FINANČNÍ A INVESTIČNÍ ČINNOST PODNIKU FINANČNÍ ŘÍZENÍ Cíle FŘP: • udržení finanční stability, • maximalizace hodnoty majetku (akcionářů), • integrace činností, • uspokojení zákazníků, • dosahovat stálé likvidity. likvidita - schopnost splácet vklady věřitelům (u bank); likvidnost - schopnost přeměnit finanční instrument (akcie) na peníze Hlavní úkoly • opatřovat kapitál pro potřeby podniku a rozhodovat o jeho struktuře • rozhodovat o alokaci (umístění) kapitálu, nakoupit aktiva, to je investovat kapitál do hmotného, nehmotného nebo finančního majetku • rozhodovat o rozdělení zisku • zajišťovat celkovou finanční stabilitu podniku (likvidnost, likviditu) Všeobecná pravidla pro finanční řízení: • preferuje se vždy větší výnos před výnosem menším, • preferuje se vždy menší riziko před rizikem větším, • za větší riziko se požaduje větší výnos, • preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou obdrženou déle, • motivací do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce, • motivací veškerého investování je zvětšení majetku. Pravidlo financování - dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji, krátkodobý majetek krátkodobými zdroji. Zdroje financování 1. vlastní zdroje - základní kapitál - zisk - odpisy - kapitálové fondy (emisní ážio) - ostatní vlastní zdroje (prodej budov, strojů, zásob)
2. cizí zdroje - zákonné rezervy - závazky vůči zaměstnancům - závazky vůči státu - dodavatelský úvěr - přijaté zálohy od odběratelů - bankovní úvěry - nebankovní zdroje (dotace, dary, leasing, faktoring) FIŘ je ovlivněno: • •
faktorem času - rozdílná hodnota peněžní jednotky (koruna dnes a za rok), faktorem rizika – dosažené výsledky podnikání se budou příznivě nebo nepříznivě odchylovat od předpokládaného výsledku.
FAKTOR ČASU - je respektován především ve třech základních finančních rozhodnutích: • •
•
Rozhodování o investicích – čím delší je doba investiční výstavby, tím déle jsou umrtveny peněžní prostředky a tudíž nepřinášejí investorovi žádný výnos. Rozhodování o výhodnosti jednotlivých forem financování – je nutné převést peněžní prostředky na srovnatelnou základnu, tzn. na současnou nebo budoucí hodnotu. Při oceňování majetku (především podniků) – stanovení aktualizované hodnoty a konečná cena se odvíjí od tržní nabídky a poptávky.
Se všemi třemi souvisí výpočet budoucí hodnoty, tzv. úrokování, a to buď Jednoduché – princip spočívá ve výpočtu úroku pouze z původní vložené částky (jistiny) po celou dobu vkladu a nikoli ze součtu jistiny a úroku. Složené – úrok za příslušné období je vkladateli připsán k jeho vkladu a v dalším úrokovacím období je již úrok počítán z navýšené částky. FAKTOR RIZIKA - neúspěšnost vzniká: • • •
při zavádění nového výrobku na trh, při vývoji nových technologií, při založení nových firem.
Druhy rizik: - podnikatelské, - finanční, - investiční.
•
•
•
Podnikatelské riziko Objektivní – nezávislé na činnosti podniku (přírodní, živelné události, politické a ekonomické změny). Subjektivní – závisí na činnosti podniku (nedostatečná technická, personální znalost, nedbalost, neschopnost managementu). Kombinované – příčinou jsou objektivní i subjektivní faktory. Finanční riziko - riziko plynoucí ze zadluženosti firmy a z ukládání peněžních prostředků do finančních a hmotných investic. Investiční riziko - existují různé druhy investic s různým stupněm rizika (např. obnova starého strojního zařízení novým, ale od stejného výrobce je spojena s menším rizikem, než rozšíření strojního parku o nově vyvinuté stroje).
Ochrana proti riziku • volba právní formy podnikání • tvorba rezerv • pojištění • diverzifikace (rozložení) rizika – geografická, z hlediska dodavatelů, odběratelů atd. FINANČNÍ ANALÝZA CÍLE FA • poznat finanční zdraví podniku • identifikovat slabé stránky, které by v budoucnu mohly způsobit vážné problémy a naopak • stanovit silné stránky, o které se lze v budoucnu opřít • vytěžit z dostupných zdrojů potřebné informace • připravit podklady pro manažerské rozhodování 1. Interní analýza 2. Externí analýza •
Interní analýza – provádí ji finanční manažeři a často celé vrcholové vedení podniku, je obsažena v oblastech řízení zásob, pohledávek a hotovosti, data jsou tajná, veřejnosti nepřístupná. ▫ Vychází z: údajů interních (údaje z finančního a manažerského účetnictví, vnitropodnikové evidence, kalkulací). ▫ Zaměřuje se na: srovnání skutečnosti s plánem a se skutečností minulých období, s podniky téhož odvětví a konkurenčními podniky, srovnání skutečnosti se standardními hodnotami.
•
Externí analýza – je prováděna z vnějšku (bankami, investory, obchodními partnery, konkurenčními podniky), poskytuje hrubou představu o celé společnosti. ▫ Vychází z: běžně dostupných údajů (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o cash flow, výroční zpráva, výroky auditora, atd.) FINANČNÍ ZDRAVÍ PODNIKU • Všechny firmy se snaží jednak tak, aby za všech okolností přežily a dosahovaly co nejlepších výsledků, což se projeví v maximalizaci tržní ceny podniku. • Finančně zdravý podnik = když nemá problémy se schopností platit své závazky. • Důležitá je perspektiva dlouhodobé likvidity = aby schopnost platit své závazky byla zachována i do budoucnosti. • Další je výnosnost – rentabilita podniku – aby podniku někdo svěřil svůj kapitál, musí mít perspektivu zhodnocení vkladu. POSTUP FINANČNÍ ANALÝZY • Prověříme úplnost a správnost vstupních údajů. • Sestavíme analýzu základních účetních výkazů. • Spočítáme a vyhodnotíme poměrové ukazatele. • Zpracujeme souhrnné zhodnocení dosažených poznatků. Základem pro FA jsou poměrové ukazatele, zajímavé je posouzení také absolutních nebo rozdílových ukazatelů. 1. Absolutní – jakákoli číselná hodnota, která je přímo k dispozici (položka rozvahy, výsledovky, počet zaměstnanců, cena akcií, atd.). 2. Rozdílový – číselná hodnota získaná pouhým součtem nebo rozdílem více absolutních ukazatelů. 3. Poměrový – podíl dvou hodnot získaných z absolutních ukazatelů. POMĚROVÉ UKAZATELE ukazatel rentability - udává schopnost podniku dosahovat zisku z vloženého kapitálu (kapitálu, tržeb, nákladů, pracovní síly – poměr zisku/K, T, N, PS), ukazatel zadluženosti - kapitálové struktury (poměr vlastního kapitálu a celkových aktiv, vlastního kapitálu a cizího, cizího kapitálu a celkových aktiv ≤ 70%), ukazatel likvidity – likvidita je schopnost dostát svým závazkům (likvidita 1., 2. a 3. stupně), ukazatel aktivity (obratu) - zachycuje vázanost kapitálu v jednotlivých formách aktiv, měří rychlost obratu jednotlivých složek pracovního kapitálu. Existují dvě formy – obrátka a doba obratu. Obrátka měří, kolikrát za rok se daná položka využije, doba obratu měří počet dní, za které se položka jednou obrátí.
•
Ukazatelé rentability rentabilita celkových aktiv r = zisk (po zdanění nebo před zdaněním) celkový kapitál - udává, kolik Kč zisku nám přináší 1 Kč vloženého kapitálu - optimální hodnota = 9% rentabilita vlastního kapitálu r = zisk (po zdanění nebo před zdaněním) vlastní kapitál - udává, kolik Kč zisku získáme z 1 Kč vlastního kapitálu - optimální hodnota = 15% rentabilita tržeb r = zisk (po zdanění nebo před zdaněním) tržby - udává, kolik Kč zisku získáme z 1 Kč tržeb - optimální hodnota = 5% a více
•
Ukazatelé likvidity Likvidita 1. stupně (solventnost) Hotovost KCK Optimální hodnota = 40 %. Likvidita 2. stupně hotovost + KP KCK Optimální hodnota = 150 %. Likvidita 3. stupně (celková) hotovost + KP + zásoby (OA) KCK Optimální hodnota = 150 až 200 %. KCK OA KP
krátkodobý cizí kapitál oběžná aktiva krátkodobé pohledávky
•
Obrátka a doba obratu Obrátka a doba obratu závazků CN KCK
a
KCK CNden
Obrátka a doba obratu pohledávek T KP
a
KP Tden
Obrátka a doba obratu zásob T a zásoby Zásoby Tden
celkové náklady tržby denní tržby krátkodobé pohledávky krátkodobý cizí kapitál
CN T Tden KP KCK
ZÁVĚR Management má tři páky ke zvyšování výnosnosti vlastního jmění: 1. Ziskovou marži (hlavním způsobem jejího zvyšování je snižování nákladů). 2. Obrat aktiv (hlavním způsobem je zvyšování tržeb připadající na každou korunu aktiv). 3. Finanční páku (hlavním způsobem je levné použití cizích zdrojů k financování aktiv).
INVESTIČNÍ ČINNOST
činnost spojená s nabytím (pořízením) určitého aktiva, od něhož se očekává, že v budoucnu přinese ekonomický prospěch je především zaměřena na obnovu a rozšíření hmotného a nehromotného investičního majetku, v menší míře může jít i o investování do finančního majetku, do reklamy a výchovy pracovníků.
INVESTICE • Prostředky, kterých se dobrovolně vzdáme v očekávání, že nám v budoucnu něco přinesou (jedná se o časový horizont delší než 1 rok). • Investoři při investování obětují dnešní jistou hodnotu ve prospěch budoucí nejisté hodnoty. • S každou investicí je spojeno určité riziko (čím výnosnější, tím méně bezpečná). POŘÍZENÍ INVESTIČNÍHO MAJETKU: koupí, dodavatelským způsobem, ve vlastní režii, finančním leasingem, darováním. ZÁKLADNÍ SKUPINY INVESTIC • Hmotné (věcné, fyzické, kapitálové) investice vytvářející, nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku, celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizaci, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku. • Nehmotné (nemateriální) investice, jako je nákup know how, výdaje na výzkum vzdělání, sociální rozvoj aj. • Finanční investice, jako je nákup cenných papírů, obligací, akcií, půjčení peněz investičním aj. společnostem za účelem získání úroků, dividend nebo zisku Z hlediska toho, zda investice rozšiřuje, nebo jen obnovuje výrobní kapacitu podniku, rozlišujeme: • Rozšiřovací investice (rozšíření výrobní kapacity, zavedení nové technologie, výzkum a vývoj nového výrobku, investice na ochranu životního prostředí a zlepšení pracovního prostředí). • Obnovovací investice (náhrada a obnova výrobního zařízení, výměna zařízení s cílem snížit náklady). Investiční rozhodování zahrnuje: 1. Plánování kapitálových výdajů. 2. Plánování peněžních příjmů. 3. Zohledňování efektivnosti a rizikovosti investic.
1. PLÁNOVÁNÍ KAPITÁLOVÝCH VÝDAJŮ jsou to peněžní výdaje, u nichž se očekává jejich přeměna na budoucí peněžní příjmy déle jak za 1 rok.
Za kapitálové výdaje se obvykle považují: Výdaje na obnovu a rozšíření dlouhodobého hmotného majetku (budovy, stroje, pozemky). Výdaje na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku (know-how, software, receptury). Výdaje na pořízení finančního majetku (dlouhodobé cenné papíry, dlouhodobé půjčky poskytnuté podnikům). Výdaje na výzkumné a vývojové programy. Výdaje na trvalé rozšíření oběžného majetku (přírůstek zásob, materiálu, surovin). Výdaje na výchovu a zapracování pracovníků. Výdaje na reklamní kampaň. 2. PLÁNOVÁNÍ PENĚŽNÍCH PŘÍJMŮ Z INVESTICE je daleko složitější než plánování kapitálových výdajů, neboť životnost investice je mnohem delší než doba jejího pořízení. výše příjmů je ovlivněna: cenou výrobků, inflací, zdaněním, politickou situací. Za peněžní příjmy se obvykle považují: Zisk po zdanění. Roční odpisy. Změny oběžného majetku. Příjem z prodeje investičního majetku. 3. ZOHLEDŇOVÁNÍ EFEKTIVNOSTI A RIZIKOVOSTI INVESTIC • Výnosnost - tj. vztah mezi výnosy (resp. peněžními příjmy), které investice za dobu své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí. • Rizikovost - tj. stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů. • Doba splacení - tj. doba (rychlost) přeměny investice zpět do peněžní formy (stupeň likvidity). Porovnání investičních variant - máme-li v určitém roce několik investičních možnosti a přitom naše kapitálové zdroje jsou omezeny, vzniká problém, které z daných investičních variant realizovat, investor se řídí těmito pravidly: ze dvou investičních akcí se stejným rizikem je lepší akce s vyšší výnosnosti ze dvou investičních akcí se stejnou výnosností je lepší investiční akce s nižším rizikem ze dvou investičních akcí - jedné s vyšším rizikem i vyšší výnosnosti - se vybere ta, která vyhovuje vztahu investora k riziku
