Filozofie 04 Určete podle zadání významné myslitele Otázka číslo: 1 (1889-1973) Francouzský filosof, dramatik a literární kritik. Přední představitel křesťanského existencialismu. Stál stranou univerzitního života, klíčový vliv na něj měl prožitek války. Pracoval na vytvoření konkrétní filosofie, která se prostřednictvím reflexe vrací k bezprostřednosti existence a umožňuje přecházet od roviny "mít", která je rovinou problémů, k rovině bytí, která je rovinou tajemství (a kde si každá reflexe zároveň uvědomuje své hranice). Rovina bytí umožňuje pronikat do naší zkušenosti smyslu života. Marcelův existencialismus má silné rysy křesťansky orientovaného personalismu.
Albert Camus Jean Paul Sartre Gabriel Honoré Marcel (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 2 (1813-1855) Dánský teolog, filosof a spisovatel, předchůdce existencialismu (ovlivnil Heideggera, Jasperse a Sartra) a dialektické teologie. Vystudoval teologii, filosofii a literaturu na univerzitě v Kodani (1841). Používal mnoho různých pseudonymů (např. Anti-Climacus), které však většinou byly brzy odhaleny. Ve své tvorbě podrobil kritice Hegelovu dialektiku za její racionalismus, historismus a myšlenku řešitelnosti protikladů v průběhu rozporuplného vývoje světa, satiroval své vlastní knihy. Za hlavní považoval otázku, jak se může konkrétní člověk ve své konečnosti prosadit proti totalitním nárokům logicky zkonstruovaného světa, proti společenské nivelizaci a formalisticky zplaněné víře oficiálního křesťanství. Stavěl se za subjektivní pravdu, individuální existenci a kvalitativní dialektiku. Tvrdil, že "všude, kde je dav, tam je nepravda." Rok před svou smrtí vystoupil z církve. Zemřel předčasně po záchvatu mrtvice.
Sören Aabye Kierkegaard Tycho Brahe Augus Strindberg (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 3 (1907-1977) Český filosof, překladatel a kulturní historik. Vystudoval češtinu, francouzštinu a filosofii na pražské Univerzitě Karlově, ve studiu filosofie však pokračoval ještě na pařížské Sorbonně (1928-29), v Berlíně a ve Freiburgu u Husserla a Heideggera (1932-3). V roce 1934 se stal středoškolským a o tři roky později univerzitním profesorem filosofie. V 60. letech přednášel jako hostující profesor na německých univerzitách. V roce 1972 byl donucen Univerzitu Karlovu opustit, a tak vedl alespoň soukromé bytové semináře. O pět let později se stal spoluzakladatelem 'Charty 77' a zároveň jedním z jejích prvních tří mluvčích. Stalo se mu to osudným, neboť po výslechu na 'Státní bezpečnosti' zemřel.
Jan Patočka Václav Černý Ladislav Klíma (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 4 (1850-1937) Český sociolog, filosof, literární kritik, pedagog, politolog a státník. V roce 1878 se oženil s Američankou, se kterou se seznámil (stejně jako s Husserlem) v Lipsku. V letech 1878-82 byl docentem na univerzitě ve Vídni, poté profesorem filosofie na české univerzitě v Praze. V roce 1883 se podílel na založení kritické vědecké revui 'Athenaeum'. V letech 1890-3 člen 'Mladočeské strany', redaktor revue 'Naše doba' a spolupracovník 'Času'. V roce 1914 emigroval do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a Anglie, ovšem i v zahraničí se aktivně podílel na vzniku nového československého státu.
Tomáš Garrigue Masaryk Edvard Beneš Emanuel Rádl (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 5 (1889-1976) Německý filosof a univerzitní profesor, od roku 1933 rektor na univerzitě v Marburgu. Dospěl k názoru, že evropská metafyzická tradice soustředěním se na jsoucno zapomněla na bytí. Moderní ontologie je podle něj možná pouze v případě, že je bytí někde zpřístupněno. Způsob bytí lidské existence označil jako "dasein". "Dasein" ví o svém bytí a jde mu o toto bytí samo, protože má schopnost vztahovat se ke své smrti, k možnosti svého konce, tedy ke své konečnosti. Od třicátých let se soustředil na vztah bytí a nicoty a na originální pojetí pravdy jako neskrytosti. Za východisko otázky smyslu bytí ale již nepovažoval výlučně lidskou existenci, nýbrž bytí chápal jako význačně dějinné. Čas je myšlen jako rozměr dějinně se odhalující pravdy bytí a člověk ve svém vztahu ke světu je chápán jako ten, kdo je schopen tuto pravdu vyslovovat. Kvůli svému bývalému členství v 'NSDAP' byl nucen po II. světové válce žít v ústraní. Tento zákaz skončil v roce 1951, kdy opět začal přednášet na univerzitě.
Karl Theodor Jaspers Martin Heidegger Edmund Husserl (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 6 (1883-1969) Německý filosof a psychiatr. Spoluzakladatel a představitel existencialismu. Byl ovlivněn mj. Husserlem, Diltheyem, Weberem a Kierkegaardem. Vystudoval medicínu a vzápětí nastoupil na
psychiatrickou kliniku. V letech 1916-20 byl profesorem psychologie, potom až do roku 1937 přednášel filosofii. Ačkoli nacisti jeho tvorbu zakázali, zůstal v Německu a v roce 1947 obdržel za svůj nekompromisní postoj 'Goetheovu cenu'. O rok později se usadil v Basileji a získal švýcarské státní občanství.
Karl Theodor Jaspers Sigmund Freud Erich Fromm (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 7 V Efesu se narodil okolo roku 540 před n.l.filosof, kterému potomci dali přídomek Temný. Své myšlenky uložil ve spisu O přírodě. Je to spis napsaný vyhroceným, svévolným, obrazy a příměry oplývajícím stylem, usilující o co nejsevřenější výraz a pro svou aforistickou stručnost - spis velmi temný. Více než sto jednotlivých zlomků, které se nám z něj zachovaly, rozhodně tímto dojmem působí. Učenosti ve smyslu pouhého vědění si váží málo. Jde o to nalézt jednu myšlenku, která otevírá tajemství světa. Na rozdíl od Eleatů dění a mnohost není pro něj jen klam. Nevidí je však ani v opaku, totiž v nepřetržitém toku věcí. Autorem slavných vět: "Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky „ a "Vše plyne, nic netrvá.", Za nepřetržitým tokem a v něm samém spatřil jednotu, totiž jednotný zákon. Jednotu v mnohosti a mnohost v jednotě.
Aristoteles Parmenides Hérakleitos (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 8 (asi 490-430 př. n. l.) Dováděním důkazů "ad absurdum" hájil nauku svého mistra o jediném, zcela neměnném a nehybném jsoucnu, které vylučuje jakoukoli možnost pohybu, změny a času. Proslulými se staly jeho čtyři argumenty proti skutečnosti pohybu. Přišel s nepřímou důkazovou metodou. Jeho aporie byly krátké úvahy dokazující nutnost něčeho, co odporuje přesvědčení každodenní zkušenosti a smyslově evidentním faktům. Platí-li Parmenidův předpoklad, že bytí je a nebytí není, není možné, aby existovalo něco takového jako pohyb: "Nemůže existovat žádný pohyb z jednoho místa do druhého, nebo» kdyby takový existoval, tak by existovala ukončená nekonečnost, toto je však nemožnost." Achilles nemůže želvu, která má jen nepatrný náskok, v závodě dohonit, nebo» aby dosáhl jen bodu, z něhož želva vyběhne, musel by potřebovat nesčetné, nekonečně mnohé prostory. Doběhne-li skutečně želvu, tak je to nelogický fenomén, tedy žádná realita, žádné pravé bytí, nýbrž jen klam. Nebo» nikdy není možné ukončit nekonečné.
Zénón z Eleje Demokritos Diogenes
(je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 9 Od roku 1831 žil ve Frankfurtu nad Mohanem, kde působil jako soukromý učenec. Roku 1860 tam po osamělém a nešťastném životě zemřel ve věku 72 let jako zahořklý muž. V díle Svět jako vůle a představa je obsažena celá jeho filozofie, co psal později byly jen doplňky a širší rozvedení tohoto. Nedostatek, bída, starost o holý život – to především, a jakmile vše pracně zažehnáme, pohlaví, láska, žárlivost, nenávist, závist, strach, ctižádost, lakota, nemoc a stále a stále bez konce: všechna zla pramení z vnitřního rozporu vůle. Vůle znamená vnitřní podstatu všech věcí. Vůle je slepé puzení, bezvědomý pud k životu. Vůle je snažení bez cíle. Když nemá cíl, nemůže tudíž najít klid a žádné uspokojení. Vůle je nejjednodušším základem bytí, pramenem všech jevů, podněcovatelem celého světa a života vůbec. Je to vůle k životu. Nesouvisí s ničím a není ničemu podřízená. Vůle jako podstata věcí je mimo čas a prostor.
Fridrich Nietzche Franz Brentano Artur Schopenhauer (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 10 (1924-1998) - francouzský profesor na pařížské universitě v St.Denis. Vychází z pozic Marxových a Freudových, stává se ostrým kritikem stalinismu a všeho totalitarismu, postmoderní argumenty nalézá v teorii umění (výtvarného) a lingvistice. Nejvýznamnější díla : Diskurs, figura (1971), Pudové aparáty (1973) , Postmoderní situace (1979) , Postmoderna dětem (1983)
Jean Francois Lyotard Michel Foucault Emile Durkheim (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 11 (*1929) - filosof a sociolog university ve Frankfurtu n/Mohanem, vychází z neomarxistické tradice kritické teorie , ale později se přeorientovává na teorii komunikace (po setkání s anglosaskou lingvistickou analýzou )a diskursivní etiku. Nejvýznamnější díla: Teorie komunikativního jednání (Handelns) (1981), Filosofický diskurs moderny (1985), Dostižená revoluce (1990)
Jürgen Habermas Max Horkheimer Herbert Marcuse
(je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 12 (*1922) soudobý německý filosof, profesor v Kielu a Frankfurtu n/Moh.. Nejslavnější dílo :Transformace filosofie (1973) Chce nalézt a popsat transcendentální podmínky jakékoli komunikace a prostřednictvím jich obhájit možnost intersubjektivního dorozumívání a porozumění proti postmodernistům, kteří možnost racionálního diskursu odmítají.
Jürgen Habermas Karl - Otto Apel Günther Anders (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 13 (1859 - 1941) Na myšlení tohoto francouzského myslitele přelomu století lze ukázat antiracionalistický přístup.Nejde o pokus nahradit prostě rozum jinou mohutností (vůlí), ale položit mu otázky, před nimiž bude bezradný. Především jde o otázku po jevu život. Jakékoli vysvětlení života z něčeho jiného by bylo redukcionismem.Nejvhodnějšími slovy pro označení jeho filosofie by byla tato : vitalismus a intuitivismus.Většinu života prožil v Paříži, kde se věnoval otázkám biologickým a filosofickým, narodil se zde i zemřel. Byl profesorem několika francouzských universit. Dílo:Esej o bezprostředních datech vědomí (1889) (česky pod názvem Čas a svoboda), Elan vital (1907) (česky Vývoj tvořivý)
Henri Bergson Claudie Levi-Straus P. T. de Chardin (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 14 (1762 - 1814) Tento významný německý filosof , idealista, pocházel z Horní Lužice z rodiny velice chudé. Kant jej v Královci přijímá a umožňuje vydat první spisky. Záhy na sebe upozornil svou obranou Francouzské revoluce. Jeho filosofie je teorií vědění a vědy - proto se nazývá vědosloví.Teprve ve vědění se rodí řád světa - to však předpokládá, že tento řád existuje pro nás, neboť je vytvořen naším věděním. Vědosloví je jednak filosofická teoretická nauka, jednak praktická motivace. Vědosloví má vést člověka ke svobodě. Vědecké vědomí je zákonitě korunováno sebevědomím - svobodou. Svoboda je ústřední pojem resp. ústřední zájem filosofie. Dílo: Vědosloví (1794 - ale přepracovával jej celý život), Základy přirozeného práva podle zásad vědosloví, Řeči k německému národu (1807 - 1808)
Johann Gottlieb Fichte Friedrich Heinrich Jakobi
Johann Gottfried Herder (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 15 (1818-1883). Pocházel z židovské úřednické rodiny, studoval v Bonnu, Berlíně a Jeně, kde dokončil svoji. Téma první práce bylo pro další filosofický vývoj podstatné: Démokritovo a Epikurovo materialistické pojetí přírody. To, že pro něj nebyla přijatelná akademická kariéra, svědčí o jeho zájmu o praktickou aktivitu. V jedné tezi si poznamenává : Filosofové doposud svět pouze různě vykládali, teď půjde o to jej změnit. Jeho přichýlení se k dělnickému hnutí vysvětluje takto : Filosofie je nástroj v rukou dělnické třídy (k osvobození). Výběr z díla: Filosoficko-ekonomické rukopisy, Manifest komunistické strany Svatá rodina, Kapitál. Jeho ideologie se stala filosofickým základem ideologie sociálně demokratického dělnického hnutí v Evropě. Svou filosofii nazval dialektickým materialismem. Dialektika je v jeho pojetí rovněž nejobecnější zákonitostí dějin, avšak subjektem a zároveň objektem dějinného vývoje je hmota ve všech dějinných formách. Dialektika je pro něj vědou o "všeobecných zákonech pohybu a vývoje přírody, lidské společnosti a myšlení".
Karl Marx Georg W.F.Hegel Oskar Spengler (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 16 (1872 - 1970) Britský myslitel, filosof, matematik a logik, nestor a komentátor veškerého kulturního politického, vědeckého dění 20.stol. Termínem logický pozitivismus, nebo novopozitivismus označil filosofickické úsilí, směr, který spojil v sobě empiristickou pozitivistickou tradici a logickou analýzu jazyka včetně matematického a vůbec vědeckého. Považoval se za jeho reprezentanta.. Od 18 let studoval matematiku a filosofii v Cambridge, krátce působil v diplomacii Anglie, pak se ale již plně věnoval vědeckému životu, aniž by však přestal mluvit do veřejných záležitostí. Mj. r 1916 uvězněn pro svůj pacifismus. Po celé 20.stol zůstal v Británii jednou z nejvlivnějších intelektuálních autorit, mj. pro své pedagogické počiny. R.1950 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Nejdůležitějším jeho spisem je kniha " Principia Mathematica", napsal ji na poč.stol. s A.N. Whiteheadem.
Herbert Spencer Bertrand Russel Karl.R. Popper (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 17 (1711 – 1776) skotský filosof, polyhistor, ve filosofii proslul svou skeptickou a agnostickou interpretací potencí poznání, empirik a senzualista. Příčinnost (kauzalita) není podle něj objektivní souvislost mezi jevy ale jen obvyklá. Induktivní způsob poznání, který je jediným lidským, neumožňuje vytvářet objektivně
nutně platná tvrzení a ani vědu v tomto pojetí. Své filosofické ideje shrnul v díle Pojednání o lidské přirozenosti.
John Locke David Hume Adam Smith (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 18 (1842 – 1910) podle tohoto amerického filosofa není filosofie prvotně teorií světa a proto výkonem rozumu, je především záležitostí jednání. Největší teoretické spory lze vždy převést a interpretovat pragmaticky a toto kritérium je i kritériem vědy při rozhodování o jejích závěrech. Tak je sloučena psychologie i přírodověda a nic tomu nevadí, že výsledkem této úvahy je nutně akceptace plurality světa. není jedna pravda a zároveň pravda není lhostejná. Pravda= užitečnost, co umožňuje užívat skutečnost pro účely vybrané individuem. Dílo: Pragmatismus.
William James John B. Watson John S. Mill (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 19 (1878-1965) filosof personalistické a dialogické tradice, reflektující judaistickou kulturu. Fundamentální situací člověka ve světě je vztah, a tento je prvotně chápán vždy jako Já – Ty, které nejsou od sebe odlučitelné. Já – Ono vymezuje svět jen jako pole zkušenosti. Každé Já existuje pouze ve vztahu a to k Ty nebo Ono. Vazba na Ono činí Já pouhou věcí mezi ostatními věcmi. Vztah Já-Ty je spoluúčastí..Dílo: Já a Ty
Emanuel Lévinas Baruch Spinoza Martin Buber (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 20 (1814-1851) učitel na filosofické fakultě v Praze, vystoupil v r. 1850 veřejně z církve, na základě inspirace Hegelovou filosofií vykládá v Praze svůj kurz, sebraný do spisu: Obrat a vyústění dějin filosofie. Vyústěním filosofie je osvobození lidského vědomí, člověka. Vzešla z náboženství a práva (forem rigidních) a směřuje v lásce a umělecké tvorbě. Člověk tenduje k přechodu k vyšší ideální bytosti, dosažení božskosti (božnosti) – plného lidství a neomezené aktivity.
Emanuel Rádl Bernard Bolzano Augustin Smetana (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 21 (asi 50 – 120 n.l.) původem otrok, vlivný římský stoický myslitel, hlásající osvobození nikoli vzdorem, ale poznáním a dosažením mravní vyspělosti. Ta je dostupná každé bytosti bez ohledu na její majetnost a společenské postavení. Je jenom jedna cesta za štěstím, praví, přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc. Jeho úvahy jsou shrnuty v Rukověti a Rozpravách.
Epikuros Epiktetos Seneca (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 22 (1548 – 1600) italský teolog a přírodní filosof, kritik subordinačních metafyzických teologických spekulací, zřetelně formuluje pantheismus – Bůh neexistuje mimo svět aby jej řídil a spravoval, ale je sám prodchnut a plně obsažen v přírodě a člověk se s ním ztotožňuje pravdivým poznáním přírody. Není ale Bůh ani žádným duchem, je právě onou přírodou, která je věčnou a nekonečnou hmotou. V Římě upálen.
Galileo Galilei Baruch Spinoza Giordano Bruno (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 23 (1632—1704) zkoumá v svém hlavním díle Essay on human understanding (Zkoumání o lidském rozumu, 1690) povahu a platnost lidského poznání. K tomuto průbojnému dílu byl dán první podnět diskusí o náboženské a mravní předměty; když se ukázalo, že těžko lze dospět k určitým závěrům, že je třeba, abychom nejprve zkoumali svou poznávací schopnost, abychom viděli, na které předměty dostačí a které věci leží naopak mimo její hranice. V prvé knize kritizuje nauku o vrozených představách. V druhé knize ukazuje, že všecky představy pocházejí ze zkušenosti, a uvádí složité představy na jejich jednoduché prvky. V třetí knize jest zkoumán vliv řeči na myšlení a ve čtvrté jsou zkoumány rozmanité druhy poznání a stanoveny hranice poznání.
John Locke Herbert z Cherbury David Hume (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 24 (1632—1677) ve svém hlavním díle (Ethica ordine geometrico demonstrata, Ethika vyložená methodou geometrickou, 1677) učinil nejhlubší pokus, jak zpracovat základní myšlenky nového pojetí přírody ve všeobecný světový názor. Toto dílo není čistě teoretické. Život a myšlení jsou mu tímtéž. Jasné myšlení bylo mu cestou k duchovní svobodě, k nejvyšší formě osobního života. Jeho snaha jest, aby viděl všecky stránky a formy bytí ve vnitřní souvislosti. Významné je v jeho myšlení , že každá v sobě uzavřená myšlenková řada znamená přece jen jednotlivou stránku nebo formu nekonečného bytí. Tak se snaží, aby zachoval jednotu a mnohost, ducha a hmotu, věčnost a čas, hodnotu a skutečnost v jejich vnitřní totožnosti. Každý z těchto základních pojmů je o sobě výraz celého bytí a může proto být absolutně proveden. Ve jmenovaném základním díle je toto pojetí vybudováno deduktivně neboli syntheticky. Začínajíce definicemi a axiomy, postupujeme řadou pouček.
Immanuel Kant Baruch Spinoza Tomáš Akvinský (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 25 (1588 – 1679) naturalistický teoretik absolutní suverenity. Jakékoli omezení (stavy, parlamentem nebo církví) znamenalo by dělení moci a člověk by tak klesl do stavu přírodního. Vůlí suveréna (na nějž byla v původní smlouvě přenesena přirozená práva všech jednotlivců) a jen jí jest naplňována vůle národa.Ve všech náboženských a mravních otázkách má rozhodovat suverén. Především má určit, jak má být uctíván Bůh: co jednomu je bohoslužba, bylo by jinak druhému rouhání a byl by dán stálý pramen sváru a rozkladu. Z téhož důvodu musí být poslední definice dobra a zla stanoveny rozhodnutím suveréna. První principy etiky a politiky jsou stanoveny libovolně (tentokráte státní mocí).Jest v teorii předchůdce osvícenského despotismu osmnáctého století. Bojuje proti hierarchii a třídnímu panství, doufaje v postupné osvícení lidu (paulatim eruditur vulgus! — ponenáhlu se vzdělává lid!), očekává rovněž osvícenou státní moc, skrze niž může být uplatněna vůle osvíceného lidu.
Hugo Grotius J.J.Rousseau Thomas Hobbes (je možná pouze jedna správná odpověď)
Otázka číslo: 26 (1713—1784), proslulý jako energický vydavatel velké Encyklopedie, podle níž jsou po jmenováni francouzští osvícenští filosofové encyklopedisty. Ve spise Interprétation de La nature (Výklad přírody, 1754) vyslovil myšlenky o nepřetržitém vývoji života na zemi. Klade důraz na pojmy kontinuity a síly. Jeho nejgeniálnější myšlenky jsou obsaženy v obou dialozích, jež byly složeny r. 1769, vytištěny však teprve r. 1830. Popírá důrazně , že lze vysvětlit duševní život jako pouhý produkt vzájemného působení hmotných částic. Přemístění atomů nemůže vzbudit vědomí. Vznik duševního života lze jen tehdy vysvětlit, jsou-li již na nižších stupních zárodky nebo disposice, jež na vyšších stupních mohou být pokračující koncentrací rozvity k vědomému životu. Přičítá celé přírodě citlivost (sensibilité), rozlišuje tu však potenciální a aktuální citlivost (sensibilité active).
Denis Diderot P.P.Holbach Jean d’Alembert (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 27 (1712—1778) byl na čas blízký encyklopedistům a jeho rozchod s nimi - známka, že se prolamoval na povrch nový problém. - O hodnotu kultury. Narodil se v Ženevě. Jeho duch, neklidný a usilující, aby se vymanil z úzkých poměrů obyčejného života, hnal ho do romantického, tuláckého a dobrodružného života, jenž ho r. 1741 přivedl do Paříže. Když mu vzešla velká myšlenka o protivě přírody a kultury, opustil Paříž, aby žil na venkově, a brzy potom se rozešel se svými encyklopedistickými přáteli. Dílo: „Rozprava o vědách a uměních, Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi, - staví přírodu a kulturu ostře proti sobě. Jeho ideje se neustálým uvažováním jasnily více a více, až konečně je jeho pojetí přírody zcela zřejmý v jeho hlavním díle v Emilu (Emile, 1762).
Jean Jacques Rousseau Voltaire August Comte (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 28 (1469 - 1527) – tento italský florentský myslitel, historik a teoretik státu a vládnutí zavedl čistě přírodovědný empirický způsob nazírání do politiky a morálky. Prostě člověk není než souhrn toho, jak se zdá, image, ale ani svět není nic než zdání. Proto renesanční lidé prahnou po slávě, úctě, vzhledu. Nejde o čest na základě ctnosti, ale o poctu, tedy o uznání druhými. Dílo: Vladař (Il Principe 1513)
Niccolo Machiavelli Michel de Montaigne
Filip Melanchton (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 29 Narodil se na ostrově Samos a žil v období mezi rokem 580 – 500 př.n.l. Postavil matematiku, hlavně nauku o číslech, do středu své filozofie. Podle tradice byl první, kdo použil slova filozofie v našem dnešním smyslu. Připadalo mu totiž troufalé, aby se nazval sofos, to je mudrc, jak bylo do té doby běžné, a tak se nazval skromněji filosofos, přítelem či milovníkem moudrosti. Nauka jeho filosofické tradice spatřuje v číslech stavební prvky světa. Každé s čísel od jedné do deseti má zvláštní moc a význam, hlavně dokonalá desítka. Byl první, kdo nazval svět kosmem – vše je v něm uspořádáno podle číselných vztahů. Důkazem toho je především hudba.
Pythagoras Parmenidés Ptolemayos (je možná pouze jedna správná odpověď) Otázka číslo: 30 Anglický reformátor 2. pol. 14. stol, působil v Oxfordu. Jeho spisy se dostaly v r. 1397 do Čech a staly se významnou inspirací filosofického, teologického i politického myšlení v Čechách. Dokazoval, že do církve patří pouze věřící ve stavu milosti, kteří jsou předurčeni ke spáse, hlásal učení o remanenci, podle které je Kristus v eucharistii přítomen jen duchovně, nikoli fyzicky, světským nebo duchovním pánem může být pouze ten, kdo nežije ve smrtelném hříchu, jinak má být úřadu zbaven. Jeho názory staly se vlivnými v době husitské revoluce. Spisy: De univesalibus, Summa de Ente, De civili dominio, Summa theologica
Jan Viklef Petr Engliš Jan Kalvín (je možná pouze jedna správná odpověď)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
