FILOZOFICKÉ ZÁKLADY POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA Katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích

Studijní opora předmětu

FILOZOFICKÉ ZÁKLADY POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ oboru Sociální práce ve veřejné správě KS a CŽV

Prof. Dr. Josef Dolista, Ph.D.,Th.D.

České Budějovice 2007

Cíle předmětu: -

orientace studentů v oboru filozofie a jejího pojmosloví

-

prezentace základů filozofické etiky se zaměřením na zdravotnictví a sociální práci

Obsahové zaměření předmětu:

-

prezentace filozofických problémů z oblasti sociální filozofie

-

východiska a předpoklady sociální filozofie

-

poskytnutí základních znalostí o vztahu filozofie k etice a etickým postojům v oblasti zdravotnictví a sociální práce. Předmět je zaměřen na praktické jednání studentů, má výchovně-vzdělávací charakter. Reflektuje motivace ke službě ve zdravotně sociální oblasti a filozoficky zdůvodňuje etické jednání.

Přednášky:

1. Výklad pojmů péče, odpovědnost, úcta a znalost ve filozofickém pojetí

Cíl: -

seznámit studenty se základními filozofickými a etickými pojmy, užívanými v oblasti zdravotnictví a sociální práce

Obsah: -

základní znalosti o vztahu filozofie a etiky a jejich vzájemném vývoji

Klíčová slova: sociální péče – odpovědnost – úcta

Základem etiky odpovědnosti a zároveň její nejvyšší mravní hodnotou je vztah k druhému (viz E. Levinas). Odpovědnost jedince souvisí se stupněm (mírou) jeho svobody a možnostmi rozhodovat se se znalostí věci (Jankovský, 2003, s. 71 - 85). Odpovědnost, sociální zřetel (Anzenbacher, 2001, s.15 – 16, Jedinec odpovídá za své chování a nese veškeré důsledky svého jednání. 2

Vztah člověka k životu, úcta k životu (Jankovský, 2003, s. 112 – 115).

Otázky: Co je obsahem pojmu odpovědnost? Jak se projevuje pozitivní vztah k druhému?

Literatura: Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, Triton, Praha 2003 Anzenbacher, A.: Úvod do etiky, Academia, Praha 2001 Jonáš, H.: Princip odpovědnosti, Oikumené, Praha 1997 Tomeček, S.: Sociální filozofie, Ostrava, 2007. Pelcová, N.: Vzorce lidství. Filozofie o člověku a výchově, ISV, Praha 2001

2. Služba jako výraz praktické filozofie

Cíl: -

seznámit studenty s problematikou péče o staré a postižené, příp. handicapované rodinné příslušníky

Obsah: -

v Evropě tvoří základ morální normy péče o staré, nemocné a postižené v rodině křesťanská tradice, která je založena na odpovědnosti, kterou mají mladí a zdraví za staré a nemocné.

Klíčová slova: sociální péče – odpovědnost – úcta – solidarita – princip subsidiarity

Postavení pečujících rodin – ochota, ale zároveň možnosti kvalitní rodinnou péči bez újmy na životní úrovni poskytovat. Etika odpovědnosti, jejímž základem je vztah k druhému. Chtít, moci a umět pomoci.

Literatura: Halík, T.: Sedm úvah o službě nemocným a trpícím, Cesta, Brno, 1993; Feynmann, R.: Radost z poznání, Aurora, Praha 2003. 3

Jankovský,

J.:

Ucelená

rehabilitace

dětí

s tělesným

a

kombinovaným postižením, somatopedická a psychologická hlediska, Triton, Praha 2001 Kozlová, L.: Vybrané kapitoly z oboru sociální služby, in: Kontakt, Vol. VI, 2004, 2, s. 114-128 Skoblík, J.: Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997

3. Mravní jednání a svědomí v dějinách filozofie

Cíl: -

seznámit studenty se základními principy a požadavky mravního jednání, poukázat na svědomí jako podstatnou složku mravnosti

Obsah: -

základní informace o vývoji názorů na mravní jednání v dějinách filozofie

-

vztah svědomí a odpovědnosti

Klíčová slova: mravné jednání – svědomí - determinismus

Svědomí jako fenomén možnosti morálního hodnocení lidského jednání (Jankovský, 2003, s. 31 – 37). Co umožňuje morálku? (Thompson, 2004, s. 27 – 40). Vztah mezi individuálním svědomím a sociálním étosem. Vzájemné ovlivňování (Anzenbacher, 2001, s. 108 – 110).

Literatura: Anzenbacher, A.: Úvod do etiky, Academia, Praha 2001 Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, Triton, Praha 2003 Kohák, E.: Svoboda, svědomí, soužití. Kapitoly z mezilidské etiky. Slon, Praha 2004 Thomson, M.: Přehled etiky, Portál, Praha 2004 Sokol, J.: Filozofická antropologie, Portál, Praha 2002.

4

4. Důstojnost lidského života z filozofického aspektu

Cíl: -

seznámit studenty s mnohostrannou problematikou pohledu na umírání a smrt z historického hlediska s důrazem na právo člověka na důstojný konec života

Obsah: -

umírání a smrt jsou nedílnou součástí života a mají bio-psycho-sociální charakter

-

problematika sebevraždy a eutanázie

-

paliativní péče o nevyléčitelně nemocné

Klíčová slova: umírání – smrt – bio-psycho-sociální dimenze – důstojnost – ars moriendi – paliativní péče – kombinovaná hospitalizace – hospic – Charta umírajících

Otázka osobního umírání a neosobního umírání a smrti ve zdravotnickém zařízení (viz Osobní umírání a lékařská smrt, in: Od narození do smrti. Etické problémy v lékařství, MF, Praha 2000, s. 171-176): „Hippokrates kdysi nabádal lékaře k tomu, aby se vyhýbali lidem, jež nemoc opanovala. Ještě před deseti lety krčili lékaři svými příliš širokými rameny a říkali: „Už se nedá nic dělat.“ Dnes mohou být kritizováni, pokud konstatují, že někdo je beznadějně nemocný nebo že je péče marná. V dnešní době lze poslední stadia života bez ohledu na stupeň pokročilosti léčit, třebaže krátce a nesmyslně, pomocí technologií prodlužujících život. Lékařská smrt tak nepřichází jako projev smrtelnosti, ale jako poslední událost v řadě modifikovatelných biologických procesů.“ Filozofický aspekt umírání a smrti. Detabuizace problematiky umírání a smrti. Smysl konečného lidského osudu. Život s podmínkou smrti. 5

Ritualizace umírání a smrti. Domácí model umírání bez profesionální odborné péče – nemocniční bez láskyplné účasti rodinného kruhu ( Haškovcová, s. 202-216). Otázka: Jakou konkrétní podobu může mít ritualizovaný proces umírání v současné době? Paliativní (útěšná, zmírňující medicína) – ucelený a nadějný systém pomoci umírajícím a jejich okolí. Otázka: Co by měli zdravotníci dělat, když je použití prostředků k zachování života zbytečné? Ochrana

lidských

práv

a

důstojnosti

nevyléčitelně

nemocných

a umírajících (Charta umírajících) – viz Haškovcová, s. 217-222.

Literatura: Dolista, J.: Důstojnost umírajícího, in: Kontakt, 4, 2002, s. 192-195 Haškovcová, H.: Lékařská etika, třetí, rozšířené vydání, Galén, Praha 2002 O’Connor, M., Aranda, S.: Paliativní péče. Pro sestry všech oborů. Grada Publishing, Praha 2005 Thomasma David C., Kushnerová, T.: Od narození do smrti, Etické problémy v lékařství, MF, Praha 2000

5. Výklad deklarace lidských práv

Cíl: -

seznámit studenty s otázkou pojetí lidských práv, jak se historicky vyvíjelo od Velké listiny svobod (Magna charta libertatum) v r. 1215 až po přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté Valným shromážděním OSN v Paříži 10. prosince 1948

Obsah: -

v historickém přehledu s důrazem na společenský vývoj v 18. století prezentovat snahy jednotlivců a společnosti zabezpečit každému jedinci takové životní podmínky, jaké odpovídají jeho schopnostem, přáním, vlohám, snahám a rozumu 6

-

vysvětlit vybrané postuláty Všeobecné deklarace lidských práv, jež souvisejí s otázkou lidské důstojnosti, svobody, práv a povinností, odpovědnosti za vlastní činy apod.

Klíčová slova: Všeobecná deklarace lidských práv – svoboda – povinnost – odpovědnost – důstojnost

Pojem lidských práv jako historicky se vyvíjející problém. Vztah práv a povinností. Všeobecná deklarace lidských práv z r. 1948 jako historický mezník. Právo ochrany osoby před vměšováním se ostatních jako nezbytný předpoklad pracovníka v pomáhající profesi – pod rouškou snahy o bezpečí a zajištění

ochrany může docházet k vměšování a manipulaci. Otázka

respektu k právu jedince na sebeurčení v myšlení a jednání znamená uznání rovnosti a důstojnosti všech lidí. Charakteristika lidské svobody v souvislosti s vůlí, jednáním, rozumem a poznáním. Viz Jankovský, J.: „Svoboda je již ze své podstaty spjata s možností volby (chtěním), jež se uskutečňuje na základě poznání. Člověk se díky svému poznání orientuje ve světě, posuzuje různé možnosti, klady a zápory, mnohdy i kalkuluje, až zvolí alternativu a přijme rozhodnutí. Je to proces jeho seberealizace, kde hraje významnou úlohu rozum i vůle.“

Literatura: Coreth, E.: Co je člověk? Zvon, Praha 1994 Fay, B.: Současná filozofie sociálních věd, Slon, Praha 2002 Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, Triton, Praha 2003 Skoblík, J.: Přehled křesťanské etiky, Karolinum, Praha 1997 Šimák, M.: Lidská práva – od historie do současnosti, in: Kontakt, Vol. VII, 2005, 1-2, s. 115-120

6. Utrpení člověka a příspěvek filozofie k jejímu zmírnění

Cíl: -

zdůraznit otázku smyslu lidského života, jemuž se dostává pozornosti především v mezních životních situacích, a z něho vyplývající smysl lidského utrpení 7

Obsah: -

otázka lidského utrpení jednak z filozofického hlediska (obecně), jednak z nejrůznějších úhlů pohledu (náboženského, mediciálního aj.)

-

problematika života a smrti z hlediska filozofické antropologie

Klíčová slova: smysl života – utrpení – osud – smrt – pastorační péče

Otázka smyslu života, jak jej chápe filozofická antropologie (viz Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, s. 163-178): „Z hlediska lidství (humanity) může být smysl života spatřován v sebezdokonalování, potlačování konzumního a vyhnutím

způsobu se

života,

extrémům

v rozvíjení

krajního

tvůrčího

přístupu

individualismu=negování

k životu všeho

společenského …“ (s. 165). Ze smyslu života vyplývá i smysl lidského utrpení. Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, s. 126: „Současnost preferuje jednoznačně zdraví, mládí, úspěch a výkon. Kvalita života se odvíjí právě od těchto hodnot, a proto také jakékoliv odkazy na význam utrpení, bolesti a nemoci pro osobní růst každého jednotlivého člověka jsou považovány téměř za nepatřičné.“ Otázka: Co nám v souvislosti s konečností života může poskytnout pocit naplnění? Pastorační péče jako duchovní péče neomezující se pouze na praktikující věřící a poskytovaná jenom duchovními. Pastorační péče

jako projev

holistického pojetí lidské bytosti. Pastorační péče jako doprovázení nemocných a umírajících, jako zmírňování jejich utrpení (viz Jankovský, s. 150 – 153).

Literatura: Jankovský, J.: Etika v pomáhajících profesích, Triton, Praha 2003 Haškovcová, H.: Lékařská etika, třetí, rozšířené vydání, Galén, Praha 2002 Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, akademické nakladatelství CERM, sro., Brno 2002

8

7. Stáří a smrt jako filozofický problém

Cíl: -

stáří je prezentováno jako jedno z vývojových stadií lidské existence, jež má své světlé i stinné stránky, a předznamenává finalitu lidského života

-

smrt jako filozofický problém

Obsah: -

prezentována je problematika smrti během historického vývoje lidské společnosti, smrt jako námět uměleckého díla, vymezeny z tohoto hlediska jsou fenomény eutanázie a sebevraždy a jejich filozoficko-etický rozměr

Klíčová slova: finalita života – stáří – smrt – eutanázie – sebevražda

Smrt jako úděl člověka. Vývoj názorů na smrt (posmrtný život, převtělování apod.). Historický vývoj pohledu na smrt (viz Aries, P.: Dějiny smrti, Argo, Praha 1999). Smrt a nesmrtelnost – základní myšlenkové modely v dějinách metafyziky (viz Scherer, G.: Smrt jako filozofický problém, s. 109-197) „Vždyť nikdo neví, není-li snad smrt pro člověka vůbec největším dobrem, a přece se jí lidé bojí, jako by určitě věděli, že je největším zlem. Není to právě ta odsouzeníhodná nevědomost, že si totiž člověk myslí, že ví to, co neví?“ (Platon, Obrana Sokratova). Chápání života jako jedinečné příležitosti, osobního, nezaměnitelného poslání. Materiální hodnoty v kontrastu s hodnotami prožívání v konfrontaci se smrtí. Problematika smrti ve společnosti vědecko-technického pokroku (viz Scherer, G.: Smrt jako filozofický problém, s. 19-55).

9

Vysvětlení pojmů: eutanázie (aktivní, pasivní, nevyžádaná, nedobrovolná), DNR (do not resuscitate), dystanázie, Liwing will, asistovaná sebevražda, prenatální eutanázie, sociální eutanázie aj. (viz Haškovcová, H.: Lékařská etika, s. 222-232). Argumenty pro eutanázii. Argumenty proti eutanázii. Faktory ovlivňující úvahy na téma eutanázie. Eutanázie jako etický problém (Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, s. 147-150). Hodnocení aktu sebevraždy

v antické společnosti, vliv křesťanství na

postoj k sebevraždě, názor osvícenství a v novověku (viz Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, s. 168-169). Suicidální jednání v různých fázích vývoje lidského jedince. Sebevražda jako ztráta smyslu života.

Otázky: Co je smrt? Co o ní víme? Víme-li, že musíme zemřít, jaký k ní máme vztah?

Literatura: Aries, P.: Dějiny smrti, Argo, Praha 1999 Haškovcová, H.: Fenomén stáří, Panorama, Praha 1992 Haškovcová, H.: Thanatologie, Galén, Praha 2000 Jankovský, J.: Etika v pomáhajících profesích, Triton, Praha 2003 Kübler-Ross, E.: Odpovědi na otázky smrti a umírání, Praha 1995 Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, akademické nakladatelství CERM, sro., Brno 2002 Schrerer, G.: Smrt jako filosofický problém, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005 Šimek, J. – Špalek, V.: Filozofické základy lékařské etiky, Grada Publishing, Praha2003

8. Etické filozofické systémy a jejich použití pro službu nemocným a osobám s postižením

Cíl:

10

- naučit studenty chápat problémy člověka s postižením a zdůraznit, že v popředí zájmu nemá být jeho postižení, ale člověk jako takový

Obsah: - svoboda jako nezávislost v kontextu problematiky jedinců se zdravotním znevýhodněním

Klíčová slova: člověk se zdravotním znevýhodněním – handicapovaný jedinec

V případě postiženého člověka jde v prvé řadě o problém člověka jako takového a až následně o jeho handicap: „Současnému pojetí péče a zejména v rámci pedagogické rehabilitace odpovídá vnímání postižení jakožto dimenze rozměru života.“ (Jankovský) V případě postižení se nejedná o určitou kategorizaci člověka, ale o jednu z možných dimenzí života. Vysoká míra tolerance multikulturní společnosti může pomoci chápat „odlišnost“ ne jako něco špatného, nýbrž jiného, stejně opravňujícího k plnohodnotné existenci. K problému může hodně říci prostřednictvím svých postojů multikulturní filozofie společenských věd, jež pozitivně nahlíží na vztah odlišnosti či rozdílnosti: „Stejnost a rozdílnost se potřebují. Tím, čím jsme, jsme díky vztahům s jinými. Vždyť osobní identita se utváří vždy v dialogu. Pokud jedinec nerozumí sob, nemůže rozumět ani druhým. Sebevědomí je dáno rozsahem našeho poznání jiných existencí.“ (Fay, B.: Současná filosofie sociálních věd, s. 48-61) Jednotlivé etapy vývoje lidské společnosti zdravotním

znevýhodněním

(podle

v přístupu k jedincům se

Jesenského,

J.:

gerontogogika handicapovaných. Karolinum, Praha 2000): 1. represe a lhostejnost – raný a střední starověk 2. utilizační postoj – starověk 3. charitativní postoj - středověk 4. humánně filantropický postoj – renesance 5. altruisticko-segregační postoj – osvícenství 6. rehabilitačně emancipační postoj – 19. a 20. stol. 11

Andragogika

a

7. preventivně integrační postoj – konec 20. století

Literatura: Fay, B.: Současná filosofie sociálních věd, Slon, Praha 2002 Henriksen, J. O. – Vetlesen, A. J.: Blízké a vzdálené. Etické teorie a principy práce s lidmi. Albert, Brno-Boskovice 2000 Jankovský,

J.:

Ucelená

rehabilitace

dětí

s tělesným

a

kombinovaným postižením, somatopedická a psychologická hlediska, Triton, Praha 2001 Jesenský, J.: Andragogika a gerontogogika handicapovaných. Karolinum, Praha 2000

9. Analýza práv pacientů a jejich filozofické zdůvodnění

Cíl: -

prezentace

pacienta

jako

partnera

lékaře

v léčebném

procesu

s kodifikovanými právy a povinnostmi

Obsah: -

seznámení s etickým kodexem Práva pacientů, jehož definitivní verzi vyhlásila CEK MZ ČR dne 25. 2. 1992, jeho genezí a filozofií

Klíčová slova: pacient – lékař – etický kodex Práva pacientů

Lékař jako veřejná osoba s možností morálního hodnocení ze strany kolegů, pacientů a veřejnosti se ve své činnosti řídí deontologickým (etickým, povinnostním) kodexem, počínaje požadavky Hippokratovými. Z tohoto hlediska je etický kodex práv pacientů novinkou a řeší věky tolerovanou asymetrii vzájemného vztahu mezi lékařem a pacientem. Souvislost s přechodem od paternalistického vztahu lékaře k pacientovi k vzájemnému partnerství (viz Haškovcová, H.: Lékařská etika, s. 95-101).

Literatura: Haškovcová, H.: Lékařská etika, třetí, rozšířené vydání, Galén, Praha 2003

12

Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese, Portál, Praha 1997 Munzarová, M.: Co všechno nemocný musí (smí, má) vědět? Prakt. lékař, 78, 1998, 10, s. 568-571 Stolínová, J. – Mach, J.: Právní odpovědnost v medicíně. Galén, Praha 1998

10. Výchovné aspekty vyplývající z filozofické etiky

Cíl: -

pomoci odstranit nejasnosti při zaujímání etických postojů, rozlišit fakta,

hodnoty a argumenty -

upozornit na etické otázky související s působením v sociální sféře

-

zdůraznit spontaneitu prosociálního jednání, respekt k prospěchu jiných: ochota pomoci, empatie, schopnost sdílet cizí problémy apod.

Obsah: -

vztah člověka k sobě samému

-

vztah člověka k okolnímu světu

-

vztah člověka k životu

Klíčová slova: výchova – osoba – osobnost – sebevýchova – sebevědomí – charakterové rysy – sociální prostředí – enviromentální etika

Otázka porozumění sami sobě je základním předpokladem porozumění jiným. Z tohoto hlediska je významný vztah mezi individualizací člověka (jedinečností) na jedné straně a jeho socializací (začleněním do lidské společnosti) na straně druhé (viz Jankovský, J., s. 52 –54). Cílem výchovy v etice je mj. zformovat osobnost (viz Tournier, P.: Osoba a osobnost) a vnímat ji jako bio-psycho-duchovní bytost, jež se projevuje rozhodováním, hodnotovou orientací, zacílením a zakotvením života. Sebepoznání a sebepojetí.

13

Sebevýchova (autoregulace) člověka. Předpokladem sebevýchovy je sebepoznání – reflexe a sebereflexe. Východiskem je získání nebo posílení sebevědomí. Charakterové rysy jako vlastnosti označující chování jednak vůči sobě samému a jednak vůči ostatním lidem. Vztah člověka k okolnímu světu (viz Jankovský, J., s. 71-76). Člověk a sociální prostředí (viz Jankovský, J., s. 77-85). Vztah člověka k přírodě (viz Jankovský, J., s. 85-92). Ekologická (enviromentální) etika jako: „… soubor zásad a pravidel, která člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem.“ (Kohák, E., s. 16; Thomasma David C., Kushnerová, T., s. 339-354) Ekologie hlubinného ztotožnění (viz Kohák, E., s. 122-126).

Literatura: Brezinka, W.: Filozofické základy výchovy, Praha 1996 Jankovský, J.: Etika pro pomáhající profese, Triton, Praha 2003 Kohák, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky, Slon, Praha 2002 Librová, H.: Pestří a zelení : kapitoly o dobrovolné skromnosti, Veronica – Hnutí DUHA, Brno 1994 Lorenz, K.: 8 smrtelných hříchů, Panorama, Praha 1990 Thomasma David C., Kushnerová, T.: Od narození do smrti, Etické problémy v lékařství, MF, Praha 2000 Tournier, P.: Osoba a osobnost, Návrat domů, Praha 1998

11. Názorová pluralita na život a svět a její hranice

Cíl: - naučit studenty chápat vztah k životu jako k hodnotě nejvyšší a v celém jeho spektru (včetně slabých, nemocných, postižených apod.)

Obsah: 14

- smysl a hodnota lidského života se projevuje ve vztahu k ostatním lidem – odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost za život druhých je jejich nejvlastnějším obsahem

Klíčová slova: člověk – život – bioetika – úcta k životu – těhotenství – interrupce – transplantace orgánů – asistovaná reprodukce

Smysl a hodnota lidského života se projevuje ve vztahu k ostatním lidem. Podstatou člověka je jeho lidství. Člověka člověkem činí integrita animality na jedné straně a transcendentality na straně druhé. Nejvlastnějším obsahem smyslu a hodnoty lidského života je odpovědnost za vlastní život a spoluodpovědnost za život druhých. Bioetika jako systematické studium lidského chování v oblasti vědy v oborech dotýkajících se života a péče o lidské zdraví (viz Dolista, J. – Vurm, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, ZSF JU, Č. Budějovice 2004). Taktéž Jankovský, J., s. 112-126). Interrupce (viz Haškovcová, H., s. 113-129)

Literatura: Dolista, J. – Vurm, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, ZSF JU, Č. Budějovice 2004 Haškovcová, H.: Lékařská etika, třetí, rozšířené vydání, Galén, Praha 2003

Thomasma David C., Kushnerová, T.: Od narození do smrti, Etické problémy problémy v lékařství, MF, Praha 2000

12. Filozofické pojetí dobra a zla ve zdravotně sociální problematice

Cíl: -

na pozadí základních etických pojmů prezentovat otázku dobra a zla

v etice – filozofický základ etických dilemat ve zdravotnictví

Obsah: - prezentace základní pojmové struktury etiky 15

- faktory, které ovlivňují formování morálních zásad obecně a ve zdravotnictví jako oblasti praktické (aplikované) morálky

Klíčová slova: dobro – zlo – morálka – mravnost – svědomí – svoboda – norma – zákon – autorita – moc

Co tvoří jednání morálně významným? Struktura základních pojmů obecné etiky, jejich vzájemný vztah: morálka, mravnost, svědomí, svoboda, dobro, zlo apod. Požadavky: lidské chování, racionální myšlení, svoboda a zároveň odpovědnost (viz Thompson, M., s. 27-40). Základní teze: „Abychom porozuměli etice, potřebujeme dostatečnou svobodu jednat a za své jednání převzít odpovědnost.“ Absolutní a relativní mravní principy. Skutečné zlo. Vliv rozmanitých společenských a kulturních podmínek na mravní hodnocení chování. Otázka:

Lze

v multietnické

a

multikulturní

společnosti

obhájit

absolutistická mravní pravidla? (Zdůvodnit)

Literatura: Anzenbacher, A.: Úvod do etiky, Academia, Praha 1994 Hartmann, N.: Struktura etického fenoménu, Academia Thompson, M.: Přehled etiky, Portál, Praha2004 Walter, M.: Interpretace a sociální kritika, Filosofia, Praha 2000. Matoušek, O.: Základy sociální práce, Portál, Praha 2001.

13. Filozofické pojetí člověka a kvality života

Cíl: - prezentovat studentům filozofické pojetí člověka a problém kvality života v případě osob se zdravotním znevýhodněním

Obsah: -

problém kvality života z hlediska filozofické antropologie

-

problém kvality života osob se zdravotním znevýhodněním 16

Aspekty kvality života z hlediska filozofické antropologie. Souvislosti, které determinují proces sociální integrace osob se zdravotním znevýhodněním. Jeho složka sociální, psychologická a biologická. Myšlenkové modely, které se v těchto případech objevují v postojích majority vůči handicapované minoritě. Psychologie handicapu. Kvalita života seniorů (viz Mohylová, D.). Literatura: Mohylová, D.: Kvalita života seniorů žijících v různém sociálním prostředí, in: Kontakt, Vol. V, 2003, 4, s. 262-264 Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, akademické nakladatelství CERM, sro., Brno 2002 Payne, J. a kol.: Kvalita života a zdraví, Triton, Praha 2005 Mareš, J.: Kvalita života u dětí a dospívajících I., MSD, Brno 2006. Prázdná, R.: Faktory determinující proces společenské integrace osob se zdravotním znevýhodněním, in: Kontakt, Vol. VII, 2005, č. 1-2, s. 70-74 Sapík, M.: Filosofická antropologie a její perspektivy v etice, in: Kontakt, Vol. VII, 2005, č. 1-2, s. 66-69,

14. Vybraná současná filozofická témata se zaměřením na práci ve zdravotnictví

Cíl: - reagovat v závěru kurzu na aktuální problémy ve zdravotnictví, nebo v sociální sféře obecně, a pokusit se je interpretovat (vysvětlit) z filozofického hlediska

Obsah: - jako modelový příklad lze uvést např. vztah etiky a lékařského výzkumu

Etika jako odborná disciplína zabývající se problematikou možnosti. Filozofická podstata experimentu v medicíně a její „úskalí“. Historický exkurz – diskreditace lékařské profese za druhé světové války (pokusy na vězních, eutanázie apod.).

17

Stručný vývoj lékařské etiky od hippokratovského období do přijetí Helsinské deklarace v říjnu 2000. Filozofické aspekty tohoto dokumentu. Základní principy lékařského výzkumu na pozadí etiky ve vědecké práci obecně. Etické komise.

Literatura: Dolista, J. – Vurm, V.: Vybrané kapitoly z bioetiky, ZSF JU, Č. Budějovice 2004 Haškovcová, H.: Lékařská etika, třetí, rozšířené vydání, Galén, Praha 2003 Munzarová, M.: Lékařský výzkum a etika, Grada Publishing, Praha 2005 Munzarová, M.: Problematika lékařského výzkumu s účastí lidských subjektů, Vnitřní lékařství, 47, 2001, č. 10, s. 661-663 Novotný, J.: Potrebujeme aj v súčasnosti etiku a bioetiku v medicíne, diagnostike a terapii?, in: Kontakt, Vol. VI, 2004, 3, s. 144-149 Thomasma David C., Kushnerová, T.: Od narození do smrti, Etické problémy problémy v lékařství, MF, Praha 2000

Semináře:

1. Předmět sociální filozofie

Cíl: - uplatňování aspektů sociální filozofie v praxi pomáhajících profesí

Obsah: -

seminární formou za aktivní účasti studentů probrat nejvýznamnější sociální aspekty filozofické antropologie

Klíčová slova: sociální filozofie – sociální práce – pomáhající profese – dobrovolnictví

18

Seznámení

se

s Etickým

kodexem

sociálních

pracovníků,

jeho

filozofickým podtextem, uplatněním v praxi. Na základě podnětů studentů probrat otázku dilematičnosti etických zásad.

Literatura: Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, akademické nakladatelství CERM, sro., Brno 2002 Semrádová, I.: Úvod do etiky, Hradec Králové 1998

Prameny: Mezinárodní etický kodex sociální práce Etický kodex sociálních pracovníků ČR

2. Vztahy mezi jednotlivcem a společností 3. Vztahy sociální filozofie a etiky, ideologie, náboženství, politiky a práva

Cíl: - Jaké jsou možnosti a perspektivy nekonfliktního (ideálního) soužití budoucích multikulturních společenských celků? (na základě poznatků z přednášek a nastudované literatury) - Jakou úlohu mají v perspektivě vzájemného nekonfliktního (ideálního) soužití takové fenomény jako právo, umění, věda apod.? (studenti: na základě poznatků z přednášek, nastudované literatury, příp. vlastní zkušenosti)

Obsah: -

probrat seminární formou hypotetické i faktické možnosti fungování etických zásad v multietnické a multikulturní společnosti

-

úloha a funkce náboženství, práva, vědy, umění apod. v nekonfliktní (ideální) koexistenci etnik v multikulturní společnosti

Klíčová slova: sociální filozofie –multikulturní společnost – multietnická společnost – individualita

Charakteristika multietnické a multikulturní společnosti a její perspektiva, její zdravotně sociální problematika (panelová diskuse (konfrontace), kde jsou studenti rozdělen na zastánce a odpůrce dané problematiky a přicházejí 19

s nejrůznějšími argumenty, jimiž se snaží podpořit své, mnohdy vizionářské či přehnaně pesimistické vize)

Literatura: Tretera, I.: Nástin dějin evropského myšlení. Od Thaléta k Rousseauovi, Paseka, Praha-Litomyšl 2002, s. 19-26.

4. Morálka – základní pojmy a vztahy

Cíl: - zvýraznit potřebu vědomého zformování morální úrovně pracovníka v sociální sféře (pomáhající profesi)

Obsah: - s pomocí auditoria se pokusit zformulovat požadavky vyhovující současným požadavkům na morální úroveň společnosti - morální úroveň pracovníka v pomáhající profesi (sociální sféře)

Klíčová slova: morálka – morální úroveň – profesní etika – etické kodexy V diskusi na základě prostudované literatury sestavit model výchozích morálních postojů pracovníka v pomáhající profesi. Otázka řešení etických dilemat (příklady z praxe).

Literatura: Slováčková, B. – Slováček, L.: Příspěvek k biologickým filozofickým a teologickým aspektům morálky, in: Kontakt, Vol. VII, 2005, s. 372-376 Duka, D.: Náboženský základ pojmu Evropa v kontextu 20. století, in: Ganthaler, H. (ed.) Morální konflikty v dnešní Evropě, Univerzita Palackého, Olomouc 1997, s. 14-17

5. Mravní jednání v dějinách myšlení

Cíl: - mravní stránka ve vývoji evropského myšlení jako významný aspekt formování společnosti

20

Obsah: -

seznámení studentů s nejvýznamnějšími etapami vývoje názorů na otázku

individuální i kolektivní mravnosti ve vývoji evropského filozofického myšlení

Klíčová slova: mravní jednání – dějiny evropského myšlení

Vývoj a dominantní principy etiky a morálních zásad v antice, středověku, novověku a ve 20. století.

Literatura: Thompson, M.: Přehled etiky, Portál, Praha 2004 Tretera,

I.:

Nástin

dějin

evropského

myšlení.

Od

Thaléta

k Rousseauovi, Paseka, Praha-Litomyšl 2002, s. 19-26

6. Filozofické pojetí dobra a zla

Cíl: - na pozadí základních etických pojmů prezentovat otázku dobra a zla

Obsah: -

pojem dobra a zla, jejich původ

-

inklinace k dobru a zlu

Klíčová slova: dobro – zlo – morálka – mravnost – svědomí

Proces vzniku zla v lidském nitru. Překonání zla. Dobro a zlo jako námět uměleckého díla. Motivace (morálního/nemorálního) lidského jednání. Otázky: Platí ještě, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly?

Literatura: Anzenbacher, A.: Úvod do etiky, Academia, Praha 1994 Hartmann, N.: Struktura etického fenoménu, Academia

21

Příkaský, Jiljí V.: Učebnice základů etiky, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2000 Thompson, M.: Přehled etiky, Portál, Praha2004

7. Stáří a smrt z aspektu filozofického

Cíl: -

charakteristika stáří a smrti jako nevyhnutelných aspektů lidské existence

Obsah: - historický vývoj nejrůznějších názorů na smrt - posmrtná existence a její nejrůznější projevy

Klíčová slova: stáří – smrt

Základní orientace v problematice názorů na konec lidského života: např. „zkrocená smrt“, „vlastní smrt“, „smrt jiného“, „smrt zakázaná“.

Literatura: Aries, P.: Dějiny smrti, Argo, Praha 1999 Haškovcová, H.: Fenomén stáří, Panorama, Praha 1992 Haškovcová, H.: Thanatologie, Galén, Praha 2000 Jankovský, J.: Etika v pomáhajících profesích, Triton, Praha 2003 Kübler-Ross, E.: Odpovědi na otázky smrti a umírání, Praha 1995 Odehnal, I.: Úvod do filozofie člověka, akademické nakladatelství CERM, sro., Brno 2002 Schrerer, G.: Smrt jako filosofický problém, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005 Šimek, J. – Špalek, V.: Filozofické základy lékařské etiky, Grada Publishing, Praha2003

22