech učilišť, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy a tyto obory jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu6;

•

100 % výdajů (nákladů), které poplatník vynaložil v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací, výpočtů, návrhů technologií, výroby funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části a na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje. Nelze-li tyto odpočty nebo jejich části uplatnit v roce, kdy nárok na odpočet vznikl

z důvodu, že poplatník vykázal daňovou ztrátu nebo základ daně snížený o nezdanitelné částky a o daňovou ztrátu nižší než odpočet, lze odpočet nebo jeho zbývající část uplatnit

6

Vyhláška č. 354/1991 Sb., o středních školách, ve znění pozdějších předpisů.


23

v nejbližším zdaňovacím období, ve kterém poplatník vykáže základ daně snížený o nezdanitelné částky a o daňovou ztrátu.

3.3.9 Dary Jelikož se hodnota darů řadí mezi náklady na reprezentaci firmy, nelze ji podle § 25 odst. 1t ZDP považovat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely a je nutné ji přičíst k základu daně. Firma má však možnost zpětně hodnotu darů odečíst od sníženého základu daně, a to při splnění stanovených podmínek. Podle § 20 odst. 8 ZDP, lze od základu daně sníženého o odčitatelné položky podle § 34 ZDP odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek, a to na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, politickým stranám a politickým hnutím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky, které jsou poživateli částečného nebo plného invalidního důchodu, a nebo jsou nezletilými dětmi dlouhodobě těžce zdravotně postiženými vyžadujícími mimořádnou péči, na zdravotnické prostředky nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami nebo na rehabilitační a kompenzační pomůcky nejvýše do částky nehrazené příspěvkem ze státního rozpočtu, a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč. (Jaroš, 2006, s. 18) U darovaného majetku je hodnotou daru nejvýše zůstatková cena hmotného majetku nebo hodnota zachycená v účetnictví u ostatního majetku. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5 % ze sníženého základu daně; přitom v případě poskytnutí darů vysokým školám a veřejným výzkumným institucím lze od roku 2006 základ daně snížit nejvýše o dalších 5 %. Obdobně se postupuje u darů na financování odstraňování následků živelní pohromy, ke které došlo na území České republiky. (Jaroš, 2006, s. 19)


24

Tento odpočet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.

3.3.10 Výsledný základ daně Výsledný základ daně vypočtený podle schématu z kapitoly 3.3.1 Metodika stanovení základu daně právnické osoby této práce je již východiskem pro samotný výpočet daně. Je však ještě nutné tento základ daně zaokrouhlit podle § 21 odst. 1 ZDP na celé tisícikoruny dolů.

3.4 Vypočtená daň a její úpravy Jestliže je známa hodnota výsledného daňového základu, lze již vypočítat daňovou povinnost poplatníka. Výpočet je možno provést dle schématu v následující kapitole. Po vypočtení daně má poplatník možnost využít dalších daňových úlev ve formě slev na dani, které jsou uvedeny níže.

3.4.1 Metodika stanovení daňové povinnosti právnické osoby Schéma 2: Výpočet daňové povinnosti poplatníka Základ daně výsledný zaokrouhlený * sazba daně = daň - slevy na dani = daň po slevě - zápočet daně zaplacené v zahraničí = daň po slevě a zápočtu (poslední známá daňová povinnost) + daň ze samostatného základu daně = celková daňová povinnost (vyměřená daň) - zaplacené zálohy = + nedoplatek daně = - přeplatek na dani Zdroj: Vybíhal, 2003, s. 114


25

3.4.2 Sazba daně Sazba daně je algoritmus, jehož prostřednictvím se stanoví velikost konkrétní daně konkrétního daňového subjektu z jeho základu daně. Sazba daně je vždy upravena příslušným daňovým zákonem. Sazbu daně z příjmů právnických osob určuje § 21 ZDP, který říká, že sazba daně činí 24 %, pokud v odstavcích 2 a 3 není stanoveno jinak. Tato sazba daně se vztahuje na základ daně snížený o položky podle § 34 (položky odčitatelné od základu daně) a § 20 ZDP (položky snižující základ daně), který se zaokrouhluje na celé tisícikoruny dolů. Výjimku tvoří investiční, podílové a penzijní fondy, jejichž sazba daně činí 5 %. Sazba daně 15 % se vztahuje na samostatný základ daně podle § 20b ZDP. (Pelc, Pelech, 2006, s. 308) K základní sazbě daně lze dále konstatovat, že její vývoj má v České republice klesající charakter. Od roku 1999, kdy byla její výše 35 %, se zastavila na nynějších 24 % platných pro zdaňovací období rok 2006.

3.4.3 Slevy na dani Jednou z forem snížení daňového zatížení poplatníka je sleva na dani. Sleva na dani je zákonem vymezená částka, o níž se při splnění stanovených podmínek snižuje již vypočtená daň. Sleva na dani tak snižuje výši daně přímo a nikoli zprostředkovaně jako nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně či položky snižující základ daně. Slevy na dani z příjmů právnických osob upravuje § 35, 35a a 35b ZDP. První skupinou slev na dani jsou slevy související se zaměstnáváním postižených osob, které vystihuje Macháček (2007, s. 112): •

částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením, s výjimkou zaměstnance s těžším zdravotním postižením a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu těchto zaměstnanců desetinné číslo;

•

částku 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu těchto zaměstnanců desetinné číslo;


26

polovinu daně u poplatníků zaměstnávajících nejméně 25 zaměstnanců, u nichž podíl zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, činí více než 50 % průměrného ročního přepočteného počtu všech jejich zaměstnanců. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců se vypočítá samostatně za každou skupinu

zaměstnanců (podle stupně postižení) jako podíl celkového počtu hodin, který těmto zaměstnancům vyplývá z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru v období, za které se podává daňové přiznání (kalendářní rok), sníženého o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za kterou nejsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu. Do trvání pracovního poměru se nezapočítává mateřská nebo rodičovská dovolená, služba v ozbrojených silách, výkon civilní služby a dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce. Vypočtený podíl se zaokrouhluje na dvě desetinná místa. (Klíma, Sedláková, 2006, s. 36) Další možnost slevy na dani vyplývá poplatníkům, kteří jsou současně povinnými subjekty podle zvláštního právního předpisu7. Macháček (2007, s. 114) ohledně tohoto píše, že poplatníkům, kteří do 30. června 2006 zahájí provoz registrační pokladny, se daň za zdaňovací období, ve kterém tuto registrační pokladnu pořídili, snižuje o polovinu její pořizovací ceny, maximálně však o 8 000 Kč na jednu pokladnu. Slevu na daň lze uplatnit jen při prvním zahájení provozu registrační pokladny. Poplatníci, kteří do 31. prosince 2006 provedli technické zhodnocení na jimiž dosud používané pokladny se daň za zdaňovací období, ve kterém bylo technické zhodnocení dokončeno, snižuje o 30 % hodnoty technického zhodnocení, maximálně však o 4 000 Kč na jednu pokladnu. V § 35a a 35b ZDP jsou uvedeny ještě další významné slevy na dani, ale ty se týkají už jen společností, kterým byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zvláštního zákona8.

7 8

Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, ve znění zákona č. 358/2005 Sb. Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách.


27

3.4.4 Daň ze samostatného základu daně Jestliže poplatník splňuje dále uvedené podmínky, může využít možnosti snížit si základ daně o určité příjmy a tyto příjmy dále zdanit metodou daně ze samostatného základu daně. Tato možnost je pro poplatníka velice výhodná, jelikož sazba daně je v tomhle případě nižší, činí 15 %. Samostatný základ daně se určuje podle § 20b ZDP a zaokrouhluje se na celé tisíce Kč dolů. Do samostatného základu daně se podle Pilátové a Pilařové (2006, s. 132) zahrnují veškeré příjmy z : •

dividend,

•

podílů na zisku,

•

vypořádacích podílů,

•

podílů na likvidačním zůstatku nebo jím obdobná plnění,

a to ve výši včetně daně sražené v zahraničí. Musí se však jednat jen o příjmy plynoucí právnickým osobám se sídlem na území ČR (rezidentům) ze zdrojů v zahraničí v příslušném zdaňovacím období. Jednotlivý příjem z vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku anebo z obdobného plnění zahrnovaného do samostatného základu daně se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní společnosti nebo družstvu.

3.4.5 Daňové přiznání a daňová povinnost Daňové přiznání je vyjádřením povinnosti každého daňového subjektu uvést sám správci daně výši svého daňového základu a vypočítat si sám (až na výjimky u daní, jejichž předmětem je převod majetku) i daň.(Pelc, Pelech, 2006, s. 717) Obecné záležitosti týkající se daňového přiznání upravuje § 40 ZSDP, který říká, že: •

daňové přiznání je povinen podat každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve; není-li v tomto nebo v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání; daň se však neplatí, nepřesáhne-li 200 Kč;

•

daňové přiznání lze účinně podat jen na tiskopise vydaném ministerstvem nebo na počítačových sestavách, které mají údaje, obsah i uspořádání údajů zcela totožné s tiskopisem vydaným ministerstvem; součástí daňového přiznání jsou i přílohy vyznačené v příslušném tiskopise; je-li přiznání podáno též na technickém nosiči dat, musí být ve tvaru stanoveném pro tento účel ministerstvem;


28

daňové přiznání se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období; jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě ZOU mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období; to platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené lhůty; pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována;

•

správce daně může na žádost daňového subjektu nebo daňového poradce anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání přiznání, a to nejdéle o tři měsíce po uplynutí lhůty pro podání přiznání; pokud součástí zdaňovaných příjmů uvedených v přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového přiznání, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání přiznání až na deset měsíců po uplynutí zdaňovacího období; proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat;

•

daňový subjekt je povinen v daňovém přiznání daň si sám vypočítat a uvést též případné výjimky, osvobození, zvýhodnění, slevy, odpočty a vyčíslit jejich výši. U daňového subjektu může často dojít k situaci, kdy například opomene některé

podstatné údaje do daňového přiznání uvést. V těchto případech je pak povinen řídit se § 41 ZSDP, který tyto situace upravuje: •

zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová povinnost má být vyšší nebo daňová ztráta nižší než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání; v dodatečném daňovém přiznání uvede daňový subjekt i den zjištění důvodů pro jeho podání; v této lhůtě je dodatečná daň též splatná;

•

dodatečné přiznání není přípustné, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové povinnosti za období, kterého by se dodatečné přiznání nebo hlášení týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu;

•

před uplynutím lhůty k podání přiznání nebo hlášení může daňový subjekt podat opravné přiznání; pro vyměřovací řízení se pak použije tohoto opravného přiznání a k přiznání předchozímu se nepřihlíží;


29

dodatečná nebo opravná daňová přiznání se podávají na tiskopisech, které však musí být

výslovně v záhlaví označeny jako dodatečné nebo opravné; v dodatečném

daňovém přiznání se vyznačí rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti. Dalšími podrobnými úpravami týkajících se povinností odevzdávat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob se zabývá i vlastní ZDP v § 38m. V něm jsou uvedeny především záležitosti týkající se firmy v průběhu konkurzu, likvidace, fúze či změny právní formy firmy. Tyhle záležitosti jsou však stejně jako informace v dalších odstavcích již zmíněných paragrafů poměrně obsáhlé a pro tuto práci nepodstatné.

3.4.6 Zálohy na daň Na základě podaného přiznání k dani z příjmů může poplatníkovi vzniknout nová povinnost, a to povinnost platit zálohy na daň z příjmů. Těm poplatníkům, kteří již v předcházejícím zálohovém období zálohy platili, se může změnit jejich výše a periodicita. Výše a periodicita záloh vyplývá z poslední známé daňové povinnosti. Kritéria pro povinnost platit zálohy uvádějí Metodické aktuality Svazu účetních (listopad 2006, s. 61): •

zálohy neplatí poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč a dále obce a kraje;

•

poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti; první záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období;

•

poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši ¼ poslední známé daňové povinnosti; první záloha je splatná do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období, druhá záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období, třetí záloha je splatná do 15. dne devátého měsíce zdaňovacího období a čtvrtá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období;

•

jestliže se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období kratšího či delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou


30

daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího období v délce 12 měsíců; propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího období nebo zdaňovacího období delšího než 12 měsíců, vydělí se počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se 12. Má-li poplatník zákonnou povinnost platit zálohy na daň z příjmů, může požádat dle § 67 odst. 5 ZSDP o stanovení záloh jinak (tj. o stanovení nižších záloh nebo o změnu jejich periodicity), popřípadě o zrušení povinnosti daň zálohovat. Při platbě daně se potom zaplacené zálohy za zdaňovací období odečítají od daňové povinnosti poplatníka.

4 Vlastní práce – praktická část

31

4 Vlastní práce – praktická část Praktická část této bakalářské práce je zaměřena na rozbor tvorby základu daně a daňové povinnosti. Na základě tohoto rozboru následně doporučuje firmě konkrétní návrhy jak minimalizovat daňovou povinnost.

4.1 Představení firmy Tato kapitola seznamuje s firmou, jejíž pracovní název je ABC Transport s. r. o. Jsou zde také uvedeny údaje firmy, ze kterých vycházejí příklady v průběhu následujících částí práce. Jedná se tedy o údaje firmy ABC Transport, jež je společností s ručením omezeným. Firma byla založena 1. 1. 2000 jedním společníkem, který je současně jedním ze zaměstnanců firmy. Jak vyplývá již z názvu firmy, předmětem podnikání firmy je především silniční motorová nákladní doprava. Ačkoliv dodávky směřují i na zahraniční trhy, jsou klienty firmy pouze české společnosti. Firma působí na českém trhu již řadu let s poměrně dobrými ekonomickými výsledky. Aby však mohla držet neustále krok se silnou mezinárodní konkurencí, musí se stále rozvíjet a investovat. Investice firmy směřují především do nákupu nových přepravních prostředků, jejichž ceny jsou poměrně vysoké. Firma vlastní 8 vozidel a 4 návěsy, z nichž část nakoupila formou finančního pronájmu s následnou koupí a část přímo z vlastních prostředků. Některé z těchto vozidel firma stále odpisuje. V průběhu roku 2006 firma pořídila jedno nové nákladní vozidlo. Stav zaměstnanců činil ke konci roku 2006 dvanáct osob, z čehož tři zaměstnanci pracují v kanceláři, dále je jeden mechanik a ostatní pracují jako řidiči. Pro kancelářské účely má firma pronajatou jednu administrativní budovu a dále opravárenskou halu u níž má také plochu pro parkování odstavených vozidel.

Podstatné účetní případy a informace za zdaňovací období 2006: •

účetní výsledek hospodaření za rok 2006 činí 3 028 637 Kč;

•

výše zaplacených záloh na daň z příjmů v roce 2006 činila 104 800 Kč;

•

firma poskytla dar jezdeckému klubu ve výši 50 000 Kč;

•

firma neodvedla do konce ledna 2007 pojistné za zaměstnance za rok 2006 ve výši 74 100 Kč;


32

•

firma zaplatila penále (ne ze závazkových vztahů) ve výši 2 361 Kč;

•

firma má řadu neuspokojených pohledávek;

•

firma způsobila škodu zákazníkovi ve výši 26 000 Kč a obdržela náhradu od pojišťovny ve výši 20 000 Kč;

•

další náklady firmy nesouvisející s podnikáním činily 42 240 Kč;

•

firma vyplácí svým zaměstnancům stravné a kapesné v limitu dle zákona;

•

firma přispívá každému zaměstnanci na životní pojištění částkou 8 000 Kč;

•

firma vynaložila 20 350 Kč na reprezentaci;

•

firma neúčtuje o účetních odpisech;

•

firma nakoupila v průběhu března nové nákladní auto v hodnotě 1 222 000 Kč.

Údaje firmy za předchozí zdaňovací období: •

neuplatněná ztráta z roku 2004 činí 57 000 Kč.


33

4.2 Transformace HV na ZD Jak vyplývá z předchozí části práce, vychází správné stanovení základu daně z příjmů z hospodářského výsledku firmy, který se však musí podle pravidel dále upravit. Výsledek hospodaření vychází z rozdílu účetních tříd 6 (výnosy) a 5 (náklady). Skutečný výsledek hospodaření firmy, ze kterého tato práce vychází, je 3 028 637 Kč.

4.2.1 Položky zvyšující základ daně Položky zvyšující základ daně je nutné připočíst k základu daně a tím ho tedy navýšit. Pro firmu jsou tyto položky tudíž značně nepříznivé, jelikož se jí tímto současně zvyšuje daňová povinnost. Management firmy by proto tyto položky měl analyzovat a svou činností se pokusit zabránit jejich vzniku, nebo se alespoň snažit o jejich minimalizaci. Může však nastat situace, kdy firma jinou možnost nemá a tvorba těchto položek je jediným přípustným řešením. Za uplynulé zdaňovací období (rok 2006) firma musí uplatnit tyto položky zvyšující základ daně:

1. Pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které bylo sraženo zaměstnancům za rok 2006, ale nebylo odvedeno do konce ledna 2007 Tab. 1: Dopady nezaplaceného pojistného na firmu výpočet

částka

neodvedená částka

údaje firmy

74 100 Kč

navýšení daně

74 100 * 0,24

17 784 Kč

Jak vyplývá z výpočtu, firmě se nezaplácením pojistného navyšuje daňová povinnost o 17 784 Kč. V případě zaplacení této částky v průběhu roku 2007 může firma naopak v dalším zdaňovacím období tuto položku uplatnit jako položku snižující základ daně. Nezaplacení této položky tak pro firmu z daňového hlediska není příliš zásadní, jen si ji v podstatě zbytečně posouvá. Odůvodněné by to bylo například v případě, že by firma byla v druhotné platební neschopnosti. Firma by ovšem měla mít stále na vědomí, že jí každodenně narůstá z nezaplacených částek penále.


34

2. Zaplacené pokuty a penále neplynoucí ze závazkových vztahů Tab. 2: Dopady penále na firmu výpočet zaplacené penále

údaje firmy

navýšení daně

2 361 * 0,24

částka 2 361 Kč 567 Kč

V tomto případě se jedná především o penále, které vyměřila zpráva sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovna z důvodu pozdního placení pojistného. Penále, které z tohoto důvodu musí firma zaplatit činí 2 361 Kč. Firma si o tuto částku musí dále navýšit také základ daně. Hodnota daně, kterou tak musí firma zaplatit navíc činí 567 Kč.

3. Manko a škody Tab. 3: Dopady škody na firmu výpočet

částka

vzniklá škoda

údaje firmy

26 000 Kč

úhrada od pojišťovny

údaje firmy

20 000 Kč

neuznatelný náklad

26 000 - 20 000

navýšení daně

6 000 * 0,24

6 000 Kč 144 Kč

Při přepravě jednoho z nákladů firma poškodila převážené zboží. Zákazník tuto škodu vyčíslil na částku 26 000 Kč, kterou také od přepravní firmy požadoval. Firma následně obdržela pojistné plnění od pojišťovny ve výši 20 000 Kč. Zbylých 6 000 Kč se tak pro firmu stává daňově neuznatelným nákladem, o který si musí navýšit základ daně. Navýšení daně po této úpravě činí 144 Kč. Jelikož daňově uznatelné náklady jsou v tomhle případě do výše náhrady škody od pojišťovny nebo od zaměstnance, mohla by se firma od této položky oprostit předepsáním zbývající škody k úhradě zaměstnanci.

4. Výdaje na reprezentaci Tab. 4: Dopady výdajů na reprezentaci na firmu výpočet výdaje na reprezentaci

údaje firmy

navýšení daně

20 350 * 0,24

částka 20 350 Kč 4 884 Kč


35

Ačkoliv výdaje na reprezentaci jsou pro firmu často nezbytné k udržení se na určitém stupni prestiže, jsou tyto výdaje podle § 25 ZDP daňově neúčinnými. Firma proto musí jejich hodnotu připočíst k položkám zvyšujícím základ daně a daňová povinnost tak naroste o další 4 884 Kč.

5. Dary Tab. 5: Dopady poskytnutých darů na firmu výpočet

částka

hodnota darů

údaje firmy

50 000 Kč

navýšení daně

50 000 * 0,24

12 000 Kč

Hodnota poskytnutých darů není pro firmu nákladem vynaloženým k dosažení, zajištění nebo udržení příjmů. Z tohoto důvodu se hodnota darů stává položkou zvyšující základ daně. Částka 12 000 Kč navýšení daně nemusí být konečná, neboť v případě splnění určených podmínek má firma možnost odečíst si hodnotu darů zase zpět (viz kapitola 4.3.8 Dary této práce).

6. Další výdaje, které nebyly vynaložené k dosažení, zajištění nebo udržení příjmů Tab. 6: Dopady daňově neúčinných nákladů na firmu výpočet

částka

daňově neúčinné náklady

údaje firmy

42 240 Kč

navýšení daně

42 240 * 0,24

10 138 Kč

Mezi tyto daňově neúčinné náklady jsou často zařazeny náklady, které úzce souvisejí s podnikáním (jedná se například o pánský oblek, obuv, brýle, dekorace, televizní poplatky), ale přímé dokazování této souvislosti by bylo pro firmu náročné. Kontrolní orgány totiž často posuzují hranici mezi daňovými a nedaňovými náklady velice přísně a důsledky plynoucí z případných rozporů by byli pro firmu přitěžující. Výše daně tak roste o dalších 10 138 Kč.


36

7. Částka pojištění na soukromé životní pojištění zaměstnance hrazené zaměstnavatelem přesahující 8 000 Kč za rok Firma hradí všem svým dvanácti zaměstnancům příspěvek na soukromé životní pojištění ve výši 8 000 Kč. Tato částka je v rámci limitu, do kterého je příspěvek daňovým nákladem a nevzniká tak položka zvyšující základ daně. Následující dvě tabulky porovnávají tento příspěvek zaměstnanci s vyplácením mzdy o stejné výši vzhledem k zatížení firmy daní z příjmů a dalšími platbami vyplývajících z příjmů zaměstnance.

Tab. 7: Dopady příspěvku na životní pojištění zaměstnance na firmu ve výši 8 000 Kč výpočet

částka 8 000 Kč

příspěvek na živ. poj. sp a zp*

-

daňový náklad

§ 24 ZDP

nedaňový náklad

-

snížení daně

8 000 * 0,24

navýšení daně

-

daň a pojistné celkem

0 – 1 920

- Kč 8 000 Kč - Kč 1 920 Kč - Kč - 1 920 Kč

*pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění

Tab. 8: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 8 000 Kč výpočet

částka 8 000 Kč

mzda zaměstnance sp a zp*

8 000 * 0,35

2 800 Kč

daňový náklad

8 000 + 2 800

10 800 Kč

nedaňový náklad

-

snížení daně

10 800 * 0,24

navýšení daně

-


2 800 – 2 592


- Kč 2 592 Kč - Kč 208 Kč


37

Z předešlých tabulek vyplývá, že pokud si firma může vybrat možnost ocenění zaměstnance, tedy jestli ho ocení formou příspěvku na jeho životní pojištění nebo mu přidá na mzdě 8 000 Kč, je ta první možnost mnohem výhodnější. Když totiž odměňuje zaměstnance formou mzdy, musí vynaložit dalších 208 Kč oproti příspěvku na životní pojištění, kdy se firmě z 8 000 Kč formou snížení daně vrátí 1 920 Kč zpět. Při počtu dvanácti zaměstnanců to jsou nemalé úspory. Další dvě tabulky porovnávají stejné položky, avšak při vyplácené částce zaměstnanci 12 000 Kč. Tato částka je hraniční mezí, dokud je příspěvek na životní pojištění pro zaměstnance příjmem osvobozeným od daně.


částka 12 000 Kč


-

- Kč

daňový náklad

8 000 + 0

8 000 Kč

nedaňový náklad

12 000 – 8 000

4 000 Kč

snížení daně

8 000 * 0,24

1 920 Kč

navýšení daně

3 000 * 0,24

960 Kč


960 – 1 920

- 960 Kč



částka 12 000 Kč


12 000 * 0,35

daňový náklad

12 000 + 4 200

nedaňový náklad

-

snížení daně

16 200 * 0,24

navýšení daně

-


4 200 – 3 888


4 200 Kč 16 200 Kč - Kč 3 888 Kč - Kč 312 Kč


38

Z těchto dvou tabulek je patrné, že příspěvek na životní pojištění i ve výši 12 000 Kč je pro firmu v porovnání se mzdou stále výhodnější. Firmy často odrazuje, že 4 000 Kč z příspěvku se stávají položkou zvyšující základ daně a musejí tak navýšit daňovou povinnost. Tuto hodnotu však stále velmi výrazně převyšuje pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je nutné platit v případě mzdy. Jestliže má firma na výběr, nemusí se obávat této možnosti využít, je pro ni stále výhodnější než mzda. Poslední dvě tabulky týkající se problematiky příspěvku na životní pojištění zaměstnance poměřují dopady příspěvku a mzdy ve výši 15 000 Kč.


částka 15 000 Kč


3 000 * 0,35

1 050 Kč

daňový náklad

8 000 + 1 050

9 050 Kč

nedaňový náklad

15 000 – 8 000

7 000 Kč

snížení daně

(8 000 + 1 050) * 0,24

2 172 Kč

navýšení daně

7 000 * 0,24

1 680 Kč


1 050 + 1 680 – 2 172

558 Kč



částka 15 000 Kč


15 000 * 0,35

5 250 Kč

daňový náklad

15 000 + 5 250

20 250 Kč

nedaňový náklad

-

snížení daně

20 250 * 0,24

navýšení daně

-


5 250 – 4 860


- Kč 4 860 Kč - Kč 390 Kč


39

Poslední srovnání ukazuje, že placení příspěvku ve výši 15 000 Kč je již pro firmu nevýhodné. Je to způsobené stále rostoucí položkou zvyšující základ daně a také nutností platit pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění z částky přesahující 12 000 Kč. Příspěvek přesahující 12 000 Kč se stává nevýznamným i pro zaměstnance, neboť i on tento příjem již musí zdaňovat stejně jako mzdu.

8. Částka pojištění na soukromé penzijní připojištění zaměstnance hrazené zaměstnavatelem přesahující 3 % hrubé měsíční mzdy zaměstnance Pojištění na soukromé penzijní připojištění má podobné souvztažnosti jako předešlé životní pojištění. Nejsou zde však zákonem stanovené pevné mezní částky. Ty jsou nahrazeny procentuální částí z hrubé mzdy zaměstnance a jsou tak pro každého odlišné. Následující tabulka ukazuje, jaké dopady na firmu by měli příspěvky vypočítané z hrubé mzdy ve výši 15 000 Kč. Druhá tabulka pak ukazuje dopady, jaké by firmě plynuly z navýšení mzdy zaměstnanci o tyto částky.

Tab. 13: Dopady příspěvků na penzijní připojištění zaměstnanců na firmu 15 000 Kč

hrubá mzda - HM příspěvek na pen. připoj. výše příspěvku zp a sp* daňový náklad nedaňový náklad snížení daně navýšení daně daň a pojistné celkem

3 % z HM

5 % z HM

8 % z HM

450 Kč

750 Kč

1 200 Kč

- Kč

- Kč

158 Kč

450 Kč

450 Kč

608 Kč

- Kč

300 Kč

750 Kč

108 Kč

108 Kč

146 Kč

- Kč

72 Kč

180 Kč

- 108 Kč

- 36 Kč

192 Kč



40

Tab. 14: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 450 Kč, 750 Kč a 1 200 Kč navýšení mzdy

450 Kč

750 Kč

1 200 Kč

zp a sp*

158 Kč

263 Kč

420 Kč

daňový náklad

608 Kč

1 013 Kč

1 620 Kč

- Kč

- Kč

- Kč

146 Kč

243 Kč

389 Kč

- Kč

- Kč

- Kč

12 Kč

20 Kč

31 Kč

nedaňový náklad snížení daně navýšení daně daň a pojistné celkem


První hranicí je částka odpovídající třem procentům z hrubé mzdy. Do této výše je částka daňovým nákladem firmy, navíc z ní nemusí odvádět pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Firmě se tak z vydaných 450 Kč vrátí 108 Kč na daních zpět. Kdyby však tuto částku přidala zaměstnanci na mzdě, musí vynaložit dalších 12 Kč. Tyto částky sice nejsou příliš velké, ale při počtu 12 zaměstnanců a 12 měsíců se rozdíl promění na 17 280 Kč. Druhou hranicí je částka odpovídající pěti procentům z hrubé mzdy. Dvě procenta jsou již nedaňovým nákladem firmy, jsou položkou zvyšující základ daně, ale částka je do této výše stále osvobozena od daně z příjmů zaměstnance a nemusí se tak z ní odvádět pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Při částce 750 Kč je forma příspěvku stále výhodnější než mzda, a to o 56 Kč. Částka přesahující pět procent hrubé mzdy je už zatížena sociálním a zdravotním pojištěním a současně je částka přesahující tři procenta hrubé mzdy nedaňovým nákladem. Při příspěvku 1 200 Kč (8 % z hrubé mzdy) tak firma musí vynaložit další výdaje ve výši 192 Kč, což je v porovnání se mzdou značně nevýhodné.

9. Stravné nad limit zákona o cestovních náhradách a kapesné při zahraničních cestách nad 40 % limitu stravného Jelikož se firma zabývá přepravou, jezdí její zaměstnanci často na dlouhé pracovní cesty. Firma má tak ze zákona povinnost vyplácet zaměstnancům stravné popř. kapesné. Zákon však pevně stanovuje pouze minimální limity, maximální limit je pro firmy jen orientační a mohou ho dle svého uvážení bez omezení překračovat. Následující tabulka porovnává


41

dopady plynoucí firmě z částky zaplaceného stravného či kapesného v limitu zákona, částky převyšující tento limit a mzdy o stejné výši.

Tab. 15: Porovnání dopadů vypláceného stravného do limitu, nad limit a mzdy na firmu stravné do limitu částka

10 000 Kč

10 000 Kč

10 000 Kč

- Kč

3 500 Kč

3 500 Kč

10 000 Kč

3 500 Kč

13 500 Kč

- Kč

10 000 Kč

- Kč

2 400 Kč

840 Kč

3 240 Kč

- Kč

2 400 Kč

- Kč

- 2 400 Kč

5 060 Kč

260 Kč

zp a sp* daňový náklad nedaňový náklad snížení daně navýšení daně daň a pojistné celkem

stravné nad limit mzda


Z tabulky je patrné, že vyplácení stravného či kapesného do maximálního daňově uznatelného limitu stanoveným zákonem je pro firmu mnohem výhodnější než ostatní varianty. Tato platba je výhodná pro firmu i zaměstnance, neboť pro firmu je daňovým nákladem a neplatí z ní pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění stejně jako zaměstnanec, pro kterého je to navíc příjem osvobozený od daně. Je proto vhodné maximálních limitů využívat. Vyplácení stravného nad tento limit se stává položkou zvyšující základ daně, je i předmětem pojistného a stává se tak pro firmu nejméně výhodnou variantou.

4.2.2 Položky snižující základ daně Položky snižující základ daně je možné odečíst od základu daně a tím ho ponížit. Pro firmu jsou tyto položky příznivé, jelikož se jí tímto snižuje daňová povinnost. Pro firmu je tedy z daňového hledisko dobré, aby těchto položek měla co nejvíce. Jedná se především o částky nezahrnuté do nákladů, které tam zahrnout lze. Za uplynulé zdaňovací období, rok 2006, firma může uplatnit tyto položky snižující základ daně:


42

1. Odpisy Jestliže má poplatník ve vlastnictví dlouhodobý majetek, má možnost do nákladů uplatňovat odpisy, které mají kopírovat opotřebení a snižování hodnoty tohoto majetku. Firma ve svém účetnictví o účetních odpisech neúčtuje, a tak při výpočtu daně používá pouze odpisy daňové, které se stávají položkou snižující základ daně, a to v celé výši těchto daňových odpisů. Za zdaňovací období, rok 2006, firma může uplatnit odpisy ve výši 1 792 000 Kč z dlouhodobého majetku pořízeného v minulých letech.

Tab. 16: Dopady využití všech odpisů na firmu výpočet výše odpisů

údaje firmy

snížení daně

1 792 000 * 0,24

částka 1 792 000 Kč 430 080 Kč

Při uplatnění těchto odpisů v plné výši lze snížit daňovou povinnost firmy až o 430 080 Kč. Tato částka ovšem není konečná, jelikož firma v průběhu roku 2006 nakoupila nové nákladní auto o pořizovací ceně 1 222 000 Kč a má na vybranou, kterého způsobu odpisování využije. Nákladní auto je zařazeno do druhé odpisové skupiny a minimální doba odpisování zde činí pět let. Následující tabulky ukazují, kolik firma ušetří na daních při použití rovnoměrného nebo zrychleného způsobu odpisování.

Tab. 17: Dopady rovnoměrného odpisu na firmu rok

sazba

výpočet odpisu

výše odpisu

zůstatková cena snížení daně

2006

11%

1 222 000 * 0,11

134 420 Kč

1 087 580 Kč

32 261 Kč

2007

22,25%

1 222 000 * 0,2225

271 895 Kč

815 685 Kč

65 255 Kč

2008

22,25%

1 222 000 * 0,2225

271 895 Kč

543 790 Kč

65 255 Kč

2009

22,25%

1 222 000 * 0,2225

271 895 Kč

271 895 Kč

65 255 Kč

2010

22,25%

1 222 000 * 0,2225

271 895 Kč

- Kč

65 255 Kč


43

Tab. 18: Dopady zrychleného odpisu na firmu rok

koeficient výpočet odpisu

výše odpisu


2006

5

1 222 000 / 5

244 400 Kč

977 600 Kč

58 656 Kč

2007

6-1

(2 * 977 600) / (6 - 1)

391 040 Kč

586 560 Kč

93 850 Kč

2008

6-2

(2 * 586 560) / (6 - 2)

293 280 Kč

293 280 Kč

70 387 Kč

2009

6-3

(2 * 293 280) / (6 - 3)

195 520 Kč

97 760 Kč

46 925 Kč

2010

6-2

(2 * 97 760) / (6 - 4)

97 760 Kč

- Kč

23 462 Kč

Z tabulek vyplývá, že pokud chce firma uplatnit v co nejbližší době co největší částku snížení daně, je pro ni vhodnější použít zrychleného způsobu odpisování. Zde lze v prvních třech letech odečíst mnohem větší částky oproti rovnoměrnému způsobu odpisování. Toto je kompenzováno menšími částkami v posledních dvou letech, neboť suma odpisů musí být vždy stejná, a to maximálně do výše vstupní ceny majetku. Jelikož firma nakoupila nové nákladní auto, stala se jeho prvním vlastníkem, a to je zařazeno do druhé odpisové skupiny, má možnost výběru způsobu odpisování mezi již zmíněnými variantami, nebo může využít desetiprocentního zvýšení odpisu v prvním roce odpisování. Tento způsob vystihují následující dvě tabulky.

Tab. 19: Dopady rovnoměrného odpisu zvýšeného o 10 % v prvním roce rok

sazba

výpočet odpisu

výše odpisu


2006

21%

1 222 000 * 0,21

256 620 Kč

965 380 Kč

61 589 Kč

2007

19,75%

1 222 000 * 0,1975

241 345 Kč

724 035 Kč

57 923 Kč

2008

19,75%

1 222 000 * 0,1975

241 345 Kč

482 690 Kč

57 923 Kč

2009

19,75%

1 222 000 * 0,1975

241 345 Kč

241 345 Kč

57 923 Kč

2010

19,75%

1 222 000 * 0,1975

241 345 Kč

- Kč

57 923 Kč


44

Tab. 20: Dopady zrychleného odpisu zvýšeného o 10 % v prvním roce rok

koeficient výpočet odpisu

výše odpisu


2006

5

(1222000/5)+122 200

366 600 Kč

855 400 Kč

87 984 Kč

2007

6-1

(2 * 855 400) / (6 - 1)

342 160 Kč

513 240 Kč

82 118 Kč

2008

6-2

(2 * 513 240) / (6 - 2)

256 620 Kč

256 620 Kč

61 589 Kč

2009

6-3

(2 * 256 620) / (6 - 3)

171 080 Kč

85 540 Kč

41 059 Kč

2010

6-2

(2 * 85 540) / (6 - 4)

85 540 Kč

- Kč

20 530 Kč

Z tabulek opět vyplývá, že větší daňové snížení v prvních letech firmě poskytuje zrychlený způsob odpisování s tím, že v prvním roce je vůbec největší hodnota odpisu. Pokud chce tedy firma v uplynulém zdaňovacím období snížit co nejvíce svůj základ daně, je tato varianta tou nejlepší. Dále firma nesmí opomenout fakt, že v průběhu odpisování již nesmí měnit započatý způsob odpisování, může však odpisování přerušit nebo v případě rovnoměrného způsobu odpisování použít nižší sazbu. V případě vyřazení majetku pak může v daném roce uplatnit odpis jen v poloviční výši.

2. Rezervy Jelikož má firma ve svém vlastnictví dlouhodobý majetek, jehož doba odpisování je minimálně pět let, může vytvářet rezervy na opravu hmotného majetku. Z účetních dokladů firmy vyplývá, že firma během svého působení již několikrát prováděla generální opravy motorů na svých nákladních autech, které byly vždy velice nákladné. Kdyby firma vypracovala rozpočet nákladů na předpokládanou opravu a směrnici pro tvorbu a čerpání rezerv v jednotlivých letech, mohla by vytvářet daňově uznatelné rezervy a v průběhu její tvorby tak snižovat základ daně. Minimální doba tvorby této rezervy je dvě zdaňovací období a maximální doba je při zařazení nákladních aut ve druhé odpisové skupině tři zdaňovací období. Z údajů firmy vyplývá, že reálná částka na takové opravy je 1 200 000 Kč. Při tvorbě zmíněné rezervy rozdělené na tři zdaňovací období by vyplývalo daňové snížení dle následující tabulky.


45

Tab. 21: Dopady tvorby rezervy na firmu rok

tvorba rezervy

snížení daně

2006

400 000 Kč

96 000 Kč

2007

400 000 Kč

96 000 Kč

2008

400 000 Kč

96 000 Kč

1 200 000 Kč

288 000 Kč

celkem

Z tabulky je patrné, že v případě tvorby této rezervy firma ušetří na dani z příjmů ve třech letech celkem 288 000 Kč. Tyto vytvořené rezervy nebo její zůstatek je ale firma povinna zrušit v roce, kdy pominul důvod pro tvorbu této rezervy, nebo v následujícím zdaňovacím období po předpokládaném termínu zahájení oprav, nebyly-li opravy zahájeny. Tato částka se pak musí zdanit. Tento vypočtený příklad není jedinou možností tvorby rezervy. Firma má několik možností jak tvořit rezervu, záleží jen na předvídatelnosti oprav a směrnicích firmy.

3. Daňový odpis pohledávek a tvorba opravných položek Jelikož firma účtuje v soustavě účetnictví, má možnost snížit finanční, respektive daňové dopady plynoucí z nedobytných, ale nepromlčených pohledávek. Firma má těchto pohledávek celou řadu, a tak musí zdaňovat výnosy, které ve skutečnosti vůbec nemá. Má proto ze zákona možnost do základu daně uplatnit daňové odpisy pohledávek a tvořit opravné položky. Výčet nesplacených pohledávek firmy ukazuje následující tabulka.

Tab. 22: Nesplacené pohledávky firmy pohledávka za firmu výše pohledávky

datum splatnosti

firma 1 I)

89 900 Kč

16.2.2005

firma 2

25 000 Kč

20.10.2005

firma 3

38 000 Kč

8.12.2005

firma 4 II)

24 360 Kč

21.3.2006

firma 5

42 500 Kč

2.6.2006

firma 3

34 000 Kč

12.7.2006

firma 6

13 800 Kč

14.11.2006

Zdroj: kniha pohledávek firmy ABC Transport s. r. o.


46

Legenda: I) soud zrušil konkurz pro nedostatek majetku dlužníka; II) dlužník zanikl bez právního nástupce. Ke zmíněným pohledávkám může firma uplatnit odpis pohledávek a opravné položky ve výši dle následující tabulky.

Tab. 23: Dopady uplatnění odpisů pohledávek a opravných položek na firmu pohledávka za odpis, respektive tvorba výše pohledávky firmu opravných položek firma 1 89 900 Kč 100%

snížení daně 21 576 Kč

firma 2

25 000 Kč

100%

6 000 Kč

firma 3

38 000 Kč

20%

1 824 Kč

firma 4

24 360 Kč

100%

5 846 Kč

firma 5

42 500 Kč

20%

2 040 Kč

firma 3

34 000 Kč

0%

- Kč

firma 6

13 800 Kč

0%

- Kč

celkem

37 286 Kč

Firma v případě uplatnění všech těchto odpisů a opravných položek může ušetřit na daních až 37 286 Kč. Tato částka by ale mohla být větší v případě, kdyby firma podala návrh na zahájení řízení proti dlužníkům u soudu a řádně se tohoto řízení účastnila. Nulový odpis pohledávek firmy 3 a 6 je z důvodu nepřekročení časového limitu pro odpis pohledávek, který je půl roku.

4.2.3 Komparace způsobů pořízení hmotného majetku Možnosti uplatnění některých výše zmíněných položek snižujících základ daně závisí také na způsobu pořízení majetku. Jelikož firma poměrně často pořizuje dlouhodobý majetek, zejména nákladní automobily a jejich příslušenství, mohlo by být přínosem analyzovat možnosti pořízení tohoto majetku. Mezi ty nejběžnější způsoby lze zařadit: •

nákup z vlastních finančních prostředků;

•

pořízení z poskytnutého úvěru;

•

pořízení pronájmem s následnou koupí (finanční leasing).


47

Jednotlivé způsoby pořízení majetku mají své výhody i nevýhody, které hrají významnou roli a stávají se tak omezujícími podmínkami v konečném rozhodovacím procesu firmy při volbě varianty. Mezi tyto výhody a nevýhody se řadí i daňové a další finanční dopady, které s sebou jednotlivé varianty nesou.

1. Nákup z vlastních finančních prostředků Největší výhodou nákupu dlouhodobého majetku z vlastních finančních prostředků je bezesporu neexistence dalších výdajů spojených s pořízením, kterými jsou například úroky. Firma navíc přímým nákupem získá vlastnické právo k věci a tedy možnost nakládat s majetkem dle svého uvážení – v případě potřeby jej prodat či pronajmout. Hlavní překážkou této formy pořízení majetku je nutnost disponibility kapitálem. Firma musí naráz vynaložit velké finanční prostředky, které by jinak mohla dále používat, investovat je a zhodnocovat jiným způsobem. Jaké má tento nákup daňové dopady na firmu při použití zrychleného způsobu odpisování s deseti procentním zvýšením v prvním roce ukazuje následující tabulka.

Tab. 24: Dopady pořízení auta z vlastních prostředků na firmu rok 2006

daňový náklad snížení daně snížení daně - výdaje (odpis) 1 222 000 Kč 366 600 Kč 87 984 Kč - 1 134 016 Kč

skutečný výdaj

2007

- Kč

342 160 Kč

82 118 Kč

82 118 Kč

2008

- Kč

256 620 Kč

61 589 Kč

61 589 Kč

2009

- Kč

171 080 Kč

41 059 Kč

41 059 Kč

2010

- Kč

85 540 Kč

20 530 Kč

20 530 Kč

1 222 000 Kč

1 222 000 Kč

293 280 Kč

- 928 720 Kč

celkem

Z daňového pohledu není pro firmu tento nákup nákladem, ale formou daňových odpisů si jej do nákladů může uplatňovat alespoň po částech a snižovat tak náklady i v dalších letech. V případě, že se firma ocitne ve ztrátě, nemusí tyto odpisy uplatňovat a má možnost je uplatnit až v dalších letech. Jelikož je firma vlastníkem věci, lze také vytvářet zákonné rezervy na opravu tohoto majetku.


48

2. Pořízení z poskytnutého úvěru Prostřednictvím bankovního úvěru může firma pořídit a využívat majetek, aniž by musela jednorázově vynaložit velké množství finančních prostředků z vlastních zdrojů. Tato výhoda je ale vyvážena nevýhodou v podobě úroků z úvěru. Při solidnosti klienta však banky nabízí poměrně výhodné podmínky úvěrování a firma tak má možnost tyto podmínky co nejvíce přizpůsobit svým požadavků. V opačném případě firma může mít obrovské potíže úvěr vůbec zřídit. Při případné koupi věci z poskytnutého úvěru se firma stává plnohodnotným vlastníkem. Následující tabulka ukazuje daňové dopady na firmu při využití podnikatelského úvěru „Expres Business“ od GE Money Bank s roční úrokovou mírou 9,5 %. Z velkého množství úvěrových produktů na trhu byl vybrán právě tento, jelikož se jedná o významnou a spolehlivou bankovní společnost a zmíněný bankovní produkt je z podnikatelského pohledu poměrně snadno získatelný. Tabulka počítá s tím, že firma umořuje rovnoměrně svůj dluh v pěti letech se splátkami vždy k poslednímu dni roku.

Tab. 25: Dopady pořízení auta z poskytnutého úvěru na firmu rok 2006

skutečný výdaj daňový náklad snížení daně snížení daně-výdaje (splátky úvěru) (odpis + úroky) 331 468 Kč 453 668 Kč 108 880 Kč - 222 587 Kč

2007

337 272 Kč

435 032 Kč

104 408 Kč

- 232 864 Kč

2008

314 054 Kč

326 274 Kč

78 306 Kč

- 235 748 Kč

2009

290 836 Kč

217 516 Kč

52 204 Kč

- 238 632 Kč

2010

267 618 Kč

108 758 Kč

26 102 Kč

- 241 516 Kč

1 541 248 Kč

1 541 248 Kč

369 899 Kč

- 1 171 348 Kč

celkem

Z daňového pohledu tento nákup ani splátky úvěru nejsou pro firmu opět daňovým nákladem, ale může využít odpočtu daňových odpisů při stejných podmínkách jako při pořízení majetku z vlastních prostředků. Do daňových nákladů může firma navíc uplatnit úroky z úvěru. Vzhledem k vlastnictví věci firma může opět vytvářet zákonné rezervy na opravu.


49

3. Finanční leasing Stejně jako prostřednictvím úvěru může firma pomocí leasingu využívat majetek, aniž by jednorázově vynaložila vysoké částky za pořízení. Oproti úvěru ale firma po celou dobu pronájmu není vlastníkem věci, a tak s ním nemůže volně disponovat a bez souhlasu leasingové společnosti

ani není oprávněna provádět případná technická zhodnocení.

Zřízení leasingu na druhou stranu bývá administrativně snazší než zřízení úvěru. Následující tabulka poukazuje na daňové dopady na firmu při nákupu auta prostřednictvím finančního leasingu dle „leasingové kalkulačky“ od České spořitelny. Ta je také významnou finanční institucí a nabízí zákazníkům širokou škálu výhodných produktů, které si navíc mohou upravit dle svých požadavků a potřeb. Tabulka počítá s měsíčními splátkami ve výši 21 648 Kč po dobu 60 měsíců a nultou splátkou ve výši 244 400 Kč. Jelikož byl automobil nakoupen v průběhu března, je započítávána první leasingová splátka až v měsíci dubnu.

Tab. 26: Dopady pořízení auta finančním leasingem na firmu rok 2006

skutečný výdaj daňový náklad snížení daně snížení daně-výdaje (leas. splátky) 231 489 Kč 55 557 Kč - 383 675 Kč 439 232 Kč

2007

259 776 Kč

308 652 Kč

74 076 Kč

- 185 700 Kč

2008

259 776 Kč

308 652 Kč

74 076 Kč

- 185 700 Kč

2009

259 776 Kč

308 652 Kč

74 076 Kč

- 185 700 Kč

2010

259 776 Kč

308 652 Kč

74 076 Kč

- 185 700 Kč

2011

64 944 Kč

77 183 Kč

18 524 Kč

- 46 420 Kč

370 387 Kč

- 1 172 893 Kč

celkem

1 543 280 Kč

1 543 280 Kč

Protože se z daňového pohledu nejedná o pořízení majetku, nýbrž o pronájem, stávají se splátky leasingové společnosti daňovým nákladem. Drobnou výjimkou je nultá splátka, která je vyšší a platí se nad rámec pravidelných splátek. Tuto nultou splátku je nutné poměrně rozložit do nákladů ve všech účetních obdobích, ve kterých je pronájem uskutečňován. Jelikož firma není vlastníkem majetku, nemůže do nákladů uplatňovat daňové odpisy. Nemá tak možnost v případě ztráty odpisování přerušit a navýšit tak výsledek hospodaření, jelikož nájemné (leasingové splátky) má v nákladech vždy. Firma v případě leasingu také nemůže vytvářet zákonné rezervy na opravu majetku.


50

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že finančně nejvýhodnější variantou pořízení automobilu je jednoznačně pořízení z vlastních finančních prostředků. Tento příklad však nezohledňuje možnost firmy využít vlastních finančních prostředků k jiné formě zhodnocení, které by mohlo být efektivnější. V případě, že firma nemá dostatek vlastních prostředků, jeví se výhodnější variantou nákup pomocí podnikatelského úvěru. Finanční rozdíl s leasingem je sice téměř zanedbatelný, ale velkou výhodou úvěrové varianty je možnost disponibility majetkem. V praxi ale ještě hrají významnou roli možnosti firmy, za jakých podmínek je schopna zřídit si bankovní úvěr nebo leasing. Tyto podmínky pak totiž mohou výhodnost jednotlivých variant značně ovlivnit.

4.2.4 Základ daně upravený Upravený základ daně firmy vychází z účetního výsledku hospodaření upravený o výše zmíněné připočitatelné a odčitatelné položky. Pro přehlednost jsou tyto položky shrnuty v následující tabulce.

Tab. 27: Výpočet upraveného základu daně text

částka výsledek hospodaření

3 028 637 Kč 74 100 Kč neodvedené pojistné 2 361 Kč penále

položky zvyšující základ daně

6 000 Kč škoda 20 350 Kč náklady na reprezentaci 50 000 Kč hodnota poskytnutých darů 42 240 Kč další neuznatelné náklady 1 792 000 Kč odpisy

položky snižující

256 620 Kč odpis na nové auto

základ daně

400 000 Kč tvorba rezervy 155 360 Kč odpis pohledávek

základ daně upravený

543 247 Kč


51

4.2.5 Daňová ztráta Tab. 28: Dopady uplatnění daňové ztráty na firmu výpočet

částka 543 247 Kč

základ daně upravený ztráta z minulých let

údaje firmy

57 000 Kč 57 000 Kč

možnost odečtu ztráty 57 000 * 0,24

snížení daně

13 680 Kč

Ze ztrát z předchozích let podnikání firmy, jejichž suma činí 57 000 Kč, lze uplatnit celou tuto částku. Při odečtení ztráty má tak firma možnost snížit si základ daně a tím daň o 13 680 Kč. Uplatnění této položky není povinné, nebo lze uplatnit jen její část, maximálně však do roku 2009, kdy vyprší pětiletý limit stanovený zákonem. Firma by se ale tímto způsobem ochuzovala minimálně o procenta inflace a snižovala tak hodnotu zbývající části ztráty.

4.2.6 Další odčitatelné položky Například výdaje na realizaci výzkumu nebo vývoje jsou z daňového hlediska velice výhodné, protože jsou v plné výši odčitatelnou položkou. Výdaje vynaložené na výuku žáků jsou už z tohoto pohledu výhodné méně, lze uplatnit jen jejich část ve výši třiceti procent. Firma, jíž se tato práce zabývá podobné výdaje nemá, jelikož do těchto činností neinvestuje.

4.2.7 Základ daně snížený Výpočet sníženého základu daně je již velice jednoduchý. Od upraveného základu daně stačí odečíst odčitatelné položky, v tomhle případě jen ztrátu z minulých let.

Tab. 29: Výpočet sníženého základu daně text

částka základ daně upravený odčitatelné položky základ daně snížený

543 247 Kč 57 000 Kč odečet ztráty z minulých let 486 247 Kč


52

4.2.8 Dary Protože firma poskytla dar právnické osobě se sídlem v České republice pro sportovní účely, má možnost si tento dar odečíst od základu daně, maximálně však ve výši 5 % sníženého základu daně. Výši tohoto odpočtu vypočítává následující tabulka.

Tab. 30: Odpočet poskytnutých darů výpočet

částka 486 247 Kč

základ daně snížený

50 000 Kč

poskytnutý dar možnost odpočtu daru

486 247 * 0,05

24 312 Kč

snížení daně

24 312 * 0,24

5 835 Kč

Z tabulky vyplývá, že firma může uplatnit jen necelou polovinu daru a zbytek tak zůstává nedaňovým nákladem. Poskytnutý dar se proto z daňového hlediska stává pro firmu nevýhodným. V praxi se z tohoto důvodu často hledá jiná varianta, jak někomu poskytnout finanční zdroje a současně z toho vytěžit daňové maximum. Nejvýhodnějším řešením bývá smlouva o reklamě. Obdarovaný se sice zavazuje při svých činnostech prezentovat firmu dárce, avšak v mnohých případech je to jediná možnost, jak získat nějaké příjmy. Pro dárce se pak tyto náklady stávají v plné výši daňově uznatelnými a navíc tak vyvíjí reklamní činnost.

4.2.9 Výsledný základ daně Tab. 31: Výpočet výsledného základu daně částka základ daně snížený odpočet daru

486 247 Kč 24 312 Kč

základ daně výsledný

461 935 Kč

základ daně výsledný zaokrouhlený

461 000 Kč

Tento zaokrouhlený výsledný základ daně je již východiskem pro stanovení samotné daňové povinnosti.


53

4.3 Výpočet daně Tab. 32: Výpočet daňové povinnosti firmy základ daně výsledný sazba daně zaokrouhlený 461 000 Kč 24%

daňová povinnost 110 640 Kč

výpočet 461 000 * 0,24

K vyjádření samotné daňové povinnosti firmy je zapotřebí vynásobit zaokrouhlený výsledný základ daně sazbou daně, která činí pro zdaňovací období rok 2006 24 %. Firma za zdaňovací období 2006 musí dle předchozích výpočtů zaplatit na dani z příjmů 110 640 Kč.

4.3.1 Slevy na dani ZDP umožňuje poplatníkům daně z příjmů uplatnit několik slev na dani. Podmínky pro jejich uplatnění však zpracovávaná firma nesplňuje – nezaměstnává zdravotně postižené osoby, dále není povinným subjektem k používání registračních pokladen a ani jí nebyl poskytnut příslib investiční pobídky. Při určitých změnách ve firmě by některé slevy využity být mohly. Ve firmě totiž pracují tři zaměstnanci na místech, které by bez problémů mohli vykonávat osoby zdravotně postižené. Jedná se o kancelářské pozice, na kterých je třeba vykonávat pouze práci na počítači a telefonovat s klienty. Firma navíc v průběhu uplynulého zdaňovacího období na jednu z těchto pozic přijímala nového zaměstnance. Kdyby management firmy této možnosti využil, mohl by výrazně ušetřit na daních bez vedlejších finančních důsledků. Následující tabulka ukazuje, jak vysokých slev na dani by firma mohla využít při zaměstnávání zdravotně postižených osob na plnou pracovní dobu.

Tab. 33: Slevy na zaměstnance s různým zdravotním stavem 1

2

3

- Kč

- Kč

- Kč

zam. se zdrav. postižením

18 000 Kč

36 000 Kč

54 000 Kč

zam. s těžším zdrav. postižením

60 000 Kč 120 000 Kč 180 000 Kč

počet zaměstnanců zdravý zaměstnanec


54

4.4 Povinnosti poplatníka 4.4.1 Daňové přiznání a daňová povinnost Povinností firmy je vypočtenou daň vyčíslit do daňového přiznání, a to do 2.4.2007 za zdaňovací období 2006, kdy musí být i odevzdáno na finančním úřadě a současně musí být zaplacená i daň. V případě dřívějšího odevzdání daňového přiznání může poplatník do tohoto data odevzdávat opravná daňová přiznání, jestliže zjistí chybu a chce ji opravit. V případě, že si firma nechá daňové přiznání zpracovat daňovým poradcem, může si lhůtu pro odevzdání a zaplacení prodloužit až do 2.7.2007. Do původní lhůty však musí být na finančním úřadě odevzdána příslušná plná moc k zastupování firmy daňovým poradcem. Toto odsunutí nutnosti zaplatit daň o tři měsíce by bylo pro firmu výhodné, převýšila-li by výrazně daňová povinnost již zaplacené zálohy na dani. Firma by tak měla možnost disponovat s touto částkou o tři měsíce déle. Výše zaplacených záloh na daň v roce 2006 činila 104 800 Kč.

Tab. 34: Výpočet daňového nedoplatku firmy daňová povinnost

110 640 Kč

zaplacené zálohy

104 800 Kč

nedoplatek daně

5 840 Kč

Firma musí doplatit daň v částce 5 840 Kč a to do termínu pro odevzdání daňového přiznání.

4.4.2 Zálohy na daň Z daňové povinnosti 110 640 Kč plyne firmě povinnost platit zálohy na daň z příjmů i pro následující zálohové období. Jelikož daň nepřesáhla hranici 150 000 Kč, bude firma platit zálohy ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti, tedy ve výši 44 300 Kč. První záloha bude splatná do 15.6.2007 v případě, že firma podá daňové přiznání v prvním termínu tj. 2.4.2007, nebo až 15.12.2007 za předpokladu, že daňové přiznání zpracovává daňový poradce. Do termínu 15.6.2007 však v tomto případě musí firma zaplatit zálohu vypočtenou ještě dle předcházející daňové povinnosti. Druhá záloha pak bude splatná do 15.12.2007 respektive 15.6.2008.

5 Diskuse

55

5 Diskuse V praktické části práce byl stanoven základ daně firmy a spočítána i její daňová povinnost. Práce ovšem také ukázala, že firma nevyužívá všech možných prostředků ke snížení daně. Jedná se zejména o tvorbu rezerv nebo o nedůslednost při vymáhání pohledávek. Firma se tak zbytečně touto z větší části administrativní záležitostí připravuje o finanční prostředky. V případě pohledávek toto stanovisko nemusí být oprávněné, protože se může jednat o významné obchodní partnery, na které v rámci dobrých vztahů firma nechce vyvíjet tlak. Firma by se také mohla zaměřit na minimalizaci některých položek, které zbytečně zvyšují základ daně. Zde mám na mysli především položky vycházející z nedochvilného placení daní či pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. V případě, že k tomuto dochází v důsledku malé likvidity platebních prostředků nebo druhotné platební neschopnosti, měla by firma hledat i jiné zdroje financování, neboť úroky z nezaplacených daní a pojistného jsou poměrně vysoké. Naopak by se firma nemusela obávat položek zvyšujících základ daně plynoucích z příspěvku zaměstnancům na životní pojištění či penzijní připojištění. Pokud chce firma ocenit své zaměstnance nějakým jiným způsobem mimo mzdu, výpočty v práci dokazují, že tyto položky jsou do určité míry velice výhodné. V dalších letech by se firma také mohla zamyslet nad variantou využít reklamy na místo poskytování darů. Poskytnutí darů totiž bylo pro firmu v uplynulém zdaňovacím období z daňového pohledu značně nevýhodné. Všeobecně lze také firmě doporučit, aby využila všech dostupných položek ke snížení daně, které má možnost odsunout i do následujících zdaňovacích období, co nejdříve, protože odsouváním jejich uplatnění se firma ochuzuje minimálně o procenta inflace. Stejnou skutečnost lze doporučit i z důvodu klesající tendence výše daňové sazby. Z těchto důvodů je výhodnější daňovou povinnost, pokud je to možné, co nejvíce oddalovat (např. za použití tvorby daňových rezerv). Není však vhodné toto uplatňovat nad rámec výnosů a vykazovat tak často záporný hospodářský výsledek, neboť firma je zřízena za účelem podnikání, a tak by měla vykazovat především zisk. V případě vykazování častých ztrát také firma na sebe zbytečně poutá zvýšenou pozornost ze strany kontrolních orgánů.

6 Závěr

56

6 Závěr Jelikož je součástí finanční politiky podniku i daňová politika, jejímž cílem je snaha maximalizovat zisk po zdanění a minimalizovat daňové zatížení podniku, nabývá téma této práce, tj. rozhodování firmy v oblasti daně z příjmů, na praktickém významu, zejména pak v oblasti finančního rozhodování firmy. Dle stanoveného cíle práce byla vypracována analýza tvorby základu daně, která je východiskem pro odhalení případných nedostatků a chybných rozhodnutí v daňové politice firmy. Důležitost této analýzy potvrzuje i fakt, že často drobnost může mít v této oblasti obrovské dopady. Na analýzu základu daně v práci navazují praktické příklady, které ukazují, že v některých případech firma postupuje z daňového pohledu velice efektivně. Na druhou stranu jsou zde odhaleny i postupy, jejichž uplatnění by bylo pro firmu výhodnější. Firma by těchto vyslovených doporučení měla využít, jestliže chce optimalizovat, respektive minimalizovat své daňové zatížení. ZDP totiž nabízí řadu možností, které mohou ovlivnit výši daňové povinnosti firmy a při jejichž využití lze ušetřit značné množství finančních prostředků a tyto pak využít například k rozvoji podnikatelské činnosti. Možných daňových úspor lze dosáhnout především prostřednictvím minimalizace nedaňových nákladů, naopak maximalizace využití všech nabízených možností odpočtů a slev, výběru pohledávek, zvolení vhodného způsobu pořízení majetku a jeho odpisování a také tvorby daňových rezerv. Jelikož je oblast daní terčem častých obměn ze strany zákonodárců, má majitel firmy možnost buď se neustále v této oblasti vzdělávat, což však nekoresponduje s tím, že by se měl zabývat především svým předmětem podnikání a rozvíjet ho, aby mohl neustále držet krok s konkurencí, nebo se obrátit na odborníka. Oblast daní je navíc velice rozsáhlá a její kompletní znalost je zastoupena samostatnou profesí. Firmě lze proto také doporučit, aby se v oblasti daní obracela na daňové poradce, kteří jsou seznámeni s aktuálními daňovými i souvisejícími předpisy a mohou tak doporučit firmě vždy to nejvýhodnější řešení. Práce navíc dokazuje, že významných daňových úspor lze dosáhnout pouhou znalostí daňových zákonů a jejich správnou aplikací do praxe a není tak třeba sahat k nelegálním řešením.

7 Literatura

57

7 Literatura [1]

JANOUŠEK, L.,

A KOL.

Daňové výdaje 2005-2006. 1. vyd. Praha: Aspi, 2005. 574 s.

ISBN 80-7357-083-1. [2]

JAROŠ, T. Daň z příjmů právnických osob v účetnictví 2005/2006: praktický průvodce. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 150 s. Účetnictví a daně. ISBN 80247-1576-7.

[3]

KLÍMA, J., SEDLÁKOVÁ, E. Komentované znění zákona o dani z příjmů s účinností od 1.1.2006. 1. vyd. Praha: 1. vox., 2006. 232 s. Daně. ISBN 80-86324-59-1.

[4]

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2006. 279 s. ISBN 80-7357-205-2.

[5]

MACHÁČEK, I. Fyzické osoby a daň z příjmů. 1. vyd. Praha: Aspi, 2007. 140 s. ISBN 80-7357-227-3.

[6]

MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2006, úplná znění platná k 1. 1. 2006. 14. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 172 s. ISBN 80-247-1581-3.

[7]

MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2007, úplná znění platná k 1. 1. 2007. 15. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 192 s. ISBN 978-80-247-2087-6.

[8]

Metodické aktuality Svazu účetních. Březinová H. a kol. listopad 2006. Praha: Svaz účetních. ISSN 1211-41378.

[9]

PELC, V., PELECH, P. Daně z příjmů s komentářem k 1.4.2006. 7. vyd. Olomouc: Anag, 2006. 994 s. ISBN 80-7263-341-4.

[10] PILÁTOVÁ, J., PILAŘOVÁ, I. Účetní závěrka v daňových a finančních souvislostech aneb struktura základu daně a finanční analýza. 1. vyd. Praha: 1. vox, 2006. 168 s. ISBN 80-86324-64-8. [11] Pokyn MF č. D-300, k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. [12] VALOUCH, P. Účetní a daňové odpisy 2006. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 144 s. Účetnictví a daně. ISBN 80-247-1484-1. [13] VYBÍHAL,V.,

A KOL.

Přímé daně I. Daně z příjmů – cvičení. 1. vyd. Brno: MZLU,

2003. 188 s. ISBN 80-7157-706-5. [14] VYBÍHAL, V. Zdaňování příjmů fyzických osob 2006, praktický průvodce. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 214 s. Účetnictví a daně. ISBN 80-247-1577-5. [15] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví v platném znění.

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1: Dopady nezaplaceného pojistného na firmu Tab. 2: Dopady penále na firmu Tab. 3: Dopady škody na firmu Tab. 4: Dopady výdajů na reprezentaci na firmu Tab. 5: Dopady poskytnutých darů na firmu Tab. 6: Dopady daňově neúčinných nákladů na firmu Tab. 7: Dopady příspěvku na životní pojištění zaměstnance na firmu ve výši 8 000 Kč Tab. 8: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 8 000 Kč Tab. 9: Dopady příspěvku na životní pojištění zaměstnance na firmu ve výši 12 000 Kč Tab. 10: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 12 000 Kč Tab. 11: Dopady příspěvku na životní pojištění zaměstnance na firmu ve výši 15 000 Kč Tab. 12: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 15 000 Kč Tab. 13: Dopady příspěvků na penzijní připojištění zaměstnanců na firmu Tab. 14: Dopady mzdy zaměstnance na firmu ve výši 450 Kč, 750 Kč a 1 200 Kč Tab. 15: Porovnání dopadů vypláceného stravného do limitu, nad limit a mzdy na firmu Tab. 16: Dopady využití všech odpisů na firmu Tab. 17: Dopady rovnoměrného odpisu na firmu Tab. 18: Dopady zrychleného odpisu na firmu Tab. 19: Dopady rovnoměrného odpisu zvýšeného o 10 % v prvním roce Tab. 20: Dopady zrychleného odpisu zvýšeného o 10 % v prvním roce Tab. 21: Dopady tvorby rezervy na firmu Tab. 22: Nesplacené pohledávky firmy Tab. 23: Dopady uplatnění odpisů pohledávek a opravných položek na firmu Tab. 24: Dopady pořízení auta z vlastních prostředků na firmu Tab. 25: Dopady pořízení auta z poskytnutého úvěru na firmu Tab. 26: Dopady pořízení auta finančním leasingem na firmu Tab. 26: Výpočet upraveného základu daně Tab. 27: Dopady uplatnění daňové ztráty na firmu Tab. 28: Výpočet sníženého základu daně Tab. 29: Odpočet poskytnutých darů Tab. 30: Výpočet výsledného základu daně

58

Seznam zkratek Tab. 31: Výpočet daňové povinnosti firmy Tab. 32: Výpočet daňového nedoplatku firmy Tab. 33: Slevy na zaměstnance s různým zdravotním stavem

Seznam zkratek ČR

Česká republika

Kč

česká koruna

HM

hrubá mzda

HV

hospodářský výsledek

MZLU

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

SP

pojistné na sociální zabezpečení

s.r.o.

společnost s ručením omezeným

ZDP

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

ZOR

zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů v platném znění

ZOU

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění

ZP

pojistné na zdravotní pojištění

ZSDP

zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění

59

Firma a její rozhodování v oblasti daně z příjmů

Recommend Documents