098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 98
Ferdinand B. Mikovec o obrozenském divadle (II.) Kabinet pro studium ãeského divadla Institutu umûní – Divadelního ústavu pfiipravuje pro edici Eseje, kritiky, anal˘zy v˘bor z textÛ Ferdinanda Bfietislava Mikovce z let 1843–1860. âasopis Divadelní revue pfiinesl v ã. 1/2009 jako první ukázku dva komentované nekrology z Mikovcova pera, vûnované V. K. Klicperovi a herci Stavovského divadla F. R. Bayerovi. Druhou ukázkou je MikovcÛv text o hfie Libu‰e, knûÏna ãeská, aneb ZaloÏení Prahy, kterou napsal nûmeck˘ právník, politik a spisovatel z ãesk˘ch zemí Ferdinand Stamm a jeÏ byla poprvé provedena ãesky 8. prosince 1855 ve Stavovském divadle. âesk˘ pfieklad hry nebyl vydán a nûmeck˘ originál je nezvûstn˘, spolu s celou Stammovou pozÛstalostí, v níÏ se po autorovû smrti nacházel. MikovcÛv referát je tak zatím jedin˘m svûdectvím o zapomenuté hfie na v˘znamné téma z ãesk˘ch dûjin. MikovcÛv text k edici pfiipravila a komentáfi napsala Jitka Ludvová. (Práce vznikla v rámci projektu âeská divadelní encyklopedie – Biografick˘ slovník: âinoherní divadlo, realizované v ãeské fieãi, identif. ã. DD 07P03OUK002, kter˘ podporuje Ministerstvo kultury âR.) Ferdinand Stamm1 (11. 5. 1813 Mezilesí u Vejprt – 20. 7. 1880 Pötzleindorf / VídeÀ) byl synem majitele dolu. Získal dobré základní vzdûlání a díky prÛmyslovému prostfiedí v okolí rodi‰tû nepostrádal ani technické znalosti. Po absolvování gymnázia v Doupovû a Îatci ode‰el 1832 do Prahy. 1838 ukonãil studium práv a dostal nabídku pracovat jako vychovatel ve Vídni v rodinû barona Kaisersteina. St˘kal se zde s literáty, novináfii a politiky, zaãal psát ãlánky, eseje a skici a uvefiejÀovat je ve vídeÀsk˘ch novinách, od 1841 téÏ v praÏském listu Ost und West. PouÏíval pseudonymu Ferrand. 1844 se vrátil do Prahy a byl na univerzitû promován (JUDr.). Vûnoval se literatufie (napsal humoristick˘ román, nûkolik básní apod.) a sv˘m historick˘m zájmÛm, mj. vydal v Praze kalendáfi Jahres-Bote für 1848, “pro studenty a pfiátele vûdy”, kter˘ obsahuje nejen evropsk˘ ãasov˘ a astronomick˘ fiád, ale také kalendáfie rÛzn˘ch civilizací, data technick˘ch objevÛ, v˘znamná historická a personální v˘roãí, rodokmen HabsburkÛ, básnû a drobné texty ad. V této dobû vzniklo i jeho drama Libussa, první ze tfií her, jeÏ byly po jeho smrti nalezeny. Nad‰enû se úãastnil revoluãního dûní roku 1848, vût‰inou v rodném kraji. 1849 byl v Lovosicích zvolen poslancem fií‰ského snûmu, kde svou názorovou orientací náleÏel k levému stfiedu. V té dobû publikoval v ãeské i nûmecké verzi fiadu spisÛ o vefiejn˘ch záleÏitostech 98
pro ‰iroké vrstvy (ãesky Obecní zákon od 17. bfiezna 1849 prostonárodnû vysvûtlovan˘, Praha 1849; NejdÛleÏitûj‰í záleÏitosti obce, Praha 1850; Oufiadování obecní správy na základû vydan˘ch zákonÛ a nafiízení, Praha 1851 ad.). Po poráÏce revoluce a rozpu‰tûní KromûfiíÏského snûmu se stal správcem uheln˘ch dolÛ v Chomutovû, místním radním a soudním znalcem pro obor hornictví. 1856 se pfiestûhoval do Vídnû, i nadále si ale udrÏoval politické a obchodní vazby na ãeské zemû (fiadu odborn˘ch knih, pfieváÏnû nûmeck˘ch, publikoval v Praze). PÛsobil v prÛmyslov˘ch kruzích, vydával ãasopisy pro techniky apod. 1861 úspû‰nû kandidoval v severních âechách do ãeského snûmu, odkud byl zvolen do fií‰ské rady. 1866 onemocnûl cholerou, jeÏ mu podlomila zdraví. Podle moÏnosti se vûnoval literatufie a rodinnému podnikání, jeÏ 1873 silnû utrpûlo hospodáfiskou krizí a rakousk˘m státním bankrotem; 1874 ztratila rodina v konkurzu kru‰nohorsk˘ch továren valnou ãást svého jmûní. V dal‰ích letech Stamm pracoval jako prÛmyslov˘ poradce a dále literárnû tvofiil. Psal odborná pojednání o tûÏkém prÛmyslu a zemûdûlství, zajímal se o umûlecká fiemesla, vydával vzdûlávací publikace pro ‰iroké vrstvy o sociologick˘ch tématech (napfi. o dûjinách práce jako spoleãenského jevu Geschichte der Arbeit, Volkslesebuch, 1853, ad.), obrátil se k Ïenské problematice (Würde der Frauen, Charakterbilder [...] aus der Frauenwelt [DÛstojnost Ïen, Obrazy povah [...] ze svûta Ïen], 1880). Vydal asi 30 titulÛ. K dramatické tvorbû se jiÏ nevrátil a dvû dal‰í hry z pozÛstalosti jsou známy jen sv˘mi názvy (Graf Starhemberg; Rüdiger von Bechlarn). Zemfiel na dlouhodobé následky cholery. Datum vzniku Libu‰e upfiesÀuje krátká zpráva v Bohemii z 30. listopadu 1855, uvefiejnûná nûkolik dní pfied ãeskou premiérou. Podle ní byl StammÛv nûmeck˘ text praÏskému divadlu pfiedán uÏ na jafie 1847. Stamm zároveÀ nabídl hru dvornímu divadlu ve Vídni, kde v‰ak nebyla pfiijata, protoÏe by podle tamních vysok˘ch inscenaãních nárokÛ vyÏadovala pofiízení nov˘ch drah˘ch kost˘mÛ. V Praze mûla vût‰í ‰anci, kdyÏ si ji vybrala ke své benefici hereãka Karolina Pollertová. Provedení bylo pr˘ jiÏ stanoveno na 15. bfiezna 1848, ale nedo‰lo k nûmu. Podle Bohemie proto, Ïe v dÛsledku rychlého politického v˘voje padla cenzura, vedení divadla zmûnilo repertoár a Stamm “musel ustoupit dramatick˘m pracím aÏ dosud zakázan˘m”.2 Dodejme, Ïe po sezonû 1847/48 Pollertová ukonãila dvouleté praÏské angaÏmá a ode‰la do Petrohradu; jejím odchodem zámûr padl. Pfii intenzivní politické ãinnosti po roce 1849 se Stamm zfiejmû o dal‰í jevi‰tní osud svého díla nestaral. O sedm let pozdûji oÏivil zájem Vincenc Vávra Ha‰talsk˘. Od Stamma byl sice generaãnû vzdálen (nar. 1824), ale oba literáti se pohybovali v levicovû zamûfieném právnickém prostfiedí a zajímali se o politiku. Ha‰talsk˘ byl v revoluãních mûsících pro své politické aktivity zatãen a odsouzen, pfied vypr‰ením trestu 1854 byl amnestován. Pod policejním dohledem tûÏko hledal obÏivu. St˘kal se s Mikovcem, psal literární pfiíspûvky
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 99
do Lumíra a Morgenpost, a bylo mu dovoleno pfiekládat. Libu‰e byla patrnû jeho první pfiekladatelskou prací po amnestii. I tentokrát podpofiila zájem o hru hereãka, a to Eli‰ka Pe‰ková, kdyÏ si postavu Vlasty vybrala ke své benefici. ¤editel Stavovského divadla, podnikav˘ Johann August Stöger, v˘pravnou historickou hru s pfiíslibem dobré náv‰tûvy nepochybnû uvítal; nedávno ostatnû souhlasil i s provedením jiného historického kusu, BydÏovského hry Vlasta a ·árka, kterou si zvolil ke své benefici 20. února 1853 Josef Chauer, pfiedstavitel role Pfiemysla.3 Stammova Libu‰e je jedním z mnoha zpracování staleté ko‰até evropské látky, v níÏ se smísily antické pfiíbûhy o amazonkách a vládû Ïen s realitou a s m˘ty o vzniku vládnoucích dynastií a s povûstmi o vzniku ãeského státu. O nûkter˘ch z jejích literárních a hudebních podob se zmiÀuje Mikovec v úvodní pasáÏi svého referátu (viz níÏe) a v˘ãet by mohl b˘t mnohem bohat‰í.4 Arno‰t Kraus, kter˘ podrobnû studoval ztvárnûní tûchto látek v nûmecké literatufie,5 o existenci Stammovy Libu‰e vûdûl, ale nûmeck˘ text nevidûl a zjevnû neznal ani MikovcÛv referát v Lumíru, protoÏe se o obsahu kusu ve své knize nezmiÀuje. Jak známo, roz‰ífiilo se téma Libu‰e a dívãí války do nûmecky mluvících zemí prostfiednictvím pfiekladu Hájkovy kroniky (1596). Zaãaly vznikat texty a dramata se spoleãn˘m arzenálem dûjov˘ch motivÛ a osob, z nichÏ autofii vybírali podle sv˘ch dramaturgick˘ch zámûrÛ. TytéÏ prvky vstupovaly do rÛzn˘ch souvislostí (napfi. kÛÀ, kter˘ patfií nûkde Libu‰i, jinde Pfiemyslovi), pfiípadnû se zcela vymaÀovaly z pÛvodního kontextu. Ve star‰ích nûmeck˘ch zpracováních bojovaly divoké muÏatky proti pofiádkÛm muÏského svûta. V ãesk˘ch zemích se hlavní akcent postupnû pfiesouval od romantického rytífiství ke státotvorn˘m momentÛm. Ty byly posíleny “objevením” Rukopisu Zelenohorského s básní Libu‰in soud (1817), ale získávaly na váze postupnû; ani v‰echna souvûká ãeská zpracování neãerpala z toho zdroje. Státotvorné momenty, jak˘mi bylo zaloÏení starobylé fií‰e, její demokratická vyspûlost, její fiád a slavná budoucnost se v “definitivní” podobû uplatnily aÏ ve Smetanovû a Wenzigovû Libu‰i (1869 aÏ 1872). Wenzigem vytvofiené dûjové motivace a charaktery se v ãeském spoleãenském povûdomí staly natolik závaznou normou, Ïe se jimi uÏ v 19. století zpûtnû pomûfiovala i star‰í ztvárnûní námûtu. Díla, jejichÏ dûjová linie a pfiíbûhy uvedenému modelu neodpovídaly, byla povaÏována za “nezralá”, “ménûcenná” ãi “neautentická”. Stammova Libu‰e je hrou o polep‰ení, jak ji vytvofiil rakousk˘ biedermeier: hfií‰n˘ hrdina pod vlivem svûtl˘ch pfiíkladÛ prohlédne, lituje sv˘ch ãinÛ a podrobí se vy‰‰ímu fiádu. Z tohoto hlediska patfií Libu‰e k témuÏ typu jako napfiíklad Vlasta v jednom z nejznámûj‰ích dûl praÏské pfiedbfieznové literatury, ve stejnojmenném nûmeckém eposu od nûkdej‰ího praÏského fürstenberského knihovníka Carla Egona Eberta.6 KrveÏíznivá bojovnice Vlasta se pod vlivem siln˘ch podnûtÛ stane panovnicí velkého formátu, která se nauãí respektovat
spoleãensk˘ fiád. âím vût‰í jsou hfiíchy a ãím vy‰‰í postavení má hfií‰ník, tím zásluÏnûj‰í je polep‰ení. Hry o polep‰ení se ale neomezují jen na historické námûty; jsou to i pfiíbûhy “ze Ïivota”, jak˘m je napfiíklad jiné Ebertovo dílo, operní libreto Lidwinna. Schovanka ze ml˘na se v touze po bohatství spojí s temn˘mi silami, tûÏce se proviní vÛãi sv˘m dobrodincÛm a pfiivede je do ne‰tûstí. Prohlédne sice pozdû, za své chyby zaplatí Ïivotem, ale mÛÏe b˘t pfiece jen pfiijata na nebesa (a to doslovnû, v závûreãné technicky nároãné a divácky velmi efektní scénû).7 Také Stammova Libu‰e proÏije promûnu z bezohledné intrikánky ve vzornou manÏelku zemského kníÏete a budoucí matku rodiny. Rodové a kmenové souvislosti, jak je konstruuje Stamm, vycházejí najevo postupnû: Zakladatel fií‰e Sámo mûl syny, ktefií se mohli ujmout vlády, ale ãe‰tí lechové a vladykové nestáli o jejich silnou ruku. Zvolili slabého starce Kroka s dcerou Libu‰í, potenciální vlivnou nevûstou, a Sámovy syny nechali odejít do Durynska. Volební kalkulace nevy‰la, Libu‰e projevila víc energie, neÏ se oãekávalo, a neustále pobízena Vlastou usiluje nyní o nastolení trvalé vlády Ïen. Postupnû se seznamujeme i s pfiíbûhem Vlasty a její zhrzené lásky k Pfiemyslovi, která vyústila v tak zufiivou nenávist k muÏÛm, Ïe Vlasta zabila svého nemanÏelského syna a stala se v Libu‰inû skupinû hlavní podnûcovatelkou Ïenské v˘bojnosti. – Hru zahajuje soud, pfii nûmÏ Libu‰e bez skrupulí, nespravedlivû a rafinovanû rozsoudí dva své nápadníky tak, Ïe oba prakticky vy‰le na smrt. Do ãela muÏského tábora se staví Pfiemysl, kter˘, jak se nakonec ukáÏe, je vnukem Sámov˘m, coÏ legitimuje jeho úsilí. Libu‰e se s ním setkává náhodnû, kdyÏ ji v lese pfiepadne vlk a siln˘ muÏ jí zachrání Ïivot. Zde se rodí její sympatie, kterou s nelibostí pozoruje Vlasta, která chce nakonec Pfiemysla zavraÏdit a pfiedstírat, Ïe tak uãinila Libu‰e. Ani Pfiemysl není vzorem v‰ech ctností. Stává se náhodn˘m svûdkem jedné z intrik, jimiÏ se Libu‰e zbavuje svého nápadníka Vladimíra, ale chce knûÏnu a její trÛn ochránit pfied hnûvem lidu. Neprozradí tedy, co vidûl, a vyuÏije informaci k pozdûj‰ímu nátlaku. Pfiemysl Vlastu nakonec pfiemÛÏe a velkoryse propou‰tí. Jak dodává anonymní kritika v nûmecké Bohemii, uvefiejnûná dva dny po pfiedstavení, ocitla se tím Vlasta právû v tom bodû, kde se jí ve svém eposu pfied ãtvrt stoletím ujal Carl Egon Ebert: její cesta k polep‰ení byla otevfiena. 8. prosince 1853 o ãtvrté hodinû odpolední se konala ve Stavovském divadle premiéra ve prospûch Eli‰ky Pe‰kové (reÏisér není nikde uveden). Obsazení bylo následující: Libu‰e /Anna Kolárová; Vlasta, vÛdkynû tûlesné stráÏe Libu‰iny /Eli‰ka Pe‰ková; Rastislava a Stratka, Libu‰iny stráÏkynû /Marie Lip‰ová a Klotylda Gauãová; Lidomír, kníÏe v krajinách polabsk˘ch /Josef Jifií Kolár; ·ÈasoÀ, ãesk˘ lech /Ludwig Renner (rodil˘ Nûmec); Vladimír, jeho syn /Franti‰ek Kolár; RohoÀ, lech ãesk˘ /Jan Nepomuk Lapil; Klen, Lubor, Braník, KvûtoÀ, vladykové ãe‰tí /Josef Chauer, Augustin Nikolai, Josef Sekyra, [?] Veleba; Mlad, Vlastin bratr /Franti‰ek Pokorn˘; Pfiemysl, rolník sta99
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 100
dick˘ /Karel ·imanovsk˘; Ajtala, jeho matka /Helena Wiedermannová; Knûz PerunÛv /Josef Zechtiel; Obûtní chlapec /Panna PetrÏílková (dûtská role); MuÏská stráÏ /Kfitín, Îenská stráÏ /[?] Duffková. – Vladykové, rolníci, stráÏe, vojínové polab‰tí, lid. Aã byla premiéra vydafiená, k bezprostfiedním reprízám z neznám˘ch dÛvodÛ nedo‰lo a ve Stavovském divadle se uskuteãnila jen jedna repríza aÏ 13. prosince 1857 jako benefice Jana Nepomuka Lapila. Pfiedstavení mûlo ohlas v ãeském i nûmeckém tisku, pfiiãemÏ MikovcÛv referát byl nejob‰írnûj‰í a jako jedin˘ rekapituloval cel˘ dûj. Bohemia otiskla aktuálnû hned 9. prosince krátkou zprávu o úspû‰ném veãeru v pfieplnûném domû a o skvûlém v˘konu Anny Kolárové, zvlá‰tû ve vzne‰ené vû‰tbû budoucí slávy Prahy, kterou pr˘ Kolárová pronesla “z Vy‰ehradu”. Dekorace, kterou vidûlo publikum, není bohuÏel blíÏe popsána. Zde se hlas Bohemie li‰í od popisu Mikovcova, podle kterého bylo vidûní “aÏ hrÛza materiálnû uspofiádáno a obraz Prahy v nûm docela zbyteãn˘”. Nemáme k dispozici originální nûmeck˘ text a musíme doufat, Ïe pfiekladatel se v zásadû neodch˘lil od autorovy intence a do v˘znamn˘ch situací hry, k nimÏ patfií napfi. proroctví, nijak nezasahoval. Proroctví není “povinnou” souãástí tématu o Libu‰i; postrádá je napfiíklad Chmelenského libreto ·kroupovy opery Libu‰in sÀatek (ukázka provedena 1835, celá opera 11. 4. 1850 ve Stavovském divadle), které téÏ patfií do kategorie her o polep‰ení. Zde se dûj naplní, kdyÏ Pfiemysl usedne na trÛn, Libu‰e posledním aktem své vlády odpustí jednomu provinilci, a lid provolá slávu kníÏeti a knûÏnû. Libu‰in˘m proroctvím dûj vÏdy pfiesáhne pfiíbûhy jednotliv˘ch osob a posílí monumentální prvky. Ve star‰ích zpracováních prorokovala Libu‰e slavnou budoucnost mûstu Praze. U Grillparzera, jehoÏ Libu‰e vznikala ve ãtyfiicát˘ch letech a byla provedena aÏ 1873, prorokuje slavnou budoucnost Slovanstvu, byÈ ponûkud sporn˘m zpÛsobem (“SlovanÛm panství zemû, bude to poslední vzmach unaveného svûta, panství ‰iroké, daleké, ale ani vysoké, ani hluboké”, pfiel. A. Kraus). 1850 mûla v Praze premiéru symfonická skladba Augusta Wilhelma Ambrose Libussas Prophezeihung s textem Josefa Bayera, která pod vlivem aktuálních revoluãních idejí prorokovala vládu “svobodného lidu” v Praze, bez ohledu na národnost.8 Bylo by zajímavé znát pfiesné znûní Stammova proroctví. Z ob‰írnûj‰ího anonymního referátu, kter˘ pfiinesla Bohemia dva dny po premiéfie, 10. prosince, totiÏ vypl˘vá, Ïe nejen âe‰i, ale i praωtí Nûmci roku 1855 (jichÏ byla Bohemia nepochybn˘m mluvãím) se hlásili k mytologické minulosti ãesk˘ch zemí, vnímali Libu‰i jako “svou” postavu, zakladatelku a vládkyni své zemû, a u Stamma postrádali názornûj‰í vyjádfiení této skuteãnosti: “[...] má ponûkud rozmazané obrysy a bohuÏel je ke svému zjevnému neprospûchu zbavena historické dÛstojnosti vû‰tkynû a moudré dárkynû zákonÛ pro nበnárod,” kritizuje referent Bohemie autora, kdyÏ byl pochválil hereãku. Vedle níÏe oti‰tûné Mikovcovy zprávy v Lumíru vy‰la nepodepsaná ãeská kritika 12. prosince v PraÏsk˘ch novinách. O hfie a he100
reck˘ch v˘konech vypovídá málo a také její autor se zab˘vá pfiedev‰ím látkou a typologií postav. Je spokojen s moudr˘m, opatrn˘m a obezfiel˘m Pfiemyslem “povahy ustálené”, zatímco v pfiípadû Libu‰e se domnívá, Ïe “lépe byl by básník vûci poslouÏil, kdyby se byl u popsání Libu‰e a povahy její pfiidruÏil k Palackému, kter˘Ï ve svém dûjepisu (v ãeském bájesloví) praví, Ïe knûÏna Libu‰e pfiedãila vytfiíbeností a velikostí ducha své sestry a fiídila zrakoma ostr˘ma a prav˘ma ve‰keré záleÏitosti âechÛv, byv‰i moudrá a spravedlivá úsudkem, pevná v pfiedsevzetí, mravÛ cudn˘ch, pfiívûtivá a milování hodna ve svém obcování”.9 V‰ichni referenti shodnû pochválili vyspûl˘ poetick˘ jazyk autorÛv a pfiimûfienou obratnost pfiekladatelovu. Shodli se i na v˘tce, jeÏ byla pozdûji adresována také Wenzigovi: pfiemíra vyprávûní zdrÏuje dûj, pfiíbûh je exponován pfiíli‰ ‰iroce a rozbíhá se pomalu. Jedinou reprízou z roku 1857 se hra sotva dostala do obecného povûdomí. AÏ 1862 se k ní nelichotivou poznámkou vrátil Josef Václav Friã v doslovu ke své dramatické básni Libu‰in soud, vydané ãesky v zahraniãí.10 FriãÛv zájem o toto téma byl dlouhodob˘. Jak pí‰e v doslovu, obíral se my‰lenkou “dÛstojného uvedení Vlasty na jevi‰tû, pfied to samé vlastenecké obecenstvo, které ji vidûlo jiÏ tolikráte naivnûj‰ími spisovateli neÏ hereãkami v obojích ‘zemsk˘ch jazycích’ ver‰em i prózou zohyzdûnou a zpotvofienou”. Friã zfiejmû nav‰tívil jedno ze dvou pfiedstavení Stammovy Libu‰e spolu s Václavem Hankou a v doslovu vypráví, jak se Hankovi chtûlo “z kÛÏe vylítnout, kdyÏ to ale prozatím ne‰lo, vyskoãil alespoÀ ze svého zavfieného sedadla, jehoÏ, jak známo, stále odbíral”.11 Sv˘m dramatem zam˘‰lel Friã pomstít na‰i bohat˘rku “na panácích à la dr. Stamm napfiíklad, kter˘ nám pfiedvádí Libu‰i a Vlastu, jak házejí své tajné milence z Vy‰ehradu, a Pfiemysla, jak zkoumá svou nastávající tím, Ïe ji klade otázky z vy‰‰í matematiky k rozlu‰tûní”.12 Friãova hra vznikla pro dramatickou soutûÏ, vyhlá‰enou vedením ãeského divadla v roce 1860, kde zÛstala bez ocenûní. Podoba jeho dramatu je silnû ovlivnûna Rukopisem zelenohorsk˘m, fiada prvkÛ je pfievzata z Hájka, a v detailech sáhl Friã i ke Stammovi (Pfiemysl zachránil Libu‰i pfied vlkem). Wenzigovu Libu‰i pfiede‰el o pût let, ale jiÏ plnû vyjádfiil její ideovou linii: FriãÛv Libu‰in soud je slavnostní hra, uvedená prologem Múzy ãeské, která chce pohfibenou matku Libu‰i “vzkfiísit v dávné kráse”. Státotvorná tendence je zde jasnû vyjádfiena: Pfiemysl slibuje zachovat staré právo, a Libu‰e, matka národa, pfiedvídá “Bílé hory stra‰nû mrtv˘ stín” a vû‰tí slávu Prahy, jeÏ je “druhou matkou národa”. Stammovu práci hodnotí Friã mûfiítky, která si její autor sám nekladl. Prozatímní divadlo nezÛstalo s ãesk˘m provedením Libu‰e osamoceno. Spoleãnost Pavla ·vandy ze Semãic uvedla hru v Plzni 18. prosince 1867 (pod jménem pfiekladatele Vincence Vávry Ha‰talského, jak bylo zvykem). Nepochybnû ji opakovala i na dal‰ích ‰tacích. Jiná provedení zatím nelze doloÏit.
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 101
F. Mikovec: Libu‰e, knûÏna ãeská, Lumír 5, 13. 12. 1855, s. 1148-1151 Dûjepisná a bájeãná látka Libu‰e hodí se sice v˘bornû k epickému vyvedení, ale dramatické formû se pfiíãí. Romantika pfiedmûtu zavedla v‰ak mnoho spisovatelÛ k dramatickému zpracování. JiÏ v první polovici pfiede‰lého století líbila se v Praze velice zpûvohra vla‰ská, na divadle hrabûte Sporcka ãasto provozovaná pod titulem Praga nascente da Libussa e Primislao.13 Rytífi Steinsberg sepsal r. 1779 pro PraÏské divadlo a sice hlavnû pro tehda zde oblíbenou hereãku Edmundu Scholzovou ãinohru Libusse, Herzogin in Böhmen, kteráÏ u J. J. Gröbla tiskem vy‰la a téÏ v ãeském pfiekladu Tandlerovû nûkolikrát provozována byla.14 R. 1815 vystoupil Clemens Brentano se svou rozsáhlou dramatickou básní Die Gründung Prags, kterou ov‰em nebyl pro divadlo ustanovil; jest to bujn˘ v˘kvût jeho do mysticismu pfiecházející romantiky, av‰ak znamenit˘ pro pfievahu pravdivû básnick˘ch vnad.15 Brentanovu dílu náleÏí posud mezi v‰emi Libu‰emi nejprvnûj‰í místo a zÛstane mu je‰tû dlouho, nepfiekoná-li ho Grillparzer, aÏ jednou vystoupí se svou ãinohrou Libu‰a, kterou pr˘ jiÏ nûkolik let hotovou chová, av‰ak celou uvefiejniti se zdráhá.16 V ãe‰tinû sepsal Klicpera jednoaktové drama Libu‰in soud, Chmelensk˘ r. 1832 operní text Libu‰in sÀatek, ku kterémuÏ Franti‰ek ·kroup hudbu sloÏil.17 Nûmeckou zpûvohru Libu‰a máme od Konradina Kreuzera.18 V Mnichovû dávali ãinohru Libussa’s Wahl od Arendse.19 Pfiikroãme v‰ak jiÏ k Stammovû Libu‰i, u které svûdomitû se vyplnilo ono Nonum prematur in annum.20 Obsah jest následující: Dûjství první. Dva le‰i, Vladimír a Rohon, dostavili se na Libu‰in hrad, aby knûÏna pfii jich rozsoudila, a tou samou dobou ohla‰uje se téÏ Lidomír, kníÏe polabské, dávn˘ nepfiítel Libu‰in. Vladimír a Rohon, oba zahofieli láskou k Libu‰i a v jedovat˘ roznítí se rozhovor, aÏ i k meãÛm sáhnou; vtom vejde Libu‰e a káÏe jim mír; Lidomír s druÏinou svou vstoupí ne co nepfiítel, ale co námluvãí, Libu‰e vyh˘bá se námluvám, on pohrÛÏky ãiní. KnûÏna uraÏena, dÛstojnû mu odpovídá, aÏ Lidomír v hnûvu a pln pomstychtivosti odkvapí. Libu‰e chce rozepfii vyrovnat. Aã právo na stranû Vladimírovû, pfiifikne v rozepfii jsoucí les Rohonovi, i se v‰í zvûfií, neb tam tudy vrací se Lidomír domÛ a Rohon rozumí pokynutí knûÏny. Blouznivého Vladimíra lehko pak ukonej‰it chlácholiv˘m lásky pohledem. Nyní je Libu‰e na vrcholu svého ‰tûstí. Lidomír bezpochyby mrtev, Rohon pak bude od lidu obÏalován. Vladimír “rÛÏn˘m udusí se zápachem”; takÈ zbavena v‰ech sv˘ch námluvãí, pevnû svou Ïenskou vládu zaloÏí. Av‰ak toÈ není Vlastû dosti, která knûÏnu vÏdy proti muÏÛm ‰tve. “ToÈ mûl by b˘ti poslední boje toho cíl? Ne o panování panovnice nad muÏi, o panování Ïeny nad muÏem se jedná. Zvrátit se musí dosavadní pofiádek. MuÏ aÈ poslouchá, Ïena pak porouãí.” Libu‰e, tímto popuzením unesena, nakloÀuje se k tûmto záludn˘m úmyslÛm a slibuje o tom pfiem˘‰let. Vlasta jásá, Ïe Libu‰e se stává hfiíãkou jejích vá‰ní.
Dûjství druhé. Rastislava, dívka Libu‰ina, rozpomíná se na krásnûj‰í doby svého domova, kde si s Mladem hrávala. Vlasta pfiikvapí a nutí ji zkou‰eti se ve zbrani. Za terã volí rÛÏi, jiÏ Vlastislava na Àádrech má, neb rÛÏe taÈ hnusná pfiipomíná jí ztrátu blah˘ch chvil. I sdûlí Rastislavû svÛj osud, “jak se kochala v horoucné milostnosti muÏe, aÏ z v˘‰e blaha svrÏena, o poslední políbení Ïebrat musela”. A plod své lásky zavraÏdila, vÏdyÈ to byl chlapec. Ale nyní je volná. Znova mífií na rÛÏi, jiÏ do dvefií zastrãila, vtom se objeví Mlad, její bratr. Zvûstuje jí, Ïe matka zemfiela, otec Ïe churav jest, aby tudíÏ se domÛ vrátila, a byla mu v stáfií pomocna. Ale smrt matky ji neobmûkãí, vÏdyÈ je takto zbavena muÏského jafima, jen slavn˘ pohfieb aÈ se vystrojí, “do domu pak dûvku sobû vemte”; tak ve své zbûsilosti Vlasta zufií. Mlad vyt˘ká, pak hrozí, Ïe lid se jiÏ boufií, nespokojen s tímto fiádem. Aj, toÈ Vlastû právû milo. Boj ten ona sobû Ïádá. Mlad ji proklíná, proklíná celé to vzteklic sídlo, ale tu zahlédne Rastislavu a hnûv jeho krotne; domlouvá jí, aby zpomenouc si minul˘ch dob, zÛstavila toto místo a druÏkou jeho se stala. Rastislava se podává a ustanoví, aby se veãer vrátil, Ïe s ním prchne. Ranûn˘ Rohon s druÏinou vchází. Lidomíra byl zastihl a zabil, ale i Rohon to Ïivotem zaplatil. Chce aspoÀ na stupních trÛnu skonat, proãeÏ jej Vlasta dá tam dovést a ‰arlatem pfiikr˘t. – V tom Libu‰e celá podû‰ená pfiikvapí z lovu. V lese ji byl pfiepadl vlk a dvû její prÛvodkynû roztrhal. TuÈ ona tû‰í se na zápas s tou divou ‰elmou. Pfieje si svûdkÛ k tomu boji. Tento-li muÏsk˘ ãin vykoná, pak ani slabost Ïenskou jí nemohou pfiedstírat. BylÈ to boj se zpupn˘m jejím lidem. V tom vystoupí muÏ z hou‰tí, s pûstí vlka k zemi poraziv úsmû‰nû volá: “ToÈ Ïádná hfiíãka pro Ïenskou ruku!” a v˘smû‰ky ji zasypává. ToÈ o pomstu volá! ToÈ Vlastû nová pfiíleÏitost Libu‰i popouzet. Vladimír se pfiiÏene a oznamuje, Ïe lid se na hrad hrne, by svou knûÏnu zachránûnou spatfiil. Lid vejde, vladyka Klen v jeho ãele. Jeví radost nad jejím zachránûním, ale zároveÀ Ïádá jménem lidu, aby sobû i muÏskou stráÏ vyvolila, jsouc takto lépe stfieÏena. Libu‰e pfiivolí. NechÈ padesáte nejlep‰ích muÏÛ na hrad se dostaví. – TakÈ i on – myslí – se mezi nimi dostaví. Dûjství tfietí objevuje nám Pfiemysla s jeho matkou v jich domácnosti na doubravû pfied chatrãí. Pfiemysl vyptává se matky, moÏno-li nalézti Ïenu, která by lásky prosta byla, matka odpovídá, Ïe co lidstvo stává, nezrodila se Ïena bez srdce. ToÈ Pfiemysla oblaÏuje, ale pfiece se bojí, zdaliÏ ona mÛÏe milovat. Kdyby mohl po krutém svém zklamání milovat, o Libu‰i chtûl by se ucházet, neboÈ ona to, jiÏ pfied vlkem uchránil. Marnû matka napomíná. On musí do svûta, musí se v zápas pustit. ChtûlÈ poÏívat rozko‰e domácí, ale ve Vlastû nejhor‰í poznal Ïenu. Skromné blaho lásky osud mu odepfiel, by k nûãemu vy‰‰ímu byl uchován. Chce a musí dojít svého dûdictví. – V tom pfiijdou le‰i Braník a Lubor s poselstvím, by se Stadick˘, pod tím jménem jim znám˘, dostavil k obráncÛm vlasti proti nepfiíteli Libu‰i, jeÏ i po své smrti chce Ïenskou vládu v âechách zaloÏit. Pfiemysl nechce z poãátku pfiivolit. “VÏdyÈ volnû jste sobû ji zvolili? âi nemûl Samo 101
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 102
Ïádn˘ch synÛ? Ale v strachu o své volební právo nechali jste je odejít do Durynska a zvolili starce Kroka, abyste pak dívky byli poslu‰ni!” Poslové vyt˘kají mu, proã on se tomu neopfiel. On nebyl v zemi; otec jeho vystûhoval se do Durynska z této zemû, po jeho smrti pak on se s matkou do prvé své vlasti vrátil. – “Co se má poãít, nová volba?” táÏou se poslové. – “Nemá; Ïezlo zasvûcuje ruku, v níÏ spoãívá. Ale dejte Libu‰i muÏe, nechÈ se vám vévoda zrodí. V‰ak od dítûte se Libu‰e lásce nauãí. Jestli se ale tomu opfie, pak povstane z krve Samovy muÏ, jenÏ pro sebe své dûdictví a pro lid právo muÏÛ Ïádat bude.” Pfiemysl louãí se s matkou. Cítí, Ïe duch jeho k velk˘m ãinÛm horuje: “Nyní bys mne, matko, marnû zdrÏovala!” Promûna: SíÀ na hradû Libínû. V pozadí otevfien˘ pavlan. Ve vedlej‰ích síních rozléhá se hlomoz muÏsk˘ch hlasÛ. Rastislava po provazovém Ïebfiíku s Mladem prchá. Libu‰e zamy‰lena vstoupí do sínû. Vlasta pfiikvapí a [sdûluje] jí, Ïe z tûch ochmelen˘ch rekÛ za nûkolik úlibkÛ podafiilo se jí a jejím druÏkám vypátrat muÏÛ spiknutí, v nûmÏ i ti nej‰lechetnûj‰í a nejvûrnûj‰í le‰i a vladykové se úãastní. Vlasta radí k zavraÏdûní zpit˘ch rekÛ; ale Libu‰e to na jindy odkládá. Jen s Vladimírem se chce vypofiádat. Vladimír pln rozháranosti pfiikvapí. Libu‰e mu láskou lichotí, a Ïádá na nûm, by jí rÛÏi z kefie na pavlanu utrhl. Tento v nejvût‰í rozãilenosti spûchá na pavlan, od nûhoÏ dfiíve Libu‰e zábradlí odstranila, a pfii silném blesknutí v propast se skácí. Libu‰e po malé pfiestávce spûchá se podívat na pavlan, vtom silnû zableskne a ona spatfií na druhém bfiehu Pfiemysla, jenÏ jda okolo hradu, svûdkem byl této její vraÏdy. Tento muÏ jest její osud. V tom pfiikvapí Vlasta, zvûstujíc, Ïe Rastislava uprchla. ToÈ Libu‰i nová nadûje. Rastislava je – Vladimírem une‰ena. âeho by se knûÏna bála, vÏdyÈ i osud v sluÏbu se jí dává? Dûjství ãtvrté. Prostrann˘ háj. ShromáÏdûn˘ lid. Obûtní oltáfi. Lid je v rozãilení. Vladykové hlasitû o tom rokují, Ïe se musí vládû Ïenské konec uãinit. Obdivují se Pfiemyslu, jenÏ jim není znám dle jména, ale v nûmÏ podle tváfie jiÏ moÏno poznat muÏe – jest to slavn˘ rolník Stadick˘, jenÏ les v bohaté nivy promûnil. Pfiemysl s Vladimírov˘m otcem ·Èasonûm v pozadí. ·ÈasoÀ kletby na Libu‰i svolává. Pfiemysl jej odvádí. Libu‰e pfiijde, ale knûz napomíná, aby nedrÏela soud, Ïe nejsou bozi dosti naklonûni. Ale ·ÈasoÀ nedá se odstranit. Bol má vÏdy právo nejprvnûj‰í. Îádá na Libu‰i syna svého nazpût. Libu‰e úsmû‰nû odpovídá, Ïe nebyla chÛvou jeho synáãka. Ale ·ÈasoÀ nedá se odstra‰it. Vytáhne z Àader stoãen˘ provaz a viní poznovu Libu‰i z vraÏdy. Jak psi jeho syna svázali a do vody hodili. Volá o pomstu k lidu. Reptání mezi lidem. MuÏská stráÏ pfiidá se k ostatním muÏÛm. Knûz zafiíká lid, aby se roze‰el. Ale ·ÈasoÀ vÏdy divûj‰í dotírá na Libu‰i. Îenská stráÏ ji obklopuje. V tom vystoupí Pfiemysl a vezme ·ÈasoÀovi provaz z ruky. Libu‰e je zniãena, podû‰ena sahá na meã. Pfiemysl stranou k ní praví: “ZnámÈ tvé tajemství. Mohl bych tû zniãit, v‰ak jiná je cesta moje.” I hlasitû zachová Libu‰i. Rozvine provaz, Ïebfiík se objeví. “ToÈ svûdãí na útûk a ne na 102
zloãin. Rozejdûte se pokojnû. Ne‰Èastnému otci budiÏ národ dítûtem.” Odvede ·Èasonû, lid se rozchází. Libu‰e s bolem ku Vlastû: “Pohleì, jak nov˘ vévoda v ãele odpadlého lidu kráãí.” Promûna: SíÀ na hradû Libínû. Libu‰e dává si sejímati znaky vévodské, jsouÈ jí bfiemenem, jen meã si ponechá, vÏdyÈ tfieba hol˘ Ïivot si uhájit. Marnû jí dodává Vlasta zmuÏilosti. I první slzy objeví se jí v oãích. Ale Vlasta popouzí znovu: “Odfiekni se trÛnu, rci, Ïes k vládû neschopna.” ToÈ úãinkuje. NemÛÏe co otrokynû zemfiít, chceÈ zápasit o svÛj trÛn a na nûm umfiít. Vyhledá svého soupefie, jenÏ co stín jí uniká, a pak smrt jeho je jistá. V tom ohla‰uje stráÏ Pfiemysla. Vlasta si vyÏádá, aby jej mohla uvítat místo knûÏny, a naplnit dÛvûrou, kdeÏto zatím uchystá smrtelnou ránu. Pfiemysl vejde, ale zhlídna Vlastu, chce se vrátit. Vlasta zastoupí mu cestu: “Nemበpovolnûj‰ích sluhÛ nad svou pfiítelkyni. Mé slovo platí u knûÏny.” Ale Pfiemysl nedá se klamat, Vlasta doléhá, lichotí, hledí útrpnost vzbudit, dávnou lásku. Ale v‰echna úlisnost je marná. Pfiemysl chladnû vyãítá jí ãerné její viny. Teì je Pfiemysl utuÏen, bál se kouzla Libu‰iny krásy – teì je kouzlo rozpt˘leno. Libu‰e vejde a vzdává mu díky za ochranu, jiÏ jí dvakráte poskytl. Ale Pfiemysl to od sebe zamítá. Poprvé ji neznal, a zachránil dívku, podruhé hájil trÛn, ne panovnici. Libu‰e hrozí mu, Ïe smrti propadl. Pfiemysl se neleká, bylÈ na to uchystán, vûrní jeho ãekají pfied hradem, on musí pfiijít zase ven. Toto zniãuje knûÏnu Libu‰i. ToÈ jest muÏ, jak si jej v duchu zobrazila a jakéhoÏ dosud nikdy nena‰la. Vyzve jej tedy, ãeho Ïádá. Ale Pfiemysl neÏádá niãeho, jeÈ muÏ svobodn˘. Libu‰e mu lásku nabízí. Pfiemysl jí vypravuje svou ne‰Èastnou lásku k Vlastû, a Ïe za ztracenou lásku k Ïenû naplnilo se jeho srdce láskou k vlasti. Teì stojí pfied svou knûÏnou, aby jednou usly‰ela pravdy slovo, jemuÏ jiÏ zcela odvykla. Líãí jí ctnosti lidu od ní nepoznaného a napomíná, aby strhla zeì, jeÏ ji od nûho dûlí. “Nechtûj b˘ti bojovnicí jedné strany, ale soudcem spravedliv˘m v‰emu lidu. JsemÈ u konce, pakli Ïe mne propou‰tí‰.” Libu‰e!: “Tys svobodn˘ muÏ, kdo by tû mohl zdrÏovati?” Pfiemysl: “O knûÏno milostivá! TvÛj rozkaz, tvoje pfiání.” Láskou její povrhl, teì je chud‰í neÏ nejsprost‰í dívka v celé fií‰i. Pfiemysl pohnut: “KaÏ, vzne‰ená paní.” Libu‰e: ”VáÏím si tebe co svobodného muÏe. Jdi, kam ti srdce jíti velí; vÏdyÈ ono jest ti zákonem.” V rozãilení za odcházejícím Pfiemyslem pohlíÏí; tu spatfií bílého ofie jeho, jenÏ ji byl z lesa unesl a samoten se domÛ vrátil, v ofii tom zÛstává jí prostfiedek, Pfiemysla nazpût povolati, v prsou jejích vzniká my‰lénka romantického poslání pro budoucího manÏela. Dûjství páté. Kobka na hradû Libínû. Vlasta, umdlením usnuv‰i, probudí se, a k poslednímu odboji Ïenskou stráÏ vyz˘vá – vyz˘vá je k zavraÏdûní nového vévody. Libu‰e pfiijdouc, domlouvá jim, aby odfiekly se muÏsk˘ch cvikÛ, ale stráÏ následuje Vlastu. Libu‰e naposledy na vahách pfiemítá, nepfiinesla-li velkou obûÈ, tuÈ Rastislava jí pfiijde vstfiíc, a s dûtinskou svou prostotou odhalí Libu‰i v˘znam lásky. Sdûlí jí nebezpeãenství, jeÏ hrozí Pfiemyslovi, a Libu‰e
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 103
trne strachem, tuÈ poznává, Ïe jej miluje. Lid pfiiÏene se na hrad, zvûdûl, Ïe Vlasta opustila hrad, pfiichází prosit, aby si knûÏna muÏe vyvolila. Klen dojemnou fieãí na ni dotírá, by chotû sobû vzala. Libu‰e jim zvûstuje, Ïe pfiání jejich jiÏ vyhovûla. Poslové pfiijdou, zvûstujíce, jak nalezli Pfiemysla, jenÏ jako by od vÏdy panování uvykl˘, vévodsk˘mi ozdobil se znaky. Lid prosí Libu‰i, aby jim zaloÏila mûsto, a ona po‰le posly ku blízkému lesu, aby se zeptali tesafie, co dûlá, pak Ïe usly‰í její vÛli. Ale co lid je‰tû jásá, pfiikvapí posel nov˘, zvûstuje, jak˘ ouklad novému vévodovi strojen byl, a Libu‰e Ïe této obm˘‰lené vraÏdy pÛvodkyní, tak Vlasta, jiÏ Pfiemysl propustil, pfiísahala. Libu‰e nechce lidu odpovídat, aÏ vévoda se tázat bude, pak odpoví. TuÈ pfiijde Pfiemysl a objeví lidu, Ïe jest SamÛv vnuk. Libu‰e kofií se novému vévodovi, Pfiemysl ale Ïádá, aby se ze své nové viny oãistila. Dotírá na ni, aby dÛkaz své neviny udala. Libu‰e váhá, Pfiemysl vÏdy pohnutlivûji domlouvá. TuÈ Rastislava za ni obhájení pronese: “Ona není tímto vinna, ona tû miluje, jak by mohla po tvé smrti baÏit!” A na novou otázku Pfiemyslovu klesne mu Libu‰e v náruã a líãí sv˘ch citÛ pfiemûny. Tu pak Pfiemysl jí posadí vínek na hlavu, sobû pak meã k hájení trÛnu ponechává. Poslové se vrátí, ohla‰ujíce, Ïe tesafi dûlá práh. TuÈ Libu‰e v nad‰enosti prorokuje budoucnost Prahy. Podali jsme schválnû ob‰írnûj‰í obsah dûje v scénickém jeho postupu, ponûvadÏ se StammÛv dûj i nûkteré jeho povahy valnû li‰í od dûjepisného podání a star˘ch povûstí. Smy‰lenka Stammova jest dÛmyslná, nadchnuta duchem básnick˘m a dÛsledná, jen to nemÛÏeme básníkovi odpustiti, Ïe zv‰ednil velkolepou povahu Libu‰inu. MusímeÈ se ov‰em pfiiznati, Ïe by sice originálnost byla trochu utrpûla, za to ale ráznost, barvitost a úãinek celku byly by platnû získaly, kdyby se Stamm alespoÀ v hlavnûj‰ích rysech více byl pfiidrÏoval povûsti. V Stammovû ãinohfie nejeví se nám Libu‰e co velemoudrá, silná panovnice a nad‰ená vû‰tkynû, toliko co Ïena polomuÏské, zajímavé sice, ale pfiedce dosti obyãejné a novomódní povahy. DÛstojnûj‰í a v kaÏdém ohledu vynikající jest osobnost Pfiemyslova, kterého sobû básník ‰Èastnû byl smyslil co vnuka velikého Sama. Vlastu provedl zvlá‰tû ráznû, barvami Ïiv˘mi a star˘m povûstem pfiimûfien˘mi, ona co
do povahy své, ve zlobû a nenávisti dÛsledné, nad ostatní osoby ãinohry vyniká. TéÏ siln˘, v muÏné vá‰ni slepû poslu‰n˘ Rohon a Vladimír, jino‰sk˘m plamenem aÏ k nemuÏnosti zaslepen˘, ãiní spolu vdûãn˘ a podstatn˘ kontrast. Epizodická láska Rastislavy a Mlada není sice nov˘ úkaz, oÏivuje v‰ak vá‰nûmi pfiekypující celek smifiujícím sv˘m pobleskem. K vyvinování ostatních povah nestaãil jiÏ rámec dramatick˘. Pohledneme-li zbûÏnû na vypravování dûje, tu arciÈ se zdá, Ïe “Libu‰e” hojností dûje jen opl˘vá, av‰ak v skuteãnosti vyhlíÏí dûj pfiedce trochu chudû a nepostupuje se Ïádoucí rychlostí. Zbûhlost novelopisce ‰kodila tu básníkovi, v dramatické formû málo zku‰enému; nevidímeÈ bohatou zásobu dûje pfied oãima sv˘mi se vyvinovati, velká vût‰ina ãinÛ a pfiíbûhÛ se toliko vypravuje, v dlouh˘ch dialogách vypravuje a nûkdy i zbyteãnû opakuje. Malichern˘ nápad poãetní úlohy, kterou Pfiemysl Libu‰i k rozlu‰tûní podává, mûl by spisovatel, hodlá-li ãinohru svou v originálu nûmeckém nebo v ãeském pfiekladu vydati, právû pro její malichernost vypustiti z díla, tak dÛstojnû na kothurnu vedeného.21 ¤eã jest naskrze pfiimûfiená a kvûtnatá, a pfieklad pana Ha‰talského vidí se nám rázn˘ a plynn˘, a pfiejeme sobû, aby dovedn˘ a obratn˘ tento pfiekladatel péro své ãastûji vûnoval divadlu národnímu. Provozování bylo naskrze svûdomité. Nejpfiednûj‰í zásluhu o v˘sledek má paní Kolárová, která Libu‰i povznesla na skuteãnû ideální v˘‰ku. Pan ·imanovsk˘ bude jednou, pfiiãiní-li se, velmi dobr˘ zástupce hrdinsk˘ch a usedl˘ch úloh; jeho naskrze zdafiil˘ Pfiemysl pfiesvûdãil nás o jeho zvlá‰tní schopnosti k onomu genru. Paní Pe‰kové pfiipadla úloha Vlasty, kteráÏto náleÏí do druhu, jenÏ démonickou svou silou se naprosto pfiíãí oboru, k nûmuÏ paní Pe‰ková hlavnû povolána jest a v kterém jí obecenstvo nejradûji vídá; ostatnû mÛÏeme v okolnostech na‰eho divadla spokojeni b˘ti s její Vlastou. Pánové Kolár star‰í a mlad‰í, Lapil a Pokorn˘, pak sleãna Lip‰ová nejvíce z ostatních v popfiedí postaveni byli a úplnû nám zadost uãinili. Pan Renner dokázal opût v epizodické úloze ·Èasonû, Ïe jest herec, jakého k doplnûní hereck˘ch sil nám tfieba; ‰koda jen, Ïe nemáme posud nadûji celou, Ïe získán bude pro ãeské divadlo. Obleky byly pfiimûfieny, dekorace ale nesouhlasily s dobou. Vidûní Libu‰ino – mimochodem fieãeno: z Brentana vypÛjãené – bylo aÏ hrÛza materiálnû uspofiádáno a obraz Prahy v nûm docela zbyteãn˘.
Poznámky 1) Îivotopis shrnut podle Allgemeine Deutsche Biographie, sv. 35, 1893, s. 430–433. 2) Repertoár tûchto dní lze rekonstruovat podle pfiíslu‰ného divadelního almanachu (na rok 1849) a dle zachovan˘ch cedulí. Od premiéry 19. února se hrála opera fieditele konzervatofie Johanna Friedricha Kittla na Wagnerovo libreto Die Franzosen vor Nizza z revoluãního roku 1793 (se slavn˘m revoluãním pochodem a vítûznou trikolórou na konci); reprízovala se 9., 14. a 23. bfiezna. 15. bfiezna bylo na programu nové na-
studování Ifflandovy hry Dienstpflicht [Vûrn˘ sluÏebník], ale pfiedstavení se nedohrálo do konce, protoÏe hrabû Stadion oznámil ze své lóÏe do hledi‰tû udûlení konstituce, opona byla spu‰tûna a publikum se vydalo do ulic. 16. bfiezna se hrála Donizettiho opera Der Liebestrank pfii slavnostním osvûtlení “k udûlení konstituce”. V následujících dnech klesla náv‰tûvnost divadla témûfi na nulu a je pravdûpodobné, Ïe herci nechtûli hrát své benefice pfied prázdn˘m hledi‰tûm. Místo Stammovy Libu‰e dal fieditel Hoffmann zfiejmû zkou‰et dvû hry, jeÏ byly dfiíve
103
098-104_MIKOVEC 24.11.2009 17:59 Stránka 104
3) 4)
5)
6)
7) 8) 9) 10) 11) 12)
104
z malichern˘ch dÛvodÛ zakázány (ve Vídni i v Praze). Nyní byly povoleny, oznámeny jako “první necenzurované”, a mûly tudíÏ zaruãenou náv‰tûvu: R. Benedix: Der lange Israel oder Das bemooste Haupt (hrálo se 24. bfiezna s kuplety kapelníka Eduarda Tauwitze, ãesky 1849 jako Chud˘ Amanuensis aneb Star˘ praÏsk˘ student, pfiel. Ladislav z Hory-Dlask), a K. Gutzkow: Zopf und Schwert (28. bfiezna, znovu nastudovaná historická veselohra). V neprospûch Libu‰e mohl místo policejní cenzury zasáhnout také intendant Stavovského divadla Albert Nostitz, jmenovan˘ 1846, kter˘ byl oprávnûn dohlíÏet na program a jemuÏ specificky ãeské téma na oficiální scénû v revoluãní dobû nemuselo vyhovovat. J. BydÏovsk˘: Vlasta a ·árka aneb Dívãí boj v âechách, vlastenecká ãinohra o 5 jedn., MikovcÛv referát v Lumíru 3, 1853, ã. 8, 24. 2., s. 190–191. Mikovec pokládal hru za “nedÛstojnou slátninu”. Téma je trvale pfiedmûtem bohaté badatelské pozornosti, v poslední dobû téÏ z hlediska Ïensk˘ch dispozic k válãení a terorismu. Na tomto místû je moÏné se zab˘vat jen jeho dílãími aspekty, jeÏ jsou bezprostfiednû spojeny s pfietiskovan˘m Mikovcov˘m referátem. A. Kraus: Stará historie ãeská v nûmecké literatufie (Praha 1902). Operním zpracováním tûchto námûtÛ se zab˘vá M. Oãadlík (Libu‰e, vznik Smetanovy zpûvohry, Praha 1939), rekapituluje je i J. Plavec v monografii Franti‰ek ·kroup (Praha 1941), kde vypráví podrobn˘ obsah libreta ·kroupovy opery Libu‰in sÀatek na text Josefa Krasoslava Chmelenského (komp. 1832–1849). O nûkter˘ch dal‰ích zpracováních viz J. Ludvová: Hankovy padûlky v ãeské hudbû, Hudební vûda 27, 1990, ã. 4, s. 299–320. Wlasta, Böhmisch nationales Heldengedicht [âeská národní hrdinská báseÀ], epos ve tfiech svazcích (I-III, 1825–28, vyd. 1829, ãesky ukázka v pfiekladu V. Hanky v âas. âeského muzea 3, 1828, s. 39–44). Podle eposu napsal 1840 neznám˘ autor s ‰ifrou L. B. libreto, které pod názvem Wlasta zhudebnil uãitel hudby u vídeÀského císafiského dvora J. Geiger (prem. 2. 12. 1840 ve dvorní opefie, 8 repríz do února 1842). Libreto Lidwinna zhudebnil Josef Dessauer, opera byla provedena ve Stavovském divadle 10. 9. 1836. Podrobnosti viz ve studii J. Ludvové z pozn. 5. Autor kritiky volnû parafrázuje text Palackého Dûjin národu ãeského, ãlánek 2, Bájeãné dûjiny ãeské. J. V. Friã: Libu‰in soud, dramatická báseÀ o 3 dûjstvích, tisk Geneva 1862 (na pfiebalu), Geneva 1861 (na titulním listû). Doslov byl psán v PafiíÏi v kvûtnu 1862. Zavfiené sedadlo – místo v pfiízemí divadla, které mûl Hanka zfiejmû pfiedplaceno. Hádanky jako prostfiedek v˘bûru manÏela patfií téÏ k arzenálu motivÛ a postav. V souvislosti s Libu‰í se objevují u Brentana, Grillparzera a jinde (viz dále).
13) Pfiedstavení uskuteãnil impresário, zpûvák a libretista Antonio Denzio jako poslední 54. pfiedstavení své spoleãnosti ve ·porkovû divadle v ãervenci 1734. Do Libu‰ina proroctví vloÏil hold ãeskému království, mûstu a osobní poselství publiku (viz A. Jakubcová a kol.: Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích, 2007, heslo Denzio). 14) K. F. Guolfinger von Steinsberg (asi 1757–1806, Moskva). Syn ãeského ‰lechtického rodu, dramatik, herec a divadelní fieditel, napsal hru o Libu‰i 1778, kdy byla téÏ provedena v divadle v Kotcích a celkem tfiikrát vydána tiskem. Inspirací mu byla hereãka Edmunda Scholzová (1753–1797), pÛvodem z Prahy, jeÏ pÛsobila v Praze v souboru J. J. Bruniana 1774–79. V ãeském pfiekladu Jakuba Josefa Tandlera hrálo tuto Libu‰i divadlo v Boudû v kvûtnu 1787 (viz A. Jakubcová a kol.: Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích, 2007, heslo Guolfinger von Steinsberg). 15) Clemens Brentano (1778 Frankfurt n. M.–1842 Aschaffenburg), jedna z hlavních osobností nûmecké romantiky, publikoval Libu‰i 1815, po del‰ím období stráveném v âechách (1811–1814), kde se st˘kal mj. s Josefem Dobrovsk˘m. Tato práce byla po celé 19. století nejvyuÏívanûj‰ím zdrojem motivÛ. Libu‰e a její sestry jsou zde dcerami boÏské matky, dûj zaãíná v okamÏiku Krokovy smrti, kdy se dcery mají ujmout vlády. 16) Franz Grillparzer (1971 VídeÀ–1872 VídeÀ) ukonãil práci na Libu‰i 1848. Hra byla inscenována aÏ po jeho smrti 1873, v âechách se nikdy nehrála, protoÏe se silnû odli‰uje od obvykl˘ch ãesk˘ch verzí. V˘pravn˘ kus s bohat˘mi romantick˘mi divadelními situacemi ãerpá z Brentana (mj. v boÏském pÛvodu sester) a pokraãuje za Libu‰in sÀatek s Pfiemyslem. Libu‰e porodí dítû a ztratí vû‰teckou schopnost. Postavit mûsto nafiídí Pfiemysl, ale Libu‰e po konfliktu s Vlastou stavbu zastaví. Se sv˘mi sestrami odchází ze zemû a po vû‰tbû slavné budoucnosti SlovanÛ umírá. 17) Klicperovo drama Libu‰in soud (1821) nebylo provedeno. O Chmelenském viz v˘‰e. 18) Opera Libussa od nûmeckého skladatele Konradina Kreuzera (1780 Messkirch–1849 Riga) s textem Josefa Karla Bernharda, byla provedena 4. 12. 1822 v dvorním divadle ve Vídni. Dûje se v 9. století v âechách a jádrem libreta je v˘bûr Libu‰ina manÏela, provázen˘ intrikami, a milostné aféry. Státotvorné aspekty jsou zde zastoupeny v nepatrné mífie. 19) Leopold Arends (1817 Rakischi/Wilno–Vilnius–1882 Berlín), spisovatel a zakladatel stenografického písma, vydal hru Libussas Wahl oder Der würdigste Mann [Libu‰ina volba aneb NejdÛstojnûj‰í muÏ] v Berlínû 1844 ve stenografickém záznamu. Provedena byla v Mnichovû 1885, ale nekomunikovateln˘ zápis ji vyfiadil z nejen z provozování, ale i z okruhu pozornosti badatelÛ. 20) Nonum prematur in annum, lat., “aÏ do devátého roku se rukopis zadrÏí”. 21) Kothurn, zde jevi‰tû.
