FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERSITY PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERSITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY

VÝVOJ RUSKÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ A JEJICH ČÁSTEČNÁ KOMPARACE S ČESKÝMI bakalářská diplomová práce v českém jazyce

Vypracovala: Anna Jandová Obor: Ruština se zaměřením na hospodářsko-právní a turistickou oblast Vedoucí práce: Mgr. Daria Valentinova

OLOMOUC 2012

1

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny.

V Olomouci, __________________ podpis

2

Děkuji Mgr. Valentinové za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní diplomové práce poskytla. __________________ podpis

3

Obsah 1.ÚVOD ........................................................................................................................5 2.HISTORIE RUSKÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ ....................................................6 2.1.Vliv pohanství na křesťanské svatby ....................................................................6 2.2.Vhodná doba pro svatbu ......................................................................................7 2.3.Co předcházelo svatbě?........................................................................................8 2.4.Pomoc dohazovačů a dohazovaček ......................................................................9 2.5.Svatební poplatky a knížecí sňatky .................................................................... 10 2.6.Omyl francouzského rytíře ................................................................................. 11 2.7.Krátce před svatbou ........................................................................................... 12 2.8.Úloha piva v ruských svatbách ...........................................................................13 2.9.Den svatby ......................................................................................................... 14 2.10.Organizace svatebního dne ............................................................................... 15 2.11.Nešťastná manželství ....................................................................................... 16 2.12.Svatby na Rusi XVII. a XVIII. století .............................................................. 16 2.13.Ruská svatba od XVIII. století ......................................................................... 17 3.SVATBY V SSSR ..................................................................................................... 20 3.1.Církev................................................................................................................ 20 3.2.Postoj vlády k manželství a rodině ..................................................................... 21 3.3.Vliv ekonomické situace na podobu svateb ........................................................ 22 3.4.Tradice sovětských svateb .................................................................................. 23 4.PODOBA SOUČASNÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ V RUSKU ........................... 24 4.1.Průběh ruské svatby v současnosti ..................................................................... 24 4.2.Současné svatby na ruském venkově .................................................................. 26 4.3.Nové trendy ovlivňující moderní ruské svatby ................................................... 26 4.4.Počet sňatků a rozvodů v soudobém Rusku ........................................................ 27 5.ČÁSTEČNÁ KOMPARACE ČESKÝCH A RUSKÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ . 29 5.1.Předsvatební tradice ........................................................................................... 29 5.2.Nejvhodnější svatební termíny ...........................................................................30 5.3.Svatební den ......................................................................................................31 5.4.Čepení ............................................................................................................... 32 5.5.Srovnání současné podoby českých a ruských svateb ......................................... 33 6.DOTAZNÍK ............................................................................................................. 35 6.1.Důvod svatby..................................................................................................... 35 6.2.Svatební šaty ..................................................................................................... 35 6.3.Od zásnub po svatbu .......................................................................................... 36 6.4.Státní a církevní sňatky ...................................................................................... 36 6.5.Svatební hostina................................................................................................. 36 6.6.Zábava ............................................................................................................... 37 6.7.Svatební cesty .................................................................................................... 37 6.8.Rozvody ............................................................................................................ 37 7.ZÁVĚR .................................................................................................................... 39 8.RESUMÉ ................................................................................................................. 40 9.BIBLIOGRAFIE ......................................................................................................45 10.PŘÍLOHY .............................................................................................................. 47

4

1. ÚVOD

Svatební obřady jsou v různých podobách známé od nepaměti. Dochází při nich k formálnímu spojení dvou lidí, přičemž se nejčastěji dělí na obřady církevní a státní. Tématiku ruských svatebních obřadů jsem si vybrala, jelikož byla a stále je podoba svateb na území Ruska neobyčejně zajímavá a specifická. Tradiční svatby v Rusku byly plné typických zvyků a pověr a výhradně jimi se ruské svatby tak odlišovaly od ostatních. V první kapitole této práce se budu věnovat historii ruských svatebních obřadů a jejich vývojem v průběhu staletí, to znamená od pohanských svateb přes raně křesťanské až k ruským svatebním obřadům typickým pro XIX. století. V druhé kapitole se budu zabývat problematikou svateb uzavíraných v době Sovětského svazu, tedy v převážné části XX. století. Ve třetí kapitole o současné podobě ruských svatebních obřadů popisuji typický svatební den v současném Rusku, a to jak ve městech, tak na vesnici. Dále bude důležité uvést i moderní zahraniční trendy, které podobu svateb v Rusku výrazně mění a také statistiky uvádějící stav ruských svateb a rozvodů. V následující kapitole jsou přiblíženy tradiční i současné svatební obřady konané na území České republiky a jsou také částečně srovnány s obřady ruskými. Součástí této práce je také kapitola, ve které jsem vyhodnotila informace získané z dotazníku na téma svatebních obřadů a souvisejících tradic. 20 respondentů z České republiky a z Ruska v něm odpovídalo na otázky ohledně podoby jejich svatby, jejich názoru na svatby, rozvody atd. Cílem této bakalářské práce je přehledně přiblížit problematiku ruských svateb, jejich historii, vývoj a současnou podobu, ale i společné rysy s českými svatebními obřady.

5

2. HISTORIE RUSKÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ

2.1. Vliv pohanství na křesťanské svatby Velmi mnoho národů v předkřesťanských dobách uctívalo Slunce jako hlavní božstvo. Primárním důvodem bylo přesvědčení, že Slunce dává život všemu živému na Zemi. Zde je patrná spojitost tohoto božstva se svatebními tradicemi, jelikož v nich byly zakomponovány mnohé prvky představující plodnost přírody, vedení hospodářství či pokračování rodu, nejdůležitější však na svatebních obřadech bylo spojení muže a ženy. Symbolicky se při svatbě z ženicha stal bůh a z nevěsty bohyně, oblékli si totiž zpravidla své nejlepší šaty, seděli v čele stolu, byli tedy ve středu pozornosti a byla jim také ve velké míře prokazována úcta. Důležitou roli při tomto obřadu mělo u slovanských pohanů božstvo Lado (či Lada), představovalo blahobyt, lásku a radovánky. Pohanští Slované, ať už východní či západní, uctívali božstva stejná, nebo přinejmenším velmi podobná, tudíž jejich svatební obřady měly mnoho společného. Proto bych se ve své práci chtěla soustředit více na historii svatebních obřadů, které byly prováděny na Rusi po příchodu křesťanství, tedy od X. století n. l, propojení křesťanských a pohanských zvyků totiž zapříčinilo vznik pozoruhodných a specifických tradic, jejichž zvláštnosti se dále vyvíjely a mnohé přetrvaly až do současnosti. Na dané období jsem se zaměřila také proto, že rozšíření křesťanství na Rusi ve své podstatě zapříčinil právě svatební obřad. A to svatba Vladimíra I., velkoknížete Kyjevské Rusi, a Anny, princezny a sestry byzantského císaře Basileia II. Bulharobijce. Annin bratr totiž svolil s tímto sňatkem pouze za předpokladu, že se Vladimír nechá pokřtít. V roce 988 v Chersonésu (dnešním Sevastopolu) tedy Vladimír svůj slib splnil a následně se s Annou oženil. N. I. Ostroumov ve své knize Svatební zvyky staré Rusi uvádí, že některé pohanské zvyky se ve větší či menší míře zachovaly a byly součástí nových svatebních obřadů na Rusi. Jako příklad zmínil vodu, která byla u pohanských Slovanů při svatbě velmi

6

důležitá. U řek, říček či potoků se uskutečňovaly pohanské svatby velmi často. Kolem jezera musel svatební průvod projet třikrát, aby se manželství dalo pokládat za uzavřené. I dlouhá léta po přijetí křesťanství se tento zvyk uchoval, lidé totiž tímto nahrazovali církevní sňatek. Ve XII. a XIII. století se však domácí monarchové a církevní spisovatelé stavěli proti takovému uctívání vody. I přesto byla voda později při svatebních obřadech velmi důležitá (Остроумов, 1905: 11).

2.2. Vhodná doba pro svatbu Dříve svatba nebyla pouze soukromou záležitostí. S touto změnou v rolnické rodině bylo spojeno i zvětšení či zmenšení přiděleného pozemku, daní a pracovních povinností. S novým člověkem, který přišel do domu, přišel i pár pracujících rukou a mezi rodinami vznikly nejen příbuzenské, ale i majetkové vztahy (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 340). Proto byla svatba považována za důležitou a zavčas se k ní připravovali. Hromadili věno, šetřili peníze a pečlivě vybírali nevěstu a ženicha. Ze začátku Svátků, které trvají 12 dní po skončení Vánoc, má téma svatby ve hrách mladých lidí důležitou roli. Podle tradičního kalendáře začínají svatební týdny po svátku Tří králů, aneb v pravoslavné víře po svátku Křtu (Крещение). Toto pokračuje přes celé zimní období, mezi půsty, a končí Masopustem. S koncem zimy končí i období svateb. Z toho je možné usuzovat, že v průběhu zimy, kdy je dovoleno jíst maso, se svatby strojily nejčastěji. Snoubenci však manželství uzavírali i na podzim, a to do začátku Filipova půstu, který začíná 28. listopadu. Velmi zřídka se, podle L. S. Lavrenťevové a J. I. Smirnova, svatby konaly také v létě, a to před svátkem svaté Trojice, tedy před 12. červnem až do Pokrovského půstu. Svatebního obřadu se účastnila celá vesnice, někdy dokonce dvě, pokud byli ženich a nevěsta z různých vesnic. Svatbu neslavili, ale hráli, epizodu za epizodou. V určité míře měla až teatrální a zábavný charakter. Toto je ale jen vnější stránka, každý účastník obřadu znal svou roli a snažil se zahrát ji co nejpřesněji, protože podle pověr mohlo narušení pravidel způsobit trápení nejen novomanželům, ale i všem ostatním. Svatební rituál každého národa je velmi složitý, Rusové jej však podle autorů knihy Kultura ruského národa Lavrenťevové a Smirnova mají ze všech nejsložitější. Svatební

7

obřad v sobě spojuje rozličné elementy: symbolické, magické a herní, kterých se zúčastnili všichni, kteří na obřad přišli. Důležité bylo také velké množství předmětů (rituální oděv, výzdoba domu, dárky, věno, pohoštění atd.), různé žánry písemného a hudebního folklóru (např. různá bědování, hádanky, pořekadla, tiché dohody, chvalozpěvy a humorné písně) (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 341). Svatby byly spojeny s celou řadou sociálních a právních záležitostí, majetkových a rodinných vztahů a také víry. Podle názoru historika a etnografa M. Zabylina je toto každodenně se opakující tradiční představení celkově zajímavé, protože není nikde jinde charakterizováno více než ve svatebních obřadech. Podle něj lze slyšet a vidět život a radost a dojemné rysy tradičního způsobu života a také ty náboženské zvyky, se kterými jsou spojeny všechny tyto obřady. Spojuje se zde staré a nové, náboženské a tradiční, stejně jako smutné a veselé.

2.3. Co předcházelo svatbě? Svatbě předcházel dlouhý a složitý proces plný jednání (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 342). Nejdříve se sešla rodinná rada, poté následovala návštěva, kdy do domu nevěsty přišli dohazovači z nejbližšího příbuzenstva ženicha, aby zjistili, jaký názor mají v domě nevěsty na budoucí svatbu, tento zvyk je v ruštině označován jako ,,сватовство". Při tomto rituálu dohazovačky do domu nevěsty přišly zásadně neohlášeně, avšak příbuzní nevěsty většinou okamžitě pochopili, za jakým účelem přišly. Na konci rodina nevěsty zpravidla nikdy nevyjádřila jasný souhlas či nesouhlas se svatbou, avšak schopné dohazovačky již dokázaly vypozorovat, provdají-li rodiče svou dceru nebo ne. Následně přišly samotné námluvy (сговор, рукобитье, запой), které byly velmi důležité, jelikož se jednalo o oficiální stvrzení dojednané úmluvy. Při těchto námluvách, na rozdíl od rituálu ,,сватовства," už hosty bohatě pohostili. Obě rodiny se zde společně dohodly na termínu svatby, věnu a na množství dárků. Když je vše ohledně svatby domluveno, přichází na řadu obyčej plácání rukou, při kterém se otcové snoubenců plácají po rukách. Obvykle si před tímto rituálem nasadili rukavice nebo si natáhli přes

8

dlaň šos kabátu. Tímto způsobem stvrdili povinnost vyplnit vše, na čem se domluvili. Úplně nakonec tuto úmluvu také zapili. Následovalo loučení se svobodou obou snoubenců а poté církevní sňatek. Několik dní po námluvách však jel ženich, nebo někdo z jeho rodiny, na návštěvu k nevěstě. Tam hosty pohostili a nevěsta přišla ke stolu pětkrát, přičemž vždy v jiném oděvu. Předváděla tak, podle mého názoru, své nejlepší šaty a zároveň se všem předvedla ze všech stran. Až po tomto rituálu si nevěsta mohla sednout k ostatním. Rodiče nevěsty také jezdili navštívit ženicha a byli tam taktéž pohoštěni. Den a čas námluv nebyl vybírán náhodně, například nepřipadl na pondělí ani na večer. Za účelem úspěšných námluv se uchylovali k různým lstem. Dohazovačky měly například na každé noze obuty jiné kozačky či válenky, nebo při příchodu do domu nevěsty nešly v domě až za trám a hned posadily se na podélnou lavici.

2.4. Pomoc dohazovačů a dohazovaček Obyčej uspořádání svatby s pomocí dohazovačů (сват) a dohazovaček (сваха) je jeden z dávných zvyků na Rusi. Tento zvyk byl dodržován všemi vrstvami obyvatel, nevyjímaje vrstvy knížat. Velmi jasné důkazy se nachází v ruských letopisech. Při námluvách šlechtice Mala a kněžny Olgy působili drevljanští dohazovači, kteří si říkali ,,dobří lidé" a ,,dobří hosté". Dohazovači byli lidé uznávaní a byla jim prokazována úcta, dostávali velké dary a zaujímali čestné místo ve svatebním průvodu a na svatební hostině. Letopisy dokládají také to, jak v dávných dobách s dohazovači jednali a jak jim prokazovali úctu. Při vylíčení svatby Věrchuslavy, dcery knížete Vsevoloda III., a Rostislava, syna Rjurika vládnoucího v Bělgorodě, letopisec píše, že kníže Rjurik svému synovi vystrojil bohatou svatbu, na Rusi zcela nevídanou. Dále se zmiňuje, že Rjurik vyslal Jakova, dohazovače a bojara, k Vsevolodovi do Suzdalu. Jakov byl bohatě obdarován a byla mu také prokázána úcta (Остроумов, 1905: 26-27). Podle tehdejších Rusů byl dobrý dohazovač či dohazovačka podmínkou úspěšných námluv a šťastného manželství. Zejména оni totiž svatby plánovali a organizovali. Ještě dnes se praví: „Nevybírej si, ženichu, nevěstu, ale dohazovačku". Dohazovači byli

9

pouze ženatí muži a vdané ženy, svobodní lidé vybíráni nebyli. Ať už dohazovači či dohazovačky byli lidé obratní a uměli zajímavě a hezky vyprávět. V jedné ruské bylině se takovými znaky pyšnil dohazovač knížete Vladimíra Dunaj Ivanovič. Na Malé Rusi většinou prováděli námluvy nevěsty dohazovači a to po výběru ženicha či jeho rodičů. Naopak ve Velké Rusi toto vykonávaly dohazovačky. Chytrost, zdvořilost a umění zaujmout lidi svým výkladem jsou nutností, hlavně pro dohazovačku. Často docházelo k tomu, že dohazovačka při vychvalování ženicha a nevěsty užívala až nadsázku, mluvila přehnaně a vyzvedávala i to, co bylo mnohdy nedůstojné. I toto je lidem zachyceno v různých říkankách. I proto se o dohazovačkách říká, že její duše přijímá cizí hříchy a že se dušuje za cizí duši (Остроумов, 1905: 27). Před začátkem námluv se kdysi dohazovačky uchylovaly k různým pověrám. Dohazovačka například, přišla k peci a ohřála si ruce nad rozdělaným ohněm. Tento čin měl svůj význam, v představách lidí to byla totiž záruka úspěchu při námluvách. Dohazovačky prováděly i rozličné věštby, a jakožto organizátorky svateb, byly ve všech městech na Rusi, obzvlášť hodně jich však bylo v Moskvě. Tady v dávných dobách utvořily v podstatě celou vrstvu obyvatel. Pro pomoc si k dohazovačkám velmi často chodily matky, které měly starší dcery. Ten, kdo se chtěl oženit se mohl rovnou obrátit na dohazovačku, té rodiče nevěsty sdělili nejdřív stáří nevěsty, poté popsali věno a nakonec uvedli svatební podmínky. Dohazovačky se poté domluvily s rodiči ženicha (Остроумов, 1905: 28).

2.5. Svatební poplatky a knížecí sňatky Co se týče života knížat, je nutné uvést zajímavý způsob výběru nevěst na staré Rusi. Ruská knížata si vybírala své nevěsty z knížecích a jiných významných rodů, přičemž do období vlády velkého knížete Vasilije Ivanoviče bylo zvykem ženit se s ženami odlišné národnosti. Kníže Vladimír I. měl, jak známo, před přijetím křesťanství několik žen různých národností. Avšak od doby vládnutí knížete Vasilije Ivanoviče se tento zvyk mezi knížaty změnil. Od té doby až do konce XVII. století si ruská knížata a moskevští panovníci vybírali nevěsty mezi svými poddanými (Остроумов, 1905: 25). Tomuto zvyku se říkalo carské námluvy (смотрины).

10

Kvůli výběru nevěsty pro panovníka se podle carského výnosu k určenému datu sjely do Moskvy dospělé dcery sloužících a významných i méně významných šlechticů. Panovník se při výběru zajímal více o jejich osobnost než o dobrý původ. Rozhodovaly duchovní hodnoty a tělesné přednosti. Adeptek bylo opravdu mnoho, proto carští bojaři pro svého pána vybírali jen dívky vysoké, statné a zdravé. Samotný výběr nevěsty probíhal tak, že panovník předal šátek dívce, která se mu líbila ze všech nejvíc. S tímto obdobným obyčejem byl spojen i výběr manželky Ivana Hrozného a dcery bojara Romana Jurjeviče Zacharina-Koškina Anastázie v roce 1547. Stejným způsobem probíhal i výběr císařských nevěst v Byzantské říši (Остроумов, 1905: 26).

2.6. Omyl francouzského rytíře Na základě nepřesného pochopení obřadů někteří cizinci, kteří pobývali v Rusku a zanechali zde svá vyprávění, nabyli dojmu, že zde docházelo ke kupování žen. Na začátku XV. století (1412-1414) podával důkazy o existenci tohoto zvyku v Novgorodě potulný rytíř Gilbert de Lannoa. Důvodem jeho názoru byla ta okolnost, že pochopil doslova výrazy „kupec" a ,,zboží", které se používaly při svatebním obřadu pro ženicha a nevěstu u tehdejších obyvatel Rusi. Rytíř také mohl za nákup nevěsty pokládat tradiční vykoupení nevěsty. Poté co rytíř našel důkazy o nákupu a prodeji žen, neměl k ruskému národu příliš kladný vztah. Poznamenal také, že oni, franští křesťané, by si toto nikdy dovolit nemohli. Aby dokázal, že se tento zvyk u ruského lidu vskutku dodržuje, se rytíř odvolává na Sofijský letopis, kde je vyprávění o období velkého hladomoru, který postihl Suzdalskou oblast v r. 1024. Muži posílali své ženy k čeledínům, aby se uživily. Toto, se ale samozřejmě nedá chápat jako skutečný prodej žen, bylo to totiž pouze dočasné a cílem bylo ženy nakrmit. Gilbert de Lannoa tedy neměl žádný pádný důkaz toho, že by suzdalští muži své ženy prodávali. Nejsou, zkrátka, žádné určité důkazy, které by potvrzovaly tento zvyk obecně na celém území staré Rusi a konkrétně ani za hranicemi Novgorodu (Остроумов, 1905: 19). Vykoupení nevěsty a věno jsou, co se týče morálních zásad, dvě odlišné tradice. Výkup nevěsty je obyčej starší a je spojen s životem velké patriarchální rodiny. Pokud nebyly prostředky k vykoupení nevěsty, existovala druhá možnost jak zaplatit za ženu, a to odpracováním pěti až sedmi let. Rodina nevěsty získávala provdáním dcery velké

11

výhody především ve formě materiálních hodnot. U mnoha kavkazských národů byla výše prostředků nutných k vykoupení nevěsty tak nereálná, že se často ženichové uchylovali k tajným či násilným únosům nevěsty. Tyto skutečnosti nezřídka vyvolaly krvavé spory mezi rodinami. Co se týče věna, tedy majetku darovaného nevěstě jejími rodiči nebo příbuznými při vstupu do manželství, se jedná o tradici mnohem mladší a složitější. Tento obřad je součástí občanského práva některých národů a států. Mnohdy prozíravé matky připravovaly věno již od mládí dcer a rok co rok ukládaly získané cennosti do truhly. Bohaté věno totiž zajišťovalo v domě ženicha dobré postavení. Věno obsahovalo například ložní prádlo, polštáře, ubrusy a utěrky či kuchyňský servis v podobě talířů, misek, pánví a příborů (http://www.my-marriage.ru, 28. 10. 2011). V XV. - XVI. století se na Rusi platil poplatek za provdání ženy zpočátku ve formě daru vedoucímu představiteli občiny, ve které oba snoubenci žili. Výše tohoto poplatku se lišila podle toho, odešla-li dívka od své občiny či nikoliv. V prvním případě byla částka větší, ve druhém menší. Důkazem toho jsou listiny, které vydával kníže. Například v listině velkého knížete Ivana Vasiljeviče vládnoucího v XV. století je napsáno, že ten, kdo provdá svou dceru z jednoho města do druhého, nebo do jiného knížectví či z jednoho knížectví do jiného knížectví, musí zaplatit 1 altyn (stará ruská peněžní jednotka), a ten, kdo dceru provdá za hranice, například do Moskevského nebo Novgorodského knížectví, musí zaplatit 2 altyny. Starší svědectví o existenci tohoto poplatku při uzavírání manželství se nachází v listině sepsané okolo roku 1400. Je to listina jaroslavského knížete Fjodora určená Tolgskému klášteru (Остроумов, 1905: 21).

2.7. Krátce před svatbou Po zásnubách byly dívky nazývány nevěstami či snoubenkami a mládenci ženichy. Od této chvíle začínala buď sama nevěsta, anebo spolu s kamarádkami, naříkat. Bědování a písně se učily dívky od dětství od starších. Tyto nářky a písně vyjadřovaly neklid a obavy nevěsty z budoucího života (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 345). Až do svatby pomáhaly kamarádky nevěstě s přípravami věna a dárků. Tyto malé dárky byly určeny pro všechny příbuzné ženicha, pro dohazovačky, pro přátele a pro ostatní

12

účastníky obřadu. Skoro každý den navštěvoval ženich nevěstu v jejím domě a vždy jí přinášel různé dobroty, například koláč s nevěstinými iniciály, perníky nebo bonbony. Vpředvečer svatby se u nevěsty i u ženicha uspořádalo loučení se svobodou. Byl to poslední den a noc, kterou nevěsta strávila v domě svých rodičů. Loučila se s domem, s kamarádkami a zkrátka se svobodným dívčím životem a s dívčí krásou. V závislosti na místní tradici mohly vystupovat v roli krásy různé stromky (smrček nebo břízka), stužky, dívčí opasky nebo copy. V mnoha oblastech se v den loučení se svobodou vytápěla sauna (баня), kde se nevěsta se svými přítelkyněmi umyla. Poté se zpívalo mnoho písní a nářků o loučení s dívčí krásou, přičemž se mytí v sauně považovalo za symbolickou ztrátu této krásy (tzv. smývání krásy). Ve středním Rusku při rozlučce se svobodou nastrojili malý smrček nebo břízku a tento stromeček nazývali dívčí krásou. Stromek mohly dívky nastrojit už po zásnubách. Poté jej postavili do rohu v domě, na kryté zápraží, či k vratům a připevnili na něj stužky a copy z koudele. Tímto způsobem byl na daném místě stromeček umístěn až do svatby. Od domu ženicha k domu nevěsty natáhli provaz ozdobený stužkami a copy z koudele. V den svatby před odjezdem do kostela nejbližší přítelkyně nevěsty vynesla stromeček a pronesla u toho speciální říkanku. Dívčí krásu musel ženich vyplatit. Tento stromeček připevnili k saním, a když vezli nevěstu do kostela, vyhodili jej po cestě na pole (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 347).

2.8. Úloha piva v ruských svatbách Závěrečným aktem námluv bylo pohoštění vínem nebo pivem. „Vypít" označovalo řešení záležitosti nadobro a nevratně. Z tohoto pohoštění se stal povinný rituál. Na stole byla velká číše, do které přijíždějící hosté nalévali víno. Nejstarší z ženichovy strany se z ní napil a dále ji rozdal všem ze strany nevěsty. Také otec nevěsty pohostil všechny z ženichovy rodiny, přičemž musel vždy ze skleničky pít jako první (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 343). Zrušení svatby ze strany ženicha či nevěsty po absolvování těchto obřadů bylo krajně nežádoucí. Po námluvách platily výdaje za zrušení svatby obě rodiny stejným dílem.

13

Pokud však vše probíhá tak, jak má, začínají v domě ženicha a nevěsty přípravy na svatbu, a to ve formě vaření piva. Dříve se také spojením „vařit pivo" označovaly přípravy na svatbu. O svatebním pivu se například říkalo: „Pokud se pivo zdárně uvaří, pak společný život manželů bude šťastný." A také pivo, které bylo připraveno na svatbu, nenabízeli cizím lidem z důvodu, aby tím nezničili manželům život (Лаврентьева, Смирнов, 2005: 344). Výraz „kvasit nevěstu" znamenal neprovdat mladou dívku. Pokud se samotná nevěsta nechtěla provdat, šla do pivovaru a zalévala oheň nebo vylila pivo z kádí. Naopak dívka, která se chtěla provdat co nejdřív, musela dát tajně na pec velký hliněný hrnec podobný amfoře (корчагу) a uvařit v něm slad. Když jej uvařila, odnesla hrnec za vrata a vylila nápoj v naději, že její ženich se o ni přijde ucházet dřív, než pivo zkysne.

2.9. Den svatby Podle norem vesnické a dokonce městské svatby nestačilo mít pouze jeden, církevní obřad. Za platnou považovali svatbu pouze po provedení tradičního obřadu, který schválili příbuzní, sousedé a komunita. Pokud proběhl církevní sňatek, ale z jakýchkoli důvodů nedošlo k obřadu tradičnímu, byla mladá dvojice rozdělena. Příčinou tohoto odložení svatby mohla být ta skutečnost, že množství dnů určených k provedení tradičních obřadů není podle pravoslavného kalendáře mnoho. Vylučují se totiž období půstů, Velikonoční týden a někdy také období Masopustu. Navíc se svatební obřad neprováděl den před mnohými svátky. Den svatby je neobyčejně důležitou událostí nejen v životě snoubenců, ale je to sehrané představení pro celou vesnici. Ráno se do domu ženicha sjeli příbuzní a po rozdělení všech svatebních povinností si na chvíli sedli za stůl, načež se vydali do domu nevěsty. S sebou si vždy vzali pohoštění jako například pivo, bragu (specifické ruské kvašené pivo), perníky a koláče jako prostředek spřátelení chlapců a dívek, kteří obestoupili cestu svátečního procesí a také aby vykoupili místo ženichovi vedle nevěsty u svatebního stolu. Z domu nevěsty jel ženich i nevěsta odděleně, protože ještě nebyli manželé. S nevěstou jel na saních její svědek, který ji měl po cestě chránit. V kostele již bylo k obřadu vše připraveno předem. Snoubenci přistoupili k oltáři a duchovní zahájil

14

církevní obřad, při kterém si pár vyměnil prsteny. Svědek přitom držel nad hlavou ženicha a nevěsty zlaté věnce. Věřilo se, že se tak zajistí silné manželství. Poté dohazovačka uvázala nevěstě okrasný šátek a oba novomanželé, již spolu na saních odjeli do domu ženicha. Tam se opět všichni sešli na bohaté hostině a zpívali písně. Stávalo se, že dohazovačky či dohazovači doprovázeli novomanžele na slamník, a to proto, že v některých částech Ruska byl zvyk připravit mladý pár k spánku. Svlékli je a poradili jim co mají dále dělat. Následně je nechali o samotě. Jen svědek stál za dveřmi a pár ochraňoval. Na hostině mezitím všichni stále pili, jedli a zpívali.

2.10. Organizace svatebního dne Tak složitý obřad jakým je svatba nebylo možné neorganizovat. Jestli v kostele církevní obřad vedl duchovní podle předepsaných církevních pravidel, pak se svatba držela dávných tradic a role účastníků se zavčas rozdělovaly. Organizátorem tohoto obřadu byl svědek nebo také družba ze strany ženicha, zpravidla ženatý muž, který je dobře obeznámen s chodem obřadu, je smělý, hovorný a také dobrý šprýmař a navíc velmi blízký přítel ženicha. Někdy takových pomocníků měl ženich a nevěsta dva, tři či více. Bavili hosty, doprovázeli snoubence a drželi nad nimi v kostele svatební věnce. Nejstarší účastník svatby byl hlavním organizátorem, často jím byl kmotr ženicha. Tento organizátor vedl svatební průvod a všechny obřady. Žehnal a také odvezl ženicha z rodného domu. Platil také z peněz ženicha různé svatební výdaje a svíce. Po požehnání rodičů novomanželům se v domě nevěsty před cestou do kostela posadili za stůl. Přitom se dodržovalo pravidlo, že ženich s nevěstou nesmí sedět v rohu, kde jsou umístěny ikony. Nevěsta jela do kostela s rozpleteným copem a zakrytá velkým šátkem, na kterém byl našit kříž, aby ji nikdo neuhranul.

15

2.11. Nešťastná manželství Mladé a nezřídka i naivní dívky hledaly lásku, rodinné štěstí a klid. Chtěly najít spřízněnou duši. Ale všechna tato přání byla mnohdy nevyslyšena, protože je rodiče velmi často provdali za muže, s nimiž se nikdy nesetkaly a ke kterým ve většině případů nic necítily. Tato praxe se uplatňovala na Rusi i jinde ve světě zcela běžně a neustávala ani mnohá staletí poté. Tímto můžeme objasnit opakující se neštěstí manželského života, která se udála ve staroruské společnosti. Stávaly se případy, kdy žena svého muže z nenávisti otrávila. Za tento zločin však ženy dostávaly těžké tresty. Ženu, která otrávila svého muže, čekal zákonem stanovený strašlivý trest. Vědečtí pozorovatelé rodinných a společenských tradic a mravů na Rusi XVI. století poukazují na to, že takovou ženu za účelem mučení zakopali až po krk do země. Některé ženy, které spáchaly stejný zločin ve snaze vyhnout se hroznému osudu, odcházely do kláštera. Avšak ani tam se jim nežilo snadno, po příchodu do kláštera musely žít v oddělených klášterních kobkách a nosit pouta. Obyvatelé Rusi se ženili a vdávali ve velmi nízkém věku. Stávalo se, že novomanželům bylo 12 nebo 13 let. Výjimkou také nebylo, že nevěstě bylo okolo 20 let a ženichovi o 7 let méně. Takový svazek jistě neměl mnoho šancí na úspěch, vše však bylo primárně podřízeno finančním záměrům. Pouze rodičovský útlak může za to, že obzvlášť v polovině XVIII. století mladé dívky spolu se svými milými uskutečňovaly románové útěky z domova. Tímto se chtěly co nejdřív osvobodit od rodičovského útlaku a zvůle (Остроумов, 1905: 29).

2.12. Svatby na Rusi XVII. a XVIII. století Podle některých badatelů (D. M. Balašov, J. I. Marčenko, E. Varidman, a.j.) byla až do počátku XVIII. století v dokumentech ohlašujících zásnuby uvedena suma, kterou bylo nutné zaplatit v případě zrušení svatby. Tuto povinnost zrušil samotný Petr I. v roce 1702. Za zrušení svatby však mohly pouze obzvlášť mimořádně události. Zrušení zásnub bylo považováno za silné zahanbení nevěsty. V šlechtickém prostředí bylo toto porušení daného slova bráno jako projev nečestného chování a tudíž často končilo duelem, přičemž zahanbenou nevěstu obvykle hájil její bratr. 16

Ruský historik Kostomarov na zvycích Rusů XVII. a XVIII. století shledal velmi působivým to, že pro ženicha a nevěstu představovala začátek nového života. Tato událost měla leccos společného se začátkem panování nového knížete. Nevěstu tudíž oslovovali jako kněžnu a ženicha jako knížete. V průběhu dalších století se tato tradice příliš nezměnila, tudíž se každý bezvýznamný úředník mohl alespoň na pár chvil cítit jako vládce, který řídí svatební ceremonii, stejně jako když knížata vládla svým poddaným. Od dob Petra Velikého až do března 1917 byl pro pravoslavné občany Ruského impéria považován za platný pouze církevní obřad. Přesto byly v tomto obřadu patrné také pozůstatky zvyků pohanských, které byly mnohdy důležitější než církevní tradice. Tyto pohanské zvyky nezmizely a ani se s příchodem křesťanství prakticky nezměnily. I nyní v Rusku starší generace pokládá hostinu a zvyky nepocházející z křesťanství za velmi důležité. Z dostupných zdrojů jsem tedy usoudila, že se doposud za pravou svatbu považuje především velká hostina a tradiční zvyky s ní spojené, které se po staletí měnily jen nepatrně. Svatba se nemohla konat v době půstu, v podvečer postních dnů a o některých církevních svátcích. Za církevní obřad byly považovány zásnuby a samozřejmě samotný svatební obřad. Do XVIII. století svatba na Rusi probíhala následovně. Před cestou do kostela posadili ženicha a nevěstu na kožešinu a dohazovačky jim česaly vlasy hřebenem namočeným ve víně a medu. Poté na oba hodili chmel, nebo obilí a zapálili svatební svíce. Do zavedení petrovských novinek tyto zvyky dodržovali všichni, tzn. i představitelé vyšších vrstev.

2.13. Ruská svatba od XVIII. století V tomto období se podle badatelů (D.M. Balašova a.j.) začínají ve vyšších kruzích nahrazovat staré ruské tradice zvyky typicky evropskými. Předrevoluční obřady se skládaly ze tří základních částí, a to z předsvatební, svatební a posvatební, které byly společné pro všechny společenské vrstvy. V první části proběhly námluvy, prohlídka domu, loučení se svobodou a také obřadní omytí ženicha a nevěsty v typické ruské sauně (бане). V další části se shromáždil svatební průvod a ženich přijel za nevěstou.

17

Proběhlo setkání v domě nevěsty a bylo přivezeno věno. Po samotné svatbě se uskutečnily rituály první svatební noci. V poslední části novomanželé navštěvovali své příbuzné, čemuž se říkalo „отводины", „яишница", „на чарку" nebo také „к теще на блины". Pouze existence církevního obřadu spojovala svatby všech vrstev obyvatel. Ve všem ostatním se různé svatby odlišovaly. Kvůli rozličným pověrám a rituálům se svatby dělily na vesnické, městské, kupecké či šlechtické. Všechny však měly jeden cíl, a to zabezpečit harmonii, bohatství a zdraví potomků. Vesnické svatby se odlišovaly řadou pověr, rituálů, obyčejů a také tím, že svatba byla událostí pro celou vesnici, všichni byli zapojeni a měli na svatbě určitou roli. Městská svatba měla se svatbou vesnickou velké množství společných rysů, ve městech se však neobjevovalo tolik rolnických a zemědělských symbolů jako polévání pivem či házení žitem. Žito bylo při městských svatbách nahrazeno mincemi. Mladí lidé se ve městech nejčastěji seznamovali na zábavách, kam se chodili pobavit, zatancovat si a často i najít budoucího partnera. Svatby kupecké byly vyhlášené svou okázalostí, bylo pozváno mnoho lidí, obyčejně bylo přítomno okolo sta hostů. Na těchto svatbách vystupovali umělci a samozřejmě bylo podáváno to nejlepší jídlo a pití. Bohatí kupci a šlechtici na svátek svých dětí organizovali večírky pro mladé, kam zvali děti svých přátel a příbuzných. Na těchto večerech byli vždy i sluhové, kteří na vše dohlíželi. Kromě toho navštěvovali děti kupců a šlechticů plesy, kde se s potenciálními partnery seznamovali především při tanci. Svatby šlechtické byly spolu se svatbami carskými nejokázalejší. Příslušníci šlechty často po úspěšných zásnubách pořádali ples, který byl zahájen valčíkem budoucího ženicha a nevěsty. V XIX. století se v carském Rusku podoba tradičních ruských svateb nijak výrazně nezměnila. Stále se dodržovaly dávné zvyky, o kterých jsem se blíže zmínila v předcházejících kapitolách. Také na začátku XX. století byly svatby v Rusku slaveny tradičním způsobem, což ve své knize Tichý Don vyjádřil Michail Alexandrovič Šolochov. Relativně podrobně je v ní popsána kozácká svatba dvou hrdinů románu 18

Grigorije a Darji. Výrazné změny v organizaci ruských svateb nastaly až s příchodem nového režimu v roce 1917. Svatební obřady v ruské historii přímo vycházely z pohanských tradic a zvyků, neméně důležité bylo však také správné načasování svatby. Obřady konané před svatbou byly na Rusi obzvlášť podstatné a složité se spoustou pověr. Existence dohazovačů a dohazovaček v těchto obřadech a na samotné svatbě je dalším ruským historickým specifikem. Zejména vlivem pohanství byl i samotný svatební den jedno velké divadlo, ve kterém měl každý svou roli, avšak především od dob panování Petra I. byly náboženské zvyky povinné. Svatby carské, knížecí, vesnické či kupecké byly poměrně diferencované, základní zvyky, však měly všechny ruské vrstvy stejné, jako například „сватовство", námluvy neboli „сговор", svatební den, a posvatební návštěvy novomanželů u příbuzných. Ve velké většině případů nebyly hlavním důvodem uzavírání manželství na Rusi projevené city, nýbrž zlepšení životní situace, ať už rodiny ženicha, či nevěsty. Tato praxe však byla obvyklá v celém tehdejším světě.

19

3. SVATBY V SSSR

XX. století se od počátku až do revoluce v Rusku v roce 1917 v pojetí svateb žádným výrazným způsobem neodlišovalo od staletí předešlých, tj. XIX. a XVIII. století. Radikální změny ve svatebních obřadech nastaly až s nástupem sovětské moci a přetrvaly v Rusku velkou většinu celého XX. století. Z důvodu daných úprav podoby svateb, které od základů měnily navyklé ruské obyčeje, je nutné sovětské svatby v této práci popsat podrobněji. Nový režim v Rusku způsobil výrazné změny v životě všech lidí, v žebříčku jejich hodnot a ve způsobu chování. Obměnila se také forma rodiny, rodinné vztahy a mimo jiné i genderové role mužů a žen. V období sovětské nadvlády v Rusku došlo k zásadním proměnám podoby svatebního obřadu. Některé novinky zlidověly a přetrvaly až do současnosti a značné množství úprav bylo v průběhu sovětského režimu zcela zrušeno. Tradiční prvky však byly v paměti lidí tak silně zakořeněny, že se velká část z nich po rozpadu SSSR začala znovu objevovat.

3.1. Církev Po Říjnové revoluci v roce 1917 byla církev ve velmi složité situaci. Již 18. prosince roku 1917 bylo církvi odebráno právo uzavírat zákonné sňatky a registrovat narozené děti. Od 20. prosince téhož roku bylo prosté soužití dvou lidí považováno za jediný svazek mající právní sílu. Církevní obřad byl možný, ale na rozdíl od soužití neměl žádný právní význam. Velmi napjaté vztahy mezi vládou a církví později způsobily, že pokus o uzavření církevního sňatku vedl k tvrdým trestům. Zastrašování v takové míře vedlo k tomu, že mnoho lidí zcela přestalo chodit do kostela, přičemž mnoho z nich dále, i když tajně, zůstalo věřícími (http://www.planetanevest.ru, 20. 11. 2011). Mladá generace novomanželů, která vyrostla na zákazech a nátlaku ze strany vlády k církevním obřadům, později v dobách relativně loajálních postojů vlády k církvi, již o tento druh svatebního obřadu neměla zájem. Několik generací lidí v SSSR vyrůstalo v atmosféře ateismu, kdy vše spojené s církví bylo zakázané. Vše se zcela změnilo až po perestrojce, kdy se církevní obřad zlegalizoval a postupně začal být mezi lidmi stále víc 20

populární (http://www.podgotovka-k-svadbe.ru, 20. 11. 2011).

3.2. Postoj vlády k manželství a rodině Protiváhou církevních obřadů byly ve 20. letech XX. století takzvané „červené svatby", které nebyly brány jako rodinná, ale spíše jako společensko-politická událost a jako proticírkevní agitace. „Červené svatby" byly plánovány vždy na ,,červené dny", t. j. na sovětské svátky, významné zvláště pro obyvatele Sovětského svazu ve 20. a 30. letech XX. století a jakožto masový jev vydržely až do první poloviny 30. let (http://www.urokiistorii.ru, 20. 11. 2011). Určitou dobu po revoluci nebyla sovětská rodina sama o sobě nijak důležitá, část bolševiků byla dokonce pro úplnou likvidaci statutu rodiny jako takové. Rodina byla považována za kolektiv stejně smýšlejících lidí (budovatelů nové společnosti). Základní zodpovědnost za výchovu dospívající generace navíc byla státem přenesena na předškolní a školní instituce, které zodpovídaly za nápravu negativních vlivů rodiny na formování osobnosti dítěte. Avšak již ve 30. letech XX. století byla sovětská vláda nucena upustit od radikalismu v oblasti rodiny a vztahů mezi pohlavími. Rétorika manželství a rodiny, která vznikla v prvních letech sovětské vlády se oficiálně v kultuře uchovala do poloviny 50. let, ale ve skutečnosti již nebyla tak radikální, z čehož lze usuzovat, že pro ruský lid nebyl tento způsob přirozený tak, jako tradice uchovávané v Rusku po staletí. Tyto svatební obyčeje si však lidé tajně uchovávali ve své paměti a v období sovětské vlády nebyly prakticky nikde vidět. Legislativa v roce 1936 v podstatě obnovila, i když v nové formě, předrevoluční institut rodiny, jelikož ideologie „proletářského manželství lásky"(„пролетарский брак любви") naprosto ztroskotala (http://www.urokiistorii.ru, 20. 11. 2011). Důležitým poválečným úkolem vlády bylo zajistit zvýšení porodnosti ve státě. Proto muži, kteří se ženit nechtěli, museli platit zvláštní daň „svobodných mužů" do státní kasy. Na některé muže tento prostředek působil tak, jak se očekávalo, a založili nové rodiny. Byli však i muži, kteří preferovali zaplacení této daně před manželstvím (http://www.urokiistorii.ru, 20. 11. 2011).

21

3.3. Vliv ekonomické situace na podobu svateb Po I. i II. světové válce strmě stoupl počet svateb. Mnoho vojáků se totiž po návratu domů rozhodlo oženit se s dívkami, které na ně během války čekaly. Peněz bylo prakticky v celém Sovětském svazu stále velmi málo, a to i na jídlo, proto byly tyto svatby velmi skromné. Nijak se neslavily a končily jen krátkou registrací obou snoubenců. Nevěsty často neměly ani svatební šaty, v dámském šatníku dokonce v mnoha případech chyběly šaty úplně (http://www.podgotovka-k-svadbe.ru, 20. 11. 2011). Na venkově se, až na zrušení církevního obřadu, svatby příliš nezměnily. Sešla se celá vesnice, rodiče snoubenců bohatě prostřeli velký stůl a přátelsky připíjeli na počest mladého páru (http://www.planetanevest.ru, 20. 11. 2011). I v poválečném období obyvatelé SSSR neměli moc peněz a tudíž se častokrát muži ženili ve vojenských uniformách či v relativně slušném obleku. I tehdy svatby prakticky neslavili, jen doma a velmi prostě. Mnohem civilizovanější byly svatební obřady až v období perestrojky. Ženy mohly přijít na matriku v bílých šatech a muži si oblékli pěkné obleky domácí výroby. Chtěla-li se žena nějak odlišit od davu stejně vypadajících nevěst, mohla si šaty nechat ušít v módním salonu nebo si je ušít sama. I přes výrazné zlepšení poměrů, měli novomanželé v 80. letech velké problémy z důvodu nedostatku téměř všeho (http://www.planetanevest.ru, 20. 11. 2011). Deficit dosáhl vrcholu v obchodí perestrojky, projevoval se však již od začátku 80. let a pokračoval i počátkem 90. let. Deficit v Rusku způsobil naprostý nedostatek potřebných produktů a naopak přebytek nepotřebného zboží. Nejhorší situace nastala v oblastech vzdálených od Moskvy a Petrohradu, kde nebylo k sehnání téměř nic. Pro období všeobecného nedostatku v Rusku byly také charakteristické řady, ve kterých byly často i stovky lidí čekajících na potřebné zboží (http://www.nnm.ru, 16. 1. 2012) Během protialkoholní kampaně v SSSR navíc působilo velké potíže sehnat alkoholické nápoje (http://www.online812.ru, 20. 11. 2011).

22

3.4. Tradice sovětských svateb Mezi 60. a 80. lety XX. století byla k svatebnímu obřadu přidána řada povinných rituálů. Byly, například, organizovány cesty k „pamětním místům," což zahrnovalo návštěvu památníku vůdce světového proletariátu V. I. Lenina, návštěvu monumentu nebo společného hrobu padlých vojáků a položení květin, dále byly mladému páru udělovány symbolické rady, provádělo se vysazování rodinného stromku nebo se povinně účastnili vytvoření „aleje novomanželů". Navíc začalo být populární i cestování do hlavního města, do města-hrdiny (город-герой) nebo do jakéhokoli města v rodné zemi. Na uspořádání hostiny byl novomanželům státem přidělen sál a také jim byla předána určitá částka peněz na živobytí. Pokud se hostina z jakýchkoli důvodů nemohla v sále uskutečnit, slavili uzavření sňatku nejčastěji doma, kde hospodyně připravila pohoštění. Hosté jí poté jako poděkování předali dárky. Na hostině se také zpívalo a tančilo. Atmosféru dotvářeli originálními gratulacemi, veselým smíchem a vtipy (http://www.podgotovka-k-svadbe.ru, 20. 11. 2011). Tradice jako vykoupení nevěsty se na nějaký čas vytratila, ale opět se objevila v polovině 60. let a na začátku 70. let XX. století. Od té doby se začaly uplatňovat mnohé tradice, které jsou dodržovány i v moderních obřadech. Od druhé poloviny XX. století se také začaly znovu objevovat průvody a kolony. Využívaly se obvykle automobily známých a příbuzných. Samotné průvody se prováděly na hostině v prostorách jídelen a kaváren, kde na stěnách visely nápisy a plakáty s gratulacemi a radami (http://www.planetanevest.ru, 20. 11. 2011).

23

4. PODOBA SOUČASNÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ V RUSKU

Tradice a zvyky dodržované více či méně v Rusku po staletí jsou patrné v ruských svatebních obřadech i dnes. Nejsou to však jediné vlivy, které utvářejí podobu současných svateb v Rusku. Nezanedbatelný vliv má na obřady například lepší finanční situace Rusů, která se poměrně výrazně liší od počátku 90. let XX. století. Vlivy zahraničních svatebních trendů jsou také nepopiratelné a jsou v Rusku stále populárnější. Uvedení problematiky svatebních ceremoniálů v současném Rusku je v této práci nezbytné. Nejedná se totiž jen o přiblížení dalšího vývoje v této oblasti, ale také o srovnání s trendy svatebních obřadů v minulosti a také o to, co si dnes Rusové ze starých tradic osvojili a co nikoli.

4.1. Průběh ruské svatby v současnosti Moderní ruské svatby trvají obvykle dva dny. Přičemž druhý den se slaví spíše jen v rodinném kruhu. Ráno svatebního dne je ve znamení požehnání rodičů oběma snoubencům, všichni se oblékají a zkrátka připravují na svatební den. Poté svatebčané zdobí automobily, které pojedou v svatebním průvodu a přítelkyně nevěsty se připravují k tradičnímu vykoupení nevěsty (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Při aktu vykoupení nevěsty se ženich spolu se svými přáteli snaží dokázat nevěstiným příbuzným své právo vzít si nevěstu za ženu. Nyní je však na rozdíl od minulých století událost veselá, kde peníze nehrají roli hlavní, ale spíše symbolickou. Důležitější jsou zábavné soutěže a úkoly určené ženichovi. Po úspěšném zvládnutí všech zkoušek se ženich pomalu, ale jistě přibližuje ke své nevěstě. Výkup je završen poté, co se ženich dostane k nevěstě a předá jí svatební kytici (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Po výkupu nevěsty bývá většinou uspořádáno malé pohoštění, kde přátelé ženicha a nevěsty nabádají snoubence před odjezdem na městský úřad k vzájemné lásce a úctě během společného života. Poté se nevěsta s ženichem a také hosté odeberou do automobilů a vydají se v svatebním průvodu až k městskému úřadu, kde proběhne slavnostní ceremonie (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). 24

Když mladý pár splní pár nutných formalit, vydají se spolu s ostatními za zvuků Mendelsonova svatebního pochodu do sálu, kde se slavnostní registrace sňatku uskuteční. Krátké „ano", které zazní od obou snoubenců a následné podpisy stvrzující jejich svazek je začátek nového života novomanželů. Po tomto obřadu následuje opět malé pohoštění a svatebčané se svědky novomanželům poblahopřejí k jedné z nejdůležitějších událostí v jejich životě (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Při vycházení novomanželů z úřadu na ně svatebčané házejí rýži, plátky růží či drobné mince. Tato tradice má zajistit bohatství a lásku v nové rodině. Poté se obvykle novomanželé, kteří si naplánovali i církevní obřad, odeberou do kostela, kde svůj svazek zpečetí i před bohem. Pravoslavný obřad trvá okolo 40 minut. Po tomto obřadu novomanželé a hosté navštíví několik významných míst v jejich městě či vesnici. Nejčastěji se stihnou podívat na dva až tři místa, podle toho kolik času mají vyhrazeno na tento zvyk (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Dále jde obvykle mladý pár navštívit manželovy rodiče. Tam přichází na řadu tradice, při které musí novomanželé ukousnout co největší kus chleba se solí. Podle pověry ten, kdo ukousne větší kus, bude mít v rodině větší slovo. Tato „zkouška" novomanželů se však čím dál víc přesouvá do restaurací, ve kterých je uspořádána svatební hostina (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Z domu rodičů odjedou všichni do restaurace, kde je zajištěno bohaté pohoštění a zábava na celý zbytek dne. Je nutné dodat, že v současné době nejsou výjimkou hostiny v přírodě či doma u novomanželů. I na hostině hosté po řadě blahopřejí novomanželům a předávají jim svatební dary. Poté přijde čas na tanec novomanželů. K nim se postupně přidávají další dvojice. Po skončení tohoto tance začne diskotéka a hrají se nejrůznější hry. Po skončení banketu hosté odcházejí domů a manželský pár se chystá prožít svou první svatební noc. A to buď v hotelu, nebo jednoduše tam, kde spolu oba bydlí (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012). Následující den ráno novopečení manželé a jejich hosté začínají slavit druhý den svatby. Připomínají si okamžiky svatebního dne a hosté gratulují novomanželům k prvnímu dni společného života. Hostina na druhý den obyčejně netrvá dlouho a končí krátce po poledni. Hosté sice odjíždějí, ale pro novomanžele oslavy nekončí, pokračují totiž v 25

podobě svatební cesty (http://www.superfamily.ru, 31. 1. 2012).

4.2. Současné svatby na ruském venkově Vesnické svatby si i přes změny prosazované v éře Sovětského svazu uchovaly tradice dodržované po staletí. I nyní můžeme na venkově vidět na svatbách dohazovačky, svatební průvody či typické loučení se svobodou obou snoubenců den před svatbou. Charakteristické jsou také pro vesnici svatby konané na podzim a v zimě, v létě totiž obyvatelé vesnice nemají na svatbu tolik času kvůli starostem s hospodářstvím. Podoba vesnických svateb se tedy časem nijak výrazně nezměnila, a to i ve srovnání se svatbami městskými. Stále platí, že i ve městech se tradice, jako například výkup nevěsty, dodržují, není jich však tolik jako na vesnici a více podléhají trendům ze zahraničí. V poslední době není neobvyklé, že si snoubenci žijící ve městě přejí mít svatbu na vesnici, ve venkovském stylu, či ve stylu XIX. století. I svatební agentury nabízejí tyto alternativy pro ty snoubence, kteří chtějí být blíž přírodě, venkovské kultuře a typicky ruským tradicím.

4.3. Nové trendy ovlivňující moderní ruské svatby Moderní ruské svatby prošly po rozpadu SSSR velkými změnami. Lidem již není diktováno, jak musí svatba vypadat, obecně mají více finančních prostředků, takže i svatby jsou bohatší a velkolepější. I vlivem globalizace dochází k tomu, že se ruské svatby čím dál víc podobají svatbám evropského typu a především ve městech se pomalu vytrácí typicky ruské tradice. Na současných ruských svatbách je například k vidění kromě typicky bílých a krémových šatů i šaty zcela odlišných barev. Na svatbách již také není tolik hostů jako v minulosti, více se totiž upřednostňují svatby v úzkém kruhu rodiny a přátel. Současným mladým lidem velice záleží na originalitě, a proto jsou svatby často na neobvyklých místech nebo v zahraničí. Za nejvhodnější státy pro svatbu Rusové považují například Českou republiku, Německo a Itálii. 26

Jeden z nejvýraznějších rozdílů, kterým se odlišuje moderní ruská svatba od svateb sovětských a starších je ten, že nyní může být prakticky celá svatba podle představ ženicha a nevěsty. Mohou si vybrat, zda bude jejich svatba tradiční či zcela originální, například pod vodou, v letadle nebo na jiných exotických místech. Dále je řada menších inovací, které novodobou ruskou svatbu ozvláštnily, a to zejména po rozpadu SSSR. Patří mezi ně například vypouštění bílých holubic po obřadu, líbánky nebo bílá svatební limuzína. Samozřejmostí je nyní využívání služeb profesionálního fotografa, který všechny okamžiky svatebního dne zvěční, a dále také kadeřnice nebo stylistky. Líbánky jsou nyní nedílnou součástí skoro každé ruské svatby. Ruský název pro líbánky je „медовый месяц", tedy ,,medový měsíc", což údajně vzniklo v dávných dobách podle toho, že novomanželé dostali jako svatební dar soudek medu a museli jej sníst v průběhu měsíce po svatebním obřadu. Také musel mladý pár na svatbě a také měsíc po ní pít pouze medovinu, jemný alkoholický nápoj, jehož základem byl med. To vše mělo zapříčinit brzký příchod prvorozeného dítěte. Jako ostatně vše je nyní i výběr svatební cesty čistě individuální a záleží na výběru obou novomanželů. Zajímavé je, že se v současné době novomanželé čím dál častěji rozhodují odjet na svatební cestu přímo po skončení své svatební hostiny, tedy hned první den svatby (http://www.getevent.ru, 6. 2. 2012).

4.4. Počet sňatků a rozvodů v soudobém Rusku Podle informací Rosstatu, tedy ruské statistické služby, se v prvním čtvrtletí roku 2010 počet svateb snížil oproti stejnému období v loňském roce o 13 %. Rozvodů také ubylo a to o 8 %. Krizové roky 2008-2009 však ukázaly, že se počet svateb snižuje a počet rozvodů naopak zvyšuje. Demografové tuto tendenci připisují jednak tomu, že do věku, kdy obvykle lidé uzavírají manželství, vstupují lidé narození na začátku 90. let XX. století, což byla doba prudkého poklesu porodnosti. Ale i tomu, že Rusko ovládl evropský styl neformálního soužití dvou lidí (http://www.rg.ru, 7. 2. 2012). Na druhou stranu byl nejplodnějším rokem v počtu uzavřených sňatků rok 2007, tehdy vstoupilo do manželství 1,26 miliónů párů a rozvedlo se 686 tisíc párů. Od roku 2004 počet svateb rostl v průměru o 100 000 párů ročně. Počet rozvodů se však také

27

nezmenšoval. Vědci tvrdí, že je toto „procento nezdaru" obvykle ustálené. S příchodem již zmiňované krize se počet nově uzavřených manželství strmě snížil, až na 1,17 milionů párů. Čerstvé informace však dokazují, že krizová tendence nezpůsobuje snížení počtu svateb, ale spíš to, že se počty svateb a počty rozvodů vyrovnávají (http://www.rg.ru, 7. 2. 2012). Podoba svateb se neustále mění a ruské svatby nejsou výjimkou. Svatby v Rusku si do současnosti uchovaly řadu typicky ruských tradic a obyčejů, vlivem změny politických poměrů si však Rusové osvojili také řadu zahraničních zvyků, které jsou již v průběhu svatebních oslav samozřejmostí. Tento vývoj se nezastaví a podoba ruských sňatků se bude nadále měnit. Základní princip, tedy formální spojení dvou lidí, však přeci jen zůstane nezměněn.

28

5. ČÁSTEČNÁ KOMPARACE ČESKÝCH A RUSKÝCH SVATEBNÍCH OBŘADŮ

Vzhledem k slovanskému původu obou národů mají svatební obřady v Rusku a v České republice velmi podobný charakter. A to nejen v současnosti, ale především v minulosti, kdy byly tradiční svatby na českém a moravském venkově takřka totožné s venkovskými svatbami v Rusku. Z částečného srovnání českých a ruských svatebních obřadů je patrná výrazná příbuznost obou kultur. Zajímavé jsou však i drobné rozdíly, kterými se odlišují, především z důvodu odlišného historického vývoje obou zemí. V této kapitole bych chtěla nastínit prvky tradičního českého svatebního obřadu a zároveň je do určité míry srovnat s těmi ruskými, kterým jsme se věnovali v předcházejících kapitolách této práce.

5.1. Předsvatební tradice V českých předsvatebních tradicích stejně jako v ruských hrál výraznou roli dohazovač, kterému se v českých zemích říkalo i tlampač, smluvčí, starosvat nebo družba. Byl nedílnou součástí každé selské svatby v minulosti, tudíž byla jeho přítomnost velmi důležitá. V Rusku však byli dohazovačky a dohazovači ctěni o něco více než v Česku. Blíže je úloha českého dohazovače popsána v následujícím úryvku: „Vyhlídl-li si junák děvče, pak bylo úkolem tlampače odstranit všechny překážky a protivenství příbuzenstvem obou stran a pomoci dohodnout rodičům věno. Jednoho svátečního podvečera se sešli příbuzní ženicha i nevěsty u nevěstiných rodičů na námluvy, aby se ústně dohodli a všem nedorozuměním předešli. Ženich přicházel obyčejně s otcem a tlampačem. Ženich vstupoval do dveří jako první a tlampač jako poslední, všichni až na otce ozdobeni na rukávech rozmarýnou. Když otec ženicha přednesl jménem syna žádost a nevěstini rodiče svolili ke sňatku, dohodli se ještě na věnu a dali sepsat rychtářem a konšely svatební smlouvu." (http://www.ceske-tradice.cz, 22. 2. 2012) Také dívky v Čechách a na Moravě stejně jako v Rusku zanedlouho po úspěšných námluvách začaly s přípravou výbavy a s tvořením dárků pro svého nastávajícího, 29

zpravidla jim ušily zdobné košile a koupily šátek. Tradici svatebního stromku dodržovali i Češi, i když v poněkud jiné podobě než tomu bylo v minulosti ve středním Rusku, kde byl ozdoben stužkami a zapletenými copy z koudele. V Rusku hrál stromek o něco větší roli, zpodobňoval dívčí krásu a ženich jej dokonce musel i vykoupit před odjezdem do kostela. Stromek či větvička v českých zemích, kterou zdobily ženy (starosvatbí, kmotra nevěsty), byla ozdobená pozlacenými ořechy, cukrovím, figurkami a hračkami. Stromek býval zastrčen do bochníku chleba nebo do koláče. Jeho místo bylo především na svatebním stole před nevěstou, kde stál buď po celou dobu svatební hostiny, nebo tam byl slavnostně přinesen na její závěr. S koncem svatby byl stromek zrušen (Brouček, 2007: 1002). Tradiční české loučení se svobodou, neboli ,,svíca", probíhalo velmi podobně jak tomu bylo v Rusku, avšak bez využití sauny, která není typická pro české prostředí. V předvečer svatby se v nevěstině domě sešly její kamarádky, které například pomáhaly s výzdobou na svatbu nebo zdobily myrtové větvičky pro svatebčany. Často zpívaly písně a tančily. Podobně tomu bylo i v domě ženicha, kam také přišli jeho kamarádi, všichni společně popíjeli a bavili se.

5.2. Nejvhodnější svatební termíny Za příznivé dny pro konání svatby se v minulosti v českých zemích pokládalo úterý a čtvrtek. Nejvhodnější roční dobou pro svatby byl podzim (od října do listopadu), masopust (od ledna do února) a po Velikonocích (Brouček, 2007: 1003). V Rusku byl hlavním měsícem svateb říjen, mnoho svateb bylo však také od poloviny ledna až do masopustu. Písemné zprávy z XVI. století dokládají, že v českých zemích se tradičně svatby nejčastěji konaly o masopustu a kolem sv. Kateřiny (25.11.). Jednotlivé kraje však upřednostňovaly více ten či onen termín. Propojenost masopustu a svateb potvrzují maškary ve svatebních průvodech a masky ženicha a nevěsty v masopustním průvodu (Brouček, 2007: 1003). Tato spojitost svateb a masopustu je patrná také v Rusku, i tam totiž v masopustních průvodech vystupuje ženich, nevěsta, tchýně a další svatebčané.

30

Z těchto informací je tedy patrné, že se termíny svatebního obřadu na území Česka a Ruska nijak výrazně nelišily. Je to pochopitelné, protože samozřejmě i v českých zemích měli lidé na vesnici více času na zábavu mimo hlavní pracovní sezónu v létě. Stejně jako Rusům jim tedy nezbývalo než naplánovat si svůj sňatek na podzim, v zimě, či na jaře.

5.3. Svatební den Také v českých zemích nebyla církevní svatba do určité doby považována za právně závaznou. Poddaní ji dlouho pokládali za záležitost panskou a měšťanskou. Časem však splynuly oddavky v kostele se svatbou i na vesnici. Stále je ale pociťován rozdíl mezi oddavkami, tedy aktem v kostele, a svatbou odbývanou v rodinném kruhu. Sílícími vlivy církevního a civilního práva ztrácelo obyčejové právo na významu (Brouček, 2007: 996). Prakticky stejně tomu bylo i na území Ruska, kde se za nejdůležitější velmi dlouho pokládaly nekřesťanské tradice (například námluvy) a pověry. Den svatby v českých zemích také začínal v domě nevěsty, kam za ní přijel ženich a všichni svatebčané. Všem bylo nabídnuto malé pohoštění a rodiče svým dětem požehnali, což se velmi podobá obdobné ruské tradici. Odtud šel svatební průvod na oddavky v kostele. Zajímavostí je, že farář dostával jako dar černého kohouta, koláč a šátek. Tento zvyk v Rusku obvyklý nebyl. Poté co novomanželé vyšli z kostela, bylo zvykem i v Česku, že na ně svatebčané házeli rýži či obilí. Po oddavkách všichni odjeli na svatební hostinu buď do domu nevěsty, nebo do místního hostince. Ruské svatební hostiny se naopak uskutečňovaly v domě rodičů ženicha. Velikost české svatby se kdysi určovala podle počtu stolů: čím jich bylo více, tím byla svatba slavnější. V XVII. století bývala v lidovém prostředí svatební hostina o 2-3 stolech (po dvanácti místech), při 6 stolech šlo o mimořádně velkou svatbu. Náklady na svatební hostinu nesly při české svatbě rodiny snoubenců. Pozvaní hosté přispěli buď formou naturálií, obvykle to byla mouka, máslo, smetana, vejce, drůbež či koláč anebo novomanžele podarovali něčím do domácnosti (len) (Brouček, 2007: 999). Také na ruských svatbách ženich a nevěsta dostávali dary, které se jim hodily v každodenním životě, a to hlavně kuchyňské nádobí a zvířata (husy, prasata, kuřata).

31

Také na českých svatebních hostinách na průběh dohlížel družba neboli „první mládenec", který se řídil tradicemi dané vesnice, zvyky a majetností snoubenců, což ovlivnilo podobu svatby, tzn. byla-li svatba velká (hlučná) či skromná. Zahájil hostinu obvykle rozbitím mísy s polévkou (pro štěstí) a ukončil poté, co byla na stůl podána kaše, koláč a rozdělena výslužka. Při svatební hostině pomáhali také mládenci, družičky a kuchařky (Brouček, 2007: 999). Jednotlivé chody uváděl družba proslovy a verši, muzikanti hudbou, zpěvem písní a přípitky. Svatební hostinu přerušovaly různé zvyky podle místní tradice: přinášení stromku, výkup nevěsty, žertovné výstupy báby-maškary s miminem, vybírání peněz na nevěstu nebo na kuchařky, na muzikanty či družbu. Zatřepáním svatebního stromku skončila zvyková část svatební hostiny. Ještě před rozchodem dostal každý host výslužku, která obsahovala kus svatebního koláče a kus masa. Po svatební hostině se svatebčané odebrali do hostince v čele s družbou, který nesl džbán piva a mísu koláčů na pohoštění. Za týden po svatbě se konala posvatební hostina u rodičů nevěsty, spojená s první návštěvou novomanželky v bývalém domově (Brouček, 2007: 1000). I na ruské svatební hostině bylo pronášeno mnoho gratulací a přípitků, často také docházelo k únosu a následnému výkupu nevěsty. Po skončení hostiny šli svatebčané obvykle domů. Stejně jako u české tradice bylo obvyklé následující dny po svatbě navštívit příbuzné, obzvlášť matku nevěsty. Tomuto zvyku se říkalo „к теще на блины", „отводины", „яишница", „на чарку", matka nevěsty podle tradice připravila pro svou návštěvu bliny.

5.4. Čepení Další zajímavostí české tradiční svatby je čepení. Při něm večer na svatební hostině družba sejme z hlavy nevěsty závoj i ozdoby a nasadí jí šátek nebo čepec. Tímto obyčejem se z dívky stává vdaná žena. V některých oblastech se podobná tradice prováděla i mužům. V každém regionu byla podoba tohoto zvyku odlišná, všude však představoval to samé, tedy přerod ze snoubence a snoubenky v ženatého muže a vdanou ženu. Velmi podobný zvyk byl dodržován na Ukrajině, v Estonsku a také v Polsku. V Rusku se však tato tradice neprováděla.

32

5.5. Srovnání současné podoby českých a ruských svateb Námluvy nyní ani v České republice ani v Rusku nehrají tak důležitou roli jak tomu bylo v obou zemích v minulosti. Ani dohazovačky a dohazovači v současnosti prakticky neexistují, mladí lidé jsou dnes mnohem samostatnější a mají mnohem více příležitostí k seznámení. Pokud v současné době chtějí rodiče poznat partnera svého potomka, obvykle jej pozvou domů na oběd, nebo na večeři. Tento zvyk je obvyklý v Rusku, ale i v České republice. Tradiční námluvy, kdy snoubenci žádají své rodiče o požehnání je už spíše přežitek. Nyní se již úmysl oženit se rodičům spíše oznamuje. Podoba svatebního dne se v současnosti v obou státech výrazně neliší. Také v České republice přijíždí ženich do domu nevěsty, tam velmi často dojde k vykoupení nevěsty a poté se všichni vypraví na nejbližší úřad nebo do kostela, kde proběhne svatební obřad. Při vycházení novomanželů z úřadu či z kostela je i v Česku zvykem, že na ně svatebčané házejí rýži. Po českém svatebním obřadu se celá kolona ozdobených aut vydá do předem objednané restaurace, kde před vstupem obvykle personál restaurace rozbije talíř a novomanželé jej musí společně zamést. Tato tradice s rozbíjením talíře však v Rusku dodržována není. Do restaurace ženich často svou nevěstu přenáší přes práh a to jak v České republice, tak i v Rusku. Svatební hostina také zde začíná slavnostním obědem, kdy novomanželé musí sníst polévku z jednoho talíře tak, že krmí jeden druhého. Tento zvyk v Rusku již není známý, avšak v minulosti na vesnicích často nevěsta a ženich jedli z jednoho talíře s jedním příborem a krmili jeden druhého stejně jak je tomu dosud na českých svatebních hostinách. Po dojedení oběda začíná zábava, kde nechybí povinný tanec novomanželů. Velmi často jsou také na hostině hrány hry, do kterých se zapojuje velká část svatebčanů. Hostina obvykle končí pozdě v noci. Současné české svatby obvykle trvají jeden den. Ruská hostina je tedy té české velmi podobná, v Rusku však obvykle svatby trvají dva dny. 33

Celkově měl a má svatební obřad v Rusku a v České republice mnoho společného. Je to zajisté již zmíněným společným slovanským původem, ale i relativně podobnou minulostí v průběhu XX. století. Mnohé tradice se liší jen v detailech, jako například využití svatebního stromku. A některé jsou prakticky stejné, což je patrné u výkupu nevěsty. Především v současnosti se rozdíly mezi svatbami v těchto státech výrazně smazávají a to hlavně otevřením hranic na konci 80. let a celosvětovou globalizací.

34

6. DOTAZNÍK

Na tento dotazník ohledně svatebních obřadů odpovědělo dohromady 20 respondentů, 10 z Ruska a 10 z České republiky. Polovina z mladší generace (do 40 let) a druhá polovina ze starší generace (nad 40 let). Respondentů nebylo mnoho, tudíž se závěry z jejich odpovědí nedají zcela zobecnit, avšak jsou na nich patrné tradice a zvyky, které jsou pro oba státy společné, podobné, nebo které se v obou zemích zcela odlišují. Dotazníkové otázky v češtině i v ruštině se nachází v příloze.

6.1. Důvod svatby Z odpovědí je patrné, že pro většinu respondentů je svatba důležitá. Důvody ke svatbě se však nepatrně odlišují. U starší generace českých respondentů bylo velmi častým důvodem svatby těhotenství, protože před sametovou revolucí bylo prakticky nemyslitelné zůstat svobodnou matkou. U mladší generace, a to jak v České republice, tak v Rusku, je manželství spíše dalším stupněm společného soužití. Dále také jako důvod uvedli výhody ve finanční a právní oblasti (např. hypotéky).

6.2. Svatební šaty V současné době se svatební šaty v Rusku a v České republice příliš neodlišují. Výraznou roli hraje přání nevěsty, převažují však stále klasické dlouhé, bílé šaty bez ramínek. Mezi odpověďmi respondentů ze starší generace obou zemí však byly určité rozdíly. Celkově je z nich patrné, že v minulém století v Rusku měly nevěsty jen velmi jednoduché dlouhé, bílé šaty a závoj. České nevěsty měly šaty o něco propracovanější, často ušité podle vzoru ze zahraničního časopisu. Byly často krajkové, saténové nebo plisované. Ženichové měli a stále mají velmi podobný oděv a to v obou zemích prakticky bez rozdílů. Skládá se obyčejně z tmavého (černého) obleku a světlé kravaty či světlého (většinou šedého) obleku.

35

6.3. Od zásnub po svatbu Rozdíly mezi generacemi jsou patrné v časovém intervalu mezi zásnubami a samotnou svatbou. Zatímco u starší generace respondentů (u Čechů i Rusů) tento interval trval maximálně půl roku, u mladší generace z obou zemí nebylo výjimkou, že ke svatbě došlo až po 2 letech po zásnubách. Jelikož se v současnosti ve větší míře berou lidé po víceleté známosti, je spíše pravidlem, že se příbuzní obou snoubenců již znají. U starší generace to bylo relativně vzácné a příbuzní byli obvykle seznamováni až na svatbě.

6.4. Státní a církevní sňatky V minulosti i nyní stále převládají sňatky státní. 80 % všech respondentů tohoto dotazníku mělo jen státní svatbu. Pouze 2 čeští respondenti ze starší generace měli obřad i v kostele, přičemž následoval hned po tom státním. Tento trend si vysvětluji potlačováním náboženství v době komunismu a také narůstajícím počtem ateistů v obou zemích.

6.5. Svatební hostina Z otázek ohledně svatební hostiny vyplývá, že u ruských svateb v minulosti a částečně i nyní není ničím neobvyklým pořádat hostinu doma u novomanželů. Pro Čechy tento zvyk obvyklý není, což prokázaly i odpovědi českých respondentů. Ti své svatební hostiny pořádali výhradně v restauracích či v různých kulturních střediscích. Průběh hostiny se celkově v obou zemích příliš neliší, jen pár tradic jako například rozbíjení talíře u Rusů zaznamenána nebyla. Výrazný rozdíl mezi oběma státy byl však v délce trvání hostiny. Na rozdíl od mladší generace Čechů, měli Rusové z mladší generace obecně hostinu mnohem kratší (ta nejdelší trvala 3 hodiny). Česká tradiční hostina v současnosti často trvá zhruba od 14:00 h odpoledne až do brzkých ranních hodin. Určitou samostatnost je možné vidět u mladší generace ruských respondentů, jako jediní ze všech kategorií respondentů odpovídali, že si svou hostinu zorganizovali prakticky sami snoubenci. U ostatních, podle odpovědí, převládala pomoc rodičů obou snoubenců a také jejich svědků. Počet hostů na svatbě byl u všech dotazovaných velmi individuální, jen u Rusů z mladší generace je patrné, že organizují spíše malé svatby o menším počtu hostů. 36

6.6. Zábava Hraní her, tance, hudba a soutěže podle odpovědí nebyly na svatebních hostinách pravidlem. Volba zda tuto zábavu mít či nemít je individuální. Ze všech odpovědí jde však poznat, že tradice únosu nevěsty či vykoupení nevěsty se nyní spíše vytrácí.

6.7. Svatební cesty Z otázek ohledně svatebních cest vyšlo najevo, že prakticky všechny kategorie respondentů se v tomto ohledu liší. Obecně u starší generace respondentů z obou států nebyly svatební cesty častým jevem. Pouze jeden ruský respondent ze starší generace uvedl, že byl na 10 dní na svatební cestě po Zlatém kruhu v Rusku (Золотое кольцо). Pro dotazované Čechy ze starší generace bylo více obvyklé jet na svatební cestu, většinou do Čech nebo na Slovensko. V současné době jsou svatební cesty mnohem častější. Z odpovědí je patrné, že na svatební cestu k moři jezdí spíše mladí ruští novomanželé. Odlétají obvykle na 10 dní buď ihned po svatební hostině, nebo například následující den po svatbě. Oblíbenými destinacemi jsou například Turecko a Kypr. Češi z mladší generace odjíždějí na svatební cesty často až měsíc po svatbě nebo dokonce rok po svatbě nejčastěji na 7 dní. Jezdí k moři, cestují po České republice, nebo lyžují.

6.8. Rozvody V poslední otázce mě zajímal postoj respondentů k rozvodům. Prakticky všichni respondenti jej považují za úplně poslední možnou variantu řešení nepřekonatelných konfliktů. Konkrétně se jeden ruský respondent vyjádřil takto: „Ne, zachraňovat manželství za každou cenu si myslím, že nemá cenu. Ale snažit se zachránit místo manželství lásku a dobré vztahy je podle mě nutné." Pro více respondentů byl důvodem rozvodu alkoholismus jednoho z partnerů, násilí či drogy. Většina dotázaných si myslí, že současný trend vysoké rozvodovosti tkví v nedostatečné komunikaci mezi oběma partnery, v neschopnosti dělat kompromisy a také se podle nich manželé často rozvádějí hned po prvním konfliktu, který v manželství nastane. Jeden z dotázaných Čechů na tuto problematiku odpověděl tímto způsobem: 37

„Umění není se rozvést, ale manželství udržet. Podle mě je častým důvodem rozvodů vysoká životní úroveň a také nedostatek tolerance a úcty.

38

7. ZÁVĚR

Cílem mé bakalářské práce bylo uceleně přiblížit problematiku ruských svatebních obřadů, protože je podle mého názoru v České republice obecně o svatebních obřadech v Rusku velmi malé povědomí. Tato práce obsahuje kapitoly o historii ruských svatebních obřadů, konkrétně jsem se zabývala obdobím od příchodu křesťanství v Rusku okolo X. století n. l. až po konec XIX. století. Tato kapitola je stěžejní částí celé práce, jelikož jsou v ní popsány důležité předsvatební i svatební tradice, které jsou pro Rusko velmi specifické. V kapitole věnující se sovětským svatbám jsou patrné značné rozdíly mezi svatbami před revolucí v roce 1917 v Rusku a po ní. V této části jde jasně vidět, jak výrazně se změnila celá ruská společnost. Dále jsem se věnovala současným ruským svatbám, které stále více přejímají zahraniční trendy. Přeci jen si však ruské svatební obřady do jisté míry část své výjimečnosti uchovaly. Součástí této práce byla i částečná komparace českých a ruských svatebních obřadů. Srovnáním obou tradičních obřadů byly zjištěny velmi podobné prvky svateb českých a ruských a to především v minulosti. Z krátkého dotazníku, ve kterém čeští i ruští respondenti odpovídali na otázky týkající se například podoby jejich svatebního obřadu, jsem vytvořila samostatnou kapitolu. Dotazovaných nebylo mnoho, z jejich odpovědí však určité rozdíly ve svatebních tradicích obou zemí patrné jsou. Česky psaných prací na toto téma je podle mého názoru nedostatek, proto se domnívám, že bude užitečná pro lidi zabývající se nejen ruskou kulturu a obřady ale i pro mnoho dalších.

39

8. RESUMÉ

Тема данной дипломной работы – русские свадебные обряды. Я выбрала именно эту тему, потому что русские свадебные традиции имеют богатую и интересную историю и также поэтому, что я считаю количество материалов на эту тему в Чешской Республике недостаточным. Целью настоящей дипломной работы было описать историю русских свадебных

обрядов, охарактеризовать советские

свадьбы в СССР, дать представление о современных русских свадьбах и вообще свадьбы в России в целом, а также - сравнить их со свадьбами чешскими. Для того, чтобы еще лучше понять современные русские свадьбы и их отличия от чешских, я сформировала анкету, на вопросы которой ответило 20 респондентов из Чешской Республики и России. Так как в каждой области России свадьбы в чем-то отличались, очень сложно обобщить данные на все свадебные обряды в России. Но в целом, я уверена в том, что мне удалось, по крайней мере, объяснить читателю основные традиции и обычаи русских свадебных обрядов с X-го века по настоящее время. Сначала следует сказать, что традиционные свадебные обряды на Руси происходят из обрядов язычников. Несмотря на приход христианства, в обществе сохранилось много языческих обычаев и традиций. Например, очень важным язычники считали солнце, которое, по их мнению, давало жизнь всему живому, и божество Лада, которое представляло благополучие, любовь и увеселение. Вода была также для язычников очень важна, и ее важность в традиционных свадебных обрядах сохранилась даже после прихода христианства на Русь. Я начала повествование об истории русских свадеб с X века (с прихода Христиансва на Русь) потому, что именно свадьба великого князя Киевской Руси Владимира Святого и принцессы Анны, сестры византийского императора Василия II, стала причиной распространения христианства на Руси. Так как Василий II дал согласие на свадьбу Владимира и Анны, только в том случае, если Владимир примет христианство. Владимир принял эти условия и в 988 г. женился на Анне.

40

Традиционная свадьба на Руси являлась очень сложным обрядом. Долгое время имели место и считались более важными традиции, не выходящие за рамки религиозных. Основными обычаями перед свадьбой были: сватовство, сговор, девичник и мальчишник. Однако по указу Петра Великого религиозный обряд венчания был признан единственным действительным свадебным обрядом на Руси вплоть до революции в 1917 году. Самое подходящее время для свадебного обряда была обычно осень и зима, то есть главный свадебный период начинался праздником Крещения и заканчивался Масленицей. Можно сказать, что самым популярным свадебным периодом являлось зимой то время, когда людям позволено было есть мясо. Осенью свадьбы устраивались обычно с Филиппова поста, т.е. с 28-го ноября. Летние свадьбы были крайне нетипичны. Ведущую роль в прошлом играли сват и сваха. Они были умные, вежливые и знали, как заинтересовать людей. В частности, они организовали и воплощали все традиции и обычаи, связанные со свадьбой. Свахи часто выбирали невесту или жениха и играли важную роль в обрядах сватовства, сговора и в день свадьбы. Помощь свах искали люди из всех слоев народа: как бедные, так и богатые, в том числе купцы и князья. Сваты и свахи были почти во всех городах, в Москве их было особенно много, и, в частности, там они сформировали новый слой жителей. Главным организатором свадеб был часто также шафер (дружба) для жениха, обыкновенно женатый, разговорчивый мужчина и шутник. Для русских было во время свадеб очень важно пиво и вино, это очевидно в многих оборотах, например, оборот «выпить» означал решение свадебного дела невозвратно и навсегда. Угощение пивом или вином являлось заключительной частью сговора. Эта традиция превратилась в обязательный ритуал. Раньше также словосочетание «варить пиво» означало подготовку к свадьбе и выражение «бродить невесту» значил не выдать замуж молодую девушку. Что касается традиций после свадьбы, было принято, что молодожены посещают своих родных, а именно тещу. Эта традиция называлась «к теще на блины», «яишница», «отводины» или «на чарку». 41

Когда устраивались княжеские свадьбы, даже после правления князя Василия Ивановича, было принято выбирать для князя невесту из дворян и народа, этот обычай был известен под названием «смотрины». Для выбора невесты для государя в Москву в определенный день приезжали взрослые дочери дворян. Государя, прежде всего, интересовала их личность, и уже потом - хорошее происхождение. Решающими считались духовные ценности и физические достоинства.

До

этого

времени

княжеские

невесты

были

обычно

представительницами других национальностей. Например, как известно, у князя Владимира I было перед принятием христианства несколько жен разных национальностей. Вследствие нового режима после октябрьской революции в 1917 году в России произошли серьезные изменения свадебных обрядов и обычаев, а также изменилось понимание свадеб в обществе. Роль церкви была сильно ограничена, она не могла законно обвенчать двух людей и зарегистрировать рождение ребенка. Именно поэтому число религиозных венчаний резко снизилось. В этот период популярными являлись так называемые «красные свадьбы», которые считались не семейным, а, скорее, общественно-политическим событием и агитацией против церкви. В целом советские свадьбы были более простыми и, по сравнению с современными обрядами, довольно небогатыми, так как, особенно после Великой отечественной войны, в стране был недостаток денег. Вследствие этого мужчины часто женились в военных формах. Определенное время статус семьи не был для правительства каким-либо образем важен. Часть большевиков хотела даже абсолютно

ликвидировать институт

семьи.

Основная ответственность за

воспитание подростков к тому же была передана дошкольным и школьным институтам. Однако нужно сказать, что после распада СССР оказалось, что большое количество обычаев и традиций остались в памяти россиян даже вопреки коммунистической идеологии, которая почти все, что связано с традиционной свадьбой, не терпела. Именно свадьбы в городах сегодня во многом отличаются от свадеб в предшествующие эпохи. Современная свадьба в России длится обычно два дня, а 42

также было принято много иностранных обычаев: например, бросание невестой свадебного букета, белый лимузин в свадебном кортеже или выпускание молодоженами в небо пары белых голубей. Сегодня соблюдение традиций не является столь модным, как в прошлых веках. Люди своих спутников жизни ищут обычно самостоятельно, и помощь родителей или свах им не требуется. Также у современных молодоженов в России очень популярно свадебное путешествие. Иногда они решают улететь, например, к морю,

сразу после свадебного обряда. Однако в каких-то областях России

свадьбы в деревне сохранили некоторые «дооктябрьские» традиции: например, наличие сватов и свах, девичники и мальчишники, а также свадебные кортежи. Что касается статистики, по данным Росстата, число свадеб снижается, но хуже то обстоятельство, что количество свадеб и разводов будет постепенно уравниваться. В настоящей работе я изучала также чешские свадебные обряды и провела частичное сопоставление их со свадьбами русскими. Чешские и русские свадебные обряды имеют много общих черт. Так же, как на Руси, в Чехии свахи и сваты помогали с организацией свадьбы. Также для чехов долгие века был традиционный свадебный обряд более важен, чем религиозный обряд венчания. Одним из немногих обычаев, которые отличали обряды на Руси и в Чехии, являлся чешский обычай надевания чепца. Эта традиция была известна также на Украине, в Эстонии и в Польше, но на Руси нет. Традиция свадебного деревца существовала и в Чешской Республике, и в России, однако в России окрашенная елочка символизировала девичью красоту. В отличие от Чешской Республики, для которой баня не типична, специфическая русская баня была тесно связана с девичником. К исключительно чешским традициям, неизвестным в России, принадлежит обычай, при котором молодая пара одаривала священника черным петухом. В последней части настоящей работы я резюмировала ответы 20 респондентов на вопросы, касающиеся свадебного обряда. 10 респондентов было из России и 10 из Чешской Республики. Вопросы касались, например, их взглядов на свадьбы и разводы. Но в моем вопроснике меня интересовало также то, как выглядело их свадебное платье, свадебный банкет, свадебное путешествие и так далее. Из 43

результатов вопросника я, в частности, обнаружила, что молодые русские молодожены скорее предпочитают свадебное путешествие на море (часто в Турцию или на остров Кипр) в короткий срок после свадебного обряда. Напротив, молодые чешские молодожены иногда ездят в свадебное путешествие, например, через месяц после свадьбы и не только на море, но также во время медового месяца катаются на лыжах, например, в Италии или просто путешествуют по Чешской Республике. Практически все опрошенные потвердили, что не считают развод подходящим решением конфликтов между супругами. Хотя много из респондентов сказало, что сохранять любой ценой брак с алкоголиком или насильником не имеет смысла, большинство из них уверено в том, что сегодня в обществе преобладает недостаток толерантности и терпимости, а также что между супругами часто плохо налажен контакт, и именно это служит причиной разводов. Вопросник в моей дипломной работе я считаю важным, так как он показал различия и сходства россиян и чехов в их отношениях к свадьбам, а также – в принятых в Чехии и России традициях. Можно сказать, что на основные вопросы (взгляды на свадьбу и развод) чехи и россияне отвечали очень похоже, однако на вопросы, касающиеся, например, свадебного путешествия или свадебного платья, ответы сильно отличались у россиян и чехов.

44

9. BIBLIOGRAFIE 1. Алимова, Б.М.: Брак и свадебные обычаи в прошлом и настоящем. 1987. 2. http://www.allwomens.ru/1478-sovremennaya-svadba-v-rossii.html (navštíveno 31. 1. 2012) (online) 3. Балашов, Д.М., Марченко, Ю.И., Калмыкова, Н.И.: Русская свадьба. Свадебный обряд на Верхней и Средней Кокшеньге и на Уфтюге. Москва. 1985. 4. http://www.best-wedding.ru/articles/shest/181 (navštíveno 31. 1. 2012) (online) 5. Brouček, S., Jeřábek, R.: Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek O-Ž. 6. http://www.ceske-tradice.cz/tradice/rodinne-zvyky/svatba/jak-tomu-bylodrive/_zobraz=1--namluvy (navštíveno 22. 2. 2012) (online)

7. Еркоева, Т.: Русская свадьба. Москва. 1998. 8. Frolec, V.: Svatební obřad - současný stav a proměny. Lidová kultura a současnost. Brno. 1983. 9. http://www.getevent.ru/weddings/honeymoon (navštíveno 6. 2. 2012) (online) 10. Лаврентьева, Л.С., Смирнов, Ю.: Культура русского народа: обычаи, обряды, занятия, фольклор. 11. http://www.my-marriage.ru/customs/tradicii/pridannoe.html (navštíveno 31. 1. 2012) (online) 12. http://nasesvatba.webz.cz/historie.html (navštíveno 20. 2. 2012) (online) 13. http://na-svadbuprazdnik.ru/svadebnie_obichai_devichnik_i_malchishnik_svadbi_svadba_o_sva dbe_pro_svadbu (navštíveno 31. 1. 2012) (online)

45

14. http://nnm.ru/blogs/NoNaMe-Y/pro_tovarnyy_deficit_v_sssr/page16/ (navštíveno 20.11.2011) (online) 15. http://www.novesluzby.cz/svatba-od-a-z.203/svatebni-zvyky-a-tradice-na-jiznimorave.20292.html (navštíveno 20. 2. 2012) (online) 16. http://www.online-kvetiny.cz/historie-snatku-a-svateb/ (navštíveno 20. 2. 2012) (online) 17. http://www.online812.ru/2010/04/22/005/ (navštíveno 20. 11. 2011) (online) 18. Остроумов, Н.И.: Свадебные обычаи в Древней Руси. Историкоэтнографический очерк. Тула. 1905. 19. http://planetanevest.ru/article/obraz_nevesty/svadebnoe_plate/id/232/ (navštíveno 20. 11. 2011) (online) 20. http://podgotovka-k-svadbe.ru/traditscii-i-obryady/svad-ba-v-sssr-kak-etobylo.html (navštíveno 20. 11. 2011) (online) 21. http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/v-prerove-probiha-vystava-o-svatbacha-svatebni-mode-v-minulosti (navštíveno 20. 2. 2012) (online) 22. http://www.rg.ru/2010/05/12/svadba.html (navštíveno 7. 2. 2012) (online) 23. http://www.sezonsvadeb.ru/about_wed/holy_matrimony.php (navštíveno 31. 1. 2012) (online) 24. http://www.superfamily.ru/traditions/modern-wedding.html (navštíveno 31. 1. 2012) (online) 25. http://www.svatebni-magazin.cz/jak-se-vdavaly-nase-prapraprababicky/ (navštíveno 20. 2. 2012) (online) 26. http://www.svatby.cz/clanek.aspx?IDtema=1643&ID=2239 (navštíveno 20. 2. 2012) 27. http://urokiistorii.ru/history/routine/2009/05/svadba-v-sssr (navštíveno 20. 11. 2011) (online) -

Při vypracování této bakalářské práce byly také použity informace získané formou dotazníku od 20 respondentů z Ruska a České republiky. 46

10. PŘÍLOHY

Dotazník v českém jazyce 1)Jste-li, nebo pokud jste byl/a vdaná/ženatý: Co Vás vedlo k rozhodnutí vdát se/oženit se? Bylo vždy Vaším přáním vdát se/oženit se? Je podle Vás svatba důležitá? Anebo byste se svým partnerem mohli žít pouze neformálně? Pokud jste nikdy nebyl/a vdaná/ženatý: Máte v plánu někdy v budoucnu uzavřít sňatek? Co si o svatbách myslíte? Je pro Vás důležitá nebo Vám stačí prosté soužití. 2)Jste-li vdaná žena: Jak vypadaly Vaše svatební šaty? Jaké šaty měl na svatbě Váš muž? Jste-li ženatý muž: Jaké šaty jste měl na své svatbě? Jaké svatební šaty měla Vaše žena? Jste-li svobodná žena: Jak by měly vypadat Vaše svatební šaty? Co by měl mít na sobě ženich? Jste-li svobodný muž: Jaké svatební šaty by podle Vás měla mít Vaše nevěsta? Jak by měly vypadat Vaše šaty na svatbě? 3) Jaké tradice a zvyky předcházely Vašemu svatebnímu obřadu? - jak dlouhá doba uběhla mezi rozhodnutím vdát se/oženit se a samotnou svatbou? - znali se navzájem příbuzní nevěsty a ženicha? Jak se seznámili? - konzultovali jste své rozhodnutí vzít se se svými příbuznými? - rozhodli jste se dodržet předsvatební tradice Vaší rodiny, města či okolí? Anebo jste tyto tradice ignorovali? 4) Jak probíhal Váš svatební obřad? Byl to církevní či státní obřad? A pokud jste měli oba obřady, byly v jednom dni/v krátkém časovém rozmezí/s velkým časovým odstupem? 5) Kde jste uspořádali Vaši svatební hostinu? Jak probíhala? Byla hostina v restauraci nebo doma? Kolik se jí účastnilo hostů? Kdo byl zodpovědný za organizaci hostiny? Co muselo být připraveno na stole? Pamatujete si na nějaké zajímavé detaily z Vaší hostiny? 6) Hrály se na Vaší svatební hostině hry? Jak vypadala zábava na Vaší hostině? Došlo například k únosu nevěsty či k něčemu podobnému? Byly na Vaší hostině nějaké soutěže? Kdo se jich účastnil? A kdo je organizoval? Byl to někdo z příbuzných nebo zaplacený profesionál?

47

7) Byl/a jste na svatební cestě? Pokud ano, tak kde? Jak jste ji prožili? Pokud jste nikam nejeli, prožili jste své líbánky nějak po svém? Kolik dní trvaly Vaše líbánky? 8) Co si myslíte o rozvodech? Prošli jste si někdy rozvodem? Proč si myslíte, že se rozvádí více než 50 % manželských dvojic? Považujete rozvod za řešení narušených vztahů v manželství? Anebo je rozvod podle Vás jen opravdu poslední možností s tím, že je třeba manželství za každou cenu zachránit?

Dotazník v ruském jazyce 1) Состоите ли Вы в браке? Если да, то расскажите, как Вы пришли к этому решению? Вы всегда хотели замуж / жениться? Было ли для Вас важно – обязательно зарегистрировать свои отношения или Вы могли бы просто жить вместе? Если Вы не состоите в браке, то скажите, планируете ли когда-то вступить в брак? Как Вы относитесь к регистрации отношений? Важно ли это для Вас или Вы можете просто жить вместе? 2) Вопрос замужним женщинам: Как выглядело Ваше свадебное платье? Во что был одет Ваш муж? Женатым мужчинам: расскажите, как были одеты Вы на свадьбе? Какое платье было у Вашей невесты? Вопрос незамужним женщинам: Как Вы себе представляете своё свадебное платье? Во что будет одет Ваш жених? Вопрос холостым мужчинам: Какой бы Вы хотели видеть свою невесту? В чём Вы будете на своей свадьбе? 3) Расскажите, что происходило перед Вашей свадьбой: - сколько времени прошло от решения пожениться до свадьбы? - были ли знакомы родственники? Как происходило знакомство? - обсуждали ли Вы своё решение вступить в брак со своими родными? - есть ли какие-то традиции, обычаи (Вашей семьи, Вашего города…), которые Вы посчитали нужным соблюсти перед свадьбой? Или – наоборот – решили действовать вопреки им? 4) Как проходила сама свадьба? Было ли венчание? Государственная регистрация брака? Если оба обряда, то – были ли они в один день / близко друг к другу по времени / со значительным временным промежутком (каким)? 5) Где и как проходил Вы праздновали свадьбу? Был ли банкет в ресторане? Или Вы приглашали гостей домой? Сколько было человек? Кто был ответствен за организацию? Что обязательно должно было быть на столе? Какие-то другие детали – какие Вам удалось вспомнить – опишите, пожалуйста. 6) Вы играли на свадебном пиру в какие-то игры? Как было организовано развлечение? 48

Был ли «выкуп» / «кража невесты» или подобные театрализованные развлечения? Были ли конкурсы и кто в них участвовал? Кто организовывал? Был ли это кто-то из близких или специально нанятый человек? 7) У Вас было свадебное путешествие? Если да, то как и где Вы его провели? Если Вы никуда не ездили, то – проводили ли «медовый месяц» как-то по-особенному? Сколько он длился? Расскажите об этом. 8) Доводилось ли Вам переживать развод? Как Вы думаете, почему более 50% браков распадается (напишите своё личное мнение)? Считаете ли Вы развод нормальным исходом несложившихся отношений или – это крайняя и последняя мера, и нужно стараться сохранить брак любой ценой?

49