Filozofi c k á f a k u l t a

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav románsk ých studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Iveta Legátová Dvě setkání s Novým světem: Kr yštof Kolumbus a Bartolomé de Las Casas Two encounters of the New World: Christobal Columbus and Bartolomé de Las Casas Vedoucí práce: Doc. P hDr. Hedvika V ydrová 2010

Prohlášení: „Prohl ašuji, že j sem bakal ářskou práci v ypracoval a samost atně a ž e jsem uvedla všechn y v yužité pramen y a literaturu.“

OBSAH

1.

ÚVODEM ....................................................................................................- 1 -

2.

PATNÁCTÉ STOLETÍ V HISTORICKÉM KONTEXTU.........................- 2 -

2.1.

ŠPANĚLSKO V PATNÁCTÉM STOLETÍ ................................................- 2 -

3.

PŘEDSTAVME SI KRYŠTOFA KOLUMBA ...........................................- 5 -

3.1.

KOLUMBUS CHCE NA ZÁPAD...............................................................- 7 -

3.2.

PRVNÍ CESTA NA ZÁPAD.....................................................................- 10 -

3.2.1. OBJEVENÍ AMERIKY .............................................................................- 12 3.3.

OPĚT NA CESTU .....................................................................................- 17 -

3.4.

KOLUMBOVA CESTA POTŘETÍ...........................................................- 20 -

4.

BARTOLOMÉ DE LAS CASAS: JINÝ POHLED NA SVĚT.................- 23 -

4.1.

LAS LEYES NUEVAS .............................................................................- 29 -

4.2.

POSLEDNÍ POUŤ .....................................................................................- 33 -

5.

POČÁTKY LITERATURY V NOVÉM SVĚTĚ......................................- 34 -

5.1.

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY ..................................................................- 37 -

5.2.

LITERÁRNÍ ODKAZ................................................................................- 39 -

6.

ZÁVĚREM ................................................................................................- 41 -

7.

BIBLIOGRAFIE ........................................................................................- 44 -

1. ÚVODEM V každé

epoše

lidsk ých

dějin,

v každém

století

nalézáme

post av y, čin y, kt eré v ýjimečn ým z působem změnil y vnímání světa nebo, a to je častější, ho obohatil y o poznatk y, z jejichž důsledků čerpáme m y až n yní. Tolik vědců, literátů, ale i nadšen ých

amatérů

budoucnosti nás

zasáhlo,

ať

už

úm yslně

či

náhodou

do

všech. Někteří se slávy svého objevu ani

nedočkali. Rozeznáváme stavební sloh y, léčíme se penicilinem, čerpáme informace z internetu a cestujeme do Amerik y. Nic z toho nám nepřipadá zvláštní, neptáme se po původu ani po okolnostech, lidi nezajímá, jak se na tu či onu věc přišlo. Berou ji jako fakt: tuberkulózu identifikoval Koch, chetitsk ý jaz yk rozluštil Hrozný a Ameriku objevil Kolumbus. Poslední jmenovaný je předmětem mé práce, ale jen z části. Ačkoli“splňuje“ výše napsané, totiž, že je ve své době sv ým způsobem vědec, nadšenec, i to, že až do své smrti netušil, co ve

skutečnosti

světu

přinesl.

Jeho

postava

je

vlastně

mezinárodní – neuvědomuji si n yní nikoho, jehož jméno b y b ylo překládáno do tolika světov ých jaz yků, nemluvě o Kolumbově původu, o kterém se dodnes spekuluje. Ocitáme se o několik století zpět. Konkrétně v 15. století. Kolik toho víme o tehdejším rozložení světa? Umíme si představit, jak lidé před šesti stoletími žili? Zajímalo je, jaká je naše planeta? Ano, zajímalo. Některé určitě. A o nich budu i psát. Ab ychom se rázem ocitli v době tak vzdálené, je potřeba projevit zájem o historii a některá fakta z reálií soudobého, doposud poznaného světa. Dnes již víme, že na mapách 15. století chybí celý kontinent.

-1-

2. PATNÁCTÉ STOLETÍ V HISTOR ICKÉM KONTEXTU Je potřeba uvažovat v souvislostech a připomenout si, co 15. století obecně přineslo. V Zemích koruny české je Praha na dost v ysoké úrovni: založení univerzit y v roce 1348 Karlem IV. a následně

roku

1409

v yhlášen

Kutnohorský

dekret.

Patnácté

století se pro České z emě nese ve znamení husitsk ýc h válek. V roce 1410 je zvolen římsk ým králem Zikmund Lucembursk ý, kter ý svolal známý koncil v Kostnici, kde b yl upálen pražské

univerzity

Jan

Hus.

Následuje

První

rektor pražská

defenest race, křížové v ýprav y a zal ožení Tábora Janem Žižkou. Taková je situace u nás. Jinde v roce 1429 Jana z Arku mění průběh Stoleté války a rok 1453 znamená pád Konstantinopole a tím i konec Byz antské říše. Druhá polovina století se nese ve znamení

v ýznamných

událostí,

které

se

t ýkají

zejména

Španělska a které budu probírat na následujících řádcích zvlášť.

2.1.

ŠPANĚLSKO V PATNÁCTÉM STOLETÍ

Španělsko domovem

v této je

době

Itálie.

pozvolna

Právě

mění

renesance

renesance,

měla

velký

jejímž vliv

na

politické a kulturní dění, ale i na myšlení společnosti. Vzrůstá zájem o racionální a empirickou vědu, literaturu, architekturu a pro nás to podstatné: zájem panovníků o nové techniky, vznik mechanik y apod. V neposlední řadě v ynález knihtisku v roce 1452 Johannem Gutenbergem. Ten oceníme až v následujícím století při anal ýz e Kolumbov ých a Las Casasov ých textů a šíření jejich m yšlenek. Fenoménem Evrop y.

tohoto

století

Konkurenční

boj

je

snaha

zemí,

b ýt

zejména

nejmocnější

zemí

těch,

mají

které

v ýhodnou polohu u moře, tj. Itálie a Španělsko, nutil více obchodovat, ba co víc, obchod ovládat. K tomu b ylo potřeba loďstvo, které již od třináctého století měla Itálie, jak uvádí

-2-

český historik Josef Janáček.1 Tímto způsobem začíná mířit do Evrop y nejrůznější zboží - od koření, tabáku po textilie. A b yli to právě Italové (konkrétněji Janované), kteří měli kontrolu téměř nad cel ým evropsk ým obchodem. Nejméně se v tomto směru daří Portugalsku, které hospodářsky zaostává,

a

tak

Středomoří,

k němu

nezávisle

b yla na

chována sobě

obchodní

a

aniž

nedůvěra.

by

si

to

uvědomovalo, shromažďuje podnět y, které v budoucnu v yústí v éru velk ých objevů. Společn ým

jmenovatelem

se

stal

obchod,

na

který,

podle

Janáčka, měl y rozhodující v ýz nam tři faktor y (s. 13): všeobecná měnová

krize,

v yvolaná

v Evropě, všeobecný

růst

poklesem poptávky

zásob

po

drahého

asijském

a

kovu

africkém

zboží a posledním byla hrozba turecké expanze, která moha zvrátit rovnováhu mezi arabsk ým a italsk ým obchodem. Cíl b yl jasn ý: v ytvořit zcela novou trasu světového obchodu, která b y s konečnou platností zlikvidovala hegemonii Středozemí (s. 15). I finančně ohrož ené Portugalsko hledá nové cest y a způsob y, a proto nabízené spojenectví a pomoc Italů vítalo. Portugalsko se začíná vzmáhat a za vlády Jana II. uplatňuje nejpřísnějším způsobem monopolní práva na obchod s koloniemi v Africe. I Š panělsko neznalé mořeplaveck ých objevů se chtělo nějak ým způsobem přiživit na v ýnosu afrických kolonií. Ale za válk y mezi Portugalskem a Španělskem v roce 1475, kdy se boje přenesl y i na moře, b yl obchod ochromen. Centrum Lisabonu se zachvělo, když Bartolome Diaz dokázal obeplout

Afriku:

nově

v yřčen ý

cíl

a

sen

všech

námořníků, objevitelů a obchodníků se zdá b ýt reáln ý, totiž že cesta

za

obchodem

do

Indie

je

možná,

otevřená

uskutečnitelná.

1

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1970, s. 11

-3-

a

Španělsko na začátku druhé poloviny patnáctého století zatím řešilo naprosto odlišné problém y. V roce 1474 zemřel kastilsk ý panovník

Jindřich

IV.

a

v zemi

vypukla

krize.2

d ynastická

Ačkoli svazek Isabel y Kastilské a Ferdinanda Aragonského b yl zpečetěn roku 1469, teprve po smrti aragonského krále Juana II. se obě koruny definitivně sloučí. Dříve rozdrobené Španělsko se sjednotilo

a

přestože

nové

pozitivního, například náboženství

koexistenci

islámu,

křesťanství

území, vznikla

také

instituce

přispět

měla

soustátí

méně

tří a

na

inkvizice.

záměru

mnoho

monoteistick ých

judaismu

pozitivní

k novému

dokázalo

jednom

Tato

silná

Katolick ýc h

králů

přetvořit Španělsko pouze na křesťanský stát. A tak inkvizice dohlíž ející na opravdovost této vír y, donutila

Židy a muslimy

pod nátlakem přijmout, b yť většinou jen formálně, katolick ý křest.

Židé před upalováním, mučením

prchali.

Dne

31.

března

1492

byl

a udáváním masově

v yhlášen

dekret,

který

považoval židovskou víru za těžký zločin a Židé museli do tří měsíců povinně opustit Š panělsko. V yhnáním Moricků, jak se španělsk ým Židům přezdívalo, a dalších nábožensk ých menšin se začátek vlád y tzv. Katolick ých králů nelichotivě zapsal do dějin Španělska. Náboženství má primární postavení a všechna důležitá

rozhodnutí

jsou

jimi

nepoch ybně

motivována.3 Jak

uvádí Jiří Chalupa dále, 2. ledna 1492 se Španělsko stává zemí plně katolickou. Muslimský sultán Boabdil slavnostně předává klíče od Granady králi Ferdinandovi a osm století trvající vláda muslimů

i

reconquista

(znovu

dobývání

španělského

území

křesťan y) končí tím, že „…nad Alhambrou byl vztyčen kříž.“

4

Dnes si uvědomujeme, jak je rok 1492 pro španělské dějiny velmi důležit ý. Stalo se tolik zlomov ých událostí. Jak jsem již uvedla,

skončila

reconquista,

2

Elio

Antonio

Chaloupka, Jiří: Stručná historie států: Španělsko. Praha: Libri, 2005, s. 58 Ibid., s. 60-1 4 Ibid., s. 59 3

-4-

de

Nebrija,

považovaný

za

nejv ýznamnější

intelektuální

osobnost

éry

Katolick ých králů, píše první španělskou gramatiku – Gramática de la lengua castellana - a na podzim tohoto roku jak ýsi Janovan objevuje Ameriku. Než se k posledně zmíněné události dostaneme blíže, je třeba si představit hlavního hrdinu. První protagonista

této

práce

Kr yštof

Kolumbus

(ve

španělštině

Cristóbal Colón) bude představen z mnoha úhlů pohledu. 3. PŘEDSTAVME SI KRYŠTOFA KOLUMBA Vědci a historikové se dodnes snaží přesněji určit, kde se Kolumbus mohl narodit a bohužel i některá jeho životopisná data nejsou kompletní nebo zcela přesná. Snaha o ilustraci Kolumbových životních kroků množí teorie. Většina z nich není dostatečně podložena hodnověrn ými důkaz y, a tak ani zde se těmito teoriemi nebudeme zab ývat. Více se o Kolumbově životě dozvídáme až z jeho deníků, ty jsou jím buď osobně napsán y, nebo se nám alespoň dochoval y v Las Casasově znění. Po tolika letech je velmi obtížné rekonstruovat život tohoto mořeplavce.

Údaje

buď

zcela

ch ybí,

nebo

vyvolávají

spor y, ot ázk y. Bohužel tendence vym ýšl et si různé h ypot éz y b ylo ve středověku jedin ým způsobem, jak o Kolumbovi něco napsat.

Jeho

životopisci

s yn

Fernando

a

Las

Casas

si

svého“oblíbence“ přetvořili podle sv ých představ. Nevhodná fakta změnili nebo jednoduše zcela vynechali či zničili. Tento fakt ztěžuje práci především historikům. To, že se měl Kolumbus narodit na Madeiře jako nemanželský s yn Fernãa, kter ý byl pr ý adoptivním s ynem portugalského prince Jindřicha Mořeplavce, je teoreticky možné, ale málo pravděpodobné

(Janáček

s.

20).

Konkrétní

stopy,

podle

Janáčka, vedou do Janova. Zde se roku 1439 stal měšťanem tkadlec

Domenico

Colombo.

Domenico

-5-

spolu

se

Zuzanou

Fontanarosovou měli pět dětí, z toho nejstaršího Cristofora. Ten se nejpravděpodobněji narodil roku 1451 (nebo mezi lety 1435 1456), poté se rodina přestěhovala (opět není zřejmé kd y) do Savonn y. Je mož né, že se Kolumbus mohl narodit i tam, pokud ne

v Janově.

V janovsk ých

archivech

shromážděné

notářské

listiny z XV. století nabízejí možnost ustálit pochybnosti o původu mořeplavce – shrnuto: Kolumbus je rozený Janovan.5 I Kr yštof se v yučil tkalcovskému řemeslu jako jeho otec, b yl pr ý jaz ykově vel mi v ybaven ý, b yl schopen čí st ve čt yřech jaz ycích: italsk y, španělsk y, portugalsk y a latinsk y. Zda se těmto jaz ykům naučil v Janově, kam chodil do škol y, nemůž eme s jistotou tvrdit.6 Jelikož

ani italsk ým obchodníkům neunikla všud ypřítomná

snaha obchodně se spojit s Asií, ocitá se Kolumbus ve službách janovských Centurionů, kteří obchodují převážně na Černém a Středozemním moři, ale i v Lisabonu. Je pravděpodobné, že C e n t u r i o n o v é p o d n í t i l i K o l u m b ů v z á j e m o z á m o ř s k é o b j e v y? Skutečností je, že Centurionové se zajímali o africké zlato, a tak

bedlivě

západního

sledovali

pobřeží

postup

afrického

portugalsk ých kontinentu.

v ýprav

Lisabon

se

podél zatím

změnil v jádro mořeplavectví, neboť přítomni jsou všichni, kteří chtějí v tomto směru něco dokázat. Ať už kohokoli moře zajímá nebo

ne,

není

možné

si

práce

kresličů

map,

kapitánů,

kormidelníků, geografů, stavitelů lodí, otrokářů nevšimnout. Ale jak se z italského tkalce stane portugalský mořeplavec? Kolumbus se jistě nejednou účastní plavb y, ale spíše jako obchodník, komisionář. Na ostrově Madeiře nakupoval třtinový cukr

a

seznamuje

se

s rodinou

Perestrellů.

S jejich

dcerou

Filipínou Moniz de Perestrello se na konci roku 1478 dokonce ožení. 5

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 15, odkaz na Sborník dokumentů Cittá di Genova, Commissione Columbiana, Cristoforo Colombo. Bergamo: 1931 6 Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 21

-6-

Traduje se zmínka o tchánově archívu plném map a písemn ých záznamů o jeho vlastních cestách. Byl Bartolomeo Moniz de Perestrello mořeplavcem? Zrodil se zde, pod jeho vlivem, plán cesty na západ? Čerpal Kolumbus z jeho archivu své vědomosti? Po sňatku se pracovně vrací do Lisabonu, poté do Janova (naposled y), další zpráv y uvádějí, že kd yž se později stěhoval do Španělska, měl s sebou již svého synka Diega (nar.1480 nebo 1481). Více informací o jeho ženě Filipíně není z dostupn ých zdrojů

k

dispozici,

zato

o

Kolumbově

mladším

bratru

Bartolomeovi ano. I ten, stejně jako Kr yštof, se začíná živit jako kreslič map. Do

roku

1484,

kdy Jan

II.

Zakládá

“Radu

matematiků“

a

Kolumbus ho žádá o svou první cestu přes Atlantik, se o Kr yštofovi neví nic bližšího. Kam zmizela jeho ž ena, kde je praví důvod jeho zájmu o mořeplavectví, odkud čerpal své znalosti?

Mnoho

Kolumbov ými netušil, co

otázek

nás

biografick ými tento

může

napadnout

údaji.

muž

při

Přestože

pravděpodobně

listování

ještě

nikdo

díky

své

ctižádostivosti, cílevědomosti a trpělivosti dokáže.

3.1.

KOLUMBUS CHCE NA ZÁPAD

Lépe řečeno, chce do Indie, ale západní, doposud neprobádanou cestou. Tehdejší představ y o západním světě v ycház el y pouze ze znalostí

antick ýc h

zeměpisců

a

z materiálů

uváděn ých

arabsk ými zeměpisci a jin ými cestovateli, kteří v Indii nebo Číně již b yli. Netušíme, jak velk ý byl rozsah vědomostí o Atlantiku, vztah Evrop y k němu, jak si ted y v ysvětlit, že právě Kolumbova cesta měla tak velký ohlas? Dnes se považuje za jisté,

že

k

americkému

kontinentu

jako

první

připluli

Vikingové, kteří část amerického kontinentu nazvali Vinland.7

7

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 28

-7-

Sláv y se nedočkali možná proto, že jejich “objev“ byl spíše náhodn ý, krátkodob ý a samo Grónsko a Island měl y vztah y se zbytkem Evrop y na bodu mrazu. Před Kolumbem mezi v ýznamné objevitele mimo jiné patří janovský

kupec

Manuel

Pessagno,

který

podnikal

objevné

plavby na jih, a další Janovan Lanzarotto Malocello, objevitel někter ých Kanárských ostrovů. Tito dva, ale i další b yli pro ostatní

především

neumělo

inspirátor y.

z objevů

Portugalsko

ve

těžit,

14.

Například

samo

situace

objevům

vnitřní

století

nepatřilo

zrovna

Portugalsko nepřála

–

k hospodářsky

v ysp ěl ým z emím Evrop y, a t ak n eměl y s ko ro žádn ý sm ysl. A jestli

někdo

náhodou

k Americe

doplul,

uznání

se

nedočkal, třebaže se tak Portugalcům mohlo s jejich námořním centrem

i

povést.

domněnk y. finančně

Plavb y, a

které

dlouhou

Kolumbus, kd yb y budoucnost

Neexistují se

o

Byl

tedy

sebemenší

uskutečnily

dobu

v yplul

cenu.

ale

se sto

zpráv y, b yl y

náročné

nev ypl ácel y. let

dříve,

Kolumbus

jen

pouze

Však

neměl

by

i

ani pro

pokračovatelem

portugalsk ých plaveb nebo jeho hodnota spočívá v něčem jiném? Pokusíme se odhalit následně. Kariéra

mořeplavce

Kr yštofa

Kolumba

nezačala

vlídně.

U

portugalského dvora Jana II. b yl již zmíněnou Radou odmítnut. Po

této

zkušenosti

Kastilie.

Oporou

odjíždí mu

i

se

je

sv ým

pětilet ým

františkánský

synem

klášter

do La

Rábida, konkrétně Antonio de Marchena. Vlivnou osobou b yl i Juan P eréz, kter ý posk ytl Kolumbovi oporu u dvora. Královna Isabela Kolumba v ysl yšela a nechala jeho návrh y prozkoumat zvláštní komisí. Ta b yla jmenována v roce 1486 a v témže roce b yla i Kolumbova první audience u královn y v Cordóbě. Zde a později

i

v kolegiu

sv.

Štěpána

na

univerzitě

v Salamance

zasedala komise, která potaj í řešil a kolumbovskou v ýpravu. Neuspěl a zamítnut b yl i v roce 1488 a to opět v Portugalsku.

-8-

Nepolevil a zkoušel své štěstí v Anglii a Francii, kam poslal svého bratra Bartoloméa, který si pro plán svého bratra získal přízeň sestry Karla VIII., Anny de Beaujeu. Situace ve Š panělsku b yla pro Kolumba nepříznivá: trvající válka s Maur y, která, jakožto každá válka, bránila jednání nemělo uzavřít. Během těchto tří let (1488-1491) se Kolumbus seznámil

s Annou

Nuñézovou,

která

mu

porodila

s yna

Ferdinanda. V budoucnosti se s yn Ferdinand (biografie Historie života a činů admirála Kryštofa Kolumba) a dominikán Las Casas ukáží jako jediní věrohodní životopisci té dob y. Až v roce 1490 se komise negativně vyslovila kolem Kolumbov y plavb y. Ferdinand spolu s Las Casasem uvádějí důvod y, proč b yl návrh zamítnut:

1. Na plavbu do Asie jsou potřebné tři

rok y; 2. Západní oceán je nekonečn ý a snad i nepřístupn ý lodím; 3. v případě, že Kolumbus dosáhne antipodů, nebude se moci vrátit zpět; 4. na té straně zeměkoule, která je protilehlá Evropě, není souš, neboť tak soudí svatý Augustin; 5. z pěti pásem z eměkoule jsou tři ob yvatelná; 6. není m yslitelné, ab y se po tolika staletích od stvoření světa mohly nalézt místa, něčím v ýz n a m n é a d o s u d j e š t ě n e z n á m é . 8 Toto

svědectví,

dochovan ým;

ale

ačkoli

v yvolává

Kolumbus

se

poch yb y,

nevzdává

a

je

jedin ým

prostřednictvím

dobr ých st yků navazuje známosti s nejv yššími úředník y, kupci a bankéři. Po další audienci u královny (1491) je jeho návrh na plavbu do Indií západním směrem zkoumán z pohledu teologů a kosmografů, ale je opět zamítnut. Mimo jiné i proto, že po uskutečnění

plavby

v yž aduje

Kolumbus

titul

admirála

a

místokrále a to bylo považováno za přehnané. Do hry vstupuje nejv yšší úředník státní pokladn y aragonského království Luis de Santangel, který přesvědčil Isabelu o Kolumbově projektu a dokonce se nabídl jako sponzor, kt erý půj čí peníze na v ybavení 8

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 22

-9-

v ýprav y (konkrétně mi lion st o čt yři cet t isí c maravedí ). Zrovna ve chvíli, kd y Kolumbus b yl na půl cest y do Francie. Už 17. března 1492 Ferdinand a Isabela potvrdili projekt a zavázali se, že do dvou týdnů udělí Kolumbovi v ysoké tituly. Dík y podpoře S antangela, Francisca Pinela a dalších Kolumbov ých příznivců, měl Kolumbus šanci na úspěch. Koruna omezila v ýdaj e v ýprav y na minimum a dal a Kolumbovi k dispozici dvě lodě, jejíž posádku tvořili buď občané města Palosu odsouzeni k roku nucen ých prací z a urážku královského veličenstva, nebo zločinci . Kolumbovi se nakonec podaři lo v ypravit lodě tři , a to Santa María, Pinta a Niña.

3.2.

PRVNÍ CESTA NA ZÁPAD

Celkově v ýprava nevzbuzoval a důvěru a ani sám Kolumbus v čele coby nerodilý Španěl. Deset týdnů trvala příprava, než z města

Palosu

3.srpna

1492

v ypl ula

expedice

mířící

ke

Kanársk ým ostrovům. Co je zvláštní a překvapivé, na lodích ch yběl duchovní . Vši chni b yli nervózní a sám admi rál nab ýval nedůvěr y vůči svým námořníkům. Je jasné, ž e málokomu se chtělo položit vlastní život na cestě za nejasn ým cílem. Byl to risk a sama plavba měla mnoho obtíží - od zlomeného kormidla po nabírající vodu. A zatímco Kolumbus podezříval ostatní ze sabotáží, stav lodí se stával tristním, a proto se musel uvést do pořádku na Kanársk ých ostrovech, od kter ých se 6. z áří mohlo pokračovat směrem na západ. Kr yštof Kolumbus svá tvrzení, m yšlenk y a naděje opíral o dvě stě let starý spis, který napsal v janovském vězení Benátčan Marco Polo. Polův spis slibuje drahé kov y, zlato, koření i drahokam y, pohádkovém

9

které

je

ostrově

možné

najít

Cipango.9

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 65

- 10 -

v Indii, Skálopevně

v Číně

a

na

přesvědčený

Kolumbus

naplno

Kolumbovi

příliš

podlehl

obsahu

nevěřila.

Polova

V Kolumbovi

díla, se

ale

posádka

odkrývá

talent

jednak dobrého vůdce, tak i přesvědčivého diplomata, který své podřízené dokázal udržet v naději na ono bohatství. Jedinečný

Kolumbův

v původní

podobě,

lodní

jako

deník

všechny

se

bohužel

ostatní

nedochoval

informace

koluje

v opisech Bartolomého de Las Casase a Fernanda Colóna. Dá se celkem s jistotou prohlásit, že oba deník nějak ým způsobem upravovali, protož e je příliš jednostrann ý. Deník se nezmiňuje o jin ých účastnících plavb y, ale na druhou stranu má mnoho konkrétních faktů, které nelze označit za podvrh. Další poz oruhodností je, že admirál celé flotil y, ted y Kr yštof Kolumbus,

neměl

do

3.

srpna

1492

s plavbou

po

moři

pravděpodobně žádné praktické zkušenosti a nikdy do této doby na

lodi

nevelel.

Podle

rozhodnost, znalost

všeho

plavby

si

v oceánu

musel a

vést

dobře:

nekompromisnost

dovedl y v ýpravu do cíl e. I kd yž přitom falšoval záznam y o odplut ých mílích, ab y se ostatním nezdálo, že jsou od domova příliš daleko. Ve skutečnosti Kolumbus zaznamenal nejkratší a nejspolehlivější

trasu

v cestě

za

západem.

Orientace

podle

mořsk ých živočichů, ptáků a předmětů plujících po hladin ě musela b ýt nesmírně těžká, ale dodávala naději, ž e země b y mohla b ýt blízko. A 25. září se z Pinzónov ých úst, velitele jedné z lodí, oz ýval vítězn ý hlas, že na obzoru je země. Reakcí b ylo okamžité děkování Bohu, nicméně b yl to klam. Sen, kter ý se rozpl ynul, okamžitě v ystří dal o zklamání a další st ereot ypní dn y a noci. Vzdalovali se od domova (ke dni 1. října to b ylo již 7O7

m i l 10)

a

morálka

námořníků

začala

postupně

upadat; Kolumbus čelil v ýhruž kám a nespokojené posádce, ke které se přidali bratři Pinzónové, velitelé lodí Pinta a Niña. Kolumbus se tak upnul ke slibům, že pokud se do dvou dnů 10

Janáček, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Op. cit., s. 145

- 11 -

neobjeví země, vrátí se do Španělska. Počasí přálo a situace se postupně měnila k lepšímu.

3.2.1.

OBJEVENÍ AMERIKY

Do objevení Amerik y b ylo napsáno mnoho teorií o v ysněném západu,

mimo

jiné

i

uznávan ým

soudob ým

geografem

a

kosmografem Paolem Toscanellim z Florencie, jehož mapa se bohužel

nedochovala.

plán: v ýhodnost

S Kolumbem

plavby

ho

západním

pojí

téměř

stejný

směrem

a

hlavně

přesvědčení, že plavba sama je uskutečnitelná. Na rozdíl od Toscanelliho,

Kolumbus tuto teorii proměnil ve skutečnost

12. října 1492, když námořník Pint y Juan Rodríguez Bermejo uviděl zemi. Tentokrát tu skutečnou. Bermejo jako první spatřil pevninu, a tak měl nárok na hedvábnou kazajku a deset tisíc maravedís od kastilsk ých veličenstev. Uznání chtiv ý K olumbus se projeví jako ješita, který si slávu i peníze nechal pro sebe a Bermejo

tak

v ysvětluje:

svou

,,Tuto

odměnu zemi

nikdy

první

neuviděl.

spatřil

Zápis

námořník

z deníku

Rodrigo

de

Triana, ačkoliv admirál, když stál v deset hodin večer na přední palubě, spatřil světlo. Třebaže věc byla tak nejistá, že se neodvážil

tvrdit,

že

je

to

země,

přece

jen

zavolal

Pera

Gutiéreze, králova číšníka, a řekl mu, že se mu zdá, že vidí světlo, aby se i on podíval, což tento učinil a světlo spatřil; totéž

řekl

Rodrigu

Sánchezovi

ze

Segovie,

kterého

král

s královnou poslali s výpravou jako inspektora, ten však neviděl nic, protože stál na takovém místě, odkud je nemohl vidět. Když na ně admirál

upozornil,

bylo spatřeno ještě jednou nebo

dvakrát; bylo to jako vosková svíčka, houpající se nahoru a dolů, což by se však jen málo lidem mohlo zdát jako známka z e m ě ; p ř e s t o s i b y l j i s t , ž e j e z e m i v e l m i b l í z k o . “ 11

11

Janáček, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Op. cit., s. 146

- 12 -

Objevení posádce

Asie, nejen

skutečného

jak

se

velkou

Kolumbova

posádka životní

mylně

domnívala,

zkušenost,

charakteru

jako

ale

také

člověka.

přineslo poznání

Lačnil

po

uznáních, slávě a jakob y ps ychicky trpěl obavou, že bude nedoceněn.

Možná

přípravám,

aby

se

se

není

čemu

cesta

divit.

uskutečnila,

Osm

let

zasvětil

nebál

se

postavit

církevnímu učení i za cenu, že by b yl označen za kacíře. Studoval ze všech pramenů (například z Katalánské mapy ze čtrnáctého

století,

která

nejlépe

v ystihovala

geografické

znalosti té dob y), věřil v Boha i ve svůj úspěch a nekritick y stál za spisem Marca Pola, který ho na západ přivedl, ale trochu jinam, než všichni čekali. Můžeme z toho usuzovat, že Marco Polo b yl zb ytečně přeceňován, ale nezapřeme, že z teoretick ých předpokladů se stala realita

navzdory všem

poch yb ovačům.

Teorii ve skutečnost na prvním místě proměnil až Kr yštof Kolumbus. Las

Casas

popisuje

události

kolem

přistání

na

Guanahaní

takto: ,,…Admirál rozvinul královskou vlajku a oba kapitáni mávali vlajkami se zeleným křížem, které dal admirál vztyčit na všech

lodích

jako

znamení

výpravy.

Vlajky

měly

po

obou

stranách kříže písmena F a Y. Když vystoupili na břeh, viděli svěže zelené stromy, mnoho vodstva a rozmanité plody. Admirál svolal oba kapitány a ostatní, kdo vyskočili na břeh, Rodriga Escoveda,

notáře

výpravy,

Rodriga

Sáncheze

ze

Segovie

a

vyzval je, aby mu byli svědky, jak v přítomnosti všech zabírá a ve

skutečnosti

zabral

tento

ostrov

pro

své

pány,

krále

a

královnu, a vznáší právní ohražení, což se dá obšírně vyčíst z a k t , k t e r á o t o m b y l o p í s e m n ě v y d á n a … “ 12 Zde je na místě se zmínit o původních ob yvatelích objevené země – Indiánech. Vžd yť jsme, podle všech, v Indii, takž e o pojmenování osob není sporu. Na rozdíl od Evropanů, Indiáni 12

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 71, lodní deník v úpravě Las Casase.

- 13 -

b yli

milí

a

ochotní

bavlnu, papoušk y,

k v ýměnnému

oštěp y,

pitnou

obchodu.

vodu

apod.

Přinášeli Kde

naši

objevitelé jsou? Jak uvádí dále Janáček (s.72), historikové se shodují,

že

ostrovů,

ostrov

asi

Guanahaní

Waltlingův,

byl

ale

jedním

stoprocentně

z Bahamských přesvědčený

Kolumbus se podle sv ých úvah nalézá v Asii a brz y narazí na ostrov Cipango, o kterém se barvitě zmiňuje Marco Polo. Další průzkum potvrdil, že tato země je poměrně chudá a pro Korunu bezv ýz namná. A tak se 14. října v ydá vají na další cestu splnit si svůj sen. Obecně

velmi

zajímavé

jsou

v ýz kum y

o

původu

prvních

Američanů. Jedna teorie zastiňuje druhou. Podle věhlasného českého antropologa Aleše Hrdličky jsou jimi Asiaté, kteří sem přišli před více než třiceti tisíci lety, aniž by věděli, že jsou na novém kontinent ě. B yl i nej pri mitivněj šími lovci a r ybáři a dík y honbě za potravou se dostali od severu až po americký jih. Důkazem jsou kostr y v yh ynul ých z vířat t ypick ých pro dobu ledovou. I v době nejv yspělejších civilizací b ylo pro Indián y základem jednoduché zemědělství, nikdy ovšem nedospěli na úroveň

velk ých

měst

Mexika

a

Jižní

Amerik y.

Tímto

se

začínáme dot ýkat tématu koloniz ace Amerik y, st yk s Indián y a střet kulturní i mentální s příchozími běloch y. Ti považovali Indiány za divochy nehodné života, majetku bez nároku na cokoli. Španěle zajímá obohacení španělského trůnu a moc. První

etapa

kolonizace

Ameriky

nesla

na

bedrech

t yto

faktor y: moc, kořist a víra. Poslední zřetel b yl důvodem, proč se Indiáni bouřili proti sv ým podmanitelům. Neb ýt násilného obrácení nemuselo

na by

křesťanství se

a

rozpoutat

postoje

Evropanů

k Indiánům,

peklo

v podobě

krvelačného

d o b ý v á n í . 13 S i t u a c e b y l a a l e o d o s t s l o ž i t ě j š í , a p r o t o s e j e j i c h dalšímu osudu budu věnovat blíže v dalších kapitolách. 13

Holzbachová, Mira: Amerika, země Indiánů. Praha: Panorama, 1963, s. 22-24

- 14 -

Jak se musel asi Kolumbus tvářit, kd yž realita neodpovídala jeho představám? Marco Polo přece líčil v yspělou civilizaci a v ýprava se z atím musí s t ěží dorozumívat s nějak ými barbar y. V y s l a n c i , k t e ř í m ě l i n a j í t c h á n a , k d yž 2 8 . ř í j n a n a r a z i l i n a Kubu, samozřejmě Kolumbus

sbírá

tak é n epo ch odili . A tak mrzu t ý Kr yš to f alespoň

vzorky

rostlin

z neznámé flóry poznali akorát bavlník), i z poloviny

to,

co

koření

nebo

zlato;

(ve

skutečnosti

kd yž t y nejsou ani

každý

školák

ví,

že

z Ameriky pochází mimo jiné i tabák: „Drželi v rukou žhnoucí o h a r k y j a k ý c h s i b y l i n , j i c h ž u ž í v a l i k p o d k u ř o v á n í . “ 14 Až ostrov Española (též naz ývan ý Hispaniola) konečně nějaké zlato

nabízela,

nehodou, která s karavelou

ale se

Santa

jakoby

b ylo

stala

25.

María

narazil

tohle

prosince. na

štěstí

vykoupeno

Nezkušený

mělčinu

a

plavčík

ztroskotal.

Nepřehlednou situaci se podařilo zvládnout, ale ztráta lodi je přece jen velk ým z ásahem. Hned na to 28. prosince 1492 budují první španělskou osadu v Americe s patřičn ým názvem Navidad (Vánoce). Kolumbus v ybere t řicet osm kolonisty

-

a

určí

jejím

velitelem

ztroskotanců – první s ynovce

své

družky

Beatriz, jmenoval se Diego de Harana. To,

co

muselo

po

tak

dlouhém

odloučení

nastat,

b yla

demoraliz ace v ýprav y a celková touha po návratu do Španělska. Stav zásob a lodí též napovídal, že b y b ylo vhodné se vrátit. V yostřoval y

se

konflikty

mezi

Kolumbem

a

Alonsem

Pinzónem, a tak bylo rozhodnuto: směr Španělsko! Cesta a tím i zápis y v lodním deníku b yl y stereotypní, ale ani na zpáteční cestě nez apomněl Kolumbus psát do deníku úm yslně nesprávné údaje o uplut ých mílích, ab y se posádka cítila klidnější. Tu a tam větší či menší zima. O totální kolaps se ve středu 13. února 1493 postarala bouřka. Boj s roz bouřen ým oceánem se zdál b ýt prohran ý: „T ehdy nařídil admirál, aby byl vylosován jeden 14

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 32

- 15 -

z námořníků, který vykoná pouť k Panně Marii do Guadalupe a obětuje tam zázračné madoně svíčku pět liber těžkou, a aby všichni slíbili, že ten, kdo bude určen losem, tu pouť skutečně vykoná.

Za

tím

účelem

dal

rozkaz,

aby

odpočítali

tolik

hrachových zrn, kolik bylo na palubě osob, z nich jedno aby označili křížkem, vysypali do čepice a dobře zamíchali. První, kdo tam vložil ruku, byl admirál a vytáhl hrách označený křížkem, a tak tedy na něho padl los a on se od té chvíle p o v a ž o v a l z a p o u t n í k a , z a v á z a n é h o k e s p l n ě n í s l i b u … “ 15 Po přistání u ostrova Santa María u Azorského pobřeží, kde se podle

všeho

nacházeli,

v yvolalo

další

vlnu

nevole

setkání

s Portugalci, kteří měli nemalý zájem se dozvědět, kde Španělé vzali cennosti, kt eré mají na palubě. V yj ednával o se na obou stranách až se Kolumbus rozhodl napsal portugalskému králi dopis, v němž v ysvětluje, že pluje z Indií a proč má na palubě zlato. Podle informací, které máme z upraveného deníku, b yl Kolumbus pozván na audienci, kde byl pr ý přijat na v ýsost skvěle. Není tajemstvím, že portugalsk ý král b yl o cestě dobře informován a taky že samo Portugalsko chtělo zorganizovat v ýpravu k úz emím, kt erá Kr yštof Kol umbus objevil a chtěl o si je nárokovat. Spor mohl v yřešit jedině papež, jehož postavení b ylo samozřejmě jiné než dnes.

Přestože Alexandr V I., neb yl

zrovna vzorov ým představitelem Jež íše Krista na zemi, jeho církevní

i

politické

rozhodnutí, které

pravomoci

v ydal,

b yl y

bylo

tak

velké,

všemi

že

stranami

respektováno: nově objevená území patří Španělsku, (sám papež b yl

původem

Španěl,

a

tak

se

dá

spekulovat

o

jeho

nestrannosti). Bulla „ Inter caetera“ z 3. května 1493 je důkazem tzv.

„prvního

dělení

s v ě t a . “ 16

15

Nutno

dodat,

že

tehdejší

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 79-80 Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 36: Dne 4. května 1493 byla napsána druhá ,,Inter caetera“, která přesně vymezovala kastilská práva. Demarkační čára byla nazývána tzv. ,,papežský poledník“.

16

- 16 -

geografové měli s bullou problém, neboť neuváděla, od kterého ostrova (vědělo se jen, že od Kapverdského) se má demarkační čára počítat, nemluvě o nejasné představě o velikosti země a v ýpočt ech z eměpisné délk y. Celkově

Kr yštof

bohatství

b yla

Kolumbus úspěšná.

a

jeho

Přes

v ýprava

všechny

do

nástrahy

země

plné

počasí,

se

ps ychi ck y v ypořádali s reálnou m yšl enkou, že se do Š panělska nemusí nikdy vrátit. Ale vrátili se a admirál se svou posádkou oprávněně můž e slavit triumf. Kolumbova nam yšlená a tvrdá povaha sklidila ovoce a v cestě za úspěchem mu momentálně nestojí nic.

3.3.

OPĚT NA CESTU

Netrvalo

dlouho

a

oslavovan ý,

všemi

uznávaný

Kolumbus, dostal od Ferdinanda a Isabel y požehnání k druhé v ýpravě,

n yní bez delších okolků.

Davy ohromené slávou a

zaslepené naivní touhou po jednoduchém bohatství hlásily se do Kolumbov ých služ eb. Jenž e už to neb yli jen žebráci a lidé bez práce (po dob ytí Granad y jich b ylo dost), ale i dvořané a šlechtici (tzv. hidalgové). Podle Cest Kryštofa Kolumba se jednalo o sedmnáct lodí s počtem kolem dvou tisíc lidí. Dal ší v ýprava z C ádizu v ypl ul a 25. září 1493 a stejně jako při první

v ýpravě

se

zastavila

na

Kanársk ých

novinkou po vzoru Portugalců b yli štvanicím

na

domorodce.

ostrovech,

leč

naloděni psi určeni ke

Sebevědomého

a

neochvějného

Kolumba ani ve snu nenapadlo, že by se mohl m ýlit a že chána, koření a zlato by nemusel najít, protože se nenacházel v Asii. Zato se nechával zahrnovat poctami a neb ylo mu trapné vlastnit odměnu za objevení země, kterou měl obdržet chudý Juan

Rodriguez

obav y, b yl

strach

Bermejo před

de

Triana.

nevděkem,

Jediné možná

z čeho

měl

portugalskou

konkurencí , al e nepřipoušt ěl si poch ybnosti . Jako zaoceánsk ý

- 17 -

místokrál se podílel na státním zisku, řídil novou správu a Španělsko se stává hlavně Portugalskem akceptovanou velmocí. Nezapomeňme, že i Portugalsko si přišlo na své, ale až v roce 1500, kd yž

Pedro

Álvares

Cabral

a Martín

Alonso

Pinzón

objevili pobřeží Brazílie a díky demarkační čáře se tato země stala zemí portugalskou. Druhá v ýprava připlul a k americkému pobřeží dříve než tehd y v ýprava první . Kolumbus pojmenovává nová území: Domenica (neděle), Guadelupe (španělské poutní místo) atd. Celkem se nic nového

neděje,

první

s kanibalsk ými

vzrušující

Karib y.

Zato

událostí

opravdové

je

setkání

překvapení

je

čekalo, kd yž místo španělské osad y uviděli jen trosk y a popel. Neukáznění osadníci, kteří si rozdělovali indiánské ženy a zlato, se pohádali a osadu opustili. Nová posádka na počest královny Isabel y tak staví osadu novou. Další kříže, které Kolumbus musel nést b yla malárie, těžko stravitelná potrava a nezv yklost nového podnebí. A ačkoli b yl Kolumbus uchvácen mohutností v ýprav y, zh ýčkané dvořan y j en těžko nutil do práce. Stoupala nervozita z neúspěchů, a tak alespoň

vojáci

krále, ale

skupovali

sami

zlato

pro

od

sebe.

Indiánů, To

ale

b ylo

nikoli

pro

samozřejmě

zakázané, prohřešek se trestal uříznutím uší nebo nosu. Komplikacím důkaz, že

pro

jsou

tuto

v Asii

chvíli a

že

neb yl

konec.

v ýprava

není

Stále

ch yběl

zb ytečná.

Ve

skutečnosti obeplouvali Kubu (tehd y naz ývanou Juana). Dobrou zprávou pro Kolumba b ylo shledání s bratrem Bartolomeem. Toho

Katolická

Bartolomeo

b yl

Veličenstva

za

Kolumbem

ním

ihned

poslala

v dubnu

jmenován

1494.

guvernérem

Indi í, bez ohl edu na všechn y ost atní účastní k y v ýprav y. Dalším nemil ým překvapením b yla zkáza pevnosti Navidad. Kolonisté se navzájem neposlouchali, většina se pustila do olupování či zajímání Indiánů. O život jich přišlo mnoho z obou

- 18 -

stran, život kolonie b yl rozvrácenější než kd y předtím, není divu, že Indiáni se pokoušeli o nejedno povstání. Výsledkem b ylo poslání pět set padesáti domorodců do španělského otroctví (z toho dvě stě jich cestu nepřežilo). K tomu si námořníci a v o j á c i s m ě l i n ě k t e r é o t r o k y a o t r o k y n ě v y b r a t p r o s e b e . 17 Kolumbus z posledních sil dal situaci do pořádku buď tím, že Indiány posílal do otroctví nebo k potrestání, anebo dovolil takové krveprolití, že Indiáni se třásli hrůzou a Španělé si mohli dělat cokoli. Život Indiánů se s příchodem Evropana krutě změnil. Třebaže b yli bojovník y, neměli dosud představu o tom, co je to válka. Prvním šokem musel b ýt již samotn ý střet s bílou rasou. Dalším nepochopiteln ým cílem bělochů b yla posedlost po moci, po zlatě a

také

prostředk y,

které

používali:

pušk y,

střelný

prach, vraždící psi. Od samotného Kolumba víme, že Indiáni b yli k Evropanům vlídní a laskaví, bohužel ke sv ým okupantům až příliš. Pro t yto důvěřivé

lidi

se

stala

pohostinnost

nucenou,

neplacenou

a

doživotní prací pro jejich “host y“. Kr yštof Kolumbus v tomto počínání viděl boží poslání a ve svém deníku mu v tomto ohledu věnuje velkou pozornost. Zoufalí domorodci, pokud měli sílu, prchali do hor nebo páchali hromadné sebevraž d y. Kdo chtěl vzdorovat, b yl z abit. P odmínk y pro život, jak vidno, b yl y nesnesitelné. Pán “nad životem a smrtí “ Kolumb us l ikvid ov al vš e, co mu při padal o zb yt ečn é, od původních ob yvatel po ostrov y v Karibském moři, které se mu zdály

příliš

(nebo

zb ytečně)

osídlené.

Jejich

ob yv atelstvo

v yprodal po čt yře ch pesos za kus. Koncem šestnáct ého stol etí b y l y Z á p a d o i n d i c k é o s t r o v y z c e l a v y l i d n ě n y . 18 Tomuto t ýrání napomohla i řada nemocí: ať už neštovice nebo žlutá zimni ce, kt erá v ypukl a v pevnosti Isabel a. Donuceni se 17 18

Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Op. cit., s. 100 Holzbachová, Mira: Amerika, země Indiánů. Op. cit., s. 185-6

- 19 -

přesídlit, v ybrali si jako své útoči ště město S anto Domingo (1496), dodnes hlavní město Dominikánské republik y. Jedná se o n e j s t a r š í e v r o p s k o u o s a d u v A m e r i c e . 19 Královské pokladně se fi nančně Kolumbova v ýprava stále j ešt ě nev ypl ácel a,

a

přestěhování

tak do

se

král

nov ých

a

královna

krajin

rozhodli

všem

umožnit

zájemcům

pod

podmínkou, ž e budou odevzdávat dvě třetin y dob ytého zlata. Od vlády dostanou potraviny na jeden rok, bez nároku na plat. Všichni podnikavci měli n yní oficiální svolení objevovat nové země na západě a dob ývat zlato (kromě Español y). Kolumbovou reakcí b ylo znepokojení a okamžit ý návrat do Španělska, kde se o svoje jedinečné právo hodlal přít (1496). A jelikož svobodní osadníci b yli pro královskou pokladnu tuz e drazí, navrhl Kolumbus posílat na Españolu zločince, kteří budou lacinější a zkrátí se jim doba trestu na polovinu.

3.4.

KOLUMBOVA CESTA POTŘETÍ

O třetí cestě budeme čerpat z listu, který mořeplavec poslal Ferdinandovi

a

Isabele,

pojednávajícího

o

v ýsledcích

této

v ýprav y. Dále dílo Brevísima rel ación de l a destrui ción de l as Indias, které napsal Bartolomé de Las Casas (v českém překladu O

zemí

indijských

pustošení

a

vylidňování

zpráva

nejstručnější). Oba prameny zaznamenávají ústní sdělení nebo používají fakta z Kolumba deníku. Dozvíme se například, že tato

cesta se skládala z šesti

posádk y.

Tentokrát

takový

malých lodí

zájem

plout

a tří

do

set

členů

Západní

Indie

neb yl , proto se ot evřela vrat a vězení a ch ybějící námořník y doplnili zločinci. Koncem května 1498 z přístavu S an Lúcar v ypl ouvá t řetí fl otil a. Kolumbovy kroky směřovaly přímo 19

na

západ:

„…s úmyslem

cs.wikipedia.org: město založil Kolumbův syn Bartolomeo, celý ostrov už dříve objevil 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus

- 20 -

neměnit směr až do těch míst, kde jsem podle svých předpokladů m ě l d o s p ě t k z e m i . “ 20 Opravdu se tak z anedlouho stalo: nově pojmenovan ým ostrovem se stává Trojice (Trinidad) a v dáli pozorovaný Svatý ostrov (Isla

Santa),

ve

skutečnosti

Jižní

pozorováních

naráží

Kolumbus

na

z přítomnosti

sladké

vody v nich

Amerika.

zálivy je

dost

a

Při

není

sv ých

divu,

překvapen.

A

že co

víc, čím více na západ, tím b yla voda sladší. Dodnes vydrž el například

Kolumbem

pojmenovaný

záliv

Paria.

V těchto

místech, mezi Trinidadem a jihoamerickou pevninou, pozorují Indiány na lodích a Kolumbus se může radovat, neboť námořníci s nimi mění cetk y za skutečné perl y. Největší z těchto ostrovů je po zásluze pojmenován Perla (Margarita). Kolumbovi se vrací chuť do života, lépe řečeno je zcela pohlcen tímto místem: „…se podobá pěkně kulaté hrušce, která je u stopky vyvýšena, nebo míči, na němž by byla vypouklina ve tvaru ženského prsu,“ dále uvádí: „místo to je na světě nejvyšší a nejbližší nebesům, odtud asi z velké dálky stéká ta voda až na místo, kde právě jsem.“ Zaslepen láskou k tomuto pozemskému ráji, líčí až s fanatick ým obdivem krajinu, kterou si chce nechat pro sebe. Paradoxně v této době, kd y Kr yštof Kolumbus vstupuje do dějin jako

objevitel

mořeplavec,

Amerik y,

obeplouvá

Vasco

Afriku

a

de

Gama,

v roce

1499

portugalský se

vrací

ze

skutečn ých Indií s přemírou bohatství. Komu b y se pak admirál Kolumbus

nejevil

jako

podvodník.

V ypadal o

to,

že

si

ze

španělské koruny udělal špatný vtip. Na

Kolumba

šlechticů),

se

kteří

snášela neuznávali

kritická vládu

slova velitelů,

hidalgů které

(nižších jmenoval

Kolumbus. Katoličtí králové zrušili Kolumbovo v ýsadní právo na objevování nových zemí a jmenovali místo něj Bobadillu. 20

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 45

- 21 -

Ten

nejmladšího

Kolumbova

bratra

Diega

nechal

v Santo

Domingu zatknout, následně i samotného Kolumba s bratrem Bartoloméem. Co zmohl Kolumbus, kd yž Bobadilla měl v rukou královský list? Neztrácel svou hrdost: „Král na královna mi přikázali,

abych

byl

poslušen,

a

Bobadilla

mě

zakoval

do

želez; zůstanu v nich do té doby, dokud mi král a královna nedovolí, abych je sňal, a já si ponechám tyto řetězy na p a m á t k u s v ý c h z á s l u h . “ 21 Na přelomu století při příjezdu Kolumba do Sevilly v roce 1500, s e svědkem t éto události st ává Las C as as, kd yž na vl astní oči viděl admirála v poutech. Ať už uvádím Las Casase nebo čtu Kolumbův deník či list y, cítím určitou neupřímnost na všech stranách. Kolumbovo melodrama zhrz eného objevitele, kter ý b yl ponížen

a

do

Španělska

se

vrátil

v poutech;

nicméně

králové, kteří ho litují a opět slibují splnění Kolumbov ých požadavků, a přesto dosazují na jeho místo Ovandu. V této chvíli se na scéně objevují Las Casasovy údaje o počtu ob yvatel Español y. Podle něj měla Española tři až čt yři milion y půvo dní ch ob yv at el a za dv acet let (1515 ) p očet ob yv atel kl es l na necel ých patnáct tisíc lidí a v polovině šestnáctého století domorodci Españoly přestali existovat. Indiáni mizeli z Español y před očima a náhradou z a ně b yla pracovní síla dovážená z Kub y, Jamaik y a P ortorika a též z A f r i k y – n a L a s C a s a s ů v p o p u d . 22 Š p a n ě l š t í ž o l d á c i a n o v ě i afričtí otroci, kteří v budoucnu, cob y zakladatelé smíšen ých rodin, budou tvořit dnešní ob yvatelstvo ostatních Antilsk ých ostrovů. Nové století, nová španělská éra. Přínos toho, co Amerika Španělsku

přinesla

je,

podle

mě,

rozporupln ý.

Celkově

hodnocený pozitivně, ale to až s odstupem času. Nemohu se ubránit pocitu, že po dlouhá léta b ylo vše špatné mlž eno nebo 21 22

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 49 Ibid., s. 51: zde první španělské osady vznikly až v roce 1508

- 22 -

jen okrajově zmíněno, dnes jsou již zveřejněny ztráty i přínosy se snahou o objektivnost. I Kr yštofovi Kolumbovi se dlouho dařilo tajit správné údaje ve sv ýc h denících, kde zveličoval úspěch

svých

objevů

a

své

nezdary

(neposlušnost

posádk y, povstání, rozpad osad apod.) si nepřipouštěl. Ten, jehož jméno v této práci b ylo a bude ještě mnohokrát zmiňováno, který se snažil

objektivně hodnotit

události, o

kter ých b yl přesvědčen, ž e mění historii, b yl Bartolomé de Las Casas.

4. BARTOLOMÉ DE LAS CASAS: JINÝ POHLED NA SVĚT Přehoupnutím se přes rok 1500 se mění mnoho skutečností. Kolumbovi zb ývá pouh ých šest let ž ivota, ale během nich ještě stíhá poslední čtvrtou cestu na západ; už ne jako guvernér a místokrál, n ýbrž j ako pouh ý

„admirál ostrovů a pevné země“.

Potkává nové dom orodce, pravděpodobně M a ye a Azt ék y, al e nevěnuje jim sebemenší pozornost. V přístupu k domorodcům je hlavní a největší rozdíl mezi Kolumbem a Las Casasem. Oba velikáni, každ ý v jiném sm yslu. S oběma i s touto dobou jsou neodm yslitelně spjaté nové pojm y a čin y, odlišně motivované. Jak dopadla Kolumbova poslední cesta trvající dva a půl roku? Ne

příliš

dobře,

převážnou

dobu

strávil

na

Jamaice,

čelil

vzpourám, ale i nepřízni počasí nebo hladu. Snad se řídil myšlenkou, že naděje umírá poslední, ale kd yž zemřela královna Isabela,

věděl,

že

lépe

pravděpodobně

nebude.

Kr yštof

Kolumbus, většinu života prahnoucí po moci, slávě a penězích, umírá 20. května 1506 ve Valladolidu zcela chudý (majetek mu b yl zabaven, ab y mohli b ýt v yplaceni jeho věřit el é) a t éměř bez povšimnutí (až za dvacet sedm let byla ve Valladolidu uvedena z m í n k a o s m r t i a d m i r á l a ) . 23

23

Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 61

- 23 -

Prostor n yní dostává dominikánsk ý mnich a pro nás velmi důležit ý životopisec, dík y němuž víme o Kr yštofovi Kolumbovi a jeho cestách daleko více. Není tajemstvím, že Las Casasovy s ympatie mnohd y přesahují rámec realit y, a proto je těžké z cela se odvolávat na jeho nejznámější dílo, které bude tuto práci provázet, a to: Brevísima relación de la destruición de las I n d i a s . 24 Původ ně to to dílo mělo mít j edn oho čt en áře, k d yž b ylo naps án o roku 1542 (tiskem vyšlo poprvé v roce 1552), b yl to císař C a r l o s V . 25 T o t o d í l o s e , k r a d o s t i č i s m u t k u , j a k s e p o z d ě j i ukáž e, šířilo dále pro všechn y, kdo se chtěl o “krásách Nového světa“

dozvědět

více.

Ale

co

opravdu

spojuje

a

naopak

rozděluje Kolumba a Las Casase? Pojítkem mezi oběma současník y b yl jednoznačně z ájem o Indie (Ameriku), o dění a dosah, který tato pouť měla vůči španělské koruně. A samozřejmě hlavní b ylo křesťanství, i kd yž v praxi jinak

uchopeno.

námořník,

se

Kolumbus,

ač

považoval

ob yčejn ý, za

ale

talentovaný

předurčeného

obrátit

domorodce, které považoval za ovlivnitelné, na křesťanskou víru.

Od

“katolick ých“

požehnání, ale

nemohli

králů

tušit,

jaké

měl

k tomuto

prostředky

počinu Kolumbus

v yužíval. Jde o to, že kdekdo se na americké půdě považoval za věrozvěst a šíří cí ho víru, ab y se mohl obohatit, popřípadě v ybít své

emoce

na

jistě

v yspěl ých,

leč

ve

válce

poraz iteln ých

Indiánech. Byl to právě Las Casas (1474 – 1566), sevillsk ý kněz a t e o l o g , k t e r ý s e p o s t a v i l c o n q u i s t a d o r ů m 26 a n e b á l s e v e ř e j n ě bojovat za t y, kteří ani neb yli považováni z a lidi. Zde spočívá 24

V českém překladu vyšlo: Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Překlad: František Gel. Praha: Nakladatelství lidová demokracie, 1954 25 Ibid., předmluva Josefa Plojhara: Hlasatel míru Las Casas-jeho doba a dílo. cs.wikipedia.org: Karel V. (24. února 1500 v Gentu – 21. září 1558 v San Jerónimo de Yuste, Extremadura) byl králem španělským (jako Carlos I., 1516–1556), císařem římským (1519–1556), vévodou burgundským (1506–1556) a arcivévodou rakouským (1519–1521). 26 cs.wikipedia.org: conquista – dobývání, termín, kterým se označuje dobývání určitého území. Je to myšleno ve smyslu vojenském i náboženském (tedy pokřesťanšťování)

- 24 -

unikátnost

Las

Casasova

svědectví

zapsaného

v

Brevísima

relación de la destruición de las Indias. Úkolem není srovnávat Kolumba s Las Casasem, ale poukázat na v ýjimečnost obou post av, na sm ýšlení a oj ediněl ost v j eji ch díle, které psali bez pom yšlení na jakýkoli literární odkaz. Las Casas zprvu toužil po pozemcích, a proto se, jako ostatní v ydal na cestu. Nicméně zděsilo ho to, co viděl a jako vůbec první v Americe přijal kněžské svěcení a poté se vzdal i všeho majetku,

aby

dalších

padesát

let

zasvětil

obraně

Indiánů.

Kolonizace b yla v plném proudu, guvernérem Español y se stal v roce 1509 Diego Colón (Kolumbův s yn), kter ý mimo jiné v ytvořil koloniz ační expedici ke kubánsk ým břehům a Diegu Velázquezi přiznal funkci tzv. adelantada. Ten měl za úkol dob ýt na vl astní nákl ad y nové úz emí a v ybudovat t am civilní správu. Tu se objevují noví osadníci: Hernando Cortés, Diego de

Ordaz

či

Pedro

Alvarado.

V nové

správě

se

budují

t z v . e n c o m i e n d y , 27 v č e l e s E n c o m e n d a d o r e m , k t e r ý z í s k a l o d Korun y pod ochranu určit ý počet ob yvatelstva. Jeho úkolem b ylo

zajistit

jejich

ochranu,

v ýu ku

španělského

jaz yka

a

dohlížet na šíření křesťanství. Indiáni na oplátku obdělávají pozemk y, pracují v dolech, r ýž ují drahé kov y apod. Roz dělování Indiánů

pak

probíhalo

v s ystému

tzv. repartamiento: „…znamenal přidělení Indiánů žijících mimo encomiendu těm Španělům, jimž Indiáni sídlící na jejich půdě j a k o p r a c o v n í c i n e p o s t a č o v a l i . “ 28 Rozvíjející

se

systém

přerozdělování,

osidlování

a

snahy

sprav ov at v še nov é b yl y sice l egitimn í, al e zp ůsob y, j ak se t oho dosahovalo v době, kdy

neb yly

humánní.

Ale

koho

by

to

překvapilo

inkvizice nechává upalovat čarodějnice? Proč se

nad tím p ozast av u je Las Cas as? No ham a n a zemi přem ýš lí o tom, co se kolem něj děje: „Očišťuje-li se člověk mrtvolou 27 28

V překladu: pověření, zplnomocnění Opatrný Josef: Stručná historie států: Kuba. Praha: Nakladatelství Libri, 2002, s. 14-15

- 25 -

znečištěný a zase se jí dotýká, co prospěje jemu, že se myl? Tak i člověk, který se postí za hříchy své, ale opět se jich dopouští – co mu prospěje, že tělo své umrtvoval? Kdo vyslyší modlitbu j e h o ? “ 29 „Otec

Indijců,“

jinde

„Hlasatel

míru“

či

„Ochránce

utiskovan ých“ prochází duchovní změnou, i kd yž si musel b ýt plně vědom, že postavit se proti “sv ým bratřím“ zdá se b ýt nemožné. Síla vůle? Možná. Pokračuje: „… uplynulo několik dní a stále jsem se utvrzoval v přesvědčení, že to, co se s Indijci d ě j e , j e t y r a n s t v í a n e s p r a v e d l n o s t . “ 30 Jiný pohled na svět měl Las Casas z mnoha důvodů. Na prvním místě chtěl a lépe se dokázal s domorodci dorozumět (mniši znali jak latinu, tak vulgo – soudob ý v ýraz pro španělštinu), již od

mládí

znal

hlavní

conquistadory

(Diego

de

Velázquez,

Pánfilo de Narváez) a dobře poznal i budoucího místokrále Nového Španělska Cortése. Znalost a osobní zkušenosti vedly Las

Casase

pochodů.

k promluvám

Například

na

a

k

sepsání

sv ých

m yšl enkov ých

Kubě

v roce

1514,

kd yž

poprvé

promlouvá veřejně k lidem. Krutost conquistadorů a jejich nevalná pověst se šířila rychlostí blesku

a

odvážný

mnich

již

veřejně

hájí

práva

všech

utiskovan ých. Několikrát se u guvernéra přiml ouval a v yprosil tak pro Indiány milost, sám však viděl, že pouhé přimlouvání nestačí. Přestože královna Isabela výslovně zakázala zacházet s domorodci jako s otrok y, nedbal jejího rozkazu nikdo doslova (roku 1504 b yla Isabela mrtvá). Aby i nov ý “repartidor pro Země Indijské“ mocný Rodrigo Albuquerque ctil alespoň trochu královnin odkaz, přestal používat označení otrok, ale prakticky se nezměnilo nic.

29

Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op. cit., s. 186 30 Ibid., s. 188

- 26 -

Střet mezi chud ým farářem Las Casasem hájícím domorodce a bohat ým Albuquerquem ničícím vše, co mu přijde do cest y. Dobro versus zlo. Opravdu nemajetný Las Casas se přes všechny překážk y snaží dostat nazpět do Španělska (těchto cest vykoná celkem čtrnáct). Ale kdo by ho vzal na loď? Někoho, kdo se s n a ž í k r á t i t v š e m z i s k y? Nakonec se do Španělska dostal a po mnoha problémech i ke královskému dvoru Ferdinanda V. Sestavená komise projevila nad

zámořskou

situací

zděšení

a

ochotně

přislíbila

zákon y, které upraví zacház ení s domorodci. K Las Casasově smůle o měsíc později král umírá (23.1.1516) a nastupuje pouze šestnáctilet ý Carlos I., pozdější císař římský Carlos V. Naštěstí nachází v Carlosově regentovi Ximenesovi spojence, ale i ten těžce nemocný umírá. S houževnatostí a cílevědomostí se Las Casas nevzdal a stále trval na audienci u krále. Stal se poradcem v otázkách právního v z t a h u I n d i á n ů k e Š p a n ě l ů m a k e Š p a n ě l s k u . 31 P ř e d s t a v a , ž e l z e přesvědčovat hlavu státu o tom, že Indiáni jsou „tvorové duší a rozumem

nadáni“

nepochopitelné,

(s.

že

o

194),

je

něčem

pro

nás

takovém

se

dnes

absurdní.

museli

radit,

Je ale

fanatický a neústupný mnich Las Casas řadu teologů (mimo jiné i

ze

své

myšlenku, ab y

domácí

univerzity

Indiáni

b yli

v Salamance)

uznáni

svobodn ými

získal

pro

poddan ými

španělského krále. Požadavek svobody na prvním místě budil rozpor y a emoce, ale Las Casasovi se zdál b ýt požadavek reáln ý. Viděl, že

všem

jde pouze

o peníze, a tak

i jeho

argumentace zdůrazňoval y, že v yvražďování rovná se peněžní ztrát y. To později platilo i na krále, tehd y již císaře, kter ý v ysl yšel všemocně podporovaného pátera v roce 1520.

31

Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op. cit., s. 193

- 27 -

Nebezpečí audienci

pro

boháče

stal

v podobě

královsk ým

Las

Casase,

kaplanem,

b ylo

který

se

po

všud yp řítomné.

Nicméně snad aby umlčel dob yvatele, kteří si stěž ovali na f yzickou neschopnost Indiánů, navrhl dovoz čern ých africk ých otroků. Není divu, že svého rozhodnutí později litoval, za černé otrok y měli b ýt propuštěni otroci indiánští, k tomu ale nedošlo. O b c h o d s o t r o k y m ě l z a n á s l e d e k t r a g i c k é o b ě t i n a ž i v o t e c h . 32 Úspěchu u krále bojovník Las Casas dosáhl také slibem, že do dvou

let

bez

použití

násilí

obrátí

deset

tisíc

Indiánů

na

křesťanskou víru. Ti pak budou královi platit daň a Carlos V. bude neohroženým vládcem Zemí Indijsk ých. S listinou podepsanou králem odjíždí vítězně Las Casas za “sv ými“ Indián y. V kraji Cumaná, kde měl Las Casas šířit poslání od krále, sílí jeho popularita mezi domorodci, ale také jejich

závislost

na

alkoholu,

kter ým

Španělé

lákají

od domorodců zlato. V této obtížné chvíli musel Las Casas projevit odvahu, skromnost, ale i um a sílu svého slova, kd yž se dál

staví

za

bezbranné.

Conquistadoři

přesvědčeni,

že

též

hlásají víru, ale s mečem v ruce, budí v padesátiletém mnichovi přesvědčení, že tak se chovali Mauři a že kořeny zla přetrvávají ve Španělsku. Slovem i skutkem stojí za sv ým přesvědčením, zdaleka není definitivně v yhráno. Jeho odpůrci se ho snaží zlomit lidsk y i teologicky a pohanit ho jako kněze i člověka, neboť

v Las

Casasově prohlubující se literární činnosti vidí ohrožení. Las Casas pro Krista sv ými překladatelsk ými dovednostmi získává celé provincie, učí je zpívat a nakonec „…bez porušení zásad skutečné civilizace to bylo nejvznešenější dobytí kraje Nového s v ě t a . “ 33 L a s C a s a s z k r á t k a v y v o l á v á p o l e m i k u o p ř e d n o s t e c h a 32

Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější, Op. cit., s. 196-7: od roku 1517-1864 bylo z Afriky odvlečeno 18 miliónů lidí. Do Ameriky se dostali pouze 3 milióny. Umírali na hlad, žízeň a nemoci. Během přijetí zemřelo podle odhadů historiků dalších 10 až 20 miliónů lidí. 33 Ibid., s. 204

- 28 -

om ylech minulosti, věnuje se jí například ve svém díle L a légende

noire

de

l'Espagne

Španělska, v českém dějepisec

překladu

knižně

P é r e z . 34

Ten,

Joseph

napovídá, formuluje

(česk y:

svou

odpověď

Černá

nev yšlo) jak na

pověst

francouzský název

otázku,

co

díla je

to

tzv. Le yenda negra a Las Le yes Nuevas.

4.1.

LAS LEYES NUEVAS

Tzv. černou legendou je znám také dominikán Las Casas, v níž se mísí především tři aspekt y: morální, teologick ý a humánní. Tímto termínem se m yslí hlavně ochrana práv Indiánů. Las Casas

neb yl

na

poslání

chránit

Indiány sám,

ale

nemnoho

jedinců mělo tu sílu, odvahu a trpělivost b ýt hlavním mluvčím utlačované menšiny a zároveň zákonodárci. Jeho slova se stala, v někter ých

pasážích

doslovně,

předlohou

k tzv.

Nov ým

zákonům. Byl to cíl, za kter ý Las Casas bojoval desítk y let. Nové zákony stanovily trest smrti pro každého Španěla, jenž by nutil Indián y k potápěčskému lovu perel (lov perel b yl většinou spojen

s nebezpečím

místokrálům, guvernérům, důstojníkům

a

života); jejich

zakazuje náměstkům,

úředníkům,

se

dále

královsk ým církevním

hodnostářům, klášterům, mnichům, nemocnicím, sdružením nebo p r e b e n d á m d r ž e t “ d o p o r u č e n é “ I n d i á n y . 35 S h r n u t o t a k , ž e I n d i á n i jsou propuštěni a zbaveni nucené tvrdé práce, nebo jim je v ypl ácena mzda. Úr yvek

z konce

Nov ých

zákonů:

„A

s obyvatelstvem

Indií

nakládáno budiž vůbec jako se svobodnými poddanými Kastilské

34

www.elpais.com, článek ¿Qué fue de la leyenda negra?: Joseph Pérez: „…la Leyenda negra aparece como el inevitable reverso de una forma de contar la historia que confunde las grandezas y las miserias de la dinastía Habsburgo con las de España.“ 35 Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op. cit., s. 210

- 29 -

k o r u n y , n e b o ť j i m i j s o u . “ 36 Z á k o n y v s t o u p i l y v p l a t n o s t d n e m v yhlášení. Las Casas se osobně postaral o propuštění In diánů na svobodu.

Krkolomná

vítězstvím, nicméně

cesta

ona

vedla

radost

za

Las

netrvala

Casasov ým

dlouho.

Již

jako

sedmdesátiletý se vrací na Hispaniolu-Haiti (padesát let po přistání prvních mořeplavců). Ve sv ých skromn ých poz námkách okrajově napíše o „bouři odporu“, která se zvedla proti němu mezi

conquistadory,

otrokáři

a

plantážník y.

Viděno

jejich

očima, podnikatelé (plantážníci, majitelé dolů apod.) b yli ze dne

na

den

zbaveni

pracovních

sil.

Vlna

nevole

měla

za

násl edek tak v ypj atou situaci, že i někteří soudci se otevřeně stavili proti Las Casasovi a k uvedení Nov ých z ákonů do praxe nedošlo.

Světl ým

okamžikem

37

1544.

místokrále

roku

by

Blaco

mohl

Nuñez

b ýt de

příjezd

nového

Vega

Zákony

la

dodržoval (zabavil nakradené zlato, dal Indiánům svobodu), ale tím

stoupal

počet

nepřátel

v kolonii.

K jeho

svržení

došlo

poté, co z avraž dil v ysokého úředníka, b yl z ajat a vrácen do Španělska.

Kd yž

byl

osvobozen,

stalo

se

později jeho

Blaco

osvobození

Nuñez

de

záminkou

la

Vega

k dalším

nepokojům, kter ým i samozřejmě nejvíce trpěli Indiáni. Tento smutn ý nátlak dlouho nev yd ržel ani sám císař Carlos V . , k t e r ý 2 0 . l i s t o p a d u 1 5 4 5 N o v é z á k o n y o d v o l á v á a r u š í . 38 V nevděčné době přichází na trůn Filip II. (1527-1598), který sv ým

čtvrt ým

upevňuje

sňatkem

pozici

se

Habsburků

svou na

neteří

Annou

španělském

Habsburskou

t r ů n u . 39 B y l

to

on, kdo ke Š panělsku připojil Portugalsko a Filipín y. K dobré 36

Ibid., s. 211 cs.wikipedia.org: místokrálovství byla území, která byla spravována místokrálem, který zde měl téměř neomezenou moc. Toto administrativní členění používaly především evropské státy pro své zámořské kolonie. Místokrálovství Nové Španělsko 1519-1821 hlavní město Ciudad de México, Místokrálovství Peru 1542-1821 hlavní město Lima, Místokrálovství Nová Granada 1717-1819 hlavní město Bogota, Místokrálovství Río de la Plata 1776-1814 hlavní město Buenos Aires. 38 Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op.cit., s. 214 39 Parker, Geoffrey. Filip II.: španělský král z rodu Habsburků. Nejmocnější křesťanský vládce. Překlad: Jiří Kasl. Praha : Knižní klub, 1998; s. 227 37

- 30 -

pověsti Španělska Filip II. sám příliš nepomohl. Svou politikou způsobil čt yři státní bankrot y, miloval válk y a více se zajímal o vnitrostátní

či

sousedně-zahraniční

události.

O

“zaoceánské

Španělsko“ mu v tuto chvíli tolik nešlo. Ani ve v ysokém věku Las Casas neztrácí vůli, bojuje všemi dostupn ými

prostředky

(ze

zámoří

vede

korespondenci

se

španělsk ými teology a právník y). Jeho neuvěřitelně velká láska k člověku, k bliž ním, jeho převratné m yšlenk y a v neposlední řadě neuvěřiteln ý cit pro spravedlnost, kter ý se projevil, kd yž sepsal “Rad y a pravidla“. Tento spis královsk ým úředníkům radí,

aby

u

smrtelně

(conquistadorů, statkářů, obchodníků)

nemocn ých

s pomocí

královského

úředníka nejprve z jistili počet vlastněn ých otroků, nakradeného zboží

apod.

Indián y,

a

poté

sirotk y,

přerozdělili

vdovy

atd.

majetek

Jenže

snad

mezi

propuštěné

špatné

pochopení

textu, šířil y zkreslené a v ym yšlené verze, které ve Š panělsku způsobil y, ž e Las Casas, kter ý téměř dosáhl v šestnáctém století rovnoprávnosti mezi rasami, b yl obviněn z velezrad y a urážk y Jeho

Veličenstva.

Logicky

konstatoval,

že

„…conquistador

přijel do Indií bez peněz, jen se zbraní, případně s koněm. Všechno,

co

má

nad

ty

zbraně

a

nad

koně

získal

tedy

v I n d i í c h , a t o h ř í c h e m p r o t i n ě k t e r é m u z d e s a t e r a p ř i k á z á n í . “ 40 Strohost, přímost a v neposlední řadě logika argumentace řadí Las Casase k teologick ým právníkům, kter ým nestačilo, že budou

zbaveni

obvinění,

n ýb rž

kter ým

jde

obhájení

spravedlnosti vůči Indiánům. Bylo mu jasné, ž e jádro změn je ve Š panělsku. Ale jak bojovat dál, kd yž je vám téměř osmdesát let (náročnost z aoceánsk ých plaveb

se

s

věkem

stupňuje)

40

a

odpůrce

máte

přímo

na

Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op. cit., s. 218

- 31 -

k r á l o v s k é m d v o ř e ? 41 L a s C a s a s v z b u z o v a l s t á l e r e s p e k t , a l e i obav y z možn ých komplikací. Byl nepohodlnou osobou, jako každ ý, kdo bojuje za změnu. S diplomatick ým cítěním dobře věděl, kde je hranice, kterou nesmí překročit, ale nejednou svou vášnivou řečí ostatní překvapil. Například, kd yž obhajoval svou knihu tím, že pouze Bůh má právo ničit města, tak jak to udělal t ř e b a s e S o d o m o u a G o m o r o u n e b o k d yž s e d o k t o r a S e p ú l v e d y ptal, zda je Bůh on sám. Byla

to

jedinečná

příležitost,

jak

se

tváří

v tvář

postavit

conquistě. Vzdělaní, bohatí teologové, právníci, dvořané apod. halící

se

do

v nejmenším

roucha neměli

skromnosti ponětí

o

a

svých

zbožnosti, opil ých,

kteří

ani

nemocn ých,

špinav ých zlodějích a lupičích – conquistadorech. Z pohodlí svého

domova

rozhodovali

o

životech

“podřadn ých“,

které

považovali za barbar y, kteří přináší lidské oběti (podle doktora Sepúlved y až dvacet tisíc obětí ročně), vraždí kněze a mnich y, a proto papež a král mají právo vést proti nim válku. Las

Casasova obhajoba lidského života se dotkla citliv ých

otáz ek vír y. V ysvětluje s pomocí Písma nepotřebnost válk y a hbitě argumentuje slov y: „Především začněme počítat, doktor Sepúlveda a já: 20 000 obětí ročně činí za sto let dva miliony obětovaných lidí. Kdyby to byla pravda, nebyli bychom našli kraje tak přeplněné obyvatelstvem. Ale i kdyby to pravda byla – za polovinu doby, za padesát let obětovali Španělé bohyni lakoty a hrabivosti patnáct až dvacet miliónů lidských životů i n d i j s k ý c h ! “ 42 A pokud protistrana oponuje v ýznamem křesťanství, je třeba si uvědomit,

že

za

hlasatele

víry

se

považovali

i

sami

válečníci, vrazi a lupiči atd. Proto se podstatu křesťanství Las Casas snaží znovu připomenout. 41

Ibid., s. 219: císařský kronikář Juan Ginés de Sepúlveda píše: O důvodech, které k spravedlivé válce zavdávají Indijci. 42 Ibid., s. 226

- 32 -

Nicméně

nám

se

stačí

rozpomenout

na

Kolumbovo

prvotní

svědectví, od kterého upl ynulo několik desítek let a které ve své zprávě poukazuje na schopnost domorodců přijmout víru a pobízí

k v yslání

vzdělan ých,

zkušen ých

a

bohabojn ých

mužů, aby je vzdělávali.

4.2.

POSLEDNÍ POUŤ

Hluboká b yla Las Casasova víra v Krista, ale i naděje, ž e conquista není jen s ynon ymem násilí, ale může se přeměnit v dobrý

příklad,

skončil

spor

bezválečnou

(tzv.

misionářskou

Valladolidská

pouť.

disputace)

na

Triumfem královském

dvoře, neboť S epúlvedův spis b yl prohlášen za kacířský a b yl tak stažen z oběhu. Jenže o to tolik Las Casasovi nešlo. Kd yž se prakticky

stále

nic

nedělo,

v ydal

všechna

svá

díla

tiskem: Zpovědnici, čili rady a pravidla pro kněze zpovídající Španěle,

kteří

Oceánského

pod

mají;

mocí

svou

Zásady,

Indijce

z nichž

v Indijích

jest

moře

vycházeti

při

disputacích, aby najevo vyšla a obhájena byla práva Indijců a také

O

Zemí

Indijských

pustošení

a

vyklidňování

zpráva

nejstručnější. V klášteře dále píše traktát y, právnické rozbor y a velmi důležité Obecné dějiny Indií. Ačkoli

b yl

Indiánů, posledním

ps ych ick y

jeho

fyzická živým

stále

odhodlaný

stránka

již

bojovat

více

pamětníkem

za

svobodu

nedovolovala. objevení

Je

Indií.

Vskutku, Kolumbův s yn Diego ( Las Casasův přítel) i Cortés jsou mrtví. A roku 1566 umírá i Las Casas, kd yž dokončoval svou práci „O šestnácti lécích proti moru, který hubí Indie“. Jeho

rukopisný

odkaz

se

přes

snahy

odpůrců

šířil

do

zahraničí, ale v Madridu jeho stěžejní dílo Obecné dějiny Indií v yšl y tiskem až v letech 1875-6. To, že dílo b ylo vydáváno právě v devatenáctém století mělo svůj důvod ve válkách o nez ávislost, kd yž Las Casasovo poselství utvrzovalo vědomí

- 33 -

národní samostatnosti a utvářelo moderní obraz o objevení A m e r i k y v p r v n í c h l e t e c h t a m n í š p a n ě l s k é v l á d y . 43 Las Casas cel ých padesát dva let přem ýšlel o tom, jak docílit zrušení otroctví, ale asi by ho nenapadlo, že se tak stane až o tři sta let později, během osamostatňování Latinské Amerik y. Tento proces trval několik let (zhruba mezi léty 1791-1830) a obecně se tento společensko-politický proces osamostatňování koloniálních drž av naz ývá dekolonizace.

5. POČÁTKY LITERATURY V NOVÉM SVĚTĚ Dělení na dobu před a pokolumbovskou mělo svůj historický i literární v ýz nam, kter ý chápeme až dnes. Ve chvílích, kd y Kr yštof Kolumbus měl plné ruce práce s hledáním zlata, jen těžko přem ýšlel o literárním odkazu, kter ý b y jeho deník y mohly zanechat. Las Casas neměl dobu o nic ulehčenou. Během dob ývání uvažoval o tom, co napíše, protože od Kolumba se lišil jak povoláním, tak okolnostmi. Las Casasova psaná forma bude

svědectvím

toho,

zač

bojuje.

A

proto

shromažďoval

informace a napsal svému králi knihu. Postavou

Kr yštofa

Kolumba

a

Bartoloméa

de

Las

Casase

mluvíme o prvních literárních památkách po objevení Amerik y. Ačkoli

oba

spisovatele“

pochází

z Evrop y,

španělsky

psané

jsou

považováni

literatury

na

za

“první

americkém

kontinentě. Oba si nový kontinent chtějí osvojit, přesto si uvědomují, že skrývá něco, co stojí za zachování – alespoň na papíře. I kd yž b y jistě Kr yštof Kolumbus b yl raději znám jako objevitel západní cesty do Indií, své postavení v literatuře má coby autor prvních španělsk y psan ých svědectví o Novém světě.

43

Las Casas, Bartolomé de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Op. cit., s. 232-3

- 34 -

Za základní pramen považujeme Deník z první plavby (španělsky Diario del primer Viaje, 1492), jehož předmluva věnovaná královsk ým

manželům

začíná:

„In

nomine

domini

Jesu

C h r i s t i , “ 44 a t a k n e n e c h á v á n a p o c h y b á c h a n i s a m o t n é k r á l e o důležitosti

jeho

poslání.

Dále

ješitně

v yj menovává

své

pravomoci i řádně získané tituly a ujišťuje, že hodlá každý den zapisovat své poznámk y, i kd yž ho to bude stát mnoho námah y. Nedá se zapřít Kolumbův údiv nad domorodci v dobrém slova sm yslu, o nich se v yj ádřil t akto: „ Jsou nepochybně dobrými a chápavými služebníky, neboť vidím, že si velice pamatují a opakují vše, co jim říkám. A myslím, že by bylo snadné z nich u č i n i t k ř e s ť a n y , p o n ě v a d ž p o d l e v š e h o s e n e d r ž í ž á d n é s e k t y “ 45 (záznam z pátku 12. října). Je

evidentní,

že

závažnost

objevu

pro

španělskou

korunu

spočívala v možnosti kolonizace a evangelizace. Na jiném místě projevuje údiv nad americkou faunou, která je tak odlišná od té evropské: „Ryby jsou zde tak odlišné od našich,

že

je

to

až

ku

podivu.

Některé

vypadají

jako

nejkrásnější zbarvení kohouti – jsou modré, žluté, červené a mnoha jiných barev – jiné kvetou všemi možnými odstíny. A barvy ty jsou tak jemné, že není na světě člověka, který by se tomu

nepodivil

a

pohledem

na

ně

se

n e p o k o c h a l . “ 46 Ú ž a s

v yj adřuj e vel mi subj ektivně a neskrývá přit om své opravdové okouzlení nad vším nov ým. S amozřejmě berme v úvahu dobové evropské

poznání

a

také

i

jednoduchost

líčení

námořníka, přírodovědce-amatéra. Na jin ých místech popisuje nádhernou, “bohem zapomenutou“ krajinu, přirozenost lidí i jejich úrodné země („…je zde všude plno manes, jež se podobají m r k v i a c h u ť m a j í j a k o k a š t a n y … “ 47) .

44

Překlad: ve jménu Pána našeho Ježíše Krista Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Op. cit., s. 103 46 Ibid., s. 111 47 Podle Las Casase jsou manes aje neboli bataty 45

- 35 -

B yl i zaskočeni , jak v ypl ývá z dení ku, odlišnost mi, se kter ými se

setkávali,

avšak

v ýraz ové

prostředk y,

které

Kolumbus

užívá, nám dnes mohou připadat bizardní. Přirovnává k doposud poznanému

a

ačkoli

se

snaží

barvitě

líčit,

úm yslně

není

obj ektivní, n ýbrž hodnot í podl e rozpoložení , ve kt erém se právě nachází jakožto mluvčí. Neubrání se emocím, srovnává a čím více poznává, je vystaven konfrontaci „nového“ se „starým“. Kolumbova expresivita má pragmatický cíl: ohromit i za cenu „nutn ých h yperbol “, které Kolumbus tak rád použí vá. I forma deníkov ých z ápisků je zcela logická a praktická: deník, vz at jako literární útvar, je v našem případě souhrn datovan ých událostí poříz en ýc h průběžně v kratších časov ých intervalech. Kolumbus

vědomě

mapuje

nejen

území,

ale

i

dobu

a

kultur y, které potkává. Latinskou Ameriku později vnímají myslitelé, kteří se z ab ývají otázkou

ideje

civilizace

Ameriky

versus

a

národa,

barbarství,

v protikladech. nebo

Například

panenská

příroda

v k o n f r o n t a c i s d i v o š s t v í m a p o d . 48 P ř e s t o ž e s t á l i I n d i á n i

již od

začátku “na okraji“, měl příliv bělochů za následek míšení se s domorodci, Zapříčinila

jejichž snad

tento

potomci

byli

nelichotivý

k r e o l o v é . 49

naz ýváni pohled

na

„divoch y“

d e s k r i p t i v n o s t , s e k t e r o u K o l u m b u s p o p i s u j e I n d i á n y? Následující

v ývoj

dokumentovat

a

příštích

zachovávat

století

ukázal,

unikátnost

že

indiánské

je

potřeba kultury

i

literatur y. To chápal již ve své době dominikán Las Casas. Sv ými m yšlenkami předběhl několik století. T yto m yšlenk y se později hodil y z vláště těm, kteří válčili z a vznik samostatn ých hispanoamerick ých republik.

48

Housková Anna. Druhý břeh západu. Praha: Mladá fronta, 2004; s. 16 www.slovnik-cizich-slov.cz: kreol byl původně potomek evropských přistěhovalců v Jižní a Střední Americe, v karibské oblasti a Brazílii i potomek černošských otroků; označení získalo hanlivý význam.

49

- 36 -

Kd yž bádáme o Kolumbově odkazu a v ýz namu cob y literáta, je nutno

poznamenat,

že

deník

není

zcela

autentický

záznam

událostí první cesty. Je sice zachována původní linie, nicméně různé studie potvrdil y, ž e je možno jej pokládat spíše za Las Casasův přepracovan ý originál. Jak již bylo zmíněno, La s Casas měl

bohatou

fantazii,

ale

jeho

literární

st yl

je

od

toho

Kolumbova odlišný. Například kladně je v ylíčen humánní vztah Kolumba k Indi ánům, kt er ý ve skut ečnost i Kolumbovi ch yběl. Las Casas se pokouší maskovat své autorství tím, že píše v první

osobě

–

tedy

v osobě

Kryštofa

Kolumba.

Srovnání

dochovaných záznamů (listy králům, dopisy atd.) nám může navodit představu o Kolumbově povaze a literárním st yl u.

5.1.

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY

Kolumbovy listy nebo deníky jsou psány cílevědomě,

dokáže

patetick y líčit bohatství nově objeven ých zemí. Působiv ými obraty zanechává reálný dojem o nově objeveném ráji na zemi. Jeho slova adresovaná králům burcují, v yz ývají k činu, nicméně jsou

přehnaná

a

nadnesená.

Neužívá

metafor y,

Kolumbova

literární v yspělost spočívala v síle přesvědčit o svém objevu Indi í. V yj adřovací schopnosti j sou omez en y, ale vyvol ávají emoce, nadšení i nenávist. Vznikají legendy o zemi, kde se lidé topí ve zlatě a každ ý si může přijít ke snadn ým ziskům, ale to vše je důsledkem silného postavení Kolumba a jeho velkém přesvědčovacím talentu – ústním i psaném. Kladné reakce a podpora monarchů svědčí o tom, že admirál dokázal pro vidinu zlata, které v té době španělská koruna potřebovala, a za záminkou “nutné evangelizace“

uvést v úžas

každého:

věci

„Zdá

se

tudíž,

že

jsou

zde

dvě

velice

výnosné:otroci a brazilské dřevo; a kromě toho ovšem zlato… Majitelé lodí i námořníci jsou nyní již dost bohatí a mají v úmyslu

vrátit

se

brzy

do

Kastilie

- 37 -

s nákladem

otroků

po

p a t n á c t i t i s í c í c h m a r a v e d í z a k u s v č e t n ě s t r a v y . “ 50

Kolumbus

pro své cesty potřeboval krále, a tak sliboval, co neviděl a zveličoval,

co

b ylo

nepodstatné.

Potřebná

důvěra

b yl a

oboustranná, ze vzájemné korespondence na různ ých místech čteme: „…nechť admirál napíše, jak si to představuje; to je správné, tak ať učiní,“ nebo „když je ta země taková, nechť se admirál postará, aby ode všeho bylo zaseto co nejvíce. Donu J u a n u d e F o n s e c a 51 p a k s e u k l á d á , a b y n e p r o d l e n ě p o s l a l v š e , čeho k tomu bude zapotřebí.“ Jednosměrný pohled Evropanů na Ameriku a jejich vnucování všeho evropského, především

idejí

a snů způsobilo, že na

A m e r i k u z a č a l o b ý t n a h l í ž e n o j a k o n a u t o p i c k ý p r o s t o r . 52 S á m pojem utopie se

poprvé objevuje roku 1516, kdy anglický

humanistický filozof Thomas More vydává stejnojmennou knihu. Označení se t ýká něčeho ž ádoucího, ale nemožného, nereálného a ž n e s k u t e č n é h o . 53 V našem případě se utopie net ýká právního státu, sociální péče atd., n ýbrž okouzl ení z nal ezení ztraceného ráje lidstva. Nov ý prostor, ten, který Evropané nazvali Nov ý svět, jakob y b yl předurčen k novým začátkům, lepším zítřkům. Moderní doba humanismu, ted y myšlenkového směru z aměřující se na člověka a lidství, podnítila t yto naděje o lepším uspořádání společnosti nebo

způsobu

v l á d y . 54 O v l i v n i l

Thomas

More

sv ým

dílem

španělskou conquistu? More píše utopii (fiktivní ostrov Utopia v e s v é k n i z e z a s a d i l k a m s i d o N o v é h o s v ě t a 55) , H e r n á n C o r t é s a další ut opii šíří skutkem. Al e na rozdíl od dob yvatelů t ypu

50

Ibid., z Kolumbova listu králi a královně (plány na obchod s otroky), s. 486 Juan de Fonseca: tvůrce správního systému v nově objevených zemích, později biskup ve Španělsku, kritizován Las Casasem. 52 Housková, Anna. Imaginace Hispánské Ameriky. Praha: Torst, 1998; s. 64 53 cs.wikipedia.org 54 Housková, Anna. Imaginace Hispánské Ameriky. Op. cit., s. 64 55 Craig, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963; s. 422 51

- 38 -

Cortése, si More více než kdo jiný uvědomoval, že takové ideální místo neexistuje. Anal yzujeme-li

dílo

Thomase

Mora,

“zakladatele“

utopie, můžeme poté jednodušeji aplikovat jeho prototypy na K o l u m b o v o ( p o z d ě j i i n a L a s C a s a s o v o ) d í l o : 56 1) V yčleněn ý prostor (ostrov, iz olovaná obec apod.) 2) V yčleněn ý čas. Statick ý model společnosti existuje mimo čas. Představa jiného způsobu života může b ýt nadějí na zlepšení v budoucnu. 3) Zkonstruovatelný svět. Člověk, roven bohu, je schopný stvořit

svět

k realizaci;

svým musí

rozumem. ale

Utopie

kritiku

toho,

nemusí co

je,

směřovat v yj adřovat

alternativním obrazem toho, co má být. Utopie je spjatá s historick ým obdobím conquist y,

která ji

uváděla do praxe a dále s otázkou hispanoamerické identit y. Můžeme

b ýt

překvapeni

v hispanoamerické

obecně

literatuře;

mal ým

objevení

počtem

Ameriky

utopií

způsobilo

hledání pozemského ráje a inspirovalo mnoho spisovatelů. Naše probírané 16. století b ylo “bohaté“ na utopisty, i t y španělské. Byl jím i pozoruhodn ý Bartolomé de Las Casas. Zlomek

jeho

rozsáhlého

k dispozici, pobouřil

Evropu

díla,

který

svědectvím

o

máme

dnes

skutečnostech

za

oceánem. Al e i t ent o zlomek v yprávějí cí o zločinech proti Indiánům (genocidě) přispěl

k takzvané černé pověsti (leyenda

negra).

5.2.

LITERÁRNÍ ODKAZ

Španělsk ý sen se ve válkách o nez ávislost rozpl ynul s rokem 1898, kdy Španělsko ztratilo poslední kolonie Kubu, Haiti a Portoriko.

56

Již

nám

nepřipadá,

že

mluvíme

Housková, Anna. Imaginace Hispánské Ameriky. Op. cit., s. 65

- 39 -

o nějaké dávné

historii. “Problém,“ který začal rokem 1492, má důsledky do dvacátého století, a proto je logické a přirozené, že španělskoamerická vazba je něčím jin ým. Š panělé už Ameriku nemohou brát jako vzdálenou krajinu za oceánem. Nejenže domorodce naučili svou řeč, ale v potomcích Američanů koluje i španělská krev. P řestože Amerika neb yla nikd y Kolumbov ým rájem na zemi,

bezpoch yb y

existuje

mezi

Španělskem

a

Amerikou

pospolitost a provázanost. V Las Casasov ých literárních textech se stala hlavním tématem kritik y ziskuchtivost. Tento důležit ý motiv v ycház el z vlastních zkušeností, Las Casas se nenechal zlomit a pochopil skutečný v ýz n a m l á s k y k b l i ž n í m u ( z k ř e s ť a n s k é h o p o j e t í ) , n e b o , c h c e m e li,

respektování

jin ých

kultur.

Dnes,

ve

dvacátém

prvním

století, je nám od dětství vštěpováno, že každý jsme osobností a máme právo na důstojný život i svobodu projevu. V sedmnáctém století b yla situace odlišná,

nezaskočí nás, že se proti Las

C a s a s o v ý m s p i s ů m b r o j i l o i i n k v i z i č n í c e s t o u . 57 S v a t ý t r i b u n á l roku 1660 knihu opravdu zakazuje, ačkoli zájem o ní stoupá. V roce

1748

obchodní

komora

v

Seville

zabavuje

latinský

překlad. Nebo se objevují podvodníci, kteří jednoduše označili Stručnou

zprávu

za

podvrh.

Je

překvapivé,

jak

dlouho

nestravitelná b yla Las Casasova pravda, ale ještě více mohou b ýt šokující názory z e začátku dvacátého století, kd y se oz ývají hlas y, které z cela vážně popírají autorství i hlavní m yšlenk y o svobodě Indiánů Stručné zprávy. Ať už někteří odmítají nebo souhlasí s názory “zapáleného a duševně chorého demagoga“ Las Casase, náš pohled na tohoto dominikána Casasovo

b y neměl b ýt z cela jednostrann ý. Posuz ovat Las dílo

je,

podle

mě,

57

bez

konfrontace

Evropan-

www.zosity-humanistov.sk: „Táto kniha podáva správu o hrozných a ukrutných udalostiach, ktorým sa nevyrovná nič v histórii iných národov; pripisuje ich španielskym kolonistom a vojakom, ktorých vyslal španielsky kráľ. Podľa mojej mienky sú také správy urážkou španielskeho národa, a preto ich treba zakázať,“ napsal roku 1659 cenzor inkvizice.

- 40 -

domorodec, pán-otrok, válka-mír atd., obtížné. Zvláště, i kd yž nevědomě,

jsme-li

ovlivněni

sv ým

subjektivním

pohledem.

Ohlížet se na to, co Španělsko Americe dalo či vzalo by mohlo b ýt předmětem jiné práce. Kolumbův i Las Casasův literární odkaz je souhrn hlavních myšlenek, které platí i pro dnešní dobu. Tak na tato díla můžeme nahlížet z pohledu historika, antropologa i literárního vědce, ale “v ybrat si své“ může j akýkoli čtenář. Podl e daného úhlu

pohledu

můžeme

utvářet

své

vlastní

závěry

a

nové

poznatk y, které získáme z jejich četb y. Vžd y b ychom měli brát v úvahu dobu a okolnosti a s nimi také k četbě těchto děl přistupovat. Například Las Casas pod vlivem kolonizace anal yz uje podstatu, odhaluje její techniku. M y, čtenáři, můžeme shrnout hlavní myšlenk y, ale nikoli odsuzovat autorovo postavení; můžeme připodobnit

k nějaké

nám

známe

situaci,

ale

nikdy

zcela

nepochopíme, co Kr yštof Kolumbus nebo Bartolomé de Las Casas

prožívali.

přímočaře

Ten,

v ylíčené

Bolívar, kd yž

s Las

kdo

Las

se

odvolával

Casasem,

Casasov ými

b yl

na

utrpení,

například

myšlenkami

i

tak

Simon

bojoval

za

osamostatnění budoucích republik v Jižní Americe.

6. ZÁVĚREM V závěru

práce

se

pokusím

shrnout

Kolumbovy

představy

s ohledem na pozdější dobu, ve které žil Las Casas. Průnikem obou

můžeme

v dílech, tak

anal yzovat

v názorech.

shodnosti

V ýsledkem

je

i

rozdílnosti

zajímavý exkurz

jak do

Kolumbova a Las Casasova díla. U Kr yštofa Kolumba čtenář zprvu narazí na m yšlenk y, které mají až naivní ráz. Představa šťastného místa, rajského ostrova, které

dostane

jasnou

podobu

hned

v

prvních

zápiscích

po

přistání 12. října 1492. Kolumbus se zaměřil, což je u prvního

- 41 -

dojmu

logické,

na

místa: strom y, louka,

v ylíčení

potok,

zpěv

krajin y,

ptáků,

líbeznosti

lahodné

p o d n e b í . 58

Kolumbus sv ým popisem nah ých hodn ých divochů připomíná A d a m a a E v u : „ C h o d í ú p l n ě n a z í , j a k v y š l i z m a t č i n a l ů n a . “ 59 Kolumbus b yl ovlivněn imaginací, sm ysl y. Potřeba psát měla zcela

praktickou

potřebu

sdělit

Španělsku

svou

prvotní

zkušenost. Byl to pozitivní přínos a ten se lépe přijímá než dramatická Las Casasova kritika. Zdálo by se, že Kolumba Indiáni

příliš

nezajímali,

ale

není

tomu

tak.

Jen,

pokud

Kolumbův z ájem o Indián y srovnáme s tím Las Casasov ým, je trochu v ústraní. „Kolumbus popsal utopický prostor, prostor pro sny a naděje. Indiány jako odlišné bytosti z jiné kultury p ř i t o m n e v n í m a l . “ 60 V K o l u m b o v ý c h d e n í c í c h m á h l a v n í r o l i prostor a naděje s ním spojená, „chce přiblížit adresátům ve Š p a n ě l s k u n e v í d a n ý n o v ý s v ě t . “ 61 Kr yštof Kolumbus věřil, že splnil poslání velkého objevitele pozemského ráje, skutečnosti, že nepřistál v Indii, ale u nového kontinentu se nedožil. O

sto

let

později

v Las

Casasově

pojetí

se

stávají

právě

domorodci těmi hlavními. Kolumbovo okouzlení v ystřídá drsná r e a l i t a , a l e i L a s C a s a s o v o p s a n í t e x t ů m á u t i l i t á r n í v ýz n a m . Kolumbus píše, aby v ylíčil krás y míst, Las Casas, ab y popsal hrůzy conquisty v boji člověka proti člověku. V obou případech mohli svou subj ektivní zkušenost h yperboli ck y nadnést, ab y dosáhli svého účinku. Las Casase s Kolumbem spojuje Kolumbův deník, který Las Casas později přepsal. Dále je to i ona nadnesená představa, že vše bude dokonalé, která možná v Las Casasově případě b yla vůlí osvobodit “rajsk y“ nevinné Indián y. Dalším pojítkem je

58

Housková, Anna. Imaginace Hispánské Ameriky. Op. cit., s. 126 Ibid., s. 126 60 Ibid., s. 127 61 Ibid., s. 127 59

- 42 -

biblický

obraz

ráje.

U

Las

Casase

je

náboženské

pojetí

samoz řejmé, cob y kněze, u Kolumba to b ylo “boží poslání“ evangeliz ace. Liší se způsobem, jakým křesťanství šířili. Las Casas ze zkušeností čt yřicetiletého zaoceánského pob ytu b yl přesto větším realistou, ačkoli to byla právě víra, která ho motivovala

v ytrvat.

Ale

přestože

se

dožil

v ysokého

věku,

rodilí

Evropané,

kteří

zdárného konce svého poslání se nedožil. Jak

Kolumbus,

tak

Las

Casas

byli

k břehům Amerik y připlouvali pouze s evropsk ými zkušenostmi. Tento

evropský

úhel

pohledu

se

měnil

zejména

u

Las

Casase, kter ý po čtyřicetiletém pob ytu na americké půdě sbírá zkušenosti nové (americké) a ty reprezentuje později Evropě. V tomto

bodě

nelze

dva

velké

muže

té

doby

ztotožňovat

- Kolumbus utopicky zakouší prvotní americkou zkušenost, pro Las Casase mnohalet ý pob yt b yl dramatickou skutečností. Tato práce má obohatit naše základní literární znalosti a pomoci blíže proniknout do prvních španělsk y psan ých svědectvích o Novém světě. Má ukázat dva pohled y, dvě setkání s Nov ým světem v podání Kr yštofa Kolumba a Bartoloméa de Las Casase. Poznat shodnosti, ale i odlišnosti v chápání, chování, zvláště pak

ale

v jejich

literárním

spekul ace, poch ybnosti setkání

s Kolumbem,

zážitek, který

stojí

nebo

ch ybí

Las za

to,

díle. důkazy

Casasem ab ych om

pozornost.

- 43 -

Ať

i mu

a

už

vědomosti,

s Nov ým i

existují

dále

je

světem věnovali

7. BIBLIOGRAFIE PRIMÁRNÍ LITERATURA: Colón, Cristóbal. Los cuatro viajes. Testamento. Ed. Consuelo Varela. Madrid: Alianza Editorial, 1996. Janáček, Josef. Čtyři plavby Kryštofa Kolumba. Praha: Panorama, 1992. Janáček, Josef. Portréty: Kryštof Kolumbus. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1970. Kolumbus, Kryštof. Cesty Kryštofa Kolumba. Deníky, listy a dokumenty. Přeložili: Oldřich a Jiřina Běličovi. Praha: Orbis, 1958. Las Casas, Bartolomé de. Brevísima relación de la destruición de las Indias. Ed. Isacio Pérez Fernández. Madrid: Editorial Tecnos, 1992. Las Casas, Bartolome de: O Zemí Indijských pustošení a vylidňování zpráva nejstručnější. Překlad: František Gel. Praha: Nakladatelství lidová demokracie, 1954. SEKUNDÁRNÍ LITERATURA: Craig, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury I. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. Holzbachová, Mira: Amerika, země Indiánů. Praha: Panorama, 1963. Housková Anna. Druhý břeh západu. Praha: Mladá fronta, 2004. Housková, Anna. Imaginace Hispánské Ameriky. Praha: Torst, 1998. Chaloupka, Jiří: Stručná historie států: Španělsko. Praha: Libri, 2005. Opatrný Josef: Stručná historie států: Kuba. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. Parker, Geoffrey. Filip II.: španělský král z rodu Habsburků. Nejmocnější křesťanský vládce. Překlad: Jiří Kasl. Praha: Knižní klub, 1998. DALŠ Í ZDROJE: cs.wikipedia.org www.slovnik-cizich-slov.cz www.zosit y-humanistov.sk

- 44 -

RESUMEN: DOS ENCUENTROS CON EL NUEVO MUNDO: CRISTOBAL COLÓN Y BARTOLOMÉ DE LAS CASAS

En primer lugar nos conocemos la historia de Europa del siglo quince.

Porque

importantes

los

para

acontecimientos

entender

mejor

históricos

la

era

son

que

se

muy llama

generalmente la era de gran descubrimientos del mar. La secunda parte nos ofrece conocimiento de la persona de Cristobal Colón. Conocemos no sólo su biografía, carácter, etc. sino ante todo el descubrimiento del Nuevo Mundo. La parte más

importante

es

la

analisis

de

Diario

del

Primer

Viaje, escrito en el año 1492. En el Diario nos encontramos con el

estilo

de

escribir

y

con

los

modos

de

expresión.

Ya

consideramos la persona de Cristobal Colón como un autor escribido en español de primeros testimonios del Nuevo Mundo. Casi cien años después, en el siglo dieciséis, gracias al fray de Sevilla que se llama Bartolomé de Las Casas, conocemos la situación ya plenamente llamada conquista. Los pensamientos de Bartolomé de Las Casas están analizados del punto de vista de fe, fuerza de convecimiento y entre otras cosas de escritor o literato. Confrontamos la visión utópica de Cristobal Colón con la realidad dura de Bartolomé de Las Casas. Ésta es causada por la conquista del continente americano. La utopía es uno de los temas que son los más importantes relacionados a Cristobal Colón y su herencia literaria. Apuntamos un escritor inglés Thomas More que como primero utiliza el término utopía en su obra igualmente llamada Utopía. El problema de conquista está junto con el tema de la defensa de

los

derechos

Bartolomé

de

Las

de

Indios,

Casas.

Su

el

tema

obra

ma yor

Brevísima

que

describe

relación

de

destruición de las Indias, del año 1552, es un sinónimo para defender

los

Indios.

Percatamos

este

tema

filósoficamente,

moralmente y teólogicamente. Para verificar los factos del trabajo, nos sirve la literatura primaria y otros testimonios. El trabajo se ocupa también por llamada Le yenda negra española, define sus causas y consecuencias. Junto con la Leyenda negra están llamadas Leyes Nuevas que especifican los términos como el sistema de la encomienda, una serie de derechos a los indígenas o condiciones de los Indios. El trabajo apunta el reinado de los Reyes Católicos, de Carlos I. y menciona Felipe II., también descubrimos un poco la crueldad de la inquisición. Pero los protagonistas son por supuesto Cristobal Colón y Bartolomé de Las Casas. El

primer

protagonista,

Cristobal

Colón,

como

un

ma yor

anunciador del descubrimiento del Nuevo Mundo describe un asombro,

una

extrañeza

y

una

naturaleza

de

América

descubrida. Leemos de la importancia del descubrimiento para los Re yes Católicos y su reinado. Es la posibilidad de la colonización y de la evangelización. El trabajo se ocupa por la autenticidad de la obra de Colón y busca las herencias literarias en la literatura del futuro. Como secundo se presente Bartolomé de Las Casas como la persona contradictoria. Es colonizador, profeso, sacardote y defensor

de

los

derechos

de

los

Indios.

Anatematiza

los

crímenes y la crueldad hecha contra los Indios. Duda de los derechos juntos con la colonización. No sólo en este trabajo se describen los temas nuevos: filósoficos y teológicos, sino la cuestión

de

la

interpretación

de

la

persona

humana

y

su

soberano es muy actual. Las citaciones de trabajo muestran los temas descritos para completar capítulo.

paráfrasis Son

no

elegidas

para así

sustituir

que

la

línea

profundizen

o

básica terminen

del la

imaginación del tema, no deben interferir impresiones de la lectura. Nos

puede

parecer

que

el

texto

está

lleno

de

los

contrarios: guerra x paz, españoles x indígenos u odio x amor. En unos momentos es de verdad así, que

se

ofrece

la

única

posibilidad

por eso hay que advertir de

la

intersección.

El

resultado de los dos encuentros es interesente y para algunos puede ser sorprendente. La meta no es comparar Cristobal Colón con Bartolomé de Las Casas ni sus obras literarias. Los dos encuentros con el Nuevo Mundo deben profundar conocimientos hasta ahora e interés de un lector que se interesa de este tema, sobre todo de literatura. El acceso elegido tiene carácter de observar, concentrado a todos los puntos de vista posibles. La conclusión y el resultado debe ser una visión objetiva, de todos los materiales accesibles. El trabajo no debe generalizar pero debería llevar nuestras ideas al entiendo de la literatura de Cristobal Colón y de Bartolomé Las Casas, también de la época del siglo quince o dieciséis. Con el trabajo ofrece un punto de vista objetivo, debe evocar en un lector emociones. Se mezclan emociones negativas con las positivas y si reflejamos de que se escribe, seremos capaz de evitar los prejuicios que hay de este tema. La

impresión

de

la

lectura

puede

evocar

todas

opiniones

distintas, pero si enriquece a un lector, a yuda orientarse en circuntacias políticas e históricas, cumple todas las metas del trabajo. Después de leerlo conocemos que hay diferencias e igualdades

en

su

entendimiento,

pero

aunque

existen

especulaciones, dudas o faltan pruebas, los dos encuentros confirman que es una experiencia útil.

RESUMÉ: DVĚ SETKÁNÍ S NOVÝM SVĚTEM: KRYŠTOF KOLUMBUS A BARTOLOMÉ DE LAS CAS

Nejprve

nás

v Evropě.

práce

Neboť

seznámí

historické

s historií události

patnáctého

jsou

velmi

století důležité

k pochopení ér y, která je souhrnně naz ývána érou zámořsk ých objevů. Druhá

část

životopisu,

je

povaze,

Nejdůležitější plavb y,

kdy

věnována

částí se

postavě

ale

především

je

rozbor

setkáváme

se

Kr yštofa

Kolumba:

objevení

Kolumbova st ylem

Nového Deníku

psaní

a

jeho světa.

z první

způsobem

v yj adřování . V t ét o chvíli nahlížíme na Kr yšt ofa Kol umba jako na autora prvních španělsk y psan ých svědectví o Novém světě. O století později, tedy v šestnáctém století, poznáváme odlišnou situaci díky španělskému katolickému knězi Bartoloméovi de Las Casasovi. P ostoje tohoto muž e anal yz ujeme z pohledu vír y, síly přesvědčení a z pohledu literáta. Kolumbovo utopické vidění

Nového světa je konfrontováno

s Las Casasovou tvrdou realitou, která je způsobena dob ýváním nového kontinentu. Hlavní podstatou Las Casasovy literatury je obrana

práv

Indiánů.

Toto

nové

téma

je

rozebíráno

jak

filozofick y a morálně, tak teologick y. Opíráme se o primární díla a svědectví. Práce se samoz řejmě zab ývá tzv. Černou legendou a s ní spojen ými tzv. Nov ým i zákon y. Cílem této práce není srovnání osobností Kr yštofa Kolumba a Bartoloméa de Las Casase, ani jejich literárních děl. Tato dvě setkání s Nov ým světem mají prohloubit naše znalosti a zájem o toto téma, především v oblasti literatur y. Zvolený přístup je pozorovací, zaměřený na všechny možné úhly pohledu. Závěrem a v ýsledkem má být objektivní pohled, podle všech mnou dostupn ých a užit ých materiálů.

ABSTRACT: TWO ENCOUNTERS OF THE NEW WORLD: CHRISTOBAL COLUMBUS AND BARTOLOMÉ DE LAS CASAS At first, this work introduces us to the history of Europe in the 15th centur y. Historical cinrcumstances are ver y important to understand the situation regarding the birth of sea-vo yages. In

the

second

part

Christobal

Columbus

is

presented:

his

biograph y, character and the discover y of the New World. The most important part of this work is anal ysing the Diar y of first journe y when we meet the wa y of writing and his st yl e of expression. We can observe now Christobal Columbus as an autor writing in spanish, his first testimony about the New World. In the following centur y, 16th, we learn more of the situation in the New World thanks to the spanish Catholic priest Bartolomé de Las C asas. W e look at this man throught the e ye s of his faith,

convictions

and

from

his

writing.

We

confront

Columbus´s mere vision with Las Casas´s hard reality caused by explotation of the New World. One of the main subjects of Las Casas´s literature is the defence of the new

theme

is

theologicall y.

anal yz ed

Facts

are

rights of Indians. This

philosophicall y,

based

on

primary

morally

and

literature

and

testimonies. Of course, we work with the knowledge of socalled Black legend and accompan ying New laws. The

conclusion

of

this

work

shouldn´t

be

comparasion

of

Columbus´s and Las Casas´s persons nor even resources of their expression in the literature. Their two encounters with the New World should deepen our knowledges and interest in these questions, mainly in the area of literature. The total character of this work is observing with direction all possible

points

of

views.

reviewing available material.

Results

are

ascertained

after