FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY
ŠKOLSTVÍ A PEDAGOGIKA V ŽIVOTĚ RUSKÉ EMIGRACE V MEZIVÁLEČNÉM ČSR EDUCATION SYSTEM AND PEDAGOGY IN LIFE OF RUSSIAN EMIGRATION IN INTERWAR CZECHOSLOVAKIA Magisterská diplomová práce v českém jazyce
Vypracovala: Bc. Tereza Dobrovolná Vedoucí práce: Mgr. Jitka Komendová, Ph.D.
2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechny pouţité prameny. V Olomouci, 14.4.2014 ______________________ podpis
Děkuji Mgr. Jitce Komendové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a za poskytování cenných rad a připomínek při vypracovávání této práce.
______________________ podpis
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 5 1.
ODCHOD RUSKÉ EMIGRACE .......................................................................................... 9
2.
RUSKÁ POMOCNÁ AKCE .............................................................................................. 10
3.
POČÁTKY RUSKÉHO ŠKOLSTVÍ V ČSR .................................................................... 17
4.
JESLE A ŠKOLKY RUSKÉ EMIGRACE V ČSR............................................................. 23
4.1.
DĚTSKÉ JESLE VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE ................................................................... 24
4.2.
ŠKOLKA VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE ............................................................................ 25
5. 5.1.
ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ RUSKÉ EMIGRACE ........................................ 28 REFORMY ZÁKLADNÍHO A STŘEDNÍHO ŠKOLSTVÍ V ČSR V LETECH 1923-1925 ........................... 29
5.2. RUSKÁ GYMNÁZIA V ČSR .......................................................................................................... 32 5.2.1. RUSKÉ REÁLNÉ GYMNÁZIUM V MORAVSKÉ TŘEBOVÉ ........................................................... 33 5.2.2. RUSKÉ REFORMOVANÉ GYMNÁZIUM ZEMGORU V PRAZE .................................................... 39 5.3.
6.
RUSKÁ AUTOMOBILOVÁ A TRAKTOROVÁ ŠKOLA V PRAZE ........................................................ 46
RUSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY V ČSR..................................................................................... 49
6.1.
RUSKÝ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŽSTEVNICTVÍ ..................................................................... 49
6.2.
RUSKÁ VYŠŠÍ ŠKOLA SPOJOVÉ TECHNIKY V PRAZE .................................................................... 51
6.3.
RUSKÁ LIDOVÁ UNIVERZITA V PRAZE ........................................................................................ 52
6.4.
RUSKÁ PRÁVNICKÁ FAKULTA .................................................................................................... 54
6.5.
RUSKÝ PEDAGOGICKÝ INSTITUT JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO V PRAZE .................................... 57
6.6.
RUSKÁ OBCHODNÍ AKADEMIE V PRAZE .................................................................................... 59
ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 61 РЕЗЮМЕ .................................................................................................................................... 65 BIBLIOGRAFIE......................................................................................................................... 74 PŘÍLOHY ................................................................................................................................... 80 4
ÚVOD Základním
cílem
této
práce
je
podat
ucelený
obraz
ruského
školství
v Československu v meziválečném období. V této době vznikl na území Československa propracovaný systém všech stupňů ruského školství od jeslí přes gymnázia, vysoké školy aţ k vědeckým institucím. O Praze se v letech 1921 – 1928 mluvilo jako o ruském Oxfordu a samotné Československo bylo povaţováno za centrum vědeckého a kulturního ţivota ruské emigrace. Předkládaná diplomová práce je rozdělena do tří větších oblastí. První oblast je věnována předškolní výchově. V této části jsem se snaţila z dostupných dobových zdrojů popsat počátky vzniku jeslí a školek pro ruské emigranty a jejich další vývoj v jednotlivých letech. Druhá oblast je věnována základním a středním školám ruské emigrace, potaţmo ruským gymnáziím, která hrála velkou roli ve vzdělávání emigrace na území Československého státu. V této části je podrobněji popsáno Ruské reformované reálné gymnázium v Praze a Ruské reformované gymnázium v Moravské Třebové. U jednotlivých školních institucí se zaměřuji hlavně na počátky vzniku školy, její význam, výuku a organizaci volného času studentů. V poslední části diplomové práce se pak nachází popis ruských vysokých škol v Československu, přesněji se jedná o Ruskou právnickou fakultu, Ruský pedagogický institut Jana Ámose Komenského, Ruskou obchodní akademii v Praze, Ruskou lidovou univerzitu, Ruskou vyšší školu spojové techniky, Ruský ústav zemědělského druţstevnictví a o Ruskou automobilovou a traktorovou školu. Z pouţitých zdrojů bych ráda zdůraznila knihu S. P. Postnikova Русские в Праге 1918-1928,
která
podrobně
mapuje
deset
let
pobytu
ruských
emigrantů
v Československu. Jedná se o publikaci, která vychází hlavně z pedagogických časopisů, vydávaných ruskou emigrací v Československu. Při své práci jsem také vycházela ze sborníku přednášek, který vyšel v roce 1995 v rámci velké mezinárodní konference pořádané Slovanskou knihovnou v Praze. Tyto přednášky byly věnovány jak ruské, tak i běloruské a ukrajinské emigraci v Československu v meziválečném období. Další důleţitou knihou jsou pak Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice 1918-1939 (Z. Sládek, Ljubov Běloševská a kolektiv autorů). Kniha
obsahuje
dokumenty,
které
se
týkají
ruské
a
ukrajinské
emigrace
v Československu a také uţitečný adresář jmen a institucí, které byly zaloţeny na území 5
ČSR. Celkový pohled na ţivot ruské emigrace a na jednotlivé instituce ruské emigrace, které vznikaly na území ČSR, pak podává kniha Дом в изгнании, kterou vydala Русская традиция v roce 2008 a slouţí jako encyklopedie ruské emigrace v Československu. Mimo těchto monografií jsem velkou část informací o ruském školství v ČSR získávala přímo z dobových pramenů. Jednalo se hlavně o výroční zprávy jednotlivých školních institucí. Kaţdá výroční zpráva obsahovala stručné shrnutí historie dané instituce, popis aktivit v průběhu roku, statistiku studentů, personálu, seznam učebnic a vyučovaných předmětů a rovněţ informace o zdraví studentů a jejich fyzickém rozvoji. Ve výročních zprávách ruských gymnázií se také objevoval podrobný seznam studentů jednotlivých tříd daného školního roku. Všechny výroční zprávy ruského gymnázia v Moravské Třebové a ruského gymnázia v Praze jsou uloţeny ve fondu Slovanské knihovny k prezenčnímu vypůjčení, ale jsou rovněţ digitalizovány a volně přístupny na internetových stránkách Slovanské knihovny. Jako základní prameny, z kterých jsem vycházela při psaní diplomové práce, slouţily pedagogické časopisy, které vydávala ruská emigrace v Praze. Jedním z těchto pramenů byl časopis Русская школа за рубежом, který vycházel v letech 1923-1931. S myšlenkou zaloţení pedagogického časopisu přišla skupina ruských pedagogů, kteří ţili v Praze. Jedná se o profesora S. I. Hessena1, S. I. Karcevského2 a V. A. Riganu3. Tato odborná skupina se obrátila na Zemgor, zda by mohl časopis financovat. Výbor Zemgoru shledal poţadavek profesorů velice prospěšným pro rozvoj ruského školství v zahraničí a podpořil ho finančně. Časopis se zabýval popisem ţivota ruské školy v emigraci, v Rusku a v zemích, které nabídly emigrantům útočiště. V časopise se objevovaly rovněţ články, které se zaměřovaly na nejnovější pedagogické metody pouţívané v západní Evropě, Americe, ale také ve slovanských zemích. Kdyţ se podíváme podrobněji na obsah časopisu, je moţné jej rozdělit do sedmi tematických okruhů, které se věnovaly všeobecné pedagogice, národní osvětě v SSSR, ruskému školství v emigraci, národní osvětě v západní Evropě a Americe, otázkám metodiky, bibliografii (shrnutí pedagogických časopisů, učebnic a knih pro děti a mládeţ) a posledním okruhem byla 1
Гессен Сергей Иосифович (1887-1950), ruský profesor, filozof, od roku 1923 působil v Praze, kde přednášel na ruském Pedagogickém institutu, poté přednášel ruskou filologii na Německé univerzitě v Praze, představitel petrohradské školy novokantství, GONĚC, V.: Sergius Hessen a Československo, Brno 2000. 2 Карцевский Сергей Иосифович (1884-1955), jeden z představitelů ženevské lingvistické školy, zabýval se obecnou jazykovědou a ruskou filologií. 3 Ригана Владимир Aнтонович (1884-1971), profesor matematiky a fyziky na ruském gymnáziu ve Strašnicích, člen Svazu ruských pedagogů středních a nižších škol v ČSR.
6
kronika. Časopis vycházel v ruském jazyce šestkrát ročně.4 Jako jediný z pedagogických časopisů v Praze nebyl vydáván Pedagogickým byrem. Od 4. čísla jej vydával Kulturně osvětový odbor Zemgoru. Dalším zdrojem, ze kterého jsem čerpala, byl časopis Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, který vycházel v Praze v letech 1923-1931 a řadí se mezi hlavní informační pedagogická vydání ruské emigrace v zahraničí. Бюллетень byl orgánem emigrantské organizace Педагогическое бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, která koordinovala činnost ruských emigrantských škol. V čele byra stál ruský filozof a pedagog V. V. Zenkovský. V rámci ruské pomocné akce mělo byro na starost podporu pedagogických hnutí ruské emigrace, přípravu ruských učitelů pro emigrantské školy v zahraničí a vydávání pedagogických časopisů emigrace, které sdruţovaly ruské pedagogy a studenty po celém světě.5 Časopis Бюллетень obsahuje články, které se týkají zasedání Pedagogického byra, pedagogických konferencí a sjezdů, které se konaly hlavně v Praze, a také se věnuje ruské škole v zahraničí.6 Kromě výše uvedených periodik jsem informace o ruské emigraci v Československu získávala také z časopisu Студенческие годы, který vydávalo sdruţení ruských emigrantských organizací v letech 1922-1925 v Praze. Časopis byl následovníkem časopisu Студент а v letech 1926-1928 jej nahradil časopis Годы. Jednalo se o časopis, který se zajímal o studentský ţivot, ale objevovaly se v něm také články významných ruských spisovatelů v emigraci a dalších pedagogů. Poslední periodikum, které se týká ruského školství v emigraci a s kterým jsem pracovala, je Вестникь педагогического бюро, který vycházel dvakrát měsíčně kromě letních měsíců. Časopis vydával různé
4
БЫЧИХИНА, Т.И.: Роль пражского журнала Русская школа за рубежом в культурнопросветительской деятельности русской эмиграции. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы проведенных исследований. Praha 1995, s. 909-910. 5 BABKA, L. – ZOLOTAREV, I.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012, s. 57-58. 6 Pedagogické byro kromě časopisu Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границе vydávalo také časopis Информационный бюллетень, Вестникь педагогического бюро a další brožury s pedagogickou tematikou. Nejednalo se ovšem o orgán, který působil pouze v Praze. Měl své pobočky v 13 evropských zemích a v Americe. ТЕРЕНЯ, Ю.Ю.: «Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей» (19231931) в системе национального воспитания русского зарубежья. In: „Известия“ ВГПУ. Voroněž 2013, № 1. [online]. [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://guides.rusarchives.ru/browse/guidebook.html?bid=205&sid=711470
7
školní statistiky, články na počest výročí ruských škol v ČSR, ale také popisoval počátky vzniku těchto škol. Všechna periodika byla hojně čtena, a to nejen pedagogy, jak uvádí ve své knize Osudová setkání Ivan Savický. Články o ruské diaspoře, o ruském školství v SSSR a o školství v emigraci oslovovaly širokou veřejnost. Nacházely se v nich zápisy z pedagogických sjezdů v Praze nebo v okolních zemích, také školní statistiky, jubilejní řeči, kroniky významných ruských emigrantů, popisovalo se i zakládání škol v Bulharsku, Francii a dalších zemích. Články se věnovaly tématům denacionalizace ruských dětí, mimoškolnímu vzdělání, ruské kultuře a také svátku Dne ruské kultury7, který se stal jediným emigrantským svátkem.8 Všechna zmíněná periodika jsou uloţena ve fondu Slovanské knihovny v Praze v ruském oddělení periodik. Jsou zde k dispozici jednotlivé výtisky pedagogických časopisů, které vycházely v Praze mezi léty 1922-1931. Časopis Студент za roky 19211922 je přístupný v digitalizované podobě na stránkách Slovanské knihovny.
7
Svátek „День русской культуры“ se slavil v den narození ruského spisovatele A. S. Puškina. Tento svátek se velice rozšířil mezi emigranty a zakořenil se v jejich životech v zahraničí, oslavy tohoto dne byly prostředkem k poznání ruské kultury pro cizince, některá divadla v tento den hrála ruské opery a divadelní hry, 8. červen všichni Rusové slavili, nekonala se výuka, ani žádné zkoušky ve školách, někde byl den prohlášen svátkem, kdy se nepracovalo. К празднованию „Дня русской культуры“. In: Вестникь педагогического бюро, Praha 1927, № 3, s. 35. 8 SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 208.
8
1. ODCHOD RUSKÉ EMIGRACE V únoru
1917
se
Rusko
po
svrţení
samoděrţaví
stalo
jedním
z nejdemokratičtějších států té doby. Začalo vznikat velké mnoţství politických stran, různých spolků a nastal rozkvět společenského ţivota Rusů. V tomto období ovšem začali opouštět Rusko první představitelé ruské emigrace. Jednalo se hlavně o vysoké carské hodnostáře a příslušníky diplomacie. Tito lidé byli proti svrţení carismu a nastolení republiky. Další menší vlna emigrace odešla po listopadu 1917, kdy se demokracie, která vydrţela jen pár měsíců, rozpadla. Vlády se ujali bolševici, kteří nastolili reţim jedné strany – diktaturu proletariátu, a tím rozpoutali občanskou válku, která způsobila obrovské ztráty na ţivotech obou stran a vyústila ve vítězství bolševiků. K emigrantům, kteří opouštěli Rusko v roce 1917, se přidaly také tisíce válečných zajatců z konce 1. světové války. Tito zajatci se nacházeli mimo Rusko a raději volili cestu emigrace. Největší odchod emigrace nastal aţ po totální poráţce bílých na přelomu roku 1921 a 1922, kdy statisíce poraţených vojáků i s rodinami, představitelů ruské inteligence a lidí, kteří byli ohroţeni novým reţimem, nebo v něm odmítali ţít, odcházeli do emigrace. Velká část ruské emigrace se usadila převáţně v Evropě. Největší centra ruských emigrantů vznikala v Německu, Francii a Československu.9
9
TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 5-6.
9
2. RUSKÁ POMOCNÁ AKCE Existuje několik důleţitých důvodů, proč se právě Československo stalo centrem ruských emigrantů. Jedním z důvodů byla jazyková, historická a politická blízkost obou národů. Český národ, jenţ byl součástí Rakousko-Uherska, měl stejně jako Ruské impérium převáţně slovanské obyvatelstvo, které mělo kladný postoj k tehdejšímu carskému Rusku. Velkou roli hrálo také národní obrození.10 Národní obrození probíhalo v českých zemích v průběhu 19. století a jeho hlavní snahou bylo potlačení nucené germanizace českého národa, obnovení českého jazyka a pozvednutí národního sebevědomí Čechů. A právě v této době se objevují tendence sjednocení všech slovanských národů v čele s Ruským impériem. Rusofilství se objevovalo v českých zemích částečně ve formě romantické představy o tom, ţe Ruské impérium jako velká slovanská velmoc ochrání ostatní Slovany před jejich nepřáteli. Český národ vţdy viděl Rusko jako mocné impérium, ale touhy některých Čechů po sjednocení utichají v době rusko-japonské války a s příchodem první ruské revoluce v roce 1905. Ruské impérium uţ není vnímáno jako silná a neporazitelná země, která by měla být vzorem všem Slovanům. Ovšem situace se částečně změnila v průběhu 1. světové války, kdy bylo Rakousko-Uhersko jedním z hlavních účastníků a zároveň samotným strůjcem války. V této době se objevuje nová vlna rusofilství, ale pouze ze začátku války. Po zkušenostech vojáků a legionářů, kteří navštívili Rusko v období války a kteří se masově střetli s ruskou realitou, se tvůrci nového československého státu politicky orientovali na západ. Přispěly k tomu také zkušenosti a vztahy s bolševickým Ruskem.11 Sám Masaryk se po návratu z Ruska vyslovil, ţe celý český národ vyrostl v rusofilství, miloval všechny slovanské národy, ale jejich láska byla podivná. Nakolik byla podivná, se projevilo, kdyţ se dostali vojáci do Ruska a ţili společně s Rusy. Masaryk to zakončuje slovy, ţe československý národ miloval to, co neviděl.12 A posledním, ovšem tím nejdůleţitějším a prvořadým důvodem, byla snaha československých politiků vychovat ve svém nově vzniklém státě ruskou elitu pro
10
VEBER, V. – BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 20. SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 16-18. 12 MASARYK, T. G.: Cesta demokracie I. Projevy-články-rozhovory 1918-1920. Praha 2003, s. 304. 11
10
budoucí demokratické Rusko. Tato elita by jim později zaručila podporu ze strany Ruska jako novému státu, který potřeboval na své straně mocné spojence. Velká část emigrantů se do Československa dostala v roce 1921, kdy se v Konstantinopoli shromáţdilo po evakuaci bílých vojsk z Novorossijska a Krymu více neţ 200 000 bývalých vojáků pod vedením generála Pjotra Nikolajeviče Wrangela. Ten se obrátil na československou vládu se ţádostí o pomoc. Jako odpověď předloţila skupina poslanců interpelaci československé vládě. Tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš odpověděl poslancům slovy, ţe účinné pomoci ruské emigraci můţe být dosaţeno pouze zformováním akce pomoci ruským emigrantům, na kterou Československý stát věnuje dostatečné finanční prostředky. Edvard Beneš rovněţ doplnil, ţe ministerstvo zahraničních věcí se na pomoc ruským emigrantům zaměřuje uţ od počátku roku 1921, kdy podporuje materiálně i morálně pomocné akce na československém území. Mimo jiné oznámil, ţe samo ministerstvo uţ připravilo plán pomoci ruským emigrantům, který postupně začíná uvádět do praxe. Oficiálně pak byla Ruská pomocná akce (Русская акция помощи) přijata 28. července 1921.13 Ruská pomocná akce nebyla pouze humanitární pomocí, ale měla i finanční a politický charakter. Ministerstvo financí pro ni jen v roce 1921 vyčlenilo 10 milionů československých korun a další prostředky poskytla Prezidentská kancelář, různé instituce a jednotlivci.14 Finance na pomocnou akci pro ruské a ukrajinské studenty a profesory v Československu byla odhadnuta v roce 1921 na 7 200 000 Kč, přitom 5 milionů připadlo na Komitét pomoci ruským studentům, milion na chod ruského gymnázia v Moravské Třebové a další částky šly na podporu ruských profesorů a ukrajinského komitétu.15 V dalších letech se finanční pomoc zvyšovala. V roce 1922 a 1923 bylo vyplaceno 120 milionů československých korun. Peníze mezi emigrantské organizace rozdělovali sami emigranti a nad průběhem celé akce dohlíţel zvláštní odbor Ministerstva zahraničních věcí ČSR. Od roku 1926 finanční prostředky na podporu emigrantských spolků a institucí rozděloval Československý červený kříţ a příslušná ministerstva. Ruská pomocná akce měla mít ovšem krátkodobý charakter. Doba její existence byla vypočtena minimálně na 5 let a maximálně na 8 let. Ministerstvo
13
Tisk PS č. 2505 z 1. 7. 1921. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, www.psp.cz/eknih/, Národní shromáždění republiky Československé 1920-1925. 14 VEBER, V. – BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 20. 15 SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 32-33.
11
zahraničních věcí financovalo celou akci za pomoci bank (Legiobanka financovala například vydávání ruských knih a časopisů), průmyslových podniků a jednotlivých mecenášů.16 Československý stát se o ruské občany staral moţná nejlépe z celé Evropy. Na jejich studium, bydlení a jídlo přispíval značnými peněţními částkami, které se ovšem s postupujícím prodluţováním pobytu Rusů na našem území sniţovaly. Pokud jde o finance, mezi velké podporovatele ruské emigrace patřil i ministerský předseda československé vlády Karel Kramář s manţelkou nebo sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk, kteří i po skončení Ruské pomocné akce vynakládali velké finanční částky na podporu ruských emigrantů.17 Největší podpora ruské emigrace ovšem ze začátku pocházela ze strany státu. Zakládaly se ruské, běloruské i ukrajinské instituce a organizace, které měly uspokojovat materiální, ale i duchovní potřeby emigrantů. Vše, co dělala vláda pro emigranty, dělala vlastně pro budoucí Rusko. Čelní představitelé státu věřili, ţe se zanedlouho stane z Ruska demokratický stát a ruští emigranti se budou moci vrátit zpět do Ruska. Podporou ruské emigrace si také chtěli zajistit budoucí dobré vztahy s Ruskem.18 V případě, ţe by padl sovětský systém a emigranti by se mohli vrátit domů, byla by moţnost realizovat strategický vládní plán, který byl zakotven přímo v oficiálním dokumentu Ministerstva zahraničních věcí ČSR. V zásadě šlo o to, ţe by emigranti, kteří pobývali v Československu, museli po příjezdu do Ruska propagovat kulturně a ekonomicky ČSR a částky, které za ně československá vláda platila, by se vykompenzovaly pozváním československé inteligence do Ruska a podpořením obchodu s Československem.19 Ve své podstatě se ruská pomocná akce orientovala hlavně na podporu demokratických sil ruské emigrace. Jejich centrem se stal v Československu Všeruský svaz zemských a městských činitelů Zemgor (Объединение российских земских и городских деятелей в Чехословакии) – místní volený zastupitelský orgán, který zahájil svoji činnost v roce 1921. Jeho hlavním úkolem bylo upoutat pozornost celého světa na 16
TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 7-8. VEBER, V. – BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995, s. 15. 18 VACEK, J. - BABKA, L.: Hlasy vyhnaných: periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska, 1918-1945. Praha 2009, s. 16-18. 19 САВИЦКИЙ, И.: Этапы развития пражской русской эмиграции в 1919-1939 гг. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 49. 17
12
situaci ruských emigrantů a tím získat prostředky na podporu a záchranu ruské emigrace. Zaměřoval se zejména na poskytování materiální, osvětové, právní a zdravotní pomoci ruským emigrantům, ale také na jejich seznámení s ţivotem v západní a střední Evropě, s evropskou kulturou a vědou. Je důleţité uvést také to, ţe Zemgor nebyl politickou organizací a neměl ţádné právo se podílet na politice Československé republiky. Finanční stránka Zemgoru byla zajišťována z členských příspěvků (šlo ovšem jen o symbolickou částku 24 Kč ročně), dále z příspěvků organizací a institucí, které finančně pomáhaly ruským emigrantům (hlavně ministerstvo zahraničních věcí) a také z příjmů organizací, které spadaly pod Zemgor.20 Mezi tyto organizace patřila Automobilová a traktorová škola, Ruská vyšší škola spojové techniky, Ruská svobodná univerzita, Ruský historický zahraniční archív, Ruské reformované reálné gymnázium v Praze, Institut zkoumání Ruska a Ekonomický kabinet profesora S. N. Prokopoviče a mnoho dalších organizací. Mimo jiné spadal pod Zemgor také pedagogický časopis Русская школа за рубежом.21 Samotná pomoc ruským emigrantům ze strany Zemgoru se dělila na několik částí. Emigranti dostávali zdarma obědy a večeře v jídelnách Zemgoru, zdarma dostávali také oblečení a obuv. Zemgor také nechal postavit několik ubytoven v Praze, Bratislavě a Uţhorodě. Mimo jiné zajišťoval práci pro emigranty, buď přímo ve svých organizacích, nebo prostřednictvím třetích osob. Tato činnost byla ovšem značně ztíţena v roce 1928, kdy parlament ČSR vydal zákon na ochranu národního trhu práce, a proto někteří emigranti začali opouštět ČSR a odcházet do jiných evropských zemí. Zemgor ovšem také zakládal školy, knihovny a pořádal různé kurzy a besedy, aby byl zajištěn kulturní a osvětový rozvoj ruských emigrantů.22 Ruská pomocná akce se především zaměřovala na podporu akademické, pedagogické a výzkumné činnosti emigrantů, není proto divu, ţe se o Praze v té době mluvilo jako o ruském Oxfordu. Je nutné také dodat, ţe se pomocná akce nevztahovala
20
СЕРАПИОНОВА, Е. П.: Пражский Земгор и его деятельность. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 597-606. 21 ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 23-24. 22 СЕРАПИОНОВА, Е. П.: Пражский Земгор и его деятельность. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 597-606. Finanční prostředky, které Československá republika vydělila na Ruskou pomocnou akci, nebyly nekonečné a postupem prodlužujícího se pobytu ruských emigrantů na území ČSR, se tyto prostředky značně snižovaly. Proto byla také činnost Zemgoru v dubnu 1933 ukončena.
13
jen na ruskou emigraci. Jednalo se o mnohonárodnostní akci, která podporovala ukrajinskou, běloruskou, kavkazskou a další emigrace a také se týkala všech lidí bez rozdílu jejich společenského nebo materiálního postavení, ať uţ se jednalo o představitele aristokracie nebo o rolníky.23 Ovšem největší podpory se dostalo studentstvu. Československo bylo jedinou zemí, kde absolventi ruských a ukrajinských gymnázií mohli studovat na domácích, ale i na ruských a ukrajinských vysokých školách s maximální finanční podporou státu. Vzdělání mohli získat všichni nehledě na politickou orientaci, ale nesměli se vměšovat do československé politiky.24 Jak uţ bylo řečeno, mezi hlavní zastánce ruské emigrace patřili prezident Tomáš Garrigue Masaryk a předseda vlády Karel Kramář. Kaţdý ovšem podporoval jiná politická uskupení. Prezident Masaryk byl zastáncem budoucího demokratického Ruska a chtěl udělat z Československé republiky centrum, kde by se soustředily všechny kulturní síly emigrace, které by připravily ruskou inteligenci pro nový demokratický stát. Na druhé straně Karel Kramář podporoval spíše návrat monarchie.25 Samotné sloţení emigrace bylo taktéţ různorodé. Jednalo se spíš o demokratická uskupení, která byla tvořena převáţně intelektuály a studenty. Malá část emigrace se také angaţovala v politickém ţivotě. Hlavně se jednalo o monarchisty, kteří ovšem nebyli jednotní. Hlavní spory měli v názoru, kdo je právoplatným dědicem trůnu a také se nemohli shodnout, jestli je lepší samoděrţaví nebo konstituční monarchie. Tato skupina monarchistů ovšem nebyla moc oblíbená v nově vzniklé Československé republice, která sama měla špatné vzpomínky na monarchistickou vládu Rakousko-Uherska. Hlavním zastáncem této skupiny tedy zůstává předseda vlády Karel Kramář. On sám byl velkým milovníkem carského Ruska, a jak sám několikrát uvedl, jeho láska vychází z jeho bytostné podstaty. To, ţe jeho manţelka Naděţda Nikolajevna pochází z Ruska, není příčinou, ale důsledkem jeho velké lásky k Rusku.
23
. SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Международная конференция русской, украинской и белорусской эмиграции в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995, s. 19. 24 VACEK, J. - BABKA, L.: Hlasy vyhnaných: periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska, 1918-1945. Praha 2009, s. 19. 25 SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Международная конференция русской, украинской и белорусской эмиграции в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995. s. 20.
14
Emigrace ze začátku působila jako monolit, který spojovala společná nenávist k bolševikům, ale později se začaly objevovat rozepře. Hlavně se lišily jejich představy o tom, jak s bolševiky bojovat a co dělat, aţ budou zničeni. To ruskou emigraci rozdělovalo. Po čase bylo jasné, ţe se reţim, který bolševici nastolili v roce 1917, v krátké době nerozpadne, proto vyvstala otázka, jaký si zachovat postoj k sovětskému Rusku. V reakci na stávající situaci vzniklo hnutí směnověchovců, které uznalo sovětskou moc. Cílem bylo spolupracovat se sovětským Ruskem a nevyvolávat další odpor, který by mohl mít za následek další krveprolití v zemi. Ovšem většina členů hnutí, kteří se nechali zlákat sovětskou vládou k beztrestnému návratu domů, nakonec skončila v pracovních táborech nebo byli zavraţděni.26 Dalším hnutím bylo eurasijské hnutí, které chtělo tzv. Boţí Rusko. Rusko, které by nekopírovala západoevropskou kulturu, ale které by vycházelo z vlastních bohatých kulturních tradic. Zásadní chybou, která podle představitelů eurasijského hnutí dostala Rusko tam, kde je, bylo napodobování cizích kultur uţ od vlády Petra I.27 Ve třicátých letech se objevuje hnutí mladorusů, kteří chtěli spojit carskou monarchii se sovětským systémem, tedy vytvořit monarchii pracujících. Na začátku třicátých let se v Německu dostává k moci Adolf Hitler a všichni v Evropě cítí narůstající nebezpečí války. V této době se ruská emigrace rozděluje na dvě skupiny, na ty, kteří budou přívrţenci obrany SSSR a na její odpůrce. Na straně podpory SSSR byli mladorusové a na straně druhé stála skupina těch, kteří byli ochotni bojovat s kýmkoliv, aby bylo sovětské Rusko poraţeno.28 V průběhu let ruská emigrace postupně opouštěla ČSR a odcházela do jiných evropských zemí za prací. Největší odchod emigrace nastal v roce 1928, kdy byl schválen zákon na ochranu domácího trhu práce, který upřednostňoval československé občany před emigranty. Ti, kteří přijeli do Československa po dubnu 1923, měli ztíţeny podmínky při hledání práce, a proto většina emigrantů odcházela. Toto omezení se dotklo také studentů, kterým se sniţovala podpora od československého státu. Ruská pomocná
26
TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 11-12. VORÁČEK, E.: Eurasijství v ruském politickém myšlení: osudy jednoho z porevolučních ideových směrů ruské meziválečné emigrace. Praha 2004. 28 TEJCHMANOVÁ, S. Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 16-17. 27
15
akce skončila v roce 1930 a od té doby byli emigranti podporováni pouze ze strany Československého červeného kříţe.29
29
BABKA, L. – ZOLOTAREV, I.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012, s. 16.
16
3. POČÁTKY RUSKÉHO ŠKOLSTVÍ V ČSR Velká část finančních prostředků Ruské pomocné akce byla věnována právě rozvoji ruského školství v ČSR. Vybudování dobrého školního zázemí bylo jedním z prostředků vlády k řešení problému emigrace.30 Mezi emigrací z Ruska se totiţ vyskytovalo velké mnoţství studentů a profesorů, kteří bojovali ve Wrangelově a Děnikinově armádě. Nesmíme opomenout, ţe se emigrace objevovala v Československu uţ před rokem 1920 i po něm, ale velký boom nastal právě v tomto roce. Celkový počet emigrantů se odhaduje na 2 miliony. V ČSR se shromáţdilo v meziválečném období přibliţně 25 000 ruských emigrantů.31 Nejvíce emigrantů se po nastolení komunismu v Rusku shromáţdilo v Turecku. Jednalo se hlavně o příslušníky Wrangelovy armády, kterou tvořili převáţně bývalí studenti, jiţ byli nuceni opustit školu kvůli občanské válce nebo narukovali do armády dobrovolně. Vojáci přebývali v Turecku ve špatných ţivotních podmínkách, ve chladu a bez stálého příjmu potravy. To bylo také důvodem jejich touhy opustit armádu a odejít do emigrace. Generál Wrangel si byl všeho vědom, proto v květnu 1921 vydal příkaz, aby všichni, kteří kvůli svému zdraví nebo z jiných důvodů nechtějí zůstávat v armádě, podali ţádost o propuštění z armády. Poté dostanou status emigranta a budou moci odejít do emigrace. Tuto moţnost vyuţilo asi 20 % vojáků, z nichţ většinu tvořili studenti. Uţ v roce 1919 vytvářeli emigranti různé společenské organizace, do kterých patřily akademické skupiny vzdělaných emigrantů a studentské spolky. Tyto organizace měly za cíl najít volná místa pro studenty v různých státech Evropy, poskytovaly jim materiální pomoc a spolupracovaly s organizacemi, které se zajímaly o vzdělání nového pokolení Rusů. K tomu bylo ovšem nutné vytvořit dobré ţivotní a studijní podmínky pro jejich další rozvoj. Jednou z prvních organizací, která se starala o ruské studenty, byl Spolek ruských studentů v Československu, zaloţený v roce 1921. Měl své pobočky také
30
TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 26. WEYR, F. - NÁHLOVSKÝ, J.: Vysoké, střední a odborné školy v republice československé ve školním roce 1921-22: Československá statistika: Školství – Vydání 4. Praha 1924, s. 93. 31
17
v Brně a Příbrami a spadal pod Spolek ruských emigrantských studentských organizací. Činnost ukončil v roce 1934.32 Po schválení Ruské pomocné akce vládou Československé republiky byla do Turecka vyslána z Československa zvláštní komise, aby prověřila kvalifikaci těch, kteří chtěli studovat v Československu, ale nemohli své dosavadní vzdělání prokázat dokladem o studiu. Emigranti s platnými doklady o studiu byli přijati do Československa bez jakýchkoliv průtahů. Celkem se do země dostalo 5000 studentů. Všechny náklady spojené s převozem studentů financovaly charitativní organizace a vlády zemí, které se ujaly ruských emigrantů. Do Československa byli emigranti přepravováni buď po ţeleznici přes Bulharsko, Bělehrad, Maďarsko a Rakousko, nebo lodní přepravou do Terstu a odtud ţeleznicí do Československa. Jelikoţ se po první světové válce začaly velice rychle šířit infekční nemoci, byla při přepravě emigrantů dodrţována karanténní opatření. První zastávkou ruských emigrantů proto nebyla Praha, ale Pardubice s dobře vybavenou karanténní stanicí. Kaţdý emigrant absolvoval lékařskou prohlídku, očistnou koupel, byli oholeni a ostříháni. Oblečení se jim vydezinfikovalo, pokud bylo v dobrém stavu, nebo dostali nové oblečení z vojenských zásob.33 S příjezdem ruských emigrantů do Československa byla spojena rovněţ bytová krize, tedy problém s ubytováním tak velkého počtu ruských studentů. Sice se zrodila myšlenka vybudování ruského městečka, ale tato myšlenka se nikdy nerealizovala.34 Pro dočasné ubytování studentů se vyuţívaly dřevěné baráky a nevyuţité vojenské a civilní budovy. K těmto budovám patřil Chudobinec sv. Bartoloměje, rozlehlý komplex budov na Vyšehradské ulici v Praze 2. Jako útočiště ruských emigrantů slouţil chudobinec v letech 1921-1924. Nacházely se zde mimo jiné kanceláře Výboru pro podporu studia ruských a ukrajinských studentů v ČSR a Svazu ruských studentů, studenti zde měli knihovny, čítárny, lékařskou ordinaci, informační centrum, jídelny a moţnost krátkodobého ubytování.35 Kousek od chudobince se nacházel Albertov, který byl na 32
KARPENKO, S. - ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 262-264. 33 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 12-13. V roce 1924 byla karanténní stanice z Pardubic přemístěna do Prahy-Libně do izolovaného infekčního pavilonu, dnes je zde areál nemocnice Na Bulovce. 34 KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 284. 35 KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003, s. 8.
18
počátku 20. let centrem vysokoškolského společenského ţivota. V budovách na Albertově byl umístěn Studentský domov s jídelnami, kuchyněmi, knihovnami a společenskými místnostmi. Studentský domov byl místem, kde se střetávali ruští a českoslovenští studenti.36 Další ubytovnou pro ruské studenty byla tzv. Svobodárna, rozlehlý objekt s dlouhými chodbami a s řadami miniaturních pokojů s rozměry vlakových kupé. Pokoje byly odděleny jen nízkými dřevěnými přepáţkami, coţ emigrantům nezajišťovalo ţádné soukromí, a byly jednoduše zařízeny pouze dvěma postelemi a dvěma stoličkami. Většina studentů byla ubytována také v chudobinci ve Strašnicích, který ruským emigrantům věnovala československá vláda. Centrem ruské emigrace se stala Praha, ale emigranti se stěhovali i do dalších českých měst. Hlavně tam, kde se nacházely vysoké a střední odborné školy, ve kterých studovali ruští studenti. K těmto městům patřilo Brno, Bratislava, hornická Příbram, kde se nacházela známá Vysoká škola báňská, kterou navštěvoval značný počet ruských, ukrajinských a běloruských studentů, dále Poděbrady s Ukrajinskou hospodářskou akademií, průmyslová Plzeň, kde ţili ruští inţenýři, kteří pracovali ve Škodových závodech, a nakonec Moravská Třebová, kde se nacházelo ruské reálné gymnázium. Mimo jiné se velká část emigrantů soustřeďovala ve vesnicích kolem Prahy, zejména v jiţních oblastech v obcích Všenory, Mokropsy a Černošice. Bylo to dáno hlavně tím, ţe zde byla moţnost rychlé, levné a spolehlivé ţelezniční dopravy. Celkově bylo ubytování mimo Prahu cenově přijatelnější. Studenti si pronajímali vţdy jeden pokoj, kde jich bylo kolem 3-4 a nájem stál 200-300 Kč měsíčně.37 V Československu tak v průběhu 20. let vznikl systém ruských škol všech stupňů od mateřských škol po vysoké školy. Díky československé vládě bylo školství ruské emigrace velice dobře organizované a vláda ho značně finančně podporovala.38 O ruský Oxford v Praze se zaslouţil hlavně tehdejší prezident T. G. Masaryk. Jeho úmysly byly pragmatické, co se týče zajištění dobrých vztahů s budoucím demokratickým Ruskem, ale i idealistické, kdyţ doufal v brzkou změnu reţimu v tehdejším komunistickém Rusku. Do budoucna chtěl svými kroky zaručit novému československému státu podporu silné
36
KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 16-17. KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003, s. 12-14. 38 WEYR, F. – NÁHLOVSKÝ, J.: Vysoké, střední a odborné školy v republice československé ve školním roce 1921-22: Československá statistika: Školství – Vydání 4. Praha 1924, s. 93. 37
19
mocnosti, kterou mělo být budoucí demokratické Rusko. A právě studenti měli být hlavním nástrojem k vytvoření nového Ruska. Ve své stati z roku 1922 přímo uvádí svůj předpoklad, ţe se ruská inteligence brzy vrátí do Ruska, a rovněţ přišel s myšlenkou převedení všech ruských studentů z ostatních zemí do Československa. Tato myšlenka se ovšem nikdy nerealizovala hlavně z finančních důvodů.39 Názory na podporu ruských emigrantů v Československu však nebyly jednotné. Důkazem slouţí interpelace vládě skupinou poslanců v čele s poslancem Hakenem v roce 1923, ve které poslanci vystupují proti finanční podpoře ruských emigrantů, která by se měla spíš zaměřit na podporu československých chudých studentů, a rovněţ zpochybňují kvalifikaci většiny studentů, ale i profesorů. Mimo jiné poukazují na politickou orientaci některých profesorů, kterou dávají najevo v průběhu svých přednášek. Ovšem všechny tyto poznámky ohledně ruské emigrace vyvrátil svojí odpovědí a pádnými argumenty předseda vlády Antonín Švehla a ministr zahraničí Edvard Beneš.40 Pro
zajištění
dobře
fungující
organizace
ruské
emigrace
na
území
československého státu bylo nutné zřídit centrální orgán, který by hájil právní a ekonomické zájmy všech ruských studentů a zastupoval by je v mezinárodním studentském proudu. Tímto orgánem se stal Spolek ruských emigrantských studentských organizací (Объединение русских эмигрантских студенческих организаций ОРЭСО), který byl ustanoven na prvním sjezdu ruského emigrantského studentstva v roce 1921. Materiální pomoc získával spolek z komerční činnosti, dotací a členských příspěvků. Ovšem podle svých stanov nesměl přijímat peníze od politických organizací, jelikoţ to odporovalo ideologii samotného spolku. V čele spolku stálo sedm lidí, kteří byli voleni na sjezdech na dobu jednoho roku. Spolek byl v roce 1923 rozdělen na dvě oddělení – informační, které mělo informovat společnost o stavu ruských studentů a také vydávalo Informační věstník. Hlavním úkolem druhého mezinárodního oddělení spolku bylo zajišťování kontaktů s mezinárodními organizacemi.41 Další organizací, která vznikla v roce 1921, byl Komitét pro umoţnění studia ruských studentů v Československé republice (Комитет по обеспечению образования русских студентов в ЧСР). První činností komitétu bylo organizování příprav před 39
MASARYK, T. G.: Pomoc Rusku Evropou a Amerikou. In: Otevřít Rusko Evropě, Praha 1997, s. 19. Tisk č. 4380 z 18. 12. 1923 a tisk č. 4612 z 3. 6. 1924. Digitální knihovna Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, www.psp.cz/eknih/, Národní shromáždění republiky Československé 19201925. 41 KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 285-286. 40
20
příjezdem ruských studentů. Přípravné práce lze rozdělit do několika skupin. První věcí byla potřeba zabezpečit ruským studentům ubytování. Tohoto úkolu se zhostilo ministerstvo zahraničních věcí, které získalo pro ruské studenty budovu Chudobince u sv. Bartoloměje a několik místností ve Svobodárně v Libni. Dalšími nezbytnými věcmi bylo zajistit přiměřené stravování, umoţnit emigrantům studium na československých vysokých školách, pečovat o jejich ošacení a také zajistit dopravení studentů do Prahy. 42 V roce 1922 přešlo řízení komitétu pod ministerstvo zahraničních věcí, které pověřilo vedením ministerského úředníka ve funkci ředitele ruského komitétu. Roku 1926 k němu byla přičleněna ukrajinská instituce a vznikl Komitét pro umoţnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR, který ovšem podporoval i studenty jiných národností z Ruska. Komitét se členil na ruské a ukrajinské sekce, které se skládaly z kanceláře pro studentské záleţitosti, oddělení učebních pomůcek, kontrolního, finančního oddělení a účtárny. Většina administrativních pracovníků pocházela právě z řad emigrace. Finance byly přidělovány z rozpočtu ministerstva zahraničních věcí. V roce 1921 poskytlo ministerstvo Komitétu asi 5 milionů Kč. Průměrné náklady na jednoho studenta činily přibliţně 1000 Kč. Mezi léty 1921-31 se komitét staral o 7000 studentů.43 K jeho hlavním aktivitám patřila rovněţ kontrola studia ruských studentů. Studentovi, který měl špatné studijní výsledky, bylo sníţeno stipendium, nebo mu bylo zcela odebráno. V takovém případě se mu ve vysokoškolském průkazu objevilo černé razítko s nápisem, ţe student nemá nárok na podporu ze státních prostředků. Pro studenta to ovšem neznamenalo konec studia. Mohl pokračovat ve studiu, ale ze svých vlastních zdrojů, které získal brigádami nebo prací při studiu.44 Činnost komitétu byla nakonec ukončena v roce 1935 hlavně z finančních důvodů. Při Komitétu pro umoţnění studia ruských studentů v Československu vznikla v roce 1921 Rada ruských profesorů (Совет русских профессоров), která měla za úkol od ministerstva zahraničních věcí zvát do Československa ruské profesory a vědce z řad emigrantů. Jednalo se o pomoc ruské inteligenci, která mohla v Československu pokračovat ve své práci za podpory československé vlády. Zároveň profesoři pomáhali ruským studentům a také nad nimi měli dozor. Činnost rady byla ukončena v roce 42
SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 23-24. 43 PODANÝ, V. – BARVÍKOVÁ, H. a kol.: Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 19181938: Materiály k dějinám. Praha 1996, s. 16-17. 44 KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003, s. 7.
21
1935.45 Podobným orgánem byl také Svaz ruských pedagogů středních a niţších škol v Československu
(Союз
русских
педагогов
средней
и
низшей
школы
в
Чехословацкой республике), který sdruţoval všechny ruské pedagogy a materiálně je podporoval. Mezi další studentské spolky ruské emigrace patřil Spolek ruských emigrantů absolventů vysokých škol v ČSR (Объединение русских, окончивших В. У. З. в Чешской республике), který byl zaloţen v roce 1925, kdy skončila vysokou školu první skupina ruských emigrantů. Po ukončení studia se Spolek snaţil najít ruským absolventům práci v Československu, ale i v zahraničí a rovněţ je materiálně podporoval.46
45 46
ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928., Praha 1928, s. 77-78. Tamtéž, s. 171-172.
22
4. JESLE A ŠKOLKY RUSKÉ EMIGRACE V ČSR Podle pedagogických časopisů, které v meziválečném Československu vydávala ruská emigrace, vznikaly jako první školní instituce jesle a školky pro děti ruských emigrantů. Stejně postupovaly úřady při budování ruských školních institucí i v zahraničí. Důvodem těchto kroků byl fakt, ţe jesle a školky nebyly tak nákladné na provoz jako další vzdělávací instituce a nebyly také náročné na vybavení a učební pomůcky. Navíc vznikala potřeba vytvoření zázemí pro ruské děti, které by jinak trávily dny samy doma, jelikoţ rodiče museli chodit do práce. Děti ruských emigrantů se staly příslušníky cizího státu a neznaly český jazyk, proto bylo vytvoření ruských jeslí a školek prioritou.47 Počet předškolních institucí se kaţdým rokem zvyšoval, ale ve většině případů se nejednalo o jesle a školky obyčejného typu. S potřebami současného ţivota ruských emigrantů v Československu se prodluţoval denní pobyt dětí ve školkách a jeslích od osmi hodin ráno do půl šesté večer a také se sniţoval věk dětí, které byly přijímány do školek. Hlavním cílem školek a jeslí bylo pokračovat ve výchově dětí, upevňovat jejich zdraví, starat se jim o pravidelné stravování, pobyt na čerstvém vzduchu a také o jejich fyzické zdraví.48 Většina školních institucí byla v Československu zakládána Prozatímním hlavním výborem
Všeruského
svazu
měst
v
Praze
(Временный
главный
комитет
Всероссийского союза городов). Výbor se orientoval převáţně na rozvoj předškolní výchovy ruských dětí. Organizoval jesle a školky a za své hlavní cíle si kladl dozor nad dětmi nemajetných rodičů, kterým nabídl práci nebo poskytl moţnost dokončení vzdělání. Druhou věcí, na kterou se výbor orientoval, byla výchova dětí k samostatnosti, lásce k práci a k rodné zemi, čehoţ dosahovali výukou ruských mravů.49 Předsedkyní tohoto výboru byla ruská pedagoţka Adelaida Vladimirovna Ţekulinová (1861-1950), která se velkým dílem zaslouţila o rozvoj ruského školství v emigraci. Je zakladatelkou mnoha ruských gymnázií v Rusku a v zahraničí, mimo jiné je zakladatelkou ruského 47
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 7. Jedná se o přednášku, která byla přednesena na Sjezdu činitelů středního a nižšího ruského školství 5. dubna 1923. 48 ХИРНОВА, О. А.: Дошкольное воспитание за рубежом. In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 8, s. 107-108. 49 ПОСТНИКОВ, С. П. : Русские в Праге 1918-1928. Praha 1928, s. 26.
23
gymnázia v Konstantinopoli, které bylo z její iniciativy převedeno do Moravské Třebové. Jako předsedkyně Všeruského svazu měst organizovala útulky, školky, školy a gymnázia, sháněla peníze díky svým zahraničním stykům a umisťovala děti do škol po celé Evropě. Stala se rovněţ patronkou ruských dětí v Československu „bábuškou Ţekulinovou“. V Československu ţila od roku 1922 do roku 1948, kdy emigrovala do Belgie.50
4.1.
DĚTSKÉ JESLE VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE
Počátky vzniku prvních ruských jeslí v ČSR v roce 1922 jsou podrobně uvedeny v přednášce A. V. Ţekulinové, která byla uveřejněna v časopise Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей51. Jedná se o informace získané z výroční zprávy samotných jeslí. Článek zachycuje budování dětských jeslí Všeruského svazu měst v Praze, které byly otevřeny v listopadu 1922. Ruské jesle byly součástí Praţských jeslí a v době zaloţení v nich bylo umístěno 10 ruských dětí, které měly svoji ruskou chůvu. Dětem byla v jeslích zajištěna prvotřídní péče ze strany personálu. Pokoje, ve kterých se jesle nacházely, byly prostorné a světlé. V článku se také podrobně popisuje běţný den v jeslích, který začínal ranním koupáním dětí, převlékaly se do čistého oblečení a vyměňovaly se jim pleny. Podle věku děti dostávaly jídlo třikrát aţ čtyřikrát denně. Mladší děti chodily spát dvakrát denně, ty starší pouze jednou denně. Celkově jsou jesle popisovány jako instituce, kde vládla čistota a pořádek. Také se velice vychvaluje péče o děti, která byla příkladná. Ke kaţdodennímu ţivotu v jeslích patřila i návštěva českého lékaře a jednou týdně probíhalo váţení dětí. Pokud jde o finanční stránku, nebyly jesle zdarma. Rodiče dětí platili denní částku 10 Kč za dítě. Rodičům s placením jeslí pomáhal Československý červený kříţ, který přispíval ruským studentům částkou ve výši 3 Kč na pobyt dítěte v jeslích. Za děti ostatních emigrantů, kteří nedostávali ţádnou pomoc od státu, vyplácel Československý červený kříţ dokonce 5 Kč z celkové částky. Z celkového počtu 13 dětí bylo v jeslích 5 dětí studentů a 8 dětí ostatních emigrantů. Kromě nákladů na pobyt dítěte v jeslích se musel vyplácet plat ruské chůvě a rodičům se platil lístek na tramvaj. Celkové provozní 50
SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 184. Tento časopis podrobně mapuje školství ruské emigrace v ČSR, vydávalo ho nakladatelství Пламя (založeno v roce 1923 v Praze) a obsahuje školní statistiky jednotlivých školních institucí. 51
24
náklady jeslí činily 15 000 Kč měsíčně, které hradilo Ministerstvo zahraničních věcí Československé republiky.52
4.2.
ŠKOLKA VŠERUSKÉHO SVAZU MĚST V PRAZE
Zaloţení školky pro ruské emigranty je rovněţ popsáno v přednášce A. V. Ţekulinové, která byla přednesena na Sjezdu pedagogů středního a niţšího ruského školství 5. dubna 1923 v Praze. Myšlenka na otevření školky pro děti ruských emigrantů se poprvé objevila v době, kdy přijely první studentské skupiny z Konstantinopole do Prahy, jelikoţ mnoho studentů uţ mělo děti. Většina studentů byla ubytována na kolejích Svobodárna v malých pokojích, kam se nevešel skoro ţádný nábytek. Nacházely se v nich pouze dvě postele a vyklápěcí deska jako pracovní stůl. Kromě studentů zde byli ubytováni rovněţ někteří ruští profesoři i s rodinami, pro které byla vydělena tzv. profesorská chodba, na které měli profesoři s rodinami k dispozici více pokojů. Ve Svobodárně byla taktéţ vysvěcena provizorní kaple pro bohosluţebné účely. Ke konci týdne zde probíhal čilý společenský ţivot, konaly se koncerty, přednášky a různé společenské akce. Ovšem v průběhu týdne byly místnosti a chodby Svobodárny prázdné.53 Toto prostředí kvůli nedostatku soukromí a prostoru nebylo nejlepším místem pro výchovu dětí. Navíc kdyţ rodiče ráno odcházeli, nechávali děti celý den samotné. Přímo na kolejích tedy vznikly jesle ve své primitivní podobě, ale otázka zaloţení školky byla daleko těţší, neţ bylo zaloţení jeslí. K zaloţení školky bylo potřeba zajistit speciální budovu a také finanční prostředky. Ministerstvo zahraničních věcí sice vydělilo ze svého rozpočtu peníze na chod školky, ale naskytl se problém s hledáním budovy. Nakonec se našlo místo v krásné nové budově České školky, kde měla školka moţnost vyuţívat kuchyň, bylo zde topení i osvětlení a také školní nábytek. Podle článku z časopisu Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей bylo první den otevření školky zapsáno 14 dětí, ale jejich počet se postupně zvyšoval. V září 1923 počet dětí dosáhl 37, proto bylo nutné pronajmout si větší prostory. V nových prostorách se nacházely tři místnosti, které 52
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 9-10. 53 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 18-19. Ve Svobodárně žil nějaký čas například filozof N. O. Losskij, rodina ekonoma P. A. Ostrouchova nebo filozof a tamní kněz S. N. Bulgakov.
25
umoţnily rozdělení dětí do tří skupin podle věku a tím i uzpůsobení výuky. Školka také vyuţívala americký systém výchovy dětí, jehoţ hlavním cílem byl harmonický rozvoj fyzického zdraví, všech estetických a etických schopností dítěte, které by z něho měly udělat svobodnou osobnost, přínosnou pro společnost. Kaţdé dítě bylo vychováváno v souladu s jeho individuálními schopnostmi a instinkty. Děti ve školce se také samy obsluhovaly, chystaly stůl, nalévaly polévku a roznášely ji ostatním dětem. Ve školce pracovaly jen dvě posluhovačky, jedna dopoledne a druhá odpoledne. Kromě pedagogické výchovy se ve školce také dbalo na zdraví dětí, stravování a oblékání. Den ve školce začínal v 8:30, kdy dostaly děti snídani. Většinou se jednalo o teplé mléko a chleba. Ve dvanáct hodin měly oběd a ve čtyři hodiny odpoledne dostávaly čaj, bílou kávu nebo kakao s chlebem a mlékem, nebo vajíčkem. Obědové menu bylo vţdy schváleno dětským lékařem, který školku pravidelně navštěvoval. Některé děti také dostávaly rybí tuk a braly své léky. Po příchodu do školky se děti převlékaly a přezouvaly do pohodlných bot. Po obědě byl čas na spánek a poté na pravidelné procházky. Co se týče interiéru školky, snaţil se dětem nahradit jejich domov v Rusku. Všechen nábytek byl vyroben v ruském stylu a na stěnách byly nakreslené obrázky z ruských pohádek. Nábytek dostala školka jako dar od předsedkyně Československého červeného kříţe, doktorky Alice Masarykové. Školka měla také mnoho učebních pomůcek, knih, hraček a klavír. Školku navštěvovaly děti od tří do sedmi let, z toho 15 dětí byly děti ruských studentů a 22 děti ostatních ruských emigrantů.54 Další roky fungování školky Všeruského svazu měst v Praze mapuje v jednom ze svých čísel časopis Вестникь педагогическаго бюро55 z roku 1927. Autorka článku Olga Alexandrovna Mejngardtová, ruská pedagoţka a vedoucí ruské školky, shrnuje pět let existence této instituce. Znovu je vyzdvihována do popředí nutnost zakládání ruských školek, jelikoţ počet emigrantů stále roste. V den otevření školky byl počet dětí 14, ale toto číslo se neustále zvyšovalo. Jelikoţ nebylo moţné najít pro školku větší budovu a navíc ţilo mnoho emigrantských rodin mimo Prahu, začala vznikat oddělení Praţské školky v okrajových částech Prahy. V roce 1924 byla otevřena školka v Říčanech, 1925
54
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 10-14. 55 Časopis mapující vývoj ruských školních institucí v Československu. Vycházel pod záštitou Педагогического бюро v ruském jazyce dvakrát měsíčně. Články do něj psali většinou pedagogové a pedagožky, kteří se v ČSR nacházeli v emigraci.
26
v Újezdě a v roce 1926 v Černošicích. Od roku 1922 aţ do roku 1927 školkou prošlo 354 dětí ruských emigrantů. Zajímavostí je také to, ţe se autorka článku věnuje dalším osudům dětí, které prošly Praţskou školkou. 19 dětí pokračovalo ve studiu na gymnáziu v Moravské Třebové, 13 dětí šlo na gymnázium v Praze, 17 dětí do českých škol, 9 do francouzské školy, 2 do německé, 27 dětí emigrovalo s rodiči do jiné země a o 44 dětech neměla školka informace o jejich současném trvalém bydlišti. Díky stále rostoucímu počtu dětí došlo také postupně ke vzniku tří skupin, do kterých byly děti rozděleny podle věku. Třetí skupina se věnovala školní přípravě a byla posledním stupněm předškolní výchovy. Mimo jiné slouţila školka jako ukázková škola pro Praţský pedagogický institut, který zde studoval chování dětí ve školce. 56 Školka se také zúčastnila Výstavy českých mateřských školek, v rámci které byly prezentovány výtvarné práce dětí ze všech ruských školek v Praze. Vystavovaly se práce dětí od 4 do 7 let, které byly rozděleny do věkových skupin. Nejmladší děti do čtyř let vystavovaly práce z plastelíny, z kartonu a také své práce z hodin výtvarné výchovy. U dětí od 4 do 6 let převládaly obrázky se zvířaty, která znaly z ruských pohádek (pohádka «Лиса и Волк» nebo «Дядя Мазай и Зайцы»), a také se objevuje mnoho obrázků, které barevně zachycují roční období. Nejstarší skupina dětí ve věku od 6 do 7 let, která uţ za sebou měla začátky psaní a čtení, malovala, rýsovala a psala své osobní broţury. Mezi nejkrásnější obrázky patřily ty, které zachycovaly krásy přírody.57
56
МЕЙНГАРДЬ, О.: К пятилетью Детского сада Всероссийского союза городов в Праге (21/XI 1922 – 21/XI 1927 г.). In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 13, s. 181-184. 57 В. Г – ый. Выставка русских детских садов В.С.Г. в Праге. In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 5, s. 61-62.
27
5. ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ ŠKOLSTVÍ RUSKÉ EMIGRACE Základní školy patřily stejně jako školky a jesle k prvním školním ruským institucím, které vznikaly na území Československé republiky, neboť jejich zaloţení nebylo finančně náročné. Ruští emigranti bydleli nejen ve velkých městech, ale i na vesnicích, tudíţ vznikala potřeba zakládat spolu se školami i internáty, aby děti nemusely hodiny dojíţdět do škol. Kromě ruských škol, kterých v počátcích nebylo mnoho, navštěvovaly děti ruských emigrantů i státní československé školy. Zde se ovšem objevoval problém s výukou dětí, které začaly v československých školách postupně zapomínat svůj rodný ruský jazyk. Řešením boje proti denacionalizaci dětí bylo zaloţení ruských škol, pokud na to byly dostatečné finanční prostředky, nebo byla přímo v československých školách zavedena dodatečná výuka ruského náboţenství, ruského jazyka a literatury, ruské historie a geografie. Tématu denacionalizace ruských dětí a pobytu emigrantů v ČSR se pak podrobněji věnuje ve svém článku kníţe Petr Dmitrijovič Dolgorukov58, který vyšel v časopise Русская школа за рубежом.59 Dobová periodika obecně se tomuto tématu velice často věnují. Poukazují na roli československého státu a ostatních evropských zemí v oblasti pomoci ruským emigrantům, ale vyzdvihují rovněţ potřebu emigrantů zachovat si svůj jazyk a kulturu i mimo Rusko. Nejvíc se téma denacionalizace týkalo ruských dětí a studentů. Časopis Русская школа за рубежом, který vycházel v Praze a ostatních evropských zemích, ve svém prvním čísle z roku 1923 popisuje hlavní úkoly ruských zahraničních škol, neboť ony měly zachovávat a dále rozvíjet ruský patriotismus u dětí a studentů. Prvním úkolem ruských škol bylo zachovat v dětech ruské kořeny, rozvíjet v nich a prohlubovala lásku k rodné zemi a kultuře. Dětem se neustále připomínalo dětství 58
Долгоруков Петр Дмитриевич, кн. (1866-1945), kníže, ruský historik, politik a veřejný činitel, jeden ze zakladatelů politické strany kadetů, člen komitétu Všeruského svazu měst, člen rady Ruského zahraničního historického archívu, předseda Výboru Dne ruské kultury (День русской культуры) v ČSR, od roku 1922 pobýval v ČSR, v roce 1945 byl zatčen a převezen do SSSR, kde zemřel v průběhu vyšetřování, SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 277. 59 ДОЛГОРУКОВ, П. Д.: Русская беженская школа. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1, s. 65-67. Článek Dolgorukova o tématu denacionalizace ruských dětí lze nalézt také v časopise Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1924, № 6, s. 76-83, О мерах борьбы против денационализации русских беженских детей.
28
v Rusku, ruská historie, náboţenství a také ruský jazyk. Druhým úkolem ruských škol bylo vychovat z nich rozumné a pracovité lidi, kteří budou prospěšní v budoucnu svou prací v rodné zemi.60
REFORMY ZÁKLADNÍHO A STŘEDNÍHO ŠKOLSTVÍ V ČSR V LETECH 1923-1925
5.1.
Neţ se ovšem začnu věnovat samotným ruským školním institucím, chtěla bych ve zkratce přiblíţit systém základního a středního školství v Československé republice v letech 1922-1925, jelikoţ mnoho ruských dětí navštěvovalo i československé základní a střední školy. V roce 1923 se v periodiku Русская школа за рубежом objevil článek československého středoškolského profesora, spisovatele a redaktora Dominika Filipa, který popisoval první projekt zákona ministerstva školství a národní osvěty, jehoţ cílem byla úprava základního a středního školství v ČSR. Nově vzniklé Československo v sobě mělo pozůstatky rakouského školství, a proto byla potřeba přizpůsobit školství československým podmínkám. Hlavním úkolem projektu bylo prodlouţit studentům dobu, neţ si budou muset vybírat univerzitu a také zabezpečit dostupnost středoškolského vzdělání všem bez rozdílu. Projekt rozděluje střední školu na niţší střední školu s dobou výuky tři roky, kde je vynechána výuka klasických jazyků a je povolena jen výuka jednoho cizího jazyka jedné z národností ţijících na území ČSR (český, slovenský, německý, ruský, polský a maďarský jazyk) a vyšší střední školu. Výuka na vyšší střední škole trvá čtyři roky a dělí se na humanitní a reálné třídy. Studenti, kteří chtějí po studiu pokračovat na vysoké škole, musí absolvovat navíc pátý ročník vyšší střední školy. Projekt také staví na stejnou úroveň tříletou měšťanskou školu s niţšími třídami střední školy. Měšťanská škola dostává novou funkci, kterou je příprava studentů na vyšší střední školu a z niţších tříd střední školy se odstraňuje výuka francouzského a latinského jazyka, aby byly školy na stejné úrovni. Tato část projektu se samozřejmě nelíbila středním školám, ale byla velmi
60
Изучение родного края и зарубежная русская школа. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1, s. 83.
29
výhodná pro studenty měšťanských škol, jelikoţ dříve po absolvování školy nemohli pokračovat ve studiu na dalších školách.61 Pro upřesnění celého systému školství v ČSR v letech 1918-1939 bych ráda uvedla rozdělení školství před nástupem dětí do středních škol. Na vesnicích navštěvovaly děti obecnou školu dvoutřídní nebo jednotřídní. Ve městech navštěvovali ţáci obecné školy pětitřídní, na které navazovaly školy měšťanské nebo niţší střední školy.62 Československému školství se také věnoval ve své knize Filosofické základy pedagogiky S. Hessen, který charakterizoval nové rozčlenění školské soustavy, v němţ se uskutečňuje myšlenka jednotné školy. Tento systém se více přibliţuje americkému a anglickému školství a odpovídá rozlišení mezi postupnými obdobími vývoje člověka, jak ho určila moderní psychologie. První stupeň školství odpovídá pozdnímu dětství (7-11 let) a období od 6-7 let odpovídá přípravka, která je přechodem od mateřské školy k základní škole. Druhý stupeň školství pak odpovídá období adolescence (11-14 let) a třetí stupeň odpovídá období puberty (14-18 let).63 Druhá část projektu se zabývala samotnou organizací vyšší střední školy. Výuka zde probíhala čtyři roky a většina předmětů byla společná jak pro humanitní část, tak pro reálnou část vyšší střední školy. V humanitním oddělení se výuka orientovala na jazyky, hlavně tedy na latinský jazyk, a v reálném oddělení byly hodiny věnovány hlavně deskriptivní geometrii a kreslení. Po ukončení čtyřleté výuky musel student, který chtěl pokračovat na vysoké škole, absolvovat ještě pátý ročník. V tomto ročníku si vybíral jednu z pěti oblastí podle typu jeho budoucí vysoké školy. Jednalo se o oblast klasické filologie, nové filologie, oblast přírodních věd, matematickou oblast a pedagogickou pro budoucí pedagogy. Pokud student ukončil ročník s hodnocením do trojky, postupoval automaticky na vysokou školu. V opačném případě musel skládat zkoušky ze dvou předmětů z oblasti, ve které studoval, a z vyučovacího jazyka.64 Reforma středních škol pokračovala dále aţ do roku 1925, kdy byl komisí specialistů při ministerstvu školství a národní osvěty v čele s profesorem Bydţovským,
61
FILIP, D.: Правительственный проект новой организации средних и городских школ в ЧСР. In:Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 4, s. 76-84. 62 VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha 2011, s. 79-80. 63 HESSEN, S.: Filosofické základy pedagogiky. Praha 1936, s. 159. 64 FILIP, D.: Правительственный проект новой организации средних и городских школ в ЧСР. In:Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 4, s. 76-84.
30
vypracován Návrh zákona o střední škole.65 V článku z roku 1925, který se přímo týkal reformy školství, se autor zaměřuje na středoškolské vzdělání, kdy dochází k přechodu od gymnázií k reálným učilištím a později k reálným gymnáziím. V roce 1925 měl československý stát 303 středních škol, z toho 46 gymnázií, 111 reálných gymnázií, 71 reformovaných reálných gymnázií a 75 reálných učilišť.66 Celkově se tedy střední školy dělily do tří typů. Typ A gymnaziální, kam patřilo klasické gymnázium s latinou od první třídy a řečtinou od páté třídy, reálné gymnázium s latinou od první třídy a francouzštinou nebo angličtinou od páté třídy a reformní reálné gymnázium s výukou latiny od páté třídy a výukou angličtiny nebo francouzštiny od sedmé třídy. Typ B byl reálný se zaměřením na technické obory a moderní jazyky a typ C, kam patřily čtyřleté učitelské ústavy. 67 Podle Návrhu zákona o střední škole měli nárok na studium na střední škole ti studenti, kteří absolvovali pět tříd obecné školy. Stejný zůstává počet let výuky, tedy sedm let. Osm let pouze v případě, ţe chce student pokračovat na vysoké škole. Tři nejvyšší třídy pak byly rozděleny na dvě oddělení – gymnazijní a reálné. Většina předmětů byla stejná, jen studenti reálného oddělení měli místo latiny hodiny deskriptivní geometrie. Osmá třída měla tři oddělení – humanitní, přírodní vědy a matematické. Spolu s touto normální střední školou se mohly zakládat také speciální typy škol, klasická střední škola a slovanská střední škola, kde se studenti ve výuce orientovali na výuku ekonomie a kultury v oblasti budoucích vztahů se slovanskými národy. Dívky musely navštěvovat speciální dívčí školy. V případě, ţe takové neexistovaly, bylo povoleno navštěvovat chlapecké střední školy. Při přechodu z národní školy na střední školu musel student vykonat dodatečné zkoušky. Do páté třídy postupovali pouze ţáci s dobrými studijními výsledky, po ukončení sedmé třídy vykonával student závěrečnou zkoušku stejně jako v osmé třídě, kdy po zdárném vykonání zkoušky odcházel na vysokou školu. Kaţdá střední škola měla svého ředitele a 12 učitelů na plný úvazek. Zakládání soukromých středních škol bylo ohraničeno a podmíněno dodrţením poţadavků ministerstva školství a národní osvěty.
65
Návrh zákona o střední škole – elaborát pracovní komise při poradním sboru pro školskou reformu, zřízeném při ministerstvu školství a národní osvěty, Praha 1925. 66 VELEMÍNSKÝ, K.: Реформа средней школы в Чехословакии. In: Русская школа за рубежом. Praha 1925, № 13/14, s. 69-76. 67 RÝDL, K.: K vývoji správy a řízení školství v českých zemích I. (1774-1989), Pardubice 2010, s. 18.
31
Výhodou této reformy školství bylo to, ţe student byl na prvním místě, škola dostávala moderní základy a brala v potaz rozdíly a schopnosti jednotlivých pohlaví. Školství se orientovalo nejen na intelektuální charakter výuky, ale i na rozvoj vůle studentů a vedlo je k samostatnosti. Tím, ţe se výuka latiny přesunula aţ do vyšších tříd střední školy, se našlo více času pro výuku nových jazyků a dalších předmětů, které se jevily jako důleţité pro praktický ţivot.68
5.2.
RUSKÁ GYMNÁZIA V ČSR
Gymnázia, stejně jako ostatní ruské školy, které vznikaly na území československého státu, měla poskytnout ruským dětem vzdělání a výchovu v duchu patriotizmu postaveného na pravoslavných základech a připravit je pro budoucí demokratické Rusko. Škola a rodina zůstaly jedinými institucemi v ţivotě ruské emigrace, které byly schopny uchovat v dětech rodnou kulturu.69 Ruská gymnázia, která začala vznikat v zahraničí, se svým charakterem lišila od tehdejších gymnázií v Sovětském svazu, ale i od některých zahraničních gymnázií. Jejich jediným cílem uţ nebyla pouze příprava studentů na vysokou školu, ale učební plán byl více zaměřen na praxi. Některá gymnázia v té době suplovala jak úlohu základní školy, tak i střední školy a jejich hlavním úkolem bylo poskytnout ruským dětem alespoň nějaké vzdělání. Hlavním cílem bylo vést studenty k samostatnosti, aby se o sebe v budoucnu dokázali postarat. Je nutné podotknout, ţe i z těchto gymnázií pokračovali studenti ve studiu na vysokých školách, ale charakteristika školy se obecně lišila od československých gymnázií praktičtější výukou.70 V následujících
kapitolách
bych
proto
chtěla
popsat
činnost
dvou
nejvýznamnějších ruských gymnázií, která vznikla na území Československé republiky. Jedná se o Ruské reálné gymnázium v Moravské Třebové a o Ruské reformované gymnázium Zemgoru v Praze.
68
VELEMÍNSKÝ, K.: Реформа средней школы в Чехословакии. In: Русская школа за рубежом. Praha 1925, № 13/14, s. 69-76. 69 КОНДРАТЬЕВА, М. А.: Русская гимназия в условиях эмиграции: основые ценности образования (20-е годы XX в.). In: Российское зарубежье: Образование, педагогика, культура 20-50-е годы XX века. Саранск 1998, s. 79-81. 70 tamtéž
32
5.2.1. RUSKÉ REÁLNÉ GYMNÁZIUM V MORAVSKÉ TŘEBOVÉ Počátky zaloţení ruského gymnázia, které původně vzniklo v Konstantinopoli, jsou popsány ve výroční zprávě71, která shrnuje deset let existence gymnázia. Zásluhu na otevření ruského gymnázia měl Všeruský svaz měst, jehoţ hlavním cílem byla záchrana ruských dětí a snaha dát jim vzdělání. Podíl na zaloţení gymnázia neměla pouze ruská společnost, ale také cizinci. Nejvýznamnějším podporovatelem zaloţení gymnázia byl americký učitel, archeolog a egyptolog Thomas Henry Whittemore72, který pro gymnázium našel budovu a rovněţ zaplatil nájem na rok dopředu ze svých prostředků. Jednalo se o dům s 32 pokoji a Whittemore sám dohlíţel na opravu domu. Gymnázium bylo slavnostně otevřeno 5. prosince 1920 v Konstantinopoli. Mezi významné zakladatele gymnázia patřila Adelaida Vladimirovna Ţekulinová, která se velkým dílem zaslouţila o rozvoj ruského školství v ČSR a v ostatních evropských zemích, dále člen Všeruského svazu měst kníţe P. D. Dolgorukov, první ředitel gymnázia A. P. Petrov a pozdější ředitel gymnázia V. N. Světozarov. V gymnáziu bylo otevřeno osm tříd s 321 ţáky, ovšem počet ţáků se stále zvyšoval, aţ dosáhl pětiset studentů. Při gymnáziu existoval internát, ale ten byl hned ze začátku zaplněn, proto byly otevřeny další dva internáty, které se rovněţ rychle zaplnily.73 V Konstantinopoli působilo gymnázium pouze jeden školní rok, neboť příspěvky na jeho fungování z ruských společenských kruhů a od zahraničních organizací se sníţily na minimum.74 Proto se Všeruský svaz měst rozhodl vytvořit gymnáziu lepší podmínky tím, ţe ho přesune do Československé republiky. Vyřízením přesunu gymnázia byla pověřena A. V. Ţekulinová, která vedla jednání s československým ministrem Václavem Girsou. Jednání byla úspěšná, coţ dokazuje telegram poslaný samotným ministrem Girsou v roce 1921, ve kterém zve do Československa 800 ruských studentů, aby mohli pokračovat ve studiu.75 V Československu zůstalo gymnázium podřízeno zastupitelství Všeruského svazu měst, které ho ze začátku bohatě financovalo, ale v roce 1923 se financování ze strany 71
СВЕТОЗАРОВ, В.: Русская гимназия в Моравской Тржебове 1920-1930 год. Юбилейный исторический очерк. Praha 1931. 72 Celý životopis tohoto mecenáše ruského gymnázia v Konstantinopoli lze nalézt na stránkách Русская традиция, dostupné z http://www.ruslo.cz/articles/884/. 73 СВЕТОЗАРОВ, В.: Русская гимназия в Моравской Тржебове 1920-1930 год. Юбилейный исторический очерк. Praha 1931, s. 5-6. 74 ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928 г.г., Praha 1928, s. 108. 75 SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 23.
33
zastupitelství začalo sniţovat. Veškeré finance převzalo ministerstvo zahraničních věcí, které ovšem kladlo gymnáziu určité podmínky v jeho fungování. Jednou z nich byla trvalá přítomnost zástupce ministerstva v gymnáziu. Tento zástupce měl na starosti finanční prostředky a spravoval všechny hotovostní platby pro gymnázium v souladu s poţadavky ředitele gymnázia. Zástupce ministerstva také kontroloval hospodářskou činnost dané instituce. Pokud jde o pedagogické a učební otázky, byly podřízeny ministerstvu školství a národní osvěty. Ministerstvo gymnáziu udělovalo plné právo právních českých středoškolských institucí, ale s tím rozdílem, ţe u zkoušek musel být přítomen zástupce ministerstva školství a národní osvěty, který také prováděl inspekci v gymnáziu v průběhu celého školního roku. Poslední podmínkou bylo zajištění lékařského dozoru nad celým gymnáziem, kterým byl pověřen místní lékař. 76 V roce 1927 přešlo financování gymnázia na ministerstvo školství a národní osvěty, které vydělilo ze svého rozpočtu 2 700 000 Kč na chod gymnázia.77 V čele gymnázia v souladu se zákonem o ruských gymnáziích z 1.7.1914 byla Správní rada, která se starala o všechny otázky, které se týkaly hospodářsko-finančního pořádku, učebního, výchovného, zdravotního a také administrativního pořádku. O výuku se starala Pedagogická rada, která se kromě jiného zaměřovala i na vnitřní ţivot internátu, který byl součástí gymnázia. Výkonnou funkci zastával ředitel gymnázia, který se staral o administrativu, výchovu a zdravotnictví. Výuku měl na starosti pomocník ředitele. Od roku 1927 do roku 1934 byl ředitelem gymnázia V. N. Světozarov, který byl později rovněţ ředitelem ruského gymnázia v Praze. Vyučování probíhalo podle programu, který byl potvrzen Ministerstvem školství a národní osvěty krymské vlády. Jednalo se o tzv. Ignatěvský model výuky, který vymyslel v letech 1915-1916 hrabě P. I. Ignatěv v tehdejším carském Rusku. Tento model výuky byl hojně vyuţíván v emigrantských školách, ovšem v Rusku se nikdy neuplatnil. Hlavní výhodou programu byla souvislá výuka, která se v emigraci velice cenila. Studenti si díky tomuto modelu výuky mohli vybírat klasický nebo reálný směr vzdělávání. Určitá část výuky byla věnována dodatečným předmětům, jako byla výuka jazyka, literatury, historie a zeměpisu země, ve které emigranti studovali. Díky tomuto modelu se brala v úvahu národní a regionální specifika, sociální a ekonomický rozvoj 76
ЖЕКУЛИНА, А.В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 14-16. 77 SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 120.
34
dané země a potřebnost absolventů v jednotlivých oborech. Právě kvůli těmto specifikům se model velice rozšířil a vyuţíval se i při výuce na gymnáziu v Moravské Třebové.78 Kromě povinných předmětů se vyučovaly i nepovinné předměty, jako byl třetí nový jazyk (anglický, francouzský, německý), hudební výchova (hra na klavír a na housle) a řemesla (obuvnictví, stolařství, knihařství). Principem výuky řemesel bylo to, aby měl kaţdý student po dokončení gymnázia určité základy některého z řemesel, které by se mu hodily v budoucím ţivotě mimo školu. Mezi povinné předměty byla po přesunu gymnázia do Československa zařazena i výuka českého jazyka a české kultury.79 Dalšímu směřování studentů po vystudování gymnázia je věnována statistika z roku 1925, otisknutá v časopise Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Podle statistiky ukončilo gymnázium v roce 1925 81 studentů, kteří dále pokračovali ve studiu na vysokých školách v Československu. Nejvíc studentů pokračovalo na elektromechanické oddělení Českého vysokého učení technického v Praze (14), dále na Vysokou školu báňskou v Příbrami (13), na chemické oddělení ČVUT (10), filozofickou fakultu (10) a na lesní nebo inţenýrské oddělení ČVUT.80 Gymnázium bylo umístěno do objektu bývalého zajateckého tábora. Jednalo se o více neţ 30 staveb, které činily práci vychovatelského personálu daleko těţší, neboť vychovatelé nebyli schopni kontrolovat všechny děti a vést je k normálnímu školnímu řádu. Všichni studenti byli rozděleni do domů, které měly čtyři pokoje po 20-22 lidech a jeden malý pokoj, kde bydlel vychovatel. Celkem bylo v gymnáziu 7 vychovatelů a kaţdý měl na starost 50-60 dětí. Jedním z
problémů nově vzniklého gymnázia v Moravské Třebové bylo
vybavení tříd. Pro účely gymnázia byly vyrobeny pouze jednoduché nepohodlné školní lavice a ţidle. Jinak se pro školní účely vyuţívalo vybavení bývalého tábora. Lépe neţ třídy byla naopak vybavena zdravotní ambulance. Pokoje studentů byly velice stroze zařízeny pouze postelí a věšákem na oblečení. Jediné dva domy pro ţeny byly vybaveny
78
КОНДРАТЬЕВА, М. А.: Русская гимназия в условиях эмиграции: основые ценности образования (20-е годы XX в.). In: Российское зарубежье: Образование, педагогика, культура 20-50-е годы XX века. Саранск 1998, s. 81. 79 ЖЕКУЛИНА, А.В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 14-16. 80 Сведения об окончивших гимназию в Моравской Тржебове в 1925 г. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1926, № 6, s. 25.
35
malým počtem skříní, kdy se dvě nájemkyně dělily o jednu skříň. Lze tedy říci, ţe celková vybavenost prostor gymnázia byla nedostačující. Gymnázium mělo také svoji prádelnu a studenti dostávali gymnazijní stejnokroje, neboť většina studentů neměla peníze na normální oblečení. Zástupce ministerstva, který byl přítomen na gymnáziu, dostával objednávky na oblečení a prádlo a prostřednictvím dodavatelů ho nechával dodávat do skladu gymnázia. Sklad poté předával stejnokroje, mýdla, zubní pasty a kartáčky studentům prostřednictvím jejich vychovatelů. Jídlo zajišťovalo samo gymnázium a zdravotní personál gymnázia sestavoval normu stravování. Samotné stravování na gymnáziu popisuje článek A. V. Ţekulinové, který byl v roce 1923 otisknut v časopise Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей následovně: v 7:30 dostávaly děti kávu s mlékem a bílým chlebem (o svátcích dostávaly kakao), v deset hodin přišly na řadu malé obloţené chleby s povidly nebo medem, v poledne dostaly oběd, který se skládal ze dvou jídel, v pět hodin večer čaj s bílým chlebem a v osm večer měly teplou večeři. Jelikoţ byly některé děti zesláblé a vyčerpané, dostávaly porce buď častěji, tedy třikrát denně, nebo dostávaly navíc mléko, vajíčka a máslo. Vše bylo pouze na doporučení lékaře a pod jeho dozorem. Takových dětí se objevilo v gymnáziu za měsíc i 140, coţ bylo způsobeno jejich strastmi z emigrace. Právě zdraví studentů bylo váţným problémem ze začátku fungování gymnázia. Gymnázium se přestěhovalo do Moravské Třebové v nepříznivém období. Byla zima, domy nebyly dostatečně vybaveny pro ţivot, světlo i topení byly neuspokojující, také byl nedostatek jídla a oblečení. Navíc byli všichni emigranti zvyklí na teplé počasí v Turecku, kde strávili dobu před příjezdem do Československa. Tudíţ se logicky všechny tyto negativní věci projevily na zdraví studentů. Celkový počet nemocných stoupl na číslo 150. Většinou se jednalo o nemoci jako je zánět průdušek a chřipka. Jednou věcí se ovšem gymnázium lišilo od ostatních gymnázií, a tou byl věk studentů. Skoro polovina studentů gymnázia byla ve věku od 18 let a výše a to mělo také vliv na statistiku nemocí v gymnáziu. V prvních letech fungování gymnázia se často evidovala invalidita studentů, způsobená válkou nebo emigrací. Jednalo se o střelná zranění nebo o
36
pohmoţděniny různých částí těla.81 O nemocné se staral lékař, pomocník lékaře a dvě milosrdné sestry. Původně mělo na gymnáziu studovat maximálně 550 studentů, ale vláda tento počet později navýšila na rovných 600 míst. Jako první se měly přijímat ruské děti, které uţ ţily na území Československa. Nakonec se počet studentů v roce 1922 zastavil na čísle 592. Mnohé z těchto dětí prošly útrapami válek, a proto bylo těţké je vrátit do školních lavic a naučit disciplíně. Také byl nutný personál k výchově těchto dětí, na který se studenti zpočátku dívali nedůvěřivě. Mnoho dětí, které se učily v gymnáziu, ţily v ČSR bez rodičů. Jejich ţivot v Československu nebyl lehký. Musely utéci před revolucí a reţimem v SSSR bez rodičů a sourozenců. Jedinou komunikací mezi dětmi a rodiči byly dopisy. Rodiče byli rádi, ţe jsou jejich děti v bezpečí, ale děti mnohdy ţily v nejistotě, co se děje s jejich příbuznými u nich doma a zda jsou ještě naţivu. Celkový počet dětí, které měly rodiče v SSSR, se pohyboval kolem 194 dětí, coţ je 30 % všech studentů. Pouze 116 dětí mělo to štěstí, ţe jejich rodiče ţili v Československu a 44 z nich mělo rodiče přímo v Moravské Třebové. V gymnáziu se tedy učilo kolem 600 dětí ve věku od 8 do 24 let. Někteří z nich strávili dokonce 2 aţ 3 roky na frontě. Velká pozornost byla věnována také fyzickému rozvoji studentů. Děti se věnovaly gymnastice, navštěvovaly Sokol a velkou část dne si hrály na čerstvém vzduchu. Velice oblíbeným sportem byl fotbal. V gymnáziu existovalo devět fotbalových týmů, které se zúčastňovaly zápasů s okolními českými a německými týmy. Škola se také věnovala náboţenské stránce výchovy dětí. Samo náboţenství se mnohdy stávalo útěchou osamoceného ţivota dětí v Československu. Gymnázium proto vyčlenilo jeden z domů k vybudování provizorní pravoslavné kaple, kde se děti kaţdý týden modlily. Z Konstantinopole byl přivezen ikonostas, postaven oltář a bylo vyrobeno také několik nových ikon.82 Velkou úlohu v tehdejším ţivotě gymnázia hrálo také zaloţení několika krouţků pro studenty. Staly se nejlepší metodou k výchově a vzdělávání dětí. Navíc vyplňovaly jejich volný čas, učily je lásce k práci, učily je také samostatnosti a rozvíjení individua.
81
ГОМОЛИЦКИЙ, В. В.: Краткий обзор здоровья учащихся русской гимназии в Моравской Тржебове. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1926, № 10, s. 22-23. 82 С.К.: Русская гимназия Союза Городов в Моравской Тржебове. In: Студенческие годы. Praha 1922, № 3/4, s. 18.
37
Mezi krouţky gymnázia v Moravské Třebové v roce 1922 patřil Spolek ruské mládeţe, který byl zformován ještě v Konstantinopoli, a jeho základním úkolem bylo sjednocení ruské mládeţe pomocí kulturních prácí. Krouţek navštěvovalo asi 57 studentů. Jednalo se o malý krouţek mládeţe, který se členil na čtyři skupiny. První skupinu tvořili milovníci ručních prací (knihaři a truhláři), druhá skupina se zajímala o přírodu, takţe vytvářeli sbírky motýlů, herbáře a postavili si také terárium. Třetí skupina studentů se zabývala fotografováním a čtvrtou skupinou byli sběratelé poštovních známek. Zásluhou jednoho studenta krouţku byl také postaven stroj na výrobu voskových svíček. Umělecký krouţek vznikl na začátku ledna 1922 a jeho hlavním cílem byla divadelní činnost. Jednalo se také o nejpočetnější krouţek, který navštěvovalo aţ 318 studentů. Postupně se jeho činnost rozšířila. Krouţek organizoval různé sporty, vydával umělecké časopisy a pořádal hodiny tance. Další krouţek, krouţek milovníků chemie, měl vlastní laboratoř a chemické pomůcky. V laboratoři pracovalo vţdy maximálně 25 lidí a za čtyři měsíce své činnosti se studentům povedlo uskutečnit 220 pokusů. Je nutné dodat, ţe chemie nepatřila k předmětům, které se vyučovaly na gymnáziu. Účast v krouţku byla dobrovolná, stejně jako vedení krouţku, na kterém se podílel gymnazijní lékař Novikov a vedoucí hospodářství inţenýr Cholomanov. Mezi krouţky gymnázia lze zařadit také práci v knihovně. Vedením knihovny byla pověřena jedna z vyučujících na gymnáziu a k ní bylo přibráno ještě 12 studentů na výpomoc. Knihovna měla plno knih uţ z Konstantinopole, ale postupem času získala další knihy i ze zahraničí a z Československa. Knihovna také slouţila jako čítárna.83 Celkový popis ţivota v gymnáziu v Moravské Třebové, které bylo jedním z největších emigrantských center pro přípravu nové mladé ruské inteligence, nejlépe vystihuje S. P. Postnikov84 ve své knize Русские в Праге: „Для эмигрантов Тржебовская гимназия еще и кусочек России, где с утра до ночи звучит русская речь, слышна русская песня, каждую неделю справляется богослужение в 83
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 14-26. 84 Постников Сергей Порфирьевич (1883-1965), ruský bibliograf, novinář, redaktor, veřejný činitel a eser, jeden ze zakladatelů Ruského zahraničního historického archivu a člen jeho vědecké komise, také byl vedoucím knihovny archivu, v ČSR byl od roku 1923, 1941-1942 vězněn gestapem, v roce 1945 převezen do SSSR, po propuštění v roce 1957 se vrátil do ČSSR. Postnikov je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. ДОБУШЕВА, М. – КРЫМОВА, В.: Ольшаны – некрополь русской эмиграции. Praha 2011. s. 167-168.
38
собственной церкви со стройным пением и колокольным звоном, - где блюдутся и передаются подростающему поколению родные обычаи.“85 Ruské reálné gymnázium v Moravské Třebové bylo v roce 1935 převedeno do Prahy a spojeno s Ruským reformovaným gymnáziem v Praze. Důvodem spojení těchto dvou gymnázií byl malý počet ruských ţáků. Ruská emigrace postupem času odcházela do jiných evropských států za prací, neboť československý trh práce nebyl schopen pojmout všechnu pracovní sílu. Koneckonců samotná podpora ruských emigrantů byla v průběhu třicátých let zajišťována pouze Československým červeným kříţem, jelikoţ ruská pomocná akce byla ukončena v roce 1930.86
5.2.2. RUSKÉ REFORMOVANÉ GYMNÁZIUM ZEMGORU V PRAZE Ruské gymnázium v Praze vzniklo přeformováním základní školy na gymnázium. Počátkům ruské základní školy v Praze a později samotnému gymnáziu se věnuje filozof a člen Svazu ruských pedagogů středních a niţších škol v ČSR Andrej Tichonovič Pavlov. Ve svém článku z roku 1924, který byl otisknut v časopise Русская школа за рубежом, shrnuje první dva roky existence ruského gymnázia v Praze a věnuje se i počátkům zaloţení první ruské základní školy v ČSR. Základní škola pro děti ruských emigrantů ţijících v Praze byla otevřena na podzim roku 1921 (Zemgor na její otevření získal 31 000 Kč od československé vlády). Výuka probíhala po obědě v budově staré měšťanské školy a mezi vyučované předměty patřil ruský jazyk, aritmetika, nové cizí jazyky – němčina a francouzština, a výuka náboţenství. Plynulý chod výuky byl ovšem ztíţen neexistencí internátu, kde by mohli emigranti ţít, neustálou migrací dětí a nedostatkem učebních pomůcek. Hlavním problémem byla těţká ţivotní situace emigrantů, kterou by řešilo právě zaloţení internátu. Dalším negativem bylo odpolední vyučování, neboť děti ztrácely pozornost a byly unavené. Jelikoţ se ve škole učil velice malý počet dětí, bylo moţné, aby se jim učitelé věnovali individuálně, a tím byly jejich znalosti daleko větší neţ v ostatních základních školách. V tomto počtu dětí nebylo moţné rozdělení do tříd, ale děti byly rozděleny do skupin podle vyučovaných předmětů. Na konci školního roku vţdy probíhaly zkoušky v přítomnosti zástupců Zemgoru. 85
Citace z ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 108-109. XV. Výroční zpráva spolkového ruského reálného gymnázia v Moravské Třebové za školní rok 1934-35, Moravská Třebová 1935, s. 4. 86
39
Neustále se zvyšoval počet ruských emigrantů, kteří se usazovali zejména v Praze a jejím okolí, proto se dostala do popředí myšlenka zaloţení ruské střední školy v Praze. Právě ruská základní škola byla v roce 1922 díky rodičovskému výboru, který vznikl na základní škole a hlavně díky jeho předsedovi F. S. Mansvetovi87, přeformována na ruské gymnázium. V Praze do té doby neexistovalo ţádné ruské gymnázium, to bylo pouze v Moravské Třebové, ale ta byla pro ruské emigranty v Praze vzdálená. Gymnázium bylo zaloţeno Všeruským svazem zemských a městských činitelů v Československu (Zemgor) začátkem září roku 1922. Skládalo se z pěti základních tříd a jedné přípravné třídy. Počet studentů se postupně zvyšoval a ve školním roce 1922/23 dosáhl čísla 174 studentů, z toho 115 chlapců a 59 dívek.88 Ve školním roce 1924/25 se počet studentů ruského gymnázia skoro zdvojnásobil na počet 301.89 Gymnázium ze začátku spadalo pod dvě ministerstva Československé republiky. Pod ministerstvo školství a národní osvěty, které se staralo o výuku, výchovu a podporovalo gymnázium finančně, a pod ministerstvo zahraničních věcí, které zajišťovalo materiální stránku chodu gymnázia a materiální pomoc studentům. Od roku 1928 spadalo gymnázium pouze pod ministerstvo školství a národní osvěty.90 Celkově bylo gymnázium podřízeno Zemgoru. Kromě zákonů Československé republiky se tato škola také řídila Ustanovením o Ruském smíšeném reformovaném reálném gymnáziu Zemgoru v Praze. V souladu s tímto ustanovením existovaly v gymnáziu čtyři orgány řízení: Pedagogická rada91, Hospodářský výbor, Rodičovský výbor a ředitel gymnázia (předseda Pedagogické rady a Hospodářského výboru), který zastával výkonnou a řídící funkci gymnázia a internátu. Byl volen na tři roky Pedagogickou radou. Prvním ředitelem gymnázia byl F. S. Suškov (1922-1928), druhým byl J. Svatoš (1929-1932), následoval V. A. Rigana, V. N. Světozarov od roku 1934 do roku 1938, kdy ho nahradil M. Polak a posledním ředitelem byl P. N. Savickij (1940-1944). 87
Мансветов Федор Северьянович (1884-?) – ruský politik a veřejný činitel, člen výboru Zemgoru, jeden z členů předsednictva nakladatelství Пламя, člen redakce nakladatelství Воля России, v ČSR od roku 1922, 1931 odjel do USA. 88 ПАВЛОВ, А. Т.: Русская гимназия Земгора в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 9, s. 106-109. 89 Русская реформированная реальная гимназия Земгора в Праге III Отчет за 1924-1925 учебный год, Praha-Strašnice 1925, s.1. 90 ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 100. 91 Pedagogická rada gymnázia zajišťovala pedagogickou a výchovnou stránku gymnázia, jejím předsedou byl ředitel gymnázia. Rada se skládala z pedagogů a školního lékaře, kteří měli rozhodující hlasy. Poradní hlasy měli vychovatelé v internátu a tři zástupci rodičovského výboru. Zasedání rady navštěvoval vedoucí Kulturního a osvětového výboru Zemgoru G. I. Šrejder. ПАВЛОВ, А. Т.: Русская гимназия Земгора в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 9, s. 113.
40
Ze začátku bylo gymnázium umístěno v jedné z městských škol, ale v půlce října roku 1924 se celá škola přesunula na okraj Prahy do krásné budovy Měšťanské školy ve Strašnicích.92 Ve Strašnicích bylo dost místo, proto zde byl zaloţen chlapecký internát, jídelna, kuchyň, ordinace školního lékaře a knihovna. V areálu uţ ovšem nezbývalo místo pro dívčí ubytovnu, proto byly studentky ubytovány v Holešovicích. Později byly ubytovány v Hostivařích vzdálených od Prahy sedm minut jízdy vlakem. Ubytovna byla vybavena loţnicemi, kuchyní, jídelnou a umývárnami. V blízkosti se nacházela zahrada a hřiště. Do gymnázia dojíţděly studentky ve speciálních školních vagonech a v létě chodily pěšky. Do Strašnic se studentky přestěhovaly aţ v roce 1932. Kromě Rusů ţila ve Strašnicích asi stočlenná skupina Kalmyků, jejichţ děti studovaly na gymnáziu. Kromě klasických předmětů měli výuku kalmyčtiny a hodiny buddhistického náboţenství. Učitelem kalmyčtiny a buddhismu byl S. B. Bajanov, který napsal první učebnici v kalmyčtině – kalmyckou čítanku.93 Internát se nacházel na třech různých místech, které byly od sebe dosti daleko vzdáleny, coţ stěţovalo výuku a výchovu studentů. K dalším věcem, které znesnadňovaly výuku v gymnáziu, patřila časová nesourodost přijímání studentů. Jelikoţ se jednalo o děti ruských emigrantů, probíhalo přijímání studentů celý školní rok. Studenti měli špatnou učební přípravu, také byl velký věkový rozdíl ţáků jedné třídy a začala se projevovat špatná znalost rodného jazyka, neboť některé malé děti za dvouletý pobyt v ČSR skoro zapomněly ruštinu. Vliv na výuku mělo také slabé zdraví některých studentů a špatné ţivotní podmínky, neboť studenti ţili v těsných místnostech, s nedostačující hygienou a nebyla jim věnována základní péče. V některých případech chyběl dozor rodičů při psaní domácích úkolů, bylo málo učebnic a učebních pomůcek a v důsledku přestávky ve výuce, kterou způsobila občanská válka v Rusku, také mnoho dětí odvyklo pravidelné školní disciplíně.94 Výuku zkomplikovalo také to, ţe v budově měšťanské školy probíhala zároveň výuka nejen gymnázia a měšťanské školy, ale i místní základní školy a také kurzy pro dospělé. Proto byla doba jedné vyučovací hodiny 92
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1923, № 3, s. 27-32. 93 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 42-44. Ve Strašnicích byl kromě ruských studentů ubytován také školní personál s rodinami, učitelé s rodinnými příslušníky, ale rovněž i někteří rodiče, kteří si zde hledali byty (nechtěli, aby jejich děti bydlely v internátech). Zanedlouho vznikla ve Strašnicích velká komunita Rusů, kteří měli označení „strašničtí Rusové“. 94 ПАВЛОВ, А. Т.: Русская гимназия Земгора в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 9, s. 111-112.
41
zkrácena na čtyřicet minut. V roce 1924/25 se situace zlepšila, jelikoţ gymnázium získalo další prostory ve Strašnicích, které si přizpůsobilo výuce.95 Ruské gymnázium v Praze patřilo k typu českých reformovaných reálných gymnázií, která byla podobná ruským gymnáziím v posledních dvou desetiletích jejich existence. Proto se gymnázium neustále řídilo rozdělením hodin podle tříd a předmětů, které bylo přijato v českých gymnáziích tohoto typu. Gymnázium se skládalo z pěti tříd a jedné přípravné třídy. V roce 1924 byla dodatečně otevřena šestá třída. V roce 1928 byl zaloţen Spolek pro vydrţování ruských středních škol v ČSR (Общество попечения о русских средних учебных заведениях в Чехословацкой республике), pod který spadalo gymnázium i s obecnou školou. Výkonným orgánem spolku bylo kuratorium, které bylo sloţeno z volených členů a z členů daných svojí funkcí, jako byli představitelé ministerstev.96 Výuka všech předmětů na gymnáziu probíhala v ruském jazyce. Výuka českého jazyka byla povinná od první třídy. Z nových evropských jazyků se povinně vyučovala francouzština a němčina. K dodatečným vyučovacím předmětům patřila výuka ruské historie, zeměpisu Ruska, náboţenství, ruského jazyka a literatury. Těmito předměty se zachovával národní ruský charakter a tradice ruské školy.97 Povinně museli všichni studenti navštěvovat hodiny gymnastiky. Mimo jiné se zúčastňovali povinných ranních rozcviček, sportovních her v tělocvičně nebo venku a pořádaly se procházky na čerstvém vzduchu. Pro studenty přípravných tříd se organizovala výuka za dobrého počasí i venku. Hlavně tedy v pondělky a čtvrtky od jedné do čtyř. Velice oblíbené byly naučné procházky po okolí Strašnic i mimo Prahu kolem povodí dolní Berounky a Vltavy. Organizátorem těchto výletů byl učitel přírodovědných předmětů v strašnickém gymnáziu profesor P. V. Krotkov. Organizoval výlety pro děti školního věku i starší studenty a seznamoval je s ţivou i neţivou přírodou.98 Z věcí, kterými se ruské gymnázium lišilo od českých gymnázií, lze uvést funkci školního lékaře, který na škole působil povinně. Tuto práci v gymnáziu vykonávala školní lékařka E. E. Karcevská, která se starala o zdraví všech studentů. Lékařka se 95
Отчет русской реформированной реальной гимназии в Праге за 1923-1924 учебный год. PrahaStrašnice 1924, s. 4-5. 96 Русская реформированная реальная гимназия в Праге. VII отчет за 1928-1929 учебный год. Praha-Strašnice 1929, s. 1. 97 ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 102. 98 KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století). Praha 2003, s. 29.
42
podílela na rozhodování o reţimu dne, o stravě dětí a dbala na jejich hygienu. Děti se špatným zdravotním stavem byly pak na konci školního roku posílány na ozdravné pobyty, do českých rodin a na dětský ruský tábor v Tatrách. Zde se děti regenerovaly a zotavovaly. Kromě funkce školního lékaře byla v ruském gymnáziu také povinná funkce učitele hudby, kterou vykonával učitel S. P. Orlov.99 Na hudební výchovu se kladl velký důraz, neboť měla za cíl nejen rozvíjet hudební sluch dětí, ale vyvolat v nich lásku k ruské hudbě. V gymnáziu proto existovaly smíšené, dívčí a dětské sbory, které pořádaly školní koncerty světské a duchovní ruské hudby. Také se dbalo na rozvoj literatury a umění u studentů, proto se všichni studenti podíleli na tvorbě studentských časopisů (Звездочка, Мысль, На чужбине, Наш кружок).100 Ve výroční zprávě gymnázia za školní rok 1925/26 se uvádějí další krouţky a hodiny, které měly výchovný a vzdělávací charakter. Patřil k nim symfonický orchestr, orchestr hráčů na balalajku, literárně-umělecký krouţek, účast v místním a ruském Sokolu a fotbalové zápasy.101 Všichni studenti dostávali učebnice zdarma od gymnázia, a podle poskytování materiální pomoci, byli studenti rozděleni do pěti skupin. První skupinou byli studenti a studentky, kteří ţili přímo na ubytovnách gymnázia, druhá skupina studentů dostávala výţivné v plné výši (400 – 450 Kč), třetí skupina dostávala oblečení, obědy a jízdenky na tramvaj, čtvrtá skupina dostávala pouze obědy a poslední pátá skupina nedostávala ţádnou materiální podporu, kromě učebnic.102 Studenti dostávali stipendium buď od ministerstva školství a národní osvěty, nebo z prostředků kuratoria (Spolek pro vydrţování ruských středních škol v ČSR).103 Toto stipendium vyuţívali studenti hlavně na ubytování v internátu. Poplatky za ubytování ve školním roce 1934/35 se pohybovaly kolem 300 Kč měsíčně pro děti do 14 let a 400 Kč pro starší děti. Za ošacení se platilo zvlášť 50 Kč měsíčně. Rovněţ se platilo školné ve výši 200 Kč za semestr. Od poplatků byli osvobozeni sirotci, nebo děti nemajetných rodičů, ale musely mít dobré studijní
99
ПАВЛОВ, А. Т.: Русская гимназия Земгора в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 9, s. 114. 100 ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 102. 101 Русская реформированная реальная гимназия Земгора в Праге III Отчет за 1925-1926 учебный год, Praha-Strašnice 1926, s.2. Výroční zpráva podává statistické informace o počtu žáků v jednotlivých třídách, o jejich trvalém bydlišti, náboženství, jazyku a národnosti. 102 ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1923, № 3, s. 27-32. 103 Русская реальная гимназия в Праге 1921-1941, Издание Русского Родительского Комитета, Praha 1941, s. 15.
43
výsledky a chování, aby jim byla vyplácena podpora. Ostatním studentům byla podpora vyplácena v podobě obědů zdarma, sníţení školného a internátního poplatku.104 Důleţitou součástí ţivota ruských emigrantů bylo také souţití s okolím. Všichni studenti byli členy Sokola, účastnili se sokolských sletů a navštěvovali se s ţáky českých škol. Většímu sblíţení s českými obyvateli také napomáhaly letní pobyty ruských gymnazistů v českých rodinách a na letních táborech. Praha jako taková hrála velkou roli v ţivotě ruských emigrantů, jelikoţ byla slovanským centrem kulturního a duchovního světa. Sama Praha byla nevyčerpatelným materiálem pro všechny pedagogy a prostřednictvím exkurzí po Praze se studenti seznamovali s jejími krásami a prohlubovali si znalosti, které získali v hodinách. Kromě exkurzí navštěvovali studenti také divadelní představení, operu a koncerty České filharmonie. Jelikoţ byla Praha v době existence gymnázia také významným ruským centrem, navštěvovali studenti ruské spolky, které zde vznikaly, například Ruské komorní a dramatické divadlo, Studio Moskevského uměleckého divadla, výstavy obrazů ruských umělců a literární večery, čímţ se upevňovaly a prohlubovaly vztahy studentů k rodné zemi. Za poslední zmínku stojí knihovna gymnázia, která v roce 1928 obsahovala 18 500 svazků v tehdejší hodnotě půl milionu československých korun. Knihovna gymnázia se v té době mohla pyšnit organizací, ale i výběrem knih, jelikoţ se v ní nacházela nejlepší dětská literatura předrevolučního období. Vzhledem k velkému počtu svazků bylo moţné vytvořit
seznamy
literatury,
které
musel
kaţdý
ročník
gymnázia
přečíst.
K nejoblíbenějším ruským autorům mezi studenty patřil Lev Nikolajevič Tolstoj, Ivan Sergejevič
Turgeněv,
Vladimir
Galaktionovič
Korolenko,
Fjodor
Michajlovič
Dostojevskij, Alexandr Sergejevič Puškin nebo Anton Pavlovič Čechov. Ze zahraničních autorů se jednalo o Aloise Jiráska, Boţenu Němcovou, Svatopluka Čecha, Émila Zolu, Charlese Dickense, Jacka Londona nebo Rudyarda Kiplinga.105 V dalších letech existence gymnázia došlo k několika podstatným změnám, a to v roce 1934, kdy vznikla z přípravných tříd pětiletá obecná škola, a v roce 1935, kdy došlo ke spojení gymnázia s Ruským reformovaným gymnáziem v Moravské Třebové a k přejmenování na Spolkové ruské reálné gymnázium v Praze s právem veřejnosti. V Československu totiţ existovaly dvě formy školství – veřejné a soukromé, které byly
104
XIII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze za školní rok 1934-1935. Praha 1935, s. 22-23. 105 ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928 , Praha 1928, s. 104-108.
44
realizovány pouze se svolením ministerstva školství a národní osvěty, jeţ propůjčovalo právo vydávat vysvědčení, tzv. právo veřejnosti.106 V roce 1935 byly rovněţ pozměněny učební osnovy gymnázia přidáním předmětů československých středních škol, ale pořád byly vyučovány národní předměty, jako je ruský jazyk a literatura, ruská historie a zeměpis.107 Později v učebním roce 1940/41 se na gymnáziu z praktických důvodů začal vyučovat německý jazyk. Sám ruský ředitel gymnázia P. N. Savickij měl zájem na tom, aby kaţdý student po ukončení studia ovládal mluvený a psaný německý jazyk. Chtěl dosáhnout toho, aby nebyla neznalost německého nebo českého jazyka překáţkou studentů při hledání práce.108 V roce 1936 uznalo ministerstvo školství a národní osvěty gymnázium za vládní školní instituci, coţ dalo absolventům gymnázia moţnost pokračovat ve studiu na všech vysokých školách. V roce 1937 byla při gymnáziu zřízena mateřská škola a také započala stavba nové budovy gymnázia na ulici 1. listopadu na Pankráci, která byla financována z příspěvků emigrantů za podpory ministerstva školství a národní osvěty.109 Budova měla světlé prostorné třídy, aulu, kabinety, posluchárny, laboratoře, knihovnu, kreslírnu a tělocvičnu. V budově se kromě devíti tříd ruského gymnázia nacházelo šest českých gymnazijních tříd, ruská obecná škola a německá obecná škola.110 Nová budova školy byla schopna pojmout také internát pro 120 dětí, který zaujímal celé levé křídlo budovy. Děti v internátu byly rozděleny podle věku a odděleně podle pohlaví. Chod internátu a výchovu studentů zajišťovali vychovatelé, kteří měli pomocníky z řad starších studentů.111
106
RÝDL, K.: K vývoji správy a řízení školství v Českých zemích I. (1774-1989), Pardubice 2010, s. 19. ОБУХОВ, Б. Г. История русского образования в Праге: Деятельность русской пражской гимназии во второй половине 1930-х - первой половине 1940-х годов. Историческое объединение «КЛИО». Средняя школа при Посольстве России в Чехии [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://ruschoolcz.com/school/sch_clio2.htm. 108 Русская реальная гимназия в Праге 1921-1941, Издание Русского Родительского Комитета, Praha 1941, s. 5. 109 XVII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze s právem veřejnosti 1937-1938. Praha-Strašnice 1938, s. 2. 110 Русская реальная гимназия в Праге 1921-1941, Издание Русского Родительского Комитета, Praha 1941, s. 10. 111 ОБУХОВ, Б. Г. История русского образования в Праге: Деятельность русской пражской гимназии во второй половине 1930-х - первой половине 1940-х годов. Историческое объединение «КЛИО». Средняя школа при Посольстве России в Чехии [online]. [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://ruschoolcz.com/school/sch_clio2.htm. 107
45
Ve školním roce 1938/39 uţ nebyla otevřena ruská mateřská škola, která působila při gymnáziu. Důvodem byl malý počet dětí ruských emigrantů. V tomto roce byla rovněţ zrušena základní škola, která existovala při gymnáziu.112 Po druhé světové válce chtěla škola obnovit svoji činnost, ale byla přeformována na sovětskou střední školu. Většina předválečných profesorů odešla a výuka se také značně změnila. Byla zrušena výuka pravoslaví a knihovna byla ochuzena o knihy, které neodpovídaly sovětským myšlenkám. Školu navštěvovaly pouze děti ze sovětských rodin a tím definitivně skončila více jak dvacetiletá činnost ruského gymnázia v Praze.113
5.3.
RUSKÁ AUTOMOBILOVÁ A TRAKTOROVÁ ŠKOLA V PRAZE
Otevření specializovaných ruských škol na území ČSR bylo důleţitým úkolem Zemgoru, který měl za cíl připravit studenty k samostatnosti a k práci v cizí zemi. Proto začaly v Československu vznikat specializované školy a kurzy k výuce ruských emigrantů. Výsledkem těchto snah bylo zaloţení Ruské automobilové a traktorové školy v roce 1922. Škola vznikla z původně automobilových kurzů, kde probíhala výuka tři měsíce. Automobilové kurzy byly mezi ruskými emigranty velice oblíbené a podle článku z časopisu Воля России je samotný Zemgor, pod který kurzy spadaly, povaţoval za své „oblíbené dítě“. Mnoho členů Zemgoru tyto kurzy navštěvovalo, skládalo zkoušky a dostávalo řidičská oprávnění. Kurzy byly zajímavé rovněţ pro československé průmyslové a hospodářské podniky, které chtěly posílat na jih Ruska velké mnoţství traktorů spolu s technickým personálem. Mimo jiné měla škola slouţit jako přípravka pro velice vyhledávané zaměstnání taxikáře. Proto byly kurzy nakonec za pomoci československé vlády a československých podniků přeformovány na automobilovou a traktorovou školu.114 Jednalo se o speciální technickou školu, která měla dvě oddělení – řidičské a mechanické. V řidičském oddělení trvala výuka šest měsíců a v mechanickém deset měsíců. V řidičském oddělení se připravovali řidiči automobilů a traktoristé, jejichţ náplní výuky byly základy řízení, výuka lehkých oprav automobilů a výměna součástek.
112
XVIII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze s právem veřejnosti 1938-1939, Praha-Strašnice 1939, s. 6. 113 KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001, s. 83-84. 114 Русские за-границей. In: Воля России. Praha 10. května 1922, № 18, s. 22.
46
V druhém oddělení se studenti kromě základů řízení učili základům klempířství, pracovali na obráběcích strojích a také prováděli sloţitější opravy automobilů a traktorů. Po ukončení kurzu získali studenti titul instruktor.115 V době otevření přijala škola 100 lidí, z toho 76 % ve věku do třiceti let a 24 % nad třicet let. Všichni studenti museli také absolvovat dodatečný kurz algebry, geometrie a fyziky, ze kterého skládali zkoušky. Ten, kdo zkoušku udělal, byl přeřazen na mechanické oddělení. Jednalo se o 50 lidí, zbylých 50 zůstalo v řidičském oddělení. V prosinci 1922 se konaly závěrečné zkoušky v řidičském oddělení, které úspěšně sloţilo 44 lidí, z toho 16 na výbornou. Tito úspěšní studenti pak byli přeřazeni na mechanické oddělení. Kromě školních zkoušek, museli studenti vykonávat zkoušky u policie, aby mohli jezdit po Praze a zbytku republiky. Nakonec školu ukončilo všech 100 lidí a na další rok se uţ hlásilo 351 lidí. Velký zájem o školu byl způsoben tím, ţe lidé chtěli ovládat řemeslo, které by jim pomohlo lépe najít práci. Další studenti školy měli kromě povinných kurzů také vedlejší kurzy a přednášky, které se věnovaly silničnímu stavitelství.116 Fungování školy v dalších letech je popsáno v knize S. P. Postnikova Русские в Праге z roku 1928, kde se autor podrobněji věnuje výuce ve škole. Podle uvedeného zdroje měla škola k dispozici velice dobře vybavenou mechanickou dílnu, čtyři automobily a jeden traktor. Vybavení dílny bylo zajišťováno českými podniky a v těchto podnicích také probíhala praktická výuka studentů. Kvůli praktickým hodinám výuky řízení měla škola pronajatý pozemek blízko Prahy o rozloze kolem jednoho hektaru. Výuka v obou odděleních byla tedy logicky rozdělena na praktickou a teoretickou část výuky. V mechanickém oddělení se teoretická výuka týkala předmětů, jako jsou algebra, geometrie, fyzika, dále se výuka zaměřovala na studium spalovacích motorů, zemědělských strojů, traktorů, na obdělávání půdy, technologie kovů, ale i na rýsování nebo účetnictví. V praktických hodinách si studenti ověřovali získané vědomosti. Výuka v řidičském oddělení byla velice podobná jako v mechanickém oddělení, ovšem kvůli kratší době kurzu byl vyučovaný materiál zkrácen. Postnikov se také zabývá financováním studentů. Všichni studenti dostávali od vlády stipendium ve výši 500 Kč měsíčně do 1. ledna 1927. Po tomto datu se jim
115
ПОСТНИКОВ, С.П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 114. ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1923, № 3, s. 33-34. 116
47
stipendium sníţilo na 450 Kč měsíčně, ovšem dostávali také slevy na tramvaj a na vlak. Ve škole byla zaloţena spořící pokladna, kam studenti přispívali 10 Kč měsíčně a na oplátku kaţdý dostával od školy 30 Kč měsíčně. Do roku 1928, kdy byla činnost školy ukončena, ji absolvovalo celkem 712 studentů a 75 procent z nich hned získalo práci ve svém oboru. V Praze také existoval Svaz ruských řidičů, který zaloţili sami studenti.117
117
ПОСТНИКОВ, С.П. Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 115-116.
48
6. RUSKÉ VYSOKÉ ŠKOLY V ČSR V této kapitole se zaměřím na vysoké ruské školy a odborné školy, které vznikaly na území Československé republiky. Jedná se o velký počet škol, ale ve výsledku tyto školy navštěvovala pouze jedna třetina ruských studentů v Československu. Většina studentů navštěvovala československé vysoké školy hlavně v Praze, Brně a Bratislavě. Mezi oblíbené obory patřila agronomie, medicína, chemie, lesnictví a technika.118 Podle časopisu Студент z roku 1922 se v tomto roce nacházelo v Československu 2 200 ruských studentů, z toho 1 900 v Praze, 200 v Brně a 35 v Příbrami. Kaţdý student dostával stipendium od československé vlády, které se pohybovalo kolem 560 Kč měsíčně. Studium na československých vysokých školách měli ruští emigranti zdarma a od škol dostávali rovněţ učební pomůcky. Kromě československé vlády se na financování studentů podílely americké dobročinné organizace, například YMCA (Křesťanské sdruţení mladých muţů), které studentům zajišťovaly knihy, dodatečnou lékařskou pomoc, jídlo a podporu v oblasti sportu.119 K nejvyhledávanějším praţským vysokým školám patřilo Vysoké učení technické, na kterém ve školním roce 1920/1921 studovalo 4 845 studentů, z toho 53 ruských emigrantů. Nejvíc ruských studentů bylo evidováno na elektromechanickém oddělení. Druhou nejoblíbenější vysokou školou byla Karlova univerzita, na které studovalo 310 ruských studentů. Počet ruských studentů se ovšem postupem let zvyšoval.120
6.1.
RUSKÝ ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŢSTEVNICTVÍ
Ruský ústav zemědělského druţstevnictví byl zaloţen v roce 1921 v Praze. Jeho zakladatelé si kladli za cíl, aby ústav rozšiřoval druţstevní znalosti mezi druţstevníkyemigranty a také zachoval a prohloubil ideologii druţstevní práce, která existovala v předrevoluční době. Zemědělství mělo hrát významnou roli v budoucnu, kdy bude potřeba obnovit Rusko a právě příprava zemědělců byla základním úkolem ústavu.121
118
SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 37. 119 Положение русского студенчества в эмиграции. In: Студент к итогам за год. Praha 1922, № 3, s. 45. 120 Высшие учебные заведения в Праге. In: Студент – орган культурно-просветительный и информационный. Praha 1921, № 1, s. 39-40. 121 ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 90-91.
49
Ústav byl zaloţen skoro z poloviny z ruských prostředků, neboť druţstva byla v Rusku velice bohatá a podařilo se jim část kapitálu převést do zahraničí. Kromě peněz z Ruska se podařilo druţstevníkům získat i sponzory v Československu. Československý stát se podílel na financování ústavu jen 16 %, coţ byl ojedinělý úkaz v celém ruském školství v Československu, kdy stát všechna školní zařízení financoval téměř stoprocentně.122 Podle statistiky z roku 1923 navštěvovalo ústav v průběhu prvních dvou let existence 368 posluchačů, z kterých vystudovalo 95 lidí a 33 lidí absolvovalo Kurzy zemědělského druţstevnictví, které existovaly při ústavu. Výuka v ústavu probíhala dva roky a byla rozdělena na kurzy druţstevních věd, ekonomické kurzy, právnické, agronomické a dodatečné kurzy. Po ukončení kaţdého semestru vykonávali studenti zkoušky, zápočty a na konci studia psali písemnou práci. Do ústavu se přijímali studenti s ukončeným středoškolským vzděláním.123 Studenti se mohli stát absolventy jednoho ze tří směrů. První směr představovali druţstevníci-instruktoři, kteří vedli organizační práce, budovali nové instituce a koordinovali zemědělskou propagandu. Druhou skupinu absolventů představovali druţstevníci-ekonomové, kteří řídili finanční a obchodní činnost druţstev a jejich organizací. Poslední skupinu tvořili druţstevníci-agronomové, kteří pomáhali obyvatelstvu ve zlepšení hospodářství, co se týče technického stavu.124 V roce 1923 začal ústav vydávat svůj vlastní časopis Записки Русского института сельско-хозяйственной кооперации, který vycházel čtyřikrát ročně a věnoval se otázkám spolupráce, ekonomie a zemědělského druţstevnictví.125 Ústav nebyl pouze vzdělávací institucí, ale měl také vědecký a výzkumný charakter. Všechny výzkumy probíhaly v seminářích a vědecké práce publikoval časopis ústavu. Dohled nad ústavem zajišťovalo Ministerstvo zemědělství ČSR prostřednictvím stálého inspektora. Za činnost ústavu odpovídala rada a ředitel. Radu ústavu tvořili všichni stálí profesoři a její náplní bylo posuzování a schvalování výukového plánu, volba ředitele a děkanů jednotlivých oddělení. Předsedou rady byl ze své funkce ředitel ústavu a vedení rady tvořili kromě ředitele i tři děkani a tajemník. Dlouhou dobu byl ředitelem S. V.
122
SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 199. ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 36. 124 ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 91. 125 ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 37. 123
50
Marakujev, který byl rovněţ jedním ze zakladatelů Ruského pedagogického institutu Jan Ámose Komenského.126 Ústav ukončil svoji činnost v roce 1935.
6.2.
RUSKÁ VYŠŠÍ ŠKOLA SPOJOVÉ TECHNIKY V PRAZE
Škola byla otevřena v prosinci 1922 z iniciativy Společenství ruských inţenýrů a techniků v ČSR spolu s Zemgorem. Prostředky získávala z peněz československé vlády.127 V roce 1927 se financování školy ujalo ministerstvo školství a národní osvěty, které na chod školy vyčleňovalo 430 000 Kč.128 Původně byla škola určena k výchově ţelezničních specialistů a z toho také vyplýval název školy – Ruské ţelezniční technické učiliště v Praze. Ovšem hned po otevření školy se ozvaly námitky ruských inţenýrů, kteří chtěli zvýšit kvalifikaci studentů a vyučovat je spojové technice, neboť spojová technika bude v budoucím Rusku velice potřebná. V souvislosti s rozšířením učebního plánu a se zvýšením kvalifikace absolventů dostala škola nový název – Ruská vyšší škola spojové techniky v Praze. Škola existovala pět let od roku 1922-1927 a absolvovalo ji celkem 80 specialistů. Studium na škole probíhalo dva roky a tři měsíce a obvykle bylo rozděleno do pěti semestrů.129 Kaţdý rok škola přijímala 40 posluchačů. Studenti dělali přijímací zkoušky z algebry, geometrie, fyziky a ruského jazyka. Přijímali se studenti maximálně do 35 let, kteří absolvovali minimálně šest tříd střední školy. Studenti, kteří absolvovali některé z ruských gymnázií v Československu, byli osvobozeni od přijímacích zkoušek.130 Aby si studenti osvojili znalosti, které získali na střední škole, začínala výuka ve škole opakovacím kurzem matematiky a fyziky. Studenti se také učili český jazyk. Z předmětů, které studenti absolvovali na střední škole a poté v přípravném opakovacím kurzu ve škole, se dělaly zkoušky a pak se přistoupilo k výuce speciálních předmětů. K těmto předmětům patřila například deskriptivní geometrie, stavební materiály, technologie kovů, pozemní práce, kamenné práce, dřevařské práce a základy mechaniky. Studenti také absolvovali devět exkurzí, aby vše viděli i v praxi. Všechny přednášky pak
126
ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 93. ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1923, № 3, s. 34-36. 128 SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 120. 129 TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993, s. 30. 130 ПОСТНИКОВ, С.П. Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 111. 127
51
měli studenti i v písemné podobě od samotných učitelů, ovšem aţ po skončení všech přednášek. Studenti dále absolvovali třeba přednášky základů vyšší matematiky, základy mechaniky, odporu materiálů, hydrauliku, zásobování vodou a odpady, základy architektury, ţeleznice a zkoušky ţeleznic. Současně s teoretickou výukou probíhala praktická výuka a hodiny kreslení. Z celkových 1240 vyučovacích hodin připadalo 1180 hodin na praktickou výuku. Navíc se studenti zúčastňovali několikatýdenních praxí v daném oboru. Studenti učiliště dostávali stanovené výţivné z prostředků učiliště a také byla zaloţena výběrčí pokladna, kde studenti platili měsíční příspěvek.131
6.3.
RUSKÁ LIDOVÁ UNIVERZITA V PRAZE
Ruské lidové univerzitě se budu věnovat pouze okrajově, protoţe toto téma uţ bylo monograficky zpracováno v disertační práci Jaromíra Macha s názvem Ruští intelektuálové v emigraci a jejich institucionální základna v Praze (na modelu Ruské svobodné univerzity a přidružených institucí, 1923-1945).132 Ruská lidová univerzita byla zaloţena v říjnu 1923 a jejími hlavními úkoly bylo slouţit jako kulturní centrum, kolem kterého by se seskupovali všichni ruští emigranti, kteří by si chtěli doplnit vzdělání a seznámit se s československým státem a jeho institucemi. V roce 1922-1923 se na univerzitě pořádalo několik kurzů, mezi které patřil kurz sociologie, nové ruské literatury, historie ruské hudby, mezinárodních vztahů Ruska a dalších zemí a dále kurzy českého, anglického, německého a francouzského jazyka. Kromě výuky v Praze probíhaly některé kurzy také v Brně, Příbrami a Uţhorodě, které se pyšnily velkou popularitou.133 Výuka na univerzitě byla rozdělena do pěti oblastí – oddělení společenských věd, historické a filozofské oddělení, oddělení přírodních a aplikovaných věd, oddělení
131
ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русское школьное дело в Чехословакии. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1923, № 3, s. 35. 132 Práce zachycuje založení, organizační strukturu, činnost univerzity, finance a hospodaření a také organizace při Ruské lidové univerzitě. Práce je dostupná na http://is.muni.cz/th/18830/ff_d?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Djarom%C3%ADr%20mac h%20agenda:th%26start%3D1, MACH, J.: Ruští intelektuálové v emigraci a jejich institucionální základna v Praze (na modelu Ruské svobodné univerzity a přidružených institucí, 1923-1945), Brno 2012. 133 Краткий обзор деятельности Народного университета в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 4, s. 127.
52
zkoumání Československa a oddělení kurzů ruského jazyka a dalších cizích jazyků.134 Rektorem školy byl zvolen M. M. Novikov,135 který zůstal na této pozici aţ do roku 1939. Osvětová činnost univerzity se odehrávala ve třech rovinách. V rovině základní školy pořádala univerzita kurzy pro negramotné ruské emigranty. V oblasti středního školství byly organizovány kurzy cizích jazyků (i ruský jazyk pro Čechy), účetnictví a psaní na stroji. V rovině vysokého školství organizovala univerzita přednášky, kurzy a praktickou výuku v různých oborech.136 Činnost školy byla ze začátku financována československou vládou, i kdyţ se finance postupně sniţovaly. Hlavním problémem byl nedostatek financí na vydávání vědeckých publikací univerzity. Tyto práce vycházely rusky a v druhých cizích jazycích.137 V roce 1934 dostala univerzita nový název Ruská svobodná univerzita. Později v roce 1943 dostala univerzita z nařízení kanceláře říšského protektora název Ruská vědecká akademie. Univerzita ukončila svoji činnost v roce 1945.138 Univerzita spadala pod Kulturně osvětový odbor Zemgoru. V přednášce A. V. Ţekulinové, kterou přednesla na Sjezdu činitelů středního a niţšího ruského školství v Praze v roce 1923 je univerzita popisována jako systém kurzů, přednášek a seminářů, které se věnují intelektuálním poţadavkům emigrantů v oblasti vědy, literatury, umění a také je zde poskytnuto vzdělání všem emigrantům, kteří si ho chtějí doplnit. Důleţitým úkolem univerzity bylo také sbliţování mezi ruskými emigranty a československým obyvatelstvem, neboť se jednalo o univerzitu, kterou navštěvovali i čeští studenti a profesoři.139
134
ПОСТНИКОВ, С. П.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s.97. Новиков Михаил Михайлович (1876-1960) – ruský zoolog, profesor a rektor Moskevské univerzity, rektor Ruské lidové univerzity, v ČSR od roku 1923, 1945 Německo, pak USA. 136 NOVIKOV, M.: Русская научная организация и работа русских естествоиспытателей за границей. Praha 1935, s. 11. 137 ANIKINA, T.: Дом в изгнании: Очерки о русской эмиграции в Чехословакии 1918-1945. Praha 2008, s. 51-52. 138 MACH, J.: Ruští intelektuálové v emigraci a jejich institucionální základna v Praze (na modelu Ruské svobodné univerzity a přidružených institucí, 1923-1945), Brno 2012, s. 90,92. 139 ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 43. 135
53
6.4.
RUSKÁ PRÁVNICKÁ FAKULTA
Potřebu zaloţení ruské právnické fakulty v Praze nejlépe vystihuje předseda Svazu ruských akademických organizací zahraničních profesor A. S. Lomšakov140 při své zahajovací řeči k otevření školy. Otevření školy povaţuje za první krok k obnově studia ruských
emigrantů.
Připomíná,
ţe
mnoho
ruských
studentů
studuje
i
na
československých vysokých školách, neboť si zde doplňují vzdělání, které by získali i ve školách v Rusku. Ovšem situace ruských studentů práva je opačná. Obor práva je totiţ specifický a odlišný pro kaţdou zemi. Studenti si sice mohli na českých univerzitách rozšiřovat své znalosti, ale do problematiky ruského práva nenahlédli. Naopak otevření ruské právnické fakulty jim mohlo poskytnout plnohodnotného právního vzdělání. Činnost školy byla zahájena 18. května 1922. Jednalo se o soukromou vysokou školu, jejímţ zřizovatelem byl Svaz ruských akademických organizací. Fakulta byla součástí Karlovy univerzity v Praze, která nad ní měla patronát.141 Děkanem fakulty se stal bývalý profesor Moskevské univerzity a ředitel Moskevského institutu P. I. Novgorodcev142 a sekretářem byl zvolen N. N. Alexejev,143 který byl rovněţ bývalým profesorem Moskevského institutu.144 V roce 1924 navštěvovalo fakultu 498 studentů a 22 externích posluchačů. Stipendium od československého státu dostávalo 450 studentů z celkového počtu.145 Na fakultě mohli studovat studenti, kteří absolvovali osm tříd klasického gymnázia a studenti, kteří absolvovali jinou střední školu pouze za předpokladu, ţe v průběhu roku udělali zkoušku z latinského jazyka. Studenti, kteří neměli ţádné
140
Ломшаков Алексей Степанович (1870-1960) – ruský inženýr, specialista v oblasti teploenergetiky, profesor ČVUT od roku 1923, člen Masarykovy akademie práce, v ČSR od roku 1920, БАБКА, Л. – ЗОЛОТАРЕВ, И.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012, s. 43. 141 NOVIKOV, M.: Русская научная организация и работа русских естествоиспытателей за границей. Praha 1935, s. 10. 142 Новгородцев Павел Иванович (1866-1924) – ruský filozof, právník, profesor Moskevské univerzity, vedl právně-ekonomické kurzy, které pak byly základem pro vznik Ruské právnické fakulty, zakladatel, první děkan a profesor Ruské právnické fakulty v Praze (1922-1924), předseda Ruského institutu, v ČSR byl od roku 1921. 143 Алексеев Николай Николаевич (1879-1964) – ruský právník, filosof, publicista, profesor Ruské právnické fakulty v Praze (1922-1928), jeden z propagátorů směru eurasijství, v ČSR pobýval mezi léty 1922-1931, kdy odjel do Francie. 144 ЛОМШАКОВ, А.С.: Открытие Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы, Praha 1922, № 1, s. 23-24. 145 Двухлетие Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы. Praha 1924, № 4, s. 27.
54
dokumenty o studiu, mohli rovněţ navštěvovat fakultu, ale museli projít přes kolokvium v přítomnosti profesorské komise fakulty.146 Výuka na právnické fakultě byla strukturována na stejných základech jako na ruských právnických fakultách předrevolučního období. Základem byla výuka ruského národního práva v podobě, v jaké existovalo do revoluce v roce 1917. Velká pozornost byla také věnována výuce práva západoevropských zemí (hlavně Československé republiky). Kromě předmětů, které se týkaly práva, se na fakultě vyučovaly také dodatečné předměty jako logika, ruská historie, psychologie a ekonomické předměty. Kromě kurzu politické ekonomie probíhaly také přednášky historie ekonomických studií, ekonomický zeměpis a celkový přehled ekonomické historie.147 Bliţší pohled na chod fakulty podává časopis Студенческие годы, ve kterém je věnován článek jejímu dalšímu rozvoji. Velký důraz byl kladen na praktické hodiny politické ekonomie, které vedli profesor P. B. Struve148 a profesor В. А. Kosinskij.149 Právě tyto přednášky byly na škole nejnavštěvovanější. Zajímavá byla taktéţ výuka historie římského práva, kterou vedl profesor M. M. Katkov.150 Tradiční domácí písemné práce z římského práva byly profesorem nahrazeny systémem písemných kolokvií, která psali studenti přímo v hodině. Dvakrát týdně měli studenti výuku cizích jazyků, angličtiny a francouzštiny. Ze začátku měla fakulta problém s nedostačujícím počtem knih a učebních pomůcek, který řešili sami studenti vlastním intenzivním vydáváním přednesených přednášek.151 Podrobnější popis výuky lze najít také v knize Русские без отечества, která mapuje jednotlivé osudy ruské emigrace v zahraničí. Výuka probíhala čtyři roky, v některých případech si studenti mohli výuku zkrátit spojením třetího a čtvrtého ročníku. V prvním ročníku se vyučovala obecná teorie práva, historie římského a ruského práva. Podle výroční zprávy za školní rok 1926/1927 se v prvním ročníku konaly přednášky obecné teorie práva, které vedl profesor A. N. Fatěv. Současně s přednáškami probíhala i praktická výuka v semináři. Tento seminář vznikl uţ v roce 1922 a učební plán byl 146
Русский юридический факультет в Праге. In: Студент – ежемесячный орган Объединения русских эмигрантских студенческих организаций. Praha 1922, № 2, s. 21. 147 ПОСТНИКОВ, С. П. : Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 83-88. 148 Струве Петр Бернгардович (1870-1944) – ruský ekonom, historik, filozof, novinář, politik, profesor Ruské právnické fakulty v Praze, v ČSR vydával časopis Русская мысль. 149 Косинский Владимир Андреевич (1866-1938) – ruský ekonom, profesor Ruské právnické fakulty v Praze, v ČSR žil do roku 1921, po roce 1928 v Polsku, Německu a Lotyšsku. 150 Катков Михаил Михайлович (1860 -?) – ruský právník, novinář, profesor Ruské právnické fakulty v Praze, v ČSR žil od roku 1922, poté ve Francii. 151 Я.З.: Из академической жизни Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы. Praha 1922, № 2, s. 24.
55
rozdělen na tři cykly. V první cyklu se studenti s ohledem na zadaný právní případ zaměřovali na území dané země, v druhém na obyvatelstvo a v posledním na morálku a náboţenství. K vyřešení zadané problematiky pak museli studenti postupovat podle výše zmíněného plánu. K dodatečným předmětům pak patřila například soudní medicína a psychiatrie, kde se praktická výuka konala přímo v psychiatrické léčebně nebo v dětském domově v Libni.152 Ve druhém ročníku pokračovala výuka historií filozofie práva, statistiky, státního a finančního práva. V třetím a čtvrtém ročníku se výuka věnovala všem druhům práva (církevní, trestní, obchodní, občanské). V praktických hodinách trestního práva navštěvovali studenti spolu s pedagogy zasedání Praţského trestního soudu. Na fakultě existovala Právní zkušební komise, jejímţ předsedou byl vţdy děkan fakulty a členy byli zástupci katedry trestního práva a procesu, občanského práva a procesu, obchodního práva, mezinárodního práva a také sekretář fakulty. První rok bylo přijato 250 studentů. Na fakultě mohli studovat absolventi klasických gymnázií. Absolventi reálných učilišť nebo jiných středních škol museli vykonat dodatečnou zkoušku z latinského jazyka.153 Existence Ruské právnické fakulty v Praze bohuţel neměla dlouhého trvání. Nebylo to způsobeno pouze financemi, které se postupem let sniţovaly, ale také samotnou výukou na fakultě. Praha se stala pouze přestupní stanicí pro odborníky a studenty, kteří se měli v dohledné době vrátit do Ruska a uplatnit tam své znalosti. Tímto směrem byl zaměřen také program výuky, který nezahrnoval československé právo a diplomy, které studenti získali, nemohly být tím pádem uznávány za rovnocenné diplomům z české nebo německé praţské univerzity.154Navíc samo ministerstvo školství a národní osvěty povaţovalo Ruskou právnickou fakultu za přechodnou vědeckou instituci typu vyučovacích kurzů.155 V polovině dvacátých let začala československá vláda pomalu sniţovat prostředky na ruskou pomocnou akci a důsledkem toho se v roce 1925 omezila výuka na Ruské právnické fakultě v Praze. V tomto roce bylo přerušeno přijímání studentů do prvního 152
Отчет о состоянии и деятельности Русского юридического факультета в Праге за 1926-1927 учебный год с общим обзором его пятилетней деятельности (1922-1927). Praha 1927, s. 34-35, 42. 153 KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 293-294. 154 SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 202. 155 SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998, s. 42.
56
ročníku a v roce 1926 odpadl i druhý ročník.156 Činnost fakulty byla ukončena v roce 1929.
RUSKÝ PEDAGOGICKÝ INSTITUT JANA ÁMOSE KOMENSKÉHO V PRAZE
6.5.
První myšlenka zaloţení institutu v Praze se zrodila uţ v roce 1921 na Sjezdu ruských akademických organizací zahraničních. Na sjezdu byla vyjádřena snaha o vytvoření institutu, který by vzdělával lidi k obnově ruského školství, coţ mělo být zaloţeno na zkušenostech západních zemí a Ameriky. Tito lidé by byli schopni řídit národní vzdělání a také by vyučovali na školách. Cílem bylo vychovávat instruktory, kteří by vedli síť škol v městech a na vesnicích.157 Ovšem stejně jako Ruská právnická fakulta se pedagogický institut vyvíjel izolovaně od českého prostředí a z hlediska pozdějšího profesního uplatnění na českém trhu práce také nenabízel světlé vyhlídky.158 Ruský pedagogický institut byl nakonec otevřen 1. srpna 1923 v Praze. Nejednalo se přímo o vysokou školu, ale pouze o institut, který doplňoval vzdělání získané z vysokých škol. Zaloţení institutu mělo praktické důvody. Bylo daleko lehčí zaloţit speciální pedagogické kurzy, které byly různorodé a hodily se tak jako dodatečné k jakékoliv fakultě nebo univerzitě.159 Institut spadal pod Svaz ruských akademických organizací zahraničních, ovšem finančně byl podporován československou vládou. Zakladateli institutu byla předsedkyně Svazu ruských akademických organizací zahraničních A. V. Ţekulinová, profesor A. A. Kopilov, S. V. Marakujev,160 profesor A. P. Fan-der Flit (přednášel na Českém vysokém učení technickém v Praze) a profesor S. A. Ostrogorskij,161 který se stal zároveň ředitelem
institutu.162
Do
institutu
se
156
přijímali
ruští
studenti
s ukončeným
Отчет о состоянии и деятельности Русского юридического факультета в Праге за 1925-1926 учебный год. Praha 1926, s. 4. 157 N.: Русский педагогический институт имени Яна Амоса Коменского. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1, s. 115. 158 SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 203. 159 ГЕССЕН, С.И.: К открытию Русского педагогического института в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 2/3, s. 92-94. 160 Маракуев Сергей Владимирович (1873-1945) – ruský matematik, veřejný činitel, ředitel Ruského institutu zemědělského družstevnictví (1921-1934). 161 Острогорский Сергей Алексеевич, bývalý ředitel Vyšších kurzů P. F. Lesgafta v Petrohradě, profesor Ruského pedagogického institutu Jana Ámose Komenského v Praze. 162 KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 299.
57
vysokoškolským vzděláním a s pedagogickou praxí. Byli ovšem přijímáni i lidé, kteří neměli vysokoškolské vzdělání, ale měli za sebou dlouholetou pedagogickou praxi. Ke studiu se přijímali také externí posluchači.163 Výuka probíhala dva roky. V prvním roce byla výuka spíše všeobecná a v druhém naopak více specializovaná. Mezi katedry institutu patřila pedagogika a historie pedagogických studií (předměty jako všeobecná pedagogika, didaktika, historie ruské pedagogiky), pedagogická psychologie a experimentální pedagogika (psychologie dětí a školáků, psychotechnika ve škole), pedagogická fyziologie a fyzická výchova (anatomie a fyziologie člověka, školní hygiena a hygiena dětí, teorie fyzické výchovy) a nakonec historie a politika národního vzdělávání (organizace národního vzdělávání, výstavba škol a finanční stránka věci).164 Velká pozornost byla věnována praktické výuce, která se týkala pedagogické metodiky. Mezi takové předměty patřil zpěv, malování, modelování, ruční práce, gymnastika a velká část byla věnována také exkurzím.165 Výuka probíhala od rána do šesti hodin večer a dvakrát měsíčně se večer posluchači, studenti a pedagogové institutu setkávali při čaji k pedagogickým debatám na určité téma. Jeden z večerů byl podle výroční zprávy institutu zasvěcen národním písním všech Slovanů.166 Jak uţ bylo řečeno, financování institutu zajišťovala československá vláda a ministerstvo zahraničních věcí. Kaţdý student dostával stipendium ve výši 600 Kč měsíčně a kromě toho přispívala vláda na samotný provoz institutu částkou 55 000 Kč měsíčně. Finanční prostředky vlády se ovšem kaţdým rokem sniţovaly a institut proto neměl dlouhého trvání. V roce 1925 přestal institut přijímat studenty a v lednu roku 1927 ukončil svoji činnost úplně. Za tři roky existence ho absolvovalo 100 studentů, kteří získali kromě pedagogických znalostí také encyklopedické vzdělání, které bylo zaměřeno na všechny oblasti.167
163
ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 89. ГЕССЕН, С.И.: К открытию Русского педагогического института в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 2/3, s. 99. 165 ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 90. 166 ЖЕКУЛИНА, А. В.: Русская школа за границей. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей школы за границей. Praha 1923, № 3, s. 40. 167 Н.: Русский педагогический институт им. Я. А. Коменского в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 5/6, s. 222. 164
58
6.6.
RUSKÁ OBCHODNÍ AKADEMIE V PRAZE
Mezi studenty, kteří přijeli do Československa z Konstantinopole, se nacházelo mnoho studentů z bývalých obchodních škol. Proto se Komitét pro umoţnění studia ruským studentům rozhodl zaloţit v Praze vysokou obchodní školu, kde by mohli studenti dokončit své vzdělání.168 Jako první byly zaloţeny v roce 1922 účetní kurzy, které připravovaly budoucí účetní a manaţery obchodních společností. Délka kurzů byla 10 měsíců a přijímali se studenti se středoškolským vzděláním a bývalí studenti. Mezi vyučované předměty patřily základy politické ekonomie a bankovnictví, základy obchodního, směnečného a námořního práva, účetnictví, další ekonomické předměty a výuka cizích jazyků. Český jazyk byl povinný. Kromě teoretické výuky probíhala také praktická výuka na počítacích a psacích strojích.169 V roce 1923 byly kurzy přeformovány na Ruskou obchodní akademii, kde probíhala výuka dva roky. Studenti, kteří navštěvovali účetnické kurzy, byli automaticky převedeni do druhého ročníku akademie. Ve druhém ročníku se vyučovaly základy finanční vědy, organizace obchodních a průmyslových podniků, předměty týkající se pojišťovnictví, ekonomický zeměpis evropských zemí, historie obchodu a obchodních institucí v Rusku, český jazyk a pro zájemce i francouzský jazyk. Finančně byl institut podporován ministerstvem zahraničních věcí, které platilo měsíčně kolem 10 000 Kč na platy pedagogů a na provoz budovy institutu. Částku 25 000 Kč dávalo ministerstvo studentům institutu, coţ bylo přibliţně 500 Kč na osobu měsíčně. Ředitelem institutu byl ruský ekonom a historik, docent Ruské lidové univerzity U. D. Ţiljajev a vládním inspektorem ministerstva školství a národní osvěty byl profesor české Obchodní akademie doktor Fiala.170 Akademie ovšem neměla dlouhého trvání. Podle Ivana Savického se stala školou pro neúspěšné ruské studenty z českých obchodních akademií. Neúspěšnost ruských studentů ovšem nebyla způsobena jejich neschopností, ale nedostatečnými znalostmi českého jazyka, které byly důleţité pro obchodní styk. Navíc absolventi této akademie nikdy nevyuţili získané znalosti, neboť nového Ruska se za svého ţivota nedočkali a sovětské 168
ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s. 93-94. KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000, s. 303. 170 ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928, s.95-96. 169
59
Rusko naopak nepřijímalo emigranty jako obchodní zástupce. Institut tedy ukončil svoji činnost v roce 1925.171
171
SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999, s. 200.
60
ZÁVĚR Hlavním úkolem této diplomové práce bylo popsat ruské školní emigrantské instituce,
které
vznikaly
na
území
Československa
v meziválečném
období.
Z dostupných pramenů, kterými byly pedagogické časopisy vydávané v Praze a výroční zprávy jednotlivých institucí, a na základě sekundární literatury jsem se pokusila vytvořit ucelený obraz všech školních institucí ruských emigrantů v ČSR. V první kapitole o ruské pomocné akci jsem se zaměřila hlavně na podporu ruských studentů emigrantů v ČSR. V roce 1921 byl v Československu zřízen Komitét pro umoţnění studia ruským studentům, který měl na starosti ubytování studentů, zajišťoval jim stravu, oblečení a hledal pro studenty volná místa na československých středních a vysokých školách. Komitét byl financován ministerstvem zahraničních věcí, které pro něj v roce 1921 vydělilo 5 milionů Kč. Mezi léty 1921-1931 se komitét staral zhruba o 7 000 studentů. Při komitétu byla rovněţ zřízena Rada ruských profesorů, která byla ministerstvem zahraničních věcí pověřena tím, aby zvala do Československa ruské profesory a vědce z řad emigrantů. Jednalo se o pomoc ruské inteligenci, která mohla v Československu pokračovat ve své práci, a zároveň o formu dohledu na studium ruských studentů. Důleţitým uskupením byl také Spolek ruských emigrantů absolventů vysokých škol v ČSR, který byl zaloţen v roce 1925, kdy dokončila vysokou školu první skupina ruských studentů. Spolek se snaţil najít studentům práci v Československu nebo v zahraničí a v tomto mezidobí je materiálně podporoval. Pokud jde o samotný systém budování ruských škol na území Československa, jako první instituce vznikaly jesle a školky pro děti ruských emigrantů. Důvodem nebyla pouze menší finanční náročnost, ale také potřeba zajistit ruským dětem příznivé prostředí pro jejich další vývoj. Emigranti z Ruska byli ubytováni ve Svobodárně nebo v Chudobinci sv. Bartoloměje v Praze v malých pokojích s prostým vybavením a přes den chodili do práce nebo do školy. Většina z nich měla děti, které trávily dny samy v ubytovnách. Proto vznikly v Praze Jesle Všeruského svazu měst a Školka Všeruského svazu měst, které se staraly o předškolní výchovu dětí. Velkou část diplomové práce jsem pak věnovala základním a středním školám ruské emigrace, zejména ruským gymnáziím. Samotná gymnázia se odlišovala od ostatních československých gymnázií, ale i od gymnázií v sovětském Rusku. Jedinou funkcí gymnázií totiţ nebyla příprava studentů na vysokou školu, ale zaměřovala se rovněţ na 61
praktickou průpravu studentů do ţivota. Kromě teoretické výuky se na gymnáziích realizovala výuka řemesel, z nichţ si student jedno zvolil. Tato výuka mu pak měla usnadnit hledání práce po dokončení gymnázia v případě, ţe by nepokračoval na vysokou školu. V Československu působila dvě ruská gymnázia. Prvním bylo Ruské reálné gymnázium v Moravské Třebové, které původně vzniklo v roce 1920 v Konstantinopoli, ale z iniciativy jedné ze zakladatelek gymnázia Adelaidy Vladimirovny Ţekulinové bylo převedeno v roce 1921 i se studenty a personálem do Československa. Financování gymnázia bylo zajišťováno ministerstvem zahraničních věcí, které mělo v gymnáziu svého zástupce. V čele gymnázia pak stál ředitel, který se staral o chod školy a internátu. Výuka probíhala v ruském jazyce, ale po přesunu gymnázia do Československa byla do učebních osnov zařazena povinná výuka českého jazyka a literatury. Kromě výuky se gymnázium zaměřovalo na vyplnění volného času studentů a to pořádáním exkurzí a organizováním krouţků. V roce 1935 pak bylo gymnázium v Moravské Třebové spojeno s Ruským reformovaným gymnáziem v Praze. Ruské reformované gymnázium v Praze vzniklo v roce 1922 z ruské základní školy. Gymnázium bylo umístěno ve Strašnicích i s ubytovnou pro studenty a aţ v roce 1939 bylo přesunuto do nové budovy na Pankráci. Stejně jako v gymnáziu v Moravské Třebové byla výuka na gymnáziu zaměřena více na praxi. Kromě výuky navštěvovali studenti hodiny gymnastiky, pořádaly se exkurze po Praze a procházky do přírody. Od ostatních gymnázií se škola lišila funkcí lékaře, který působil na škole povinně a funkcí učitele hudby, jelikoţ na hudbu byl kladen velký důraz. Všechny finance na provoz školy i podporu studentů pocházely z ministerstva zahraničních věcí. Studenti dostávali stipendium ve výši 400-450 Kč měsíčně. Toto stipendium vyuţívali hlavně na ubytování, které se pohybovalo ve výši 300 Kč měsíčně pro děti do 14 let a 400 Kč měsíčně pro starší děti. Školné stálo 200 Kč za semestr. Od poplatků byli osvobozeni sirotci a děti nemajetných rodičů, ale museli mít dobré studijní výsledky a chování, aby jim byla podpora vyplácena. Ostatním studentům byla podpora vyplácena v podobě obědů zdarma, sníţeného školného a internátního poplatku. Gymnázium sice existovalo i během války, ale po osvobození Prahy Rudou armádou bylo přeformováno na sovětskou školu a tím byla také ukončena činnost ruského gymnázia v Praze. Ke středním ruským školám jsem ještě zařadila Ruskou automobilovou a traktorovou školu. Jednalo se o školu, která vznikla z automobilových kurzů. Výuka zde probíhala od 62
šesti do deseti měsíců a byla zaměřena hlavně na praxi. Absolventi školy byli schopni ovládat a spravovat automobily, traktory a další zemědělskou techniku. Svou činnost ukončila škola v roce 1928. Poslední
část
diplomové
práce
je
věnována
ruským
vysokým
školám.
V Československu byl zaloţen sice velký počet vysokých škol, ale skoro dvě třetiny ruských emigrantů studovaly na československých vysokých školách, hlavně tedy na Vysokém učení technickém v Praze, na Karlově univerzitě nebo na Vysoké škole báňské v Příbrami. Z ruských vysokých škol jsem se věnovala Ruskému ústavu zemědělského druţstevnictví, který měl rozšiřovat druţstevní znalosti mezi druţstevníky-emigranty a také měl zachovat ideologii druţstevní práce předrevoluční doby. Právě zemědělství mělo hrát významnou roli v budoucím demokratickém Rusku. Zajímavostí je, ţe na rozdíl od ostatních ruských institucí v ČSR, financovaných československou vládou, se vláda na financování tohoto ústavu podílela jen 16 %. Z velké části byl ústav financován z prostředků ruských druţstev, která část svého kapitálu převedla do zahraničí. Další významnou vysokou školou v Československu byla Ruská vyšší škola spojové techniky, která byla určena k výchově ţelezničních specialistů. Později byla její výuka zaměřena na výuku spojové techniky, neboť ta měla být v budoucím demokratickém Rusku velice potřebná. Škola existovala od roku 1922 do roku 1927 a absolvovalo ji celkem 80 specialistů. Studium probíhalo dva roky a tři měsíce a bylo rozděleno do pěti semestrů. Významnou roli v ţivotě ruské emigrace pak hrála Ruská lidová univerzita v Praze. Tato univerzita slouţila jako kulturní centrum ruské emigrace a stejně jako ruská gymnázia se i ona zaměřovala kromě odborné práce také na praxi. Univerzita pořádala kurzy v Praze, ale i v dalších městech Československa. Škola se orientovala na kurzy pro negramotné ruské emigranty, na výuku cizích jazyků a na kurzy účetnictví a psaní na stroji. Specifikem bylo, ţe ji nenavštěvovali pouze ruští studenti, ale učili se zde i čeští studenti. Zajímavým počinem pak bylo otevření Ruské právnické fakulty v Praze. Tato fakulta měla vyučovat ruské studenty ruskému národnímu právu předrevolučního období. Uplatnění absolventů této fakulty ovšem bylo mizivé, jelikoţ výukový plán nezahrnoval výuku československého práva, a proto diplomy z této fakulty nebyly rovnocenné s diplomy československých škol. Samo ministerstvo školství a národní osvěty povaţovalo Ruskou právnickou fakultu za přechodnou vědeckou instituci typu vyučovacích kurzů. 63
K vysokým školám patří také Ruský pedagogický institut Jana Ámose Komenského, který doplňoval vzdělání získané z vysokých škol. Jeho náplní bylo vzdělávání lidí k obnově ruského školství. Ovšem stejně jako Ruská právnická fakulta v Praze se pedagogický institut vyvíjel izolovaně od českého prostředí a z hlediska pozdějšího profesního uplatnění na českém trhu práce také nenabízel velkou perspektivu. Poslední vysokou ruskou školou, která byla zaloţena v Československu, byla Ruská obchodní akademie. Tato škola vznikla z původně účetních kurzů v roce 1923 a výuka probíhala dva roky. K vyučovaným předmětům patřily základy politické ekonomie a bankovnictví nebo výuka na počítačích a psacích strojích. Akademie ovšem neměla dlouhého trvání. V roce 1925 byla její činnost ukončena, jelikoţ se stala školou pro neúspěšné ruské studenty z českých obchodních akademií. Tato neúspěšnost studentů nebyla dána jejich neschopností, ale nedostatečnou znalostí českého jazyka, který byl důleţitý v obchodním styku.
64
РЕЗЮМЕ Настоящая работа посвящена русскому школьнону делу и русским школам, которые возникли в Чехословацкой республике после исхода русской эмиграции из России в 20-х годах XX века. Целью работы является детальное описание всех ступеней русских учебных заведений, возникших в Чехословацкой республике при поддержке местных властей и отдельных лиц. Первые главы настоящей работы посвящены исходу русской эмиграции из России и «Русской акции помощи». Существует несколько причин, почему русская эмиграция уехала именно в Чехословакию. Это связано с языковой, политической и
исторической
близостью,
но
главной
причиной
являлось
стремление
чехословацких политиков воспитать в своѐм новом молодом государстве русскую интеллигенцию для будущей демократической России. Эта интеллигенция служила бы в будущем как гарантия поддержки нового чехословацкого государства со стороны сильной России. Большая часть русских эмигрантов попала в Чехословакию генерала
в 1921 году, когда в Константинополе сосредоточилась армия
Врангеля,
который
обратился
за
помощью
к
чехословацкому
правительству. В ответ на эту просьбу в Чехословакии был разработан план т.н. «Русской акции помощи» 28-ого июля 1921 года. «Русская акция помощи» была ориентирована на поддержку русской эмиграции, в основном русских студентов. Эту поддержку оказывало не только Министерство иностранных дел Чехословацкой республики, но и отдельные лица, главным образом президент Т. Г. Масарик и премьер-министр Карел Крамарж. Центральным
органом
помощи
русской
эмиграции
являлся
«Земгор»
(Объединение российских земских и городских деятелей в Чехословакии). Его главной целью являлась поддержка русских эмигрантов в материальной, просветительной, юридической и медицинской областях. Главное намерение «Русской акции помощи» заключалось в поддержке русских студентов. Прага стала центром русских студентов – русским Оксфордом. Центральным органом русских студентов
являлось
«Объединение
русских
эмигрантских
студенческих
организаций – ОРЭСО», которое возникло в 1921 году. Главной целью этого объединения была юридическая и экономическая поддержка студентов. В 1921 году возникает также «Комитет по обеспечению образования русских студентов в 65
ЧСР», который организовал переезд русских эмигрантов в ЧСР, обеспечил студентам размещение в Свободарне в Либни и в Богадельне св. Варфоломея в Праге и снабдил студентов питанием и одеждой. При комитете существовал «Совет русских профессоров», задачей которого являлось приглашение русских ученых и профессоров в Чехословакию, чтобы они могли продолжать свою работу. Последней организацией было «Объединение русских, окончивших В. У. З. в Чешской республике», основанное в 1925 году, когда первая группа русских студентов завершила свое обучение. Объединение старалось найти студентам работу в Чехословакии и за границей. Следующие
главы
посвящены
русскому
дошкольному
воспитанию.
Создание русских яслей и детских садов в Чехословакии было приоритетом. Это определялось тем, что для создания яслей и детских садов не требуется много денег, а также тем, что появилась необходимость создания воспитательной базы для русских детей. Поэтому в 1922 году в Праге возникают «Ясли Всероссийского союза городов» и «Детский сад Всероссийского союза городов». Большинство дошкольных учреждений появлялось именно благодаря «Временному главному комитету Всероссийского союза городов». Кроме основания яслей и детских садов комитет был ориентирован на поддержку неимущих родителей, которым предлагал работу или завершение образования. Пост председательницы комитета занимала Аделаида Владимировна Жекулина, которая обеспечила развитие русского школьного дела за границей. Жекулина основала русские гимназии в России, за границей и в Чехословакии (гимназия в Моравской Тржебове). Ясли и детский сад в Праге старались воспитать в детях самостоятельность и ответственность. В яслях также работала русская няня, чтобы дети чувствовали себя хорошо. В детском саду в детях воспитывалась самостоятельность: они сами накрывали на стол, одевались и убирали за собой. Детский сад находился в трѐх помещениях, что позволяло разделить детей на три группы по возрасту; в третьей, страшей,
группе шла
подготовка
постепенно
к
начальной
школе.
Количество
русских
детей
увеличивалось, поэтому начали появляться детские сады в окрестностях Праги: в Уезде, Черношицих и Ржичанах. Большая часть работы описывает русские гимназии, которые возникли в Чехословацкой республике. Речь идѐт о «Русской гимназии Земгора в Праге» и о «Русской реформированной реальной гимназии в Моравской Тржебове». Главной 66
задачей гимназий, которые открывались за границей, являлась не только подготовка студентов к поступлению в вуз, но также подготовка к практической стороне жизни. Каждый студент во время учѐбы в гимназии учился одному из ремесел, которое бы ему могло помочь при поиске работы. Первая гимназия в Чехословакии находилась в Моравской Тржебове. Гимназия первоначально возникла в Константинополе, но в 1921 году по инициативе
Аделаиды
вЧехословакию.
Она
Владимировны
Жекулиновой
финансировалась
Министерство
была
перенесена
иностранных
дел,
представитель которого занимал пост в гимназии. В отличие от других школ в Чехословакии в гимназии также находился представитель Министерства народного просвещения, который принимал экзамены у студентов и проводил инспекции во время учебного года. Во главе гимназии находился директор и Административный совет, который обеспечивал функционирование гимназии. Преподавание в гимназии проходило по программе, утвержденной Министерством народного просвещения крымской власти. Речь идѐт о т.н. «Игнатевской модели» преподавания. Эта программа применялась в эмигрантских школах, когда часть преподавания была посвящена дополнительным предметам, связанным со страной, в которой школа находилась. Кроме объязательных предметов, в гимназии преподавался новый иностранный язык – английский, немецкий, французский, музыка, ремесла и чехословацкий язык и литература. Гимназия находилась на окраине Моравской Тржебовы в помещениях бывшего лагеря. Все студенты были размещены в домах, по двадцать человек в одной комнате. В каждом доме находились четыре большие комнаты и одна маленькая для воспитателя. Кроме того, на территории гимназии располагалась небольшая церковь, где каждое воскресение проходили богослужения. В гимназии обучалось пятьсот студентов в возрасте от 8 до 24 лет. Большое внимание уделялось физическому развитию студентов. Студенты посещали местный спортивный клуб «Сокол» и обязательные уроки гимнастики. Персонал гимназии также старался занимать студентов в их свободное время, основав несколько кружков. В 1922 году возник кружок «Общество объединения русского юношества», художественный кружок и кружок любителей химии. В 1935 году гимназия
была
перенесена
в
Прагу,
67
где
она
объединилась
с
Русской
реформированной гимназией. Причиной соединения этих гимназий являлось малое количество учеников. Вторая русская гимназия в Праге возникла в 1922 году в составе пяти классов и одного подготовительного класса. Количество студентов постепенно увеличивалось и в 1925 году достигло 301 ученика. Сначала гимназия входила в Министерство народного просвещения и в Министерство иностранных дел, но с 1928 года гимназия входила только в Министерство народного просвещения. В гимназии существовали четыре органа правления – педагогический совет, хозяйственный совет, родительский комитет и директор гимназии. Во главе гимназии стояли, например, В. А. Ригана, В. Н. Светозаров и П. И. Савицкий. Гимназия находилась в Праге Страшницах, где также располагался интернат для юношей. Интернат для девушек находился в Голешовицах, а в 1932 был перемещен в Страшнице. Преподавание всех предметов проводилось на русском языке, преподавание чешского языка было обязательным с первого класса. К дополнительным предметам относились российская история, география, Закон Божий, русский язык и литература. Обязательными являлись уроки гимнастики, прогулки на природе и спортивные игры. Можно выделить два аспекта, которыми данная гимназия отличалась от других гимназий. Одним из них являлось наличие должности врача, который находился в гимназии постоянно и следил за здоровьем студентов. В русской гимназии также существовала должность преподавателя музыки на постоянной основе, потому что этот предмет играл важную роль в развитии любви студентов к русской музыке. Кроме того, в гимназии существовали детские и смешанные хоры. Все студенты получали бесплатные учебные пособия от гимназии. Каждый студент также получал стипендию в размере 450 крон, которую он использовал на оплату проживания стоимостью 300 крон в месяц – для детей до 14 лет и 400 крон – для студентов старшего возраста. Помимо этого, студенты платили 50 крон в месяц за одежду и 200 крон за обучение. Сироты и дети малоимущих родителей были освобождены от оплаты, если у них были хорошие отметки. Другие студенты получали льготы на обед, проживание и оплату обучения. Очень важной частью жизни русских студентов являлось взаимодействие с окружающим обществом. Все студенты
принимали
организовывались
участие
встречи
с
в
пражском учениками 68
движении
«Сокол»,
чехословацких
школ.
а
также Летом
организовывалось пребывание русских студентов в чешских семьях и в летних лагерях. В 1935 году в пражскую русскую гимназию приехали ученики из гимназии в Моравской Тршебове и она получила новое название «Русская реальная гимназия в Праге с правами правительственных гимназий». В этом же году произошли перемены в преподавании, заключавшиеся в том, что к постоянным русским национальным предметам, таким как русский язык, литература, русская история и география, дополнительно начали преподавать предметы чехословацких школ. В 1941 году во время войны в связи с возникшей необходимостью было введено преподавание немецкого языка. Целью директора гимназии П. Н. Савицкого было упростить студентам поиски работы после окончания гимназии. В 1937 году началось строительство нового здания в Праге на Панкраце; этот проект был финансирован Министерством народного просвещения. Здание имело просторные большие классы, библиотеку, столовую, гимнастический зал и интернат для студентов. Гимназия существовала во время Второй мировой войны, но после освобождения Праги советскими войсками, она была преобразована в советскую школу. Школу посещали только студенты из советских семей и на этом закончилось существование «Русской реальной гимназии в Праге». К русским школам среднего образования, которые возникали на территории Чехословакии, принадлежит «Автомобильно-тракторная школа Земгора в Праге». Школа была создана на базе автомобильных курсов, которые длились по три месяца. Автомобильные курсы были очень интересны для русских эмигрантов и для представителей чехословацких промышленных заводов, которые хотели отправить на юг России большое количество тракторов с техническим персоналом. Школа также служила как подготовительный курс для популярной профессии таксиста. Поэтому данные автомобильные курсы были преобразованы в автомобильно-тракторную школу. Эта специальная техническая школа имела два направления – водительское и механическое. Учѐба длилась от шести до десяти месяцев. В день открытия школы было принято сто студентов, которым надо было сдать экзамен по дополнительным курсам алгебры, геометрии и физики. Кроме школьных испытаний поступающие также сдавали экзамен в местной полиции на право вождения автомобиля в городе Прага. В 1924 году заявку на поступление в 69
автомобильно-тракторную школу подало уже триста студентов. Такой огромный наплыв желающих поступить в школу объясняется, помимо других условий беженской жизни, желанием научиться ремеслу, которое упрощает поиски работы. В 1928 году школа прекратила свое существование. Последняя часть моей работы посвящена русским высшим учебным заведениям. В Чехословакии возникло множество русских высших учебных заведений, но большая часть русских эмигрантов посещала чехословацкие высшие учебные заведения в Праге, в городе Брно и в Братиславе. Наибольшим интересом среди русских учащихся пользовались такие специальности, как агрономия, медицина, химия, лесное хозяйство и технические специальности. Выбором многих студентов становились такие учебные заведения, как Высшее техническое училище в Праге, Высшеая торговая школа, Высшая горная школа и языковые школы. К русским учебным заведениям в Чехословакии относится «Русский институт сельско-хозяйственной кооперации в Праге,» который был основан в 1921 году. Главной целью его основателей было расширение знаний о кооперативах между эмигрантами, состоящими в них, и сохранение идеологии кооперативной работы, которая существовала в дореволюционное время. Сельское хозяйство должно было играть большую роль в будущем, когда появится необходимость в восстановлении России после гражданской войны, и именно подготовка земледельцев являлась главной задачей института. Продолжительность обучения в институте составляла два года. Курс преподаваемых наук делился на группы – кооперативные науки, экономические, агрономические науки и дополнительные курсы. В институт поступали только студенты с законченым средним образованием. Институт начал с 1923 года издавать свой журнал «Записки Русского института сельско-хозяйственной кооперации», выходящий четыре раза в год и посвященный вопросам кооперации, экономики и сельского хозяйства. Институт также имел научный характер и свою деятельность прекратил в 1935 году. В 1922 году было открыто «Русское высшее училище техников путей сообщения в Праге». Училище существовало с 1922 по 1927 года и его окончило 80 специалистов. Обучение длилось два года и три месяца и делилось на пять семестров. Каждый год в училище принималось сорок студентов в возрасте до 35 70
лет, которые окончили минимум шесть классов средней школы. Кроме того, студенты, окончившие какую-либо из русских гимназий в Чехословакии, были освобождены от сдачи вступительных экзаменов. Главной задачей училища была подготовка техников путей сообщения, которые будут нужны в будущей России. Большую роль в жизни русских студентов играл «Русский народный университет», который в 1934 году получил название «Русский свободный университет». Он служил культурным центром для русских эмигрантов, которые хотели продолжать свое обучение. Университет организовал курсы по всей Чехословакии – Прага, Брно, Братислава, Прибрам, Ужгород. В обучение входили такие курсы как социология, новая русская литература, история русской музыки, курсы чешского языка, немецкого и французского языков. Обучение разделялось на пять направлений, представленных следующими отделениями: общественных наук, историко-философским, естественных наук, прикладных знаний по изучению Чехословакии и отделение курсов русского языка и других иностранных языков. Ректором университета был избран М. М. Новиков. Просветительная деятельность университета велась на трѐх уровнях. На уровне начальной школы университет организовывал курсы для неграмотных русских эмигрантов. На уровне средней школы устраивались курсы иностранных языков, счетоводства и машинописи. На уровне высших учебных заведений университет устраивал чтение докладов, теоретические курсы и практическое обучение. Университет прекратил свое существование в 1945 году. Большую роль в жизни русских эмигрантов сыграло открытие «Русского юридического факультета в Праге». Необходимость основания юридического факультета лучше всего раскрывает председатель «Союза русских академических организаций за границей» профессор А. С. Ломшаков в своей вступительной речи к открытию факультета. Ломшаков считал открытие факультета первым шагом к возобновлению обучения русских эмигрантов. Он говорил о том, что много русских студентов учится в чехословацких вузах, потому что они продолжают обучение, которое могли бы получить в русских учебных заведениях. Понятно, что ситуация русских студентов правоведения другая. Специальность правоведения имеет свои отличия в каждой стране. Русские студенты могли расширять свои знания в чехословацких вузах, но они не изучали русское народное право.
71
Напротив того, открытие русского юридического факультета могло студентам предоставить полноценное юридическое образование. Факультет открылся в 1922 году и принадлежал к Карлову университету в Праге. Деканом факультета был избран бывший профессор Московского университета П. И. Новгородцев. На факультете преподавались те же предметы, что и на русских юридических факультетах дореволюционного времени. К самым любимым лекциям относились уроки политической экономии профессора П. Б. Струве и уроки истории римского права профессора М. М. Каткова. Обучение на факультете длилось четыре года, но количество учащихся факультета постепенно уменьшалось. Это происходило в связи с постепенно сокращающейся финансовой поддержкой чехословацкого государства, а также характером обучения на факультете. Прага стала только промежуточным пунктом для специалистов и студентов, которые в будущем должны были вернуться в Россию.
Учебный
план
факультета
не
ориентировался
на
преподавание
чехословацкого права, и дипломы, которые студенты получили, не могли быть на одном уровне с дипломами из чехословацких юридических учебных заведений. К тому же, Министерство народного просвещения считало факультет лишь научным заведением,
преподающим
отдельные
курсы.
Факультет
прекратил
свое
существование в 1929 году. Подобным «Русскому юридическому факультету» учебным заведением был «Русский педагогический институт им. Я. А. Коменского в Праге». Первая мысль об основании педагогического института появилась в 1921 году на «Съезде русских академических организаций за границей». Участники съезда хотели создать институт с образованием для людей, способных в дальнейшем
возобновить
русские школы. Целью являлось воспитание педагогов, которые будут руководить рыдом русских школ в городах и деревнях. Русский педагогический институт развивался изолированно от чешской среды и, с точки зрения профессионального применения на чешском рынке труда, институт не предлагал своим выпускникам перспективных возможностей. Русский педагогический институт был открыт в 1923 году в Праге. Институт дополнял образование, полученное с других учебных заведениях. Институтом руководил «Союз русских академических организаций за границей», но финансирование поступало от чехословацкого правительства. Основателями 72
института являлись А. В. Жекулина, профессор А. А. Копилов, С. В. Маракуев и профессор С. А. Острогорский, который был избран директором института. Продолжительность обучения в институте составляла два года. В течение первого года преподавались общие предметы, а в течение второго – более специализированные. Кафедры института делились истории
педагогических
наук,
кафедру
на: кафедру педагогики и
педагогической
психологии
и
экспериментальной педагогики, кафедру физического воспитания и, наконец, кафедру истории и политики народного образования. Большое внимание уделялось практическим
занятиям:
пению,
рисованию,
моделированию,
рукоделию,
гимнастике и экскурсиям. Финансирование института обеспечивало чехословацкое правительство. Каждый студент получал стипендию в размере 600 крон в месяц, но финансирование каждый год сокращалось. В 1925 году институт прекратил набор студентов и в 1927 году прекратил свое существование. Последнее русское учебное заведение, которое возникло в Чехословакии, это «Русский институт коммерческих знаний». Институт был учрежден в 1924 году на основе «Русских коммерческо-бухгалтерских курсов» и находился в ведении Министерства иностранных дел. Учеба продолжалась два года и среди преподаваемых предметов были такие, как: основы финансовых наук, организация коммерческих и промышленных предприятий, предметы, касающиеся страхового дела, экономическая география европейских государств, история торговли и торговых обществ в России, чешский язык и французский язык. Директором института был избран русский экономист, историк и доцент «Русского народного университета» У. Д. Жиляев, а правительственным инспектором Министерства народного
просвещения
служил
профессор
чешского
«Коммерческого
института» доктор Фиала. Институт прекратил свое существование в 1925 году, потому что русские студенты не могли найти себе работу в Чехословакии из-за незнания чешского языка; «будущая Россия» так и не была создана, а в советской России не принимали на работу в деловой сфере выпускников из эмиграции.
73
BIBLIOGRAFIE PRAMENY
Digitální Knihovna Poslanecké sněmovny na http://www.psp.cz/eknih/
FILIP, D.: Правительственный проект новой организации средних и городских школ в ЧСР. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 4.
N.: Русский педагогический институт имени Яна Амоса Коменского. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1.
VELEMÍNSKÝ, K.: Реформа средней школы в Чехословакии. In: Русская школа за рубежом. Praha 1925, № 13/14.
XIII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze za školní rok 1934-1935. Praha 1935.
XV. Výroční zpráva spolkového ruského reálného gymnázia v Moravské Třebové za školní rok 1934-35, Moravská Třebová 1935.
XVII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze s právem veřejnosti 1937-1938. Praha-Strašnice 1938.
XVIII. Výroční zpráva Spolkového ruského reálného gymnázia v Praze s právem veřejnosti 1938-1939, Praha-Strašnice 1939.
В. Г – ый. Выставка русских детских садов В.С.Г. в Праге. In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 5.
Высшие учебные заведения в Праге. In: Студент – орган культурнопросветительный и информационный. Praha 1921, № 1.
ГЕССЕН, С.И.: К открытию Русского педагогического института в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 2/3.
ГОМОЛИЦКИЙ, В. В.: Краткий обзор здоровья учащихся русской гимназии в Моравской Тржебове. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1926, № 10. 74
Двухлетие Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы. Praha 1924, № 4.
ДОЛГОРУКОВ, П. Д.: О мерах борьбы против денационализации русских беженских детей. In:Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей, Praha 1924, № 6.
ДОЛГОРУКОВ, П. Д.: Русская беженская школа. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1.
ЖЕКУЛИНА, А. В.:
Русская школа за
границей.
In: Бюллетень
педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1923, № 3.
Изучение родного края и зарубежная русская школа. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 1.
К празднованию „Дня русской культуры“. In: Вестникь педагогического бюро, Praha 1927, № 3.
Краткий обзор деятельности Народного университета в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1923, № 4.
ЛОМШАКОВ, А.С.: Открытие Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы, Praha 1922, № 1.
МЕЙНГАРДЬ, О.: К пятилетью Детского сада Всероссийского союза городов в Праге (21/XI 1922 – 21/XI 1927 г.). In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 13.
Н.: Русский педагогический институт им. Я. А. Коменского в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 5/6.
Отчет о состоянии и деятельности Русского юридического факультета в Праге за 1926-1927 учебный год с общим обзором его пятилетней деятельности (1922-1927). Praha 1927.
Отчет о состоянии и деятельности Русского юридического факультета в Праге за 1925-1926 учебный год. Praha 1926.
75
Отчет русской реформированной реальной гимназии в Праге за 1923-1924 учебный год. Praha-Strašnice 1924.
ПАВЛОВ, А. Т.: Русская гимназия Земгора в Праге. In: Русская школа за рубежом. Praha 1924, № 9.
Положение русского студенчества в эмиграции. In: Студент к итогам за год. Praha 1922, № 3.
Русская реальная гимназия в Праге 1921-1941, Издание Русского Родительского Комитета, Praha 1941.
Русская реформированная реальная гимназия в Праге. VII отчет за 19281929 учебный год. Praha-Strašnice 1929.
Русская реформированная реальная гимназия Земгора в Праге III Отчет за 1924-1925 учебный год, Praha-Strašnice 1925.
Русская реформированная реальная гимназия Земгора в Праге III Отчет за 1925-1926 учебный год, Praha-Strašnice 1926.
Русские за-границей. In: Воля России. Praha 10. května 1922, № 18.
Русский юридический факультет в Праге. In: Студент – ежемесячный орган Объединения русских эмигрантских студенческих организаций. Praha 1922, № 2.
С.К.: Русская гимназия Союза Городов в Моравской Тржебове. In: Студенческие годы. Praha 1922, № 3/4.
Сведения об окончивших гимназию в Моравской Тржебове в 1925 г. In: Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей. Praha 1926, № 6.
СВЕТОЗАРОВ, В.: Русская гимназия в Моравской Тржебове 1920-1930 год. Юбилейный исторический очерк. Praha 1931.
ХИРНОВА, О. А.: Дошкольное воспитание за рубежом. In: Вестникь педагогического бюро. Praha 1927, № 8.
Я.З.: Из академической жизни Русского юридического факультета в Праге. In: Студенческие годы. Praha 1922, № 2. 76
SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ANIKINA, T.: Дом в изгнании: Очерки о русской эмиграции в Чехословакии 1918-1945. Praha 2008. BABKA, L. – ZOLOTAREV, I.: Русская акция помощи в Чехословакии: история, значение, наследие. Praha 2012. BĚLOŠEVSKÁ, L.: Kronika kulturního, vědeckého a společenského života ruské emigrace v Československé republice. Díl I. 1919-1929. Praha 2000. GONĚC, V.: Sergius Hessen a Československo. Brno 2000. HESSEN, S.: Filosofické základy pedagogiky. Praha 1936. KARPENKO, S. – ALEKSEEVA, E.: Русские без отечества: Очерки антибольшевистской эмиграции 20-40-х годов. Moskva 2000. KOPŘIVOVÁ, A.: Ruská, ukrajinská a běloruská emigrace v Praze. Praha Národní knihovna ČR 1999.
KOPŘIVOVÁ, A.: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století), Praha 2003.
KOPŘIVOVÁ, A.: Střediska ruského emigrantského života v Praze (1921-1952), Praha 2001.
MASARYK, T. G.: Cesta demokracie I. Projevy-články-rozhovory 1918-1920. Praha 2003. MASARYK, T. G.: Pomoc Rusku Evropou a Amerikou. In: Otevřít Rusko Evropě, Praha 1997. NOVIKOV,
M.:
Русская
научная
организация
и
работа
русских
естествоиспытателей за границей. Praha 1935.
PODANÝ, V. – BARVÍKOVÁ, H. a kol.: Ruská a ukrajinská emigrace v Československé republice 1918-1938: Materiály k dějinám. Praha 1996.
77
RÝDL, K.: K vývoji správy a řízení školství v českých zemích I. (1774-1989), Pardubice 2010.
SAVICKÝ, I.: Osudová setkání. Češi v Rusku a Rusové v Čechách 1914-1938. Praha 1999. SAVICKÝ, I.: Praha a Rusko mimo Rusko. Praha 2002. SLÁDEK, Z. – BĚLOŠEVSKÁ, L. a kol.: Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice (1918-1939), Praha 1998. SLÁDEK, Z.: Русская акция помощи в истории русско-чешских и чехословацко-советских отношений. In: Международная конференция русской, украинской и белорусской эмиграции в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995. TEJCHMANOVÁ, S.: Rusko v Československu: Bílá emigrace v ČSR 1917-1939. Praha 1993. VACEK, J. - BABKA, L.: Hlasy vyhnaných : periodický tisk emigrace ze sovětského Ruska, 1918-1945. Praha 2009, s. 19. VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. Praha 2011. VEBER, V. – BUBENÍKOVÁ, M.: Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945. Praha 1995. VORÁČEK, E.: Eurasijství v ruském politickém myšlení: osudy jednoho z porevolučních ideových směrů ruské meziválečné emigrace. Praha 2004. WEYR, F. - NÁHLOVSKÝ, J.: Vysoké, střední a odborné školy v republice československé ve školním roce 1921-22: Československá statistika: Školství – Vydání 4. Praha 1924. БЫЧИХИНА, Т.И.: Роль пражского журнала Русская школа за рубежом в культурно-просветительской
деятельности
русской
эмиграции.
In:
Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы проведенных исследований. Praha 1995. 78
ДОБУШЕВА, М. – КРЫМОВА, В.: Ольшаны – некрополь русской эмиграции. Praha 2011.
КОНДРАТЬЕВА, М. А.: Русская гимназия в условиях эмиграции: основые ценности образования (20-е годы XX в.). In: Российское зарубежье: Образование, педагогика, культура 20-50-е годы XX века. Саранск 1998.
ПОСТНИКОВ, С.И.: Русские в Праге 1918-1928, Praha 1928.
САВИЦКИЙ, И.: Этапы развития пражской русской эмиграции в 1919-1939 гг. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995. СЕРАПИОНОВА, Е. П.: Пражский Земгор и его деятельность. In: Русская, украинская и белорусская эмиграция в Чехословакии между двумя мировыми войнами. Результаты и перспективы исследований. Praha 1995.
WEBOVÉ ZDROJE
MACH, J.: Ruští intelektuálové v emigraci a jejich institucionální základna v Praze (na modelu Ruské svobodné univerzity a přidružených institucí, 19231945), Brno 2012. [online] Dostupné z WWW:http://is.muni.cz/th/18830/ff_d?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fs earch%3Djarom%C3%ADr%20mach%20agenda:th%26start%3D1.
ОБУХОВ, Б. Г. История русского образования в Праге: Деятельность русской пражской гимназии во второй половине 1930-х - первой половине 1940 – х годов. Историческое объединение «КЛИО». Средняя школа при Посольстве России в Чехии [online] Dostupné z WWW: http://ruschoolcz.com/school/sch_clio2.htm.
СТЕФАНОВИЧ, М. : Загадочный мистер Виттемор. [online] Dostupné z WWW: http://www.ruslo.cz/articles/884/. ТЕРЕНЯ, Ю.Ю.: «Бюллетень педагогического бюро по делам средней и низшей русской школы за границей» (1923-1931) в системе национального воспитания русского зарубежья. In: „Известия“ ВГПУ. Voroněţ 2013, № 1. [online] Dostupné z WWW: http://guides.rusarchives.ru/browse/guidebook.html?bid=205&sid=711470. 79
PŘÍLOHY Obrázek č. 1 – Pedagogické byro, vlevo dole Adelaida Vladimirovna Ţekulinová.
Obrázek č. 2 – Ruští emigranti před ubytovnou Svobodárna v Praze ve 20. letech XX. století.
80
Obrázek č. 3 - Ruská školka v Horních Černošicích.
Obrázek č. 4 – Razítko v indexu studentů, kterým byla zrušena podpora.
81
Obrázek č. 5 – Ukázka nového čísla pedagogického časopisu Русская школа за рубежом.
Obrázek č.6 – Hlavní strana pedagogického časopisu Вестникь педагогического бюро.
82
Obrázek č. 7 – Ukázka hlavní stránky pedagogického časopisu Студенческие годы.
Obrázek č. 8 – Ukázka výroční zprávy ruského gymnázia v Praze.
83
Obrázek č. 9 – Celkový pohled na gymnázium v Moravské Třebové.
Obrázek č. 10 – Jedna ze školních budov v Moravské Třebové.
84
Obrázek č. 11 – Ubytování dívek v Moravské Třebové.
Obrázek č. 12 – Jeden z chlapeckých pokojů v Moravské Třebové.
85
Obrázek č. 13 – Hodina gymnastiky v Moravské Třebové.
Obrázek č. 14 – Školní sbor gymnázia v Moravské Třebové.
86
Obrázek č. 15 – Původní budova ruského gymnázia ve Strašnicích.
Obrázek č. 16 – Nová budova gymnázia v Praze na Pankráci.
87
Obrázek č. 17 – Loţnice v internátu na Pankráci.
Obrázek č. 18 – Jedna ze tříd gymnázia na Pankráci.
88
Obrázek č. 19 – Gymnastický sál na Pankráci.
Obrázek č. 20 – Předseda Svazu ruských akademických organizací zahraničních profesor A. S. Lomšakov а děkan Ruské právnické fakulty v Praze profesor P. I. Novgorodcev.
89
ANOTACE Jméno a příjmení autora: Tereza Dobrovolná Název katedry: Katedra slavistiky Název fakulty: Filozofická fakulta Název práce: Školství a pedagogika v ţivotě ruské emigrace v meziválečném ČSR Vedoucí práce: Mgr. Jitka Komendová, Ph.D. Počet znaků: 142 905 Počet příloh: 1 Počet pouţité literatury: 28 Klíčová slova: ruská emigrace, ruské gymnázium, Zemgor, ruská pomocná akce, A. V. Ţekulinová, Všeruský svaz měst
Předkládaná diplomová práce pojednává o ruském školství v Československu. Hlavním cílem této práce bylo podat ucelený obraz všech stupňů ruského školství v ČSR. První část práce je věnována ruské pomocné akci, která se orientovala na podporu ruských emigrantů. V roce 1921 začaly v Československu vznikat organizace na podporu ruských studentů – Komitét pro umoţnění studia ruských studentů v ČSR, Spolek ruských emigrantských studentských organizací a Spolek ruských emigrantů absolventů vysokých škol v ČSR. V druhé části práce jsem se orientovala na popis Jeslí Všeruského svazu měst v Praze a Školky Všeruského svazu měst. Větší část práce je pak věnována ruským gymnáziím, která hrála velkou roli ve vzdělávání ruské emigrace. Jedná se o Ruské reálné gymnázium v Moravské Třebové a Ruské reformované gymnázium Zemgoru v Praze. Ke středním školám jsem zařadila rovněţ Ruskou automobilovou a traktorovou školu, která vznikla z automobilových kurzů. Poslední část diplomové práce je pak věnována ruským vysokým školám, které vznikaly na území Československa. Patří k nim Ruská právnická fakulta, Ruský ústav zemědělského druţstevnictví, Ruská lidová univerzita, Ruský pedagogický institut J. A. Komenského, Ruská obchodní akademie a Ruská vyšší škola spojové techniky v Praze.
90
