FENOMÉN STÁŘÍ A VLIV NA SEBEPOJETÍ

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Bc. Hana Malá

FENOMÉN STÁŘÍ A VLIV NA SEBEPOJETÍ Diplomová práce

Vedoucí: PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Brno 2011

1

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně pod odborným vedením PhDr. Andrey Pokorné, Ph.D. a na základě informačních zdrojů uvedených v seznamu pouţité literatury a pramenů.

V Brně dne 20. 4. 2011

…………………………………… Bc. Hana Malá

2

Děkuji PhDr. Andree Pokorné, Ph.D., za velmi cenné podněty, připomínky a odborné rady, za laskavost a trpělivost. Dále všem, kteří se podíleli na distribuci dotazníkových formulářů a v neposlední řadě i respondentům, za jejich čas věnovaný pečlivému vyplnění dotazníku, který je součástí diplomové práce.

3

OBSAH

ÚVOD ……………………………………………………………………………..………….7 1 VYMEZENÍ POJMU SEBEPOJETÍ …………..………………………………............….10 1.1 Základní aspekty sebepojetí...…………………………………………………................10 1.1.1 Tělesná identita…………………………………………………………………….10 1.1.2 Psychická identita………………………………………………………………….11 1.1.3 Sociální identita……………………………………………………………………11 1.2 Struktura sebepojetí………..…………………..………………………………………...12 1.2.1 Sebehodnocení…………………..…………………………………………………12 1.2.2 Sebevědomí, sebedůvěra a sebeúcta…………………..…………………………...13 1.2.3 Sebeakceptace a sebeláska……………..………………………………………..…13 1.2.4 Seberegulace…………………………..…………………………………………...13 1.3 Vývoj sebepojetí v sociálním kontextu..………..……………………………….……….14 1.4 Psychologický význam sebepojetí ………………………………………………………16 1.5 Sebepojetí ve stáří………………………………………………………………………..17 1.6 Genderovská sloţka sebepojetí ve vztahu k procesu stárnutí……………………………18 1.6.1 Stárnoucí muţ……………………………………………………………………...18 1.6.2 Stárnoucí ţena……………………………………………………………………...19 2 BIOLOGIE STÁRNUTÍ A STÁŘÍ..…………………………………………...………….21 2.1 Definice stárnutí………………………………………………………………………….21 2.2 Stáří a zdravotní stav……………………………………………………………………..22 2.3 Pojetí stárnutí z pohledu seniora…………………………………………………………23 2.4 Potřeby seniorů ve vztahu k sebepojetí…………………………………………………..24 3 SOCIOLOGIE STÁRNUTÍ A STÁŘÍ……….…………………………....………………28 3.1 Sociální aspekty stárnutí…………………………………………………….………..….28 3.1.1 Odchod do starobního důchodu……………………………...…………………….28 3.1.2 Změny v ekonomickém zajištění…………………………..……..………………..29 3.1.3 Handicap sociální interakce……………………………..…………………………29 3.1.4 Změna ţivotního stylu…………………..………………………………………….29

4

3.1.5 Institucionalizace…..………………………………………………………………30 3.2 Stáří a společnost………………..…………………………………………………..…...31 3.2.1. Pojetí stáří v jiných kulturách……………………………………………………..32 3.3 Ageismus - mýty a předsudky o stáří…………………………………………………….33 3.3.1 Vztah ageismu k vlastnímu sebepojetí……………………………………………..35 3.4 Konformismus……………………………………………………….…………………...37 4 PSYCHOLOGIE STÁŘÍ…………………………………………………………………..38 4.1 Modely adjustace………………………………………………………….…………..…38 4.2 Psychické aspekty stárnutí…………….…………..……………………………………..39 4.2.1 Percepce…………………………..………………………………………………..40 4.2.2 Kognice…………………………..………………………………………………...40 4.2.3 Inteligence…………………...……………………………………………………..41 4.2.4 Emoce……………………..……………………………………………………….41 5 PŘEDPOKLAD REALNÉHO SEBEPOJETÍ STÁRNOUCÍ POPULACE……………. ..42 6 ROLE NLZP PŘI VYTVÁŘENÍ REÁLNÉHO POSTOJE V OBLASTI SEBEPOJETÍ....44 6.1 Priority geriatrické péče a sluţeb pro seniory…………………..……..…………………44 6.2 Novodobá péče o seniory……………………………...…...…………………………….46 EMPIRICKÁ ČÁST 7 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY……………………………………………………………..48 8 METODIKA ŠETŘENÍ A ORGANIZACE PRŮZKUMU………….................................51 8.1 Volba výzkumné metody a její zdůvodnění…………………….......................................51 8.2 Kriteria pro výběr výzkumné populace………………………………………………..…52 8.3 Pilotní šetření…………………………………………………………………………….53 8.4 Distribuce dotazníků……………………………………………………………………..53 8.5 Metodika statistického zpracování…………………………….........................................54 9 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ………………………..………………...55 9.1 Interpretace výsledků jednotlivých poloţek dotazníkového šetření……………….…….55 9.2 Testování a ověřování hypotéz ve vztahu k uvedeným cílům…….……….………….....72 9.2.1 Ověření cíle 1………………………………………………………………………72 9.2.1.1 Testování první hypotézy………………..…………..………………..……72

5

9.2.1.2 Testování druhé hypotézy………………..…………..……………..……...75 9.2.1.3 Testování třetí hypotézy………………..…………..………………..……..77 9.2.1.4 Testování čtvrté hypotézy………………..…………..……………..……...79 9.2.2 Ověření cíle 2……………………………………………….………………...……81 9.2.2.1 Testování páté hypotézy………………..………….……………..…..……81 9.2.3 Ověření cíle 3……………………………………………….………………...……90 9.2.3.1 Testování šesté hypotézy………………..………….……...……..…..……90 9.2.3.2 Testování sedmé hypotézy……………..…………..……………..…..……92 9.2.4 Ověření cíle 4…………………….……………………….………………...……...94 9.2.4.1 Testování osmé hypotézy………………..…………..……………..…..…..94 9.2.4.2 Testování deváté hypotézy………………..………..……...……..………...95 10 DISKUZE…………………………………………...……………………………………97 11 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ………………………………..105 ZÁVĚR…...……………………………………………..…………………………………107 ANOTACE…...………………………………………......………………………………..110 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ………………………..…………112 SEZNAM ZKRATEK…………………………………………………………..………...116 SEZNAM TABULEK…………………………………………..…………………………117 SEZNAM GRAFŮ...............................................................................................................120 SEZNAM OBRÁZKŮ………………………………………..…………………………...121 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………..…………………122 PŘÍLOHY……………………………………...………………………………………..…123

6

ÚVOD

O ţivotě člověka je moţno hovořit jako o cestě. Kaţdá cesta má svůj začátek (start), svůj průběh a konec (cíl). Se ţivotem je tomu do určité míry obdobně. I ten má svůj začátek – narození, svůj průběh – dětství, dospívání a dospělost, a nakonec svůj závěr. Kaţdý stárne. I ten, kdo si myslí, ţe se jej stáří netýká, se pomalu a jistě blíţí k „obávané“ hranici, kdy začíná stáří. Jedinec ţijící v moderní společnosti nechce vidět a slyšet o stáří. Snaţí se stáří oddálit. Tento odklon od problematiky stáří zvyšuje propast mezi mládím a stářím a zároveň likviduje šance „poprat“ se s problematikou stáří a vnitřně ji zpracovat. Fenomén je termín k označení reality, jak se jeví naší zkušenosti. Ano, jak se jeví, ale nikoliv, jaká reálně je. A tak na základě toho, jak se nám jeví stáří, vytváříme obecně platnou představu o stáří vůbec. Stáří jsme nepodrobili osobní analýze, jen letmo se nás dotklo. A právě proto, se ho bojíme. 1 Co v nás tedy vzbuzuje neklid, pocity úzkosti ba dokonce strach? Moţná je to pocit, ţe ztrácíme svou mladistvou atraktivitu. Moţná smutek nad tím, ţe bouřlivé, neklidné a plodné roky jsou za námi. Ţe naše stáří začíná být viditelné? Ztráta mladistvé atraktivity znamená pro mnohé ţeny ztrátu moci a pocitu sebevědomí. Mladistvá atraktivita znamená pro mnoho ţen současné zajištění existence, vyšší šance k získání náklonnosti muţů, lepší moţnosti na trhu práce a vyšší ţivotní standard a proto jsou pro ně změny vnějšího zjevu, zapříčiněné stárnutím, často skličující. Nebo je to strach ze smrti a osamělosti, co nás činí neklidnými? Osamělost stáří je heslem dneška. O tom, ţe odchod je něčím, co má záporné předznamenání, není třeba diskutovat. Jde-li o druhého člověka, o člověka nám blízkého, pak jeho odchod znamená bolest. Jde-li o náš vlastní odchod, pak s pomyšlením na něj nás zcela přirozeně jímají obavy a strach. 2 Je vůbec moţné vidět na období svého závěru nějaká pozitiva? Kdybychom existovali časově neomezeně, nekonečně, bylo by na vše dostatek času. To, co bychom chtěli či měli udělat, mohli bychom udělat zítra, pozítří, popozítří… Mohli bychom to odkládat donekonečna.

1

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 9.

2

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., KACZMARCZYK, S., Poslední úsek cesty, s. 3.

7

Kdyby byl náš ţivot sledem nekonečně dlouhé řady dní, málo bychom si váţili vzácných chvil, které v ţivotě přicházejí – ať je to chvíle prvního zamilování a první lásky, nebo chvíle „kouzelného věku“ našich malých dětí, chvíle přátelských setkání, radostných záţitků apod. Povědomí nenávratnosti, neopakovatelnosti, vzácnosti kaţdého záţitku, to je to, co přináší s sebou fakt časové omezenosti našeho ţivota. Jednodušeji vyjádřeno slovy řeckého filozofa Senecy: „Není to délka ţivota, ale jeho kvalita, co dělá ţivot krásným“3 Ještě další klad lze spatřit s ohledem na časovou omezenost našeho ţivota. Jde o určité upozornění – „Kaţdý okamţik ţivota je vzácný a neopakovatelný!“ Je to upozornění na to, ţe je třeba moudře rozhodovat o tom, co nyní mám udělat, neboť tato chvíle je jedinečná a nikdy víc se jiţ opakovat nebude. Co mohu udělat právě nyní, v této chvíli, to třeba nebudu jiţ nikdy jindy moci udělat. Skutečnost, ţe náš ţivot je časově omezený, nás vede k větší odpovědnosti v našem rozhodování. Proč? Protoţe je mi na jedné straně tak dána moţnost udělat, co bych udělat měl, a udělat to v pravý čas, a na druhé straně moţnost propást vhodnou příleţitost, promarnit moţnost, která mi byla dána. Dostáváme se tak k moudrosti, k níţ nás vede povědomí omezenosti času našeho ţivota. „Nauč nás počítati naše dny, ať získáme moudrost srdce.“4 Další moţný pohled na křivku ţivota poukazuje na skutečnost, ţe stáří nepředstavuje nutně jenom úpadek. V kaţdém věku můţe člověk něco získávat a vyvíjet se. Stejně tak v kaţdém věku můţe být člověk konfrontován se ztrátami, strádáním a s ranami. V průběhu celého ţivota, od narození aţ do smrti by mělo být člověku umoţněno dělat pokroky, vyrovnávat se se ztrátami a nedostatky, ţít na plno. Ţivot je příliš krátký na to, abychom si ho kazili strachem, navíc strachem ze stáří. Strach je ošemetná záleţitost. Strach můţe člověka připravit o vrchol ţivota. Vědomě ukončuji úvodní pasáţ větou převzatou z populární literatury a to pro její pravdivý obsah. Jedno se člověk během let naučí: Existují situace, které vypadají bezvýchodně, a přesto jde ţivot dál. A jde lépe a rychleji beze strachu. 5 Cílem této práce je obeznámit veřejnost s problematikou fenoménu stáří. Předmětem jednotlivých kapitol teoretické části práce je vymezení pojmu sebepojetí, jeho měnícího se obrazu v průběhu ontogenetického vývoje a nástin jeho psychologického dopadu na lidskou bytost. V dalších kapitolách jsou znázorněny bio-psycho-sociální

3

Srov. KŘIVOHLAVÝ, J., KACZMARCZYK, S., Poslední úsek cesty, s. 3-10.

4

Srov. Tamtéţ, s. 3-10.

5

Srov. KUBELKA, S., Konečně přes čtyřicet, s. 155-156.

8

charakteristiky stárnutí a stáří, následuje vyobrazení teorie úspěšného stáří a role zdravotnických pracovníků ve vytváření realistického postoje k sobě samému. Empirická část práce obsahuje zdroje dat, způsob šetření, cíle a hypotézy, následně i analýzu a interpretaci výsledků výzkumu, kterému byly podrobeni respondenti během šetření. Motivací k výběru daného tématu mi byla stále rostoucí aktuálnost problematiky, coţ dokládá demografická prognóza. Pro dodrţení limitovaného rozsahu diplomové práce, přikládám základní demografickou charakteristiku ČR v příloze (viz příl. 1, str. 123). Diplomovou prací bych ráda alespoň malou měrou přispěla k otevření tématu fenoménu stáří, jeho dopadů na oblast sebepojetí, k pochopení důleţitosti saturace potřeb i v seniorském věku, které se dle mého názoru podílejí na utváření celkového obrazu plnohodnotného, šťastného a kvalitního stáří a vytvoření tak realistického postoje k sobě samotnému.

9

1 VYMEZENÍ POJMU SEBEPOJETÍ

Celkové sebepojetí vychází ze souhrnu a zobecnění dílčích sloţek, lze je chápat jako g-faktor názoru na sebe sama, který je moţno pokládat za trvalejší rys osobnosti. Globální sebepojetí představuje síť poznatků, názorů a přání tvořících stabilní a koherentní celek spojující minulost a přítomnost a zahrnující i anticipaci jeho budoucí varianty. Lidé si vytvářejí určité standardy (tj. souhrn toho, co povaţují za normální a akceptovatelné) a jejich prostřednictvím vnímají a posuzují sami sebe i kaţdodenní dění, jehoţ jsou součástí. 6

1.1 Základní aspekty sebepojetí Sebepojetí vychází ze znalostí a zkušeností se sebou samým. Tato zkušenost se vytváří na základě různých poznatků, emočních proţitků a úvah. Sebepojetí je odrazem poznání a vyjádření toho, co o sobě člověk ví, co si o sobě myslí a jak se hodnotí. Je komplexní a hierarchicky uspořádanou strukturou, která zastává různé funkce (např. monitorující, regulační či interpretační). Sebepojetí lze chápat jako trvalejší osobnostní charakteristiku, která se v průběhu ţivota určitým způsobem rozvíjí a proměňuje. Je relativně stabilní a zároveň flexibilní, reaguje na zásadní události. V závislosti na obsahu lze rozlišit tři základní sloţky sebepojetí, resp. identity člověka: tělesná, psychická a sociální.

1.1.1 Tělesná identita Kaţdý jedinec určitým způsobem vnímá svoje tělo, pociťuje, rozeznává a hodnotí, ale také vědomě reguluje vlastní tělesnou aktivitu. Ke svému tělu zaujímá určitý postoj, má k němu nějaký citový vztah, akceptuje je či odmítá. Výsledek proţívání vlastního těla a komplexního zpracování všech informací, které se k němu přímo či nepřímo vztahují, i jejich uchování v paměti, nazýváme tělové schéma. Tělové schéma je významnou součástí identity, 6

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Psychologie osobnosti, s. 303-304.

10

která mívá stabilní a leckdy aţ rigidní charakter, coţ se projevuje nechutí ke změně, resp. neschopností danou změnu akceptovat.7 Podstatnější změna tělového schématu můţe vyvolat pocit ztráty vlastního já. Hodnocení vlastního tělového schématu je ovlivňováno i sociokulturními faktory. Pro člověka je významné, jak na něho reagují ostatní lidé, do jaké míry se podobá aktuálnímu ideálu krásy. Nejde uţ jen o obraz sebe sama, ale i o jeho hodnotu, jakou má v daném sociálním kontextu. Tělové schéma můţe mít značný osobní význam a pokud by došlo k jeho poškození, např. úrazem, nebo „jen“ v rámci stárnutí, můţe jedinec tuto skutečnost proţívat jako trauma. 8

1.1.2 Psychická identita Psychická identita vychází z individuálně charakteristických duševních vlastností a procesů, respektive projevů, které přispívají k vytvoření představy o vlastní psychice a její jedinečnosti. Za normálních okolností si člověk uvědomuje své pocity, myšlenky, postoje i z nich vyplývající projevy chování. S některými je spokojený, k jiným zastává ambivalentní vztah nebo je dokonce odmítá přijmout jako součást svého já. Můţe se aktivně rozhodovat, regulovat vlastní psychiku tak, aby fungovala jako celek a směřovala k tomu, co on sám povaţuje za ţádoucí. Lidé umí v různé míře své psychické projevy rozpoznávat, obvykle vědí, jaké mají vlastnosti a schopnosti, i kdyţ jejich představa nemusí být úplně správná. 9

1.1.3 Sociální identita Sociální identita vzniká na základě představy jedince o tom, kam a ke komu náleţí i jak je pro něj toto společenství důleţité. Skupina jedinci poskytuje určitou identitu, díky ní někam patří a můţe se jí definovat. Můţe se prezentovat jako Sparťan, Praţan, senior apod. Sociální identita je vědomí, ţe je člověk členem určitého společenství, a v souvislosti s tím si přičítá určité atributy. Procesy sociální identity mohou mít vliv na meziskupinové chování, jak uvádí novodobější studie sociální psychologie. 10 Vlastní skupinu jedinec hodnotí porovnáním 7

Srov. NAKONEČNÝ, M., Psychologie osobnosti, s. 85-88.

8


9


10

Srov. HEWSTONE, M., WOLFGANG, S., Sociální psychologie, s. 555-556.

11

s ostatními skupinami. Výsledek meziskupinového srovnávání je pro člověka důleţitý, protoţe se podílí na jeho vlastní sebeúctě. Pokud jedinec je členem skupiny, kterou lze vnímat jako nadřazenou v některých hodnotách (dovednosti, sociabilita), pak se můţe sám vyhřívat v jasu této slávy. Teorie sociální identity předpokládá určité kauzální spojení mezi meziskupinovou diskriminací a sebeúctou. Lidé projevují meziskupinovou diskriminaci, aby posílili svou sociální identitu a tak zvýšili vlastní sebeúctu, jednoduše proto, ţe obecně dáváme přednost pozitivnímu sebeobrazu před neutrálním nebo negativním sebepojetím. 11

1.2 Struktura sebepojetí Sebepojetí zahrnuje různé dílčí sloţky: je to jednak obraz sebe sama, dále komplex názorů na sebe sama, sebehodnocení, ale i vztah k sobě, včetně míry sebeakceptace, a nakonec i schopnost regulovat vlastní projevy a aktivity. Na jednotlivé sloţky sebepojetí lze nahlíţet i podle toho, zda jsou uvědomované nebo neuvědomované, reálné nebo pouze hypotetické (to znamená, ţe by je člověk chtěl mít, nebo se naopak obává, ţe by je mohl mít).

1.2.1 Sebehodnocení Z kognitivního hlediska jde o ocenění vlastních kompetencí a kvalit, z emočního hlediska se jedná o vztah k sobě a míru přijetí sebe sama. Jde o odraz míry spokojenosti sám se sebou. Rozvoj sebehodnocení je procesem závisejícím na mnoha faktorech: na osobnosti jedince, jeho schopnostech a zkušenostech, ale i na sociálním kontextu, na zkušenosti s hodnocením a názory jiných lidí, kteří určují, co a jak bude oceněno. Sebehodnocení nemusí být vţdy odpovídající realitě. Můţe být zkresleno z mnoha důvodů, ať uţ jde o emočně podmíněnou neschopnost přijmout nepříjemné poznatky, o nepřesnosti dané dlouhodobým působením názorů jiných lidí, s nimiţ se jedinec nakonec ztotoţní, nebo o důsledek nepochopení některých souvislostí a vztahů. Kritéria sebehodnocení mohou být různá, mohou jimi být individuálně specifické představy, ale i obecnější standardy nebo společenské normy. 12 Ve vztahu k uvedené skutečnosti se zmiňuji v teoretické části o problematice ageismu a jejím vlivu na sebepojetí. 11


12

Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 27-46.

12

1.2.2 Sebevědomí, sebedůvěra a sebeúcta Míra sebedůvěry ovlivňuje předzvěst budoucího dění a spoluurčuje rozvoj motivace i úroveň cílů, které si daný jedinec troufne stanovit. Přijatelná sebedůvěra je spojena s pocitem moţnosti kontroly a regulace vlastního ţivota. Nízké sebehodnocení bývá spojeno s nedostatečnou sebedůvěrou, takoví jedinci svoje moţnosti podceňují a setrvávají v pasivnější roli, neţ by bylo nutné. Netroufají si usilovat o lepší pozici a prosazovat své představy, bývají ve větší míře závislí na jiných lidech, u nichţ hledají oporu a pomoc. Nízká sebedůvěra se projevuje přeceňováním náročnosti čehokoli. Případné selhání, zejména pokud je očekáváno, přesvědčení o vlastní nedostatečnosti dále prohlubuje. 13

1.2.3 Sebeakceptace a sebeláska Jedná se o tendenci udrţovat potvrzování svého sebepojetí sociálním okolím a vyhýbat se projevům nezájmu, nedostatku úcty. Jedinec se snaţí o odstranění diskrepance v sebehodnocení a jeho hodnocení sociálním okolím, aby si udrţel vnitřní rovnováhu a odvrátil poškození vlastního sebepojetí. Proti egovztaţným kognicím staví jedinec sebepotvrzení, zpřítomňuje, demonstruje své pozitivní vlastnosti. 14

1.2.4 Seberegulace Regulační sloţka sebepojetí se vztahuje k jeho aktivitám a zahrnuje monitoring sebe sama, rozhodování a kontrolu vlastního ţivota i chování. Je spojena se zaměřením na dosaţení ţádoucích cílů, resp. na sníţení diskrepance mezi reálným sebepojetím a jeho ideální variantou, na sníţení rizika zavrţení, neúspěchu a selhání. Optimální seberegulace bývá spojena s průměrným, ale realistickým sebehodnocením. 15 Jednotlivé dílčí sloţky sebeopojení a jejich správná funkce tvoří nezbytný předpoklad pro vytvoření si reálného postoje k sobě samému, společnosti i světu. Z tohoto hlediska je 13

Srov. CHICAUD, M., Sebedůvěra, s. 7-11.

14

Srov. NAKONEČNÝ, M., Psychologie osobnosti, s. 99.

15


13

sebepojetí základní determinantou ovlivňující jedince během vlastní ontogeneze, respektive procesu stárnutí. Působením na sloţky sebepojetí můţeme ovlivnit jedincovo chování, proţívání i jednání před i v průběhu vývojové etapy stáří a předejít tak negativním dopadům procesu stárnutí a to jak z pohledu vlastního já, tak celé společnosti. Z uvedeného vyplývá potřeba dlouhodobé přípravy na stáří.

1.3 Vývoj sebepojetí v sociálním kontextu Sebepojetí v průběhu ontogenetického vývoje získává specifické podoby ve vztahu k měnícím se názorům, postojům, hodnotám a pohledům na svět i sebe sama. Jednotlivá věková období mají pro formování vztahu k sobě samému svá specifika a s nimi spjaté cíle k dosaţení reálného pohledu na sebe sama plynoucího z dané vývojové etapy. Říčan uvádí, ţe podle Eriksonovy teorie je vývoj lidské bytosti ve vztahu k sebeopojení rozdělen na osm věků člověka, jeţ pokrývají celý ţivot a ve kterých se člověk vyrovnává s jedním hlavním úkolem, který před něj klade společnost a jehoţ řešení je zároveň umoţněno jeho dosavadním psychosociálním vývojem, opírajícím se o růst a zrání celého organismu. Jednotlivé stupně psychosociálního vývoje dle Eriksona ilustruje tabulka č. 1 na str. 15.16 V průběhu ţivota můţe dojít v souvislosti s různými zásadnějšími změnami ke zpochybnění aktuálního sebepojetí, které se projeví snahou o vytvoření její nové, adekvátnější varianty. Tlak na změnu, spíše pocit krize identity, je spjat s úzkostí a nejistotou. Vývojově podmíněná krize identity se neobjevuje jen v dospívání, ale i ve středním věku, nebo ve stáří. 17 V období adolescence jde o sebepojetí chápané jako budoucí program, který by měl být teprve naplněn. Ve středním věku se jedná o snahu přizpůsobit své sebepojetí i budoucí cíle aktuální realitě. Krize středního věku bývá vyvolána nespokojeností se sebou samým, s vlastním ţivotem, který neodpovídá dřívější představě. 18 Sebepojetí starých lidí bývá vázáno na minulé charakteristiky, jako je krása, výkon, úspěch, ale i lásky které uţ pominuly, ale přesto jsou neoddělitelnou součástí jejich osobnosti. Úkolem stáří je přijetí uplynulého ţivota i sebe sama bez iluzí, coţ není snadnou úlohou. 16

Srov. ŘÍČAN, P., Psychologie osobnosti, s. 168-172.

17


18

Srov. Tamtéţ., s. 306-312.

14

Při hlubší analýze situace seniora je jeho sebepojetí během procesu stárnutí vystaveno velkému tlaku neodvratitelných změn jako je změna zevnějšku, úbytku ţivotní energie, změna ţivotního stylu, profesního statutu, rodinné role. Navíc jsou staří lidé ovlivňováni vnucovaným nelichotivým ageistickým obrazem stáří v mediích, postojích a názorech moderní společnosti, který si postupně sami zvnitřní a uvěří mu. S těmito faktory se senior musí vypořádat a následně i vyrovnat, avšak ne všechny by mu museli tvořit překáţky v jeho uţ tak nesnadné cestě k udrţení si vlastní přijatelné identity a sebeúcty.

Tab. 1: Stupně psychosociálního vývoje podle E. H. Eriksona 19 Stádium

Novorozenec, kojenec

Batole

Předškolní věk

Školní věk

Adolescence

Raná dospělost

Dospělost

Zralost, stáří

19

Věk

0 – 18 M

18 M – 3 r.

3 – 5 let

6 – 12 let

12 – 20 let

18 – 20 let

25 – 65 let

nad 65 let

Hlavní úloha

Základní důvěra proti nedůvěře

Autonomie proti stydlivosti

Iniciativa proti vině

Snaţivost proti méněcennosti

Identita proti zmatení rolí

Pozitivní řešení

Negativní řešení

Budování důvěry k ostatním.

Nedůvěra, odmítavost.

Schopnost sebekontroly bez ztráty sebeúcty. Schopnost spolupráce a projevu.

Sebeomezování nebo poddajnost. Tvrdohlavost a vzdor.

Poznávání vlivu asertivity

Nedostatek sebedůvěry. Pesimismus,

na okolí. Získávání

strach z neúspěchu. Přehnaná

schopnosti sebehodnocení.

kontrola chování, tlumení aktivity.

Tvořivost a sebeovládání.

Ztráta naděje, pocit průměrnosti.

Pěstování smyslu pro svoje

Odmítavý postoj ke škole,

kompetence a vytrvalost.

ke spoluţákům.

Koherentní vnímání sama sebe. Přiměřené projevování svých schopností.

Zmatenost, nerozhodnost, neschopnost seberealizace v povolání.

Navázání intimního vztahu.

Neosobní vztahy. Vyhýbání se

Zodpovědnost za práci

vztahům, kariéře a zodpovědnosti za

a vztahy.

vlastní ţivot.

Generativita

Kreativita, produktivita,

Nedisciplinovanost, zaměření na

proti stagnaci

starost o druhé.

sebe, ztráta zájmů, zodpovědnosti.

Intimita proti izolaci

Integrita „já“ proti zoufalství

Akceptování smyslu a jedinečnosti vlastního ţivota.

TRACHTOVÁ, E., Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 157.

15

Pocit ztráty, opovrhování ostatními.

1.4 Psychologický význam sebepojetí Člověk je součástí světa, který, stejně jako sebe sama, poznává a hodnotí. Vytváří si vztah k sobě samému a vztah ke světu, ve kterém ţije. Vzhledem k tomu si můţe udrţovat stabilní názor na svět i sebe sama a uvaţovat o sobě prostřednictvím relativně rigidních kognitivních schémat. Ale zároveň se potřebuje přizpůsobovat změnám, k nimţ dochází v rámci vývoje. Vědomí vlastní identity, tj. proţívání a uvědomování sebe sama, podobně jako představa o okolním světě, slouţí k uspokojení potřeby orientace, tak potřeby jistoty a bezpečí. Míra jistoty ovlivňuje rozhodování jedince a z něho vyplývající chování. Relativní stálost sebepojetí působí jako stabilizující a integrující činitel veškeré psychické aktivity. Tlak na změnu sebepojetí bývá proţíván jako zátěţ a lidé se mu zpravidla brání. Je pochopitelné, ţe nikdo nechce přijmout nepříznivou změnu danou např. stárnutím, ztrátou sociální pozice nebo nemocí. 20 Vlastní sebepojetí pak významně ovlivňuje sociální kontakty a pozici jedince v sociální síti. Jak nás ovlivňuje sebevnímání a jaké mohou být jeho negativní dopady ilustruje následující obrázek č. 1.

Obr. 1 - Vliv sebevnímání21

20

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II., s. 305-306.

16

Negativní sebevnímání vede ke: ztrátě zaměřenosti na splnění cílů; ztrátě naděje; behaviorálním problémům; zvýšení úzkosti; narušení motivace; nízké sebeúctě; nízkému sebevědomí; špatné výkonnosti.22

1.5 Sebepojetí ve stáří Sebepojetí stárnoucího člověka se pod tlakem okolností mění, někdy aţ zásadním způsobem. Stáří je často povaţováno za dobu ztrát mnoha rolí a úpadku různých kompetencí, které tvořily do této doby nezpochybnitelnou součást vlastní identity. Osobně významné minulé role a kompetence zůstávají součásti identity v symbolické podobě, ve formě vzpomínek. V současné době pouţívá minulost jako oporu sebeúcty a vylepšuje jí své nynější sebepojetí.23 Výrazný je i důraz na zachované kompetence. Starší člověk se musí vyrovnávat se ztrátami a s negativní proměnou své osobnosti. Jako obrana přijatelného sebepojetí je důraz na své pozitivní vlastnosti a relativně dobré kompetence, které zatím nejsou narušeny. Proklamováním relativních kvalit v oblasti zevnějšku, tělesných i psychických schopností, sociální pozice apod. signalizuje, ţe dané vlastnosti jsou subjektivně důleţitou součástí sebepojetí. Pro seniora je také důleţité kam a ke komu patří. Jeho identita je vázaná na příslušnost k určité sociální skupině a místu. V tomto věku tvoří rodina významnou sloţku identity, neţ kdy dřív. Starší člověk se definuje příslušností k partnerovi, dětem, vnukům, ale i místem, kde ţije, tedy domovem. I tato oblast prochází postupnými proměnami. Úmrtí partnera je spjato se ztrátou role, která tvořila součást vlastní identity. Vztah k dětem a vnukům mívá charakter identifikace. Lidé v tomto věku si své sebepojetí vylepšují pozitivními vlastnostmi a úspěchy svých potomků, jejichţ vznik povaţují, do určité míry, za svou zásluhu, protoţe oni je zplodili a vychovali. 24

21

Vliv sebevnímání,[online], http://www.google.cz/search?q=sebevn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD&hl=cs&prmd=ivnsb&source=lnms&tbm=isch &ei=fhSoTfWxGs_3sgaS58ibCA&sa=X&oi=mode_link&ct=mode&cd=2&sqi=2&ved=0CAsQ_AUoAQ&biw=1280&bi h=585. [cit. 2011-08-01].

22

Tamtéţ, [cit. 2011-08-01].

23

Srov. STUART-HAMILTON, I., Psychologie stárnutí, s. 161-164.

24


17

Součástí identity staršího člověka je i teritorium, místo, kde ţije. Tuto součást identity jedinec ztrácí např. umístěním do domova pro seniory. Odchod do jakéhokoliv ústavního zařízení jej anonymizuje, coţ se projeví ochuzením identity. Dalším atributem ovlivňující sebepojetí ve stáří je zdravotní stav. Nemoc či polymorbidita je chápána jako trvalá součást vlastní identity. Starší člověk přijímá roli nemocného, která ovlivňuje jeho sebepojetí.25 Očekávaná smrt je chápána i jako ztráta sebe sama. Člověk přestává reálně existovat a můţe zůstat zachován v symbolické podobě. Tato varianta identity se objevuje v představách jedince, který uvaţuje, co po něm zůstane, aţ zemře. 26 Ve stáří tedy dochází k nezměrné kumulaci rizikových faktorů pro vznik poruch v oblasti vlastního sebepojetí, které mají neodvratitelný a nepříznivý dopad na kaţdého jedince dané věkové kategorie. Daná skutečnost se odráţí i v Holmesově-Rahově škále, kde jsou seřazeny významné stresové události do stupnice a obodovány dle stupně jejich závaţnosti. Pro ilustraci uvádím v příloze její zkrácenou podobu (viz příl. 2, str. 125). V zájmu moderní a akceptující společnosti by mělo docházet k minimalizaci zmíněných nepříznivých vlivů a k jejich kompenzaci vhodnými programy orientovanými na zvyšovaní kvality ţivota jedince, tím i jeho sebeúcty a podpory smysluplnosti ţivota.

1.6 Genderovská sloţka sebepojetí ve vztahu k procesu stárnutí O tom, ţe pohlaví je jedním z atributů, které ovlivňují vnímání sebe sama, není pochyb. Proto i dopad procesu stárnutí v oblasti sebepojetí má svá specifika. Tak, jako ţena má své identické charakteristiky, zakódovaný způsob chování, jednání i proţívání, podobně i muţ má své zvláštnosti, které jej charakterizují a odráţí se v jeho názorech, postojích a vnímání sama sebe i světa.

1.6.1 Stárnoucí muţ Stárnoucí muţ aţ do odchodu do penze neprochází ţádným jednoznačným mezníkem, který by měnil jeho pozici. Je méně závislý na vnějších, sociálních faktorech, které působí převáţně

25


26


18

jen ve vztahu k profesní kariéře.27 Není natolik svázán s rodinou, jako je tomu u ţeny. Muţ má během svého ţivota více prostoru věnovat se sám sobě, své kariéře, svým zálibám. Je více zahleděn do sebe. Není orientován na vztahy a důvěryhodnost jako je tomu u ţeny, ale na postavení a nezávislost.28 Muţi jsou také obecně povaţováni za více materialisticky zaloţené. Typickým rysem muţe je soutěţivost a dominance.29 Zde je nutno podotknout, ţe hlavními odlišujícími znaky, nemusí být pohlavní orgány, ale způsob myšlení.

1.6.2 Stárnoucí ţena Ţena v průběhu procesu stárnutí uzavírá jednu etapu vývoje své ţenské role. Její biologické i sociální proměny jsou výraznější. V průběhu stárnutí končí období její plodnosti. Výchova dětí a jejich osamostatnění jí přináší větší svobodu a moţnost věnovat se vlastnímu rozvoji. Dané okolnosti ţenu nutí, aby si hledala nový cíl a definovala jinak svoji roli. Vyšší četnost změn jí značnou měrou vybízí do bilancování ţivota, více neţ muţe, jehoţ stárnutí je plynulejší. Pokles mateřských povinností je postupně nahrazen nárůstem povinností spojených s péčí o staré rodiče, vnoučata. Ţeny bývají po celý ţivot ve značné míře svázány s rodinou.30 Období stárnutí je typické změnou v sociálním očekávání, které mnohem méně diferencuje ţenskou a muţskou roli. Pokles diferenciace je spjat s rodičovskou rolí, resp. odchodem potomstva. Dochází i k biologické změně obou pohlaví, která rozdíl mezi nimi zmenšuje. Muţská i ţenská osobnost ztrácí své rozdílné charakteristiky, které vyplývaly z biologicky podmíněné erotické atraktivity a plodnosti. Dochází k vyrovnání muţského i ţenského principu, daný proces byl započat jiţ ve střední dospělosti.31 Muţi směřují k ţenskému typu chování a proţívání. Stávají se klidnějšími, empatičtějšími, mají sklon k pečovatelským projevům. Ztrácí se agrese a soutěţivost, coţ má přímou

27

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Vývojová psychologie II., s. 234.

28

Srov. Gender: Rozdíly v chování mužů a žen, [online], http://ografologii.blogspot.com/2008/04/gender-rozdily-v-chovani-muzu-zen.html. [cit. 2011-08-01].

29

Srov. Rozdíly v chování muže a ženy, [online], http://lena91.signaly.cz/1101/rozd-l-mezi-mu-em. [cit. 2011-08-01].

30


31

Srov. ŘÍČAN, P., Cesta životem, s. 327-328.

19

návaznost na pokles produkce muţských hormonů, které takové vlastnosti posilují. Ţeny jsou nezávislejší a dominantnější, více se zaměřují na sebeprosazení. Obecná sociální pozice stárnoucího dospělého je stále ještě dobrá, je příslušníkem generace, která má největší moc, ale i nejvíce zodpovědnosti. Avšak uchování takové pozice do budoucnosti je nepravděpodobné, postupující stárnutí je posune do méně významného postavení. Tuto skutečnost si většina lidí, kteří se blíţí šedesátce, uvědomuje, a proto si začínají více všímat postavení příslušníků starší generace. Někteří stárnoucí lidé nejsou s představou vlastního stáří vyrovnáni, coţ souvisí s popíráním problémů, které jsou s jeho přibliţováním spojeny a uchováváním nerealistických představ. 32 První známky stárnutí a očekávání dalších podmiňují změnu některých hodnot a postojů. Stárnutí mění postoj ke světu – zvídavost a otevřenost k nové zkušenosti klesá, stárnoucí člověk dává přednost stereotypu, který posiluje jeho pocit jistoty. Stárnutí je spjato s prohlubováním introverze. Starší člověk se více zaměřuje na sebe a na své proţitky. Stárnutím se mění i postoj k jiným lidem. Osoba tohoto věku šetří síly a uţívá je ve prospěch svých blízkých. V průběhu stárnutí se mění i postoj k vlastnímu tělu a k jeho fungování. Proces stárnutí je spjat s pozvolným úpadkem všech tělesných funkcí, stále častěji se objevují různé tělesné obtíţe a senior si uvědomuje svou zranitelnost. Pod vlivem stárnutí se mění i zevnějšek. Objevují se první typické znaky stáří, jako jsou vrásky, šedivé vlasy, kůţe ztrácí elasticitu. Změna zevnějšku je povaţována jako ztráta určité hodnoty. Ztráta této hodnoty je spjata s úbytkem prestiţe. Z tohoto pohledu je rozdílně chápána změna daná stárnutím u muţů a ţen. Muţský standard akceptuje vrásky i šediny, a mnohdy zvyšují jeho atraktivitu. 33 Ţenský standard ulpívá na mladistvém vzhledu a je třeba z toho vyplývající zátěţ zvládnout. Ke smíření s fází přijetí reality tělesného úpadku dochází v období ranného stáří. Stárnutí dále mění postoj k sobě samému. Identitu stárnoucího člověka naplňují jiné sloţky nebo se mění jejich význam. Fyzická atraktivita, výkonnost a dobré zdraví se postupně stávají minulostí. Sebepojetí ovlivňuje i proměna myšlení, lidé této věkové kategorie uvaţují jiným způsobem a pod vlivem zkušeností kladou důraz na jiné vlastnosti, role i vztahy neţ dřív. Senior nalézá svou hodnotu v těch kompetencích a zkušenostech, které mohou být uţitečné pro další generaci. Vývojově podmíněné změny mohou narušit celkovou stabilitu osobnosti staršího člověka. Proměna postoje k sobě samému se projeví i změnou sebepojetí. 34 32


33


34

Srov. Tamtéţ., s. 233-234.

20

2 BIOLOGIE STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Stáří je poslední etapou ţivota, fází, která bývá označována jako postvývojová, protoţe jiţ byly realizovány všechny latentní schopnosti rozvoje. Přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale zároveň úbytek energie a nevyhnutelnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci. 35

2.1 Definice stárnutí Existuje celá řada variant, jak definovat stárnutí. Jeden z moţných pohledů na stárnutí a stáří vnímá stárnutí jako souhrn pochodů, zejména biofyziologických, probíhajících v čase. Tyto postupné změny, které jsou ireverzibilní, způsobují nakonec zánik organismu, jeho smrt. Stárnutí jako

postupující sled změn má

u

jedince

nejen stránku

biologickou,

ale i psychologickou a sociální. Stářím potom označujeme výsledný stav, který vznikl procesem stárnutí. Z vývojového hlediska je stáří ţivotní období, které lze rozdělit dle chronologického (kalendářního) věku: - na rané stáří, vyšší věk (mladí senioři): 60 - 74 let; - pokročilý věk, vlastní stáří (senioři): 75 - 89 let; - dlouhověkost (zralí senioři): 90 a více let.36 Konkrétní okamţik, ve kterém člověk zestárne, nelze určit a chronologický věk je ve všech případech pouze arbitrární a nepříliš přesnou mírou. Funkční věk odpovídá skutečnému funkčnímu potenciálu jedince. Nemusí být totoţný s věkem chronologickým, jsou známi jak mladí starci, tak i staří mladíci. 37 Další běţně pouţívanou mírou při hodnocení lidského jedince je sociální věk, který se vztahuje ke společenskému očekávanému chování, který je přiměřený určitému biologickému

35


36

Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 5.

37

Srov. PACOVSKÝ, V., O stárnutí a stáří, s. 16.

21

věku. V tomto pohledu je za znak počátku stáří povaţováno ukončení pracovního procesu a odchod do důchodu. Stárnutí je závěrečnou fází lidského vývoje a je třeba je posuzovat jako součást kontinuální proměny. Avšak právě proto, ţe se jedná o proměnu kontinuální, je nesnadné nalézt uspokojivou definici okamţiku, ve kterém začíná stáří. Nicméně v jistém okamţiku tohoto plovoucího prahu mezi šedesáti a šedesáti pěti lety začne většina lidí vykazovat univerzální znaky stárnutí (vrásky, šedivění vlasů, ztráta elasticity kůţe, stařecké skvrny apod.).38 Nelze tedy jednoznačně vymezit ani časovou hranici, ani jinou. Vţdy je třeba vycházet ze subjektivních pocitů a hodnotit individuálně kaţdého jedince.

2.2 Stáří a zdravotní stav Stáří není samo o sobě chorobným stavem, avšak v průběhu stárnutí dochází k sumaci nepříznivých vlivů, a proto narůstá četnost nemocných lidí. Základními znaky nemocnosti ve stáří jsou: -

polymorbidita – výskyt několika chorob současně;

-

polypragmazie – uţívaní více léků současně;

-

mikrosymptomatologie – nevýznamné klinické příznaky choroby;

-

sklon ke chronicitě – sklon k protrahovanému průběhu chorob;

-

řetězení komplikací – jedna nemoc podmiňuje vznik další;

-

fenomén vytlačení – komplikace vytlačí původní klinický obraz a zcela jej ovládne (např. delirantní stav – stav zmatenosti);

-

specifický klinický obraz.39

Zdraví má vysokou individuální a společenskou hodnotu. Dle Světové zdravotnické organizace (SZO) je zdraví definováno jako stav úplné tělesné, duševní i sociální pohody. Kvalita ţivota jedince je však spíše subjektivní, proto lze souhlasit s tvrzením Pacovského, který za zdravého seniora povaţuje spokojeného jedince s nepřítomností zjevné choroby, sociálně adaptabilního a s neporušenou zdravotně sociální homeostázou.40

38


39

Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 18-21.

40


22

Významným ukazatelem zdravotního stavu seniora je stupeň funkčního postiţení – dysaptibility, která je definována jako neschopnost jedince vykonávat věku přiměřenou aktivitu a zvyšuje se s věkem. 41

2.3 Pojetí stárnutí z pohledu seniora Pro kvalitu ţivota seniora není rozhodující samotná přítomnost nemoci, ale spíše stupeň funkčního postiţení, které z ní vyplývá. Zdraví není v tomto věku chápáno jako nepřítomnost nemoci, víc jde o zachování soběstačnosti a přijatelného pocitu pohody. Významným ukazatelem zhoršení zdravotního stavu starého člověka je kumulace postiţení různých funkcí sniţující jeho celkovou soběstačnost.42 Pacovský popisuje samostatného seniora jako jedince, který nemá ţádná omezení a samostatně zvládá potřebné denní aktivity. Opakem samostatnosti je závislost. Není-li senior schopen uspokojovat své základní ţivotní potřeby a zvládat aktivity denního ţivota stává se nesoběstačným a závislým na pomoci druhých. 43 Je zřejmé, ţe ztráta soběstačnosti je z pohledu osob tohoto věku obávanou realitou. Se ztrátou soběstačnosti a s ní spojenou závislostí na druhé osobě se senior můţe cítit nepotřebný, objevuje se strach ze samoty, smrti a pocit bezmoci. Obavy narůstají s vědomím, ţe při nedostačující péči rodiny hrozí institucionalizace. Nevyrovná-li se starší člověk s touto situací, můţe propadnout depresím, lhostejnosti, přestat komunikovat a spolupracovat s okolím. Tím je významně ovlivněno jeho sebepojetí, coţ odpovídá ţalostné skutečnosti, ţe u nemalého počtu z nich se objevují i suicidní myšlenky. 44 Soběstačnost seniora je zároveň hlavním atributem ve vlastním sebehodnocení. Standardní proces stárnutí mění nejen různé funkce, ale i vzhled stárnoucího člověka, a tímto způsobem ovlivňuje jeho sociální status. Okolí jej v důsledku této změny začíná vnímat jako starce/stařenu a k tomu přizpůsobuje i své chování. V některých případech můţe dojít k tak

41

Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 34-36.

42

Srov. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., WEBER, P., a kol., Geriatrické syndromy a geriatrický pacient, s. 27-29.

43


44


23

rychlé kvalitativní změně, ţe starý člověk ztrácí své typické rysy, vypadá jinak neţ dřív, jako by se proměnila celá jeho osobnost.45 Ţenské sebevědomí je daleko více neţ sebevědomí muţské spjato s fyzickým zjevem. Ačkoliv je tělesná přeměna pro některé z ţen bezvýznamná, kaţdá ţena se musí vyrovnat se změnami svého optického působení. Ţeny, které jsou stále ještě převáţně vnímány ve své tělesnosti, se procesem stárnutí stávají jakoby neviditelné, coţ proţívají jako ztrátu vlastní hodnoty. Stáří není nemoc. Nejde tedy o to, aby se medicína snaţila uzdravit stáří, ale aby pomáhali starému člověku ţít. Na otázku, co znamená dle seniora být zdravý, uvádí na prvním místě „mít radost ze ţivota“, na druhém „moci si dělat, co chci“, a aţ na třetím místě „nebýt nemocný.“46

2.4 Potřeby seniorů ve vztahu k sebepojetí Potřeba je definována jako nadbytek či nedostatek něčeho. Pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k ţivotu, eventuálně vede k jejímu vyhnutí. Přehled a vysvětlení zákonitostí hierarchie potřeb dle Maslowa přikládám v příloze (viz příl. 3, str. 126). Kaţdý člověk má svůj individualizovaný hierarchicky uspořádaný systém motivů, který se mění v závislosti na ţivotních situacích a osobnostním vývoji. Ve stáří dochází ke změně hodnotové orientace potřeb.47 V této podkapitole je nutné zdůraznit skutečnost, ţe přehlíţení, neochota v pochopení a neuspokojení potřeb jedince vyššího věku významně ovlivňuje oblast vlastního sebepojetí. V opačném pohledu včasná, vhodná a efektivní saturace potřeb seniorů zvyšuje vlastní sebehodnocení a současně i kvalitu ţivota. V popředí stojí následující potřeby: Potřeba stimulace správnými podněty: znamená pro lidský mozek především dostatek správných smyslových podnětů – co vidíme, slyšíme, čeho se dotýkáme, co cítíme a chutnáme, jak vnímáme své tělo v prostoru. Vývojové změny ve stáří nesou sníţení

45


46


47


24

smyslových funkcí a s tím spjatá omezení kognice. Sníţené vnímání oslabenými smysly vyvolává strach a úzkost, přináší nejistotu, změnu nálad. Senior se tak stává ostraţitým a nedůvěřivým, čímţ se zhoršuje adaptace na nové ţivotní situace a podmínky. Můţe se vyskytnout sklon k egocentrismu, který vede aţ k sobectví a zaměření se pouze na své potřeby. Potřeba identity a uznání vlastního „já“ sebou i druhými: je ovlivněna širokou škálou změn, které období stáří provázejí. Změny a ţivotní ztráty, sociální omezení a nemoc výrazně pozmění chápání vlastního ţivotního obrazu. Pro kaţdého člověka je důleţité mít svůj vlastní ţivot pod kontrolou, moci se rozhodovat o svých činnostech, být uznávaný sám sebou i okolím a získat pocit důleţitosti. 48 Obraz ţivota seniora je zásadně změněn ztrátou autonomie – omezení schopnosti být sám sebou, omezení moţnosti svobodně volit místo, čas, osoby, činnosti a nečinnosti s druhými lidmi, dále ztrátou kontroly nad vlastním životem – omezení vlivu na vykonávané činnosti, sníţení míry zodpovědnosti za své rozhodnutí Potřeba jistoty a bezpečí: ve vyšším věku nabývá na důleţitosti. Kaţdý jednotlivec potřebuje někam patřit, mít své role v rodině, v práci a ve společnosti. Stáří se projevuje kumulací sociálních změn a ztát, které jsou seniory mnohdy obtíţně přijímány. Následující tabulka č.2 na straně 26 ilustruje prioritní změny a ztráty ve stáří. 49 Jistota a bezpečí má ve stáří vyšší hodnotu, neţ měla dřív, protoţe si senioři uvědomují ubývání svých fyzických i psychických sil, sniţuje se jejich sebedůvěra a komplementárně roste vědomí nutnosti přijmout pomoc. 50 Starý člověk potřebuje jistotu, ţe o něj bude postaráno a ţe ho přijímáme bez hodnocení jeho nedostatků, ţe chápeme jeho moţnosti. Potřeba bezpečí má úzký vztah k potřebě lásky a sounáleţitosti. Bezpečné prostředí seniorovi umoţňuje být sám sebou a věřit, ţe mu bude nabídnuto správné řešení a pomoc.51

48

Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 57-73.

49


50


51

Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 73.

25

Tab. 2: Změny a ztráty v ţivotě seniora52 ZMĚNY

ZTRÁTY

pracovní role

ztráta pracovního kolektivu a navyklého prac. reţimu

role otec – matka – prázdné hnízdo

odchod dětí

společenská role – odchod do důchodu

sociální izolace

rozvod – nemoc – smrt partnera

osamělost versus samota

bydlení – institucionalizace

soukromí, vlastní domov

sníţení fyzických sil

neschopnost sebepéče – závislost na druhých

změna fyzického vzhledu

ochota zkrášlovat se, jít do společnosti

smyslové funkce

okamţitá orientace a jednání

Potřeba sociálního kontaktu: je důleţitá v kaţdé ţivotní etapě. Staří lidé potřebují dostatek sociálních podnětů, ale zároveň i vlastní soukromí. Proţívání sociálních interakcí můţe být ovlivněno potřebou autonomie a soběstačnosti. Staří lidé se obávají závislosti na jiném člověku, ale na druhé straně mají strach ze samoty. Senioři preferují kontakty se známými lidmi, coţ posiluje jejich pocit jistoty. Tuto potřebu uspokojuje vlastní rodina, přátelé a okruh známých. S pokračujícím stářím se okruh těchto osob zuţuje a senior se můţe cítit osamělý. Navíc na kumulaci komunikačních problémů (zhoršení smyslových funkcí, zpomalení psychomotorického tempa, maladaptace) senioři reagují uzavíráním se do svého soukromí a redukcí sociálních kontaktů. Pocit prázdnoty a izolace je jednou z častých zátěţí stáří. 53 Potřeba seberealizace: nabývá na významu s ukončením aktivního pracovního ţivota. Její nedostatečná saturace vede často k pocitům nespokojenosti a frustrace. Se ztrátou pracovní role, která tvoří důleţitou sloţku vlastní identity, dochází ke změně sebepojetí. Pocit bezvýznamnosti současné role důchodce můţe vést k rezignaci a k poklesu sebeúcty, lidé se mohou cítit vyřazení a méněcenní. Potřeba seberealizace je ve stáří spjata s potřebou autonomie, tj. s udrţením určité svobody rozhodování o sobě a o svém ţivotě. Udrţení autonomie je nepřímo úměrné nárůstu závislosti, která je mnohdy nezbytná, ale můţe sniţovat 52

Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s. 69.

53

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Fenomén stáří, s. 252-254.

26

sebeúctu. Uznání a ocenění od druhých lidí přispívá k uchování přijatelné sebeúcty, saturuje tak i potřebu seberealizace. Pocit uţitečnosti můţe ţivotu staršího člověka dávat smysl. 54 Potřeba otevřené budoucnosti – naděje, perspektiva: je ve stáří zatíţena strachem z nemoci, ze samoty a bezmocnosti. Přijatelná představa vlastní budoucnosti bývá zaloţena na kompromisu, který klade důraz na zachování soběstačnosti a sebeúcty. 55 Předchozí text vyobrazuje jak úzkou návaznost má nízká saturace potřeb k poruchám sebepojetí seniora. Pokud se blíţe seznámíme a pochopíme poţadavky staršího člověka, zjistíme, ţe mnohé z nich nejsou nadstandardem, ale běţnou podmínkou našich „mladých“ ţivotů, jen s tím rozdílem, ţe nám v našem věku nejsou odpírány. A přitom jejich splnění nevyţaduje nadlidské výkony, jen vlastní lidskost.

54


55


27

3 SOCIOLOGIE STÁRNUTÍ A STÁŘÍ

Jednou z hlavních funkcí kaţdé kultury je vytvořit ochranný štít vlastním členům před chaosem a dodat jim jistotu, ţe mají ve světě důleţitou a neoddělitelnou úlohu, díky níţ se ocitají na koleji, vedoucí k budoucnosti a spolu s tím jsou schopni si zachovat zdravé sebehodnocení. Avšak i přes materiální blahobyt, zázračné výšiny pokroku, o jakých se nám v minulosti ani nesnilo, se zdá, ţe tváří v tvář ţivotu jsme bezradnější neţ byli naši předkové. Zatímco lidstvo zvýšilo svůj materiální blahobyt, nepokročilo moc daleko v tom, jak zlepšit obsah ţivota staršího člověka, kvalitu jeho proţívání. 56

3.1 Sociální aspekty stárnutí Stáří je, jak jiţ bylo i dříve uvedeno, obdobím výrazných sociálních změn, které mají neodvratitelný dopad na ţivotní způsob, osobnost seniora a jeho sebepojetí. Zásadní sociální změny jsou uvedeny v následujícím textu.

3.1.1 Odchod do starobního důchodu Odchodem z aktivního pracovního ţivota se mění sociální role seniora. S ukončením profese se sniţuje jeho společenská prestiţ. Ve společenském pojetí je často akceptován jako méněhodnotný, méněcenný aţ zbytečný. Odchod do důchodu hůře proţívají muţi, coţ má přímou souvislost s faktem, ţe se jedná o jeho první zásadní mezník v ţivotě. Lepší adaptaci ţen na odchod do důchodu usnadňuje i to, ţe mají moţnost pokračovat v některých návycích, jako jsou práce v domácnosti, péče o rodinu, vnoučata.57

56

Srov. CSIKSZENTMIHALYI, M., O štěstí a smyslu života, s. 23-29.

57

Srov. POLEDNÍKOVÁ, L., Geriatrické a gerontologické ošetřovateľstvo, s. 12-13.

28

3.1.2 Změny v ekonomickém zajištění Nedílným dopadem odchodu ze zaměstnání jsou změny v ekonomickém zajištění seniora, které jej omezují v zaţitých kulturních i společenských aktivitách. Sociálně ekonomická vyrovnanost jedince můţe být navíc dekompenzována nemocemi, rodinnými problémy, osamělostí, špatným bydlením. To vše s sebou nese rizika jako je ztráta ţivotního programu, maladaptace na stáří. 58

3.1.3 Handicap sociální interakce U seniora se sniţuje jeho manuální zručnost, nastávají problémy s orientací a postupně dochází k znemoţnění účasti na obvyklých sociálních vztazích. V důsledku tělesných i psychických změn a úbytku schopností se staří lidé často vyčleňují ze společnosti, coţ má negativní dopad ve sféře emoční. Samota a sociální izolace se mohou projevit potíţemi somatického rázu.59 Starý člověk je také vystaven tzv. generační osamělosti. Musí se smiřovat se smrtí svých vrstevníků. Nejtěţší je vyrovnat se se ztrátou ţivotního partnera, se kterou se setkávají častěji ţeny. Prevencí izolace a osamělosti ve stáří jsou kvalitní mezilidské vztahy a zejména funkční rodina seniora. Rodinné sítě působí jako bariéra proti osamělosti, vazby s dospělými dětmi a vnoučaty se stávají nejvýznamnějším zdrojem emocionálního uspokojení a článkem spojujícím se světem. 60

3.1.4 Změna ţivotního stylu Změna ţivotního stylu je nedílnou reakcí na odchod do důchodu způsobená nadbytkem volného nestrukturovaného času. Problémem se však můţe stát jeho smysluplné vyuţití. 61 Ţivotní způsob je postupně více ovlivňován úbytkem fyzických i psychických sil. Rozvijí se potřeba pomoci i v běţné, kaţdodenní činnosti. Soběstačnost seniora klesá, ztrácí svou

58


59

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 8-9.

60


61


29

autonomii a musí se smířit se závislostí na pomoci druhých. Všechny uvedené změny jsou však vysoce individuální.

3.1.5 Institucionalizace Umístění do domova pro seniory, popřípadě do jiné instituce, je významným mezníkem v ţivotě starého člověka. Představuje zásadnější změnu ţivotního stylu, a proto je obtíţnější a déletrvající i adaptace. Zátěţ spočívá v několika problémech: - Ztráta osobního zázemí, známého teritoria a s ním spojené identity. Jedinec ztrácí jistotu orientace a pocit bezpečí známého prostředí. V instituci můţe získat pouze anonymní roli obyvatele. - Potvrzení ztráty autonomie a soběstačnosti. Změna je interpretována a proţívána jako důsledek úpadku vlastní osobnosti. - Signál blíţícího se konce ţivota. Proces adaptace na nedobrovolné umístění do instituce má tři fáze, které připomínají dětskou separační úzkost. - První fáze odporu Objevuje se hostilita vůči tzv. náhradním viníkům, tj. vůči personálu, ale i spolubydlícím. Jedná se o projev pocitu frustrace a dalších negativních emocí, které senioři v této situaci proţívají. - Druhá fáze zoufalství a apatie Tato fáze následuje poté, kdyţ starý člověk zjistí, ţe jeho odpor nevede k ţádoucímu efektu. Rezignuje a ztrácí o všechno zájem, i o svůj ţivot. Můţe dojít k tzv. smrti z maladaptace. Počet úmrtí nově přijatých seniorů bývá početný. - Třetí fáze vytvoření nové pozitivní vazby Některým seniorům se povede navázat pozitivní vztah, např. s někým s personálu nebo s jiným obyvatelem domova, který jim pomáhá sdílet novou situaci a dává takovému ţivotu smysl. Přijatelnou adaptaci posiluje nově získané pohodlí a postupné pochopení a zvládnutí reţimu, jehoţ výhodou je jasná strukturace dne. 62 62


30

Adaptace na dobrovolný odchod do domova pro seniory bývá méně problematická. 63 Jarošová64 uvádí, ţe v materiálech SZO (Světová zdravotnická organizace) je jednou ze zdůrazňovaných priorit participace seniorů na ţivotě společnosti. Po roce 1990 vznikla v ČR řada seniorských hnutí a sdruţení, která jsou schopna prosazovat společné zájmy lépe neţ jednotlivec. U nás tak pracuje na celostátní úrovni např. Hnutí důchodců za ţivotní jistoty, Svaz důchodců a další.

3.2 Stáří a společnost Sociologie stáří je sociologií věkové skupiny. Zabývá se problematikou staré populace a dává podněty k řešení jednotlivých fenoménů. Sociální struktura kaţdé společnosti je spjata se

společenskými

vztahy.

Sociální

interakce

se

vţdy

promítají

do

hodnocení,

ale i sebehodnocení určité věkové skupiny. Proto se vyvíjí a mění postoj společnosti ke stáří. S tím souvisí i společenská role starých a jejich sociální status.65 V historii bylo stáří akceptováno, někdy uctíváno, častěji odmítáno. Obecně lze říci, ţe dokud bylo málo pravděpodobné, ţe se jedinec doţije vyššího či vysokého věku, bylo stáří spíše ctěno, a zdá se, ţe bylo povaţováno za záleţitost spíše individuální neţ společenskou. Na stáří se pohlíţelo jak, na výjimečnost, starcům byla připisována moudrost a domnělé nebo skutečné schopnosti. Negativní hodnocení stáří bylo historicky spojené s faktem „ujídání ze společného talíře.“ Stáří bylo ve skutečnosti synonymem bídy, chudoby, smutku a zoufalství. Společnost proto v dějinném procesu vytvářela podmínky pro relativní zachování důstojnosti ve stáří. Jiţ ve středověku byly zakládány chudobince, popř. starobince, kde nemocný, nebo starý člověk, neschopný se o sebe postarat, získal azyl. Se zvyšující se pravděpodobností doţít se vysokého věku se stáří stalo společenským jevem. Nebezpečí degradace stáří je nejvyšší v produktivní společnosti, a to přesto, ţe těmto lidem jiţ nehrozí bída a nouze, nýbrţ zásadní změna společenské role a status „ztráty programu“. 66

63


64

Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 32.

65

Srov. PACOVSKÝ, V., O stárnutí a stáří, s. 45-47.

66


31

V současném stupni rozvoje naší společnosti jde především o to, aby společnost přijala stáří jako realitu a „starou“ populaci jako svou nedílnou součást. Staří lidé nesmí zůstat bez role. Cílem je nikoliv segregace, ale integrace. Společnost má mít program stálého uplatňování lidí, uvědomit si, ţe i stáří potřebuje šance. Se stářím lze zacházet jako s kamenem, můţe se nechat pouze valit na společnost a způsobovat jí problémy, ale můţe se pouţít i jako součást pevné stavby společnosti. Důleţité jsou i správné sociální vztahy a sociální interakce mezi generacemi. Jestliţe interakce staré populace s celou společností nefunguje, vznikne uvnitř staré generace pocit izolovanosti, bezmoci a marnosti. To snadno donutí vnímavého jedince k budování vlastního privátního světa a k úniku do něho. Stařecký privativismus je rizikem sociální izolace provázený pocitem nejistoty a úzkostí. A tak se dostáváme od sociologických problémů stáří k problémům člověka a lidského jedince. Sociologové uvaţují o různých řešení problému. Existují dva modely přístupu. Teorie aktivity vychází z názoru, ţe pokud nemá starší člověk zdravotní potíţe, má zůstat po všech stránkách plně aktivní. Teorie stažení se naopak říká, ţe se stárnoucí člověk má v předstihu připravovat na odchod do důchodu a ze společnosti. Stáhnout se ze společnosti by se měl včas, odchod z aktivního ţivota se má dít pouze na základě dobrovolného rozhodnutí.67 Nepochybný je fakt, ţe včasné staţení se zdaleka nezaručuje spokojenost seniorů. Angaţování se je příznivější pro spokojený status stáří. 68

3.2.1 Pojetí stáří v jiných kulturách Vědeckou disciplinu, která se zabývá mezikulturními rozdíly, nazýváme etnogerontologie. Velice často se diskutuje o odlišnosti Západu a Východu (na Dálném východě poţívají staří lidé mnohem větší váţnosti neţ na Západě). S tím souvisí skutečnost, ţe relativně primitivní rozvojové země si obecně stáří váţí více a přičítají mu zvláštní status. Příčinou můţe být poměrná vzácnost stáří v daných společnostech a také to, ţe v kultuře postrádající psanou formu jazyka, mohou být staří lidé obzvláště ceněni pro své vzpomínky na minulost.69 Vnímání stáří v jednotlivých zemích našeho světa se různí. 67


68


69

Srov. STUART-HAMILTON, I., Psychologie stárnutí, s. 174.

32

V Indii, Tibetu nebo Číně jsou staří lidé celou společností oslavováni, ţe opustili společenský ţivot a ţijí v ústraní. Senioři se na tuto roli připravují celý ţivot, neděsí je samota. Eskymáci mají také své zvyklosti. Pokud se starý člověk stane nemohoucím, postaví mu iglú z ledu a tam ho ponechají. Tento zvyk je starými lidmi respektován, je pokládán za úctu. Starý jedinec je tak sám, připraven na moţný odchod. V japonské rodině mají velké slovo staré ţeny. Blízký východ stáří ctí a obecně je povaţuje za vrchol ţivota. Ţena v islámských zemích získává váţnost aţ po menopauze, můţe pak vstupovat do světa muţů i se svým názorem. U indických kmenů začnou ţeny při dovršení klimakteria nosit jiný šat a roste jejich společenská pozice. Úcta ke stáří je v těchto skupinách dána také tím, ţe většina lidí je negramotná a zkušenosti, znalosti i informace se předávají ústně, tzv. mezigeneračně. 70 Předešlá skutečnost koresponduje s faktem dnešní moderní doby. Dnešní technické vynálezy a přesycenost informacemi narušují pravidla lidské sounáleţitosti. Moderní komunikační prostředky ochuzují o lidská setkávání, o proţitky a záţitky lidského společenství a také o poznání lidského smyslu, být člověkem. Seniorům ubývá potřeba předávání informací z generace na generaci. Pohledy jednotlivých kultur na stáří se v mnohém liší. Z pohledu evropana se mohou zdát některé způsoby přístupu ke stáří cizích kultur tvrdé a společensky nepřijatelné, jiné těţko pochopitelné, ale i přesto je v jejich mravech vţdy zachována úcta i respekt ke stáří.

3.3 Ageismus – mýty a předsudky o stáří Moderní doba a v ní ţijící společnost, pro kterou jsou současnými atributy tvrdý individualismus, úsilí dosáhnout vzdělání, vytváření osobitých ţivotních stylů, touha po moci a úspěchu, to vše vytváří nebezpečí přehlédnutí základních lidských hodnot jen tak se zastavit a pomoci bez nároku na odměnu. Společenskou prestiţ má mládí, krása, ladnost, síla a relativní dokonalost. Některé mediální kampaně zesměšňují staré lidi. Televizní reklamy pokřivují vidění světa, a tedy i obraz stáří. Mnoho sociologů hodnotí současnou civilizaci jako

70


33

orientovanou na výkon a následný výdělek. Průzkumy upozorňují na fakt, ţe se senioři cítí odstrčeni, ztrácejí sebedůvěru ve vlastní ţivot.71 V dnešní společnosti se objevuje nový termín ageismus – diskriminace na základě věku. Daný pojem současně zahrnuje negativní představy a mýty o stáří. Některé projevy diskriminace jsou zřejmé, některé v podtextu nevyslovené.72 Z těchto často deklarovaných jsou to: stáří je ekonomická zátěţ; stáří je nemoc; staří lidé jsou všichni stejní; staří nemají, čím by naší společnosti mohli přispět… Negativní pohled stáří se odráţí i v uměleckém směru, karikatura jako zvláštní druh kreslířského umění akcentuje ve své tvorbě „břemena stáří“. 73 V duchu ageismu mladý člověk smí být popudivý či hostilní bez toho, ţe by byl označován za podivína. Mladý člověk můţe zapomenout adresu nebo jméno a nikdo s ním nejedná jako s dementním. Stereotypy o stáří vznikají z předčasného zjednodušeného hodnocení či z černobílého myšlení. 74 V naší společnosti stále přetrvává model, který úspěšné stárnutí spatřoval v trávení volného času v klidu doma. V ochotě přijmout změny sociálních rolí, dobrovolně nést sociální osamělost ve stáří a postupně se tak vzdát společenských i ţivotních rolí a odpočívat doma s myšlenkou „vţdyť si to zaslouţím, napracoval jsem se dost“. Proto ani společnost nepřipravovala s odchodem jedince do důchodu nějaké programy pro seniory, ti dostali nálepku důchodce a s tím „zmizel“ jejich ţivotní příběh. Současní senioři jsou skupinou velice vnitřně heterogenní, stáří jednotlivce je velmi individuální, ovlivněné minulostí a současností. Většina současných seniorů proţila jednu nebo obě světové války, padesátá léta, tři měnové reformy, normalizaci, i politické změny po roce 1989. Jejich ţivot jim přinesl mnoho ztrát, úzkostí, na vlastní kůţi poznali, co znamená nedostatek. Proměny doby poznamenaly hluboce jejich osudy, náhled na současnost i vizi jejich budoucnosti. Museli si hodně odříkat, naučili se ţít skromně a jsou stále připraveni myslet na horší časy a šetřit. Jsou zvyklí očekávat pomoc od ostatních a té se nějak nedostává.75

71


72

Srov. Tamtéţ, s. 46.

73


74


75


34

Mezi hlavní zdroje ageismu řadíme: - Strach ze smrti. - Důraz na mládí a krásu. Staří lidé jsou ignorováni, pokud jsou zobrazováni tak v negativním světle. - Neproduktivita. Oba konce ţivotního cyklu – dětství či stáří – jsou neproduktivní. Děti jsou viděny jako investice, kdeţto stáří jako finanční zátěţ.76

→

Obr. 2 – Ukázky stáří pohledem ageismu versus model aktivního stáří 77

3.3.1 Vztah ageismu k vlastnímu sebepojetí Ageismus a vlastní sebepojetí jsou úzce spjaty. Podobně jako malé dítě, které ve svém okolí bude slýchávat chválu na vlastní osobu, postupně samo zvnitřní daný posudek ostatních do vlastního sebehodnocení a bude motivováno k dalšímu osobnostnímu rozvoji. Stejně tak i senior často uvěří většinovému hodnocení sama sebe, které přichází ze společnosti ať v pozitivním či opačném směru. Jsou uváděna tři stádia, kterými člověk můţe procházet s postupujícím věkem. První stádium: Jednotlivec je přístupný k přijetí nálepky, která způsobuje ztrátu jeho původní role, v daném případě se jedná o nálepku důchodce.78

76

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Ageismus – průvodce stereotypy a mýty o stáří, s. 15-16.

77

Ukázky stáří pohledem ageismu versus model aktivního stáří, [online], http://www.google.cz/images?um=1&hl=cs&biw=1280&bih=585&tbs=isch%3A1&sa=1&q=st%C3%A1%C5%99%C3% AD&aq=f&aqi=g2&aql=&oq=. [cit. 2011-08-01].

78


35

Druhé stádium: Upevňuje se závislost na vnější nálepce. Je-li nálepka převáţně kladná, syndrom ztráty sebeúcty se nevyvíjí. Je-li spíše negativní rozvíjí se třetí stádium. Třetí stádium: Ztráta sebeúcty, kdy je vlastní proţitek stáří charakterizován pohledem společnosti. Senior přijímá negativní postoje společnosti a rozvijí se jeho závislá role. Vnímá ztrátu dovedností, označuje sebe jako nekompetentního, nemocného. 79 Osoby vystavěné předsudkům a diskriminaci přijímají dominantní skupinový záporný obraz a chovají se tak, jak tomu odpovídá společenský stereotyp. Ageistický postoj obrací vůči sobě samotnému. Důsledky diskriminace stáří mohou mít řadu podob. Jako příklad lze uvést alkoholismus, zneuţívání psychotropních látek, sebevraţdy, odsun do segregovaného bydlení. 80 Zapírání skutečného věku je běţné. Snaha o věčné mládí se odráţí v představě nesmrtelnosti bohů, v literárních dílech, ale i v realitě podstupováním plastických operací, vlasových transplantací či barvením vlasů. Tato praxe je rozšířená, ale soustavná a přetrvávající snaha po věčném mládí můţe snadno směřovat k prohře pro ty, kdo se pokouší zastavit přirozený proces stárnutí. Moţná se domníváte, ţe stereotypy jsou jen předsudky, které se týkají chování ostatních lidí, ţe nesouvisí s uvaţováním a nezpůsobují, ţe se mnozí chovají zvláštním způsobem. Stereotypy spojené se stářím jsou záludné, protoţe působí v našem podvědomí. Jsou zavedeny v dětství, a kdyţ stárneme, nepřehodnotíme je. Stereotypy mohou omezovat, brzdit způsob vyjadřování, sniţovat výkon, a dle vědců i sníţit očekávanou délku ţivota. Ciccotti uvádí výsledky studie podle níţ, osoby, které vnímají stáří pozitivně ţijí o 7,5 let déle neţ ty, které mají o stáří negativní představu. Vliv stereotypu o stáří se také ukázal významnější neţ nekuřáctví, absence nadváhy, nebo dokonce pravidelná aktivita, protoţe ţádný z uvedených faktorů nepřidal nositeli více neţ tři roky ţivota. 81

79


80


81

Srov. CICCOTTI, S., Lépe porozumět sobě i ostatním, s. 120-123.

36

3.4 Konformismus Konformismus znamená změnu názorů jedince podle názorů ostatních lidí. Mají názory ostatních lidí vliv na vaši volbu a rozhodování? Lidé na podobnou otázku odpovídají vesměs záporně. Kaţdý si představuje, ţe je silná a solidní osobnost. Realita ukazuje, ţe je to jinak a ţe máme velmi často tendenci přiklonit se k loajálně uvaţující většině, řídit se podle módy, zkrátka – být konformní. Příčiny konformismu: - Podléhání vlivu informace. Pokud spolu souhlasí více lidí, znamená to, ţe mají pravdu. - Následování a ochota souhlasit jako způsob vyhnout se negativním důsledkům, přestoţe třeba většinový názor odmítáme. - Identifikace. Vztahování se ke svým idolům, přizpůsobování se současnému kultu módy apod. - Interiorizace. Změna názoru kvůli někomu, kdo je expert, je důvěryhodný. 82 Měli bychom mít na paměti, ţe vyslovení svého názoru, který neodpovídá tomu, co bylo skupinou shodně řečeno, neovlivní přítomné posluchače, protoţe souhlas s vaším názorem by naznačoval odchylku od zbytku skupiny. Avšak získáte tak brzy nepřímý vliv. Jako byste nasadili do hlav přítomných osob virus, který se tam pomnoţí a začne šířit a zanedlouho ovlivňovat většinu. V dané skutečnosti osobně spatřuji úlohu a roli zdravotnických pracovníků v podpoře reálného pohledu na stárnutí a stáří. Daný názor podporuje současná realita, v níţ dochází ke geriatrizaci medicíny, a proto je nezbytným předpokladem nelékařských zdravotnických pracovníků zvyšování jejich kvalifikace v daném oboru, seznámení se s problematikou fenoménu stáří, specifiky týkajících se bio-psycho-sociálního ţivota seniorů a následně získanými vědomostmi působit proti ageistickým myšlenkám, názorům a postojům těch méně znalých.

82


37

4 PSYCHOLOGIE STÁŘÍ

Fyziologické stárnutí je normální součástí ţivota člověka a jeho základním rysem je vysoká individuálnost. Fyzické a duševní kvality jedince závisí na schopnostech člověka v minulosti. V tomto pohledu je nezbytné, aby byl senior prvotně posuzován v kontextu celé existence, nikoliv jen označen za senilního. Kaţdý jednotlivý rys osobnosti staršího člověka dotváří jedinečnou mapu, která umoţňuje orientaci v členité krajině jeho vnitřního světa. Symbolický význam toho, co osoby tohoto věku říkají, cítí a jakým způsobem reagují na proces stárnutí je v pochopení problematiky stáří obrovský. Překládání takového chování nám můţe poskytnout řadu informací týkajících se osobnosti jedince, dysfunkce jeho rodiny, rysů a potřeb i přání seniora, které tvoří základní stavební kámen účelné změně postojů, názorů a chování celé společnosti i ve zvyšování kvality jeho ţivota.83

4.1 Modely adjustace Proţívání stáří a stárnutí závisí na individualitě kaţdého seniora. Podle toho se objevují u seniorů různorodé pocity při očekávání stáří, variabilní reakce na změny provázející stárnutí a liší se i způsoby, jak se se stářím a jeho fenomény snaţí vyrovnat. Minibergerová a Dušek prezentují tyto modely vyrovnávání se se stářím: - Konstruktivnost: Jedinec se smířil s faktem stárnutí a stáří, je soběstačný, realizuje přiměřené cíle a plány. Má vysokou schopnost adaptace a tolerance. Se zájmem hledí do budoucnosti, navazuje pozitivní sociální vztahy. - Závislost: Tato strategie má povahu pasivity, krédem takového člověka je „ať se ostatní postarají.“ Tento člověk je poměrně vyrovnaný, rád se vzdal své profese a odešel do důchodu. - Obranný postoj: Zaujímají jej lidé, kteří byli profesionálně i společensky úspěšní. Jsou soběstační a jsou na to hrdí. Odmítají pomoc, aby ukázali, ţe nejsou závislí, ţe pomoc nepotřebují, nejsou vlastně staří.84 83 84

Srov. HAJNÝ, M., Smysl symptomů, [online], http://derewi.blog.cz/0704/smysl-symptomu-1. [cit. 2011-08-01]. Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 7-8.

38

- Hostilita: Osoby patřící do této kategorie měli jiţ během svého aktivního ţivota tendence svalovat vinu za své neúspěchy na druhé, v jednání s lidmi byli agresivní a podezřívaví. Ţijí v ústraní, hrozí jim izolace, dávají najevo svůj odpor k představě stáří. Závidí mladým lidem a jsou vůči nim nepřátelští. - Sebenenávist: Reprezentanti této skupiny se liší od předcházející jen tím, ţe nepřátelství obracejí vůči sobě samým. Zanedbávají sociální styky, cítí se osamělí a zbyteční. Na svůj předchozí ţivot hledí kriticky a pohrdavě. Věří v osudovost ţivota a povaţují se za oběť.85 Lidé s prvními třemi charakterovými rysy se dokáţou velice dobře vyrovnat se stářím, zatímco lidé ze zbylých dvou skupin většinou tak úspěšní nejsou.86 Není snadné odhadnout při prvotním kontaktu se stárnoucím člověkem, se kterým způsobem vyrovnávání se identifikoval, avšak je nutné podotknout skutečnost, ţe ať je jeho postoj vyrovnávání se s procesem stárnutí jakýkoliv, je nutné mu zachovat důstojnost, úctu a respekt, protoţe málokdo z nás dokáţe předem s jistotou odhadnout, se kterou variantou se v průběhu stárnutí sám ztotoţní.

4.2 Psychické aspekty stárnutí Při fyziologickém stárnutí a stáří se kvalitativně nemění struktura osobnosti. Pro kvalitu psychiky ve stáří má zřejmě větší význam osobnost člověka neţ kalendářní věk. Problém celkového psychického profilu seniorů tkví v tom, ţe mnohé vlastnosti, které rádi připisujeme stáří, nejsou důsledkem věku, ale individuálních zvláštností osobnosti. Proto řada autorů pokládá za správné poznat nejprve ţivotní dráhy jednotlivců a poté teprve odvodit portrét seniorů.87 Charakteristické osobnostní rysy ovšem získávají nebo upadají ve své intenzitě. Říkává se, ţe stáří koriguje povahu. Z úzkostného člověka se ve stáří muţe stát hypochondr, opatrnost se můţe vystupňovat v nedůvěřivost, šetrnost v lakotu. Zhrzená a stárnoucí krasavice, neschopná přijmout proces stárnutí jako fakt, se stává závistivou, pomstychtivou ba dokonce i zlou.

85


86

Srov. STUART-HAMILTON, I., Psychologie stárnutí, s. 157.

87


39

Kdo vyhledával konflikty a cítil se v nich jako ryba ve vodě, dospívá v seniorském věku do podoby nesnášenlivého a vztahovačného kverulanta.88 Změny nastávají zejména v oblastech percepce, kognice, inteligence, emoce. Dané oblasti a jejich přeměny v období stáří jsou podrobněji rozebrány v následujících oddílech.

4.2.1 Percepce Minibergerová89 uvádí, ţe u 90 % seniorů se objevuje zhoršení zrakové percepce. U 30 % seniorů se objevuje zhoršení sluchové percepce. Zhoršení sluchu i zraku s sebou přináší omezení v pracovní i zájmové činnosti, ztrátu výkonu, sníţenou schopnost komunikace v sociálních interakcích, ohroţení bezpečnosti. Zhoršené vnímání omezuje jedince v sociálním začlenění, které navíc komplikuje omezená schopnost rozpoznat poruchu percepce a jedinec tak můţe být v očích veřejnosti nesprávně pokládán za dementního. Tuto realitu vystihuje sdělení „Kdyţ je člověk nahluchlý, vypadá jak přiblblý.“90 Smyslová deprivace vznikající v návaznosti na menší příjem zevních informací vede k postupnému odtaţení od reality, omezení činnosti navozuje pocity nudy, nejistoty, úzkosti aţ deprese a následně poruchy sebepojetí.

4.2.2 Kognice V oblasti paměti a učení dochází k patrným změnám. Zhoršuje se krátkodobá paměť, tzn. senior si hůře pamatuje nové události. Ve srovnání s mladší skupinou potřebují starší lidé čtyřikrát více doby na naučení se úkolu, dvaapůlkrát více opakování k úplnému naučení se úkolu a udělají čtyřikrát více chyb. 91 To vše můţe vyvolat, pod nesprávným přístupem okolí, pocity méněcennosti a sníţení motivace k aktivnímu přístupu seniora. Je nutné upozornit na fakt, ţe se jedná o heterogenní skupinu populace a změny jsou ryze individuální, coţ platí i pro následující část podkapitoly.

88


89


90 91

Srov. VÁGNEROVÁ, M., Psychologie pro pomáhající profese, s. 211. Srov. MINIBERGEROVÁ, L., DUŠEK, J., Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory, s. 8-9.

40

4.2.3 Inteligence Vzestup intelektových schopností je moţný i v období stárnutí, vţdy záleţí na angaţovanosti jedince. Stárnutí intelektuálních sloţek lze oddálit jejich stálým posilováním aktivní činností. Inteligence má své dvě komponenty: fluidní, která je vyuţívána při řešení úkolů (převaţuje v mladším věku) a krystaloidní, která je výsledkem celoţivotního procesu učení a opírá se o dlouho shromaţďované schopnosti a zkušenosti (vykazuje vzestup i ve stáří). S věkem klesá psychomotorické tempo, staří lidé proto pochopitelně podávají horší výkon v časově limitovaných úkolech. 92 K závaţnému trápení seniorské populace patří duševní poruchy s úpadkem intelektu a paměti. Se ztrátou paměti ztrácí jedinec vše, co tvoří kontinuitu jeho osobnosti, ztrácí různě rychle svoje jáství, spojení s jeho minulostí i budoucností a můţe nesnesitelně bloudit i v jeho přítomnosti. Potom je ovšem nemoţné dojít ke zralému vyrovnávání s vlastním ţivotem.93 V tomto směru je nezbytná motivace jedince okolím k aktivní účasti, která předejde tomu, aby se jedinec stáhl do sebe a vyčlenil ze společnosti s pocity nepotřebnosti, zbytečnosti a ovlivnit tak jeho sebeopojení pozitivním směrem.

4.2.4 Emoce V citovém proţívání dochází k celkovému oploštění, sniţuje se intenzita emocí. Emoce jsou labilnější. Staršího člověka jiţ nové události tolik nevzrušují a nezaujmou jako mladého jedince. Stárnoucí jedinec se špatně adaptuje na změny. Objevuje se introverze a egocentrismus. Uvedené změny v citovém proţívání spolu se sníţenou schopností komunikovat v závislosti na zhoršení percepce vedou k tomu, ţe se senior můţe ocitnout v sociální izolaci, coţ provází pocity osamělosti, méněcennosti, zbytečnosti. 94 Haškovcová konstatuje, ţe ve stáří dochází k obratu od materiálních hodnot k duchovním hodnotám. Mění se také hierarchie osobních hodnot, postoje k sobě samému, k druhým lidem a ke společnosti. U sebehodnocení pak můţe vzniknout rozpor mezi tím, jak jedinec hodnotí společnost a mezi subjektivním vědomím vlastní hodnoty. 95 92

Srov. JAROŠOVÁ, D., Péče o seniory, s. 26.

93

Srov. PIDRMAN, V., Změny jednání seniorů, s. 10.

94


95


41

5 PŘEDPOKLAD REÁLNÉHO SEBEPOJETÍ STÁRNOUCÍ POPULACE

Zdravotní potenciál ve stáří je moţné hodnotit nejen délkou ţivota (aspekty mortality), ale především funkční zdatností (aspekty disability) a zdravím podmíněné kvality ţivota (aspekty seberealizace, důstojnosti, autonomie, participace). Potenciál stáří bychom mohli odvozeně od definice potenciálu zdraví formulovat jako souhrn všech zachovalých fyzických, psychických, sociálních a duchovních schopností a zkušeností. Pokud přijmeme tuto formulaci, lze pojem pozitivní stáří chápat jako aktivní vyuţívání a rozvíjení všech zachovaných fyzických, psychických, sociálních a duchovních schopností a zkušeností, a to bez ohledu na skutečnost, v jaké míře jsou zachovány. Společnost by měla vyuţít potenciál své stárnoucí generace a vytvořit mezigeneračně soudrţnou a věkově inkluzivní komunitu. 96 Kvalita ţivota ve stáří je dána subjektivním naplněním očekávání a uspokojováním potřeb. Poţadavky na kvalitu ţivota představují poţadavky na ekonomické zajištění, dostatečné společenské vztahy, psychický rozvoj a naplnění duchovních potřeb. Mezi základní komponenty kvality ţivota patří: - bytí fyzické, psychické a spirituální; - příslušnost k vnějšímu prostředí hmotnému a sociálnímu; - seberealizace – dosahování osobních cílů. Naše společnost stejně jako společnost v celé Evropě se musí přizpůsobit demografickému vývoji. Demografické stárnutí se označuje jako tzv. tichá revoluce. Avšak jsme na tuto revoluci připraveni? Víme, jak má vypadat zdravé stárnutí? 97 Za kvalitu ţivota ve stáří a aktivní zapojení se do společnosti nesou nedílnou odpovědnost jednotlivci i společnost. Důstojné a aktivní postavení starších lidí vyplývá z aktivního přístupu k ţivotu a odpovědnosti za vlastní zdraví. Společnost by pak měla poskytovat podmínky a rovné šance lidem v kaţdém věku, měly by být dodrţeny principy sociální ekvity. 98

96

Srov. ZDRAVÍ 21., s. 25.

97

Srov. ČELEDOVÁ, L., ČEVELA, R., Výchova ke zdraví: Vybrané kapitoly, s. 83-86.

98


42

Jako optimistická vize se jeví teorie aktivního stárnutí. Aplikace teorie aktivního stárnutí však předpokládá reorganizaci stávajícího rozdělení ţivotních etap na mládí, dospělost a stáří a nahrazení modelem kontinuálního prolínání vzdělávání, práce a volnočasových aktivit. Většina seniorské generace je však unavena jak svým způsobem ţivota, tak devastujícím okolním prostředím. Úkolem dnešní společnosti zůstává zapojit co moţná nejvyšší počet dnešní populace do procesu aktivního stáří. Za tímto účelem v současnosti vznikají a rozvíjejí se různé programy pro seniory i organizace na národní i mezinárodní úrovni.99 Za mnohé jmenuji např. sdruţení Život 90, který přispívá svou humanitární činností k řešení specifických problémů seniorů, umoţňuje jim aktivně a smysluplně ţít v jejich vlastním domově tak dlouho, jak je to jen moţné. Mezinárodní program podpory Zdraví 21 jehoţ součástí je cíl zdravé stárnutí, který je zaměřen na zvyšování kvality ţivota seniorů. Dílčí projekty jako jsou Veselí senioři, Senioři vítáni, které dané věkové kategorii poskytují různorodou sféru aktivit, slev a výhod v oblasti zájmových aktivit (počítačové kurzy, společenské akce, sportovní vyţití…), které napomáhají jedinci k jeho integraci a aktivnímu způsobu ţivota.

99

Srov. ŠTILEC, M., Program aktivního stylu života pro seniory, s. 131.

43

6 ROLE ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ PŘI VYTVÁŘENÍ REÁLNÉHO POSTOJE SENIORŮ V OBLASTI SEBEPOJETÍ

Překročení hranice stáří (např. dosaţení uzlového ontogenetického bodu) neznamená automaticky, ţe se jedinec stává geriatrickým pacientem. Hlavním indikátorem by neměla být věková hranice, ale křehkost a profit ze specifického geriatrického reţimu s prevencí geriatrického

hospitalismu,

z koncentrace

ošetřovatelských a rehabilitačních technik.

100

geriatricky

kvalifikovaného

personálu,

V procesu utváření reálného sebepojetí seniorů

mohou zdravotničtí pracovníci sehrát významnou roli.

6.1 Priority geriatrické péče a sluţeb pro seniory V souvislosti se zdravotní péčí o geriatrické pacienty opětovně poukazuji na teorii lidských potřeb, kde je nutno zdůraznit, ţe k závaţným pochybením a k nízké kvalitě péče dochází při omezení zájmu pečujících osob převáţně, ba výlučně na základní biologické potřeby. Klienti takové péče jsou nakrmeni, „zastláni“ v čistém lůţku, ale strádají ztrátou kompetencí, komunikační a senzorickou deprivací, ztrátou ţivotní smysluplnosti a autonomie. Kvalita ţivota souvisí především s naplněním vyšších ţivotních potřeb (mít soukromí, komunikovat, poznávat, někam přináleţet, být pozitivně přijímán, zaţívat úspěch, lásku apod.). Od teorie potřeb se odvíjí priority v přístupu ke starým lidem bez ohledu na jejich zdravotní stav a funkční zdatnost.101 Mezi základní principy v péči o geriatrické pacienty patří: - Autonomie – zachovaní rozhodovacích kompetencí, kontroly nad děním, soukromí; jde o závaţný moment jak v upřednostňování domácí péče v přirozeném prostředí před péčí ústavní, tak v přístupu k pacientům v ústavní péči s jejím zcivilněním;

100

Srov. KUBEŠOVÁ, L., Zdraví pro třetí věk, s. 7-9.

101


44

- Důstojnost – respektování osobnosti, soukromí, studu, vyloučení takových forem péče a chování, které senior vnímá jako poniţující (např. omezující prostředky, infantilizace), prevence nevhodného zacházení, zanedbávání či dokonce násilí vůči klientům; 102 - Smysluplnost – pomoc při hledání ţivotní náplně, podřízení zdravotní péče sociální roli, zcivilnění dlouhodobé péče, animační programy, které oţivují zvláště ústavní prostředí, prevence komunikační a senzorické deprivace; - Participace – zapojení do ţivota komunity, sdílení problémů, podíl na rozhodování (v rámci rodiny i dlouhodobé péče), komunikování. 103 K základním nástrojům kvalitní péče patří zájem o pacienta, respekt k jeho osobnosti a vůli s maximálním moţným ponecháním kompetencí (kontroly nad děním) a s důrazem na nepodceňování jeho schopností, posilováním pacientovy zodpovědnosti, aktivním, empatickém naslouchání, abychom pacienta nejen slyšeli, ale také vnímali a snaţili se jej pochopit, a profesionální komunikace přiměřená limitacím pacienta (viz příl. 4, str. 127). Změny sebepojetí seniorů jsou nepřímým projevem dehumanizace medicíny, která se přespříliš koncentruje na záchranu ţivota a na rozpoznávání a léčbu chorob, zatímco paliativní péče, ochrana důstojnosti a smysluplnosti ţivota jsou povaţovány pouze za jakýsi přívaţek. Přitom právě u geriatrických pacientů s chronickými zdravotními problémy je mnohdy důleţitější důraz na důstojnost a paliaci. K častým formám a příčinám sniţování hodnoty sebe sama u geriatrických pacientů patří: -

nerespektování pacientovy vůle, neadekvátní odnímání kompetencí a kontroly nad děním;

-

nerespektování pacientova soukromí a jeho autonomie;

-

nerespektování pacientova studu (nepřiměřené obnaţování, nedostatečné oblečení);

-

vybízení pacientů k močení do absorpčních plen, odmítaní pomoci k pouţití toalety;

-

poniţující a paralyzující krmení a mytí místo dopomoci k sebeobsluze;

-

anonymizace pacienta, odnímání jeho osobitosti;

-

zdětinšťování (infantilizace) starých lidí včetně nevhodného oslovování;

-

nedostatečné komunikování, aţ zvěcnění starého člověka;

-

přeceňování výskytu a závaţnosti kognitivního deficitu (falešně pozitivní diagnostikování syndromu demence);

-

obecné podceňování schopností starého člověka. 104

102

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi,

103


s. 12-14.

45

6.2 Novodobá péče o seniory Péče o občany, kteří se z jakéhokoliv důvodu nemohou o sebe postarat, patří k morálním povinnostem těch, kteří jsou zdraví a produktivní. Tak tomu bylo po staletí ve všech kulturách. Situace se změnila se změnami ţivotního stylu. V mladých rodinách dnes oba partneři pracují a ve zbývajícím čase se sotva stačí postarat o své děti. Rodiny bydlí často v malých, nedostačujících bytech. A navíc mnozí senioři potřebují celodenní péči a noční dohled, coţ jim děti nemohou zajistit. Mnohdy se nejedná o sobectví dětí, ţe se nemohou postarat o své rodiče, ale součást dnešní reality. Je tedy na místě, ţe lidé, ať uţ v jakémkoli věku, kteří z nějakého důvodu ztratili soběstačnost, odcházejí ţít do domovů pro seniory či podobných zařízení. 105 Tam by měli najít nový, bezpečný domov, kde budou moci spokojeně ţít. Nový domov by měl poskytovat nejen důstojné bydlení a nutnou zdravotní péči, ale také moderní prevenci patologického chátrání, a to jak fyzického, tak duševního. Měl by poskytovat radost a motivaci k ţivotu, kterému by vracel smysl a hodnotu. Avšak obyvatelé některých sociálních zařízení bývají často odsouzeni ke stresu z nudy, nedostatku aktivity a stimulace. Dostavuje se apatie a deprese. Mnohá zařízení se tak stávají smutnými čekárnami na smrt, která bývá vykoupením. V moderním přístupu ke stárnutí a k péči o seniory se setkáváme s dynamickou teorií stárnutí, která identifikuje člověka jako komplexní dynamický proces, mající do určité míry schopnost regenerace. Činností se funkce lidského těla i mysli posilují, udrţují a rozvíjejí. Nečinností se ztrácejí. Jak jiţ bylo řečeno, stáří není nemoc. Nemoci mají mnoho různých fyziologických i psychosociálních příčin, ve kterých hraje důleţitou roli osobnost, ţivotní styl člověka, prostředí, ve kterém ţije, strava a návyky. Z tohoto důvodu mají být v péči zohledněny všechny uvedené faktory. Dané změny v myšlení by měly znamenat odklon od čistě lékařského modelu k modelu holistickému a humanistickému, jak se tomu ve světě jiţ děje a objevuje se i v podmínkách naší kultury. Tento nový model bude pak určovat i nový obsah péče. K novému myšlení a postoji musí být ovšem lidé školeni a vycvičeni. Vedle „tradičních“ zaměstnanců, lékařů,

104

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 33.

105

Srov. RHEINWALDOVÁ, E., Novodobá péče o seniory, s. 10-12.

46

speciálně vyškolených sester v daném oboru a ošetřovatelek má být v kaţdém zařízení terapeuticko-rekreační pracovnice, která se stará o denní zábavně-terapeutický program zahrnující aspekt konverzace, interakce, aktivity, zájmové krouţky, stimulace smyslů, relaxaci. 106 Nemalou úlohu ve zvyšování kvality ţivota seniorů a změně názorů i postojů společnosti shledávám v roli sester, jejichţ hlavním cílem by mělo být zvyšování kvalifikace v oboru gerontologie a geriatrie a následná projekce získaných informací v praktickém ţivotě. Pomocí výše uvedených postupů lze následně vytvořit komplexní péči o fyzické, mentální a duchovní potřeby člověka, která respektuje individualitu, rozvíjí a zvyšuje hodnotu jedince, pozitivně působí na jeho sebepojetí a zvyšuje kvalitu ţivota.

106

Srov. RHEINWALDOVÁ, E., Novodobá péče o seniory, s. 10-12.

47

EMPIRICKÁ ČÁST

7 CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

Cíl 1 Zmapovat názory laické veřejnosti na ovlivnění sebepojetí procesem stárnutí v závislosti na stanovených determinantách (pohlaví, vzdělání, pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů, způsob trávení volného času, přítomnost chronického onemocnění). 1H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi demografickými charakteristikami respondenta (pohlaví, vzdělání) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. 1HA: Existuje statisticky významná závislost mezi demografickými charakteristikami respondenta (pohlaví, vzdělání) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. 2H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pocitem spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů. 2HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pocitem spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů.

3H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a způsobem trávení volného času. 3HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a způsobem trávení volného času.

4H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a přítomností chronického onemocnění. 4HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a přítomností chronického onemocnění.

48

Cíl 2 Zhodnotit významné činitele sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí u dotazovaného vzorku respondentů. 5H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi důleţitými činiteli sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí. 5HA: Existuje statisticky významná závislost mezi důleţitými činiteli sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí. Cíl 3 Zhodnotit preferovanou ţivotní periodu ve vztahu ke stanoveným determinantám (postoj k procesu stárnutí, význam věku ve vlastním sebehodnocení). 6H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a postojem respondenta k procesu stárnutí. 6HA: Existuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a postojem respondenta k procesu stárnutí. 7H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a významem věku ve vlastním sebehodnocení. 7HA: Existuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a významem věku ve vlastním sebehodnocení.

49

Cíl 4 Zhodnotit vztah mezi postojem k procesu stárnutí a stanovenými determinanty (pohlaví, způsob trávení volného času). 8H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a pohlavím. 8HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a pohlavím.

9H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a způsobem trávení volného času. 9HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a způsobem trávení volného času.

50

8 METODIKA ŠETŘENÍ A ORGANIZACE PRŮZKUMU

Cílem diplomové práce bylo zmapovat názory laické veřejnosti na ovlivnění sebepojetí procesem stárnutí v závislosti na stanovených determinantách. Zároveň zhodnotit významné činitele sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí i vztah mezi postojem k procesu stárnutí ke stanoveným činitelům. Další naší snahou bylo, zjistit preferovanou ţivotní periodu a její závislosti k příslušným determinantám. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na populaci ve věkové kategorii nad 55 let a to z toho důvodu, ţe dané vývojové období je dle našeho názoru z hlediska problematiky fenoménu stáří nejcitlivější. Dotazníkové šetření probíhalo na území jihomoravského kraje ČR. Tato etapa byla nejdelší a časově nejnáročnější z celkového harmonogramu průzkumu. Vlastnímu sběru dat předcházela široká rešerše odborné literatury a zdrojů. Pro získání potřebných údajů byla zvolena metoda anonymního dotazníku (viz příl. 6, str. 130).

8.1 Volba výzkumné metody a její zdůvodnění

Pro výzkumné šetření byla zvolena metoda dotazníku a to z toho důvodu, ţe pomocí této metody lze v krátkém časovém úseku získat poměrně velké mnoţství dat a následné statistické zpracování je zdrojem relevantních informací ke splnění cílů diplomové práce od poměrně velkého počtu respondentů. Negativ plynoucích z volby této výzkumné metody jsme si byly během šetření vědomy a snaţily jsme se je co v nejvyšší míře eliminovat. Relativní nevýhodou zvolené metody šetření je nedostatečný osobní přístup při získávání dat. Další moţná nevýhoda spočívá v omezené moţnosti zajistit pravdivost zvolených odpovědí, zjistit jaká je realita vlivu procesu stárnutí na sebepojetí. Metoda, ale zajišťuje anonymitu respondentů, která je při šetření oblasti vnímání obrazu sebe sama více neţ ţádoucí. Distribuce dotazníkových formulářů probíhala buď osobně autorkou šetření a prostřednictvím kontaktních osob (přátel), kteří byli poučeni o významu a odpovídajícím způsobu šetření a tvořili tak kompetentní prostředníky mezi autorkou a dotazovanými respondenty. Navíc

51

jsme v úvodní části dotazníku uvedly elektronický kontakt na autorku šetření, který mohli dotazovaní vyuţít v případě vzniklých nejasností. Vlastní dotazníkový formulář obsahuje uzavřené a polouzavřené poloţky. Pod některými otázkami byl ponechán prostor pro eventuální vyjádření, či doplnění odpovědi, toto vyjádření nebylo vyuţito k exaktnímu zpracování dat, slouţilo pouze k upřesnění náhledu na danou oblast (k ilustraci celkové situace). Respondenti byli před vlastním vyplněním dotazníku podrobně informováni, jakým způsobem mají odpovídat, k čemuţ jim byl poskytnut dostatek času. V počáteční části dotazníku jsme respondenty seznámily s tématem diplomové práce a účelem dotazníkového šetření. Poté jsme poţádaly respondenty o jeho pečlivé a pravdivé vyplnění. Druhá část dotazníku obsahuje celkem 20 otázek, zde jsme se zaměřily na získání dat, názorů a postojů k problematice vlivu stárnutí na sebepojetí. Ve většině předloţených otázek měli respondenti moţnost volit z nabídnutých odpovědí. Tam, kde měli dotázaní zvolit více neţ jednu moţnou odpověď nebo zaznačit vlastní hodnocení, byli na tuto skutečnost předem upozorněni. Demografické poloţky (věk, pohlaví, a stupeň dosaţeného vzdělání) jsme záměrně zařadily na závěr dotazníkového formuláře (viz příl. 6, str. 130), z důvodu jejich významové jednoduchosti a uvědomovaného rizika rostoucí únavy respondentů během vyplňování formuláře, aby tak byla zajištěna maximální moţná koncentrovanost dotazovaných na zbylé poloţky vztahující se k problematice vlivu stárnutí na sebepojetí. Ke stanovenému cíli č. 1 jsou určeny poloţky č.: 1, 2, 5, 8, 18, 19. K cíli č. 2 spadají poloţky č.: 1, 13. Ke stanovenému cíli č. 3 se vztahují poloţky č.: 10, 12 a 17. A k poslednímu stanovenému cíli č. 4 se vztahují poloţky č.: 5, 10 a 18 dotazníkového formuláře adresovaného vzorku populace. Zbylé poloţky č. 3, 4, 6, 7, 9, 11, 14 – 16, 20 jsou doplňkové a slouţí k ověření pravdivosti odpovědí a utvoření celostního obrazu o dané problematice.

8.2 Kritéria pro výběr výzkumné populace Skupinou respondentů zvolených k realizaci šetření byli jedinci, kteří splňovali následující podmínky: - osoby starší 55 let; - osoby ţijící v domovech pro seniory i v přirozeném prostředí;

52

- osoby ochotné a schopné spolupracovat.

8.3 Pilotní šetření K zajištění co nejsrozumitelnější formy dotazování bylo v rámci pilotního šetření rozdáno pět dotazníků náhodným respondentům. Volily jsme dotazované z řad starších seniorů. Hlavním cílem bylo zjistit, zda-li jsou jednotlivé poloţky formuláře dostatečně srozumitelné i pro nejstarší věkovou kategorii. Všichni zúčastnění senioři vyplnili dotazník bez větších potíţí a deklarovali, ţe jsou otázky formulovány srozumitelně, čímţ jsme nabily jistoty k jejich následné distribuci pro účely vlastního výzkumnému šetření.

8.4 Distribuce dotazníku Dotazníky byly distribuovány v celkovém počtu 120 kusů a to pro zajištění co nejvyšší návratnosti. Celkem 40 dotazníků bylo rozdáno v Domově pro seniory s pečovatelskou sluţbou, Polní 10, Klobouky u Brna, zbylých 80 formulářů jsme distribuovaly v řadách veřejnosti ve věku vyšším 55 let. Získání respondentů k realizaci výzkumu nebylo jednoduché z důvodu obav dotazovaných z vystavení intimním otázkám týkajících se jejich osobního ţivota. Distribuce dotazníkových formulářů v řadách veřejnosti ţijící v přirozeném prostředí, jak uvádím v předešlém textu, probíhala buď osobně autorkou šetření a prostřednictvím kontaktních osob (přátel), kteří byli poučeni o významu a odpovídajícím způsobu šetření a tvořili tak kompetentní prostředníky mezi autorkou a dotazovanými respondenty. Po obdrţení souhlasu o provedení šetření pomocí dotazníkové metody v rámci realizace diplomové práce z výše jmenovaného domova pro seniory, jsem osobně předala dotazníky vrchní sestře a poţádala ji o pomoc s jejich distribucí. Managementu domova pro seniory jsem poskytla podrobné informace o cílech diplomové práce a instrukce k vyplnění formulářů. Sběr dat probíhal v období říjen aţ prosinec 2010.

53

8.5 Metodika statistického zpracování dat Ke statistickému zpracování dat bylo vyuţito programu Microsoft Excel. Uvedený program umoţnil zadání statistických dat a vytvoření tabulek četnostní a kontingenčních tabulek pouţitých při testování hypotéz pomocí chí-kvadrát testu. Hodnoty Pearsonova chí-kvadrátu, který je nutné pouţít k přijetí či zamítnutí nulové hypotézy na stanovené hladině významnosti α = 0,05. Předem stanovené hypotézy byly vyhodnocovány pomocí statistické metody χ2 test (chí-kvadrát), (viz obr. 3). Jedná se o neparametrickou statistickou metodu, která umoţňuje ověřit, zda má náhodná veličina určité předem dané rozdělení pravděpodobnosti.

Obr. 3 – Vzorec pro výpočet chí-kvadrát testu

Při testování hypotéz bylo postupováno v následujících krocích: Formulace nulové a alternativní hypotézy; zvolení hladiny významnosti (α); určení stupně volnosti (k); zvolení vhodného testovacího kritéria (chí-kvadrát test); dosazení pozorovaných hodnot do testovacího kritéria a výpočet testovací charakteristiky; pro zvolenou hladinu významnosti α a počet stupňů volnosti k nalezení příslušné kritické hodnoty v tabulkách; porovnání výsledku testovací metody s příslušnou kritickou hodnotou; vyslovení závěru o platnosti či neplatnosti nulové a alternativní hypotézy; interpretace výsledků testování. 107

107

Srov. ENGLER, V., Stručné základy zdravotnické statistik pro posluchače LFH UK, s. 42.

54

9 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

V této kapitole budou uvedeny výsledky provedeného dotazníkového průzkumu. K výzkumu bylo pouţito 108 dotazníkových formulářů, které jsme vyhodnocovaly a zpracovaly do tabulek popřípadě i grafů pomocí počítačových programů Microsoft Word a Excel. Ke kaţdé otázce dotazníku je vytvořena poloţka zahrnující tabulku, ve vhodných případech doplněnou i grafem, kde jsou prezentovány výsledky šetření jak v absolutní, tak relativní četnosti. Celkem jsme distribuovaly 120 dotazníků, 40 v domově pro seniory, 80 v řadách veřejnosti ve věku nad 55 let ţijící v domácím prostředí. Celková návratnost byla 92,5%. Z domova pro seniory jsme získaly zpět 38 dotazníků, z řad veřejnosti ţijící v domácím prostředí bylo navráceno 73 dotazníkových formulářů. Z průzkumu jsme vyřadily 3 dotazníky získané od respondentů z domova pro seniory pro neúplné vyplnění. Při analýze výsledků jsme vycházely ze 108 dotazníkových formulářů.

9.1 Interpretace výsledků jednotlivých poloţek dotazníkového šetření V této podkapitole interpretujeme a analyzujeme výsledky šetření. Pro co nejpřehlednější prezentaci dat zařazujeme poloţky s demografickými údaji cílové populace na začátek podkapitoly a ne dle řazení jednotlivých poloţek v dotazníku (viz příl. 6, str. 130), kde byly dané poloţky umístěny na závěr pro jejich sníţenou náročnost na koncentraci respondentů. Data jsou prezentována pomocí tabulek popřípadě grafů, vypovídajících o absolutní a relativní četnosti.

55

Poloţka č. 1 Pohlaví respondentů Tab. 3: Pohlaví respondentů absolutní četnost

pohlaví muţ ţena celkem

41 67 108

relativní četnost 37,96% 62,04% 100,00%

37,96%

62,04%

muţ

ţena

Graf 1: Pohlaví respondentů Tabulka č. 3 a graf č. 1 poskytují informace o pohlaví respondentů. Výzkumu se zúčastnilo 41 (37,96 %) mužů a 67 (62,04 %) žen.

56

Poloţka č. 2 Nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů Tab. 4: Vzdělání respondentů absolutní četnost

vzdělání základní středoškolské bez maturity - vyučen/a úplné středoškolské vzdělání (s maturitou) vyšší odborné vysokoškolské celkem

5,56%

29 48 20 6 5 108

relativní četnost 26,85% 44,44% 18,52% 5,56% 4,63% 100,00%

4,63% 26,85%

18,52%

44,44%

základní

středoškolské bez maturity - vyučen/a

úplné středoškolské vzdělání (s maturitou)

vyšší odborné

vysokoškolské

Graf 2: Vzdělání respondentů Tabulka č. 4 i graf č. 2 poskytují přehled o nejvyšším dosaţeném vzdělání respondentů. 29 (26,85 %) dotázaných označilo základní vzdělání. Celkem 48 (44,44 %) odpovídajících uvádí vzdělání středoškolské bez maturity – vyučen/a. Úplné středoškolské vzdělání (s maturitou) označilo 20 (18,52 %) osob z celkového vzorku respondentů. 6 (5,56 %) odpovídajících uvádí vyšší odborné vzdělání a 5 (4,63 %) jedinců zvolilo variantu vysokoškolské. Poloţka č. 3 Průměrný věk respondentů Průměrný věk dotazovaného vzorku populace činí 67,2 let. Nejmladší respondent z cílové skupiny uvedl 55 let a nejstarší odpovídající je ve věku 93 let.

57

Poloţka č. 4 K jakému z následujících tvrzení se spíše přikláníte v hodnocení sám/a sebe ve vztahu k vašemu věku: Tab. 5: Názor na sebehodnocení ve vztahu k věku absolutní četnost

názor na sebehodnocení ve vztahu k věku s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á celkem

62 28 10 8 108

relativní četnost 57,41% 25,93% 9,26% 7,41% 100,00%

70,00% 60,00%

57,41%

50,00% 40,00% 30,00%

25,93%

20,00% 9,26% 10,00%

7,41%

0,00%

s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

Graf 3: Názor na sebehodnocení ve vztahu k věku Tabulka č. 5 a graf č. 3 ilustrují názor dotazovaných na vlastní sebehodnocení ve vztahu k věku. Variantu s věkem vyrovnaný/á a sám/a se sebou spokojený/á označilo 62 (57,41 %) respondentů. Další skupinu tvoří 28 (25,93 %) jedinců, kteří uvedli, ţe jsou sice s věkem vyrovnáni, ale sami se sebou nespokojeni. Dalších 10 (9,26 %) dotazovaných označilo odpověď s věkem nevyrovnaný/á, ale sám/a se sebou spokojený/á. Zbylých 8 (7,41 %) respondentů odpovědělo, ţe jsou s věkem nevyrovnaní a i sami se sebou nespokojení.

58

Poloţka č. 5 Charakterizoval/a byste Vaše osobní mezilidské vztahy jako uspokojivé: Tab. 6: Názor na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů názor na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů

absolutní četnost

určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

56 47 5 0 108

4,63%


0,00%

51,85%

43,52%

určitě ano

spíše ano

spíše ne

určitě ne

Graf 4: Názor na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů Tabulka č. 6 i graf č. 4 vyobrazují názor respondentů na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů. Celkem 56 (51,85 %) dotazovaných uvedlo, ţe shledává své mezilidské vztahy s jistotou za uspokojivé, označilo variantu určitě ano. Dalších 47 (43,52 %) jedinců zvolilo spíše ano. Zbylých 5 (4,63 %) osob je spíše nespokojeno v oblasti mezilidských vztahů, odpověděli spíše ne. Poslední moţnost určitě ne nevybral nikdo.

59

Poloţka č. 6 Máte v blízkém okolí někoho na koho se můţete vţdy spolehnout: Tab. 7: Názor na spolehlivost v oblasti mezilidských vztahů názor na spolehlivost v oblasti mezilidských vztahů

absolutní četnost


78 20 10 0 108


Tabulkou č. 7 získáváme přehled o názoru respondentů na spolehlivost v oblasti jejich mezilidských vztahů. S odpovědí určitě ano se ztotoţňilo 78 (72,22 %) dotazovaných. Volbu spíše ano vybralo 20 (18,52 %) osob. Dalších 10 (9,26 %) odpovídajících si není úplně jisto se spolehlivostí svých blízkých, označilo spíše ne. A nikdo z dotázaných nezvolil variantu určitě ne. Poloţka č. 7 V jaké věkové kategorii jsou lidé s nimiţ trávíte svůj volný čas: Tab. 8: Preferovaná věková kategorie v sociální interakci preferovaná věková kategorie v sociální interakci

absolutní četnost

jsou spíše mladší neţ Vy jsou převáţně stejného věku - vrstevníci jsou spíše starší neţ Vy nevyhledávám jiné osoby pro trávení volného času jiná odpověď celkem

31 57 8 10 2 108

60,00% 52,78% 50,00% 40,00% 30,00%

28,70%

20,00% 7,41%

10,00%

9,26% 1,85%

0,00%

jsou spíše mladší neţ Vy jsou převáţně stejného věku - vrstevníci jsou spíše starší neţ Vy nevyhledávám jiné osoby pro trávení volného času jiná odpověď

Graf 5: Preferovaná věková kategorie v sociální interakci

60


Tabulka č. 8 i graf č. 5 na str. 60 umoţňují náhled na respondenty preferovanou věkovou kategorii v sociální interakci. 31 (28,70 %) jedinců uvedlo, ţe tráví svůj volný čas s lidmi spíše mladšími neţ jsou oni, označilo tedy variantu jsou spíše mladší než Vy. Většina, 57 (52,78 %) odpovídajících označilo druhou moţnost jsou převážně stejného věku – vrstevníci. Volbu jsou spíše starší než Vy zvolilo 8 (7,41 %) osob. 10 (9,26 %) dotazovaných vybralo variantu nevyhledávám jiné osoby pro trávení volného času. A zbylí 2 respondenti zvolili moţnost jiná odpověď, kde uvedli nedobrovolnou samotu související s generační mortalitou. Poloţka č. 8 Jak nejčastěji trávíte svůj volný čas: Tab. 9: Volba způsobu trávení volného času volba způsobu trávení volného času

absolutní četnost

aktivně pasivně jiná odpověď celkem

50 58 0 108

relativní četnost 46,30% 53,70% 0,00% 100,00%

0,00%

46,30%

53,70%

aktivně

pasivně

jiná odpověď

Graf 6: Volba způsobu trávení volného času Z tabulky č. 9 i grafu č. 6 získáváme přehled o deklarovaném způsobu trávení volného času. Celkem 50 (46,30 %) odpovídajících uvedlo, ţe tráví svůj volný čas aktivně. Celkem 58 (53,70 %) respondentů označilo moţnost pasivně. Variantu jiná odpověď nezvolil nikdo.

61

Poloţka č. 9 Souhlasíte s tvrzením „Jsem spokojený s vlastním ţivotem“: Tab. 10: Názor na spokojenost s vlastním ţivotem názor na spokojenost s vlastním ţivotem

absolutní četnost


28 60 16 4 108


Tabulka č. 10 vystihuje názor respondentů na spokojenost s vlastním ţivotem. Odpověď určitě ano označilo 28 (25,93 %) osob. Většina, 60 (55,56 %) dotazovaných, zvolila spíše ano. Dalších 16 (14,81 %) jedinců odpovědělo spíše ne. A variantu určitě ne vybrali 4 (3,70 %) respondenti. Poloţka č. 10 Máte pocit, ţe jste ve svém ţivotě něco důleţitého promeškal/a: Tab. 11: Subjektivní pocit nenaplněnosti v některé z oblastí ţivota subjektivní pocit nenaplněnosti v některé z oblastí ţivota určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

absolutní četnost 27 28 45 8 108


Tabulka č. 11 poskytuje náhled na subjektivní pocit nenaplněnosti v některé z oblastí ţivota respondentů. Variantu určitě ano zvolilo 27 (25,00 %) osob. 28 (25,93 %) odpovídajících označilo spíše ano. Celkem 45 (41,67 %) respondentů vybralo variantu spíše ne a 8 (7,41 %) jedinců určitě ne.

62

Poloţka č. 11 Trpíte nějakým chronickým onemocněním (např. vysoký krevní tlak, cukrovka, ischemická choroba srdeční…): Tab. 12: Přítomnost chronického onemocnění absolutní četnost

přítomnost chronického onemocnění ano ne celkem

66 42 108

relativní četnost 61,11% 38,89% 100,00%

38,89%

61,11%

ano

ne

Graf 7: Přítomnost chronického onemocnění Z tabulky č. 12 i grafu č. 7 vyplývá názor dotazujících na to, zda trpí chronickým onemocněním. Celkem 66 (61,11 %) respondentů udává, ţe ano. 42 (38,89 %) jedinců odpovědělo ne, tedy dle jejich mínění netrpí ţádnou chronickou chorobou.

63

Poloţka č. 12 Vyvolává ve Vás představa být starý strach či obavy: Tab. 13: Názor na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří absolutní četnost

názor na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

23 37 18 30 108


40,00% 34,26%

35,00%

27,78%

30,00% 25,00%

21,30%

20,00%

16,67%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

určitě ano

spíše ano

spíše ne

určitě ne

Graf 8: Názor na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří Tabulka č. 13 i graf č. 8 popisují názor dotazovaných na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří. 23 (21,30 %) osob odpovědělo určitě ano. Dalších 37 (34,26 %) respondentů označilo spíše ano. Variantu spíše ne vybralo 18 (16,67 %) jedinců. A poslední moţnost určitě ne zvolilo 30 (27,78 %) odpovídajících.

64

Poloţka č. 13 Co pro Vás znamená stárnutí a stáří: Tab. 14: Postoj ke stárnutí a stáří absolutní četnost

postoj ke stárnutí a stáří období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti jiná odpověď celkem

50,00%

47 28 12 15 6 108


43,52%

40,00% 25,93%

30,00% 20,00%

11,11%

13,89%

10,00%

5,56%

0,00%

období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti jiná odpověď

Graf 9: Postoj ke stárnutí a stáří Tabulka č. 14 i graf č. 9 uvádí postoj respondentů ke stárnutí a stáří. Pro 47 (43,52 %) odpovídajících znamená stáří období klidu a relaxace s možností seberealizace. 28 (25,93 %) osob vidí ve stárnutí a stáří období, kdy se mohou věnovat svým blízkým. Za období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých shledává stárnutí a stáří 12 (11,11 %) jedinců. Pro dalších 15 (13,89 %) osob znamená stárnutí a stáří období samoty, vlastní nepotřebnosti. A zbylých 6 (5,56 %) respondentů označilo jiná odpověď, kde povaţovali stáří za období nicoty, období vzpomínek nebo stáří pokládali za přirozený ontogeneticky proces.

65

Poloţka č. 14 Souhlasíte s tvrzením „Přibývající věk mi více bere neţ dává“: Tab. 15: Názor na tvrzení „Přibývající věk více bere neţ dává“ názor na tvrzení "přibývající věk více bere neţ dává"

absolutní četnost


31 39 28 10 108


V Tabulce č. 15 respondenti potvrzovali nebo vyvraceli tvrzení: „přibývající věk více bere neţ dává“. S daným tvrzením určitě souhlasilo 31 (28,70 %) osob, odpovědělo určitě ano. Dalších 39 (36,11 %) dotazovaných označilo spíše ano. Variantu spíše ne zvolilo 28 (25,93 %) jedinců. A 10 (9,26 %) respondentů odpovědělo určitě ne. Poloţka č. 15 Je Váš věk rozhodujícím atributem v hodnocení sám/a sebe: Tab. 16: Věk jako rozhodující atribut v sebehodnocení absolutní četnost

věk jako rozhodující atribut v sebehodnocení určitě ano spíše ano spíše ne určitě ne celkem

24 41 24 19 108

37,96%

40,00% 35,00% 30,00% 25,00%

22,22%

22,22%

20,00%

17,59%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

určitě ano

spíše ano

spíše ne

Graf 10: Věk jako rozhodující atribut v sebehodnocení

66

určitě ne


Tabulka č. 16 i graf č. 10 na str. 66 odráţí názor vzorku populace podrobenému šetření zda-li věk je rozhodujícím atributem v sebehodnocení. Z celkového počtu odpovědělo 24 (22,22 %) jedinců určitě ano. Dalších 41 (37,96 %) dotazovaných vybralo moţnost spíše ano. Odpověď spíše ne zvolilo 24 (22,22 %) osob. A Zbylých 19 (17,59 %) respondentů označilo určitě ne. Poloţka č. 16 Které z následujících variant Vás nejvíce ovlivňují v sebehodnocení: Tab. 17: Názor na determinanty sebehodnocení absolutní četnost

názor na determinanty sebehodnocení vzhled - to jak vypadám soběstačnost - to, co sám zvládnu spokojenost v oblasti mezilidských vztahů zdravotní stav - to, zda trpím nemocí pracovní status - to, zda jsem schopen pracovat jiná odpověď celkem odpovědí

45,00%

18 63 41 32 16 2 153

relativní četnost 11,76% 41,18% 26,80% 20,92% 10,46% 1,31% 100,00%

41,18%

40,00% 35,00% 30,00%

26,80%

25,00%

20,92%

20,00% 15,00%

11,76%

10,46%

10,00% 5,00%

1,31%

0,00%

vzhled - to jak vypadám

soběstačnost - to, co sám zvládnu

spokojenost v oblasti mezilidských vztahů

zdravotní stav - to, zda trpím nemocí

pracovní status - to, zda jsem schopen pracovat

jiná odpověď

Graf 11: Názor na determinanty sebehodnocení Tabulka č. 17 i graf č. 11 ilustrují názor respondentů na nejvýznamnější determinanty v sebehodnocení. V dané poloţce mohli respondenti zaznamenat více odpovědí. V 18 (11,76 %) případech označili vzhled – to jak vypadám za jeden z nejvýznamnějších činitelů v hodnocení sebe sama. Převáţná většina, 63 (41,18 %) případů vybrala soběstačnost – to, co sám zvládnu. Ve 41 (26,80 %) případech označili variantu spokojenost v oblasti mezilidských vztahů. Moţnost zdravotní stav – to, zda trpím nemocí vybralo 32 (20,92 %) případů. V 16

67

(10,46 %) případech spatřilo vliv v sebehodnocení v pracovním statusu – to, zda jsem schopen pracovat. Zbylé 2 (1,31 %) případy zvolily jiná odpověď, kde uvedly, ţe jsou samy se sebou vyrovnáni a ţádná z determinant je v sebehodnocení neovlivňuje natolik, aby je pokládaly za významné. Poloţka č. 17 Z čeho máte v tomto ţivotním období největší strach: Tab. 18: Názor na hlavní zdroj strachu v souvislosti se stářím názor na hlavní zdroj strachu v souvislosti se stářím ostatní zjistí, ţe nejsem tak dobrý/á, jak si myslí zjistím, ţe nejsem tak dobrý/á, jak jsem si myslel/a krátí se mi čas nejsem uţ tělesně přitaţlivý/á samota zmatek v soukromém ţivotě být neschopen/a svobodně změnit svůj ţivot nedostatek peněz úbytek tělesných schopností, nemoc nemám ţádnou velkou obavu jiná odpověď celkem

absolutní četnost 9 5 12 0 8 4 5 10 41 11 3 108

relativní četnost 8,33% 4,63% 11,11% 0,00% 7,41% 3,70% 4,63% 9,26% 37,96% 10,19% 2,78% 100,00%

Tabulka č. 18 seznamuje s názorem dotazovaného vzorku populace na to, co přináší respondentům největší strach v současném ţivotním období. 9 (8,33 %) jedinců odpovědělo ostatní zjistí, že nejsem tak dobrý/á, jak si myslí. Dalších 5 (4,63 %) zvolilo zjistím, že nejsem tak dobrý/á, jak jsem si myslel/a. 12 (11,11 %) osob vybralo nabízenou variantu krátí se mi čas a nikdo nezvolil nejsem už tělesně přitažlivý/á. Samota jako zdroj strachu v daném ţivotním období byla označena 8 (7,41 %) jedinci. Zmatek v soukromém životě vybraly 4 (3,70 %) osoby a dalších 5 (4,63 %) označilo být neschopen/a svobodně změnit svůj život. 10 (9,26 %) respondentů se obává nedostatku peněz. Ve většině případech, u 41 (37,96 %) dotazovaných vyvolává strach úbytek tělesných schopností, nemoc. 11 (10,19 %) odpovídajících nemá žádnou velkou obavu. A zbývající 3 (2,78 %) osoby vybraly jiná odpověď, kde uvedly jako největší zdroj obav ze stáří buď ztrátu blízké osoby nebo, ţe si strach nepřipouští.

68

Poloţka č. 18 Označte tři nejlepší věci, kdyţ je člověku nad 50 let: Tab. 19: Názor na nejvýznamnější klady vyššího věku názor na nejvýznamnější klady vyššího věku

absolutní četnost

relativní četnost

mohu se opravdu spolehnout na svou zkušenost

41

12,97%

ţiji podle svých vlastních pravidel, uţ se nesnaţím nikomu zavděčit

45

14,24%

9

2,85%

mám více času na sebe

37

11,71%

snadněji navazuji kontakt s lidmi

16

5,06%

pociťuji méně úzkosti a vzteku

12

3,80%

mám teď větší jasno v tom, co je v ţivotě důleţité

70

22,15%

mám bohatší duchovní ţivot

14

4,43%

více radosti, méně napětí v manţelství

14

4,43%

mám radost ze svých dospělých dětí

42

13,29%

mám radost z prohlubujících se přátelství

12

3,80%

4

1,27%

316

100,00%

cítím, ţe mám věci ve svých rukou

jiná odpověď celkem odpovědí

Z tabulky č. 19 lze identifikovat názory respondentů na nejvýznamnější klady ţivota vyššího věku. V dané poloţce mohli respondenti zvolit maximálně tři odpovědi. 41 (12,97 %) případů zvolilo jako klad daného ţivotního období variantu mohu se opravdu spolehnout na svou zkušenost. 45 (14,24 %) případů daný klad shledalo v moţnosti žiji podle svých vlastních pravidel, už se nesnažím nikomu zavděčit. Jen 9 (2,85 %) z nich označilo variantu cítím, že mám věci ve svých rukou. 37 (11,71 %) případů označilo mám více času na sebe. Dalších 16 (5,06 %) případů vybralo snadněji navazují kontakt s lidmi. 12 (3,80 %) případů zvolilo pociťuji méně úzkosti a vzteku. Většina, 70 (22,15 %) případů se ztotoţnila v souvislosti s danou otázkou s variantou mám teď větší jasno v tom, co je v životě důležité. 14 (4,43 %) případů z celkového počtu odpovědí zvolilo mám bohatší duchovní život a dalších 14 (4,43 %) z nich označilo, ţe pociťuje více radosti, méně napětí v manželství. 42 (13,29 %) případů zvolilo mám radost ze svých dospělých dětí a dalších 12 (3,80 %) z nich vybralo mám radost z prohlubujících se přátelství. 4 (1,27 %) případy zvolily variantu jiná odpověď, kde uváděly radost z vnoučat, někteří z nich nepovaţovaly věk za důleţitý a uváděly, ţe jde jen o to, plnit vlastní povinnosti a nebo uvedly, ţe nevidí na období stáří nic kladného. 69

Poloţka č. 19 Označte tři nejhorší věci, kdyţ je člověku nad 50 let: Tab. 20: Názor na nejvýznamnější zápory vyššího věku názor na nejvýznamnější zápory vyššího věku cítím se neviditelný/á nebo nedůleţitý/á jsem unaven/a, dochází mi dech příliš pozdě dosáhnout, co jsem chtěl/a jsem zaplaven/a odpovědností za děti a za rodiče stáří mě v zaměstnání znevýhodňuje mám obavy o zdraví manţela/manţelky nemohu se uţ spoléhat na své zdraví mám větší problémy najít sexuálního partnera mám obavy, ţe ztratím chuť na sex nesnáším, ţe vypadám staře jiná odpověď celkem

absolutní četnost 25 61 41 19 18 26 56 11 14 28 3 302

relativní četnost 8,28% 20,20% 13,58% 6,29% 5,96% 8,61% 18,54% 3,64% 4,64% 9,27% 0,99% 100,00%

Tabulka č. 20 nabízí přehled názorů respondentů na nejvýznamnější negativa vyššího věku. V dané poloţce mohli respondenti zvolit maximálně tři odpovědi. 25 (8,28 %) případů označilo cítím se neviditelný/á nebo nedůležitý/á. Většina, 61 (20,20 %) případů označila variantu jsem unaven/a, dochází mi dech. Dalších 41 (13,58 %) případů zvolilo moţnost příliš pozdě dosáhnout, co jsem chtěl/a. Variantu jsem zaplaven/a odpovědností za děti a za rodiče označilo 19 (6,29 %) případů. Dalších 18 (5,96 %) případů vybralo stáří mě v zaměstnání znevýhodňuje. 26 (8,61 %) případů označilo moţnost mám obavy o zdraví manžela/manželky. 56 (18,54 %) případů vybralo jako největší negativum dané vývojové etapy skutečnost, ţe se už nemůže spolehnout na své zdraví. 11 (3,64 %) případů z celkového počtu odpovědí označilo mám větší problémy najít sexuálního partnera a dalších 14 (4,64 %) z nich zvolilo mám obavy, že ztratím chuť na sex. 28 (9,27 %) případů označilo nesnáším, že vypadám staře. A variantu jiná odpověď zvolily 3 (0,99 %) případy, kde jeden z případů uvedl názor, ţe věk není důleţitý, jde jen o to uplatnit se, další z nich shledal největší zápor stáří ve ztrátě domova a poslední nebyl schopný definovat, co je pro něj nejhorší.

70

Poloţka č. 20 Kdybyste si mohl/a vybrat věk, kolik byste chtěl/a, aby Vám bylo: Tab. 21: Preference věkové kategorie absolutní četnost

preference věkové kategorie dětský věk (méně neţ 15 let) dospívání (15 - 21 let) dospělost (22 - 59 let) stáří (60 let a více) celkem

13 14 61 20 108


12,04%

18,52%

12,96%

56,48%

dětský věk (méně neţ 15 let)

dospívání (15 - 21 let)

dospělost (22 - 59 let)

stáří (60 let a více)

Graf 12: Preference věkové kategorie Tabulka č. 21 i graf č. 12 odráţí pohled osob vyššího věku na jimi preferovanou volbu ţivotní etapy. Variantu dětský věk (méně než 15 let) vybralo 13 (12,04 %) respondentů. Období dospívání (15 – 21 let) zvolilo 14 (12,96 %) odpovídajících. Jako nejatraktivnější ţivotní etapa se dotazovaným jeví dospělost (22 – 59 let), tuto moţnost označilo 61 (56,48 %) osob. Celkem 20 (18,52 %) jedinců by svoji vývojovou etapu neměnilo a označili moţnost stáří (60 let a více).

71

9.2 Testování a ověřování hypotéz ve vztahu k uvedeným cílům V následující podkapitole bude uvedena analýza a interpretace výsledků testování hypotéz na základě získaných a zpracovaných dat. Výsledky statistického testování jednotlivých hypotéz budou vţdy prezentovány ve vztahu k uvedeným cílům práce (viz kap. 7, str. 48). Pro co největší přehlednost interpretace testování hypotéz jsou vybrané statistické výpočty uvedeny v tabulkách, popřípadě doplněny grafy. Pokud respondenti uvedli u vybraných poloţek moţnost jiné, nebyla tato moţnost brána v úvahu při statistickém zpracování dat pro malou výpovědní hodnotu a nemoţnost přesné interpretace.

9.2.1 Ověření cíle 1 Cíl 1 Zmapovat názory laické veřejnosti na ovlivnění sebepojetí procesem stárnutí v závislosti na stanovených determinantách (pohlaví, vzdělání, pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů, způsob trávení volného času, přítomnost chronického onemocnění). K vyhodnocení cíle 1 byla srovnávána poloţka v dotazníku č. 1 s poloţkami č. 2, 5, 8, 18 a 19 (viz příl. 6, str. 130). Klienti byli pro statistické zpracování dat rozděleni do čtyř kategorií, podle odpovědí na otázky týkající se vyrovnanosti se svým věkem a spokojenosti s vlastní osobou.

9.2.1.1 Testování první hypotézy 1H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a demografickými charakteristikami (pohlaví, vzdělání). 1HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a demografickými charakteristikami (pohlaví, vzdělání).

72

a) testování první hypotézy: názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí – pohlaví. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 1 a 4 (viz tab. 3 a 5, s. 56 a 58). Tab. 22: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pohlaví sebehodnocení ve vztahu k věku

pohlaví muţ ţena odpověď a. č. r. č. a. č. r. č. s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á 19 23,5370 43 38,4630 s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á 11 10,6296 17 17,3704 s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á 5 3,7963 5 6,2037 s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á 6 3,0370 2 4,9630 celkem

41

41

67

67

celkem 62 28 10 8 108

Tab. 23: Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pohlaví odpověď s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

muţ (a.č. - r.č)^2 r.č 0,8746 0,0129 0,3817 2,8907

ţena (a.č. - r.č)^2 r.č 0,5352 0,0079 0,2336 1,7689 Chí-kvadrát

celkem 1,4097 0,0208 0,6152 4,6596 6,7054

Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách108 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

nebyla

překročena

(6,7054 < 7,815), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pohlavím u sledovaného vzorku respondentů. I přesto, ţe ţeny častěji uváděly vyrovnanost s věkem a spokojenost samy se sebou a muţi častěji označovali nevyrovnanost s věkem a nespokojenost sami se sebou statisticky významný vztah nebyl potvrzen. b) testování první hypotézy: názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí – nejvyšší dosaţené vzdělání. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 2 a 4 (viz tab. 4 a 5, s. 57 a 58). Vzhledem k malé výpovědní hodnotě výsledků vycházejících z deskriptivní analýzy u poloţky č. 2 (viz tab. 4, str. 57), které je dáno celkovým rozloţením respondentů v jednotlivých kategoriích vzdělání, zejména v kategoriích vyšší odborné 108


73

a vysokoškolské, jsme byly nuceny sloučit tyto dvě kategorie dohromady. Proto jsme testovaly rozdíl pouze ve čtyřech kategoriích (základní, vyučen/a, s maturitou, vyšší vzdělání). Tab. 24: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus nejvyšší dosaţené vzdělání sebehodnocení ve vtahu k věku odpověď a b c d celkem Legenda:

vzdělání základní a. č. r. č. 22 16,6481 4 7,5185 2 2,6852 1 2,1481 29

29

vyučen/a a. č. r. č. 22 27,5556 18 12,4444 4 4,4444 4 3,5556 48

s maturitou a. č. r. č. 13 11,4815 4 5,1852 1 1,8519 2 1,4815

48

20

20

vyšší vzdělání a. č. r. č. 5 6,3148 2 2,8519 3 1,0185 1 0,8148 11

celkem

11

62 28 10 8 108

a - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; b - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á; c - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; d - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á.

Tab. 25: Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus nejvyšší dosaţené vzdělání odpověď a b c d

základní (a.č. - r.č)^2 r.č 1,7205 1,6466 0,1748 0,6137

vyučen/a (a.č. - r.č)^2 r.č 1,1201 2,4802 0,0444 0,0556

s maturitou (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2008 0,2709 0,3919 0,1815

vyšší vzdělání (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2738 0,2544 3,8549 0,0421

celkem 3,3151 4,6521 4,4660 0,8928

Chí-kvadrát 13,3260 (viz legenda tab. 24)

Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 9, byla v tabulkách109 nalezena příslušná kritická hodnota 16,919. Kritická hodnota nebyla překročena (13,3260 < 16,919), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a dosaţeným vzděláním respondentů.

109


74

Závěrečné shrnutí výsledků testování první hypotézy Ve sledovaném vzorku respondentů neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a demografickými charakteristikami respondentů (pohlaví, vzdělání).

9.2.1.2 Testování druhé hypotézy 2H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pocitem spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů. 2HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pocitem spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů. - testování druhé hypotézy: názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí - pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 5 (viz tab. 5 a 6, s. 58 a 59). Vzhledem k malé výpovědní hodnotě výsledků vycházejících z deskriptivní analýzy u poloţky č. 5 (viz tab. 6, str. 59), které je dáno celkovým rozloţením respondentů v jednotlivých kategoriích (zejména v kategorii určitě ne), jsme byly nuceny sloučit dohromady kategorie určitě ano a spíše ano a stejně tak kategorie určitě ne a spíše ne. Proto jsme testovaly rozdíl pouze v odpovědích ano a ne. Tab. 26: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů sebehodnocení charakterizoval/a byste Vaše mezilidské vztahy jako uspokojivé ve vztahu k věku ano ne odpověď a. č. r. č. a. č. r. č. a 61 59,1296 1 2,8704 b 28 26,7037 0 1,2963 c 9 9,5370 1 0,4630 d 5 7,6296 3 0,3704 celkem Legenda:

103

103

5


75

5

celkem 62 28 10 8 108

Tab. 27: Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů ano (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0592 0,0629 0,0302 0,9063

odpověď a b c d

ne (a.č. - r.č)^2 r.č 1,2188 1,2963 0,6230 18,6704

celkem 1,2779 1,3592 0,6532 19,5767

Chí-kvadrát

22,8670

Legenda: a - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; b - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á; c - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; d - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á.

70

61

60

uspokojivé mezilidské vztahy

50

neuspokojivé mezilidské vztahy

40

28

30 20

9

10

1

5 1

0

3

0

s vlastním věkem s vlastním věkem s vlastním věkem s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se vyrovnaný/á, sám/a se nevyrovnaný/á, sám/a nevyrovnaný/á, sám/a sebou spokojený/á sebou nespokojený/á se sebou spokojený/á se sebou nespokojený/á

Graf 13: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách110 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena

(22,8670 > 7,815), a proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi názorem na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a subjektivním pocitem spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů u sledovaného vzorku respondentů.

110


76

Z tabulky č. 26 na str. 75 i grafu č. 13 na str. 76 vyplývá, ţe ten, kdo své mezilidské vztahy hodnotil za uspokojivé zároveň i častěji uváděl, ţe je s věkem vyrovnaný a sám se sebou spokojený. Naopak ten, kdo hodnotil své mezilidské vztahy za neuspokojivé pak častěji uváděl, ţe je s věkem nevyrovnaný a sám se sebou nespokojený. Z dané skutečnosti lze usuzovat na fakt, ţe mezilidské vztahy jsou významnou determinantou v sebehodnocení. Avšak je nutné uvést skutečnost, ţe praktické vyuţití výsledků ovlivňuje celkové rozloţení respondentů v jednotlivých kategoriích.

9.2.1.3 Testování třetí hypotézy 3H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a způsobem trávení volného času. 3HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a způsobem trávení volného času. - testování třetí hypotézy: názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí - způsob trávení volného času. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 8 (viz tab. 5 a 9, s. 58 a 61). Tab. 28: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času sebehodnocení ve vztahu k věku

způsob trávení volného času aktivně pasivně odpověď a. č. r. č. a. č. r. č. s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á 36 28,7037 26 33,2963 s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á 12 12,9630 16 15,0370 s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á 1 4,6296 9 5,3704 s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á 1 3,7037 7 4,2963 celkem

50

50

58

58

celkem 62 28 10 8 108

Tab. 29: Statistické zpracování názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času odpověď s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

aktivně (a.č. - r.č)^2 r.č 1,8547 0,0715 2,8456 1,9737

pasivně (a.č. - r.č)^2 r.č 1,5989 0,0617 2,4531 1,7015 Chí-kvadrát

77

celkem 3,4535 0,1332 5,2988 3,6752 12,5607

40

36

35

aktivní trávení času

30

26

pasivní trávení času

25 20

16 12

15

9

10 5

7 1

1

0

s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á

s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

s vlastním věkem s vlastním věkem nevyrovnaný/á, sám/a nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á se sebou nespokojený/á

Graf 14: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách111 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena

(12,5607 > 7,815), a proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a způsobem trávení volného času u sledovaného vzorku respondentů. Z tabulky č. 28 na str. 77 i grafu č. 14 vyplývá, ţe ten, kdo uvedl, ţe svůj volný čas tráví pasivně, zároveň častěji uváděl, ţe je s věkem nevyrovnaný a sám se sebou nespokojený. Z dané skutečnosti lze usuzovat na fakt, ţe aktivní styl ţivota můţe být predisponujícím faktorem lepšího sebehodnocení.

111


78

9.2.1.4 Testování čtvrté hypotézy 4H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a přítomností chronického onemocnění. 4HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a přítomností chronického onemocnění.

- testování čtvrté hypotézy: názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí - přítomnost chronického onemocnění. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 11 (viz tab. 5 a 12, s. 58 a 63). Tab. 30: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění sebehodnocení ve vztahu k věku odpověď s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á celkem

přítomnost chronického onemocnění ano ne a. č. r. č. a. č. r. č. 38 37,8889 24 24,1111 22 17,1111 6 10,8889 4 6,1111 6 3,8889

celke m 62 28 10

2

4,8889

6

3,1111

8

66

66

42

42

108

Tab. 31: Statistické zpracování názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění odpověď s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

ano (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0003 1,3968 0,7293 1,7071

ne (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0005 2,1950 1,1460 2,6825 Chí-kvadrát

79

celkem 0,0008 3,5918 1,8753 4,3896 9,8576

40

38

35

chronické onemocnění

30

bez chronického onemocnění

24

25

22

20 15 10

6

4

5

6

6 2

0

s vlastním věkem s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á se sebou nespokojený/á

s vlastním věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á

s vlastním věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á

Graf 15: Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách112 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena

(9,8576 > 7,815), a proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a přítomností chronického onemocnění

u sledovaného vzorku

respondentů. Tabulka č. 30 na str. 79 i graf č. 15 vyobrazují skutečnost, ţe jedinci, kteří uvedli, ţe netrpí chronickým onemocněním, častěji uváděli, ţe jsou s věkem nevyrovnaní a sami se sebou nespokojení. Dané zjištění můţe být zapříčiněno tím, ţe ten, kdo trpí chronickou nemocí má jiný ţebříček hodnot a méně se orientuje na nepodstatné a malicherné okolnosti ţivota.

112


80

9.2.2 Ověření cíle 2 Cíl 2 Zhodnotit významné činitele sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí u dotazovaného vzorku respondentů. K vyhodnocení cíle 2 byla srovnávána poloţka v dotazníku č. 13 s poloţkou č. 1 (viz příl. 6, s. 130). Klienti byli pro statistické zpracování dat rozděleni do dvou kategorií, podle toho zda zvolili či nezvolili jednotlivé determinanty v poloţce č. 13 a danou volbou určili zda se jedná o významný činitel sebehodnocení ve vztahu k vlastnímu sebepojetí.

9.2.2.1 Testování páté hypotézy 5H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi důleţitými činiteli sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí. 5HA: Existuje statisticky významná závislost mezi důleţitými činiteli sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí. - testování páté hypotézy: významný činitel sebehodnocení (vzhled – to, jak vypadám) názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 16 (viz tab. 5 a 17, s. 58 a 67). Tab. 32: Významný činitel sebehodnocení (vzhled) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí významnost determinanty sebehodnocení vzhled označili neoznačili celkem Legenda:

sebehodnocení ve vztahu k věku celkem a

b

c

d

a. č. 10 52

r. č. 10,3333 51,6667

a. č. 4 24

r. č. 4,6667 23,3333

a. č. 2 8

r. č. 1,6667 8,3333

a. č. 2 6

r. č. 1,3333 6,6667

18 90

62

62

28

28

10

10

8

8

108

a - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; b - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á; c - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; d - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a a se sebou nespokojený/á.

81

Tab. 33: Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (vzhled) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí odpověď označili neoznačili

a (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0108 0,0022

b (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0952 0,0190

c (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0667 0,0133

d (a.č. - r.č)^2 r.č 0,3333 0,0667

celkem 0,5060 0,1012

Chí-kvadrát 0,6072 Legenda: a - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; b - s věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á; c - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á; d - s věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á.


příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

nebyla

překročena

(0,6072 < 7,815), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi významným činitelem sebehodnocení (vzhled – to jak vypadám) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledovaného vzorku respondentů.

113


82

- testování páté hypotézy: významný činitel sebehodnocení (soběstačnost – to, co sám zvládnu) - názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 16 (viz tab. 5 a 17, s. 58 a 67). Tab. 34: Významný činitel sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí významnost determinanty sebehodnocení soběstačnost označili neoznačili celkem Legenda:


b

c

d

a. č. 35 27

r. č. 36,1667 25,8333

a. č. 22 6

r. č. 16,3333 11,6667

a. č. 4 6

r. č. 5,8333 4,1667

a. č. 2 6

r. č. 4,6667 3,3333

63 45

62

62

28

28

10

10

8

8

108


Tab. 35: Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí odpověď označili neoznačili

a (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0376 0,0527

b (a.č. - r.č)^2 r.č 1,9660 2,7524

c (a.č. - r.č)^2 r.č 0,5762 0,8067

d (a.č. - r.č)^2 r.č 1,5238 2,1333

celkem 4,1036 5,7451


83

40

35 35

soběstačnost označili

30

27

25

soběstačnost neoznačili 22

20 15 10

6

6

4

5

6 2

0

s vlastním věkem s vlastním věkem s vlastním věkem s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se vyrovnaný/á, sám/a se vyrovnaný/á, sám/a se vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á sebou spokojený/á sebou spokojený/á sebou spokojený/á

Graf 16: Významný činitel sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách114 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena

(9,8487 > 7,815), a proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou. Závěr:

Existuje

statisticky

významná

závislost

mezi

významným

činitelem

sebehodnocení (soběstačnost – to, co sám zvládnu) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledovaného vzorku respondentů. Z tabulky č. 34 na str. 83 i grafu č. 16 vyplývá zjištění, ţe ti respondenti, kteří nepovaţovali soběstačnost za významnou determinantu v sebehodnocení byli s věkem nevyrovnaní a převáţně i sami se sebou nespokojeni. Naopak ti, kteří označili soběstačnost jako významný faktor v hodnocení sama sebe pak častěji uváděli, ţe jsou s věkem vyrovnáni a převáţně i sami se sebou spokojeni. Z uvedeného lze usuzovat na fakt, ţe soběstačnost je významnou determinantou v hodnocení sama sebe.

114


84

- testování páté hypotézy: významný činitel sebehodnocení (spokojenost v oblasti mezilidských vztahů) - názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 16 (viz tab. 5 a 17, s. 58 a 67). Tab. 36: Významný činitel sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí významnost determinanty sebehodnocení mezilidské vztahy a. č. označili 30 neoznačili 32 celkem Legenda:

62


b

c

d

r. č. 23,5370 38,4630

a. č. 9 19

r. č. 10,6296 17,3704

a. č. 1 9

r. č. 3,7963 6,2037

a. č. 1 7

r. č. 3,0370 4,9630

41 67

62

28

28

10

10

8

8

108


Tab. 37: Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí odpověď označili neoznačili

a (a.č. - r.č)^2 r.č 1,7746 1,0860

b (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2498 0,1529

c (a.č. - r.č)^2 r.č 2,0597 1,2604

d (a.č. - r.č)^2 r.č 1,3663 0,8361

celkem 5,4505 3,3354


85

35

30

32

30

označili mezilidské vztahy

25

neoznačili mezilidské vztahy 19

20 15

9

10

9

5

7

1

1

0

s věkem vyrovnaný/á, s věkem vyrovnaný/á, s věkem s věkem sám/a se sebou sám/a se sebou nevyrovnaný/á, sám/a nevyrovnaný/á, sám/a spokojený/á nespokojený/á se sebou spokojený/á se sebou nespokojený/á

Graf 17: Významný činitel sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 3, byla v tabulkách115 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena


Existuje

statisticky

významná

závislost

mezi

významným

činitelem

sebehodnocení (spokojenost v oblasti mezilidských vztahů) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledovaného vzorku respondentů. Tabulka č. 36 na str. 85 i graf č. 17 odráţí skutečnost, ţe ti, co povaţovali mezilidské vztahy za významný faktor v sebehodnocení se zároveň hodnotili lépe neţ-li ti respondenti, kteří mezilidské vztahy neoznačili za důleţitou determinantu v hodnocení sama sebe. Daná skutečnost tedy byla potvrzena podobně jako tomu bylo v tabulce č. 26 (viz tab. 26, str. 75). Pomocí lţi-score jsme se snaţily ověřit pravdivost odpovědí respondentů. A současně opětovně potvrdily významnost mezilidských vztahů v sebehodnocení.

115


86

- testování páté hypotézy: významný činitel sebehodnocení (zdravotní stav – to, zda trpím nemocí) - názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 16 (viz tab. 5 a 17, s. 58 a 67). Tab. 38: Významný činitel sebehodnocení (zdravotní stav) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí významnost determinanty sebehodnocení zdravotní stav a. č. označili 18 neoznačili 44 celkem Legenda:

62


b

c

d

r. č. 19,5185 42,4815

a. č. 8 20

r. č. 8,8148 19,1852

a. č. 4 6

r. č. 3,1481 6,8519

a. č. 4 4

r. č. 2,5185 5,4815

34 74

62

28

28

10

10

8

8

108


Tab. 39: Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (zdravotní stav) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí odpověď označili neoznačili

a (a.č. - r.č)^2 r.č 0,1181 0,0543

b (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0753 0,0346

c (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2305 0,1059

d (a.č. - r.č)^2 r.č 0,8715 0,4004

celkem 1,2954 0,5952



příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

nebyla

překročena

(1,8906 < 7,815), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi významným činitelem sebehodnocení (zdravotní stav – to, zda trpím nemocí) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledovaného vzorku respondentů.

116


87

- testování páté hypotézy: významný činitel sebehodnocení (pracovní status – to, zda jsem schopen pracovat) - názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 4 a 16 (viz tab. 5 a 17, s. 58 a 67). Tab. 40: Významný činitel sebehodnocení (pracovní status) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí významnost determinanty sebehodnocení pracovní status označili neoznačili celkem Legenda:

sebehodnocení ve vztahu k věku a

b

c

celkem

d

a. č.

r. č.

a. č.

r. č.

a. č.

r. č.

a. č.

r. č.

10 52

9,1852 52,8148

0 28

4,1481 23,8519

4 6

1,4815 8,5185

2 6

1,1852 6,8148

16 92

62

62

28

28

10

10

8

8

108


Tab. 41: Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (pracovní status) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí odpověď označili neoznačili

a (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0723 0,0126

b (a.č. - r.č)^2 r.č 4,1481 0,7214

c (a.č. - r.č)^2 r.č 4,2815 0,7446

d (a.č. - r.č)^2 r.č 0,5602 0,0974

celkem 9,0621 1,5760



příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

byla

překročena


Existuje

statisticky

významná

závislost

mezi

významným

činitelem

sebehodnocení (pracovní status – to, zda jsem schopen pracovat) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledovaného vzorku respondentů. Z tabulky č. 40 vyplývá, ţe ti respondenti, kteří nepovaţovali pracovní status za významnou determinantu

117


88

v sebehodnocení, se hodnotili lépe neţ ti odpovídající, kteří povaţovali pracovní status v hodnocení sama sebe za důleţitý. Celkové závěrečné shrnutí výsledků testování páté hypotézy Ve sledovaném vzorku respondentů existuje statisticky významná závislost mezi významnými činiteli sebehodnocení (soběstačnost, spokojenost v oblasti mezilidských vztahů, pracovní status) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Avšak nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi významnými činiteli sebehodnocení (vzhled a zdravotní stav) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Nicméně je nutné uvést skutečnost, ţe praktické vyuţití výsledků ovlivňuje celkové rozloţení respondentů v jednotlivých kategoriích.

89

9.2.3 Ověření cíle 3 Cíl 3 Zhodnotit preferovanou ţivotní periodu ve vztahu ke stanoveným determinantám (postoj respondenta k procesu stárnutí, význam věku ve vlastním sebehodnocení). K vyhodnocení cíle 3 byla srovnávána poloţka v dotazníku č. 17 s poloţkami č. 10 a 12 (viz příl. 6, s. 130). Klienti byli pro statistické zpracování dat rozděleni do čtyř skupin, podle jimi zvolené preferované věkové kategorie.

9.2.3.1 Testování šesté hypotézy 6H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a postojem respondenta k procesu stárnutí. 6HA: Existuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a postojem respondenta k procesu stárnutí. - testování šesté hypotézy: preferovaná ţivotní perioda – postoj k procesu stárnutí. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 13 a 20 (viz tab. 14 a 21, s. 65 a 71). Tab. 42: Preferovaná ţivotní perioda versus postoj k procesu stárnutí preferovaná ţivotní perioda odpověď dětský věk dospívání dospělost stáří celkem Legenda:

představa o stárnutí a stáří a

b

c

celkem

d

a. č. 3 7 28 9

r. č. 5,0686 6,4510 28,1078 7,3725

a. č. 1 1 22 4

r. č. 3,0196 3,8431 16,7451 4,3922

a. č. 1 1 9 1

r. č. 1,2941 1,6471 7,1765 1,8824

a. č. 6 5 2 2

r. č. 1,6176 2,0588 8,9706 2,3529

11 14 61 16

47

47

28

28

12

12

15

15

102

a - období klidu a relaxace s moţností seberealizace (čas na záliby); b - období, kdy se mohu věnovat svým blízkým; c - období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých; d - období samoty, vlastní nepotřebnosti.

90

Tab. 43: Statistické zpracování preferované ţivotní periody versus postoj k procesu stárnutí

dětský věk dospívání

a (a.č. - r.č)^2 r.č 0,8443 0,0467

b (a.č. - r.č)^2 r.č 1,3508 2,1033

c (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0668 0,2542

d (a.č. - r.č)^2 r.č 11,8722 4,2017

14,1341 6,6059

dospělost

0,0004

1,6491

0,4634

5,4165

7,5293

stáří

0,3593

0,0350

0,4136

0,0529

0,8608

odpověď

celkem

Chí-kvadrát 29,1302 Legenda: a - období klidu a relaxace s moţností seberealizace (čas na záliby); b - období, kdy se mohu věnovat svým blízkým; c - období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých;

d - období samoty, vlastní nepotřebnosti.

28

30

dětský věk

25

dospívání

22

dospělost

20

stáří

15

9

10

9

7

5

6 4

3 1

1

1

1

5 2

1

2

0

období klidu, relaxace období, kdy se mohu období nemoci, období samoty, vlastní s moţností věnovat svým blízkým bolesti, závislosti na nepotřebnosti seberealizace druhých

Graf 18: Preferovaná ţivotní perioda versus postoj k procesu stárnutí Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 9, byla v tabulkách118 nalezena

příslušná

kritická

hodnota

16,919.

Kritická

hodnota

byla

překročena

(29,1302 > 16,919), a proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou. Závěr: Existuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a postojem respondenta k procesu stárnutí u sledovaného vzorku populace. 118


91

Z tabulky č. 42 na str. 90 i grafu č. 18 na str. 91 vyplývá, ţe ti respondenti, kteří povaţovali stáří za období samoty, vlastní nepotřebnosti, by ve většině volili dětský věk, popř. dospívání. Ti odpovídající, kteří povaţovali stáří za období klidu a relaxace s moţností seberealizace (čas na záliby) či za období, kdy se mohou věnovat svým blízkým častěji volili při výběru věkové kategorie dospělost, popř. stáří. Dané zjištění podporuje domněnku, ţe ageistické tendence ovlivňují postoj ke stáří a stárnutí.

9.2.3.2 Testování sedmé hypotézy 7H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a významem věku ve vlastním sebehodnocení. 7HA: Existuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a významem věku ve vlastním sebehodnocení. - testování sedmé hypotézy: preferovaná ţivotní perioda – význam věku ve vlastním sebehodnocení. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 15 a 20 (viz tab. 16 a 21, s. 66 a 71). Tab. 44: Preferovaná ţivotní perioda versus význam věku ve vlastním sebehodnocení preferovaná ţivotní perioda odpověď dětský věk dospívání dospělost stáří celkem

je věk rozhodujícím atributem v sebehodnocení určitě ano a. č. r. č. 5 2,8889 6 3,1111 11 14,4444 2 3,5556 24

24

spíše ano a. č. r. č. 3 4,9352 4 5,3148 24 24,6759 10 6,0741 41

41

92

spíše ne a. č. r. č. 2 2,8889 2 3,1111 18 14,4444 2 3,5556 24

24

určitě ne a. č. r. č. 3 2,2870 2 2,4630 12 11,4352 2 2,8148 19

19

celkem 13 14 65 16 108

Tab. 45: Statistické zpracování preferované ţivotní periody versus význam věku ve vlastním sebehodnocení

dětský věk

určitě ano (a.č. - r.č)^2 r.č 1,5427

spíše ano (a.č. - r.č)^2 r.č 0,7588

spíše ne (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2735

určitě ne (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2223

dospívání

2,6825

0,3253

0,3968

0,0870

3,4917

dospělost stáří

0,8214 0,6806

0,0185 2,5375

0,8752 0,6806

0,0279 0,2359

1,7430 4,1345

odpověď

celkem 2,7973

Chí-kvadrát 12,1664

Pro zvolenou hladinu významnosti α = 0,05 a počet stupňů volnosti k = 9, byla v tabulkách119 nalezena příslušná kritická hodnota 16,919. Kritická hodnota nebyla překročena (12,1664 < 16,919), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi preferovanou ţivotní periodou a významem věku ve vlastním sebehodnocení u sledovaného vzorku populace. .

119


93

9.2.4 Ověření cíle 4 Cíl 4 Zhodnotit vztah mezi postojem k procesu stárnutí a stanovenými determinanty (pohlaví, způsob trávení volného času). K vyhodnocení cíle 4 byla srovnávána poloţka v dotazníku č. 10 s poloţkami č. 5 a 18 (viz příl. 6, s. 130). Klienti byli pro statistické zpracování dat rozděleni do čtyř skupin, podle toho, se kterou z představ o stárnutí a stáří se ztotoţnili.

9.2.4.1 Testování osmé hypotézy 8H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a pohlavím. 8HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a pohlavím. - testování osmé hypotézy: názory na proces stárnutí – pohlaví. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 1 a 13 (viz tab. 3 a 14, s. 56 a 65). Tab. 46: Názory na proces stárnutí versus pohlaví představa o stárnutí a stáří odpověď období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti celkem

pohlaví muţ ţena a. č. r. č. a. č. r. č. 20 17,9706 27 29,0294 10 10,7059 18 17,2941 2 4,5882 10 7,4118 7 5,7353 8 9,2647 39

39

63

63

celkem 47 28 12 15 102

Tab. 47: Statistické zpracování názorů na proces stárnutí versus pohlaví odpověď období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti

muţ (a.č. - r.č)^2 r.č 0,2292 0,0465 1,4600 0,2789

ţena (a.č. - r.č)^2 r.č 0,1419 0,0288 0,9038 0,1726

celkem 0,3711 0,0754 2,3639 0,4515


94


příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

nebyla

překročena

(3,2618 < 7,815), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a pohlavím u sledovaného vzorku populace.

9.2.4.2 Testování deváté hypotézy 9H0: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a způsobem trávení volného času. 9HA: Existuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a způsobem trávení volného času. - testování deváté hypotézy: názory na proces stárnutí – způsob trávení volného času. Ke statistické analýze byly pouţity poloţky 8 a 13 (viz tab. 9 a 14, s. 61 a 65). Tab. 48: Názory na proces stárnutí versus způsob trávení volného času představa o stárnutí a stáří odpověď období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti celkem

způsob trávení volného času aktivně pasivně a. č. r. č. a. č. r. č. 22 21,1961 25 25,8039 16 12,6275 12 15,3725 4 5,4118 8 6,5882 4 6,7647 11 8,2353 46

46

56

56

celkem 47 28 12 15 102

Tab. 49: Statistické zpracování názorů na proces stárnutí versus způsob trávení volného času odpověď období klidu a relaxace s moţností seberealizace období, kdy se mohu věnovat svým blízkým období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých období samoty, vlastní nepotřebnosti

aktivně (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0305 0,9007 0,3683 1,1299

pasivně (a.č. - r.č)^2 r.č 0,0250 0,7399 0,3025 0,9282

celkem 0,0555 1,6406 0,6708 2,0581


120


95


příslušná

kritická

hodnota

7,815.

Kritická

hodnota

nebyla

překročena

(4,4251 < 7,815), a proto přijímáme nulovou hypotézu a zamítáme hypotézu alternativní. Závěr: Neexistuje statisticky významná závislost mezi názorem na proces stárnutí a způsobem trávení volného času u sledovaného vzorku populace. I přesto, ţe ti respondenti, kteří udali, ţe tráví svůj volný čas pasivně a měli současně i častěji negativnější představu o stáří, statisticky významná závislost nebyla potvrzena.

121


96

10 DISKUSE

Hlavním tématem diplomové práce byl fenomén stáří a vliv na sebepojetí. Dopad procesu stárnutí na oblast vlastní identity je zejména v tomto období ţivota nesporný, díky často nevyhnutelným změnám v oblasti zdravotní, psychické i sociální, coţ potvrzuje řada autorů122 a uvědomuje si většina z nás. Primárně nás zajímaly názory, postoje ke stárnutí a stáří a hodnocení vlastní identity ve vztahu k věku u dotazovaného vzorku populace, kromě toho i významnost determinant ovlivňujících sebehodnocení jedinců vyššího věku. Výzkum byl proveden v podobě dotazníkového šetření u oslovených osob ve věku nad 55 let, přičemţ se výzkumného šetření zúčastnilo 108 respondentů v průměrném věku 67,2 let (viz podkap. 9.1, str. 57). Jsme si vědomy velkého počtu testovaných determinant v rámci jednotlivých hypotéz, které se staly součástí diplomové práce. Oblast sebepojetí je ale sloţitou sférou lidského ţivota, která je ovlivněna celou řadou faktorů. Hodnocení vlastní identity, názorů a postojů ve vztahu k procesu stárnutí vede k odhalení problémových skutečností souvisejících s daným tématem a hledání moţností jejich řešení. Výsledky vlastního průzkumu jsme srovnaly s diplomovou prací s názvem Sociální vztahy ve stáří, kterou vypracovala studentka LFMU Bc. Radka Blaţková, kde se zaměřuje především na sociální problematiku stáří a aspekty odráţejících se v sociálních vztazích, v jejím šetření bylo zařazeno 189 respondentů, které rozdělila do dvou skupin dle toho zda ţijí v instituci či mimo ní. V diskuzi se budeme věnovat analýze zjištěných dat v šetření a pokusíme se je srovnat s dalšími odbornými zdroji dle jednotlivých stanovených cílů a z nich vyvozených předpokladů. V rámci cíle 1 jsme se snaţily zmapovat názory laické veřejnosti na ovlivnění sebepojetí procesem stárnutí v závislosti na stanovených determinantách (pohlaví, vzdělání, pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů, způsob trávení volného času, přítomností chronického onemocnění), (viz oddíl 9.2.1, str. 72). Prvním ze sledovaných faktorů byly demografické údaje respondentů – pohlaví a vzdělání. Výzkumu se zúčastnilo 41 (37,96 %) mužů a 67 (62,04 %) žen (viz tab. 3, str. 56). Vyšší 122


97

procentuální zastoupení tvořila kategorie ţen, coţ můţe být způsobeno jejich větším podílem ve stárnoucí populaci. Statistickým srovnáním dané hypotézy jsme dospěly k závěru, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a pohlavím (viz tab. 22, str. 73). Pohlaví ve vyšším věku tedy, nebylo v našem vzorku respondentů stanoveno jako determinanta ovlivňující sebevnímání. Danou skutečnost částečně potvrzuje i Říčan123, který ve své publikaci uvádí, ţe muţská i ţenská osobnost ztrácí své rozdílné charakteristiky, které vyplývaly z biologicky podmíněné erotické atraktivity a plodnosti. Dochází k vyrovnání muţského i ţenského principu, daný proces byl započat jiţ ve střední dospělosti. Druhý z uţitých demografických údajů při testování hypotézy byl nejvyšší stupeň dosaţeného vzdělání. Jak ukazuje poloţka č. 2 (viz tab. 4, str. 57) celkem 29 (26,85 %) dotázaných udalo základní vzdělání. Nejpočetnější kategorii tvořily osoby se středoškolským vzděláním bez maturity – vyučen/a, tuto volbu označilo 48 (44,44 %) jedinců. Úplné středoškolské vzdělání (s maturitou) označilo 20 (18,52%) osob z celkového vzorku respondentů. Pouze 6 (5,56%) odpovídajících uvádí vyšší odborné vzdělání a jen 5 (4,63 %) jedinců zvolilo variantu vzdělání vysokoškolské. Vzhledem k nízké četnosti odpovědí v posledních dvou kategoriích (vyšší odborné a vysokoškolské) jsme byly nuceny pro statistické vyhodnocení dané dvě skupiny sloučit. Statistickým srovnáním dané hypotézy jsme dospěly k závěru, ţe u sledovaného vzorku populace neexistuje statisticky významná závislost mezi názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí a vzděláním (viz tab. 24, str. 74). Z uvedeného lze usuzovat na fakt, ţe pohlaví ani vzdělání nepatří u osob vyššího věku mezi významné determinanty názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Avšak je nutné uvést skutečnost, ţe praktické vyuţití výsledků ovlivňuje celkové rozloţení respondentů v jednotlivých kategoriích. Druhou sledovanou determinantou názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí byly mezilidské vztahy (viz tab. 26, str. 75). Z výzkumného šetření vyplývá, ţe ten, kdo své mezilidské vztahy hodnotil za uspokojivé zároveň častěji uváděl, ţe je s věkem vyrovnaný a sám se sebou spokojený. Naopak ten, kdo hodnotil své mezilidské vztahy za spíše neuspokojivé častěji uváděl, ţe je s věkem nevyrovnaný a sám se sebou nespokojený. Z dané skutečnosti lze usuzovat na fakt, ţe mezilidské vztahy jsou významnou determinantou v sebehodnocení. Avšak je nutné uvést skutečnost, ţe praktické vyuţití výsledků ovlivňuje celkové rozloţení respondentů v jednotlivých kategoriích. Nicméně podobné zjištění nám 123


98

vyplynulo i z páté hypotézy, kde mezilidské vztahy tvoří jeden z významných činitelů ovlivňujících názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí (viz tab. 36, str. 85). Zde se respondenti, kteří povaţovali mezilidské vztahy za významný faktor v sebehodnocení, hodnotili lépe, neţ-li ti respondenti, kteří mezilidské vztahy neoznačili za důleţitou determinantu v hodnocení sama sebe. Pomocí lţi-score jsme se snaţily ověřit pravdivost odpovědí respondentů. A současně opětovně potvrdily významnost mezilidských vztahů v sebehodnocení osob vyššího věku u dotazovaného vzorku populace. Vliv mezilidských vztahů na sloţku sebepojetí je nepochybný. Jak uvádí Hewstone a Wolfgang124, skupina jedinci poskytuje určitou identitu, díky ní někam patří a můţe se jí definovat. Sociální identita je vědomí, ţe je člověk členem určitého společenství, a v souvislosti s tím si přičítá určité atributy, které se podílejí na jeho vlastní sebeúctě. Významnost mezilidských vztahů v období stáří potvrzuje i Bc. Radka Blaţková125 ve své diplomové práci, ve které hodnotí názory seniorů na význam mezilidských vztahů ve stáří. V jejím šetření povaţuje mezilidské vztahy ve stáří za důleţité 151 seniorů ţijících mimo instituci (98,05 %) a 127 klientů domovů pro seniory (94,07 %). Pouze 3 z respondentů první skupiny (1,95 %) a 8 respondentů skupiny druhé (5,93 %) nepovaţují mezilidské vztahy za důleţité. Další zjištění vyplývající z jejího výzkumu a zároveň potvrzující významnost mezilidských vztahů v období stáří je potvrzení statisticky významného vlivu subjektivního hodnocení pocitu osamělosti na hodnocení stáří jako spokojeného (plnohodnotného) období ţivota. V rámci šetření Blaţková zjistila, ţe neosamělí respondenti tvoří procentuálně nejvýznamnější kategorii v pozitivním hodnocení stáří a jejich počet klesá směrem k negativnímu hodnocení, tzn. stáří nepovaţují za spokojené (plnohodnotné) období ţivota.126 Podobně i Kalvach a Onderková 127 poukazují na významnost mezilidských vztahů v období stáří. Ve své publikaci uvádějí, ţe prevencí izolace a osamělosti ve stáří jsou kvalitní mezilidské vztahy a zejména funkční rodina seniora. Rodinné sítě působí jako bariéra proti osamělosti, vazby s dospělými dětmi a vnoučaty se stávají nejvýznamnějším zdrojem emocionálního uspokojení a článkem spojujícím se světem. Potřeba sociálního kontaktu, jak uvádíme v teoretické časti diplomové práce a potvrzujeme i v části empirické, je tedy jednou z významných potřeb v období stáří. Je nutné zdůraznit 124


125

Srov. BLAŢKOVÁ, R., Sociální vztahy ve stáří, s. 86.

126


127


99

skutečnost, ţe přehlíţení, neochota v pochopení a neuspokojení potřeb jedince vyššího věku významně ovlivňuje oblast vlastního sebepojetí. Další hodnotnou výpovědí vztahující se k sociálnímu kontextu v období staršího věku tvořila poloţka č. 7 (viz tab. 8, str. 60), ve které se respondentů dotazujeme v jaké věkově kategorii jsou lidé s nimiţ tráví volný čas. Většina, 57 (52,78 %) osob odpověděla, ţe jsou převáţně stejného věku – vrstevníci. Zajímavé bylo i vyjádření dvou respondentů, kteří zvolili u dané otázky variantu jiná odpověď v níţ uvedli nedobrovolnou samotu související s generační mortalitou. Podobně i Kalvach a Onderková128 poukazují ve své publikaci na riziko tzv. generační osamělosti. Z pohledu Pacovského129 jsou důleţité i správné sociální vztahy a sociální interakce mezi generacemi. Jestliţe interakce staré populace s celou společností nefunguje, vznikne uvnitř staré generace pocit izolovanosti, bezmoci a marnosti. To snadno donutí vnímavého jedince k budování vlastního privátního světa a k úniku do něho. Stařecký privativismus je rizikem sociální izolace provázený pocitem nejistoty a úzkostí. Zmíněná skutečnost nás navádí k pozornosti na vhodnost skladby programů, pořádaných pro seniory ve vztahu k zachování co nejvyšší míry kvality ţivota ve stáří a zejména pro zachování mezigenerační interakce, která je, jak uvádíme v teoretické časti, současnou moderní technickou dobou redukována a povede k podpoře integrace seniorů do společnosti. Třetí sledovanou determinantou názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí byl způsob trávení volného času. U sledovaného vzorku respondentů bylo zjištěno, ţe způsob trávení volného času je statisticky významným faktorem v hodnocení sama sebe ve vztahu k věku (viz tab. 28, str. 77). Ten, kdo udal, ţe svůj volný čas tráví pasivně častěji uváděl, ţe je s věkem nevyrovnaný a sám se sebou nespokojený. Z daného zjištění můţeme usuzovat na fakt, ţe aktivní styl ţivota můţe být predisponujícím faktorem k lepšímu sebehodnocení. Statistickou významnost způsobu trávení volného času na názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledované skupiny populace potvrdila prohlášení řady autorů. Například Štilec130 povaţuje za optimistickou vizi teorii aktivního stárnutí, která by spočívala v reorganizaci stávajícího rozdělení ţivotních etap na mládí, dospělost a stáří a nahrazení modelem kontinuálního prolínání vzdělávání, práce a volnočasových aktivit. Úkolem dnešní společnosti zůstává zapojit co moţná nejvyšší počet osob dnešní populace do procesu aktivního stáří. Za tímto účelem dnes vznikají a rozvíjejí se různé programy pro seniory 128


129


130


100

i organizace na národní i mezinárodní úrovni. Avšak zároveň uvádí, ţe většina seniorské generace je unavena jak svým způsobem ţivota, tak devastujícím okolním prostředím. 131 Dané tvrzení se potvrdilo i během dotazníkového šetření, kdy v poloţce č. 19 (viz tab. 20, str. 70) byli respondenti poţádáni, aby označili tři „nejhorší“ věci, kdyţ je člověku nad padesát let. Variantu jsem unaven/a, dochází mi dech označila většina v počtu 61 (20,20 %) případů. Z uvedeného je jasné, ţe nutnost motivace seniorů do procesu aktivního stáří ze strany společnosti tvoří nezbytný předpoklad pro jejich začlenění. Čtvrtou sledovanou determinantou názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí byla přítomnost chronického onemocnění (viz tab. 30, str. 79). Z analýzy vyplynula statisticky významná závislost mezi uvedenými poloţkami. Paradoxně jedinci, kteří uvedli, ţe netrpí chronickým onemocněním současně častěji uváděli, ţe jsou s věkem nevyrovnaní a sami se sebou nespokojení. Dané zjištění můţe být zapříčiněno tím, ţe ten, kdo trpí chronickou nemocí, má jiný ţebříček hodnot a méně se orientuje na nepodstatné a malicherné okolnosti ţivota. Dané tvrzení částečně potvrzuje i další poloţka č. 18 (viz tab. 19, str. 69), která byla součástí dotazníkového formuláře, v níţ byli respondenti poţádáni, aby označili tři „nejlepší“ věci, kdyţ je člověku nad padesát let. Celkem 70 (22,15 %) případů, nejvyšší počet odpovědí, zvolilo variantu mám teď větší jasno v tom, co je v životě důležité. Rovněţ i Haškovcová132 konstatuje, ţe ve stáří dochází k obratu od materiálních hodnot k duchovním hodnotám. Mění se také hierarchie osobních hodnot, postoje k sobě samému, k druhým lidem a ke společnosti. V rámci cíle 2 jsme se snaţily zhodnotit významné činitele sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí u dotazovaného vzorku respondentů. Z šetření vyplynulo zjištění, ţe mezi významné činitelé sebehodnocení ve vtahu k sebepojetí u sledované skupiny populace patří soběstačnost,

spokojenost

v oblasti

mezilidských

vztahů

a

pracovní

status

(viz oddíl 9.2.2, str. 81). Ti respondenti, kteří povaţovali soběstačnost za významný faktor v hodnocení sama sebe pak častěji uváděli, ţe jsou s věkem vyrovnáni a převáţně i sami se sebou spokojeni, neţ-li ti respondenti, kteří soběstačnost neoznačili za důleţitou determinantu v hodnocení sama sebe (viz tab. 34, str. 83). Podobný názor uvádí i Kalvach a kol.133 ve své publikaci, kde poukazují na skutečnost, ţe pro kvalitu ţivota seniora není rozhodující samotná přítomnost nemoci, 131


132


133

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., HOLMEROVÁ, I., WEBER, P., a kol., Geriatrické

syndromy a geriatrický pacient, s. 27-29.

101

ale spíše stupeň funkčního postiţení, který z ní vyplývá. Zdraví není v tomto věku chápáno jako nepřítomnost nemoci, více jde o zachování soběstačnosti a přijatelného pocitu pohody. Významným ukazatelem zhoršení zdravotního stavu starého člověka je kumulace postiţení různých funkcí sniţující jeho celkovou soběstačnost.134 Dané tvrzení, by dokládal další vyvozený výsledek z našeho šetření, kde samotný zdravotní stav jako významný činitel sebehodnocení u dotazovaného vzorku populace nebyl statisticky potvrzen (viz tab. 38, str. 87). Je zřejmé, ţe ztráta soběstačnosti je z pohledu osob tohoto věku obávanou realitou, coţ se potvrdilo i v poloţce č. 17 (viz tab. 18, str. 68), ve které jsme se dotazovaly respondentů, co je zdrojem největšího strachu v současném ţivotním období. Převáţná většina dotazovaných označila variantu úbytek tělesných schopností, nemoc v počtu 41 (37,96 %) osob. Zajímavé je také zjištění, ţe ti respondenti, kteří nepovaţovali pracovní status za významnou determinantu v sebehodnocení, se hodnotili lépe, neţ ti odpovídající, pro které byl pracovní status v hodnocení sama sebe důleţitý (viz tab. 40, str. 88). Daná skutečnost můţe mít spojitost s větší orientací některých respondentů na kariéru a nepřipraveností na ztrátu profesní role a z toho vyplývajícím negativním dopadem na sloţku sebepojetí. Dané tvrzení potvrzuje i Jarošová135, která uvádí, ţe změna ţivotního stylu je nedílnou reakcí na odchod do důchodu způsobená nadbytkem volného nestrukturovaného času. Problémem se však můţe stát jeho smysluplné vyuţití. Rovněţ Poledníková136 uvádí, ţe odchodem z aktivního pracovního ţivota se mění sociální role seniora. S ukončením profese se sniţuje jeho společenská prestiţ. Ve společenském pojetí je často akceptován jako méněhodnotný, méněcenný aţ zbytečný. To vše s sebou nese rizika jako je ztráta ţivotního programu, maladaptace na stáří, ztráta autonomie apod. Pro další nabídnuté činitelé (vzhled a zdravotní stav) statisticky významná závislost s názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u dotazovaného vzorku populace nebyla potvrzena (viz tab. 32 a 38, str. 81 a 87). I přesto z deskriptivní analýzy výsledků poloţky č. 19 (viz tab. 20, str. 70), kde odpovídající měli určit tři nejvýznamnější negativa věku nad padesát let, vyplynulo zjištění, ţe druhou nejčastěji volenou variantou se stala odpověď

134


syndromy a geriatrický pacient, s. 27-29. 135


136


102

nemohu se už spoléhat na své zdraví, tuto moţnost označilo 56 (18,54 %) případů. A variantu nesnáším, že vypadám staře zvolilo 28 (9,27 %) případů. V cíli 3 jsme se pokusily zhodnotit preferovanou ţivotní periodu ve vztahu ke stanoveným determinantám (postoj respondenta k procesu stárnutí, význam věku ve vlastním sebehodnocení), (viz oddíl 9.2.3, str. 90). Ve sledovaném vzorku respondentů bylo zjištěno, ţe postoj k procesu stárnutí je statisticky významným faktorem pro preferenci ţivotní periody (viz tab. 42, str. 90). U další determinanty se statistická závislost nepotvrdila (viz tab. 44, str. 92). Ti respondenti, kteří povaţovali stáří za období samoty, vlastní nepotřebnosti by ve většině volili dětský věk, popř. dospívání. Ti odpovídající, kteří povaţovali stáří za období klidu a relaxace s možností seberealizace (čas na záliby) či za období, kdy se mohou věnovat svým blízkým, častěji volili při výběru věkové kategorie etapu dospělosti, popř. stáří. Daná skutečnost podtrhuje fakt, ţe předsudky a mýty o stáří, které byli respondentům předloţeny v posledních dvou variantách poloţky č. 13 (viz tab. 14, str. 65) ovlivňují postoj k poslední věkové etapě ţivota a z něho vycházející chování. Na vliv ageismu na společnost poukazuje řada autorů. Tošnerová137 ve své publikaci uvádí, ţe osoby vystavené předsudkům a diskriminaci přijímají dominantní skupinový záporný obraz a chovají se tak, jak tomu odpovídá společenský stereotyp. Ageistický postoj obrací vůči sobě samotnému. Ciccotti138 uvádí, ţe stereotypy spojené se stářím jsou záludné, protoţe působí v našem podvědomí. Jsou zavedeny v dětství, a kdyţ stárneme, nepřehodnotíme je. Stereotypy mohou omezovat, brzdit způsob vyjadřování, sniţovat výkon, a dle vědců i sníţit očekávanou délku ţivota. Za zajímavé zjištění shledáváme údaje, které vyplynuly z poloţky č. 12 (viz tab. 13, str. 64), kde se respondentů dotazujeme, zda v nich představa být starý vyvolává strach či obavy. Více neţ polovina odpovídajících v počtu 60 (55,56 %) osob určitě či spíše souhlasila. A dále údaje vycházející z poloţky č. 14 (viz tab. č. 15, str. 66), ve které se 70 (64,81 %) jedinců ze 108 respondentů více či méně ztotoţnilo s tvrzením „Přibývající věk mi více bere než dává.“ Na základě uvedeného zjištění, lze konstatovat nárůst významu propagace anti-agestického obrazu stáří a vytváření realistického postoje společnosti k poslední vývojové etapě ţivota. Rovněţ Bc. Radka Blaţková139 narazila ve své diplomové práci na danou problematiku. Během svého šetření zjišťovala zkušenosti respondentů s pocitem znevýhodnění starších spoluobčanů ve společnosti. Z její práce vyplynuly následující data. Pocit znevýhodnění 137


138


139


103

starších spoluobčanů ve společnosti alespoň občas má 129 (83,76 %) seniorů ze samostatných domácností, zatímco u klientů domovů jde „pouze“ o 85 (62,96 %) seniorů. Tedy pocit znevýhodnění nemá 25 (16,23 %) samostatně ţijících respondentů a 50 (37,04 %) respondentů z instituce. Pocit znevýhodnění má neustále 18 (11,69 %) nebo často 54 (35,06 %) respondentů ţijících mimo instituci. U klientů domovů má pocit znevýhodnění neustále 15 (11,11 %) a často 43 (31,85 %) respondentů. Obě skupiny respondentů svůj negativní pocit udávají především v souvislosti s převaţující atmosférou ve společnosti a její nepřipraveností na potřeby rostoucího počtu starších lidí, dále nevšímavostí a znevaţováním stáří mladými lidmi. Vyjadřovali pocity jako „jsme tu navíc“, „jsme nepotřební“, „jsme na obtíž“, „zdržujeme“ atd. Zmíněna byla také špatná a nesrozumitelná komunikace ze strany mladších. 140 Na závěr diskuze uvádíme zajímavý a hodnotný výsledek vzhledem ke zvolenému tématu vycházející z deskriptivní analýzy z poloţky č. 15 (viz tab. č. 16, str. 66), kde se respondentů dotazujeme zda-li je věk rozhodujícím atributem v hodnocení sama sebe. Z celkového počtu respondentů 65 (60,18 %) osob spíše či určitě souhlasilo. Zbylých 24 (22,22 %) spíše nesouhlasilo a pouze 19 (17,59 %) jedinců určitě nesouhlasilo. Z uvedeného, lze usuzovat na významnost dopadů procesů stáří na vnímání obrazu sama sebe. Naší prací jsme se snaţily poukázat na skutečnost, ţe atribut věku působí na naše chování, proţívání i jednání a odráţí se ve vlastním sebehodnocení i hodnocení okolního světa a přístupu k němu i sobě samému, coţ uvádíme jak v teoretické části, tak potvrzujeme i v části empirické a tuto skutečnost si uvědomuje řada z nás. Paradoxně, i přesto stále ještě převaţuje ve společnosti mnoho aspektů, které vrhají nelichotivý stín na poslední nevyhnutelnou a přirozenou etapu našeho ontogenetického vývoje a vytlačují ji ze společného světa, kam právoplatně patří. Věříme, ţe naše práce přispěla k moţnostem prevence negativních dopadů na vnímání stárnutí a stáří ve společnosti a změně myšlení a chování k němu.

140


104

11

NÁVRH

NA

ŘEŠENÍ

ZJIŠTĚNÝCH

NEDOSTATKŮ

A DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Řešení nedostatků v období stáří, ve vztahu k zachování přiměřeného realistického pojetí sebe sama, je úkolem pro společnost, pomáhající profese i samotného seniora. Jak ukazuje demografická prognóza, podíl stárnoucí populace roste a stejně tak, jak se její početnost bude zvyšovat, poroste i význam a aktuálnost problematiky. Úkolem společnosti je vytvořit klima, kde tato významná sociální minorita přestane být chápána jako neproduktivní, nepotřebná a závislá na druhých. Je nutné si uvědomit, ţe hodnoty, normy, postoje a stereotypy společnosti se stávají součástí mínění jednotlivců a odráţejí se v jejich chování ke starším lidem, kteří se s nimi postupně sami zvnitřní a v tlaku společnosti změní postoj k sobě samému. Pro zmírnění ageistických projevů je vhodná podpora kontaktů mezi mladými lidmi a seniory. Je nezbytné podporovat mezigenerační solidaritu, vyuţít médií a jejich vlivu k řešení problematiky stáří. Nešířit pouze obavy ze stárnutí zdůrazňováním jeho nekompetentností, ale spíše ukázat, co mají všechny generace společné, tzn. zájem být aktivní součástí společnosti. Senior je právoplatný člen společnosti a zaujímá v ní své neopomenutelné místo. „I my budeme staří“ a proto je nezbytné se seznámit s procesy, stavy a situacemi, které příchod stáří provázejí a poukázat na moţnosti, jak se na ně připravit. Z uvedeného pohledu je nutné vytvářet programy vycházející z analýzy potřeb a nabídky komunitních sluţeb. Nezapomínat na moţnost pracovního uplatnění a vhodnou náplň volného času pro seniory, coţ by osobám vyššího věku umoţnilo kontinuální rozvoj osobnosti a podpořilo jejich společenskou integraci. Dojde tak k naplnění potřeby sociálního kontaktu, uţitečnosti, smysluplnosti i finančního zajištění a následně i ke zvýšení poţadované kvality ţivota a uchování si patřičného sebepojetí. Nemalou úlohu ve zvyšování kvality ţivota seniorů a změně názorů i postojů společnosti shledávám v roli sester a pracovníků pečujících profesí, jejichţ hlavním cílem by mělo být zvyšování kvalifikace v oboru gerontologie a geriatrie a následná projekce získaných informací v reálném ţivotě, ve kterém se s problematikou denně setkávají. Zaujmout aktivní přístup ve vyhledávání nedostatků v poskytované péči a snaţit se o jejich maximálně moţnou eliminaci. Motivovat jednotlivce v aktivním úsilí vedoucím k zapojení se do společnosti. Organizovat semináře zabývajících se etickými aspekty ošetřovatelské péče (respektování

105

důstojnosti, autonomie a úcty jednotlivce, vyhýbání se devalvačnímu chování, posuzování seniora z pohledu celé jeho historie a chápání jeho osobnosti v celistvém, resp. holistickém pojetí). A uvedenými způsoby zajistit komplexní péči o fyzické, mentální a duchovní potřeby člověka, která respektuje individualitu, rozvíjí a zvyšuje hodnotu jedince, pozitivně působí na jeho sebepojetí. Je nezbytné o této problematice hovořit, publikovat ji, zveřejňovat ji a docílit tak změny hodnotového ţebříčku současné společnosti, kde panuje tvrdý individualismus, dravost a sebeprosazení. Zaujmout k seniorům takový postoj, kde zájem, ochota a slušné chování je dávno samozřejmostí.

106

ZÁVĚR

V diplomové práci jsme se zabývaly problematikou fenoménu stáří, kde jsme se orientovaly na jeho dopady v oblasti vlastní identity. Práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. V úvodní teoretické části jsme se pokusily o ucelené zpracování dostupných teoretických i praktických poznatků týkajících se dané problematiky. Ve druhé, empirické části diplomové práce, jsme analyzovaly determinanty ovlivňující proces stárnutí, názory a postoje osob vyššího věku (nad 55 let) vztahující se ke stárnutí a stáří a jejich vliv na sloţku sebepojetí. Pro empirickou část jsme stanovily následující čtyři cíle: - Zmapovat názory laické veřejnosti na ovlivnění sebepojetí procesem stárnutí v závislosti na stanovených determinantách (pohlaví, vzdělání, pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů, způsob trávení volného času, přítomností chronického onemocnění). - Zhodnotit významné činitele sebehodnocení ve vztahu k sebepojetí u dotazovaného vzorku respondentů. - Zhodnotit preferovanou ţivotní periodu ve vztahu ke stanoveným determinantám (postoj respondenta k procesu stárnutí, význam věku ve vlastním sebehodnocení). - Zhodnotit vztah mezi postojem k procesu stárnutí a stanovenými determinanty (pohlaví, způsob trávení volného času). Stanovené cíle byly splněny na základě ověření stanovených hypotéz. V závěru uvádíme, jen ty hypotézy, ze kterých po analýze vyplývají hodnotné výsledky v problematice fenoménu stáří a vlivu na sebepojetí. Z výzkumného šetření vyplývá, ţe statisticky významným faktorem v hodnocení sama sebe ve vztahu k věku nejsou u sledované skupiny populace demografické charakteristiky (pohlaví, vzdělání). I přestoţe ţeny častěji uváděly vyrovnanost s věkem a spokojenost samy se sebou statisticky významný vztah nebyl potvrzen. A proto přijímáme nulovou hypotézu (viz oddíl 9.2.1.1, str. 72). Dalším zjištěním, které vyplynulo z našeho šetření byl fakt, ţe subjektivní pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů je statisticky významným faktorem v hodnocení sama sebe ve vztahu k věku u sledované skupiny respondentů. Ten, kdo hodnotil 107

své mezilidské vztahy jako uspokojivé, zároveň i častěji uváděl, ţe je s věkem vyrovnaný a sám se sebou spokojený. A proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme nulovou (viz oddíl 9.2.1.2, str. 75). U sledovaného vzorku populace bylo také zjištěno, ţe způsob trávení volného času je statisticky významným faktorem v hodnocení sama sebe ve vztahu k věku. Ten, kdo udal, ţe svůj volný čas tráví pasivně, byl zároveň častěji s věkem nevyrovnaný a sám se sebou nespokojený. Z dané skutečnosti lze usuzovat, ţe aktivní styl ţivota můţe být predisponujícím faktorem k lepšímu sebehodnocení. A proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme nulovou (viz oddíl 9.2.1.3, str. 77). Jako další statistický významný faktor v hodnocení sama sebe ve vztahu k věku se v našem průzkumu prokázala přítomnost chronického onemocnění. Jedinci, kteří udali, ţe netrpí chronickým onemocněním současně častěji uváděli, ţe jsou s věkem nevyrovnaní a sami se sebou nespokojení. Dané zjištění můţe být zapříčiněno tím, ţe ten, kdo trpí chronickou nemocí má jinou skladbu hodnot a méně se orientuje na nepodstatné a malicherné okolnosti ţivota. A proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme nulovou (viz oddíl 9.2.1.4, str. 79). U sledovaného vzorku respondentů bylo dále zjištěno, ţe hodnocení sama sebe ve vztahu k věku je statisticky významným faktorem pro výběr důleţitých činitelů sebehodnocení. Ve sledovaném vzorku respondentů existuje statisticky významná závislost mezi významnými činiteli sebehodnocení (soběstačnost, spokojenost v oblasti mezilidských vztahů, pracovní status) a názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí. Ti respondenti, kteří povaţovali soběstačnost či mezilidské vztahy za významné faktory v hodnocení sama sebe, pak uváděli, ţe byli častěji s věkem vyrovnáni a převáţně i sami se sebou spokojeni, neţ-li ti respondenti, kteří soběstačnost či mezilidské vztahy neoznačili za důleţité determinanty v hodnocení sama sebe. Zajímavé je také zjištění, ţe ti respondenti, kteří nepovaţovali pracovní status za významnou determinantu v sebehodnocení, se hodnotili lépe neţ ti odpovídající, pro které byl pracovní status v hodnocení sama sebe důleţitý. Daná skutečnost můţe mít spojitost s větší orientací některých respondentů na kariéru a nepřipraveností na ztrátu profesní role a z toho vyplývající negativní dopad na sloţku sebepojetí. Pro další uvedené činitele (vzhled a zdravotní stav) se statisticky významný vztah s názory na vliv procesu stárnutí na sebepojetí u sledované skupiny populace nepotvrdil.

108

A proto pro činitelé sebehodnocení mezi které patří soběstačnost, spokojenost v oblasti mezilidských vztahů, pracovní status přijímáme alternativní hypotézy a pro vzhled a zdravotní stav přijímáme nulové (viz oddíl 9.2.2.1, str. 81). Během šetření se také potvrdila naše domněnka, ţe postoj k procesu stárnutí je statisticky významným faktorem pro preferenci ţivotní periody. Ti respondenti, kteří povaţovali stáří za období samoty, vlastní nepotřebnosti ve většině volili dětský věk, popř. dospívání. Ti odpovídající, kteří povaţovali stáří za období klidu a relaxace s možností seberealizace (čas na záliby) či za období, kdy se mohou věnovat svým blízkým častěji volili při výběru věkové kategorie etapu dospělosti, popř. stáří. Daná skutečnost podtrhuje fakt, ţe ageistické tendence ovlivňují postoj k poslední vývojové etapě ţivota a z něho vycházející chování. A proto přijímáme alternativní hypotézu a zamítáme hypotézu nulovou (viz oddíl 9.2.3.1, str. 90). Zdaleka jsme nemohly postihnout rozsáhlý problém stárnutí a stáří a jejich dopad na oblast vlastní identity, snaţily jsem se tedy alespoň vylíčit základní údaje dané problematiky, které by měly postačit široké veřejnosti k obecnému povědomí o problematice fenoménu stáří, tak aby byli schopni utvořit si realistický obraz o stárnutí a stáří, chápat dopady procesu stárnutí na sloţku sebepojetí, vytvořit si vyzrálý postoj i názory k dané ţivotní etapě na základě získaných vědomostí a rozpoznat ty názory a postoje k procesu stárnutí, které dané věkové období separuje ze společnosti a znesnadňuje tak jejich uţ tak nesnadnou ţivotní úlohu. Výsledky naší práce se nedají povaţovat za zcela průkazné a zobecnitelné, jelikoţ jsme oslovily pouze 108 respondentů. I přesto doufáme, ţe z ní vyvozená data budou mnohým prospěšná, nebo alespoň povedou k zamyšlení nad danou problematikou, která se stává, vzhledem k demografické prognóze, stále více aktuální.

109

ANOTACE

Příjmení a jméno autora:

Hana Malá, Bc.

Instituce:

Masarykova Univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Fenomén stáří a vliv na sebepojetí

Vedoucí práce:

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Počet stran:

122

Počet příloh:

6

Rok obhajoby:

2011

Klíčová slova:

Sebepojetí, sebehodnocení, autonomie, fenomén stáří, stárnutí a stáří, ageismus, kvalita ţivota.

Diplomová práce nabízí pohled na problematiku fenoménu stáří. Zaměřuje se na hodnocení vlastní identity ve vztahu k věku. Hodnotí názory, postoje ke stárnutí a stáří u osob vyššího věku a kromě toho i některé z psychosociálních potřeb a vliv ageismu na chování. Zjišťuje významné determinanty ve vztahu k sebepojetí a vlastnímu sebehodnocení. Práce je zaměřena na analýzu výsledků získaných během šetření u populace osob vyššího věku.

110

ANNOTATION

Surname and first name:

Hana Malá, Bc.

Institution:

Masaryk University Faculty of Medicine Department of Nursing

Title of the work:

Phenomenon of old age and impact on self - conception

Supervisor of the work:

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Number of pages:

122

Number of enclosures:

6

Year of defense:

2011

Key words:

Self-conception, self-evaluation, autonomy, phenomenon of old age, ageing and old age, ageism, quality of life.

The thesis give the overview on the problematic of the phenomenon of old age and its impact on self-conception. It is focused on the evaluation of own identity in relation to age. There is evaluated views, opinions, attitudes toward aging and of the elderly people and in addition some of the special needs of elderly and the impact of ageism on behavior. There are investigated important determiners of self-evaluation in relation to old age. The thesis is focused on analysis of the results data from survey among elderly people.

111

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

1. BLAŢKOVÁ, Radka. Sociální vztahy ve stáří. Diplomová práce. Brno: LFMU, 2009. 145 s. 2. CHICAUD, Marie-Bernard. Sebedůvěra. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 102 s. ISBN 80-7178-662-4. 3. CICCOTTI, Serge. Lépe porozumět sobě i ostatním. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-364-2. 4. CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. O štěstí a smyslu života. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 1996. 399 s. ISBN 80-7106-139-5. 5. ČELEDOVÁ, Libuše, ČEVELA, Rostislav. Výchova ke zdraví: Vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 6. ENGLER, Vladimír. Stručné základy zdravotnické statistiky pro posluchače LFH UK. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1989. 77 s. ISBN 4-940-898. 7. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. 8. HEWSTONE, Miles, WOLFGANG, Stroebe. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 776 s. ISBN 80-7367-092-5. 9. IVANOVÁ, Kateřina, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 100 s. ISBN 978-80-244-1832-2. 10. JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. 11. KALVACH, Zdeněk, ONDERKOVÁ, Alice. Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 80-7262-455-5. 12. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. 13. KLEVETOVÁ, Dana, DLABALOVÁ, Irena. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 202 s. ISBN 978-80-247-2169-9. 14. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Poslední úsek cesty. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1995. 90 s. ISBN 80-85495-43-0.

112

15. KUBELKA, Susanna. Konečně přes čtyřicet: Zralé ženě patří svět. 2. vyd. Praha: MOTTO, 1997. 158 s. ISBN 80-85872-67-6. 16. KUBEŠOVÁ, Lucie. Zdraví pro třetí věk. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, spol. s.r.o., 2006. 270 s. ISBN 80-7234-536-2. 17. MINIBERGEROVÁ, Lenka, DUŠEK, Jiří. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 67 s. ISBN 80-7013-436-4. 18. KOLEKTIV

AUTORŮ.

Zdraví

21.

1.

vyd.

Praha:

MZČR,

2003.

124

s.

ISBN 80-85047-99-3. 19. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2. vyd. Praha: Academia, 2009. 620 s. ISBN 978-80-200-1680-5. 20. PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 135 s. ISBN 80-281-8876-8. 21. PAPEŢOVÁ, Hana. Bulimia nervosa. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2003. 109 s. ISBN 80-85121-81-6. 22. PIDRMAN, Vladimír, KOLIBÁŠ, Eduard. Změny jednání seniorů. 1. vyd. Praha: Gelén, 2005. 189 s. ISBN 80-7262-363-X. 23. POKORNÁ, Andrea. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006. 86 s. ISBN 80-7013-440-2. 24. POLEDNÍKOVÁ, Ľubica. Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2006. 216 s. ISBN 80-8063-208-1. 25. RHEINWALDOVÁ, Eva. Novodobá péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol s.r.o., 1999. 88 s. ISBN 80-7169-828-8. 26. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. 392 s. ISBN 80-7178-829-5. 27. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti. 6. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3133-9. 28. STAŇKOVÁ, Marta. České ošetřovatelství 6. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2006. 55 s. ISBN 80-7013-323-6. 29. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2. 30. ŠTILEC, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 136 s. ISBN 80-7178-920-8. 31. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6. 113

32. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus: Průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0. 33. TRACHTOVÁ, Eva, a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 186 s. ISBN 80-7013-324-4. 34. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 467 s. ISBN 978-80-246-1832-6. 35. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. 36. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II: Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. 37. VYMĚTAL, Jan. Lékařská psychologie. 3 vyd. Praha: Portál, 2003. 397 s. ISBN 80-7178-740-X.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

1. Demografická prognóza, [online], Dostupné z www: http://www.profit.cz/clanek/jak-dopadne-starnuti-populace-na-realitni-trh.aspx. [cit. 2011-08-01]. 2. Gender: Rozdíly v chování mužů a žen, [online], Dostupné z www: http://ografologii.blogspot.com/2008/04/gender-rozdily-v-chovani-muzu-zen.html. [cit 2011-08-01]. 3. HAJNÝ, M., Smysl symptomů, [online], Dostupné z www: http://derewi.blog.cz/0704/smysl-symptomu-1.[cit. 2009-05-04]. 4. Maslowova pyramida potřeb, [online], Dostupné z www: http://www.google.cz/images?hl=cs&xhr=t&q=maslowova+pyramida+pot%C5%99eb&c p=6&um=1&ie=UTF-8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1280&bih=585. [cit. 2011-08-01]. 5. Rozdíly v chování muže a ženy, [online], Dostupné z www: http://lena91.signaly.cz/1101/rozd-l-mezi-mu-em. [cit. 2011-08-01].

114

.

6. Ukázky stáří pohledem ageismu versus model aktivního stáří, [online], Dostupné z www: http://www.google.cz/images?um=1&hl=cs&biw=1280&bih=585&tbs=isch%3A1&sa=1 &q=st%C3%A1%C5%99%C3%AD&aq=f&aqi=g2&aql=&oq=. [cit. 2011-08-01]. 7. Vliv sebevnímání,[online], Dostupné z www: http://www.google.cz/search?q=sebevn%C3%ADm%C3%A1n%C3%AD&hl=cs&prmd= ivnsb&source=lnms&tbm=isch&ei=fhSoTfWxGs_3sgaS58ibCA&sa=X&oi=mode_link& ct=mode&cd=2&sqi=2&ved=0CAsQ_AUoAQ&biw=1280&bih=585. [cit. 2011-08-01].

115

SEZNAM ZKRATEK

a.č

absolutní četnost

apod.

a podobně

atd.

a tak dále

ČR

Česká republika

HA

alternativní hypotéza

H0

nulová hypotéza

k

stupeň volnosti

např.

například

NLZP

nelékařský zdravotnický pracovník

obr.

obrázek

popř.

popřípadě

prac.

pracovní

příl.

příloha

r.č

relativní četnost

resp.

respektive

s.

strana

str.

strana

srov.

srovnání

SZO

Světová zdravotnická organizace

tzn.

to znamená

tab.

tabulka

116

SEZNAM TABULEK

Tab. 1 - Stupně psychosociálního vývoje podle E. H. Eriksona ……….…………………….15 Tab. 2 - Změny a ztráty v ţivotě seniora ……………………………………………..………26 Tab. 3 - Pohlaví respondentů………………..………………………………………….…….56 Tab. 4 – Vzdělání respondentů…………….……………………………………………..…..57 Tab. 5 - Názor na sebehodnocení ve vztah k věku ………….……………..............................58 Tab. 6 - Názor na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů……………………..….……...59 Tab. 7 - Názor na spolehlivost v oblasti mezilidských vztahů………………………….…….60 Tab. 8 - Preferovaná věková kategorie v sociální interakci…………………………….….…60 Tab. 9 - Volba způsobu trávení volného času…………………………………………...……61 Tab. 10 - Názor na spokojenost s vlastním ţivotem……………..…………………………...62 Tab. 11 - Subjektivní pocit nenaplněnosti v některé z oblastí ţivota…………………………62 Tab. 12 – Přítomnost chronického onemocnění ………………………………………...........63 Tab. 13 - Názor na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří…………………………...........64 Tab. 14 - Postoj ke stárnutí a stáří….………………………………………………….……...65 Tab. 15 - Názor na tvrzení „Přibývající věk více bere neţ dává“ ………………….………...66 Tab. 16 - Věk jako rozhodující atribut v sebehodnocení ……………………………….…....66 Tab. 17 - Názor na determinanty sebehodnocení……………………………………………..67 Tab. 18 - Názor na hlavní zdroj strachu v souvislosti se stářím………...…………..………..68 Tab. 19 - Názor na nejvýznamnější klady vyššího věku……………………………………...69 Tab. 20 – Názor na nejvýznamnější zápory vyššího věku …………………………………...70 Tab. 21 - Preference věkové kategorie……...………………………………...........................71 Tab. 22 - Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pohlaví……………….….…...73 Tab. 23 – Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pohlaví………………………………………………………………………………73

117

Tab. 24 - Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus nejvyšší dosaţené vzdělání.....74 Tab. 25 – Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus nejvyšší dosaţené vzdělání…………..………………………………….……….…74 Tab. 26 – Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů………………………………………..……………………….75 Tab. 27 – Statistické vyhodnocení názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů………………….……….…………….76 Tab. 28 – Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času...77 Tab. 29 – Statistické zpracování názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času………………………………………………..……………….77 Tab. 30 – Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění……….………………………..……………………………………….79 Tab. 31 – Statistické zpracování názoru na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění………………………………………………79 Tab. 32 – Významný činitel sebehodnocení (vzhled) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí……………...……...…………………………………………………81 Tab. 33 – Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (vzhled) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí……………..……...………………………..82 Tab. 34 – Významný činitel sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí……………………………………………………………….83 Tab. 35 – Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí.…………………………………….…83 Tab. 36 – Významný činitel sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí…..…………………………………………………….…..…85 Tab. 37 – Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí………..………………………85 Tab. 38 – Významný činitel sebehodnocení (zdravotní stav) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí…………...………………………………………………..…87 Tab.39 – Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (zdravotní stav) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí….……………………...….…87 Tab. 40 – Významný činitel sebehodnocení (pracovní status) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí………………………………………………………….……88

118

Tab. 41 – Statistické zpracování významného činitele sebehodnocení (pracovní status) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí………………………….....…88 Tab. 42 – Preferovaná ţivotní perioda versus postoj k procesu stárnutí……………………..90 Tab. 43 – Statistické zpracování preferované ţivotní periody versus postoj k procesu stárnutí…………………………………………………........................................91 Tab. 44 – Preferovaná ţivotní perioda versus význam věku ve vlastním sebehodnocení……………………...…………………………………………….92 Tab. 45 – Statistické zpracování preferované ţivotní periody versus význam věku ve vlastním sebehodnocení……..…………..…………………...…………………….93 Tab. 46 – Názory na proces stárnutí versus pohlaví…...…………………………………….94 Tab. 47 – Statistické zpracování názorů na proces stárnutí versus pohlaví…….....................94 Tab. 48 - Názory na proces stárnutí versus způsob trávení volného času…………………...95 Tab. 49 – Statistické zpracování názorů na proces stárnutí versus způsob trávení volného času……………………………...………………………………………………….95 Tab. 50 – Demografické stárnutí populace ČR v historickém vývoji a prognóze ……..…...123 Tab. 51 – Seznam stresujících událostí - Holmesova-Rahova stupnice (zkrácená verze)…..125 Tab. 52 – Maslowova klasifikace potřeb……………………….……………………………126 Tab. 53 - Faktory ovlivňující komunikaci se seniory………………………………………..127

119

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1 – Pohlaví respondentů ………………………………….…………………..…………56 Graf 2 - Vzdělání respondentů ……………….…………………............................................57 Graf 3 - Názor na sebehodnocení ve vztah k věku …………………………………………..58 Graf 4 – Názor na spokojenost v oblasti mezilidských vztahů……………………………….59 Graf 5 - Preferovaná věková kategorie v sociální interakci ………………………………….60 Graf 6 - Volba způsobu trávení volného času ………………………………………………..61 Graf 7 - Přítomnost chronického onemocnění ……………………………….…....................63 Graf 8 - Názor na subjektivní pocit strachu či obav ze stáří …………………………………64 Graf 9 - Postoj ke stárnutí a stáří ………………………………………………......................65 Graf 10 - Věk jako rozhodující atribut v sebehodnocení……………………………………..66 Graf 11 – Názor na determinanty sebehodnocení ……………………………………………67 Graf 12 - Preference věkové kategorie……………………………………………………......71 Graf 13 - Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus pocit spokojenosti v oblasti mezilidských vztahů………….……………………..………………..……………..76 Graf 14 - Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus způsob trávení volného času………………………………………………………………………………….78 Graf 15 - Názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí versus přítomnost chronického onemocnění……………………………………………...……………...……..……80 Graf 16 - Významný činitel sebehodnocení (soběstačnost) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí……………………………………….……………...………..84 Graf 17 - Významný činitel sebehodnocení (mezilidské vztahy) versus názor na vliv procesu stárnutí na sebepojetí…..…...……………….………….………………….86 Graf 18 - Preferovaná ţivotní perioda versus postoj k procesu stárnutí……………………...91 Graf 20 - Demografická prognóza …..…………………….………………………………..123

120

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 - Vliv sebevnímání ………………….….………………………………….………….16 Obr. 2 - Ukázky stáří pohledem ageismu versus model aktivního stáří…..…………………..35 Obr. 3 – Vzorec pro výpočet chí-kvadrát testu……………………………………………….54 Obr. 4 – Maslowova pyramida potřeb………………………….…………………………...126

121

SEZNAM PŘÍLOH

Příl. 1 – Demografické minimum…………………………………………………………...123 Příl. 2 - Seznam stresujících událostí - Holmesova-Rahova stupnice…………………..…..125 Příl. 3 – Maslowova pyramida potřeb ………………………………………………………126 Příl. 4 – Principy komunikace s geriatrickými pacienty se smyslovým nebo mentálním handicapem ……….……………………..………………………………………..127 Příl. 5 – Stupnice hodnocení psychického zdraví …………………………………………..129 Příl. 6 – Dotazníkový formulář….………..…………………………………………………130

122

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 – Demografické minimum Demografické minimum Základní demografické charakteristiky české populace: - Trvale klesající porodnost a sniţující se úmrtnost ve všech věkových kategoriích. - Prodluţování střední délky ţivota. Střední délka ţivota při narození v ČR (2002): ţeny 78,7 let, muţi 72,1 let. - Zvyšování absolutního počtu seniorů i jejich procentuálního zastoupení v populaci: 18,6 % nad 60 let, 13,9 % nad 65 let (viz tab. 50). - Trend stárnutí populace bude v ČR i ve světě dále pokračovat.141 Tab. 50: Demografické stárnutí populace ČR v historickém vývoji a prognóze142 Senioři

1950

1975

2000

2025

2050

Zastoupení osob nad 65 let

8,3 %

12,9 %

13,9 %

23,1 %

32,7 %

Zastoupení osob nad 80 let

1,0 %

1,7 %

2,5 %

5,3 %

9,5 %

Index stáří*

51,7

82,3

111,8

243,0

296,1

Index stáří je počet osob nad 65 let na 100 osob ve věku 0 -14 let. 143 Graf 20 - Demografická prognóza143 Demografické charakteristiky hovoří jasně, populace stárne a spolu s ní celá společnost. Dochází k nástupu dlouhověké společnosti. Starých a velmi starých lidí významně přibývá a

bude

přibývat.

V souvislosti

s danou

skutečností se hovoří o geriatrizaci medicíny v procesu stárnutí populace. Těmto trendům musí odpovídat posun společenského zájmu, transformace přeţitých postojů, přístupů a 141

Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 4.

142

Tamtéţ, s. 4.

143

Demografická prognóza, [online], http://www.profit.cz/clanek/jak-dopadne-starnuti-populace-na-realitni-trh.aspx. [cit. 2011-08-01].

123

sluţeb vzniklých v podmínkách a pro potřeby mladé populace. Jde o vtaţení problematiky stáří a potřeb seniorů z periferie do centra pozornosti. 144 Stárnutí populace je chápáno jako přirozený civilizační vývoj přinášející řadu šancí a výzev týkajících se např. povahy dlouhého ţivota ve stáří, seberealizace a vyuţití potenciálu starších lidí, změny konceptu zaměstnanosti a penzionování, financování zdravotnických a sociálních systémů i stereotypů při poskytování podpory a sluţeb.145

144

Demografická prognóza, [online], http://www.profit.cz/clanek/jak-dopadne-starnuti-populace-na-realitni-trh.aspx. [cit. 2011-08-01].

145


syndromy a geriatrický pacient, s. 21.

124

Příloha č. 2 – Seznam stresujících událostí - Holmesova-Rahova stupnice

Holmesova-Rahova stupnice Tab. 51: Seznam stresujících událostí - Holmesova-Rahova stupnice (zkrácená verze) 146 Ţivotní událost

Body

Ţivotní událost

rizika

Body rizika

Úmrtí partnera

100

Změny finanční situace

38

Rozvod

73

Více hádek s partnerem

35

Uvěznění

63

Změna pracovní náplně

29

Úmrtí blízkého člena rodiny

63

Syn a dcera opouští domov

29

Sňatek

50

Neshody s příbuznými partnera

29

Propuštění z práce

47

Vynikající osobní úspěch

28

Změna zdravotního stavu člena

44

Změna ţivotních podmínek

25

Těhotenství

40

Neshody s vedoucím

23

Problémy v sexuálním ţivotě

39

Změna pracovních podmínek, školy,

20

rodiny

bydliště Nový člen rodiny

39

Změna volného času, náboţenských

19

aktivit Změny v zaměstnání

38

Změna stravovacích návyků

15

Výsledné hodnoty: 1 - 149 ţádné významné ţivotní změny; 150 - 199 mírné ţivotní změny (33% riziko vzniku onemocnění neinfekčního původu); 200 - 299 střední ţivotní změny (50% riziko vzniku onemocnění neinfekčního původu); 300 a více velké ţivotní změny (80% riziko vzniku onemocnění neinfekčního původu).

146

PAPEŢOVÁ, H., Bulimia nervosa, s. 24.

125

Příloha č. 3 – Maslowova pyramida potřeb Maslowova pyramida potřeb Americký psycholog Abraham H. Maslow organizuje lidské potřeby do hierarchicky uspořádaného systému (pyramidy) podle své naléhavosti. Teprve je-li niţší potřeba uspokojena, můţe dominovat potřeba vyšší a determinovat chování jedince. Jsou-li základní potřeby jedince trvale frustrovány, pak se u něho nevyhnutelně objevují projevy psychopatologie.147

Obr. 4 – Maslowova pyramida potřeb148 Tab. 52: Maslowova klasifikace potřeb149 Vyšší potřeby

Potřeby seberealizace (potřeba uskutečnit to, čím daná osoba potenciálně je); Potřeby uznání (sebe sounáleţitosti (důvěry, sebeúcty, prestiţe); Potřeby lásky, náklonnosti, shody a ztotoţnění, potřeba někam patřit).

Niţší potřeby

Potřeby bezpečí (jistoty, stálosti, spolehlivosti, struktury, pořádku, pravidel a mezí, vyhnutí se strachu, úzkosti a chaosu); Fyziologické potřeby (potřeba potravy, tekutin, vyměšování, kyslíku, pohybu, spánku a odpočinku, sexuálního uspokojení, vyhnutí se bolesti).

147

Srov. TRACHTOVÁ, E., Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 13-14.

148

Maslowova pyramida potřeb, [online], http://www.google.cz/images?hl=cs&xhr=t&q=maslowova+pyramida+pot%C5%99eb&cp=6&um=1&ie=UTF 8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1280&bih=585. [cit. 2011-08-01].

149


126

Příloha č. 4 – Principy komunikace s geriatrickými pacienty se smyslovým nebo mentálním handicapem Principy komunikace s geriatrickými pacienty V ţivotě seniora dochází k mnoha změnám, zasahujících nejen do oblasti tělesných schopností, ale také ke změnám emocionálním a kognitivním. V souladu s respektováním těchto změn v období stáří je potřeba přizpůsobení komunikačních technik schopnostem a dovednostem stárnoucího jedince. Hlavní činitelé ovlivňující komunikaci se seniory jsou shrnuty v následující tabulce. 150 Tab. 53: Faktory ovlivňující komunikaci se seniory151 Fyzické faktory

Psychické faktory

Sociální faktory

Smyslové poruchy

Autoplastický obraz nemoci

Kulturní a společenské normy

Poruchy paměti

Premorbidní osobnost

Ageismus ve společnosti

Poruchy hybnosti

Emocionální labilita

Postoje rodiny a blízkých

Poruchy pozornosti

Úzkostnost, depresivnost

Moţnost izolace

Aktuální psychický stav

Sociální maladaptace

nemocného

Principy komunikace s geriatrickými pacienty: - Zeptejte se, jak máte pacienta oslovovat. - Snaţte se o klidné chování a pozitivní výraz, nedělejte prudké pohyby. - Odstraňte formální fráze, odborné výrazy, ţargon. Pouţívejte výrazy pacientovi přiměřené a známé. - Během komunikace odstraňte rušivé prvky – hluk, telefony, cizí hovor. - Pohybujte se v zorném poli pacienta. - Vymezte cíl komunikace, její smysl a účel. - Respektujte úctu seniora. - Respektujte omezení starého věku, bariéry komunikace (smyslové poruchy, poruchy paměti, hybnosti).152 150

Srov. POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 77.

151

Tamtéţ, s. 77.

152

POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 80-81.

127

- Berte do úvahy celoţivotní historii (předchozí společenské uplatnění seniora, jeho ţivotní roli ve vztahu k rozhodovacím kompetencím). 153 - Mluvte jasně, hlasitě, pomalu a v krátkých větách. - Průběţně kontrolujte, zda pacient sdělením správně rozumí. - Věnujte pozornost neverbálním projevům. - Nabídněte psané orientační body jako oporu pro zvukovou informaci (poruchy sluchu i demence). - Nepoţívejte prázdná slova (tamhle, tamto…). - Při hovoru o přítomné věci, osobě či o místě pacientova těla na objekty ukazujte. - Pokud vás pacient správně nepochopil, pouţijte jinou formulaci, neopakujte stejná slova. - Během komunikace seďte, nepřecházejte. - Soustřeďte se na pacienta, nesledujte počítač, dění mimo pacienta. - Rekapitulujte informace od pacienta. - Pamatujte, ţe mírný stres (aktivita nemocného) je vhodnější neţ kompletní péče. 154

153

POKORNÁ, A., Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 80-81.

154

Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A., Stáří: Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 13.

128

Příloha č. 5 – Stupnice hodnocení psychického zdraví Stupnice hodnocení psychického zdraví 155 (Sabate, Britton, 1967, Kolibiáš a spol. 1993)

Poloţky:

Skórovaná odpověď

Cítíte se většinu času dobře?

ne

Máte často obavy o své zdraví?

ano

Trpíte často bolestmi hlavy?

ano

Měl jste v poslední době závratě?

ano

Často se Vám třesou ruce při práci?

ano

Míváte záškuby ve svalech?

ano

V poslední době jste měl bolesti jen zřídka nebo vůbec ne?

ne

Vnímáte necitlivost v jedné nebo více částí těla?

ano

Máte vţdy ruce a nohy dostatečně teplé?

ne

Je Váš spánek přerušovaný, povrchní nebo jinak narušený?

ano

Jdete většinou spát bez myšlenek, které by Vás trápily?

ne

Máte rád společnost, jste rád mezi lidmi?

ne

Často Vás něco trápí?

ano

Jste často plný elánu (energie)?

ne

Cítíte se často neuţitečný?

ano

VYHODNOCENÍ Pacient označí jen ty odpovědi, které se jej týkají. Skóre 6 a více (souhlasí s odpovědí v testu) svědčí pro poruchu psychického zdraví.

155

STAŇKOVÁ, M., České ošetřovatelství 6, s. 28.

129

Příloha č. – 6 Dotazníkový formulář Dotazníkový formulář Dobrý den. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto anonymního dotazníku. Jsem studentkou 2. ročníku navazujícího magisterského studia oboru Ošetřovatelská péče v gerontologii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity a tento dotazník bude slouţit jako podklad mé diplomové práce, kterou zpracovávám na téma „Fenomén stáří a vliv na sebepojetí.“ Prosím Vás o upřímné odpovědi. Zakrouţkujte pouze 1 odpověď, pokud nebude uvedeno jinak. Předem děkuji za Váš čas a ochotu při vyplňování dotazníku. S pozdravem a přáním pěkného dne Bc. Hana Malá V případě jakéhokoliv dotazu mě kontaktujte na e-mail adrese: [email protected] 1. K jakému z následujících tvrzení se spíše přikláníte v hodnocení sám/a sebe ve vztahu k Vašemu věku: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) jsem s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á b) jsem s vlastním věkem vyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á c) jsem s vlastním věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou spokojený/á d) jsem s vlastním věkem nevyrovnaný/á, sám/a se sebou nespokojený/á 2. Charakterizoval/a byste Vaše osobní mezilidské vztahy jako uspokojivé: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne

130

3. Máte v blízkém okolí někoho na koho se můţete vţdy spolehnout: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne Pokud jste zvolil/a variantu a) nebo b), uveďte vztah k dané osobě (např. kamarád, manţel, rodiče atd.):………………………………………………………………… 4. V jaké věkové kategorii jsou lidé s nimiţ trávíte svůj volný čas: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) jsou spíše mladší neţ Vy b) jsou převáţně stejného věku - vrstevníci c) jsou spíše starší neţ Vy d) nevyhledávám jiné osoby pro trávení volného času e) jiná odpověď, doplňte: ……………………..………………………………….. ……………………………………………………………………………………… 5. Jak nejčastěji trávíte svůj volný čas: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) aktivně (sport, turistika, procházky, hlídání vnoučat…) b) pasivně (čtení, sledování TV, poslech rádia…) c) jiná odpověď, uveďte:…………………..…………………………………..……. ………………………………………………………………………………………. 6. Souhlasíte s tvrzením „Jsem spokojený s vlastním ţivotem“: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne

131

7. Máte pocit, ţe jste ve svém ţivotě něco důleţitého promeškal/a: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne 8. Trpíte nějakým chronickým onemocněním (např. vysoký krevní tlak, cukrovka, ischemická choroba srdeční…): (Vyznačte pouze jednu variantu) a) ano, uveďte prosím:……………………………...…………………………… ……………………………………………………………………………………. b) ne 9. Vyvolává ve Vás představa být starý strach či obavy: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne 10. Co pro Vás znamená stárnutí a stáří: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) období klidu a relaxace s moţností seberealizace (čas na záliby) b) období, kdy se mohu věnovat svým blízkým c) období nemoci, bolesti, závislosti na pomoci druhých d) období samoty, vlastní nepotřebnosti e) jiné, doplňte prosím:………………………..…………………………………

132

11. Souhlasíte s tvrzením: „Přibývající věk mi více bere neţ dává“: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne 12. Je Váš věk rozhodujícím atributem v hodnocení sám/a sebe: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) určitě ano b) spíše ano c) spíše ne d) určitě ne 13. Které z následujících variant Vás nejvíce ovlivňují v hodnocení sám/a sebe: (zde můžete zvolit více možností) a) vzhled – to jak vypadám b) soběstačnost – to, co sám zvládnu c) spokojenost v oblasti mezilidských vztahů d) zdravotní stav – to, zda trpím nemocí e) pracovní status – to, zda jsem schopen pracovat f) jiné, uveďte prosím:…………………………………………………………… ..................................................................................................................................

133

14. Z čeho máte v tomto ţivotním období největší strach: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) ostatní zjistí, ţe nejsem tak dobrý/á, jak si myslí b) zjistím, ţe nejsem tak dobrý/á, jak jsem si myslel/a c) krátí se mi čas d) nejsem uţ tělesně přitaţlivý/á e) samota f) zmatek v soukromém ţivotě g) být neschopen/a svobodně změnit svůj ţivot h) nedostatek peněz i) úbytek tělesných schopností, nemoc j) nemám ţádnou velkou obavu k) jiné, uveďte prosím:………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 15. Označte tři nejlepší věci, kdyţ je člověku nad 50 let: (Vyznačte pouze tři možnosti) a) mohu se opravdu spolehnout na svou zkušenost b) ţiji podle svých vlastních pravidel, uţ se nesnaţím nikomu se zavděčit c) cítím, ţe mám věci ve svých rukou d) mám více času na sebe e) snadněji navazuji kontakt s lidmi f) pociťuji méně úzkosti a vzteku g) mám teď větší jasno v tom, co je v ţivotě důleţité h) mám bohatší duchovní ţivot i) více radosti, méně napětí v manţelství j) mám radost ze svých dospělých dětí k) mám radost z prohlubujících se přátelství l) jiné, prosím uveďte:…………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………….

134

16. Označte tři nejhorší věci, kdyţ je člověku nad 50 let: (Vyznačte pouze tři možnosti) a) cítím se neviditelný/á nebo nedůleţitý/á b) jsem unaven/a, dochází mi dech c) příliš pozdě dosáhnout, co jsem chtěl/a d) jsem zaplaven/a odpovědností za děti a za rodiče e) stáří mě v zaměstnání znevýhodňuje f) mám obavy o zdraví manţela/manţelky g) nemohu se uţ spoléhat na své zdraví h) mám větší problémy najít sexuálního partnera i) mám obavy, ţe ztratím chuť na sex j) nesnáším, ţe vypadám staře k) jiné, prosím uveďte:….…………………………………………………………… ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ 17. Kdybyste si mohl/a vybrat věk, kolik byste chtěl/a aby Vám bylo: (Vyznačte pouze jednu variantu) a) dětský věk (méně neţ 15 let) b) dospívání (15-21let) c) dospělost (22-59let) d) stáří (60let a více) Uveďte prosím, proč:..................................................................................................... ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………

135

Nyní bych Vám ráda poloţila několik otázek na charakteristiku Vaší vlastní osoby. Tyto údaje budou slouţit pouze ke statistickému zpracování dat a ne k jakékoli identifikaci Vaší osoby. Všechny údaje jsou striktně anonymní.

18. Jste: a) muţ b) ţena 19. Uveďte prosím vaše nejvyšší dosaţené vzdělání: a) základní b) středoškolské bez maturity - vyučen/a c) úplné středoškolské vzdělání (s maturitou) d) vyšší odborné e) vysokoškolské 20. Uveďte prosím Váš věk:……………..(v celých letech).

136

FENOMÉN STÁŘÍ A VLIV NA SEBEPOJETÍ

Recommend Documents