Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářské a politické dějiny

Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace diplomová práce

Autor: Aneta Müllerová Vedoucí práce: doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Rok: 2012

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Aneta Müllerová V Praze, dne 27. 8. 2012

Poděkování Děkuji tímto vedoucímu mé diplomové práce Doc. PhDr. Martinu Kovářovi, Ph.D.

za

cenné

rady

a

trvalou

pozornost,

kterou

mé

práci

věnoval.

Anotace Diplomová práce Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace se zabývá příčinami dlouhodobého působení mafie na území Itálie bez větších úspěchů v potírání její činnosti. V úvodu diplomové práce se zabývám vznikem a vývojem pojmu mafie. Dále pak skutečnostmi, proč mafie nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako

kriminální

organizace.

V této

části

vycházím

z kulturně

historického a lingvistického kontextu, který mi umožnil tyto faktory identifikovat. Následně se věnuji konkrétním strategiím, které byly v boji proti mafii využity. V této souvislosti ověřím i hypotézu, že spolupráce mezi mafiánskými kajícníky a justicí, podporovaná existencí nezbytných účinných legislativních opatření, je rozhodujícím a nejefektivnějším faktorem v možné likvidaci mafie. Klíčová slova: mafie, kriminální organizace, Itálie

Annotation My thesis The Phenomenon of Italian Mafia and the Possibility of its Elimination focuses on the permanent existence of the Mafia in Italy without major success in the fight against its illegal activities. Firstly, I will explore the origin and development of the Mafia and factors pertaining to why it wasn't recognized exclusively as a criminal organization before the late 20th century; a view shaped by a cultural-historical and linguistic analysis of this ever-powerful institution. Following this, I will address specific strategies used in the fight against the Mafia to support the hypothesis that cooperation between its penitent former members and the judiciary, in conjunction with the existence of effective legislative measures, is a decisive and effective method for the possible destruction of the Mafia.

Keywords: mafia, criminal organization, Italy

JEL klasifikace: C710, K140, K420

Obsah 1.

Úvod__________________________________________________________________1

2.

Vymezení zkoumaného jevu _______________________________________________7

2.1

Přístupy k definování mafie – způsob chování, nebo kriminální organizace?___________7

2.2

Charakteristické rysy italského fenoménu mafie ________________________________17

3.

2.2.1

Mafie, a.s. ____________________________________________________________22

2.2.2

Pronikání mafie do politických struktur _____________________________________31

Zákon jako nástroj pro potírání mafiánské činnosti ___________________________36

3.1

Zabavení a konfiskace majetku mafie – první krok k efektivnímu boji proti mafii ______40

3.2

Spolupráce mezi justicí a bývalými členy mafie jako zásadní element v boji proti mafii _47

4.

3.2.1

Limity Beckerovy teorie ekonomie zločinu na příkladu mafie ____________________52

3.2.2

Význam krevního paktu v mafii a jeho interpretace na základě teorie her __________55

3.2.3

Zákon č. 82 z 15. března 1991 a jeho význam v boji proti mafii ___________________60

3.2.4

Reforma zákona a její důsledky na ochotu kajícníků spolupracovat ________________64

3.2.5

Ověření rozhodujícího vlivu mafiánských kajícníků při boji proti mafii v praxi ________68

Další prostředky sloužící k potírání mafiánské činnosti _________________________71

4.1

Výpalné jako realita podnikatelského prostředí? _______________________________71

4.2

Vliv sdělovacích prostředků v boji proti mafii __________________________________78

5.

Závěr ________________________________________________________________84

Seznam použitých zdrojů _____________________________________________________91 Seznam tabulek __________________________________________________________ 104 Seznam příloh ____________________________________________________________ 105 Přílohy _________________________________________________________________ 106

1.

Úvod

Cílem diplomové práce je hledání příčin dlouholetého působení mafie na území Itálie bez větších úspěchů její likvidace. Otázky, kterými se budu zabývat, jsou následující. Co je to mafie a z jakého důvodu se racionální jedinec rozhodne připojit k mafiánské organizaci? Co stojí za neporazitelností italské mafie? Jaké strategie byly v boji proti mafii prozatím využity? Co je nejúčinnější strategií v boji proti mafii? V tomto ohledu budu ověřovat mnou stanovenou hypotézu, zda rozhodujícím faktorem v boji proti mafii je spolupráce justice s bývalými členy mafie. V první části mé diplomové práce budu hledat odpovědět na otázky, co je to mafie a proč nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako kriminální organizace. Jak si lze vysvětlit, že se mafii podařilo téměř jedno a půl století s větším či menším úspěchem předstírat, že neexistuje? Jaké prostředky používá k udržení své moci? Proč existence mafie představovala po dlouhou dobu pro řadu lidí pouze teorii, která byla potvrzena až na konci 20. století na základě výpovědi prvního oficiálního kolaborujícího člena mafie Tommasa Buscetty? Do této doby mafie nebyla vnímána jako organizace, ale spíše jako projev chování a způsobu života samotných Sicilanů. Mafie byla z toho důvodu předmětem zejména, byť nikoli výhradně, sociologických studií a nebyl sledován její historický vývoj. V průběhu 19. století se objevily práce, které pochopily reálný obraz mafie jako zločinecké organizace, ale italský stát se jimi příliš nezabýval. Právě výše zmíněné skutečnosti posloužily mafii samotné, která využila nečinnosti státních orgánů a upevnila si svou politickou i ekonomickou moc. V současnosti získává téma mafie na aktuálnosti i v souvislosti s hospodářskou krizí. Právě během ní zaznívají stále více zprávy o posilování finanční a hospodářské moci italských mafiánských klanů. Mafie, a.s., jak je v Itálii nazývána největší společnost, dosáhla za rok 2010 podle odhadů zisk ve výši 104,7 miliard eur.1 S tím souvisí i rozbor jejich hlavních nelegálních aktivit, které s sebou přinášejí nebezpečí pro legální ekonomiku a demokratickou společnost. Mafie začala pronikat i do netradičních sektorů a rozšiřuje své aktivity z jižní oblasti Itálie také na průmyslově rozvinutější sever země. Je tedy mafie pouze problémem zaostalé jižní Itálie, se kterou je neustále spojována? Problém italské mafie se stává předmětem intenzivního studia několika vědních a společenských oborů. Objektivní limity studia tohoto fenoménu jsou však 1

SOS Impresa. Le mani della criminalitá delle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 48.

1

dány jeho ilegální povahou. Vědci se tak musí spolehnout na materiály poskytnuté danými institucemi. Problém, který může v tomto ohledu vzniknout, se týká přejímání konkrétního stanoviska institucí, tedy i analýzy oficiálního postoje, namísto analýz samotného jevu. Nedostatek primárních zdrojů, jež je dán ilegální povahou mafie, může potom vést k nižší objektivitě získaných informací. V první části diplomové práce jsem vycházela i z dosud nevydaných pramenů ze státního italského archívu v Orvietu2, kde jsou uloženy dokumenty od palermského prefekta Filippa Gualteria, který již v roce 1865 informoval ministra vnitra o výskytu mafie a o její činnosti. Na základě tohoto prvního oficiálního dokumentu zabývajícího se mafií, se poprvé fenomén mafie donesl až k představitelům italského státu. Od zveřejnění Gualteriovy zprávy se slovo mafie začalo všeobecně používat, ale jeho pravý význam byl stále ještě středem polemik. První detailní analýzu mafie lze nalézt ve Státním centrálním archívu v Římě3. Tento dokument byl vypracován v letech 1898-1900 velitelem policie v Palermu Ermannem Sangiorgim. Věrohodnost tohoto dokumentu byla téměř o století později potvrzena i prvním oficiálním kajícníkem mafie Tommasem Buscettou. Jeho výpověď z roku 1984, která vedla k pochopení mafiánské kultury a její tajné organizace, je přístupná v digitálním archívu Pio La Torre.4 Záznamy ze soudního procesu, kde vystupoval jako hlavní svědek, jsou dostupné na internetu.5 Spolupráci Tommasa Buscetty a justice následovaly i další bývalí členové mafie, kteří křížově potvrdili věrohodnost Buscettových výpovědí. Z toho důvodu jsou jedním z nejcennějších zdrojů právě rozhovory s bývalými členy mafie, které jsou převážně publikovány novináři jako je Saverio Lodato6, nebo sociologem Pinem Arlacchim7. Další cenný zdroj, který jsem při zpracování této práce využila, byly dosud nevydané dokumenty, které mně poskytlo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Jejich

2

Archivio di Stato di Orvieto, Archivio Gualterio, b 22/P55 fascicolo 10. Archivio centrale dello Stato, Rapporto Sangiorgi, fondo Ministero degli Interni, Direzione generale di Ps, atti speciali (1898-1940), b. 1, fasc. 1, pp. 9-10. 4 Tribunale di Palermo, Ufficio istruzione processi penali, giudice istruttore Giovanni Falcone, Processo verbale di interrogatorio dell'imputato Buscetta Tommaso, Palermo 1984, [online]. [cit. 201204-27]. Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/img-repo/fondo_zupo/Sez._I_serie_0001_Vol_021.pdf. 5 Maxiproces a Cosa Nostra, Palermo [online]. [cit. 2012-04-27]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=E_uaW0AcVtk&feature=related. 6 LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 2007; LODATO, Saverio. Il ritorno del principe, Milano 2008. 7 ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano 2010. 3

2

zdrojem byly oficiální zprávy velvyslanců z Říma podávající informace o aktuálním dění v Itálii.8 Aktuální data týkající se činnosti mafie, zejména peněžité odhady jejího obratu z nelegálních činností, jejího majetku a vyčíslení škod způsobující legální ekonomice jsem čerpala z vydaných pramenů institucionální povahy. Jednalo se převážně o statistiky, které publikovaly Svaz průmyslníků a obchodníků9, SOS Impresa10, Addiopizzo11, Eurispes12nebo Istat13. Pokud jde o odbornou literaturu, čerpala jsem z prací sociologů a historiků, mezi jinými Salvatore Lupo14, Pino Arlacchi15, Alessandra Dino16, Iole Di Simone17, Antonio La Spina18. Důležitým zdrojem byly také práce odborníků, kteří se dlouhodobě profesně tímto problémem zabývali. Příkladem jsou práce soudců či jiných státních představitelů, jako například Giovanni Falcone19, Giancarlo Caselli20, Sebastiano Ardita21, kteří stáli či stojí v první linii v boji proti mafii. Ekonomickými souvislostmi mezi mafií a zaostalým italským jihem se zabývají Stefano Zamagni22, Guido M.Rey a Ada Becchi23, Mario Centorrino24. Přestože je italská mafie především italským fenoménem, stává se globálním tématem, což potvrzují zmínky

8

Itálie – nový strategický plán vlády pro boj s mafií, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:81/2010 – Rome; Italská vláda učinila další krok směrem k likvidaci mafie, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:500/2010 – Rome. 9 CONFINDUSTRIA. Dostupné z WWW: http://www.confindustria.it. 10 SOS Impresa je asociace obchodníků, která vznikla v roce 1991 v Palermu. Jejím cílem je obrana volného podnikání proti organizované kriminalitě. Dostupné z WWW: http://www.sosimpresa.it. 11 ADDIOPIZZO je dobrovolná organizace, která vznikla v roce 2004 v sicilském Palermu. Sdružuje podnikatele, kteří veřejně odmítají platit mafii výpalné a apelují na morální hodnoty spotřebitelů, aby využívali služeb podnikatelů sdružených v organizaci, a tím pomohli bojovat proti organizovanému zločinu. Dostupné z WWW: http://www.addiopizzo.org/chi_siamo.asp. 12 Institut politických, ekonomických a sociálních studií. Dostupné z WWW: http://www.eurispes.it. 13 ISTAT. Noi Italia. Cento statistiche per capire il paese in cui viviamo, [online]. 2012, [cit. 2012-04-27]. Dostupné z WWW: http://noi-italia.istat.it/index.php?id=3. 14 LUPO, Salvatore. Storia della mafia, Roma 2004. 15 ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání, Brno 2002. 16 DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006. 17 DI SIMONE Iole, Il sistema culturale manoso, Roma 2011. 18 LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia e estorsioni in Sicilia, Bologna 2008; LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005. 19 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008. 20 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009. 21 ARDITA, Sebastiano, Ricatto allo stato, Milano 2011. 22 ZAMAGNI, Stefano (ed.). Mercati illegali e mafie. Léconomia del crimine organizzato, Bologna 1993. 23 REY, Guido; BECCHI, Ada. Léconomia criminale, Roma 1994. 24 CENTORRINO, Mario. Economia assistita da mafia, Soveria Mannelli 1995.

3

i v zahraničních publikacích, zejména z práce historika Johna Dickieho25, který se podrobně zabýval historií a vývojem sicilské mafie. Ve druhé části diplomové práce se již zabývám konkrétními strategiemi, které byly prozatím v boji proti mafii použity. Veškeré zákony proti mafii vznikaly, až na vzácné výjimky, jako odpověď na mafiánské násilí a vraždy státních úředníků, či obchodníků, kteří stáli v první linii antimafiánského boje. Efektivitu a vhodnost politik sloužících k potírání mafiánské činnosti jsem zhodnotila na základě charakteristických rysů mafie a konfrontovala jsem je s Beckerovským tradičním pojetím kriminálního chování a jeho následovníků. Ti navrhují takové strategie, které sice snižují podněty k trestné činnosti obecně, ale nelze je aplikovat při potírání mafiánské činnosti. Zvýšení preventivních i represivních opatření může mít dopad na kriminalitu jednotlivců, ale nesníží výhodu ze spolupráce, kterou přináší mafiánská organizace a ani nepodpoří rozhodnutí člena mafie stát se kajícníkem a spolupracovat s justicí. Tyto politiky působí v případě mafie spíše naopak, tj. zvyšují výhodu setrvání v této organizaci tím, že se snižuje užitek ze spolupráce s justicí a na druhé straně se zvyšuje užitek vyplývající ze setrvání v mafii. Tato skutečnost vysvětluje, proč i přes zpřísňující se zákony namířené proti mafii a zvyšující se policejní tlak, se mafii daří dále prosperovat. Zabývám se proto otázkou, zda může být spolupráce justice s kajícníky26 v boji proti mafii efektivní. K tomuto účelům využívám ve své práci teorii her. Na příkladu vězňova dilematu chci dokázat, že právě krevní pakt mezi členy mafie má podstatný význam v dlouhodobé existenci mafie. Zároveň je krevní pakt mezi členy mafie nutnou podmínkou, která podporuje kooperativní chování, a proto vede k paretooptimálnímu stavu. Z toho vyplývá, že zaměření se na rozbití krevního paktu mezi členy mafie může vést k efektivní antimafiánské politice v podobě spolupráce mezi justicí a kolaborujícími kajícníky z řad mafie. V tomto smyslu otestuji hypotézu o nezávislosti vzájemného vztahu mezi počtem mafiánských kajícníků a počtem osob obviněných z trestného činu organizované kriminality mafiánského typu. Rozbor provedu pomocí statistické metody regresní a korelační analýzy. Potřebná data mně byla poskytnuta prostřednictvím elektronické komunikace italským ministerstvem spravedlnosti. V poslední kapitole této diplomové práce se zabývám tím, jakým

25

DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007. Kajícníkem se v italském jazyce označuje člen mafie, který se rozhodl spolupracovat s justicí a porušil slib mlčení. 26

4

způsobem reaguje a jak vnímá italská společnost problém mafie. Jednou z nejvýznamnějších skutečností poslední doby bylo vydání knihy Gomorra od Roberta Saviana. Jedná se o populárně naučnou literaturu, která přibližuje činnost neapolské mafie. Při psaní tohoto díla vycházel autor ze svých studií a poznatků. Tato fakta dokázal přiblížit čtenáři tak přesvědčivě, že to vyvolalo velký celosvětový ohlas. O významu dopadu tohoto díla svědčí samotná reakce mafie, která nad spisovatelem vynesla rozsudek smrti, neboť italská mafie vidí v ohlasech, které tato kniha vzbudila, vlastní ohrožení. Úspěšný boj proti mafii proto musí současně probíhat na dvou úrovních. Na jedné straně stojí zákony, dohled nad jejich dodržováním, politická odpovědnost a na straně druhé musí jednat i samotná společnost, která si je vědoma toho, že mafie ohrožuje demokracii. Téma italské mafie je v České republice zpracováváno na vědecké úrovni velice povrchně. Daným tématem se do hloubky téměř nikdo nezabýval. Marginální odkazy je možno nalézt v materiálech bezpečnostních struktur zabývající se problematikou organizovaného zločinu. V České republice se organizovaným zločinem na vědecké úrovni zabývají především Miroslav Cejp, Miroslav Protivínský a Josef Zapletal. Ti se však téměř výhradně soustřeďují na situaci organizovaného zločinu v České republice, a proto jsem z jejich prací nečerpala. Jednou z mála monografií, která se zmiňuje o italské mafii, je studie kriminalistické povahy Miroslava Němce.27 Tento zdroj však nebylo možné v této práci využít. Autor se totiž o italské mafii zmiňuje pouze v kapitole Typy organizované kriminality. Ta ale vychází ze zastaralé sociologické studie Pina Arlacchiho z 80. let. Tato odborná sociologická práce byla teprve v roce 2002 přeložena do českého jazyka, ale její výsledky byly mezitím i samotným autorem přehodnoceny. Dnešní systém mafie, jak ho popisuje italský politolog Fabio Armao, má již nadnárodní povahu, a proto ho lze považovat spíše za projev modernosti, nikoli za projev chování a moci, jak to prezentuje Miroslav Němec. Projev modernosti znamená schopnost mafie propojit lokální a globální rozměr jejich činnosti prostřednictvím kontroly území na jedné straně a vedení monopolních trhů v mezinárodním rozsahu na straně druhé.28 Miroslav Němec se zabývá velkým počtem mafií, přes ty tradiční až po nově vzniklé, což s sebou přináší podle mého názoru faktické nedostatky vyplývající právě z kvantity 27 28

NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy, Praha 2003. ARMAO, Fabio. Il sistema mafia, Torino 2000, s. 14-15.

5

analyzovaných mafií. V České republice se jedná o jednu z mála monografií, která se tématem organizovaného zločinu zabývá globálně. Autorův pohled je však příliš ovlivněn jeho profesí kriminalisty, což mu v tomto případě znemožňuje zabývat se problémem tohoto fenoménu z jiného úhlu pohledu a limituje ho v dalším poznání. Na akademické půdě Vysoké školy ekonomické je téma italské mafie okrajově zkoumaným námětem. Z toho důvodu je možno můj příspěvek v tomto ohledu chápat jako původní a jedinečný. To činí podle mého názoru zpracování tématu o to přínosnější.

6

2. Vymezení zkoumaného jevu

2.1

Přístupy k definování mafie – způsob chování, nebo kriminální

organizace? Na původu slova mafie se vědci zatím neshodli. Jednou z variant může být jeho arabský původ, a to z důvodu arabské nadvlády nad Sicílií během 9. až 11. století a udržování si tamějšího kulturního vlivu až do 13. století. Mafie může pocházet z arabského slova mahias (drzost, zpupnost), mu afah (ochraňovat), nebo mahfil (útočiště při útěku). Je zjevné, že se jedná o etymologickou tezi, která se vztahuje ke konceptu nabízené a vyhledávané ochrany v době arabské nadvlády, která není sicilským národem uznaná.29 Tento myšlenkový proud přiřazuje slovu mafie velmi raný původ a zcela jiný význam slova, než který vzbuzuje dnes. V současné době je slovo mafie chápáno spíše v negativním slova smyslu. Zároveň je tento směr podpořen i současným italským historikem Francescem Rendou, který se však odvolává na italský původ slova a píše: „Dáme-li stranou záhadnost jevu, který má málo společného s tradiční formou kriminality, nesmíme zapomenout, že slovo mafie existovalo v italském jazyce vždy, ale ne ve významu kriminality, ale chudoby.“30 Zcela opačný názor, na datování výskytu slova mafie, zastávali lingvisté Antonino Traina a Vincenzo Mortillare, kteří došli ke společnému závěru, že slovo mafie před rokem 1860 neexistovalo. V roce 1868 Traina uvádí poprvé ve svém slovníku slovo maffia a připisuje mu následující tři definice: „V Toskánsku označují mafiánem toho, kdo se cítí být mocný na základě použití hrubé síly, dále je tak označován člověk, který je vychloubačný a sebejistý, nebo obecně vyjadřuje pojmenování pro všechny mafiány.“31 Na Trainovu práci navázal Mortillare, který ve svých předchozích slovnících z roku 1838 a 1862 slovo mafie nezaznamenává, ale v roce 1876 k němu již píše: „Jedná se o výraz pocházející z oblasti Piemontu,

29

PELLEGRINI, Giovan Battista. Contributo allo studio dell'elemento arabo nei dialetti siciliáni, Trieste 1962, s. 169; GAETANO, Falzone. Storia della Mafia, Milano 1975, s. 23; DEVOTO, Giacomo. Il dizionario della lingua italiana, Firenze 1990, s. 1089. 30 RENDA, Francesco. Storia della mafia, Palermo 1997, s. 44. 31 TRAINA, Antonino. Nuovo vocabolario siciliano-italiano, Palermo [online]. 1868 [cit.201204-27]. Dostupné z WWW: http://books.google.cz/books?id=GL5EAQAAIAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q=maf& f=fale.

7

který byl rozšířen do zbytku Itálie a je ekvivalentní ke Camorre.“32 Ve skutečnosti se jednalo o neologismus pouze z pohledu sémantického, protože jak dodává Giuseppe Pitré33, slova mafie a mafián pravděpodobně existovala na Sicílii již dlouhou dobu a vyjadřovala krásu žen a odvahu mužů a ve stejném významu byla přiřazována i zvířatům a věcem. Giuseppe Pitré definuje slovo mafie tak, že mu přiřazuje určitou formu původně rytířského chování. Mafie podle něj nepředstavuje organizaci s interními pravidly. Mafián není zloděj ani bandita. Mafie je vědomí sama sebe, je to vnitřní síla. 34 Jak je vidět z výše uvedené definice, na Sicílii existuje tradice, která přisvojuje slovu mafie význam, který není spojován s žádnou zločineckou kriminální organizací a negativní konotací. Závěry z výzkumů Giuseppa Pitrého byly podpořeny i uvedením opery Sedlák kavalír. 35 Tyto dvě skutečnosti společně postavily okolo mafie a Sicílie veliký mýtus, který popisoval mafii nikoli jako ,,organizaci“, ale spíše jako ,,vědomí“ pýchy a cti, které je hluboce zakořeněno v každém Sicilanovi. Dojem, který opera v lidech zanechala, zcela odporoval představě, že by mafie mohla mít nějakou historii v pravém slova smyslu. V roce 1890 však mafie byla už formální kriminální organizací, která byla propojena s místní politikou. Názor tehdejší doby, utvářený mimo jiné studiem Giuseppa Pitrého a operou Sedlák kavalír, ji takto nechápal. Mnoho lidí v tehdejší době považovalo slovo mafie za synonymum k venkovskému způsobu života na Sicílii.36 K dalšímu rozšíření tohoto názoru přispěly i dobové sociologické studie. Sedm let po uvedení opery Sedlák kavalír, napsal italský sociolog Alfredo Niceforo stěžejní práci s názvem Současná barbarská Itálie, která se zabývala studiem nevyspělých národů. Ve své studii vykreslil typického Sicilana jako muže, kterému v žilách proudí krev rebela a nezměrná vášeň. Takovýto člověk je podle něho mafián.37 Z výše zmíněných děl je zřetelné, že od počátku existence mafie docházelo k zaměňování

32

Mortillare, Vincenzo. Nuovo Dizionario Siciliano-italiano, Palermo 1876, s. 648 [online]. [cit.2012-04-27]. Dostupné z WWW: http://ia600409.us.archive.org/32/items/nuovodizionarios00mortuoft/nuovodizionarios00mortu oft.pdf. 33 Giuseppe Pitré (1841-1916) se v druhé polovině 19. století zabýval studiem lidových tradic na Sicílii a popisoval život sicilského lidu podobně jako Giovanni Verga. 34 PITRÉ, Giuseppe. Usi e costumi, credenze e pregiudizi del popolo siciliáno, vol. II., Palermo 1978, s. 287-294. 35 Opera Cavalleria rusticana byla složena Pietrem Mascagnim a poprvé uvedena 17.5.1890 v divadle Teatro Costanzi v Římě. 36 Dickie, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XI-XVI. 37 Dickie, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XV.

8

pojmů mafie a Sicilani, a to i přestože existovaly důkazy o tom, že je mafie formální organizací. Tyto důkazy byly však ignorovány jak samotnými vědci, tak italským státem. Právě tento fakt významně posloužil především mafii samotné, která využila nečinnosti státních orgánů a upevňovala si v průběhu času svou moc.38 První událostí, která vedla k rozšíření kriminálního významu slova mafie, bylo uvedení divadelní hry Mafiáni z vězení Vicaria39 od Giuseppa Rizzotta v roce 1863. Mafiáni představovali organizovaný vězeňský gang s vlastním vůdcem, který řídí přijímací rituál, dohlíží nad respektováním vnitřních pravidel a hodnot, jako jsou respekt a pokora. Vězňové v této hře dále používají i slovo pizzu, stejně jako dnešní mafiáni, pro vyjádření platby za ochranu. Fakt, že tato hra je situovaná do palermského vězení, kde se objevuje termín mafiáni ve spojení se zločinem a slovo pizzu ve významu platby za ochranu, přiřazuje slovu mafie již zcela konkrétní, negativní význam.40 Druhou událostí, která významně přispěla k utvoření reálnějšího obrazu o mafii a zejména k verbálnímu rozšíření slova mafie, je oficiální dokument palermského prefekta Filippa Gualteria z roku 1865.41 V tomto roce Gualterio poslal zprávu svému nadřízenému na ministerstvo vnitra, kde slovo mafie použil ambivalentně. V prvním významu mafii přirovnával k loupežnické organizaci a v druhém smyslu slova přiřazoval mafii formu opozice k novému jednotnému státu. Důsledkem této zprávy byl fakt, že italská vláda označila mafiánem kohokoli, kdo s ní nesouhlasil. Naopak mafie a její stoupenci tvrdili, že sama vláda si vymyslela představu o mafii jako zločinecké organizaci, aby měla důvod Sicílii utlačovat. Zpráva Gualteria proto neposloužila ke správnému pochopení slova mafie, ale přispěla k jejímu verbálnímu rozšíření.42

O detailní analýzu mafie se zasloužil i velitel policie v Palermu Ermanno Sangiorgi v letech 1898-1900. Jeho zpráva byla adresována vrchnímu vyšetřujícímu soudci jako důkazy sloužící u připravovaného soudního procesu. Jednalo se o první 38

SCHNEIDER Jane; SCHNEIDER Peter. Mafia, Antimafia, and the Plural Cultures of Sicily, in: Current Anthropology, Vol. 46, No. 4 (August/October 2005), pp. 501-520. 39 Ukázka z této komedie viz. LO SCHIAVO, Giuseppe Guido. 100 anni di mafia, Roma 1962. 40 TESSITORE, Giovanni. Il nome e la cosa: quando la mafia non si chiamava mafia, Milano 2007, s. 94-96; DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 44-45; LUPO, Salvatore. Storia Della Mafia: Dalle Origini Ai Giorni Nostri, Roma 2004, s. 13-14. 41 Archivio di Stato di Orvieto, Archivio Gualterio, b 22/P55 fascicolo 10. Viz Příloha č. 1: Zpráva Filippa Gualteria. 42 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 50-51.

9

celistvý popis sicilské mafie, který zahrnoval její organizační uspořádání, popis zasvěcujícího rituálu, kodex chování a její interní pravidla. Bylo to potvrzení toho, že mafie je formální kriminální organizací a zároveň dokazovala vazby mezi mafií a nejvyššími státními představiteli, kteří si sami byli vědomi, co se za mafií skrývá.43 Věrohodnost tohoto dokumentu byla téměř o století později potvrzena i prvním oficiálním kajícníkem mafie Tommasem Buscettou.44 Tento důležitý dokument však skončil zapomenut v archívu. Obě studie mohly napomoci mafii správně pochopit a ovlivnit její rozvoj již v začátku. Ignorování důkazů o tom, že je mafie formální organizací, vedlo k tomu, že se mafii podařilo s větším či menším úspěchem téměř jedno století předstírat, že neexistuje. Mafie byla vnímána jako výsledek specifické kultury na jihu Itálie, u které se zcela ignorovaly aspekty kriminální organizace. Důsledkem bylo zaměňování sicilské kultury a mafie, což sloužilo zájmům zločinecké organizace. Existence mafie zůstávala stále pouze teorií či názorem úzké skupiny lidí. Právě nejasného vztahu mezi mafií a Sicilany využil i sicilský politik Viktor Emanuel Orlando45, který si byl vědom blížící se volební porážky a vítězství fašistické strany. Ta měla ve svém programu realizaci represivní politiky vůči mafii. Krátce před hlasováním ve volbách v létě 1925 Viktor Emanuel Orlando prohlásil: „Říkám vám, že pokud se pod slovem mafie skrývá smysl pro čest, netolerance k jakémukoli zastrašování a podmaňování si druhých, velkorysost a konfrontování silných a pomáhání slabším, jestliže se tím myslí věrnost k přátelům, která je silnější než smrt, jestliže se pod slovem mafie rozumějí tyto vlastnosti a tato chování a ještě něco víc, pak se jedná o projevy sicilské duše a mafiánem se prohlašuji i já a jsem na to pyšný.“46 Ze strany Viktora Emanuela Orlanda se však jednalo o taktický tah, při kterém použil nejstarší lest, tedy záměnu sicilské kultury a mafie. Cílem výše uvedeného

43

Archivio centrale dello Stato, Rapporto Sangiorgi, fondo Ministero degli Interni, Direzione generale di Ps, atti speciali (1898-1940), b. 1, fasc. 1, pp. 9-10. 44 Tribunale di Palermo, Ufficio istruzione processi penali, giudice istruttore Giovanni Falcone, Processo verbale di interrogatorio dell'imputato Buscetta Tommaso, Palermo 1984, [online]. [cit. 201204-27]. Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/img-repo/fondo_zupo/Sez._I_serie_0001_Vol_021.pdf. 45 Viktor Emanuel Orlando (1860–1952) byl v letech 1917-1919 předsedou italské vlády, v roce 1925 kandidoval za politickou stranu Unione palermitana per la libertà. Této politické straně konkurovali fašisté vedeni Alfredem Cuccem, kteří ve svém politickém programu propagovali represi mafie. 46 Il Giornale di Sicilia, 28/29 luglio 1925; citované in: DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 187.

10

projevu měl být vznik polemiky nad záměrem Mussoliniho vlády skoncovat definitivně s mafií. Z výpovědí bývalého člena mafie Tommasa Buscetty je zřejmé, že Viktor Emanuel Orlando věděl přesně, že mafie je formální kriminální organizací, protože byl její součástí. Podle anglického historika Johna Dickieho vstoupilo Orlandovo veřejné pomrkávání po mafiánských vůdcích do dějin jako jeden z nejhanebnějších okamžiků v dlouhé a ostudné spoluexistenci zabijáků a politiků.47 Podle palermského historika Giuseppa Carla Marina Orlando svým prohlášením veřejně oslavoval mafii a zároveň tím vyjádřil znepokojení nad blízkou budoucností v případě, že by ve volbách vyhráli fašisté. Ve svém projevu poukázal na svou nesouhlasnou pozici s fašismem a zároveň podcenil fašisty vyslovené hrozby týkající se mafie. 48 Stejný názor zastává i Renato Campisi, mluvčí asociace MafiaContro, která dodává, že Vittorio Emanuele Orlando, byl politikem příliš rafinovaným na to, aby nevěděl, že mafie není pouhým projevem sicilské duše.49 Nejasnosti ohledně mafie pokračovaly i ve 20. století. I když se obecně pod mafií již chápala kriminální činnost, pochyby vznikaly při otázce tajné a centrálně řízené zločinecké organizace. Ještě v období 60. let 20. století existovala silná sociologická škola, která dokonce i na Sicílii popírala existenci fenoménu mafie vnímaného jako tajnou organizaci. Pro německého sociologa Hennera Hesse mafie nebyla tajná organizace, ale určitý způsob chování. Mafiánský klan podle něj není skupinou s vlastními cíli a záměry a přesnými přijímacími rituály, ale pouze souhrn vztahů, které mafián udržuje.50 Podobně se vyjadřoval i italský sociolog Pino Arlacchi: „Přestože z narážek literární a novinářské publicistiky by se mohlo zdát, že existují tajné, hodnostářské a centrálně řízené zločinecké organizace jménem mafie, ndrangheta nebo kamora, jejichž členy váže, na základě tajemných zasvěcovacích rituálů, slib vzájemné věrnosti a pomoci, opak je pravdou: nic podobného neexistuje a nikdy neexistovalo. Termín mafie označuje spíše určitý způsob chování a chápání moci charakteristický pro jednání zvláštní kategorie jedinců, kterým říkáme mafiáni, ndranghetisté, nebo muži cti.“51

47

DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 188. MARINO, Giuseppe Carlo. Storia della mafia, Roma 1998 s. 128. 49 PATERNOSTRO, DINO. Mafioso mi dichiaro anche io, in: La Sicilia, 17.12.2010, [online]. [cit.2012-04-27]. Dostupné z WWW: http://www.cittanuove-corleone.it/La%20Sicilia,%20Mafioso%20 mi%20dichiaro%20anch%27io%2017.12.2010.pdf. 50 HESS, Henner. Mafia, le origini, la struttura, Roma, 1993, s. XVI-119. 51 ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání, Brno 2002, s. 54. 48

11

Ani italský stát po dlouhou dobu nechtěl připustit, že by existovala zločinecká organizace typu mafie a tedy ani nepřikládal význam výpovědím, které členové mafie v 70. letech 20. století poskytli. Jako příklad chci uvést dobrovolné přiznání člena mafiánské organizace Leonarda Vitala v roce 1973, který se přihlásil k aktivní účasti v mafii. Tehdejší společnost a státní aparát si však nebyly ochotni připustit existenci formální zločinecké organizace. Obraz mafie ve společnosti formovaly i zmíněné sociologické studie, které mafii jako formální organizaci odmítaly. Doznané činy Leonarda Vitala byly proto považovány pouze za osobní selhání jednotlivce a v tomto smyslu byl i odsouzen. O existenci formální organizace svědčí reakce mafie, která nad Leonardem Vitalem po jeho propuštění z vězení vykonala rozsudek smrti.52 Co vedlo Leonarda Vitala k přiznání je patrné z jeho deníku, kde píše: ,,Život se se mnou nemazlil, zlo mě zahrnovalo již od mala. Poté přišla mafie se svými falešnými zákony, pomoci slabším, ale přitom zabíjet, blázni! Aby byl člověk úspěšný, je nutné stát se mafiánem. Tohle mě naučili a já je poslouchal (…). Moje vina je, že jsem se narodil a vyrůstal v tradiční mafiánské rodině, ve společnosti, kde jsou téměř všichni mafiáni, a proto jsou respektovaní. Naopak ti, co se mafiány nestali, jsou opovrhovaní. Mafie je sama o sobě zlo, zlo, z kterého není úniku (…). Mafián nemá na výběr, protože i když se mafiánem nenarodí, tak se jím stane, nechají ho, aby se jím stal.”53 Výpověď Leonarda Vitala byla doceněna až italským soudcem Giovannim Falconem o jedenáct let později, který celou situaci komentoval následovně: ,,Leonardo Vitale nám svou výpovědí z roku 1973 potvrdil dvě důležité skutečnosti: za prvé se potvrdila věrohodnost výpovědi nadcházejících spolupracujících členů mafie Buscetty, Contorna, Mariny Mannoii a za druhé se potvrdila nečinnost státu vzhledem k těm, kteří byli součástí mafie a rozhodli se spolupracovat se spravedlností. Leonardo Vitale v té době poskytl policii zásadní informace, které ji mohly navést na správnou cestu.“54 V historii existence mafie to bylo již poněkolikáté, kdy představitelé státu disponovali zásadními informacemi, které mohly vést k značnému omezení mafiánské činnosti. Podstatný obrat nastal až v 80. letech, kdy se mafií začali intenzivně zabývat soudci Giovanni Falcone a Paolo Borsellino. Zároveň byl v roce 1983 dopaden a 52

LUPO, Salvatore. Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s. 299. Soud Palermo, Trestní řízení proti Greco Michele, Palermo, s. 1217 [online]. 1989[cit.2012 04-27]. Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/img-repo/fondo_zupo/Sez. _I_serie_0004_Vol_008.pdf. 54 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008,s.64. 53

12

zatčen nejvyšší představitel mafie Tommaso Buscetta, který se po nevydařené sebevraždě rozhodl spolupracovat s justicí. Od poloviny července roku 1984 začal šestiměsíční výslech vedený soudcem Giovanni Falconem. 55 Ještě před začátkem výslechu Tommaso Buscetta varoval soudce Falconeho následujícími slovy: ,,Řeknu Vám to, co bude potřeba, abyste dosáhl pozitivních výsledků bez toho, abych musel čelit bezpředmětnému procesu. Důvěřuju Vám, soudče Falcone, stejně jako věřím policejnímu řediteli Giannimu De Gennarovi. Nikomu jinému však nedůvěřuju. Nevěřím, že italský stát chce mafii porazit. Po tomto výslechu z Vás bude celebrita. Ovšem budou se Vás snažit fyzicky i profesně zničit. A se mnou udělají to samé. Nezapomeňte, že účet, který si u Cosa Nostry otevřete, se nikdy neuzavře. Chcete mě stále vyslechnout?“56 Tímto způsobem započala první oficiální spolupráce mezi bývalým členem mafie a představitelem státu. Během prvního výslechu Tommaso Buscetta odhalil název zločinecké organizace Cosa Nostra, vysvětlil formální uspořádání, přijímací rituály a vnitřní pravidla mafie. V protokolu o výslechu Tommasa Buscetty se píše, že slovo mafie je literárním výtvorem, protože praví mafiáni se nazývají muži cti a každý z nich je součástí nějaké rodiny. Muži cti si volí šéfa své rodiny, který určí svého zástupce a své poradce. Mezičlánkem, mezi muži cti a šéfem celé rodiny, je šéf deseti. Šéfové z rozdílných rodin, ale ze stejné provincie, jmenují šéfa celé provincie. Tato struktura platí ve všech provinciích s výjimkou Palerma, kde sousedící rodiny působící na jednom území jmenují šéfa území. Ve svém celku se tato organizace nazývá Cosa Nostra, stejně jako v USA. Hlavy několika rodin tvoří členy hlavního orgánu Cosa Nostry Komise. Tento orgán vydává nařízení, hlasuje o vnitřních zákonech a vydává všechna strategická rozhodnutí, která jsou závazná pro všechny členy.“57 Svědectví, které Buscetta podal, vymýtilo nejasnosti spojené s mafií. Význam jeho výpovědi komentuje Giovanni Falcone následovně: ,,Před Buscettou jsme neměli víc než povrchní ideu o tom, co je to mafie. S ním jsme se začali dívat skrz tento fenomén. Poskytl nám informace týkající se struktury, nabírání nových členů a dalších činností, na kterých se Cosa Nostra podílí. Hlavně nám poskytl globální pohled na tento 55

LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 2007, s. 120; STANLEY, Alessandra. Tommaso Buscetta, 71, Dies; First Italian Mafia Informer. In: New York Times; 4/6/2000, pp. 25. 56 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s 41-44. 57 Protokol z výslechu Tommasa Buscetty, Roma 1984, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/img-repo/fondo_zupo/Sez._I_serie_0001_Vol_021.pdf

13

fenomén. Dal nám klíč k rozluštění jejího jazyka. Díky němu jsem pochopil, že jsme do té doby nevěděli o mafii nic, neměli jsme proti ní vhodné prostředky k boji.“58 Svůj výzkum přehodnocuje na základě výpovědí bývalých členů mafie i sociolog Pino Arlacchi, který přiznává své chybné mínění: ,,V tento moment musím říct, že výpověď Calderona59 se mi jeví jako potvrzení větší části mých výsledků, ke kterým jsem došel ve studii o mafii, ale také jako vyvrácení mých předchozích přesvědčení ohledně velmi důležité skutečnosti. Vztahuje se to k otázce existence formální a tajné organizace mužů cti a rodin, které se vyznačují přesnými pravidly a přijímacími rituály. Svědectví Antonia Calderona mě nutí uznat sicilskou mafii jako formální organizaci.“60 Buscettovu spolupráci s justicí následovali i další muži cti, jejichž svědectví sloužilo k přípravě obžaloby pro tzv. maxiproces61, kde bylo obžalováno 474 osob ze spolčení mafiánského typu. Tento soudní proces byl zahájen v únoru 1986 v Palermu a jeho rozsudek byl vynesen 16. prosince 1987. Cílem tohoto procesu bylo dokázat, že mafie představuje jedinou sjednocenou organizaci, přesně tak jak byla popsána samotným Buscettou. Ústředním bodem tzv. Buscettova teorému, jak se jeho výpověď nazývala, byl fakt, že samotné členství v Komisi implikovalo vinu. Byl to právě tento orgán Cosa Nostry, který nařizoval provést důležité vraždy, které byly spáchány.62 Buscettův teorém byl zlomem v pochopení mafie v celé své podstatě a zároveň stál proti hluboce zakořeněným názorům o mafii. Jednou z překážek, která bránila přijmutí Buscettova teorému, byla obecně nízká důvěryhodnost osob, které byly členy zločineckých organizací. Hlavní obavou bylo to, aby se neopakoval justiční omyl z roku 1983, kdy byl zatčen proslulý televizní moderátor Enzo Tortora. Na základě nalezeného zápisníku člena mafie, kde figurovalo jeho jméno, byl obviněn ze spolčování s mafií a obchodu s drogami. Na základě kaligrafického rozboru bylo později zjištěno, že se nejedná v zápisníku o jméno Tortora, ale Tortona.63 Z toho

58

FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s

41-44. 59

Antonio Calderone byl jedním z mafiánů, který následoval příklad Tommasa Buscetty a začal spolupracovat s justicí. 60 ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano, 1992, s. VII. 61 Maxiprocesso je italské označení pro do té doby největší soudní proces s představiteli mafie, který se konal v Palermu v roce 1986. 62 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 419-420. 63 DI FIORE, Gigi. Potere camorrista. Quattro secoli di malanapoli, Napoli 1993, s. 194.

14

důvodu pro mnoho pozorovatelů představovalo použití svědectví bývalého mafiánského bosse Tommasa Buscetty stejné riziko, ale v mnohem větších rozměrech. Maxiproces rozdělil podle anglického historika Johna Dickieho společnost na několik táborů. Někteří lidé otevřeně vystupovali proti procesu, protože byli přesvědčeni, že když je mafie v defenzívě, tak se zvyšuje nezaměstnanost. Jedním z dalších převládajících názorů bylo, že se jedná o frašku, protože o tom, jak proces dopadne, rozhodnou velcí politici.64 V souvislosti s probíhajícím maxiprocesem vyjádřil překvapivý názor i spisovatel Leonardo Sciascia65, uznávaný oponent mafie, který v roce 1987 napsal pro italský deník Corriere della Sera článek Antimafiánští profesionálové. Autor vycházel ze dvou událostí: z vydání knihy anglického historika Christophera Duggana o kriminálních jevech pod Mussoliniho režimem a z povýšení italského soudce Paola Borsellina. Sciascia se ve svém článku zabýval tím, jak se antimafiánský postoj může stát prostředkem k získání moci a kariérnímu postupu.66 I když byla autorova úvaha ve své podstatě správná, což se projevilo zejména po vraždách Falconeho a Borsellina, kdy se poprvé problém mafie stal celonárodním tématem, bylo omylem obvinit Borsellina z kariérismu.67 Za těchto okolností se 16. prosince 1987 očekávalo vynesení rozsudku maxiprocesu. Z celkového počtu 474 obžalovaných bylo 114 osvobozeno. Bylo vydáno 19 trestů na doživotí, celkem byli obžalovaní odsouzeni na 2 665 let vězení, pokuty sahaly až k 11 miliardám lir. Jeden z hlavních svědků Tommasso Buscetta byl odsouzen na 3 a půl roku a druhý Salvatore Contorno na 6 let.68 Rozsudek maxiprocesu se však stal předmětem zdlouhavého odvolacího procesu, který v roce 1990 několik rozsudků zvrátil. Celkový počet let ve vězení se snížil na 1576 a došlo i ke snížení počtu doživotních trestů z původních 19 na 12. Zároveň odvolací soud

64

DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 415-416. Leonardo Sciascia (1921-1989) byl jedním z uznávaných odborníků na mafii. Vyrůstal v prostředí mafie a v roli pozorovatele se snažil pochopit realitu, skutečnosti a osoby, které je obklopovaly a pouze popisoval dění kolem sebe. 66 Corriere della sera, 10 gennaio 1987 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.italialibri.net/dossier/mafia/professionistiantimafia-2.html, 67 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre, Milano 2009, s. 83; BIANCOMI, Giovanni. Intervista a Tano Grasso, Io, professionista dell’antimafia, dico che Sciascia aveva ragione, In: Corriere della Sera, 7.1.2007 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://newrassegna.camera.it/chiosco_new/pagweb/immagineFrame.asp?comeFrom=search¤tArt icle=D2P05. 68 SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'Italia della prima Repubblica 1943-1994, Roma 1994, s. 414. 65

15

neuznal, že jednotná a organizovaná struktura Cosa Nostry je dostačující pro to, aby byla jejímu nejvyššímu orgánu Komisi přiřazena odpovědnost za spáchané vraždy.69 Uvnitř Cosa Nostry byl maxiproces vysvětlován jako politické divadlo, při kterém padne několik rozsudků, které budou nakonec Kasačním soudem odvolány. To dokazují i výpovědi kajícníků, kteří potvrdili, že někdejší boss Cosa Nostry Toto Riina uklidňoval zbytek mužů cti, že osud maxiprocesu bude u Kasačního soudu příznivý. Při tomto tvrzení se opíral o důvěru v soudce Corrada Carnevala70, na kterého se bylo možné obrátit prostřednictvím politiků Salva Limy71 a Giulia Andreottiho72.73 Na definitivní soudní potvrzení výpovědi Buscetty se muselo čekat až do ledna 1992. Kasačnímu soudu nakonec nepředsedal soudce Corrado Carnevale, a proto došlo k zamítnutí rozhodnutí odvolacího soudu, oproti očekávání Cosa Nostry, byla potvrzena všechna obvinění. Výsledkem bylo potvrzení Buscettova teorému: Cosa Nostra existuje a jedná se o sjednocenou organizaci, jejíž nejvyšší orgán Komise je zodpovědný za vraždy spáchané jménem této organizace.74 Důsledky rozsudku maxiprocesu byly velmi významné. Zaprvé po 130 letech italský stát oficiálně potvrdil existenci mafie. Jednalo se o největší pokrok v boji proti mafii. Zadruhé bezprostřední reakcí Cosa Nostry bylo zavraždění Salva Limy, kterýnedodržel slib ohledně konečného

příznivého

rozsudku

maxiprocesu.75

Dalším

krokem

mělo

být

zdiskreditování kolaborujících mafiánů.76

69

SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'Italia della prima Repubblica 1943-1994, Roma 1994, s. 414. 70 Corrado Carnevale (1930) je italský soudce, který byl nazýván „ zabiják rozsudků“ z důvodu osvobozování mafiánů na základě technických závad. V roce 2002 byl obviněn z externí spolupráce se zločinem mafiánského typu. DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 425. 71 Salvo Lima (1928-1992) byl lídrem politické strany Křesťanské demokracie na Sicílii. Viz. SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'Italia della prima Repubblica 19431994, Roma 1994, s. 465. 72 Giulio Andreotti (1919) je italský křesťansko-demokratický politik, od roku 1991 doživotní senátor, bývalý italský předseda vlády a ministr zahraničních věcí v období 1983-1985. Římský tribunál ho na základě svědectví mafiána Tommase Buscetty v roce 2002 odsoudil k 24letému odnětí svobody za údajný podíl na vraždě novináře Carmina Pecorelliho z roku 1979. Později byl z obžaloby odvolacím soudem osvobozen. Nejvyšší soud konstatoval, že celý případ je promlčený.Viz. DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 441-450. 73 BOLZONI, Attilio. Parole d'onore, Milano 2008, s. 239. 74 LUPO, Salvatore. Storia della mafia: Dalle origni ai giorni nostri, Roma 2004, s. 303-304. 75 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 426-442. 76 BOLZONI, Attilio. Parole d'onore, Milano 2008, s. 239.

16

2.2

Charakteristické rysy italského fenoménu mafie

Mylné představy o mafii byly vyvráceny nejen výpověďmi bývalých členů mafie, ale i dalšími ukazateli. V případě, že bych vzala v úvahu hypotézu, že mafie je přímým důsledkem kulturní tradice jižní Itálie, tak by mafie musela být přítomna na celém jihu Itálie, což však není pravda. Zločineckých organizací existuje v Itálii několik a jako mafie se původně označovala sicilská organizace, která se pojmenovala Cosa Nostra. První doloženou organizovanou kriminalitou v dějinách sjednocené Itálie je ale neapolská Camorra, která své působení postupně rozšířila do dalších oblastí Kampánie. Z Kalábrie pochází organizace zvaná Ńdrangheta. Nejmladším představitelem italské mafie je Santa Corona Unita z Apulie, která vznikla v roce 1983. Pod označením mafie je chápáno členství v jedné z výše zmíněných organizací. I přes jejich rozdílný vývoj, historii, strategii či uspořádání, lze mezi nimi najít společné rysy, které jsou pro všechny čtyři mafiánské organizace charakteristické.77 Ve studiích o fenoménu italské mafie dříve vládlo přesvědčení, že pravá mafie je ta sicilská, a ostatní jsou jen vedlejší produkty, jakési „druhořadé“ mafie. Tento názor byl podpořen i anglickým historikem Johnem Dickiem, který ve své knize Historie sicilské mafie napsal, že žádná jiná italská ilegální organizace není tak mocná, dobře organizovaná a prosperující jako mafie na Sicílii. Není proto náhoda, že termín, který se používá k označení těchto ilegálních organizací, pochází právě ze Sicílie.78 Ze závěrů nejnovějších studií o mafii však vyplývá, že toto přesvědčení je již překonané. Ve zprávě, která byla v roce 2008 prezentovaná v parlamentu, se píše, že Cosa Nostra ztratila primát nejmocnější kriminální organizace mafiánského typu v Itálii. Ten získala Ńdrangheta, která je v této zprávě definovaná jako jedna z nejnebezpečnějších zločineckých organizací současné doby.79 Další výzkumy tento fakt pouze potvrzují. Studie, vypracovaná institutem politických, ekonomických a sociálních studií EURISPES, dospěla k závěru, že obrat Ńdranghety za rok 2007 činil 43,796 miliard eur, což odpovídá 2,9 % italskému HDP. Nejvýnosnější oblastí je obchod s drogami, který dosahuje hodnoty 27,240 miliard eur. V sektoru veřejných zakázek Ńdrangheta

77

GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministraziopne, Napoli 2009, s. 27-31. DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XXXIII; SCIARRONE, Rocco. Mafie vecchie, mafie nuove: radicamento ed espansione, Roma 2009, s. 42-43. 79 Dipartimento informazioni per la sicurezza: Relazione sulla politica dell informazione per la sicurezza 2008 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.ansa.it/documents/1236688838515_relazionesicurezza2008.pdf. 78

17

inkasuje 5,733 miliard eur. Dále následují příjmy z výpalného a lichvy v celkové hodnotě 5,017 miliard eur. Nejnižší částky získá z prostituce a obchodu se zbraněmi.80 Graf 1: Roční obrat Ńdranghety (v miliardách eur)

Zdroj: EURISPES.’Ndrangheta Holding – Dossier 2008, vlastní zpracování

Právě Ńdrangheta byla po dlouhou dobu společností i státem vnímána jako vedlejší produkt sicilské mafie. Zároveň byla podceňovaná z důvodu méně sofistikované organizační struktury a aktivit, kterými se zabývala. Ovšem právě její odlišné organizační uspořádání, které je založeno z větší části pouze na rodinných vazbách, se v průběhu času ukázalo být hlavní konkurenční výhodou. Toto horizontální uspořádání vede i ke značnému omezení fenoménu spolupracujících bývalých členů mafie. 81 Tento fakt dokládá i následující tabulka, kde jsou zobrazeny italské zločinecké organizace mafiánského typu a počet kolaborujících bývalých členů mafie, kteří se rozhodli zradit mafii a spolupracovat se spravedlností. U Ńdranghety je dlouhodobě nejnižší počet bývalých členů mafie spolupracujících se státem. Zároveň je nutné zdůraznit, že se z větší části jedná z pohledu mafie o zrádce, kteří

80

EURISPES.’Ndrangheta Holding – Dossier 2008 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/doc/6088870/Dossier-Eurispes-Ndrangheta-2008; GRASSO, Pietro; LA VOLPE, Alberto. Per non morire di mafia, Milano 2009, s. 164-166; FORGIONE, Francesco.'Ndrangheta: boss, luoghi e affari della mafia più potente al mondo, s. 22; CICONTE, Enzo. Storia criminale. La resistibile ascesa di mafia, ńdrangheta e camorra dallÓttocento ai giorni nostri. Soveria Mannelli: Rubbettino 2008, s. 129. 81 LA Spina, Antonio.Mafia, legalita debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005, s. 54; DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 39.

18

nezastávali v mafiánské hierarchii nejvyšší posty.82 Podle mého názoru italský stát po dlouhou dobu přehlížel stále rostoucí ekonomickou moc Ńdranghety i z důvodu její zvolené strategie. Na rozdíl od Cosa Nostry, která ve velkém zabíjela politiky angažované v boji proti mafii, o Ńdranghetě nebylo v tomto směru, až na pár výjimek, vůbec slyšet.83 Tabulka 1:Počet kolaborantů rozdělených dle jejich původu v letech 1995-2007 Rok Cosa Nostra Camorra ‘Ndrangheta Sacra Corona Unita 1995 381 192 133 85 1996 428 226 159 100 1997 363 179 164 93 1998 371 209 159 95 1999 400 222 156 82 2000 402 238 145 89 2001 391 237 149 91 2002 386 242 157 96 2003 401 253 155 100 2004 313 259 124 94 2005 290 254 119 87 2006 250 245 99 82 2007 237 260 101 83

Další organizace Celkem 261 1052 301 1214 229 1028 233 1067 240 1100 236 1110 236 1104 217 1098 210 1119 178 968 143 893 114 790 110 791

Zdroj: Comissione parlamentare antimafia84

I přes rozdílný vývoj výše zmíněných zločineckých organizací mafiánského typu, jejich historii, strategii či uspořádání, lze mezi nimi najít společné rysy, které jsou pro všechny čtyři organizace charakteristické. Tyto společné rysy odlišují mafii od ostatního organizovaného zločinu, který je upraven článkem 416 trestního zákona a je definován jako spolčení tří a více osob za účelem páchání trestných činů. Oproti tomu spolčení mafiánského typu bylo zavedeno na základě zákona 646/1982, známý jako Rognoni-LaTorre85. Článek 416-bis trestního zákoníku definuje mafiánské 82

GRASSO, Pietro; LA VOLPE, Alberto. Per non morire di mafia, Milano 2009, s. 166; FORGIONE, Francesco. 'Ndrangheta: boss, luoghi e affari della mafia più potente al mondo, Milano 2008, s. 35. 83 DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 38. 84 Comissione parlamentare antimafia [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.camera.it/_bicamerali/leg15/commbicantimafia/documentazionetematica/25/schedabase.as. 85 Zákon byl pojmenován po tehdejším ministru vnitra Virginiu Rognonim, který byl jeho iniciátorem a po politikovi Pio La Torrovi, který byl prvním, který tento zákon podpořil. Posléze byl na Pio La Torreho spáchán mafií atentát. Viz. RIZZO, Domenico. Pio La Torre: una vita per la politica attraverso i documenti, Soveria Mannelli 2003, 206-217.

19

spolčení následovně: ,,Stoupence tohoto zločineckého spolku vymezuje jako osoby, které (…) využívají metod zastrašování (vyhrožování), asociačních pout (kamarádství, rodina), stavu podřízenosti a z toho vyplývající zločinné solidarity, aby páchali trestné činy, kterými by přímo či nepřímo ovládali a v každém případě kontrolovali ekonomické aktivity, výsadami, oprávněními, veřejnými zakázkami a službami docílili zisku či prospěchu pro sebe a ostatní, anebo ovlivnili svobodu hlasování ve svůj prospěch.“86 Hlavním rozdílem je použití tzv. mafiánských metod, kterými jsou zejména násilí a zastrašování, čímž se rozšiřuje mezi obyvatele pocit podřízenosti a strachu, což vede k tomu, že se lidé neobrátí o pomoc ke státu a policii. V případě zaměňování mafie a organizovaného zločinu bych mohla konstatovat, že mafie je všude, jedná se o univerzální fenomén, a tudíž neexistuje mnoho řešení, jak se s ním vypořádat. Možnou variantou by bylo naučit se s ním žít.87 Jedním ze společných rysů, které jsou pro všechny čtyři mafiánské organizace charakteristické, je rituál spojený s přijímáním nových členů mafie, které je podrobeno přísnému výběru. Přijímací rituál totiž představuje pro mafii zásadní existenční prvek. Probíhá tak, že si jeho účastník vezme do rukou svatý obrázek Madony, potřísní ho svou krví a zapálí. Pak jej pohazuje v rukách do té doby, než dohoří. Přitom neustále opakuje větu: ,,Moje tělo bude hořet jako tento svatý obrázek, jestliže nebudu věrný přísaze.“ Spálení svatého obrázku symbolizuje smrt normálního člověka a zrození nového muže cti, mafiána.88 Význam přijímacího rituálu komentuje kajícník Antonio Calderona následovně: ,,S krví se vstupuje a s krví se odchází.“ Není možné opustit Cosa Nostru, není možné ji zradit, protože je ve všech ohledech nadřízena původní pokrevní rodině a stává se tedy důležitější než reálné rodinné vazby.89 Přijímací rituál má velký význam i v posílení vazeb na stávající členy a pocitu sounáležitosti. Členství v mafii vede k distancování se od obyčejných lidí a k pocitu vstoupení mezi elitu. Když Tommaso Buscetta mluvil o vztazích mezi členy, tak podotknul, že se všichni cítili být součástí určité elitní skupiny.90 Další kolaborant z řad mafie, Antonio Calderone, vyprávěl, že poté, co se někdo stal členem mafie, 86

Zákon č. 646/1982, Legge Rognoni la Torre, § 416 bis italského trestního zákoníku, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.giustizia.it/ministero/struttura/dipartimenti/dirgen/circolari_note/allegati/pg_crit_maf_06.ht m. 87 DI GIROLAMO, UGO. Come sradicare il fenomeno manoso, Napoli 2009, s. 29. 88 DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. XXXVII. 89 ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano 2010, s. 55. 90 ARLACCHI, Pino. Addio Cosa Nostra. La vita di Tommaso Buscetta, Milano 1994, s. 70.

20

začínal se distancovat od svých původních přátel a známých, protože se chtěl stýkat pouze s lidmi na stejné úrovni, jako byl on sám.91 Dalším typickým znakem mafiánské organizace je velmi silná vazba na oblast, odkud mafiáni pocházejí. Místo, kde žijí, pro ně představuje útočiště, z kterého se vzdalují jen zřídka. Soudce Roberto Scarpinato prohlásil, že pravým cílem mafie není touha po penězích, ale po moci. Hledaní mafiánští představitelé by mohli vést poklidný a okázalý život v zahraničí. Místo toho zůstávají v Palermu, kde jim hrozí nebezpečí v podobě zatčení, nebo zabití. Jediným důvodem je strach ze ztráty kontroly nad svým územím.92 S každou oblastí je úzce spojena nějaká mafiánská rodina, která nad sebou nesnese žádnou další autoritu. V případě, že chce někdo jiný spáchat zločin na území kontrolovaném jinou mafiánskou rodinou, tak musí získat jejich souhlas. Jedná se o nejstarší pravidlo, které nebylo zpochybněno ani probíhajícími internacionálními procesy.93 I když je mafie silně vázána na své původní území, neznamená to, že nemá tendenci rozšiřovat se dál. Sever a jih Itálie představuje pro mafii strategicky odlišná území. Na jihu se mafie historicky zaměřuje na své původní aktivity. Těmi jsou zejména kontrola území, poskytování ochrany a z toho vyplývající platba výpalného. Tento fakt zároveň vysvětluje, proč je na jihu více oznámených trestných činů94, což podporuje názor, že mafie je problém pouze italského jihu. V roce 1992 starosta Milana v rozhovoru s novináři řekl: ,, Milano není mafiánským městem. Mafie zde není v pravém slova smyslu tak, jako je v Palermu. Může být, že tady jsou nějací mafiáni, ale mafie jako fenomén ne.95 Již Falcone však poukazoval na to, že mafie není problém pouze italského jihu, ale je přítomna i na severu, kde hledá možnosti investování nelegálně

nabytých příjmů a realizování větších obchodů.96 Když vezmu v úvahu, že se jednalo o výrok z 90. let, kdy italský stát teprve potvrdil existenci mafie jako formální organizace, 91

ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore, Milano 1992, s. 145-146. PAOLI, Letizia. Fratelli di Mafia: Cosa Nostra e ‘Ndrangheta, Bologna 2000, s. 208. 93 LUPO, Salvatore, Che cosa é la mafia, Roma 2007, s. 94. 94 Příloha č. 2: Oznámení trestných činu souvisejících s mafií na severu a jihu Itálie. 95 Citované in: Guarinio, Mario. Poteri, segreti e criminalita, Bari 2004, s. 210. 96 FALCONE, Maria. Impegno e legalitá. [online]. 7. 3. 2009 [cit. 2012-07-10]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=4S5RAdPg_us; LA SPINA, Antonio. I costi dell illegalitá. Mafia ed estorsioni in Sicilia, Bologna 2008, s. 190; SCIARRONE, Rocco. Mafie vecchie, mafie nuove: radicamento ed espansione, Roma 2009, s. 131-151; SOS Impresa: Le mani della criminalitá sulle imprese, ROMA 2011, s. 69; DI GIROLAMO, UGO. Come sradicare il fenomeno manoso, Napoli 2009, s. 49-51; LIVIO, Pepino. Lotta alla mafia, tra circo mediatico e dati di realtà. In: Narcomafie, 10.12.2009, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.narcomafie.it/2009/12/10/lottaalla-mafia-tra-circo-mediatico-e-dati-di-realta; SANTINO, Umberto. Lo sviluppo nel Mezzogiorno: un'alternativa, difficile ma non impossibile, a disoccupazione e mafie. In: Aspe n.13, 3 luglio 1997 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.centroimpastato.it/publ/online/aspe.htm. 92

21

tak je snadnější tento názor pochopit. Naopak podobné výroky se nedají omluvit u starostky Milána Letizie Moratti z roku 2009, kdy existují již zřejmé důkazy o infiltraci mafii na sever Itálie.97 Nejenže negovala existenci mafie v Miláně, ale společně se středopravicovými politiky hlasovala i pro zrušení Antimafiánské komise v Milaně, která byla v březnu roku 2009 ustanovena z obav infiltrace mafiánských klanů do příprav veletrhu EXPO 2015.98

2.2.1 Mafie, a.s. V souvislosti s rozšířením obchodu s drogami v 70. letech se mafii podařilo získat velké finanční obnosy, což vedlo ke změně její dosavadní pozice z pasivního zprostředkovatele na aktivní ekonomický subjekt akumulující kapitál.99 Tato událost vedla k masivnímu vstupu mafie do legální ekonomiky. Tímto procesem se jako první zabýval v roce 1983 italský sociolog Pino Arlacchi. Ve své knize Italská mafie a její podnikání popsal podnikatelské aktivity mafie, její konkurenční výhody a důsledky, které tím způsobí legální ekonomice. Výsledky autorovy analýzy týkající se změny mafiánské pozice směrem k podnikatelské jsou platné i dnes. To, s čím naopak nesouhlasím, je autorova aplikace Schumpeterovy definice podnikatele na mafiánské subjekty. Podle Arlacchiho je Schumpeterův výklad podnikatele, jakožto zlepšovatele a inovátora, vhodným popisem mafiánů z 80. let, protože právě oni zavedli do svých podniků nové metody. Arlacchi dále píše: ,,Začlenění mafiánských metod do výroby a služeb umožňovalo a umožňuje celé řadě podniků, stejně jako každé jiné firmě uplatňující nové metody, užívat výsadní právo na zisk, který byl jiným ekonomickým jednotkám nedostupný.“100 Mafiánské metody jsou Arlacchim dále popisovány jako zastrašování konkurence, tlak na výši mezd a dostupnosti finančních zdrojů.101 A právě v tomto bodě dochází, podle mého názoru, ke střetu se Schumpeterovou definicí, podle které každá úspěšná inovace přináší podnikateli mimořádné zisky. Tento zisk lze podle Schumpetera realizovat jen v krátkém období, protože v dlouhém období na trh vstoupí firmy, které se budou snažit inovace imitovat, aby dosáhly podobného zisku. Konkurenční boj nakonec povede k nulovému ekonomickému zisku.

97

DIA-Direzione investigativa antimafia. Rapporto semestrale [online]. 2003. [cit. 2012-0610]. Dostupné z WWW: http://www.interno.gov.it/dip_ps/dia/pagine/semestrali.htm. 98 SANTORNO, Michele. A Milano la mafia c´é. Annozzero, RaiDue [online]. 25.05.2009 [cit.2012-07-10]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=em7u2AiYGDc. 99 CENTORRINO, Mario. Léconomia mafiosa, Soveria Manneli 1986, s. 13. 100 ARLACCHI, Pino. Mafie a její podnikání, Brno 2002, s. 94. 101 ARLACCHI, Pino. Mafie a její podnikání, Brno 2002, s. 94.

22

Podnikatelé však v touze po dalších ziscích hledají nové mezery na trzích a přicházejí s dalšími inovacemi. To je motorem a podstatou ekonomického vývoje kapitalismu.102 Již vyjmenované mafiánské metody zásadním způsobem omezují funkce trhu, blokují inovace a vedou ke vzniku statických monopolů.103 Z těchto důvodů se domnívám, že označit mafiánské zločince za podnikatele, je chybné. Přesto Arlacchi není jediným, kdo mezi kapitalistickým a mafiánským podnikem nerozlišuje. Podobně se vyjadřuje i Amato Lamberti, který se zabývá fenoménem Camorry a o jejím pronikání do ekonomiky píše: ,,(…) jedním ze znepokojivých aspektů tohoto fenoménu je, že ho lze přirovnat ke kapitalistickým podnikům.“104 Podobné úvahy lze nalézt i u Roberta Saviana, které však mohou být inspirovány jeho levicovým politickým přesvědčením. V rozhovoru pro Le Figaro z 25. listopadu 2008 řekl: ,, (…) většina mafiánských bossů jsou především podnikatelé bez etiky.“105 V případě, že bych přijala tezi ,,mafiána podnikatele“, tak bych zaměňovala kapitalistický podnik s mafiánským, což by ve svém důsledku mohlo vést k podcenění rizik, které s sebou mafiánský podnik přináší v podobě pronikání do ekonomiky. V této souvislosti ekonom Centorrino podotýká, že zde platí Grashamův zákon, čímž má na mysli, že ilegální ekonomika nahrazuje legální.106 Masivní tok peněz plynoucí z nelegální činnosti do legální ekonomiky způsobuje její ochromení s tím následkem, že svobodný trh, konkurence a demokracie ekonomického rozhodování se stávají pouhými bezvýznamnými pojmy.107 Dalším důsledkem záměny kapitalistického a mafiánského podniku je fakt, že jediným řešením, jak porazit mafii by se stala antikapitalistická revoluce.108 Jakým způsobem mafie proniká do ekonomiky je zřejmé ze zprávy, kterou zveřejnila Konfederace podnikatelů v obchodě a turismu. V současné době je Mafie, a.s. považována za největší ekonomický subjekt v zemi. Její odhadovaný zisk dosahuje 104,70 miliard eur, což představuje 7% italského HDP.109 Na základě studie o

102

SCHUMPETER, Joseph. Teoria dello sviluppo economico, 1971, s. 169-199. CENTORRINO, Mario; LA SPINA, Antonio; SIGNORINO, Guido. Il nodo gordiano. Criminalitá manosa e sviluppo nel Mezzogiorno, Bari 1999, s. 51. 104 LAMBERTI, Amato. La camorra, Napoli 1992, s. 35. 105 DE SAINT- VICTOR, Jacques. Saviano: “La mafia prospera ovunque dove lo Stato non c’è più.” In: Le Figaro: Saviano: “La mafia prospera ovunque dove lo Stato non c’è più” [online], 25.11.2008, [cit. 14. 05. 2012], Dostupné z WWW: http://www.lefigaro.fr/debats/2008/11/24/0100520081124ARTFIG00587-saviano-la-mafia-prospere-partout-o-il-n-y-a-plus-d-etat-.php. 106 CENTORRINO, Mario. Léconomia cattiva nel Mezzogiorno, Napoli 1997, s. 76. 107 LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá, Boilogna 2008, s. 334. 108 DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 32. 109 Sos Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 46-49. 103

23

italských podnicích, která byla provedena finančním ústavem Mediobanca, následují Mafii největší italské podniky, jako je Enel, Telecom nebo Fiat.110 Při porovnání jejich výsledků hospodaření je však zřejmé, že se s Mafií, a.s. nemohou zdaleka rovnat. Graf 2: Srovnání italských podniků podle ročního obratu za rok 2010 (v miliardách eur)

Zdroj: Mediobanca. Le principali societá italiane, Milano 2011. Vlastní zpracování

Je evidentní, že ekonomický úspěch mafie je dán její ilegální povahou. Mafie se nezabývá problémy, kterým musí čelit ostatní podniky, jako jsou neshody s dodavateli, splatnost faktur, finanční krize, pokles spotřeby, či spory s odbory. Z celkového odhadovaného obratu Mafie, a.s. 140 miliard eur ji přinášejí největší příjmy obchod s drogami ve výši 65 mld. eur, následuje lichva s 16 mld. eur, ecomafie s 13,5 mld. eur, výpalné s 8 mld. eur a agromafie se 7,5 mld. eur.111 Graf 3: Nevýnosnější ilegální aktivity Mafie, a.s.

Zdroj: SOS Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, 2011

110

MEDIOBANCA. Le principali societá italiane, Milano 2011, [online]. [cit. 15. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.mbres.it/sites/default/files/resources/download_it/ps_1.pdf. 111 Sos Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 43-51. Viz. Příloha č. 3: Rozvaha Mafie, a.s.; Příloha č. 4: Hospodářský výsledek Mafie, a.s.

24

Podle odhadů Sos Impresy použije Mafie, a.s. 10 % z celkového obratu 140 miliard eur na vlastní provoz a finanční zálohu, 15 % vynaloží na legalizaci příjmů. Zbývá 75 % z obratu, které mohou být rozděleny mezi nákup nemovitého majetku a nové investice. Z nich uplatní 5% na ilegálním trhu, především na trhu s drogami. Rozhodujících 70 % směřuje na legální trh, především investicemi do různých sektorů ekonomiky. V následujícím grafu je vidět, že mafiánskou pozornost nejvíce přitahují obory stavebnictví, obchod a gastronomie. Hlavním důvodem je nejspíš skutečnost, že v těchto oborech dochází k nejčastější migraci zaměstnanců. 112

Graf 4: Investice Mafie, a.s. do sektorů legální ekonomiky

Zdroj: SOS Impresa

Jak je vidět z grafu, Mafie, a.s. nevyrábí žádné zboží, ale orientuje se na investování do podniků, kde dochází k velkému oběhu peněz. Zároveň se jedná o podniky, které potřebují kapitál, ale nízké know how na jeho řízení, a tudíž jsou vhodné k legalizaci příjmů z trestné činnosti. Rostoucí suma nelegálních peněz investovaná do těchto sektorů ochromuje vnitřní ekonomický systém tím, že pokřivuje ekonomický koloběh, tržní prostředí a ničí efektivnější konkurenci.113 Jak jsem zmiňovala výše, Arlacchiho analýza konkurenčních výhod mafiánského subjektu je 112 113

Sos Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 267-269. Sos Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 267-272.

25

platná i dnes. Mafie si zajišťuje svou převahu nad konkurencí prostřednictvím výhrůžek a zastrašováni, útlaku mezd a finanční převahou. Právě finanční převaha, v podobě neomezeného přístupu k finančnímu kapitálu pocházející z nelegální činnosti, je v době hospodářské a finanční krize velkou výhodou. Tato skutečnost je natolik závažná, že jejím důsledkem může být i odchod podnikatele z trhu. Důvodem je fakt, že chce-li podnikatel investovat, musí se většinou obrátit na banku, nebo na jinou finanční skupinu a požádat o úvěr. Ta však požaduje určité záruky a samozřejmě úrok. Naopak mafie disponuje financemi, které získala z nelegálních aktivit a nemusí z nich platit žádný úrok, ani nabízet záruky. Dalším prostředkem, který mafiánský podnikatel využívá ke svému postavení na legálním trhu, jsou výhrůžky a zastrašování, čímž znehodnocuje informační funkci cen a činí tak trh neprůhledným.114 Z výše uvedeného vyplývá, že přítomnost mafie v mnoha ohledech negativně ovlivňuje život tamějších podnikatelů, kteří ve většině případů od svého úmyslu podnikat v místech s výskytem mafie raději sami odstoupí a přestěhují svou výrobu na jiná místa.115 Nízká podnikatelská atraktivita jižních regionů je zřejmá i z počtu aktivních podniků. Z grafu číslo 5 je zřejmý rozdíl. V roce 2009 na sever a střední Itáĺii připadalo 70,6 podniků na 1000 obyvatel a na jih Itálie pouze 51,9 podniků na 1000 obyvatel. Graf 5: Počet podniků na 1000 obyvatel

Zdroj: Istat, vlastní zpracování

114 115

BECCHI, Ada; REY, Guido. L économia criminale, Roma-Bari 1994, str. 44. LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005, s.

178-180.

26

Důvody nižšího počtu ekonomicky aktivních subjektů na jihu Itálie zjišťoval v roce 2006 institut sociálně ekonomického výzkumu Censis u 800 podnikatelů z šesti jižních regionů. Výsledek této studie ukázal, jaké jsou hlavní faktory, které odrazují ekonomické subjekty od jejich podnikatelských aktivit. Na prvním místě podnikatelé označili místní orgány, u kterých postrádají strategii zaměřenou na regionální rozvoj a zároveň jim přiřazují nízkou kvalitu řízení. Na škále od 1, představující nejnižší důležitost, až do 5, znázorňující nejvyšší důležitost, podnikatelé přisoudili nízké aktivitě veřejných orgánů 3,87 bodů, jejich strategii 3,84 bodů a neefektivnosti 3,74 bodů. Místní orgány státní správy nevykazují podle podnikatelů snahu navázat vztahy s tamějšími ekonomickými subjekty a společně řešit lokální problémy. Naopak situace je o to horší, když se k apatickému jednání místních orgánů připojí korupce a případně i spolupráce se zločineckou organizací. Dalším faktorem znemožňujícím ekonomický rozvoj je rozšířená šedá ekonomika, které byly přiřazeny 3,74 body. Tento problém je následován nízkými možnostmi získání úvěru od bankovních institucí, což podnikatelé označili 3,64 body. Ve svém důsledku to vede k tomu, že ekonomické subjekty hledají řešení u paralelních zdrojů, například právě u Mafie, a.s. Dalším důležitým faktorem je nízká dostupnost kvalifikované pracovní síly ohodnocená na 3,56 bodů, nedostatek vhodných míst pro podnikání získal od podnikatelů 3,50 bodů a nedostatečná dopravní síť 3,20 bodů. Poslední dvě překážky jsou spojené s bezpečností. Ekonomické subjekty vnímají nízký výskyt bezpečnostních sil v místě v poměru k zřejmé přítomnosti zločineckých organizací.116 Tabulka 2: Překážky ekonomického a sociálního rozvoje jižních regionů Překážky v podnikání Nízká aktivita veřejných orgánů Chybějící strategie veřejných orgánů Neefektivnost veřejných orgánů Přítomnost šedé ekonomiky Nízké možnosti získání úvěru od bankovních institucí Nízká dostupnost kvalifikované pracovní síly Nedostatek vhodných míst pro podnikání Nedostatečná dopravní síť Nízký výskyt bezpečnostních sil Přítomnost zločineckých organizací

Průměrné hodnocení 3,87 3,84 3,74 3,74 3,64 3,56 3,50 3,37 3,20 3,13

Zdroj: Censis, vlastní zpracování 116

CENSIS. Il condizionamento delle mafie sulléconomia, sulla societá e sulle istituzoni del Mezzogiorno, Roma 2009, s. 45 [online]. [cit. 15. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/Silendo/d/20576088-Il-Condizionamento-Delle-Mafie-Sull-Economia-SullaSocieta-e-Sulle-Istituzioni-Del-Mezzogiorno.

27

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že mafie představuje nežádoucí fenomén, který zpomaluje ekonomický rozvoj, ale její úlohu nelze přeceňovat natolik, aby byla sama zodpovědná za špatnou ekonomickou, sociální a politickou situaci na jihu Itálie. Mafie by proto měla být chápána jako zatěžující element, ale nikoli jako její hlavní příčina. Přesto však přítomnost mafie silně napomáhá k udržování tamější nepříznivé ekonomické i sociální situace.117 Podle 30,9% podnikatelů z výše zmíněného výzkumu, existence kriminálních organizací zabraňuje volnému podnikání, 13,5 % připustilo, že je těžké podnikat v tomto prostředí a 17,4 % považuje podnikání v této oblasti za velmi těžké. Naproti tomu 24,1% subjektů prohlásilo, že přítomnost mafie v podnikatelském prostředí nezpůsobuje žádné problémy a 27,8% je přesvědčeno, že způsobuje nepatrné problémy. Z celkového počtu dotazovaných na tuto otázku neodpovědělo 17,2% respondentů.118

Graf 6: Názory podnikatelů, jak mafie ovlivňuje možnost svobodně podnikat

Zdroj: Censis, vlastní zpracování

Na otázku týkající se výše obratu a spojitosti s mafií odpovědělo 42,1% podnikatelů, že v případě podnikání v bezpečnějších a volnějších podmínkách by dosáhli vyššího obratu. Takový názor se objevil zejména u podnikatelů v Kampáni

117

LA SPINA, Antonio. Mafia, Legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, s. 178-179, ARLACCHI, Pino. La mafia imprenditrice. Dalla Calabria al centro dell'inferno, s. 54; SOS Impresa: Le mani della criminalitá sulle imprese, Roma 2011, s. 31; LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá, s. 334; GRASSO, Pietro; LA VOLPE, Alberto. Per non morire di mafia, Milano 2009, s. 265; FANTO, Enzo. L'Impresa a partecipazione mafiosa: Economia legale ed economia criminale, BARI 1999, s. 54. 118 CENSIS. Il condizionamento delle mafie sulléconomia, sulla societá e sulle istituzoni del Mezzogiorno, Roma 2009, s. 45 [online]. [cit. 15. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/Silendo/d/20576088-Il-Condizionamento-Delle-Mafie-Sull-Economia-SullaSocieta-e-Sulle-Istituzioni-Del-Mezzogiorno.

28

a Apulii. Naopak nejvíce odpovědí, které vyjadřovaly názor, že mafie neovlivňuje výši obratu, bylo zaregistrováno na Sardinii a Basilikatě.119 Graf 7: Názory na výši ztráty způsobenou přítomností mafie

Zdroj: Censis, vlastní zpracování

Výsledky z tohoto výzkumu posloužily i ke zpracování studie, která vznikla ve spolupráci Bocconiho univerzity v Miláně a výzkumného oddělení Banca dÍtalia. Na jejím základě bylo zjištěno, že mafie svými aktivitami způsobila italskému regionu Apulie v letech 1975-2007 ztrátu ve výši 16% HDP. Výběr tohoto regionu není náhodný, ale byl zvolen z toho důvodu, že až do konce 70. let zde nebyla silná přítomnost mafie. V případě regionů Sicílie, Kalábrie a Kampánie nelze tuto ztrátu vyčíslit právě z důvodu mnohem delšího působení mafie, odhadovaného na konec 19. století. Proto neexistují důvěryhodné statistiky, které by ukázaly, jak na tom tyto regiony byly z ekonomického hlediska předtím, než se zde mafie usídlila. Tato skutečnost však vede k oprávněné obavě, že výše ztráty v těchto zbývajících regionech bude o to vyšší.120 Právě proto zde uvádím studii rozdílného vývoje severu a jihu Itálie, kterou provedl v roce 2003 institut sociálně ekonomického výzkumu Censis. Tento výzkum byl realizován u 700 firem do 250 zaměstnanců se sídlem na jihu Itálie. Tato studie prokázala, že v důsledku vlivu mafie nebylo vyprodukováno zboží a 119

CENSIS. Il condizionamento delle mafie sulléconomia, sulla societá e sulle istituzoni del Mezzogiorno, Roma 2009, s. 45 [online]. [cit. 15. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/Silendo/d/20576088-Il-Condizionamento-Delle-Mafie-Sull-Economia-SullaSocieta-e-Sulle-Istituzioni-Del-Mezzogiorno. Příloha č. 5: Výzkum mezi podnikateli o vlivu mafie na jejich podnikání. 120 SENATO DELLA REPUBBLICA-CAMERA DEI DEPUTATI, XVI LEGISLATURA. Commissione parlamentare di inchiesta sul fenomeno della mafia e sulle altreassociazioni criminali, anche straniere: Relazione sui costi economici della criminalita` organizzata nelle regioni dell’Italia meridionale, Roma 2010.

29

služby v rozsahu 5,4 %. Při aplikaci tohoto rozsahu na obrat zkoumaných firem v roce 2001, vyčíslil Censis ztrátu ve výši 7,5 miliard eur, což představuje 2,7% HDP jižní Itálie. Jak je vidět z grafu č. 8, při vyloučení negativního vlivu mafie, by HDP na obyvatele v jižní a severní části Itálie bylo srovnatelné.121 Graf 8: Průběh skutečného a teoretického HDP na obyvatele

Zdroj: Censis

Výsledek tohoto výzkumu je velmi názorný, ale musím vzít v úvahu, že se stále jedná o určité zjednodušení, jelikož byl realizován na vzorku 700 firem. Jak vyplynulo i z ostatních výzkumů, mafie není jedinou příčinou špatné ekonomické a sociální situace na jihu Itálie. Rozdílné ekonomické ukazatele122 pro jih a sever Itálie tomuto tvrzení sice nasvědčují, ale spojovat mafii pouze s jižní Itálií by byla stejná chyba jako tvrdit, že mafie není centrálně řízená tajná společnost. Na tento fakt upozorňuje i Paolo Pinotti, docent ekonomie na Bocconiho univerzitě: ,,Když jsem připravoval materiály ke studiu mafie a jejího vlivu na ekonomiku Apulie, tak mě překvapilo, že až do 90. let Apulie striktně odmítala, že by se v jejím regionu rozšířila mafie. Trvalo téměř 20 let, než tento fakt uznala. Podobné diskuze se vedou i ohledně mafie na severu Itálie. Přestože jsou v Miláně jasné důkazy o přítomnosti mafie, předstírá se, že je nikdo nevidí. Věřím, že je důležité o těchto věcech mluvit, aby se 121

CENSIS, Fondazione BNC. Impresa e criminalita nel Mezzogiorno, Roma 2003 [online]. [cit.15-05-2012]. Dostupné z WWW: http://www.censis.it/10?resource_50=4721&relational_resource_51=4721&relational_resource_385=47 21&relational_resource_52=4721&relational_resource_381=4721&relational_resource_382=4721&rela tional_resource_383=4721&relational_resource_384=4721. 122 Příloha č. 6: Makroekonomické ukazatele pro sever a jih Itálie; Příloha č. 7: HDP na obyvatele na jihu Itálie.

30

vzhledem k nim udržela vysoká pozornost. Když o nich mluvit nebudeme, tak hrozí riziko, že si nebezpečí mafie uvědomíme až příliš pozdě.“123 2.2.2 Pronikání mafie do politických struktur Mezi výše popsanými charakteristickými rysy mafie je jeden, který je všechny převyšuje. Je to schopnost mafie dlouhodobě se infiltrovat do státních struktur. Je to právě politika, která je živnou půdou pro mafii. Bez politiky a její moci by mafie nemohla přežít. Tento úzký vztah dokazují i slova kolaborujícího člena mafie mafiána Antonina Giuffrého, který při výslechu prokurátorovi Palerma Pietru Grassovi řekl: ,,Pro nás je politika jako voda pro ryby, bez vody ryby umřou.“124 Z jedné studie realizované Pinem Arlacchim vyšlo, že: ,,(…) téměř 40 % všech zvolených poslanců ze západní Sicílie bylo od konce 50. let do roku 1992 aktivně podporováno, pokud sami nebyli muži cti, rodinami Cosa Nostry.125 První důkazy infiltrace mafie do lokální politiky se prokázaly již v roce 1869, kdy byly anulovány volby v regionu Reggio Calabria z důvodu přítomnosti mafie.126 Přesto první opatření přišlo až v 90. letech 20. století na základě zákona č. 356 ze 7. srpna 1992, podle kterého je volební podpora politiků ze strany mafie výměnou za finanční hotovost trestným činem. 127 Cílem tohoto zákona mělo být zpřetrhání vazeb mezi mafií a politiky. Ovšem na kolik je tento nástroj vhodný, by se dalo polemizovat. Z podstaty a charakteristiky mafie je zřejmé, že mafiánské klany nepodporují politiky z důvodů získání finančních příjmů. Hlavní příčinou je dosazení vhodného politika, který bude reprezentovat zájmy mafie.128 Úspěšnost aplikace výše zmíněného zákona v praxi je znázorněna následující tabulkou č. 3, která udává počet zatčených politiků na základě článku 416-ter trestního zákoníku.

123

PINOTTI, Paolo. Quanto ci costa la mafia? In: ABC risparmiamo, 2012, [online]. [cit. 14. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.abcrisparmio.it/guide/economia/quanto-ci-costa-la-mafia; FANTO, Enzo. L'Impresa a Partecipazione Mafiosa: Economia Legale Ed Economia Criminale, Bari 1999, s. 111; DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 45-56; GUARINO, Mario. Poteri, seleti e criminalitá, Bari 2004, s. 210. 124 GIUFRE, Antonino. Dichiarazione del pentito al procuratore della repubblica di Palermo Pietro Grasso. Novembre 2001. Citovaný in: BOLZONI, Attilio. Faq Mafia, Milano 2010, s. 105. 125 ARLACCHI, Pino. Il processo. Giulio Andreotti sotto accusa a Palermo, Milano 1995, s.16. 126 DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 72. 127 Zákon č. 356 ze 7. srpna 1992[online]. [cit. 14. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.diritto-penale.it/associazione-di-tipo-mafioso.htm. 128 DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009, s. 79.

31

Tabulka 3: Počet zatčených politiků na základě článku 416-ter trestního zákoníku Období

Počet zatčených/obviněných osob

2.pololetí 2008 1.pololetí 2009 2.pololetí 2009 1.pololetí 2010 2.pololetí 2010 1.pololetí 2011

9 1 0 8 3 9

Zdroj:Direzione investigativa antimafia, Rapporto2011

Jedním z důvodů zavedení výše zmíněného zákona až v 90. letech 20. století může být fakt, že o vztazích mezi mafií a politikou nechtěl žádný z kolaborantů z řad mafie mluvit. Tommaso Buscetta při výslechu v roce 1984 vedeném Giovannim Falconem na otázku týkající se vazeb mafie a politiky odpověděl: ,,Doktore Falcone, kdybych Vám řekl určité věci, tak bychom oba skončili v blázinci, já v tom kriminálním a vy v tom občanském.“129 Impulsem k výpovědím tohoto typu byl až atentát na Giovanniho Falcona v roce 1992, na základě kterého se Tommaso Buscetta rozhodl o politice mluvit. Soudcem, kterému poprvé sdělil, že Giulio Andreotti navázal úzké vztahy s mafií, byl Gian Carlo Caselli. Tommaso Buscetta vypověděl i o vraždě novináře Carmina Pecorelliho z roku 1979, která byla spojována právě s Andreottim. Navzdory všeobecně rozšířenému názoru, který se objevuje i v odborných článcích, Tommaso Buscetta nikdy nepotvrdil, že příkaz přišel od Andreottiho, pouze připustil, že vražda byla spáchána Cosa Nostrou.130 Podle obžaloby si Andreotti tuto vraždu objednal u Cosa Nostry z obavy, že Pecorelli zveřejní informace, které by mohly poškodit jeho politickou kariéru. Novinář se netajil tím, že se chystá odhalit údajná Andreottiho selhání při řešení krize, kterou v roce 1978 vyvolal únos a následná vražda tehdejšího předsedy Křesťansko demokratické strany Alda Mora. Zločin byl spáchán teroristickou organizací Rudé brigády, které požadovaly propuštění jejich zakládajících členů. Tehdejší vláda v čele s Andreottim zaujala vůči teroristům nekompromisní postoj a za žádnou cenu s teroristy nevyjednávala. Během 55 dnů věznění Aldo Moro sepsal několik dopisů určených jak 129

LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 1999, s.

155. 130

LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 1999, s. 153. Srv. DRAKE, Richard. The Aldo Moro Murder Case in Retrospect, IN: journal of Cold War Studies, Vol. 8, No. 2, Spring 2006, pp. 114-125.

32

rodině, tak politickým představitelům s žádostí o pomoc. Italská vláda však nevyhověla podmínkám Rudých brigád, což vedlo k zavraždění Alda Mora. Smrt jednoho z nejvyšších politických představitelů vyvolala hned několik teorií.131 Nejrozšířenější verzí se zdá být ta, která se zakládá na názoru, že skutečnými organizátory Morova únosu byla italská vláda, policie a tajné služby. Tato teorie je podpořena několika

fakty.

Zaujetí nekompromisního

postoje

italské

vlády

nevyjednávat za žádných okolností s teroristy, nebyl zcela principiální, jak by se mohlo zdát. Například při únosu politika Cira Cirilla, který nebyl tak významnou osobností jako Aldo Moro, byla vláda ochotna jednat.132 Další zvláštností je fakt, že Morovy dopisy byly zveřejněny až v 90. letech a mnohé naznačuje, že byly tak dlouho utajovány, protože obsahují kritiku Giulia Andreottiho a dalších představitelů Křesťanské demokracie, pro které mohl být Morův únos příležitostí zbavit se silného politického konkurenta. V jednom z posledních dopisů Aldo Moro píše: ,,Moje krev padne na vaše hlavy.“133 Existují i spekulace, že Rudé brigády podporovala československá STB. Tato hypotéza však nebyla nikdy skutečně prokázána. Podle Ondřeje Houska, historika Ústavu světových dějin, by tato verze nedávala úplně logiku, protože spojencem československých komunistů byla italská komunistická strana, a tudíž Rudé Brigády byly i jejím nepřítelem. Na druhou stranu italští komunisté odsoudili invazi Varšavské smlouvy v roce 1968, takže jejich vztahy s Husákovskými komunisty nebyly zrovna dobré, takže čistě teoreticky by se tady našel důvod pro podporu, ale nikdy nebyla prokázána.134 Zcela opačný názor na důvody únosu Alda Mora zastává Richard Drake, který striktně odmítá jakékoli konspirační teorie, jelikož se nezakládají na reálných faktech. I když připouští selhání vlády při neúspěšné záchraně Alda Mora, tak zároveň striktně odmítá jejich zapojení do únosu.135 Podobně se vyjadřuje i Gian Carlo Caselli, který v neústupnosti italské vlády vidí jeden z důležitých momentů, které přispěly

131

ŠUSTROVÁ, Petruška; MLEJNEK, Josef. Únos Alda Mora v roce 1978 Brigád. Zaostřeno na moderní dějiny [online]. [cit. 14. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/cro6/tipy/_zprava/unos-alda-mora-v-roce-1978--1055882. 132 CANOSA, Romano.Storia della criminalitá in Italia dal 1945 al oggi, Milano 1995, s. 178179. 133 FLAMIGNI, Sergio. Il mio sangue ricadra su di loro, Milano 1997, s. 81. 134 Rozhovor s historikem Ondřejem Houskou. Itálie draží letáky Rudých Brigád [online]. [cit. 14. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/169803-italie-drazi-letaky-rudych-brigad-o-zavrazdenialda-mora/. 135 DRAKE, Richard. The Aldo Moro Murder Case in Retrospect, IN: journal of Cold War Studies, Vol. 8, No. 2, Spring 2006, s. 114-125.

33

k porážce teroristů a dodává: ,,Stát dokázal vyhrát válku nad terorismem. S mafií naopak prohrál válku, kterou mohl vyhrát. Jedním z důvodů je rozpoznání terorismu vzhledem ke společnosti, každodennímu životu, což vedlo k tomu, že Itálie vyloučila politické násilí z reality života. S mafií se toto nepovedlo, nebo alespoň prozatím.“136 V Itálii není opravdovým cílem mafii zlikvidovat, i když se těmito prohlášeními nejeden politik ohání. Caselli podotýká, že proti mafii se zasahuje až v případě, že překročí určitou hranici. V ten moment získá justice, policie mandát k zásahu. Toto oprávnění však netrvá nikdy více jak dva roky.137 Symbiózu mezi politikou a mafií lze objasnit i nekonvenčním vysvětlením odvoláním se na kulturní tradici Machiavelliho Vladaře. Fakt, že Machiavelli oceňuje gesta Cesara Borgiho a přijímá jeho vzorec chování, i když za cílem zbavit italský stát cizí nadvlády, ukazuje na zcela běžné praktiky politického boje, jehož součástí jsou i vraždy a atentáty. Italská vládnoucí elita byla historicky založena na korupci a mafii jakožto prostředcích k udržení moci. Politika Machiavelliho Vladaře se stala součástí historie italského státu, která byla předávána z generace na generaci.138 Paralelu lze v tomto smyslu nalézt i v knize Hannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě, Zpráva o banalitě zla. Kniha je reakcí na soudní řízení s Adolfem Eichmannem, který organizoval nacistické transporty do koncentračních táborů. Arendtová popisuje Eichmanna jako obyčejného, průměrného muže, který nevyhovuje obvyklé představě vraha jako psychopatického maniaka. K tomuto popisu využívá pojem „banální zlo“, které děsí tím, že se zločinec podobal mnoha jiným lidem. Eichmann nebyl fanatikem nenávidějící Židy, ani ideologem, ale úředníkem, který poslouchal Hitlerovy rozkazy. Kdokoli jiný se mohl potenciálně ocitnout na jeho místě.139 V italské realitě by se dalo říci, že představitelé mafie jako Bernardo Provenzano, Toto Riina a další nejsou vrazi ve smyslu psychopatických maniaků, ale odrážejí děsivou realitu italské společnosti, která je ztotožněná s kulturní identitou Machiavelliho Vladaře. Násilí a bezohlednost použité jako prostředky zachování politického řádu, nejsou ale ani pro Machiavelliho samoúčelné. Machiavelli sám nikdy etické normy jako takové nepopřel, ale pouze nechtěl, aby se staly hlavním 136

CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009, s. 29-42. 137 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009, s. 48-49. 138 LODATO, Saverio. Il ritorrno del Principe, Milano 2008, s. 46-47. 139 ARENDTOVÁ, Hannah: Eichmann v Jeruzalémě. Zpráva o banalitě zla. Praha 1995, s. 367-369.

34

imperativem politického jednání, protože toto jednání má být vedeno úsilím po zachování státu.140 Vztahy mezi politiky a mafií existovaly od samého začátku, i když se o nich na veřejnosti začalo mluvit až v 90. letech. V průběhu času se měnila jejich intenzita podle ekonomické a sociální síly mafiánského klanu. V první fázi to je právě politik, který využívá služby mafie ke svému zvolení. Poté se již vybraný politik stává loutkou ve službách mafie. Ukázkovým příkladem těchto vztahů je výpověď bývalého člena mafie Carmina Di Girolama, který popisuje situaci v městě Aversa následovně: ,,Výběr starosty Aversy byl vždy rozhodnutím organizace. Když se mělo volit, byla svolaná schůze u mého bratra, nebo i na jiných místech, kde se rozhodlo, kdo do úřadu starosty nastoupí. O rozhodnutí byli informování všichni představitelé organizace nacházející se v různých zónách Aversy. Ti rozšířili naše instrukce, které byly do detailu naplněné.“141 V průběhu let mafie měnila i svoji strategii a omezovala pravomoci dosazených politiků. Další kolaborant z řad mafie vypověděl, že na začátku 80. let mafii stačilo vybírat výpalné od firem, které vykonávaly veřejné zakázky. V druhé polovině 80. let mafie stanovila, že u všech veřejných zakázek nad 400 milionů lir ona sama určí, která firma ji získá. U nižších zakázek zůstalo rozhodnutí na starostovi. V polovině 90. let byly kompetence starostů omezeny na rozhodování o zakázkách do 150 milionů lir. 142 Na druhé straně mafie poskytla na základě svého sociálního kapitálu vybraným politikům nezpochybnitelnou imunitu a pokračující politickou kariéru. Příkladem může být osvobození politiků, kteří sice byli obviněni ze spolčování s mafií, ale nejvyšší soud tyto rozsudky zvrátil. Taková realita je popsána i v deníku mladé sicilské dívky pocházející z mafiánské rodiny, která se po vraždě svého otce a bratra rozhodla spolupracovat s justicí. Vypravila se za soudcem Paolem Borsellinim, specializovaným na mafiánskou kriminalitu, a odevzdala mu deníky, které si doma léta vedla. Zachytila v nich mnoho stop a záznamů, které navedly policii k usvědčujícím důkazům. Rita nakonec souhlasila i s tím, že bude svědčit u soudu. Po úspěšném atentátu na Paola Borsellina v roce 1992 spáchala sebevraždu. V jejím deníku lze najít pochybnosti o možnosti, že by zkorumpovaní politici mohli být někdy

140

LODATO, Saverio. Il ritorrno del Principe, Milano 2008, s. 41-43. BARBAGALLO, Francesco. Il potere della Camorra, Torino 1999, s. 116. 142 BARBAGALLO, Francesco. Il potere della Camorra, Torino 1999, s. 114. 141

35

potrestáni. ,,Nevěřím tomu, že Culicchia143 půjde do vězení. Zabíjel, kradl, podváděl, ale nikdy se nikomu nepodaří nic z toho prokázat. Jsem si jistá, že mi soudci nikdy neuvěří, chtěla bych, aby zde byl tatínek, protože jemu by se podařilo najít způsob, jak dokázat, že Culicchia je vrah. Ale slova sedmnáctileté dívky nemají žádnou váhu. Jsem dívka, která chce spravedlnost a on je ten, kdo se výborně dokáže prezentovat jako čestný muž. Já nemůžu dál takhle žít, když vidím, jak Culicchia bude pokračovat v trestné činnosti a skrývat fakt, že to byl on, kdo zabil Stefana Nastasi.“144 V roce 2000 byl Vincenzino Culicchia definitivně osvobozen od všech obvinění spojujících ho s mafií a nadále působil v politice.145

3.

Zákon jako nástroj pro potírání mafiánské činnosti

Obecně lze říct, že v boji proti mafii je charakteristická zpožděná reakce. Toto tvrzení dokazuje i minulý vývoj. Do roku 1982 v italské legislativě neexistovaly zákony, které by byly namířeny přímo proti mafii. Tento fakt je o to více paradoxní, že již více jak jedno století byly známy důkazy o tom, že tato zločinecká organizace existuje. Veškeré zákony proti mafii vznikaly až jako odpověď na mafiánské násilí a vraždy státních úředníků, či obchodníků, kteří stáli v první linii antimafiánského boje. Až v po vraždách poslance Pia La Torre a generála Carla Alberta dalla Chiesy, prefekta Palerma, došlo v roce 1982 ke schválení zákona namířeného proti mafii. Ten poprvé definuje spolčení mafiánského typu, které zavádí do trestního zákoníku a zároveň poprvé upravuje zabavení a konfiskaci mafiánského majetku. Na další legislativu týkající se spolupráce justice a bývalých členů mafie, speciálního vězeňského režimu 41 bis bylo nutné počkat až do vražd soudců Falconeho a Borselliniho. Legislativní řešení týkající se nejstarší mafiánské činnosti, výpalného, se začalo řešit až po zavraždění italského podnikatele Libera Grassiho, který veřejně nabádal k jeho neplacení.146

143

Vincenzino Culicchia byl více jak třicet let starostou městečka Partanna, od kud pocházela

Rita Atria. 144

ATRIA, Rita. Stralci del Diario di Rita Atria [online]. [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.ritaatria.it/Testimoni/RitaAtria/IlDiario.aspx. 145 BELLAVIA, Enrico. Mafia, assolto Culicchia. Prego per Rita Atria. La Repubblica [online]. 1. 8. 2000 [cit. 2012-07-10]. Dostupné z WWW: http://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2000/01/08/mafiaassolto-culicchia-prego-perrita-atria.html. 146 LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005, s. 57-66.

36

V průběhu času však zároveň vznikaly návrhy zákonů, které mafiánskou činnost nepotíraly, naopak bych mohla říci, že ji i nepřímo podporovaly, což vychází ze vztahu mezi členy mafie a politiky, jak jsem je popsala v předchozí kapitole. Nezáleželo přitom na tom, zda byla u moci levice či pravice. Příkladů mohu uvést hned několik. První se týká úpravy zákona spolupráce s bývalými členy mafie, která byla navržena senátorem Giuseppem Valentinem z Lidu svobody. Podle ní by došlo k výraznému oslabení role bývalých členů mafie během vyšetřování trestné činnosti prostřednictvím zrušení tzv. křížových výpovědí. V praxi by to znamenalo, že výpověď jednoho či pěti bývalých členů mafie by měly stejnou důkazní váhu a v případě absence dalších důkazů by byly nepoužitelné. Podle soudce Ingroii by v případě platnosti tohoto zákona došlo k tomu, že by nepadlo 85 % rozsudků v maxiprocesu a to stejné by platilo pro 60-70% doživotních trestů za atentáty na soudce Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina. Ty byly založeny na vzájemně se doplňujících výpovědích, které sloužily jako hlavní důkazní materiál.147 Vláda Silvia Berlusconiho se dále pokusila prosadit nový zákon silně omezující svobodu slova a činnost policie. Novináři by podle tohoto zákona nesměli do počátku soudního procesu publikovat žádné okolnosti a dokumenty týkající se jakéhokoliv trestního řízení. Pokud by novinář nepovolenou informaci zveřejnil, hrozilo by mu vedle vysoké pokuty i vězení. Mimo jiné by byly zakázány odposlechy a sledování podezřelých z trestných činů po dobu delší než 75 dnů, což by významně omezilo práci policie. Naštěstí se vládě zákon v takovéto podobě prosadit nepodařilo.148 Další návrh zákona, který byl nakonec schválen, i když v pozměněné verzi, se týká zkonfiskovaného majetku mafie. Ten má být zařazen do veřejné dražby v případě, že nebude do 180 dnů od konfiskace využit pro veřejné účely. Když vezmu v úvahu současnou ekonomickou situaci a odhadovaný zisk italské mafie za rok 2010, který dosahuje 104,70 miliard eur, což představuje o 26,67 miliard eur více než rok předcházející, pak je zřejmé, že v důsledku tohoto návrhu může docházet k tomu, že mafie získá prostřednictvím svého cash flow a rozmanité škále spřátelených lidí celkem lehkým způsobem majetek zpět.149

147

TRAVAGLIO, Marco. La lotta a Cosa nostra? Una questione di metodo, Il Fatto Quotidiano [online]. 20. 5. 2012 [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: 148 KAŠPAR, Josef. Italové nechtějí "náhubkový zákon". Hospodářské noviny [online]. 28.5.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-43906200italove-nechteji-nahubkovy-zakon. 149 SOS Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 47.

37

Vláda Silvia Berlusconiho od počátku deklarovala boj proti organizovanému zločinu jako jednu ze svých priorit.150 Na základě těchto informací se Berlusconiho prohlášení v radiu Rai Uno z 24. 12. 2009: ,,Porazíme mafii do konce volebního období“151, zdá velmi nereálné. V současné době lze již zhodnotit výsledky Berlusconiho vlády v boji proti mafii. I když tato vláda dosáhla dílčích úspěchů v této oblasti a státní prokurátor pro boj proti mafii Pietro Grasso dokonce prohlásil, že Berlusconiho vláda byla jednou z nejefektivnějších v boji proti mafii, tak bych nepodléhala pouze obrazu statistických čísel.152 Vnímat bývalého předsedu vlády Silvia Berlusconiho jako vůdčí osobnost antimafiánského boje je pro většinu Italů nepředstavitelné.153 Důvody jsou minimálně tři. Prvním je fakt, že jsou známy vztahy mezi mafií a Berlusconim, o kterých vypověděl již bývalý mafián spolupracující s justicí Gaspare Spatuzza. Prohlásil, že Berlusconi před svým nástupem k moci v roce 1994 jednal s mafií o zastavení boje proti ní, a to prostřednictvím svého spolupracovníka senátora Marcella Dell'Utri pocházejícího ze Sicílie. 154 Druhým důvodem jsou návrhy zákonů, které působí proti efektivní práci prokuratury v boji proti mafii. Příkladem je návrh na omezení používání telefonických odposlechů a možnost novinářů informovat o konkrétní kauze až v momentě zahájení soudního řízení, nebo finanční zákony o nakládání se zkonfiskovaným majetkem či daňové úlevy pro převod kapitálu v zahraničí do Itálie, které byly součástí protikrizového balíčku. 155 Třetím důvodem jsou negativní prohlášení směrem k iniciativám vycházejících ze společnosti, které chtějí veřejně poukázat na problém mafie. Podle Berlusconiho se italská mafie řadí až na šesté místo ve světě. Důvodem, proč je italská mafie nejznámější kriminální organizací, je fakt, že ji byla zajištěna úspěšná propagační politika, která poškodila obraz Itálie. Jako příklad uvádí devět řad seriálu Chobotnice, který byl promítán ve 160 zemích světa, a k tomu veškerá literatura o 150

Itálie – nový strategický plán vlády pro boj s mafií, TIC ARCHIV 2010, Č. j.: 81/2010 –

Rome. 151

Berlusconi: Dopo Piazza Duomo clima cambiato, ora c'è più amore. Corriere Della Sera [online]. 24.12.2009 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.corriere.it/politica/09_dicembre_24/berlusconi-fabbriche-disfattismo-odio-dannieconomia_a0e06002-f069-11de-8d60-00144f02aabe.shtml. Příloha č. 8: Výsledky Berlusconiho vlády v boji proti mafii. 152 Dostupné z WWW: http://www.ilsole24ore.com/art/notizie/2012-05-13/grasso-dareipremio-speciale-144153.shtml?uuid=Abi030bF 153 Příloha č. 10: K nenávidění Berlusconiho není potřeba být komunistou, stačí být čestným člověkem. 154 GUARINO, Mario. Ladri di Stato. Storie di malaffare, arricchimenti illeciti e tangenti, Bari 2010, s.271-272. 155 CENTORRINO, Mario. Quelle politiche che non sutano la lotta alla mafia. 10.12.2009. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1001445-351.html.

38

mafii, jako například Gomorra.156 Tato kritika z úst předsedy vlády se mi zdá velmi kontroverzní, zvláště když vezmu v úvahu skutečnost, že Roberto Saviano byl po vydání knihy Gomorra odsouzen italskou mafií k smrti a žije již několik let pod neustálým policejním dohledem.157 Názory na efektivnost jednotlivých zákonů zavedených na podporu boje proti mafii se liší. Existuje skupina lidí reprezentovaná novináři, ekonomy nebo politiky, která je přesvědčena, že nejefektivnějším nástrojem kontrastující mafiánské činnosti je zabavení majetku.158 Seskupení okolo soudců Giovanniho Falconeho a Paola Borsellina, jejichž následovníky jsou Gian Carlo Caselli a další, je přesvědčeno, že je potřeba se zaměřit na bývalé mafiány a na jejich spolupráci s justicí. 159 Na druhé straně podnikatelé a zahraniční investoři vnímají jako ekonomický problém výpalné, které výrazně snižuje možnosti započetí podnikatelských aktivit.160 V této práci se zaměřuji na ty strategie, které mají přispět k efektivnímu boji proti mafii, a to na základě pochopení její struktury a charakteristických rysů, které ji výrazně odlišují od jiných kriminálních organizací, z čehož vyplývají i různé závěry pro využití daných zákonných prostředků. Cílem této kapitoly je proto odpovědět na následující otázky. Jakými prostředky se italský stát snaží potírat mafiánskou činnost a jak je v tomto snažení úspěšný? Jaké zákonné prostředky se jeví proti mafii jako nejúčinnější a v jaké míře jsou italským státem využívány? Je cílem italské vlády opravdu skoncovat s mafií, nebo se jedná o pouhé politické sliby? V souvislosti s tím vyvstává i otázka, zda se proti mafii jeví jako efektivnější zákonné prostředky, nebo iniciativy pocházející ze společnosti. Oba přístupy by se zajisté měly doplňovat, ovšem v případě Itálie lze v důsledku propojení mafie a politiky spíše mluvit o tom, že 156

Tisková konference po zasedání vlády 16. 4.2010 [online]. Řím. 16. 4. 2010 [cit. 2012-0824]. Dostupné z WWW: http://tg24.sky.it/tg24/politica/2010/04/16/berlusconi_mafia_famosa_per_la_piovra_e_gomorra.html. 157 BIGNARDI, Daria. Condanna a morte di Roberto Saviano. L'era glaciále [online]. 2009. [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=pcY3D-wXp6c. 158 ARNONE, Marco; COLLOVA, Elio. Che fine faranno confische e sequestri. Lavoce [online]. 26. 01. 2006 [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1958.html; LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia ed estorsioni in Sicilia, Bologna 2008, s. 187-213; Italská vláda učinila další krok směrem k likvidaci mafie, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:500/2010 – Rome. 159 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s. 23-44; CASELLI, Giancarlo;INGROIA,Antonio.c.d., s.134; LUPO, Salvatore. Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s. 114. 160 MAZZARELLA, Roberto. L'uomo D'onore non paga il pizzo. Roma 2009, s. 126-129; MASSARENTI, Armando. Perché pagare le tangenti è razionale ma non vi conviene.Parma 2012, s. 1120.

39

jsou ve vzájemném kontrastu. Jelikož mafii chápu jako ekonomický subjekt, který v této práci zkoumám, tak se na některé výše zmíněné otázky pokusím odpovědět na základě mikroekonomické metodologie teorie her. Tato teorie by mi měla posloužit k nalezení rozhodujícího aspektu, který činí mafii neporazitelnou a na základě kterého lze zvolit nejúčinnější strategii v boji proti mafii. 3.1

Zabavení a konfiskace majetku mafie – první krok k efektivnímu boji proti mafii

První možností, kterou využil italský stát k potírání mafiánské činnosti, se stalo zabavení a konfiskace jejího majetku. Tím byla mafie zbavena nezbytných, ilegálně nabytých ekonomických zdrojů, které ji zajišťovaly jednu z konkurenčních výhod. Zákon tohoto typu je v platnosti od roku 1982 a jedná se o vůbec první zákon, který byl namířen přímo proti mafii. Tento fakt je o to paradoxnější, že zákon přichází více jak jedno století poté, co byly známy důkazy o tom, že tato zločinecká organizace existuje. Impulsem k prosazení tohoto zákona byly až vraždy poslance za komunistickou stranu Pio La Torre a generála Carlo Alberto dalla Chiesa, kteří byli tvůrci a podporovateli tohoto zákona. Důvodem jejich vražd byla odpověď mafie na přípravu tohoto zákona, který by ji zbavil nejen majetku, ale také nadřazeného postavení a sociální prestiže v oblastech, které kontrolovala. Odezva státu na mafiánské násilí však spočívala ve schválení tohoto zákona, který byl pojmenován po svých tvůrcích Rognoni-La Torre a zdůraznil rozdíl mafie od jiných zločineckých organizací.161 Ke stávajícímu zákonu o organizovaném zločinu § 416 trestního zákona, zákonodárce připojil další specifický trestný čin mafiánského spolčení. Předpis vymezuje stoupence tohoto zločineckého spolku, jako osoby, které: „(…) využívají metod zastrašování (vyhrožování), asociačních pout (kamarádství, rodina), stavu podřízenosti a z toho vyplývající zločinné solidarity, aby páchali trestné činy, kterými by přímo či nepřímo ovládali a v každém případě kontrolovali ekonomické aktivity, výsadami, oprávněními, veřejnými zakázkami a službami docílili zisku či prospěchu pro sebe a ostatní, anebo ovlivnili svobodu hlasování ve svůj prospěch.“162

161

LA SPINA, Antonio.Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005, s.

60-61. 162

Zákon 646/1982, Legge Rognoni la Torre, § 416 italského trestního zákoníku [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.giustizia.it/ministero/struttura/dipartimenti/dirgen/circolari_note/allegati/pg_crit_maf_06.ht m.

40

Zákon Rognoni - La Torre stanovil nejen výše zmíněnou právní definici mafie, ale zároveň i možnost zabavení jejího majetku v případě, že nebyl prokázán legální způsob jeho nabytí. Tento zákon povoloval novou rozšířenou formu konfiskace majetku, kterou bylo možné aplikovat na celý majetek podezřelého mafiána. Vyšetřování mohlo být vedeno na základě prohlášení těch, co spolupracují s policií, nebo odposlechů mezi mafiány. Zkonfiskován mohl být jakýkoli statek tj. budovy, pozemky, podnik. Zákon z roku 1996 dále stanovil možnosti využití zkonfiskovaného majetku pro sociální účely.163 Význam výše zmíněného zákona je značný, když si uvědomím, že mafie využívá svoji podnikatelskou aktivitu mimo jiné k tomu, aby legalizovala příjmy z trestné činnosti. Důsledkem investování rostoucích sum nelegálních peněz do legální ekonomiky

je

ochromení

vnitřního

ekonomického

systému,

tj.

pokřivení

ekonomického koloběhu, tržního prostředí a odchod efektivnější konkurence z trhu.164 Téměř všichni odborníci se shodují, že obstavení a konfiskace mafiánského majetku je jednou z nejúčinnějších zbraní proti mafii. Ta je tím totiž zbavena nezbytných zdrojů, které potřebuje jak ke svému rozvoji, tak k upevnění svého postavení. Z těchto důvodů je to právě mafiánský podnik, na který se strategie směřující proti mafii soustřeďují. O důležitosti těchto opatření jsou přesvědčení i italský ekonom Marco Arnone a soudní konzultantka Elio Collová, kteří se detailněji zajímali o vztah mezi objemem zabaveného majetku a regionálním HDP. Výše zmíněné šetření vycházelo z počtu zabaveného a zkonfiskovaného majetku v letech 1992- červen 2005.165 Tabulka 4: Hodnota obstaveného a zabaveného majetku mafie v letech 1992-2005 (miliony eur) Organizace Cosa Nostra Camorra Ndrangheta Criminalitá organizzata pugliese Další

Celkem

Obstavení majetku 869 2 138 154 127 316 3 608

Zkonfiskovaný majetek 109 425 31 55 80 698

Zdroj: Lavoce Che fine faranno confische e sequestri, 2006 163

LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia ed estorsioni in Sicilia, Bologna 2008, s. 196. SOS Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s.267-272; LA SPINA, Antonio; LO FORTE, Guido. I costi dellíllegalitá In: Rivista Economica del Mezzogiorno, XX, č.3-4, settembre-dicembre 2006, s. 509-569. 165 ARNONE, Marco; COLLOVA, Elio. Che fine faranno confische e sequestri. Lavoce [online]. 26.01.2006 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1958.html. 164

41

Význam těchto hodnot, navíc v oblastech, kde je silná přítomnost mafie, ukazují následující grafy č. 6 a č. 7. Na prvním grafu je vidět, že objem zabaveného majetku mafie na Sicílii a v Kampanii dosahuje 0,3% regionálního HDP. Druhý graf zachycuje vztah mezi zkonfiskovaným majetkem a investicemi v dané oblasti, které dosahují 1 % v Kampánii a s růstem konfiskací se snižují na 0,2-0,3%. Na základě těchto dat dochází autoři k závěru, že uplatnění konfiskace zbaví mafii potřebných zdrojů, které potřebuje legalizovat, a proto se jedná o účinný nástroj k potírání mafiánské činnosti.166 Graf 9: Objem zabaveného majetku ve vztahu k regionálnímu HDP

Zdroj: Lavoce. Che fine faranno confische e sequestri, 2006

Graf 10: Vztah mezi zkonfiskovaným majetkem mafie a investicemi v daných regionech

Zdroj: Lavoce Che fine faranno confische e sequestri, 2006

166

ARNONE, Marco; COLLOVA, Elio. Che fine faranno confische e sequestri. Lavoce [online]. 26.01.2006 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1958.html.

42

Právě narušování ekonomických aktivit mafie je podle italské vlády nejúčinnějším prostředkem v boji proti ní, a proto bylo v únoru 2010 realizováno zřízení Národní agentury pro správu obstaveného a zkonfiskovaného majetku kriminálním organizacím, která má evidovat a spravovat tento majetek a hledat jeho účelné využití. Tím by se mělo zabránit i tomu, aby se majetek dostal zpět do rukou mafie.167 Podle poslední zprávy této agentury bylo k 31. prosinci 2011 zkonfiskováno 10 438 nemovitostí, 1 546 podniků a 4 240 movitého majetku. Rozčlenění zkonfiskovaných nemovitostí je v následující tabulce č. 5, která ukazuje počet nemovitého majetku, který zůstal ve správě Národní agentury, jehož celková hodnota je odhadována na 380 milionů euro. Problém, který je úzce spjat s tímto nemovitým majetkem, je jeho zatížení různými hypotékami. Dále následuje počet nemovitostí, které byly předány orgánům státní správy, nemovitosti určené k předání, ale prozatím neodevzdané a jako poslední nemovitosti, které byly vyjmuty ze správy Národní agentury, nejčastěji z důvodů odvolání konfiskace, nebo exekuce.168 Tabulka 5: Rozčlenění celkového počtu zkonfiskovaných nemovitostí Itálie

Ve správě ANBSC

Přidělené a odevzdané

Přidělené, ale neodevzdané

Vyjmuty ze správy ANBSC

Celkem

Počet

3364

5782

851

441

10438

Zdroj:ANBSC

Konfiskace nemovitého majetku se týkala všech italských regionů s výjimkou regionů Val dÁosta a Umbrie. Územně byla rozložena následovně: na jihu bylo zkonfiskováno 83,37% veškerého majetku, a z toho 44,54% na Sicílii. Téměř jedna pětina, tj. 18,3% pocházela z města Palermo. Právě z důvodu vysokého počtu konfiskací se zástupci z regionu Sicílie rozhodli vytvořit internetový projekt nazvaný Majetek Sicilanů, jehož úkolem je podporovat boj proti mafiánské činnosti v tom ohledu, že veřejně monitoruje a transparentně informuje o zkonfiskovaném majetku a jeho dalším využití. Tímto způsobem je mafii znesnadněna možnost získat majetek zpět.169 V centrální části Itálie bylo zkonfiskováno 5,44% nemovitostí a na severu 167

KRUKOVÁ, Jitka. Italská vláda učinila další krok směrem k likvidaci mafie, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:500/2010 – Rome. 168 ANBSC je podřízena Ministerstvu vnitra a během procesu řízení zastává dva důležité úkoly související s fází justiční a administrativní. Viz. ANBSC. 2ª Relazione sull'attività svolta. [online] 2011 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.benisequestraticonfiscati.it/Joomla/index.php?option=com_content&view=article&id=677:r elazione-anbsc-2011-2012&catid=37:relazioni&Itemid=13&Itemid=13. Příloha č. 9: Rozčlenění zkonfiskovaného majetku. 169 Patrimonio dei Siciliani [online]. 2011 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z WWW: http://www.patrimoniodeisiciliani.it/il-progetto.

43

11,19% nemovitostí. Celkově bylo zkonfiskováno 10 438 nemovitostí, z toho se podařilo přidělit 67,8 % nemovitého majetku různým příjemcům, kteří jsou rozděleni v následující tabulce č. 7. Příjemci zkonfiskovaného majetku jej využili zejména na sociální účely. 170 Tabulka 6: Příjemci zkonfiskovaného majetku Příjemci Obce, kraje, regiony Bezpečnostní a záchranné složky Ministerstva Další subjekty Celkem

Nemovitý majetek v ks 5011 657 83 31 5782

Procento 86,66% 11,36% 1,44% 0,54% 100,00%

Zdroj: ANBSC

V případě zkonfiskovaných podniků je evidován počet 1546, ale pouhých 276 podniků je možné dále předat a využít. Nejčastějším důvodem je jejich likvidace, či pozastavená činnost. Zkonfiskované podniky mají sídlo v 17 regionech, z kterých je 95% umístěno na čtyřech historicky mafiánských územích, jako je Sicílie, Kampánie, Kalábrie a Apulie.171 Z výše uvedených statistik je zřejmé, že zkonfiskovaný nehmotný majetek několikrát převyšuje zkonfiskované podniky i zkonfiskovaný hmotný majetek. Tento fakt vysvětluje zpráva SVIMEZ z roku 2006, kde je zdůrazněna skutečnost, že mafie preferuje investovat do nemovitostí, protože se jedná o jeden z mechanismů, kterými lze legalizovat její příjmy. Příkladem takového chování mafie je situace na Sicílii a v Kalábrii, kde je registrována abnormální výstavba hypermarketů, která neodpovídá tamější lokální poptávce a ukazuje proto na potřebu legalizace příjmů.172 Na druhou stranu nemovitosti představují pro mafii riziko v tom smyslu, že jsou nejlépe vystopovatelné a zkonfiskovatelné. Mafie se proto snaží diverzifikovat své portfolio majetku, což je zřejmé i z nedávných studií. Ty poukázaly na to, že v důsledku

170

ANBSC. 2ª Relazione sull'attività svolta. [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.benisequestraticonfiscati.it/Joomla/index.php?option=com_content&view=article&id=677:r elazione-anbsc-2011-2012&catid=37:relazioni&Itemid=13&Itemid=13. Příloha č. 11: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaného nemovitého majetku. 171 ANBSC. 2ª Relazione sull'attività svolta. [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.benisequestraticonfiscati.it/Joomla/index.php?option=com_content&view=article&id=677:r elazione-anbsc-2011-2012&catid=37:relazioni&Itemid=13&Itemid=13. 172 SVIMEZ. Rapporto 2006 sulléconomia del Mezzogiorno, Mulino, Bologna 2006.

44

zostření boje proti mafii v devadesátých letech, se zvýšil zájem o daňové ráje, kam mafie přesouvala své finanční prostředky.173 Při pohledu na teritoriální rozdělení zkonfiskovaného majetku174 je dále zjevné, že mafie není problém pouze italského jihu. Území severní a jižní Itálie má pro mafii odlišný význam, o kterém jsem se zmiňovala již v kapitole Charakteristické rysy italského fenoménu mafie. Jedná se o nezpochybnitelný důkaz přítomnosti mafie ve středních a severních regionech Itálie. I když potenciál využití politiky obstavení a zkonfiskování majetku mafie je veliký, a tedy pro existenci Mafie, a.s. velmi nebezpečný, začal být oslabován některými legislativními návrhy politiků během Berlusconiho vlády. V tomto případě se Berlusconiho prohlášení o skoncování mafie jeví jako výsměch demokratické společnosti. První zákon, který byl přijat, je součástí protikrizového balíčku a týká se daňové úlevy pro ty, kteří mají v zahraničí a daňových rájích finanční prostředky. Ti mají, na základě zákona z roku 2010, možnost je převést do Itálie za zvýhodněných daňových podmínek, konkrétně budou zdaněny 5 % sazbou. Na nebezpečí tohoto zákona upozorňuje ekonom Mario Centorrino, který poukazuje na skutečnost, že to bude právě Mafie, a.s., které se s minimálními náklady podaří zlegalizovat své finanční prostředky uložené v zahraničí. Ty může využít jak k lichvě, tak k získání podniků, které se nacházejí ve špatné ekonomické situaci. Právě tyto dva fenomény jsou na jihu Itálie nejrozšířenější a podle posledních zpráv je riziku lichvy vystaveno asi 500 000 rodin a 600 000 drobných podnikatelů.175 Italský deník LÚnitá nazval tento zákon ostudným, a to jak z důvodů daňového zvýhodnění určitých skupin obyvatelstva, tak z důvodů morálních, protože zakryje veškeré stopy po trestných činech. Mafii se tak podaří nejen jednoduchým a levným způsobem zlegalizovat své příjmy, ale zároveň i znemožnit vyšetřujícím orgánům vysledovat trestné činy.176 Druhý zákon, který byl nakonec schválen, i když v pozměněné verzi, se týká zkonfiskovaného majetku mafie. Ten má být zařazen do veřejné dražby v případě, že nebude do 180 dnů od konfiskace využit pro veřejné účely. Toto opatření vyvolalo vlnu nevole ve společnosti. Na základě toho vznikla petice s názvem Žádné dárky 173

LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia ed estorsioni in Sicilia.Bologna 2008, s.

202-203. 174

Příloha č. 11: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaného majetku. Příloha č. 12: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaných podniků. 175 CENTORRINO, Mario. La mafia con lo scudo, 30.07.2009. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1001227.html. 176 GRANDI, Alfiero. La vergogna dello scudo fiscale, 19.12.2010, LÚnitá. Dostupné z WWW: http://www.fiscooggi.it/files/u27/rassegnastampa/19.12.2010_3.pdf.

45

mafii, zkonfiskovaný majetek je náš, kterou zorganizovala asociace Libertá.177 Odpůrci tohoto zákona se obávají, že se mafie ke svému majetku dostane znova na základě jejích konexí, které se budou rozšiřovat i na další zúčastněné subjekty. Zkonfiskovaný majetek se jí proto s velkou pravděpodobností podaří získat zpět, a to velmi podobnými prostředky, kterými si dokáže zajistit získání veřejných zakázek. 178 Tyto obavy se však snaží vyvrátit současná ministryně vnitra Anna Maria Cancellieri, která v rozhovoru pro deník LÚnitá řekla: ,,Nesmíme mít strach z prodeje zkonfiskovaného majetku. Pravděpodobnost, že se vrátí do rukou mafiánských klanů, sice existuje, ale není potřeba se strachovat: majetek jim bude znovu zabaven a stát na tom vydělá dvakrát.“179 S výrokem paní ministryně bych úplně nesouhlasila, protože pokud vezmu v úvahu náklady na obstavení, správu a zkonfiskování majetku, tak je jasné, že společnost na daném statku ztratí hned několikrát. První ztráta je v podobě vyjmutí statku z legální ekonomiky, druhá představuje náklady na vyšetřování v podobě finančních a časových ztrát a třetí škoda vzniká s novými náklady na vyšetřování a znovu získání daného statku, který si mafie znovu opatřila. Navíc je zřejmé, že prodejní cena nebude pro zájemce kryjící zájmy mafie maximálně dosažitelná, ale naopak spíše minimální. Z toho vyplývá, že i příjmy do státní pokladny budou minimální. Z ekonomického hlediska se mně proto argument paní ministryně jeví jako neefektivní a zároveň toto řešení povede i k vědomému rozšíření nezákonných praktik.180 Prodávat zkonfiskovaný majetek mafii znamená deklarovat porážku občanské společnosti a vítězství mafie, které se znovu podařilo najít mechanismus k získání svého zkonfiskovaného majetku a znovu dokázat, že je to mafie, která disponuje reálnou mocí a kontrolou nad svým územím. Otázkou proto zůstává, zda je možné deklarovaný cíl italské vlády o definitivní porážce mafie brát vážně.

177

Asociace, která sdružuje subjekty v boji proti mafii s cílem prosazovat právní platnost a spravedlnost. Dostupné z WWW: http://www.libera.it/flex/cm/pages/ServeBLOB.php/L/IT/IDPagina/1780Firma. 178 ARNONE, Marco; COLLOVA, Elio. Quando il padrino si riprende i beni confiscati.. Lavoce [online]. 20. 2. 2009 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1000960-351.html. 179 FUSANI, Claudia. Cancellieri: basta tabù, vendiamo beni confiscati alle mafie, 6.května 2012, LÚnitá. Dostupné z WWW: http://www.unita.it/italia/cancellieri-basta-tabu-vendiamo-i-beniconfiscati-1.408065?page=1. 180 ARNONE, Marco;COLLOVÁ, Elio. Quando il padrino si riprende i beni confiscati, 20.02.2009. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1000960-351.html.

46

3.2

Spolupráce mezi justicí a bývalými členy mafie jako zásadní

element v boji proti mafii Fenomén spolupracujících mafiánských kajícníků započal již v 80. letech, kdy se o problém mafie začal intenzivně zajímat soudce Giovanni Falcone společně se svým kolegou Paolem Borsellinem. Oba věřili, že právě spolupráce s bývalými členy mafie je jedním z nejdůležitějších nástrojů vedoucích ke konečné porážce mafie.181 Zákony podporující tuto vzájemnou spolupráci však vznikly až v 90. letech. Jejich podstatou bylo nastavení vztahu mezi vyšetřovateli a mafiány. Na základě toho mohlo být poskytnuto zvláštní zacházení v podobě ochrany a pomoci před samotnou mafií spolupracujícím mafiánům a jejich rodinám. 182 Teprve po zavedení výše zmíněných zákonů, které ve své podstatě doplnily zákon o mafii z roku 1982183, je možné mluvit o začátku opravdového boje proti mafii.184 V prvních měsících roku 1991 se začíná utvářet nová strategie v boji proti mafii, kde hlavní místo zaujímá zákon č. 82 z 15. března 1991. Otázka ochrany svědků se tím dostává do legislativního rámce a není již závislá na individuálním posouzení jednotlivých policistů či nadřízeného ministerstva. Zákon o ochraně svědků č. 82/1991 je inspirovaný jinými zeměmi, zejména americkým a německým právním systémem. O vhodnosti aplikace na italskou realitu upozorňuje Pietro Grasso185 ve studii Systém spolupráce mezi justicí a kolaboranty. Zmínil zde problém odlišnosti amerického trestního práva od trestního práva italského. Na rozdíl od italského právního systému je v americkém právním systému zajištěna svědkovi ve většině případů beztrestnost v závislosti na závažnosti trestného činu a výjimečnosti jeho výpovědi vedoucí k dopadení ostatních zločinců. V Itálii není možné poskytnout beztrestnost z důvodu rozporu s italskou Ústavou, konkrétně s článkem 112, který se týká povinného stíhání a potrestání zločinu. 186 K tradičnímu principu italského práva patří i svoboda rozhodování soudce a autonomie rozhodování orgánů k němu náležících. Specifické 181

LODATO, Saverio. La mafia ha vinto, Milano 2007, s. 154-155. FONDAZIONE Giovanni e Francesca Falcone. Giovanni Falcone. Interventi e proposte (1982-1992), Milano 1994, s. 35. 183 Zákon 646/1982, Legge Rognoni la Torre, § 416 italského trestního zákoníku [online]. [cit. 2012-06-12]. Dostupné z WWW: http://www.giustizia.it/ministero/struttura/dipartimenti/dirgen/circolari_note/allegati/pg_crit_maf_06.ht m. 184 SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s.145; VASSALI, Giuliano. Gli ultimi scritti, Milano 2007, s.11. 185 Pietro Grasso je italský prokurátor, který se zabývá bojem proti mafii. 186 IMPOSIMATO, Ferdinando. L'errore giudiziario. Aspetti giuridici e casi pratici, Milano 2009, s. 292-293. 182

47

pro italský právní systém je i obtížné stanovení hranic mezi pravomocí soudu a správních orgánů podílejících se na procesu ochrany.187 Rozdílné postavení zastávají v americkém a italském prostředí i mafiánští kajícníci. Zatímco americký právní systém nerozlišuje mezi svědky a kolaboranty, tak italský zákon z roku 2001, který reformoval spolupráci mezi justicí a bývalými členy mafie, takové rozlišení zavedl. Pokud v USA spolupracující svědek odpřísáhne pravost výpovědi, dostává statut svědka a z toho vyplývající výhody.188 Pozice tohoto svědka je veřejností hodnocena kladně na rozdíl od italského spolupracujícího člena mafie, který je ve společnosti chápán negativně.189 V americkém právním systému není stanoven ani žádný časový limit, během kterého je svědek nucen podat veškerou ucelenou výpověď. Tento fakt vyplývá z rozdílného pohledu na pozici svědka, která je brána jako jediná účinná zbraň v boji proti mafii. Čím obsáhlejší svědectví svědek poskytne, a to bez ohledu na časový limit, tím větší je možnost odkrytí veškerých tajných informací, které mafie skrývá. V případě zjištění nedůvěryhodnosti jeho výpovědi je však svědek ihned zbaven programu na ochranu svědků a nepravdivé svědectví je použito při soudním řízení proti jeho osobě.190 Italský soudní systém naopak umožňuje, v případě zjištění nepravdivé výpovědi, modifikaci programu na ochranu svědků, či jeho odvolání. Toto rozhodnutí je v pravomoci soudce, který individuálně posuzuje jednotlivé případy. 191 Ve Spojených státech není svědek nucen vrátit majetek, který nabyl během své ilegální trestné činnosti. Neexistence sankce odejmutí majetku zvyšuje i efektivitu při odhalování trestné činnosti mafie.192 Otázka spolupracujících kajícníků z řad mafie vyvolala v italské společnosti různorodé názory, které jsou ve vzájemném rozporu. První konflikt spočíval již v samotném označení bývalých členů mafie jako kajícníci. Problém s užíváním tohoto slova vyslovil italský duchovní, který poznamenal: ,,Z pohledu lidského jsou kajícníci 187

GRASSO, Pietro. Il sistema di protezione dei collaboratori di giustizia [online]. [cit. 201206-12]. Dostupné z WWW: http://www.csm.it/quaderni/quad_99b/qu_99_13.pdf. 188 Principles of Federal Prosecution, U.S.Department of Justice. Dostupné z WWW: http://www.justice.gov/usao/eousa/foia_reading_room/usam/title9/27mcrm.htm#9-27.600. 189 Negativní vnímání mafiánských kajícníků italskou společností bylo prokázáno na základě sociologické studie s názvem Collaborare stanca v rámci projektu Prin.Viz. DINO, Alessandra. Ai pentiti non credo. La percezione sociale dei collaboratori di giustizia in Sicilia. In: DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006, s. 209-253. 190 KASH, Douglas. Hiding in Plain Sight A Peek into the Witness Security Program. In: FBI Law Enforcement Bulletin, May 2004, Vol. 73 Issue 5, pp. 25-32. 191 Zákon č. 45/2001. Dostupný z WWW: http://www.giustizia.it/giustizia/it/mg_15.wp?previsiousPage=mg_7_7&contentId=LEG5001. 192 Principles of Federal Prosecution, U.S.Department of Justice. Dostupné z WWW: http://www.justice.gov/usao/eousa/foia_reading_room/usam/title9/27mcrm.htm#9-27.600.

48

lidé bez úcty, pro Boha jsou k politování. Pravý kajícník je ten, který se kaje a zůstane ve vězení, aby si odpykal svůj trest. Zákon ho naopak odmění mírnějším trestem.“193 V případě použití slova kajícník dochází k záměně jeho významu v oblasti právní a ekonomické na jedné straně, s náboženským a etickým významem na straně druhé. Slovo kajícník pochází z náboženské oblasti a znamená vnitřní pokání, a tedy snahu člověka o svojí nápravu vycházející z vlastních morálních zásad, a proto kajícník neočekává nárok na materiální či jiné výhody.194 Bývalé členy mafie však ve většině případů vede ke spolupráci s justicí racionální kalkul týkající se jistých výhod plynoucích ze zákonů a zároveň některým umožní pokračovat v mafiánských válkách.195 Na základě tohoto faktu vyvstává další kritika spolupráce justice a bývalých členů mafie. V tomto případě se totiž nejedná pouze o problém etický, tj. chybějící projevená lítost nad vlastními činy a vnitřní uvědomění, ale i o problém právní z důvodu spolehlivosti jejich výpovědí.196 Soudce totiž často považuje jejich prohlášení za spolehlivá v případě, že se shodují s výpovědí jiných pachatelů. Tady vznikalo nebezpečí, že bývalí mafiáni doznávající vinu poskytnou podobné výpovědi s cílem křížově potvrdit tyto informace a získat relevantní důkazy.197 Z toho důvodu si část společnosti vykládá spolupráci s kajícníky jako amorální a riskantní z její vlastní

193

Viz SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s. 144. 194 Viz SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s. 147-157; RENDA, Francesco. Storia della mafia, Palermo 1997, s. 33. 195 Mafiání se kají v případě, že prohrávají, protože chtějí pokračovat v boji a pomstít se jinými prostředky. In SCIASCIA, Leonardo. Cosí parlo Buscetta citovaný in LUPO, Salvatore. Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s. 296. 196 Fondazione Giovanni e Francesca Falcone: Giovanni Falcone. Interventi e proposte (19821992), Milano 1994, s. 50. Srv. Maria Falcone (sestra italského soudce Giovanniho Falcone, profesorka a prezidentka Fondazione Giovanni e Francesca Falcone) věří, že důvěryhodnost bývalých mafiánů se odráží v důvěryhodnosti soudních úředníků, protože to jsou právě oni, kteří vedou vyšetřovaní a jsou zodpovědní za jejich výslech a křížové posouzení dalších vyšetřovacích důkazů. Viz Il fatto di Enzo Biagi: Intervista a Maria Falcone [online]. Dostupný z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=h2015ANtDe8. 197 Z tohoto důvodu došlo ke změně čl. 192 trestně procesního zákoníku tím, že bylo vyloučeno použití pouhého zopakování podobných výpovědí různých doznávajících se obžalovaných jako důkazu. In: MANNA, Adelmo; INFANTE Enrico: Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe. Itálie. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2001.

49

podstaty, neboť svěřit boj proti mafii samotným mafiánům může mít katastrofální důsledky.198 Spolupráce justice s bývalými mafiány je některými jejími kritiky považována za selhání státu, protože není schopen najít a použít jiné legální prostředky v boji proti mafii a je tedy nucen kooperovat s ní. Ukazuje to na nedokonalost společenských, zákonných a morálních prostředků k tomu, aby mohl být veden účinný boj s mafií bez angažovanosti aktivních mafiánů.199 Podobně negativní postoj zaujala ve věci mafiánských kajícníků také italská církev, která označila rozhodnutí bývalých mafiánů ohledně spolupráce se státem za skutek, který je neslučitelný s křesťanskou vírou. Důvodem tohoto stanoviska byl fakt, že se kajícníkem nazýval někdo, kdo obvinil další členy organizace za účelem získání legislativních výhod. Jeho vnitřní rozhodnutí tak nebylo ovlivněno převážně jeho vírou, ale pouhým racionálním kalkulem. Církev tak zaujala negativní postoj ke kolaborantům, kteří chtěli začít kooperovat se státem výměnou za výhody vyplývající z italského práva. Větší kredit pak u ní získali ti členové mafie, kteří se začali distancovat od celé organizace a svých činů, aniž by obvinili někoho dalšího. Podpořila tak veřejnou polemiku ohledně využívání mafiánských „kajícníků“ v boji proti mafii.200 Na druhou stranu je však zarážející, že spolupráce mezi justicí a zločinci byla ve velké míře využívána již během boje proti teroristické skupině Rudých brigád a jiných extremistických skupin, kde církev zaujala k této spolupráci zcela opačný postoj.201 Příčinu vítězného konce v boji proti Rudým brigádám část odborné veřejnosti spatřuje i v politické ochotě proti tomuto fenoménu

198

Problémem jsou snahy některých mafiánů zdiskreditovat na základě falešných výpovědí celou kategorii spolupracujících mafiánů a tím pádem destabilizovat procesy a instituce jako celek – příkladem je Giovanni Brusca, který byl přidán do speciálního programu na ochranu poté, co on sám prohlásil svůj plán destabilizovat vyšetřování. Zároveň je s touto osobou spojena nízká důvěryhodnost jeho výpovědí a nízký morální kredit z důvodu, že se jedná o mafiána, který se účastnil atentátu na italského soudce Giovanni Falconeho a zavraždil třináctiletého chlapce, jehož jedinou vinou byl fakt, že byl synem bývalého mafiána, který začal spolupracovat s justicí. Viz CASELLI, Gian Carlo. Dalla mafia allo stato, Torino 2005, s. 6. 199 SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s. 184. Ze sociologické studie, realizované v rámci projektu Prin, je zřejmé, že 40 % všech dotázaných považuje spolupráci justice s kajícníky za selhání samotné myšlenky spravedlnosti. Viz. DINO, Alessandra. Ai pentiti non credo. La percezione sociale dei collaboratori di giustizia in Sicilia. In: DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006, s. 245. 200 SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s. 140-157. Srv. Sciasciovo tvrzení: ,, Buscetta hovoří o zločinech nepřátel a skrývá zločiny své a svých přátel, a v tomto smyslu je pravdou, že během mafiánského cítění si zachovává i mafiánské jednání.“ Viz SCIASCIA, Leonardo. Předmluva k Jannuzzimu, Così parlò Buscetta, Milano 1986, s. 8. 201 SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010, s. 156-157; CASELLI, Giancarlo. Le due guerre, Milano 2009.

50

bojovat. Ta se ovšem u otázek týkající se mafie radikálně oslabuje.202 Zatímco boj s teroristy skončil pro Itálii vítězně, boj s mafií je stále aktuálním tématem. Výše zmíněná kritika je však na druhé straně vyvážena argumenty, které staví na tom, že převážná část doposud získaných informací o struktuře, organizaci, strategii a komunikaci mafie byla poskytnuta právě bývalými mafiány. 203 Mezi prvními, kdo podpořil vzájemnou spolupráci mafie a justice byl soudce Falcone, který si uvědomoval, že jejich výpovědi jsou pro zničení mafie zásadní. Autentické rekonstrukce událostí spojených s mafií mají totiž zásadní význam pro prevenci a potlačování dalších trestných činů.204 Zároveň ale upozorňoval na fakt, že je nutné při výslechu uplatňovat kritickou analýzu výpovědí. Jedná se pouze o další vyšetřovací metodu, která prohlubuje již získané informace, které může vyšetřovatel použít, ale neimplikuje to žádné oslabení stávajících vyšetřovacích metod.205 V tomto ohledu se stejně vyjadřuje i italský historik Salvatore Lupo, který píše: ,,Bez kajícníka, který by přišel svědčit přímo na soudní projednání, je existence mafie neprokazatelná“.206 I současný soudce Gian Carlo Caselli207 zastává názor, že je zapotřebí zákonů, které by bývalé členy mafie podnítily ke spolupráci, protože jsou to oni, kteří jsou rozhodujícím elementem v boji proti mafii. Proto neuznává jakékoliv zpochybňování úlohy této skupiny kolaborantů a neakceptuje nikoho, jehož cílem je její zdiskreditování, které by mohlo mít za následek zabránění její činnosti, nebo přímo její existence. Pouze Cosa Nostra má důvody k takovému chování vzhledem ke všem škodám, které jí mafiánští kajícníci způsobili. 208 Tento názor samozřejmě potvrzují i slova někdejšího nejvyššího představitele Cosa Nostry Salvatore Riina: ,,Spolupráce mezi státem a bývalými členy mafie musí být zrušena. Jsou placeni, řízeni, dělají to jako svoje povolání. Většina má i stejného advokáta. Proč advokát Li

202

LODATO, Saverio. La mafia ha vinto, Milano 2007, s. 154-155; GRATTERI, Nicola; NICASO, Antonio. La malapianta, Milano 2009, s. 81-82. 203 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s. 41; SANTINO, Umberto. Dalla mafia alle mafie: science sociali e crimine organizzato,Soveria Mannelli 2006 s. 13. 204 Srv. BECCARIA, Cesare. Dei delitti e delle pene. Prefazione di Stefano Rodota. Milano 2005, s. 102-103. 205 FONDAZIONE Giovanni e Francesca Falcone: Giovanni Falcone. Interventi e proposte (1982- 1992), Milano 1994, s. 45-55; CASELLI, Giancarlo;INGROIA,Antonio. Ereditá scomoda, s.134. 206 LUPO, Salvatore, Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s. 114. 207 Gian Carlo Caselli je italský soudce, který se v současnosti intenzivně zabývá mafií. 208 CASELLI, Giancarlo; INGROIA,Antonio. c.d., s.133-138.

51

Gotti obhajuje 10 kajícníků? Protože se jedná o podvrh. Všichni kajícníci si vymýšlejí. Stát s nimi musí skoncovat.“209 Je nutné si uvědomit, že při spolupráci mezi státním aparátem a bývalým členem mafie dochází ze strany představitele zločinecké organizace k nedodržení základního interního pravidla organizace. Jedná se o porušení slibu mlčení, které je mafiánskou organizací trestáno smrtí. To je jeden z důvodů, proč bývalí mafiáni požadují za poskytnutí informací jistotu, že budou oni i jejich rodina ochráněni.210 Z výše zmíněného vyplývá, že v případě spolupráce bývalých mafiánů se státem jde v prvé řadě o porovnání výnosů a nákladů vyplývajících z tohoto rozhodnutí. Na straně nákladů je spolehnutí se na instituce v podobě poskytnuté ochrany a výnosy představují legislativní benefity, které je stát ochoten za poskytnuté informace nabídnout. Nárůst počtu spolupracujících mafiánů je proto možné stimulovat v případě, že se pro ně spolupráce stane výhodným řešením vzhledem k dalším alternativám. Otázky, kterými se budu v následujících kapitolách zabývat, se týkají vhodného výběru strategií v boji proti mafii vzhledem k jejím charakteristickým rysům. Je možné aplikovat na mafiánskou organizaci Beckerovu teorii ekonomie zločinu? Přináší tato teorie řešení, které je možné použít pro potírání mafiánské činnosti? 3.2.1 Limity Beckerovy teorie ekonomie zločinu na příkladu mafie Americký ekonom Gary Becker vycházel u své teorie z toho, že zločinci jsou ekonomicky uvažující lidé, kteří při rozhodování, zda mají spáchat trestný čin, srovnávají náklady a výnosy plynoucí z této činnosti. Zločinec se rozhodne spáchat trestný čin v případě, že jsou výnosy vyšší, nebo rovny nákladům. Náklady v tomto případě představují pravděpodobnost dopadení a přísnost případného trestu. Dalšími faktory, které vstupují do rozhodování, jsou možný výdělek z dalších legálních či ilegálních aktivit, osobní náklonnost k páchání trestných činů a okolní prostředí. Zvýšíme-li pravděpodobnost, že zločinec bude potrestán, tj. zvýšíme-li náklady,

209

RIINA, Salvatore. La Repubblica 26. 5. 1994. Citované in: DINO, Alessandra. Pentiti. I collaboratori di giustizia, le istituzioni, l’opinione publica, Roma 2006, s. XVIII. 210 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s. 18-37; FONDAZIONE Giovanni e Francesca Falcone. Giovanni Falcone. Interventi e proposte (1982-1992), Milano 1994, s. 54.

52

snížíme tím atraktivitu jeho podnikání, a tím počet trestných činů. Z tohoto modelu vychází následující rovnice: Oj = OJ (pj, fj, uj) = uj – pjfj Kde O je počet spáchaných trestných činů subjektem v daném čase j, p je pravděpodobnost dopadení, f je příslušný trest, u je proměnná, která znázorňuje ostatní faktory vstupující do rozhodování.211 Změny proměnných, které ovlivňují u, jako jsou zvýšení příjmů prostřednictvím legální činnosti, nebo zlepšení vzdělávání v oblasti práva, mohou být překážkou k páchání trestné činnosti, a tedy podnětem ke snížení počtu trestných činů. Samozřejmě, že tento vzorec vysvětluje chování hypotetického racionálního zločince, který disponuje informacemi o nákladech a výnosech jeho rozhodnutí a je tedy schopen posoudit, zda a kdy je spáchání trestného činu alternativou k legálnímu chování. 212 V Beckerově práci dále pokračoval Ehrlich, který ji blíže rozpracoval. Zásadní posun se týká výběru mezi legální a nelegální aktivitou. Ehrlich tvrdí, že jedinec se nutně nemusí rozhodnou pouze pro jednu z nabízených aktivit, ale může zvolit určitou kombinaci legálních a nelegálních aktivit. Čas věnovaný ilegálním aktivitám se snižuje s nárůstem pravděpodobnosti uvěznění, trestu a výší mzdy a zvyšuje při růstu bohatství a zisků z nelegální aktivity. Ehrlich oproti Beckrovi nevnímá potenciální výnosy z kriminální činnosti jako exogenní, ale naopak jako endogenní veličinu, závislou na čase věnovaném ilegální aktivitě.213 Block a Heineke využívají dva přístupy k analýze kriminálního chování. První je založený na porovnání výnosů a nákladů, na základě kterého se jednotlivec rozhodne, zda bude investovat do aktivity legální či nelegální. Druhý přístup je determinován také nákladovo - výnosovou analýzou, ale ne z hlediska finančních výsledků, ale časových.214 Becker a jeho následovníci přináší novou trestní strategii sloužící k řešení kriminality. Ta se však zabývá pouze jednotlivcem a na základě toho dává důraz na represivní složku namísto preventivní. Čím vyšší a přísnější tresty, tím vyšší náklady zločinu, a tím nižší motivace ke spáchání trestného činu. Právě tato část se stává hlavním bodem kritiky, 211

BECKER, Gary Stanley. Crime and Punishment: An Economic Approach, in: Journal of Political Economy, Vol. 76, 1968, No. 2, pp. 169-217. 212 SAVONA, Ugo Ernesto. Economia e criminalità, in: Enciclopedia delle Scienze Sociali, Istituto dell’enciclopedia Italiana Treccani,Vol. IX, 2001, pp. 92-100. 213 EHRLICH, Isaac. Participation in Legitimate Activities: An Economic Analysis: A Theoretical and Empirical Investigation, in: Journal of Political Economy, Vol. 81, 1973, No. 3, pp. 521-565. 214 BLOCK, Michael; HEINEKE, John. A Labour Theoretic Analysis of Criminal Choice, in: American Economic Review, Vol. 65, 1975, No. 3, pp. 314-325.

53

protože existují i další okolnosti, které ovlivňují spáchání trestného činu, jako jsou typ osobnosti, morální hodnoty, kultura, ekonomická situace, nebo sociální kontext, kterým se Becker a jeho následovníci příliš nevěnovali. Právě zákony mají významné odstrašující a tedy preventivní účinky, na základě kterých se mění chování jednotlivce.215 Dalším velmi významným faktorem ovlivňujícím kriminální činnost, je sociální interakce. Preventivní a odstrašující účinky zákonů záleží na souboru informací, které jednotlivec získává při kontaktu s druhými lidmi a ze sociálního prostředí, v kterém žije.216 Z těchto důvodů je zřejmé, že je důležité do analýzy kriminálního chování zahrnout nejen represivní složku, ale také tu preventivní. Výše zmíněné limity Beckerovy teorie jsou doprovázeny tím, že nedokáže vysvětlit, proč by měl kriminálník, který je považován za racionálního jednotlivce, chtít spolupracovat s ostatními jednotlivci, aby společně spáchali trestný čin. Beckerova teorie nevysvětluje příčiny vzniku mafiánské organizace, která představuje významnou část současného kriminálního světa, a to nejenom toho italského.217 Cílem této podkapitoly je vysvětlit, z jakého důvodu se racionální jednotlivec rozhodne připojit k mafiánské organizaci. Hypotéza, kterou budu ověřovat, tvrdí, že mafie garantuje každému jednotlivci určitou výhodu vycházející ze vzájemné kooperace s ostatními členy mafiánské organizace. Na základě toho bude potřeba dokázat, že užitek, který jednotlivec získá ze spolupráce uvnitř organizace je větší, než v případě, kdyby jednal sám. K potvrzení výše zmíněného předpokladu využiji Coaseovu teorii vzniku firmy. Mafii jsem již dříve přirovnala k ekonomickému subjektu s jistými konkurenčními výhodami, jehož cílem je maximalizace zisku. V případě, že vezmu v úvahu paralelu mezi mafií a jakýmkoli jiným ekonomickým subjektem, pak mohu říci, že i důvody vzniku mafiánské organizace jsou z ekonomického hlediska stejné. Podle Coaseho jsou důvodem vzniku firmy transakční náklady.218 Mafie na základě vzniku své organizace tímto způsobem minimalizuje transakční náklady na spáchání trestného činu a zároveň se stává

215

SAVONA, Ugo Ernesto. Experience, fear of crimes and attitudes of victims of crimes in Italy, in: Alvazzi del Frate Anna, Ugljesa Zvekic, Jan J.M. van Dijk (Eds.),Understanding Crime: Experiences of Crime and Crime Control, UNICRI Publ., 1993, No. 49. 216 SAH, Raaj Kumar. Social Osmosis and Patterns of Crime, in: The Journal of Political Economy, Vol. 99, 1991, No. 6, s. 1272-1295. 217 MARSELLI, Riccardo; VANNINI, Marco. Economia della criminalità, Torino 1999, s. 7173. 218 COASE, Ronald. Economica New Series, Vol. 4, 1937, No. 16, s. 386-405.

54

garantem spolupráce mezi jednotlivými členy, kteří přistoupili k mafii na základě přijímacího rituálu a tím stvrdili svou krví své členství v tajné organizaci.219 Právě tento základní charakteristický rys zajišťuje italské mafii její hladké fungování a existenci. Zároveň tento fakt způsobuje, že nelze na mafii aplikovat klasickou teorii Beckerovy ekonomie zločinu, která navrhuje takové strategie, které sice snižují podněty k trestné činnosti obecně, ale nelze je aplikovat při potírání mafiánské činnosti. Zvýšení preventivních i represivních opatření může mít dopad na kriminalitu jednotlivců, ale nesníží výhodu ze spolupráce, kterou přináší mafiánská organizace a ani nepodpoří rozhodnutí člena mafie stát se kajícníkem a spolupracovat s justicí. Tyto politiky působí v případě mafie spíše naopak, tj. zvyšují výhodu setrvání v této organizaci tím, že se snižuje užitek ze spolupráce s justicí a na druhé straně se zvyšuje užitek vyplývající ze setrvání v mafii. Tato skutečnost vysvětluje, proč i přes zpřísňující se zákony namířené proti mafii a zvyšující se policejní tlak, se mafii daří dále prosperovat.220 3.2.2 Význam krevního paktu v mafii a jeho interpretace na základě teorie her Jak jsem již zdůraznila výše, mafiánská organizace vzniká za účelem minimalizovat transakční náklady na spáchání trestného činu. Kriminální organizace dále nabízí svým členům ochranu, garantuje jim neviditelnost před orgány státní správy a naopak zviditelnění před potencionálními klienty nelegálních služeb a zboží. Tímto způsobem snižuje transakční náklady, které by jinak jednotlivec nesl sám. Neboli členství v kriminální organizaci garantuje jednotlivci vyšší výnosy, než které by získal v případě, že by jednal sám. Mafie se zároveň stává garantem spolupráce mezi jednotlivými členy, kteří přistoupili k mafii na základě přijímacího rituálu a tím stvrdili svou krví své členství v tajné organizaci. Právě přijímací rituál představuje pro mafii zásadní existenční prvek, který mafii zabezpečuje její hladké fungování, a který stojí za tím, že mafie je již několik století nepřemožitelná.221 Cílem této podkapitoly je vysvětlit důvody dlouhodobé existence mafie, a to pomocí teorie her na příkladu

219

DICK, Andrew. When Does Organized Crime Pay? A Transaction Cost Analysis, in: International Review of Law and Economics, Vol. 15, 1995, No. 1, s. 25-45. 220 ROMANELLI, Rosanna. Giochi di moralitá e patto di sangue: il filo rosso delle politiche antimafia. In: VERGA, Massimiliano. Quinto seminario nazionale di sociologia del diritto, Capraia Isola 2009, s. 14-19. 221 DICK, Andrew. When Does Organized Crime Pay? A Transaction Cost Analysis, in: International Review of Law and Economics, Vol. 15, 1995, No. 1, s. 25-45.

55

vězňova dilematu. Ve světle teorie her je možné pochopit, jak zásadní význam má krevní pakt pro stimulaci kooperativního chování všech členů mafie tak, aby bylo dosaženo pareto-efektivní rovnováhy namísto nekooperativního chování a Nashovy rovnováhy. Reálná hrozba odplaty ve formě smrti pro toho, kdo by mafii zradil, garantuje, že každý člen mafie respektuje její interní pravidla, což umožňuje existenci mafie samotné. V případě absence krevního paktu v mafiánské organizaci by se mafie nacházela v Pareto-neefektivní rovnováze s menším očekávaným užitkem. 222 Příklad, kterým se budu dále zabývat, zahrnuje dva zločince, kteří mají dvě možnosti. První je kooperace a rozdělení si výnosů plynoucích z trestného činu, nebo samostatné jednání a ponechání si veškerého výtěžku. Předpoklady, které v tomto případě uplatním, jsou následující: spolupráce s sebou přináší určité pozitivum v podobě nižších transakčních nákladů a vyššího očekávaného užitku. Zároveň však nejistota ze skutečného chování způsobuje, že individuální jednání přináší vyšší výhody než kooperace. Typickým výsledkem teorie her v případě, že se jedná pouze o jednu hru, je nekooperativní jednání zločinců a dosažení Nashovy rovnováhy. V případě nekonečného opakování hry, by zločinci dospěli ke kooperativnímu jednání. Krevní pakt mezi členy mafie však způsobuje, že kooperativní jednání je výhodné v každém okamžiku. Já budu uvažovat dva případy. Prvním bude dohoda mezi dvěma kriminálníky o spáchání jednoho konkrétního trestného činu, což povede k nekooperativnímu řešení a druhým bude dohoda mezi členy mafie o spáchání trestného činu, což znamená, že každý člen mafiánské organizace je vázán interními pravidly pod hrozbou smrti, což povede ke kooperativnímu řešení. 223 První příklad bude založen na dohodě uzavřené mezi dvěma zločinci s cílem spáchat konkrétní trestný čin. Dva zločinci A a B uzavřou mezi sebou dohodu, že společně zrealizují loupežné přepadení jednoho klenotnictví, o kterém vědí, že nemá fungující alarm. Domluví se, že tento trestný čin spáchají v úterý během noci. Každý ze zločinců se může rozhodnout spáchat toto loupežné přepadení dříve a získat celý lup pro sebe, nebo naopak dodržet stanovenou dohodu. Na základě popisu těchto okolností mohou nastat následující situace. Zločinec dosáhne nejvyššího užitku v případě, že sám dohodu poruší, ale zároveň ten druhý zločinec ji dodrží. Druhý 222

ROMANELLI, Rosanna. Giochi di moralitá e patto di sangue: il filo rosso delle antimafia. In: VERGA, Massimiliano. Quinto seminario nazionale di sociologia del diritto, Isola 2009, s. 14-19. 223 ROMANELLI, Rosanna. Giochi di moralitá e patto di sangue: il filo rosso delle antimafia. In: VERGA, Massimiliano. Quinto seminario nazionale di sociologia del diritto, Isola 2009, s. 14-19.

56

politiche Capraia politiche Capraia

zločinec poté dosáhne nejnižšího užitku. Pokud oba zločinci kooperují, pak celkový užitek je nejvyšší. Názorně to dokumentují následující tabulky č. 7 a č. 8. Tabulka 7: Obecná forma vězňova dilematu

Zločinec B

Zločinec A Spolupráce

Porušení dohody

Spolupráce

R, R

S, T

Porušení dohody

T, S

P, P

Zdroj: Axelrod

Každé z možných rozhodnutí jednotlivých hráčů znázorňuje příslušná buňka, kde platí podmínka: T > R > P > S, kde R značí odměnu, kterou získají oba za spolupráci, P je částka, kterou oba obdrží za zradu, T znázorňuje pokušení a je nejvýhodnější situací za předpokladu, že hráč zradí pouze sám a S je výnos, který jedinec dostane, pokud se bude snažit spolupracovat pouze on sám.224 Tabulka č. 8 ukazuje již numerický příklad obecné formy vězňova dilematu. V případě, že oba zločinci poruší dohodu, tak bude užitek roven 1, naopak při spolupráci dosáhne každý vyššího užitku rovného 5. Když jeden ze zločinců dohodu dodrží, ale druhý ji zároveň poruší, pak užitek prvního zločince je roven 0. Pro oba zločince je dominantní strategií225 dohodu porušit a zvýšit tak svůj užitek. Je to z toho důvodu, že si ani jeden ze zločinců nemůže být jistý chováním svého komplice, a proto bude výsledkem dosažení Nashovy rovnováhy. Alternativní výsledek, v případě dodržení dohody z obou stran, vede k Pareto-efektivnímu řešení226, které představuje nejvyšší užitky pro obě zúčastněné strany, ale není stabilním řešením právě z důvodu využití dominantní strategie. Závěr tohoto příkladu ukazuje na fakt, že pro oba zločince by bylo výhodnější dohodu porušit, protože z jejího nedodržení nevyplývaly žádné sankce.227 Výplatní matice je znázorněna následující tabulkou č. 8.

224

AXELROD, Robert. The evolution of cooperation, New York 1984, s. 6-8. Jedná se o volbu takové strategie, která je pro daného zločince tou nejlepší, bez ohledu na to, jakou strategii zvolí druhý zločinec. 226 Jediné kritérium, které máme pro posouzení efektivnosti, navrhl Vilfredo Pareto v roce 1906 a je označováno jako Paretovo optimum. To nastává v případě, kdy už nelze zvýšit uspokojení některého člověka, aniž by se zároveň nesnížilo uspokojení jiného člověka. Situace splňující tuto podmínku se nazývají pareto-optimální. 227 AXELROD, Robert. The evolution of cooperation, New York 1984, s. 6-8. 225

57

Tabulka 8: Vězňovo dilema – kriminálníci

Zločinec B

Zločinec A

Spolupráce

Spolupráce

Porušení dohody

3,3

0,5

Pareto-optimální řešení

Porušení dohody

5,0

1,1 Nashova rovnováha

Zdroj: Axelrod

V druhém příkladě, jehož protagonisty budou členové mafie, se ukáže, že mafiánská organizace má velmi silný nástroj k udržení pareto-optimálního řešení. Druhý příklad je založen na dohodě uzavřené mezi členy mafie s cílem spáchat nekonečné množství trestných činů. Dva členové mafie A a B mají mezi sebou uzavřenou dohodu na základě krevního paktu, který je zavazuje plně se podřídit na celý život interním pravidlům mafie. Případná zrada je trestána smrtí, pro její vyjádření jsem zvolila číslo 6, protože se jedná o první číslo převyšující jakoukoli individuální výplatu. Právě hrozba trestu podporuje kooperativní jednání mezi členy mafie a výsledkem je dosažení pareto-optimálního řešení. Situaci opět doložím na příkladu loupežného přepadení jednoho klenotnictví, o kterém vědí, že nemá fungující alarm. Další rozdíl oproti předchozímu příkladu spočívá v tom, že se jedná o jeden z mnoha trestných činů, které spolu oba zločinci páchají.228 Situaci vyjadřuje tabulka č. 9. Tabulka 9: Vězňovo dilema – členové mafie Zločinec A

Zločinec B

Spolupráce 3,3

Spolupráce

Porušení dohody 0,-1


Porušení dohody

-1,0

-5,-5 Nashova rovnováha

Zdroj: autor 228

ROMANELLI, Rosanna. Giochi di moralitá e patto di sangue: il filo rosso delle politiche antimafia. In: VERGA, Massimiliano. Quinto seminario nazionale di sociologia del diritto, Capraia Isola 2009, s. 14-19.

58

Výše analyzovaná vězňova dilemata dokazují, že to je právě krevní pakt mezi členy mafie, který způsobí, že řešením vězňova dilematu je kooperativní strategie. Ta představuje pro každého zločince dominantní strategii, protože s ní spojený užitek je nejvyšší. V prvním příkladě jsem ukázala, že jednotlivci ve snaze maximalizovat svůj vlastní užitek jako celek ztrácejí a docházejí k rovnováze, která není z hlediska paretova smyslu efektivní. Ve druhém příkladě jsem tuto neefektivnost vyřešila na základě krevního paktu, který je mezi členy mafie, a který vede k paretovsky efektivnímu řešení hry. Aplikace teorie her přináší oproti tradičnímu Beckerovu přístupu několik výhod. V první řadě se jedná o zdůraznění základního charakteristického rysu mafie v podobě krevního paktu, který zaručuje její dlouhodobou existenci. Zároveň to ukazuje i na hlavní strategii, která by měla být v boji proti mafii využita. Právě zaměření se na rozbití krevního paktu mezi členy mafie může vést k efektivní antimafiánské strategii v podobě kolaborujících kajícníků, kterou podporovali soudci Giovanni Falcone, Paolo Borsellino, nebo současný prokurátor pro boj s mafií Pietro Grasso.229 Využívání této strategie v boji proti mafii však koliduje jak s Beckerovským tradičním pojetím kriminálního chování, tak i s přístupem jeho následovníků, kteří již zdůrazňují úlohu sociální interakce. Ti navrhují takovou strategii, která sice snižuje podněty k trestné činnosti obecně, ale nelze ji aplikovat při potírání mafiánské činnosti. Zvýšení preventivních i represivních opatření může mít dopad na kriminalitu jednotlivců, ale nesníží výhodu ze spolupráce, kterou přináší mafiánská organizace a ani nepodpoří rozhodnutí člena mafie stát se kajícníkem a spolupracovat s justicí. Jejich dopad je v případě mafie spíše opačný, tj. zvyšuje výhodu setrvání v této organizaci tím, že snižuje užitek ze spolupráce s justicí a na druhé straně zvyšuje užitek vyplývající ze setrvání v mafii. Tato skutečnost vysvětluje, proč i přes zpřísňující se zákony namířené proti mafii a zvyšující se policejní tlak, se mafii daří dále prosperovat. Je zjevné, že v boji proti mafii mohou být efektivní pouze ty strategie, které naruší krevní pakt mezi jednotlivými členy. 230

229

FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008; ZINGALES, Leone Paolo Borsellino. Una vita contro la mafia, Palermo 2005; GRASSO Pietro; LODATO,Saverio (ed.). La mafia invisibile, la nuova strategia di Cosa Nostra, Milano 2001. 230 MARSELLI, Riccardo; VANNINI, Marco. Economia della criminalità, Torino 1999, s.7188.

59

3.2.3 Zákon č. 82 z 15. března 1991 a jeho význam v boji proti mafii Již dříve jsem zdůraznila význam krevního paktu uzavřeného mezi členy mafie. Konstatovala jsem, že jedinou účinnou strategií v boji proti mafii bude ta, která naruší krevní pakt mezi jejími členy. Dále se budu zabývat, na základě využití teorie her, vlivem prémiové legislativy, zavedené na základě zákona číslo 82 z 15. března 1991, která zvyšuje užitek mafiána ze spolupráce s justicí na rozhodování kajícníka, zda spolupracovat, či nespolupracovat s justicí.231 V případě chybějící prémiové legislativy232 bylo rozhodnutí člena mafie založeno na dominantní strategii, která vedla k Nashově rovnováze, a tedy ke vzájemné spolupráci, neboť by kajícníky v případě zrady čekala jistá smrt ze strany mafie. Zavedení legislativy na podporu spolupráce justice a bývalých členů mafie mění zcela situaci.233 V případě porušení krevního paktu hraje důležitou roli stát, který bývalému členovi mafie nabídne pomoc ve formě ochrany a sociální podpory, kterou označím jako P. Tato situace je zachycena v následující tabulce č. 10.

Tabulka 10: Podněty ke spolupráci mezi členy mafie a justicí obecně

Zločinec B


Porušení dohody

3,3

0,-1+P

-1+P,0

-5+P,-5+P

Spolupráce Porušení dohody

Zdroj: Autor

Pro názornost zvolím za P=10, a tím vyjádřím dostatečný podnět k rozbití mafiánského krevního paktu. Výsledkem je následující tabulka č. 11.

231

CALVI, Maurizio. Figure di una battaglia. Documenti e riflessioni sulla mafia dopo lássassinio di Giovanni Falcone e Paolo Borsellino, Bari 1992, s. 82; CASELLI, Gian Carlo; INGROIA, Antonio. Ereditá scomoda, Milano 2001, s. 133. 232 Prémiová legislativa je termín používaný v Itálii v souvislosti s mafiánskými kajícníky. Jedná se soubor zákonů, které mají podnítit členy mafie ke spolupráci. Výměnou za poskytnuté informace získají určité výhody a úlevy vyplývající ze zákona, jako například nižší trestní sazbu, poskytnutí ochrany, finanční pomoc atd. 233 Příklad takové úspěšně realizované politiky lze nalézt v USA. Blíže Viz. NATOLI, GIOACCHINO. Italia e Usa: esperienze a confronto. in DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006, s. 39-63; MAISTO, Clorinda. Crimine organizzato a teoria dei giochi. Rassegna Economica. Vol. 71, 2008, Iss. 2, pp. 225-227.

60

Tabulka 11: Podněty ke spolupráci mezi členy mafie a justicí numericky

Zločinec B


Porušení dohody

Spolupráce

3,3

0,9

Porušení dohody

9,0

5,5

Zdroj: Autor

Z tabulky je zřejmé, že dominantní strategií se stává porušení krevního paktu, který vede k Nashově rovnováze, která se shoduje s Paretovsky optimálním řešením. Legislativa podporující spolupráci s bývalými členy mafie se stává východiskem pro ty, kdo se rozhodli spolupracovat s justicí a kteří by bez této legislativy neměli jinou možnost, než zůstat v mafii, nebo v případě porušení krevního paktu, očekávat potrestání mafie v podobě smrti. Faktory ovlivňující člena mafie v otázce spolupráce s justicí jsem obecně označila písmenem P a jejich podrobnějším rozborem se budu v následujících odstavcích zabývat. Co je rozhodujícím faktorem, který stojí za rozhodnutím člena mafie začít spolupracovat s justicí? Je to snížení rizika odvety ze strany mafie za porušení krevního paktu, a to prostřednictvím ochrany spolupracujícího mafiána a jeho rodiny. Jistota a efektivita této ochrany musí být srovnatelná se spolehlivostí mafiánské odvety. Prvním faktorem bylo přijetí zákona č. 82 z 15. března 1991, který umožnil vytvořit speciální program na ochranu svědků řízeného Centrálním výborem. 234 Ten doplňuje klasický program na ochranu svědků v případě, že jeho opatření nejsou dostatečná. Účast v programu na ochranu svědků je podmíněna tím, že spolupráce mezi bývalým členem mafie a justicí začne před zahájením trestního řízení. Jedná se o opatrnostní podmínku, protože pouze na základě zjištěných vykonaných činů, jejichž důsledky jsou již známy, lze pochopit přínos svědectví a rizika, kterým je bývalý člen mafie vystaven. Ochrana je zároveň poskytnuta jemu i jeho blízkým osobám 234

Centrální výbor je orgán, který vznikl na základě zákona 82/1991. Je složen z náměstka ministra, který mu předsedá, dále ze 2 soudců a 5 státních úředníků. Reforma z roku 2001 v souvislosti s tímto orgánem stanovila, že se součástí tohoto orgánu může stát ten, kdo se zabývá organizovaným zločinem, ale neúčastní se žádného vyšetřování souvisejícího s organizovaným zločinem. Viz. MINNA, Rosario. Crimini associati, norme penali e politica del diritto. Aspetti storici, culturali, evoluzione normativa, Milano 2007, s. 227-228.

61

v případě, kdy jim hrozí při poskytnutí svědectví reálné nebezpečí.235 Zvláštní ochranu může navrhnout státní zástupce, ale o rozhodnutí o přijetí do speciálního programu rozhoduje Centrální výbor, jehož úkolem je objektivně posoudit veškerá kritéria. Součástí tohoto zákona je i možnost periodicky přehodnotit a změnit ochranný a asistenční program, aby se zabránilo neefektivnímu poskytování těchto služeb v případě, že již neexistují objektivní rizika.236 Druhým impulsem ke spolupráci je volba člena mafie mezi hrozbou přísného vězení na jedné straně a možností obdržet mírnější trest na straně druhé. Přísné vězení se řídí článkem 41 bis zákona číslo 354/1975, který byl v roce 2002 modifikován. Různými formami omezuje osobní svobodu. Návštěvy příbuzných jsou omezeny na dvě měsíčně, a to v hlídaných a odposlouchávaných prostorách, aby bylo zabráněno předání jakýchkoliv předmětů či vzkazů. Silné cenzuře je podrobena i korespondence. Omezení přichází i v případě pobytu mimo celu, který je redukován na maximálně čtyři hodiny denně v maximálním počtu po čtyřech vězních ve skupince. Tento vězeňský režim má za cíl zabránit mafiánům v pokračování jejich činnosti řízení mafie v podobě rozdávání rozkazů a pokynů z vězení, jak tomu bylo dříve zvykem.237 Pro zločiny mafiánského typu bylo zavedeno určité zmírnění trestů pro spolupracující mafiány. Doživotní odnětí svobody bylo nahrazeno trestem odnětí svobody od 12 do 20 let a ostatní tresty byly sníženy o třetinu až polovinu. Zákonodárce vytvořil tyto polehčující okolnosti po vzoru teroristických trestných činů. V zákoně jsou dále zakotveny dva hlavní mechanismy, jejichž cílem je zabránit možným falešným obviněním a odradit pouhý oportunismus spolupracujících zločinců. První mechanismus je procesně právní povahy a je použit v případě, že se prokáže, že záměrem kolaborace s justicí byl pouhý oportunismus v podobě zvýhodněné trestní sazby, aniž by jím tvrzené skutečnosti byly pravdivé. V této situaci má soudce možnost v rámci trestního procesu aplikovat nezvýhodněné právní normy, tj. přehodnotit zmírňující opatření a nahradit je opatřeními stanovenými zákonem. Druhé opatření je zakotveno v hmotně právních normách. V případě, že kolaborant lživě 235

KAVĚNA, Martin, BURIANOVÁ, Tereza. Právní úprava ochrany svědka v rámci trestního řízení a možnosti snížení trestu výměnou za spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, Parlamentní institut, 2007, s. 14-15 [online]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20947. 236 MINNA, Rosario. Crimini associati, norme penali e politica del diritto. Aspetti storici, culturali, evoluzione normativa, Milano 2007, s. 227-228. 237 NANULA, Gaetano. La lotta alla mafia. Strumenti giuridici, strutture di coordinamento, legislazione agente, Milano 2009, s. 279-286.

62

obviní subjekty ze spolupráce s mafií, a to právě pouze proto, aby se opět dostal v rámci jeho procesu do roviny zvýhodněných norem, hrozí mu k původnímu trestnému činu ještě obvinění z trestného činu pomluvy, a to ve speciálně zvýšené sazbě určené pro shora uvedený případ. Nespolupracující příslušníci mafie, kteří již pobývají ve vězení, jsou dále znevýhodněni nemožností získat určité vězeňské úlevy, například v podobě venkovní práce. Zavedení tohoto zákona samozřejmě vyvolalo určitou polemiku, a to hned z několika důvodů. První problém, který doprovázel tento zákon, spočíval v malé zkušenosti ze strany soudců ve vztahu ke spolupráci s bývalými členy mafie. Příkladem tady znovu může být již citovaný případ Leonarda Vitala, či Enza Tortora. Nepřesně

definované

podmínky

trvání

a

spolupracujících členů mafie způsobovaly,

odvolání

programu

na

ochranu

že se v důsledku toho někteří

spolupracující kajícníci vraceli k trestné činnosti a zneužívali tak ochranu státu. To se projevilo jako další problém, který poukazoval na nedostatky tohoto zákona. Kritizovány byly i příliš osobní vztahy mezi některými spolupracujícími členy mafie a vyslýchajícími soudci. Zároveň bylo poukazováno na automatické přijetí do speciálního programu na ochranu a poskytnutí výhod, které nebyly jasně navázány na důležitost a relevanci poskytnutých výpovědí, což vedlo k enormnímu nárůstu počtu žadatelů o ochranu, jimž bylo Centrálním výborem vyhověno. V zákonu byla opomenuta i maximální doba, po kterou musí bývalý člen mafie podat svědectví, což vedlo v praxi k tomu, že mohl podávat neucelené výpovědi. Důvodem tohoto jednání byla v případě tzv. nepravých kajícníků možnost zkoordinování výpovědí s dalšími zločinci a tedy potvrzení jejich pravosti.238 Stát věřil, že je možné překonat výše zmíněné limity a nedostatky zákona jeho reformou, zejména zavedením časového limitu 180 dní, po který musí kajícník všechno vypovědět. Otázkou však zůstává, zda se jednalo o efektivní řešení této situace, nebo naopak o nebezpečné omezení, které může vést ke vzniku falešných výpovědí.

238

NIRO, Massimo; SIGNORINI Massimiliano.Arresti domiciliari e detenzione domiciliare, Padova 2010 s. 217; DEGLÍNNOCENTI, Leonardo; FALDI, Francesco. Misure alternative alla detenzione e procedimento di sorveglianza, Milano 2010, s.237-244; Srv. Výrok Tommasa Buscetty: ,, Někomu by se snad mohlo zdát, že jsem vypočítavý. Falconemu jsem se však omluvil, že jsem mu neřekl všechno, tedy zejména o politice.“ In: LODATO, Saverio. La mafia ha vinto, Milano 2007, s. 155. ZINGALES, Leone Paolo Borsellino. Una vita contro la mafia, Palermo 2005; LUPO,Salvatore. c.d.,s. 303; FALCONE,Giovanni.c.d., s. 67.

63

3.2.4 Reforma zákona a její důsledky na ochotu kajícníků spolupracovat Nedostatky zákona č. 82 z 15. března 1991, které se v praxi objevily a kritika ze strany společnosti, vedly zákonodárce v polovině 90. let k rozsáhlé diskuzi nad změnou stávajícího zákona. Hlavním cílem této reformy bylo zefektivnění systému ochrany a odstranění jeho nedostatků. Podstata zákona, tj. jeho čtyři hlavní aspekty: výše trestu, vězeňský trestní řád, program na ochranu svědků a soudní řízení, však zůstala nezměněna. V případě sankcí se počítá se snížením trestu pro toho, kdo se rozhodne spolupracovat s justicí a zcela se distancuje od zločinecké organizace. Druhým prvkem je poskytnutí určitých úlev souvisejících s pobytem ve vězení a využívání určitých výhod s tím spojených. Pro kolaboranty je důležitým aspektem poskytnutá ochrana, bez které by nemělo smysl začít ani spolupráci, jelikož mluvit proti mafii znamená zemřít. Poskytnutí výše zmíněných výhod nelze uskutečnit bez stoprocentního ověření jejich důvěryhodnosti prostřednictvím dalších vyšetřovacích metod.239 Nový zákon č. 45 z 13. února 2001 stanovil formální a zřetelný rozdíl mezi svědky a spolupracujícími mafiány, jejich odlišný soudní režim a přísnější pravidla jejich výběru. V prvním případě se jedná o svědka, tedy o bezúhonného člověka, který podává svědectví o určité kriminální skutečnosti a na základě toho dostává od státu ochranu. U bývalých členů mafie se stále jedná o zločince, kteří v jednom momentě obviní sebe, ostatní členy organizace a zároveň žádají ochranu od státu. Dále nový zákon stanovil časový limit 180 dní od okamžiku, kdy vyslovil člen mafie ochotu spolupracovat. Během této doby musí poskytnout své svědectví, které je zaznamenáno v tzv. vysvětlujícím protokolu a které zůstává utajené až do konání soudního řízení. Zároveň musí být svědectví shledáno zcela věrohodným a velmi důležitým.240 Jedním z důvodů zavedení časového limitu byla zkušenost spolupráce mezi Giovannim Falconem a Tommasem Buscettou, který požadoval od Falconeho nejvyšší míru ochrany pro svou rodinu. Strategie Buscettova jednání vycházela z přesvědčení, že neuceleným podáváním výpovědí během delšího časového úseku, donutí Falconeho k poskytnutí zajištění vysoké míry ochrany pro sebe a svou rodinu. Tímto způsobem však zásadně oslaboval Falconeho pozici jak ve vztahu ke státu, tak k mafii, protože 239

DÁMBROSSIO, Loris. Testimoni e collaboratori di giustizia, Padova 2002, s. 27-38. Parlamentní antimafiánská komise. Collaboratori e testimoni di giustizia [online]. Dostupné z WWW: http://www.camera.it/_bicamerali/leg15/commbicantimafia/documentazionetematica/25/schedabase.asp #Normativa. 240

64

jím zahájená protiakce proti mafii nebyla ze své podstaty tak silná, jak by mohla být. Naopak to ale dovolilo mafii pomstít se za Buscettovo porušení slibu mlčení.241 Účelem této reformy se proto stalo nastavení určité rovnováhy ve vztahu mezi státem a kolaboranty. Tento zákon dále stanovuje i ekonomické benefity, které mohou být kajícníkům poskytnuty, když vstoupí do programu na ochranu svědků. Jedná se o ubytování, uhrazení nákladů na stěhování, zdravotnickou péči. Výměnou za tyto výhody stát požaduje odevzdání veškerého majetku, který byl nabyt během ilegální činnosti a zároveň určuje, že doba trvání ochrany není pevně stanovena a závisí na soudci, který ji může měnit podle aktuální míry hrozícího nebezpečí.242 Důležitou částí zákona je i doba pobytu ve vězení, kterému se žádný kajícník nevyhne. Ti, co byli odsouzeni na doživotí a vstoupili do programu na ochranu svědků, si musí odpykat nejméně 10 let a další obvinění musejí podstoupit alespoň čtvrtinu svého trestu v případě, že začnou spolupracovat. Na základě zákona č. 45 z 13. února 2001 došlo k výraznému zhoršení podmínek pro spolupracující bývalé členy mafie. Důsledkem tohoto zákona je poté již téměř jediná výhoda, a to přislíbení poskytnutí ochrany.243 Na druhé straně mafie reagovala na tuto skutečnost tak, že téměř opustila strategii pomsty ve formě smrti pro kajícníky a jejich rodiny.244 Tento fakt výrazně oslabil motivaci a ochotu ze strany členů mafie ke spolupráci. To dokazuje i vývoj počtu kajícníků, který zachycuje následující tabulka č. 12.

241

LODATO,Saverio.c.d.,s. 144-166; ZINGALES, Leone. Paolo Borsellino. Una vita contro la mafia, Palermo 2005, Palermo 2005. 242 Parlamentní antimafiánská komise. Collaboratori e testimoni di giustizia [online]. Dostupné z WWW: http://www.camera.it/_bicamerali/leg15/commbicantimafia/documentazionetematica/25/schedabase.asp #Normativa. 243 Zákon č. 45/2001. Dostupný z WWW: http://www.giustizia.it/giustizia/it/mg_15.wp?previsiousPage=mg_7_7&contentId=LEG50018 244 LA LICATA, Francesco. Mafia, politici e pentiti. In: DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006, s. 81-83.

65

Tabulka 12: Celkový počet osob přijatých do programu na ochranu svědků v letech 1995-2007. Rozděleno na počet kolaborantů a svědků včetně příbuzných

Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Spolupracující bývalí členové mafie, tzv. kolaboranti 1052 1214 1028 1067 1100 1110 1104 1098 1119 968 893 790 791

Svědci

Příbuzní kolaborantů

Příbuzní svědků

Celkový počet osob pod ochranou

67 59 56 59 56 61 74 64 65 71 74 71 71

4898 5747 4181 4036 3985 3858 3748 3716 3441 3059 2858 2657 2675

neuváděno neuváděno neuváděno 130 121 145 198 185 181 219 229 224 217

6017 7020 5265 5292 5262 5174 5124 5063 4806 4317 4054 3742 3754

Zdroj: Commissione Parlamentare Antimafia245

Největší počet spolupracujících mafiánů s justicí se objevil v polovině devadesátých let, což je v období po atentátu na soudce Falconeho a Borsellina. Právě po těchto událostech začal stát tvrdě bojovat proti mafii, protože si uvědomil, jak velkou a reálnou hrozbu pro demokracii mafie představuje.246 Vývoj počtu spolupracujících bývalých členů mafie do roku 2001 již stagnuje a od roku 2001 zásadně klesá. Příčinou poklesu je zřejmě v roce 2001 parlamentem modifikovaný zákon č. 82/1991, který snižuje členovi mafie užitek ze spolupráce s justicí a zásadně mění poměr porovnání výnosů a nákladů plynoucích ze spolupráce s justicí. V případě setrvání v organizaci zvažuje náklady, které představují možnost jeho dopadení ze strany státu, to jsou v tomto případě tresty s nejvyššími sazbami a vězení s největší ostrahou.247 Na druhé straně zvažuje výnosy pocházející z ilegální činnosti a další výhody, které mu členství v mafii přináší. Dalším faktorem, který může vstupovat do rozhodování, je například možnost využití spolupráce s justicí jako prostředek osobní msty pro pokračování ve válce mezi jednotlivými mafiánskými rodinami.248 V případě, že se mafián rozhodne opustit organizaci a spolupracovat s justicí, opět 245

Commissione Parlamentare Antimafia. Collaboratori e testimoni di giustizia [online].[cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.camera.it/_bicamerali/leg15/commbicantimafia/documentazionetematica/25/schedabase.asp #Normativa. 246 Srv. Falconeho výrok: ,,Není rétorické, ani provokativní zeptat se kolik dalších odvážných podnikatelů a státních úředníků musí být ještě zabito, aby se problémům spojených se zločineckou organizací začalo doopravdy čelit.“ In: Fondazione Falcone [online]. Dostupné z WWW: http://www.fondazionefalcone.it/a_documenti/c_pubb.htm. 247 Vězení s nejvyšší ostrahou článek 41 bis zákona č. 345/1975, změněného v roce 2002. 248 SALVATORE, Lupo. Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002, s. 296.

66

porovnává náklady, které představují pomstu ze strany mafie za porušení slibu mlčení a zabavení veškerého majetku pocházejícího z ilegální činnosti státem, s výnosy, které představují poskytnutou ochranu ze strany státu, finanční podporu a nižší trestní sazby.249 Pietro Grasso, prokurátor pro boj s mafií, vysvětluje trend snižujícího se počtu kolaborujících kajícníků na základě aplikace zákona č. 45/2001 následovně: ,,Kdybych byl kriminálník, tak bych o spolupráci s justicí ani vůbec nepřemýšlel. Na základě zákona z roku 2001 musí spolupracující kajícník vypovědět všechno a hned. Musí dát všechno a hned. Musí být ve vězení.“250 Další vysvětlení snížení kolaborujících členů mafie uvádí Nejvyšší rada úředníků se soudní pravomocí251, podle které je důvodem chování Centrálního výboru, který schvaluje žádosti na poskytnutí ochrany a nový zákon z roku 2001. Mezi roky 1997 a 2000 se počet žádostí o spolupráci snížil o polovinu jak u kolaborantů z 238 na 105, tak u svědků z 13 na 7.

Centrální výbor zamítl žádosti v 77 % případů

s odůvodněním nízké důležitosti podaných informací. Drastické snížení počtu kolaborantů Gioacchino Natoli252 neuznává vzhledem k pozitivním výsledkům, které v roce 1992 přinesly. Naopak upozorňuje, že snížení počtu kolaborujících členů mafie byl jedním z hlavních cílů Cosa Nostry.253 Otázkou proto zůstává, zda je proklamovaný cíl italských politiků zlikvidovat mafii skutečný, nebo slouží k pouhým populistickým slibům, které nejeden politik hojně využívá. V tomto ohledu italský soudce Caselli podotýká, že proti mafii se zasahuje až v případě, když překročí určitou hranici. V ten moment získá justice a policie mandát k zásahu. Toto oprávnění však netrvá nikdy více jak dva roky.254

249

Zákonem je stanovena maximální podpora na pětinásobek sociální dávky viz. zákon č. 335/1995. 250 GRASSO Pietro; LODATO,Saverio (ed.). La mafia invisibile, la nuova strategia di Cosa Nostra, Milano 2001, s. 168. 251 Consiglio Superiore della Magistratura je Nejvyšší rada úředníků se soudní pravomocí, která zvažuje záležitosti týkající se soudních úředníků. Jejím úkolem je chránit jejich nezávislost. Předsedou tohoto státního orgánu je prezident italské republiky. CSM. Il sistema giudizario italiano [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.csm.it/documenti%20pdf/SistemaGiudiziarioItaliano.pdf. 252 Gioacchino Natoli je italský soudce, který v letech 1998-2002 působil v CSM. 253 FUSANI, Claudia. Csm: crolla il numero dei pentiti [online]. Dostupné z WWW: http://www.repubblica.it/online/cronaca/menopentiti/menopentiti/menopentiti.html. 254 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009, s. 48-49.

67

3.2.5 Ověření rozhodujícího vlivu mafiánských kajícníků při boji proti mafii v praxi V této podkapitole otestuji závěry vyplývající z teorie her, tj. účinnost strategie kolaborujících kajícníků, na statistickém souboru dat týkajících se počtu kajícníků a počtu osob v trestních řízeních spojených s organizovanou kriminalitou mafiánského typu. Pro tuto analýzu jsem zvolila období 10 let od roku 1996-2006. Toto období bylo zlomové z hlediska působnosti nového zákona č. 45/2001. Současně mně za toto období poskytlo požadované podrobné údaje italské ministerstvo spravedlnosti. Analýza vychází z hodnot uvedených v následujících tabulkách č. 13 a č. 14.

Tabulka 13: Počet spolupracujících kajícníků rozdělených podle organizací Rok

Cosa Nostra

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Camorra ‘Ndrangheta Sacra Corona Unita

381 428 363 371 400 402 391 386 401 313 290 250 237

192 226 179 209 222 238 237 242 253 259 254 245 260

133 159 164 159 156 145 149 157 155 124 119 99 101

Další organizace

85 100 93 95 82 89 91 96 100 94 87 82 83

261 301 229 233 240 236 236 217 210 178 143 114 110

Celkem

1052 1214 1028 1067 1100 1110 1104 1098 1119 968 893 790 791

Zdroj: Ministero dell´ Interno

Tabulka 14: Počet obviněných osob z trestného činu mafiánského spolčení Rok 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Počet osob obviněných z trestného činu 416 bis 10903 13580 13551 13674 13723 12118 12319 10430 7634 5783 5699 5956 Zdroj: Ministero della Giustizia

68

Ke zpracování dat použiji statistický software SPSS Statistics 17. Pro potvrzení závěrů vyplývajících z vězňova dilematu využiji statistickou metodu regresní a korelační analýzy. Závislost mezi počtem kolaborujících kajícníků a počtem osob obviněných z trestného činu mafiánského spolčení popíši lineární regresní funkcí. Nulová hypotéza tvrdí, že počet obviněných osob nezávisí na počtu spolupracujících kajícníků. Hladinu významnosti určím v obvyklé výši 5%. Z následující tabulky vyplývá, že Sig., respektive hodnota P-value je menší než mnou zvolená hladina významnosti, proto zamítám nulovou hypotézu o nezávislosti mezi proměnnými. Mohu tvrdit, že je prokázána závislost počtu kajícníků na počtu obviněných, což dokazuje tabulka č. 15. Tabulka 15: Test Anova Model 1

Sum of Squares

df

Mean Square

F

Regression

7,772E7

1

7,772E7

Residual

4,176E7

10

4175801,631

Total

1,195E8

11

18,612

Sig. a

,002

a. Nezávislá proměnná: Kajícníci b. Závislá proměnná:Obvinění

Zdroj: autor – vlastní zpracování

Kvalitu mnou zvoleného modelu vyjadřuje koeficient determinace (R square), který dosahuje poměrně vysoké hodnoty 65,1 %. Mohu tedy konstatovat, že 65,1 % variability závislé proměnné je vysvětleno tímto modelem. Poměr determinace ( R ) udává sílu závislosti. Jelikož se tato hodnota blíží k 1, mohu konstatovat poměrně silnou závislost, což dokumentuje tabulka č. 16. Tabulka 16: Model Summary

Model

R

1

,807

a

Adjusted R

Std. Error of the

R Square

Square

Estimate

,651

,616

2043,47783


69

Závislost mezi proměnnými mohu popsat rovnicí Y = 19,646x - 9659,787. Kladné znaménko regresního koeficientu udává přímou lineární závislost (+19,646). Jeho hodnota říká, že při zvýšení počtu kajícníků o jednu osobu se průměrně zvýší počet obviněných o 19,646 osob. Výsledek je zjevný v tabulce č. 17. Tabulka 17: Coefficientsa Standardized Unstandardized Coefficients Model 1

B (Constant) Kajícníci

Std. Error

-9659,787

4697,901

19,646

4,554

Coefficients Beta

t

,807

Sig.

-2,056

,067

4,314

,002

a. Dependent Variable: Obvinění


Závislost mezi proměnnými dokázanou v předchozím textu a tabulkách jsem znázornila v následujícím grafu č. 10 s vloženou spojnicí lineární závislosti.

Graf 11: Lineární závislost počtu obviněných na počtu kajícníků


70

4.

Další prostředky sloužící k potírání mafiánské činnosti

Vedle výše zmíněných strategií boje proti mafii, kterými jsem se zabývala ve 3. kapitole, se stávají velmi důležitými i ty, které vycházejí z iniciativy samotné společnosti. Je to z toho důvodu, že zcela mění prostředí, ve kterém mafie do té doby úspěšně působila. V této kapitole se budu zabývat dvěma fenomény, které se silně dotýkají mafiánské činnosti, a které vycházejí z iniciativy jednotlivých občanů, či různých organizací. V první řadě se budu věnovat otázce výpalného, jeho významem pro mafii, negativními důsledky pro společnost a možnostmi vymýcení tohoto fenoménu. K řešení tohoto problému opět využiji teorii her v podobě vězňova dilematu. V druhé části této kapitoly se zaměřím na funkci sdělovacích prostředků v boji proti mafii, které kolidují s totalitním systémem mafie. Nezájem médií a nešíření informací představuje pro mafii důležitý nástroj k jejímu zachování. Jakými způsoby média poukazují na existenci mafie ve společnosti? Jakou roli tyto prostředky hrají v boji proti mafii? Masmédia neukazují na problém každodennosti mafie ve společnosti průběžně, ale pouze v určitých cyklech, reagujících na výročí a tragické události. 4.1

Výpalné jako realita podnikatelského prostředí?

Výpalné představuje pro mafii jednu z nejstarších, ale zároveň stále nejdůležitějších aktivit, protože jejím prostřednictvím sleduje dva cíle. První je ekonomický cíl, na základě kterého získává pravidelný příjem, druhý je politický cíl, který je založen na principu poskytnutí ,,ochrany“ na určitém území. Přijmutím této ochrany oběť stvrzuje uznání autority mafie a svěřuje jí výkon moci. 255 O jak rozšířený a závažný jev se jedná, dokazuje i zpráva, kterou zveřejnila Konfederace podnikatelů v obchodě a turismu. Podle ní bylo v roce 2007 v Itálii přibližně 160 000 podnikatelů, kteří se stali obětí výpalného. Z toho bylo až 132 000 podnikatelů (83%) ze čtyř jižních regionů (Sicílie, Kalábrie, Kampanie, Apulie). Na Sicílii platí výpalné až 50 000 podnikatelů, což je okolo 70 %. V regionu Kalábrie jej platí až 15 000 firem, z toho 70 % firem působí na území hlavního města regionu.256

255

LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia ed estorsioni in Sicilia, Bologna

2008, s. 62. 256

SOS Impresa. Le mani della criminalitá delle imprese, XIII rapporto, Roma 2011, s. 51. Příloha č. 13: Mapa výpalného.

71

Rozhodování podnikatele, který je navštíven mafií a požádán o zaplacení příspěvku, se pohybuje mezi dvěma póly, a to zda výpalné zaplatit či nezaplatit. V případě, že ho nezaplatí, tak vyvstává otázka, jak se zachovají ostatní. Tento příklad lze opět popsat na základě vězňova dilematu. Tabulka 18: Vězňovo dilema: zaplatit výpalné? Podnikatel A Podnikatel B

Neplatí výpalné Neplatí výpalné

8,8

Platí výpalné 0,10


Platí výpalné

10,0

5,5 Nashova rovnováha

Zdroj: Autor

Pokud oba odmítnou výpalné zaplatit, jejich užitek bude roven 8. Jestliže oba budou výpalné platit, bude jejich užitek 5. V případě, že se jeden z nich rozhodne výpalné zaplatit, i když tím poruší spolupráci mezi ostatními podnikateli, získá oproti ostatním výhodu, protože jeho užitek bude v tomto případě nejvyšší. Vzhledem k tomu, že ani jeden z podnikatelů si nemůže být jistý tím, jak se zachová ten druhý, nastává dilema: zaplatit výpalné nebo odmítnout jeho zaplacení a oznámit celou záležitost policii? Přestože společensky optimálním řešením by bylo výpalné neplatit, racionální jedinec se rozhodne porušit spolupráci s ostatními podnikateli a výpalné zaplatí.257 Jak jsem již uvedla v 3. kapitole, řešení vězňova dilematu může vést k paretovsky optimálnímu řešení v případě, že se bude opakování her blížit k nekonečnu. V této situaci může kooperace mezi hráči nastat spontánně, protože hráč má možnost potrestat druhého hráče za nekooperativní hru. Výše zmíněné však neplatí pro příklad s výpalným. Hru o výpalné totiž hraje více hráčů, a v případě porušení dohody mezi podnikateli, tedy zaplacení výpalného, nedojde k okamžitému potrestání daného podnikatele. Armando Massarenti to komentuje následovně: ,,…člověk může být sám čestný jak chce, ale nikdy se mu nepodaří odvrátit od nečestného chování druhé, kteří tím způsobují společenské škody. Z toho důvodu se placení výpalného může jevit jako jediné racionální chování.“258 Je zřejmé, že teorie her se zabývá pouze tím, co je pro daného člověka nejvýhodnější, ale již se nevěnuje morální otázce. Právě 257

MASSARENTI, Armando. Perché pagare le tangenti è razionale ma non vi conviene, Guanda 2012, s. 17-20. 258 MASSARENTI, Armando. Perché pagare le tangenti è razionale ma non vi conviene, Guanda 2012, s. 23.

72

ta byla důležitá pro italského podnikatele Libera Grassiho, který se jako první a sám postavil mafii tím, že odmítl výpalné zaplatit. Libero Grassi byl majitel firmy Sigma, která se zabývala výrobou spodního prádla a zaměstnávala 100 lidí. Právě roční obrat firmy, dosahující k 7 miliardám lir, upoutal pozornost mafiánských vyděračů. Když se poprvé zkontaktovali s Liberem Grassim, tak žádali peníze pro uvězněné přátele. Podnikatel odmítl zaplatit a napsal vyděračům otevřený dopis, který byl zveřejněn 10. ledna 1991 v sicilském deníku Il Giornale di Sicilia. Dopis začínal slovy: ,,Drahý vyděrači…chtěl bych varovat neznámého vyděrače, aby si ušetřil výhružné telefonáty a peníze na nákupy rozbušek, bomb a nábojů, poněvadž jsme pod policejní ochranou a nejsme ochotni vám přispívat. Postavil jsem tuto fabriku vlastníma rukama, pracuju zde celý život a nehodlám ji zavřít. Pokud zaplatíme 50 milionů, tak se vrátíte znovu, abychom platili pravidelně, a tím nás donutíte ji zavřít. Z toho důvodu jsme řekli ne Geometra Anzalone a řekneme ne i všem ostatním.“259 Osamocený boj sicilského podnikatele proti mafii dále pokračoval i v televizi, prostřednictvím které mafii vzkázal: ,,Nejsem blázen, jsem podnikatel a nelíbí se mi platit výpalné. Přišel bych o svou důstojnost. Nepodřídím se příkazům mafie.“260 Od jeho odvážného prohlášení uběhly pouze čtyři měsíce, než byl nalezen zavražděn kousek od svého domova. Jeho společenský přínos v boji proti mafii je nezvratný. Jako první se vzepřel příkazům mafie a stal se vzorem pro další podnikatele. Jeho myšlenky se znovu oživily 29. června roku 2004, kdy se po celém Palermu objevily vylepené plakáty s nápisem Národ, který platí výpalné, je národ bez důstojnosti. 261 Za touto akcí stáli mladí Sicilané, kteří sami chtěli začít podnikat, ale nechtěli se podřídit palermské realitě, tj. placení výpalného. O dva roky později se zorganizovali jako sdružení pod názvem Addiopizzo. V roce 2006 se zapsalo do seznamu obchodů, které odmítly výpalné platit sto obchodníků. V současné době je na seznamu 715 podnikatelských subjektů, kterým může Addiopizzo v současné době již

259

GRASSI, Libero. Caro estortore. Il Giornale Sicilia, 10.1.1991. Citované In: RAVVEDUTO, Marcello. Caro estortore...: la lettera che diede inizio alla battaglia di Marcello Ravveduto. LÚnitá [online]. 28.8.2011 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.unita.it/italia/caro-estortore-la-lettera-che-diede-inizio-alla-battaglia-1.326786. Viz Příloha č. 14: Dopis Libera Grassiho. 260 SANTORO, Michele. Rozhovor s Liberem Grassim. Samarcanda Rai Tre [online]. 11.4.1991 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.rai.tv/dl/RaiTV/programmi/media/ContentItem-96c6a23a-ca44-43bf-b067f8bde158f25c.html. 261 Příloha č. 15: Palermo 2004- vylepené plakáty s hlavní myšlenkou Libera Grassiho.

73

zaručit všestrannou podporu i ze strany státu.262 Boj proti výpalnému na Sicílii podpořilo i Německo, jehož velvyslanectví v Itálii vydalo plán sicilské metropole Palerma, kde jsou označeny všechny obchody, které odmítají platit výpalné mafii. Německý velvyslanec Michael Steiner uvedl, že se jeho země rozhodla k tomuto kroku z toho důvodu, že Němci představují největší počet turistů na Sicílii a nejvíce zde utratí. Budou-li nakupovat v obchodech, které odmítají platit výpalné, podpoří tak boj proti mafii.263 Libero Grassi odmítal platit výpalné až do svého zavraždění v srpnu 1991. Ve svém snažení však zůstal zcela sám, přestože přicházel s možnými řešeními tohoto fenoménu. On sám byl toho názoru, že by samotná platba výpalného měla být trestným činem. Stejného názoru byl i soudce Falcone, podle kterého spáchala trestný čin jak mafie, která vnutila podnikatelovi svou „ochranu“, tak samotný podnikatel, který ji zaplacením výpalného přijal.264 I když v současné době v Itálii není trestným činem zaplatit výpalné, vedou se ohledně tohoto tématu rozsáhlé diskuze. Organizace Antiracket Italiana podala konkrétní návrh ministerstvu vnitra, podle kterého by všechny oběti výpalného byli povinny tento trestný čin oznámit. V případě, že by se oběť platby výpalného na policii neobrátila, tak by musela čelit následkům, např. ukončení jejich podnikatelské činnosti. Na druhé straně existují názory, které jsou v tomto ohledu striktní. Proti zavedení jakékoli sankce je právník a profesor na právnické fakultě Giovanni Fiandaca. Jeho odůvodnění je následující:,,(…) jelikož v našem právním systému existuje trestný čin výpalné, tak by nebylo logické, považovat podnikatele, který je obětí tohoto trestného činu zároveň za jeho aktéra.265 Je však zjevné, že v případě zavedení trestného činu placení výpalného, by se změnil i výsledek výše popsaného dilematu, který by směřoval k Paretovsky optimálnímu řešení.266 262

ADDIOPIZZO. Contro il pizzo cambia i consumi. [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://www.addiopizzo.org/. 263 LUNARDI, Vědunka; PIROCH, Jan. Německo podporuje boj se sicilskou mafií vydáním mapy. Český Rozhlas [online]. 23.1.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/685775: Turistická mapa Palerma s vyznačenými obchody, které neplatí výpalné. 264 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s. 91. 265 ROMANO, Antonella. Il giurista Fiandaca: "Pagare non è reato". La Repubblica Palermo [online]. 9.1.2008 [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://palermo.repubblica.it/dettaglio/Il-giuristaFiandaca:-Pagare-non-e-reato/1412786. 266 MASSARENTI, Armando. Perché pagare le tangenti è razionale ma non vi conviene, Guanda 2012, s. 20.

74

Po Grassiho smrti byla přece jenom zavedena určitá opatření a legislativní změny, o kterých již za svého života mluvil. Mezi prvními bylo schváleno zmocňovací nařízení 419/1991, které bylo o rok později pozměněno zákonem 172/1992, podle kterého měl být odškodněn ten, kdo výpalné nezaplatí a vystaví se tak případným škodám. Podmínkou však bylo, že dotyčný podnikatel v minulosti výpalné nikdy nezaplatil a v okamžiku, kdy byl osloven, aby výpalné zaplatil, to ihned oznámil na policii. Peněžní odškodnění muselo být použito ve stejném geografickém místě, kde podnikatel podnikal. Od zavedení nového zákona se očekávalo výrazné zvýšení trestních udání na výpalné.267 Realita však byla jiná. V roce 1992 počet trestních oznámení oproti minulým rokům sice vzrostl, ale během let 1993 až 1994 neustále klesal. Na úroveň z roku 1992 se počet oznámených trestných činů výpalného dostal až v roce 1995. Od roku 1996 došlo k dalšímu poklesu oznámených trestných činů.268 V lednu roku 1999 byl schválen další zákon č. 49/1999 rozšiřující škálu výhod určených podnikatelům, kteří odmítnou výpalné zaplatit a oznámí vše policii. Liší se od předchozího v mnoha bodech. Zajišťuje 100 % náhradu všech škod, kompenzaci ušlého zisku a vymezuje méně přísné podmínky k dosažení odškodnění. Mezi lety 1996 až 2002 se však počet trestních oznámení výpalného dále snížil o 12 %. Antonio La Spina vidí důvod klesajícího trendu trestních oznámení především v nepříjemných důsledcích. Těmi jsou ztráta podnikatelova soukromí a s tím související i menší možnost získání úvěrů od bank, neboť banky považují takové podnikatele za rizikový subjekt. V oblastech, kde je vliv mafie vyšší, může podnikatel dokonce i ztratit dodavatele a klienty.269 Pozitivním krokem v tomto ohledu bylo i rozhodnutí Svazu průmyslníků a obchodníků vyloučit ty členy, kteří platí výpalné. 270 Tomuto postupu vyjádřila podporu i vdova Libera Grassiho, která ocenila změnu jednání Svazu průmyslníků a obchodníků, jehož prezident okomentoval v 90. letech snažení Libera Grassiho jako snahu o pouhé zviditelnění. Prohlásil tehdy, že se mu nezdá, že by palermští podnikatelé byli nuceni platit výpalné.271

267

LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005,

s. 135-138. 268

VIOLANTE, Luciano; MINERVINI, Livia. I soldi della mafia: rapporto '98, Roma 1998,

269

LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005,

s. 282. s. 135-138. 271

MAZZARELLA, Roberto. L'uomo D'onore Non Paga Il Pizzo, Roma 2009, s. 87.

75

Libero Grassi představoval v tehdejší době světlou výjimku. Většina ostatních podnikatelů zvolila racionální volbu v podobě pravidelného placení výpalného a přizpůsobili se sicilské realitě. Na otázku, proč podnikatelé platí výpalné, se lze podívat i z dalšího úhlu pohledu, a to sociální psychologie. Ta se mimo jiné zabývá konformitou, tj. na mnou uvedeném příkladě, se jedná o podnikatele, kteří se raději přizpůsobují realitě sicilského prostředí a výpalné zaplatí, protože ho platí i všichni ostatní. Otázkou konformity se zabýval původem polský psycholog Solomon Asch, který v roce 1951 provedl na Harvardu svůj první experiment s posuzováním délky úseček. Jeho výzkum sledoval situační činitele, konkrétně velikost skupiny, ve které se jedinec nechá ovlivnit a jednomyslnost názoru členů skupiny. Experiment byl proveden na skupině o velikosti sedmi až devíti osob, která se sešla v jedné z poslucháren fakulty. Pokusnou osobou byl však ve skutečnosti vždy jeden vysokoškolský student a ostatní jeho vrstevníci byli domluveni s experimentátorem. Úkolem subjektů bylo rozhodnout, která ze tří porovnávaných úseček na pravé kartě je stejně dlouhá jako standardní úsečka na kartě levé a svůj úsudek poté postupně vyslovit nahlas před ostatními, přičemž zkoumaná osoba odpovídala předposlední.272 Ostatní studenti, kteří spolupracovali s experimentátorem, byli předem instruováni, aby v některých případech odpovídali jednotně špatně. Po ukončení experimentu byl se zkoumanými osobami udělán krátký rozhovor, během něhož jim experimentátor prozradil pravý záměr experimentu. Během tohoto rozhovoru se také experimentátor doptával na další okolnosti experimentu. Například, co skutečně vedlo osoby k tomu, aby se chovaly nebo naopak nechovaly konformně.273 Asch publikoval výsledky svého experimentu ve svém odborném článku z roku 1955, který vycházel z výsledků jeho práce na 123 zkoumaných osobách. Okolo 75% zkoumaných osob alespoň jednou podlehlo a přidalo se k většině, přestože věděli, že neodpovídají správně. A přibližně 36% pokusných osob podlehlo zbytku skupiny ve většině pokusů. Tento jev nazval Asch konformitou. Výsledky experimentu se výrazně lišily v případě, že se ve skupině nacházel pouze jeden oponent, který byl instruován ke špatným odpovědím. V tomto případě se vyskytlo jen 3,6% špatných odpovědí. Míra konformity dále narůstala se zvyšujícím se počtem oponentů. Od určitého bodu však další zvyšování počtu 272

ASCH, E. S. Opinions and social pressure, in: Scientific american, Vol. 193, 1955, No. 5, pp. 31-35. Příloha č. 18: Úsečky použité při experimentu Asche. 273 ASCH, E. S. Opinions and social pressure, in: Scientific american, Vol. 193, 1955, No. 5, pp. 31-35.

76

oponentů již nemělo vliv na míru konformního chování. Naopak tlak ke konformitě se snižoval, když skupina ve svém mínění nebyla jednotná. Stačil pouhý jedinec ve skupině, který odpovídal podle mínění pokusné osoby, aby míra konformity výrazně klesla.274 Experimenty jsou obecně často zpochybňovány z důvodu, že jsou prováděny v laboratorních podmínkách, které se často odlišují od situací běžného života. Asch pro svůj experiment použil úkoly, kde byla odpověď zcela zřejmá. Aschovým cílem bylo totiž zjistit, zda se člověk chová konformně v jednoznačných situacích. Chtěl zabránit tomu, aby jedinec skutečně změnil svůj názor pod vlivem skupiny a zároveň chtěl zjistit, zda jedinec projeví odlišný názor před skupinou. I když další studie užily těžších nebo subjektivnějších úkolů, což odráží věrněji skutečný život, nedovolují nám hodnotit výsledky tlaku ke konformitě s většinou v té situaci, kdy jsme si našim názorem jisti.275 Kritické poznatky k výzkumu konformity a Aschově experimentu shrnuje například i Zdeněk Vybíral, který ve svém článku upozorňuje především na to, že v případě experimentu Salomona Asche, nemuselo jít vždy o konformitu, pokud jedinci neprojevili svůj vlastní názor a přidali se k většině. To mohlo být způsobeno dalšími okolnostmi jako je náhlý strach z výsměchu, či kognitivní zmatek a nejistota pochopení instrukcí. Jako další faktory pak uvádí útěk z psychosomatické nepohody, vyhýbání se stresu, u kterých konstatuje, že výskyt těchto příznaků nesouvisí s konformitou. Zdeněk Vybíral oceňuje význam Aschových závěrů, ale poukazuje na jejich správnou interpretaci a zacházení.276 Aschovy závěry lze podle mého názoru velmi dobře aplikovat na příkladu sicilských podnikatelů a jejich ochoty platit výpalné. V 90. letech, kdy podnikal Libero Grassi, se většina podnikatelů podřídila sicilské realitě, v které bylo běžné, že se výpalné platilo. Grassiho chování však konformní nebylo, protože se pustil do boje, který sice sám nemohl vyhrát, ale poskytl impuls dalším generacím, které se rozhodly změnit sicilskou realitu. Libero Grassi říkával, že pokud bychom byli jednotní v neplacení výpalného, mohli bychom tuto bitvu vyhrát.277 Konformismus je proto možné chápat i pozitivně v podobě síly skupiny, jejíž jedinci vzájemně podporovaní 274

ASCH, E. S. Opinions and social pressure, in: Scientific american, Vol. 193, 1955, No. 5,

pp. 31-35. 275

ATKINSON, Rita. Psychologie, Praha 2003, s. 646-648. VYBÍRAL, Zdeněk. S konformitou to není tak jednoduché, In: Psychologie dnes, 2004, Roč. 10, č. 12, s. 32-34. 277 MAZZARELLA, Roberto. L'uomo D'onore non paga il pizzo. Roma 2009, s. 88. 276

77

mohou udělat věci, na které by sami neměli odvahu. V tomto případě je konformismus ovlivněn i vznikem nových organizací a legislativních změn, které napomáhají podnikatelům v jejich rozhodnutí odmítnout zaplatit výpalné. Ze statistik zveřejněných organizací Addiopizzo je zřetelné, že oproti 90. letům se konformní chování posunulo směrem k tomu, že je běžné výpalné neplatit, což dokazují i polepené výlohy obchodů se samolepkou Já výpalné neplatím, nebo kampaně vysvětlující důsledky zaplacení požadovaného výpalného.278 4.2

Vliv sdělovacích prostředků v boji proti mafii

Úspěšný boj proti mafii musí být podpořen i dalšími efektivními nástroji, a tím jsou masová média. Mafie se velmi zabývá veřejným míněním a tím, jak může být ovlivněno, a proto stejně jako v totalitních režimech totalitní moc fyzicky zlikviduje kohokoli, kdo se proti ní i jen slovem veřejně postaví.279 Důležitou roli v boji proti mafii proto zastávají investigativní novináři, spisovatelé, ale i hudebníci či filmaři. Otázkou je, jakým způsobem jsou možnosti tohoto nástroje využívány a jaké přinášejí výsledky. Pro devadesátá léta byla typická nejen velmi vysoká pozornost ze strany médií, ale i společnosti, protože právě během těchto let vyvrcholilo násilí mafie směrem ke státním úředníkům, či podnikatelům.280 Tento zájem médií však pomalu pominul, protože mafie zvolila sofistikovanější strategii, a tou bylo tiché pokračování ve své činnosti bez okázalých atentátů. Na tento problém poukazoval již Giovanni Falcone, který prohlásil: ,,Není rétorické, ani provokativní zeptat se kolik dalších odvážných podnikatelů a státních úředníků musí být ještě zabito, aby se problémům spojených se zločineckou organizací začalo doopravdy čelit.“281 I když po jeho zavraždění se jeho komentář může jevit velmi cynický, je pravdivý. Pokud se nestane nějaká mimořádná událost, média se dostatečně o problém mafie nezajímají. Dochází k určitému podhodnocení vážnosti celé situace. Poté se může stát, že mafie bude vnímána jako sporadický jev, kterému není nutné věnovat tolik pozornosti. Ve

278

Příloha č. 19: Samolepka, která upozorňuje, že daný obchod neplatí výpalné. Příloha č. 20: Kampaň vysvětlující důsledky výpalného. 279 GRASSO, Pietro. Guerra di mafia e terrorismo: i giornalisti caduti sul fronte italiano, 2008 [online]. Dostupné z WWW: http://www.ilducato.it. 280 Po zavraždění soudců Giovanniho Falcone a Paola Borsellina, kteří představovali symbol v boji proti mafii, se uskutečnilo několik spontánních demonstrací vyjadřujících, že i po smrti obou soudců, bude boj proti mafii pokračovat. Příloha č. 20 Nezabili jste je, jejich myšlenky žijí dál. 281 Fondazione Falcone [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.fondazionefalcone.it/a_documenti/c_pubb.htm.

78

skutečnosti je právě nedostatek informací o činnosti mafie ukazatelem jejího výborného stavu.282 Výše popsaný cyklický vývoj zájmu médií o mafii dokazuje výzkum, který provedla Francesca Rispoli na dvou největších italských denících Corriere della sera a La Repubblica. Výzkum byl založen na kvalitativní i kvantitativní analýze vydaných článku ve výše zmíněných denících v období let 1993 až 2001. Následující graf č. 12 zachycuje průměrný roční procentuální výskyt článků o mafii a ukazuje, jak se v průběhu 90. let snižoval zájem deníků o problém mafie.283 Graf 12: Srovnání článků v letech 1993-2001

Zdroj: RISPOLI

Mafií zvolená strategie neviditelnosti ji umožňuje v poklidu pokračovat ve své činnosti a obchodech, což je stav, který je pro mafii více než žádoucí a v posledních letech velmi běžný. Její veřejné útoky proti státu jsou většinou spojené s obdobím vnitřní krize, jako jsou války mezi klany, napětí ve vztazích s politiky aj.284 Z toho důvodu, kdokoli se chce blíže zabývat činností mafie a prezentovat své výsledky veřejně, stává se úhlavním nepřítelem mafie. Tím se stal i investigativní novinář Enzo Palmesano, který se zabývá vztahy mezi politikou, Camorrou a podnikateli, a z toho důvodu také čelil různým výhrůžkám. Podle jeho názoru se mafie více bojí novinářů, než policistů a soudců, protože ten, kdo si zblízka posvítí na mafii, neodvratně spustí

282

GRASSO, Pietro; LODATO, Saverio (ed.). La mafia invisibile: la nuova strategia di Cosa nostra, Milano 2001, s. 8. 283 RISPOLI, Francesca. Gli anni del Silenzio. Come le mafie spariscono dai media. Una ricerca su 'Corriere' e 'Repubblica' 1993-2001, in: Problemi dell'informazione, Vol. 31, 2006, No.1, s. 31-35. 284 GRASSO, Pietro; LODATO, Saverio (ed.). La mafia invisibile: la nuova strategia di Cosa nostra, Milano 2001, s. 59.

79

vyšetřování a zároveň veřejnosti předloží jasné důkazy.285 Takových jasných důkazů však ubývá jak v novinách, tak v televizi, kde programy o mafii zcela vymizely. Pokud se o mafii v televizi mluvilo, tak pouze v historickém kontextu, ale zcela chybí komentování aktuálního dění. Výjimku představuje Report, publicistický televizní pořad RAI 3, který se zabývá investigativní žurnalistikou. 15. ledna 2005 byl odvysílán díl s názvem Mafie, která nestřílí, kde investigativní žurnalistka Maria Grazia Mazzola otevřela aktuální otázky týkající se vztahů mafie, politiky a podnikatelů, či placení výpalného. Dotazovaný starosta města Gela v tomto díle prohlásil, že 70% všech veřejných zakázek je v rukou mafie. I když se v pořadu nemluví o nedotknutelných, tj. o Berlusconim, Andreottim či DellÚtrim, ale spíše o regionálních politicích, jako je např. Toto Cuffaro, již to je pro mafii dostatečně znepokojující. Reakce, které tento díl vyvolaly, se nesly v duchu urážky a poškození Sicílie. Na generálního ředitele RAI 3 Flavia Cattanea byl vyvíjen tlak ze strany středo-pravicových politiků, aby byl pořad Mileny Gabanelli censurován. Politik Renato Schifani obvinil Cattanea, že poškodil Sicílii tím, že odradil odvysíláním tohoto pořadu toho, kdo chtěl na Sicílii investovat.286 Není to tedy podle italských politiků přítomnost mafie, která odrazuje od podnikání a investování na Sicílii, ale jsou to ti, kteří na problém mafie veřejně poukazují. Podobným způsobem se vyjádřil i Silvio Berlusconi o Savianově knize Gomorra, či seriálu Chobotnice. Na tiskové konferenci, která se konala po setkání vlády 16. 4.2010 prohlásil: ,, Italská mafie se řadí až na šesté místo ve světě, ovšem je tou nejznámější, protože ji byla zajištěna úspěšná propagační politika, která poškodila celkový obraz Itálie. Připomeňme si devět řad seriálu Chobotnice, který byl promítán ve 160 zemích světa, a k tomu veškerá literatura o mafii, jako například Gomorra.“287 Takového výroku se bývalý předseda vlády nedopustil poprvé. Rok předtím oznámil: ,, Musíme přestat mluvit o mafii. Jestli najdu ty, kdo chtějí natočit další pokračování seriálu Chobotnice, nebo napsat knihy o mafii, které daly celému světu takovou představu o Itálii, tak je

285

PALMESANO, Enzo. Rozhovor s Enzem Palmesanem [online]. Pandora TV [cit.2012-0824]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=L4MDS-b-eo0. 286 VASILE, Vincenzo. «Report» parla di mafia. Unitá [online]. 17.1.2005 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://cerca.unita.it/ARCHIVE/xml/150000/145215.xml?key=report&first=21&orderby=0; GOMEZ, Peter; TRAVAGLIO, Marco. Inciucio, Milano 2005, s. 254. 287 Tisková konference po zasedání vlády 16. 4.2010 [online]. Dostupné z WWW: http://tg24.sky.it/tg24/politica/2010/04/16/berlusconi_mafia_famosa_per_la_piovra_e_gomorra.html.

80

uškrtím.“288 Zdá se, že pro italské politiky je obraz Itálie ve světě velmi důležitý, protože tento argument je u mnohých velmi hojně používaný, a to hlavně ve spojitosti s mafií. Ne náhodou se jedná o politiky, jejichž minulost je s mafií v mnoha případech spojována. Jejich argumenty jsou i diametrálně odlišné od pravých bojovníků proti mafii. Zavražděný soudce Paolo Borsellino říkával: ,,Mluvte o mafii. Mluvte o ní v radiu, v televizi, v novinách. Ale mluvte o ní.“289 V sílu slova věří i současný italský spisovatel a žurnalista Roberto Saviano, kterého po celém světě proslavila jeho kniha Gomorra, kde populárně vědeckou metodou přibližuje způsob činnosti neapolské mafie. Při psaní tohoto díla vycházel ze svých studií a poznatků. Význam jeho díla, je podle mého názoru, dvojí. O prvním svědčí reakce samotné mafie, která nad spisovatelem vynesla rozsudek smrti, neboť vidí v ohlasech, které tato knížka vzbudila, vlastní ohrožení. Roberto Saviano je od vydání své knihy pod neustálou policejní ochranou. Druhý význam spočívá v dopadu na společnost, která si znovu uvědomila aktuální problém mafie. V italské realitě se jedná o nevídanou věc. Společenskou debatu o mafii do té doby vyvolaly atentáty na státní úředníky, soudce či podnikatele, ale tentokrát se jednalo o knihu a její sílu slova, která dokázala spojit a zmobilizovat italskou společnost, která si znovu uvědomila, že italská mafie představuje reálnou hrozbu ohrožující demokracii. V jednom z rozhovorů se Roberta Saviana zeptal proslulý novinář Enzo Biagi, zda mu jeho úspěch stál za to, že ztratil svobodu. Saviano odpověděl: ,,(…) takovou otázku si kladu každý den. Když bych na ni odpověděl, jako spisovatel, tak to určitě za to stálo, ale druhá část mně říká, že ne, protože si nedokážu odpustit to, co kvůli mně musejí snášet mí nejbližší rodinní příslušníci, kteří si život pod neustálou policejní kontrolou nevybrali. Na druhé straně to stálo za to, protože věřím v sílu literárního slova. (…) poté co Primo Levi napsal knihu Je-li toto člověk, už nikdy nikdo nemůže říct, že neexistovala Osvětim.“290 S mafií je to stejné, a právě protože si je toho sama vědoma, snaží se svobodě a síle slova zabránit. Jednou z možností je v extrémním případě fyzická likvidace, případně zastrašování a výhružky, jejichž četnost se rok od roku zvyšuje. To dokazuje i

288

Shromáždění Enac 28.11.2009 [online]. Dostupné z WWW: http://tg24.sky.it/tg24/politica/2009/11/28/berlusconi_strozzerei_gli_autori_dei_libri_di_mafia.html. 289 FAMESE, Lavinia. Borsellino, eroe borghese in prima linea contro la mafia, in: La Repubblica, 17. červenec 2006, s. 53. 290 Enzo Biagi intervista Roberto Saviano su 'Gomorra' a Rotocalco Televisivo, 22/04/07, [online]. Dostupné z WWW: http://www.rtbot.net/Rotocalco_televisivo.

81

následující graf č. 13, který jsem zpracovala na základě poslední zprávy instituce, která monitoruje násilí na novinářích.291 Graf 13: Počet novinářů, kterým bylo vyhrožováno

Zdroj: Ossigeno

Druhou možností je znevažování zjištěných výsledků a zničení novinářovy reputace. Příkladem mohou být již výše zmíněná prohlášení politiků, ale také přímé obvinění daného spisovatele či novináře z plagiátorství nebo z uvádění nepravdivých informací. V roce 2009 novinář Simone Di Meo obvinil Roberta Saviana, že při psaní Gomorry použil jeho články bez řádné citace. Celý případ se dostal až k soudu, který v roce 2010 rozhodl, že je Saviano nevinný.292 Třetím způsobem, jak umlčet investigativní novináře, jsou zákony. Silvio Berlusconi navrhl na jaře roku 2009 tzv. náhubkový zákon, který by silně omezil svobodu slova. Novináři by podle něj nesměli informovat o průběhu vyšetřování, zveřejňovat přepisy ani výtahy z odposlechů, dokud nezačne soudní řízení. Mnohé případy se přitom v Itálii dostanou k soudu až po několika letech po zahájení vyšetřování, takže by se o nich veřejnost dozvěděla až s několikaletým zpožděním. Proti tomuto souboru opatření, která mnozí považují za protiústavní, rostl silný odpor a bouřili se proti němu policisté, soudci i parlamentní opozice. Návrh zákona zaregistrovali i zahraniční politici. Obavy dal najevo například náměstek amerického 291

OSSIGENO. Il rapporto 2009, [online]. 2009 [cit. 24.8.2012]. Dostupné z WWW: http://www.ossigenoinformazione.it/wpcontent/uploads/2012/07/I_DATI_AGGIORNATI_DI_OSSIGENO.pdf. Příloha č. 21: Aktuální počet zastrašovaných novinářů dle jednotlivých regionů. 292 TROCINO, Alessandro. Popstar della cultura, Roma 2011, s. 160; CHIOCCI, Gian Marco. Saviano ha copiato Gomorra. Il Giornale [online]. 18.3.2009 [cit. 24.8.2012]. Dostupné z WWW: http://www.ilgiornale.it/news/saviano-ha-copiato-gomorra.html.

82

ministra spravedlnosti Lanny A. Breuer. „Navrhovaný zákon by mohl ohrozit skvělou práci italských soudců v boji proti organizovanému zločinu," prohlásil Breuer během nedávné návštěvy Itálie.293 Jak je vidět z výše zmíněného, mafie se sama či prostřednictvím svých spřátelených subjektů snaží kombinovat všechny tři nástroje, které by jí pomohly k umlčení nepohodlných osob. Investigativní žurnalistika je synonymem k demokracii, protože dovolí novinářům vykonávat funkci kontroly moci. V tomto ohledu je italská demokracie v ohrožení, protože na základě zveřejnění výroční zprávy o klasifikaci svobody slova, kterou zveřejnila americká nevládní neziskové organizace Freedom House, se Itálie umístila až na 71. místě. Z toho důvodu byla Itálie hodnocena v míře svobody slova pouze jako částečně svobodná, a proto ji lze v tomto ohledu přirovnat k Izraeli či Beninské republice.294

293

Citované in: KAŠPAR, Josef. Italové nechtějí "náhubkový zákon". Hospodářské noviny [online]. 28.5.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c143906200-italove-nechteji-nahubkovy-zakon. 294 Freedom of the Press 2009, [online]. 2009 [cit. 12. 8. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.freedomhouse.org/report/freedom-press/freedom-press-2009.

83

5. Závěr Fenomén mafie je dlouhodobým italským problémem napříč vědními obory, jehož řešení je stále aktuální a složité. Italská mafie zastává v dnešním světě silnou pozici, kterou si neotřesitelně hájí již po několik desetiletí. Cílem mé diplomové práce bylo hledání příčin tohoto dlouhodobého působení mafie na území Itálie, aniž by byly zaznamenány větší úspěchy v potírání její činnosti. Otázky, které jsem si v souvislosti s touto skutečností na začátku mé práce položila, zněly následovně. Co je to mafie a proč nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako centrálně řízená kriminální organizace? Jaké strategie byly v boji proti mafii prozatím využity? Která strategie je v boji proti mafii nejúčinnější? V tomto ohledu jsem ověřovala mnou stanovenou hypotézu, zda rozhodujícím faktorem v boji proti mafii je spolupráce justice s bývalými členy mafie. Odpověď na otázku co je to mafie a proč nebyla až do 80. let 20. století chápána výlučně jako centrálně řízená kriminální organizace, jsem hledala v kulturně historickém kontextu. Pod pojmem mafie se v Itálii označuje hned několik zločineckých organizací. Původně se slovem mafie označovala sicilská organizace, která si dala název Cosa Nostra. Pojmenování mafie se přeneslo i na první doloženou organizovanou kriminalitu v dějinách sjednocené Itálie, a to neapolskou Camorru, která své působení postupně rozšířila i do dalších oblastí Kampánie a na organizaci zvanou Ńdrangheta pocházející z Kalábrie. Nejmladším představitelem italské mafie je organizace s názvem Santa Corona Unita z Apulie, která vznikla v roce 1983. Pod označením mafie je chápáno členství v jedné z výše zmíněných organizací. I přes rozdílný vývoj jednotlivých mafiánských organizací, jejich historii, strategii či uspořádání, lze mezi nimi najít rysy, které jsou pro všechny společné a charakteristické.295 Mafie byla od svého vzniku italskou a následně i světovou společností chápána jako součást kulturní identity jižní části Itálie. K rozšíření tohoto mýtu přispěly i mnohé studie a výzkumy, které mafii popisovaly spíše jako projev chování a moci charakteristický pro určité kategorie jedinců, než jako tajnou a centralizovanou organizaci.296 Tento fakt je o to více paradoxní, že již existovaly reálné důkazy o tom, že mafie v té době již byla formální kriminální organizací. Na toto potvrzení se však 295 296

GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministraziopne, Napoli 2009, s. 27-31. ARLACCHI, Pino. Italská mafie a její podnikání, Brno 2002, s. 54.

84

muselo počkat až do 80. let 20. století, kdy započala první oficiální spolupráce mezi justicí a bývalými členy mafie. První významná spolupráce tohoto typu byla mezi členem Cosa Nostry Tommasem Buscettou a soudcem Giovannim Falconem. Buscettovo svědectví se stalo zásadním mezníkem ve správném pochopení mafiánské organizace a její hrozby pro společnost. Vysvětlení, proč mafie nebyla až do tohoto momentu výlučně chápána jako centrálně řízená kriminální organizace, je hned několik. V prvé řadě to byly nejasnosti okolo mafie a její zaměňování se sicilskou kulturou. Toho využívali samotní političtí představitelé ve svém politickému boji, jako například Viktor Emanuel Orlando. V roce 1925 si byl vědom své blížící se volební porážky a vítězství fašistické strany, která měla ve svém programu realizaci represivní politiky vůči mafii, a proto záměrně využil záměny mafie a sicilské kultury. Prohlásil, že pokud se pod pojmem mafie rozumějí takové vlastnosti jako je čestnost, spravedlnost a věrnost, pak se mafiánem prohlašuje i on sám.297 Z výpovědí bývalého člena mafie Tommasa Buscetty je zjevné, že už tehdy Viktor Emanuel Orlando přesně věděl, že mafie je formální kriminální organizací, protože byl její součástí. Za druhé to byl stát sám, který se o problém mafie intenzivně nezajímal a ignoroval zjevné důkazy její existence. To dokládá i kauza de facto prvního spolupracujícího představitele mafie Leonarda Vitala, který už v roce 1973 veřejně vystoupil se svým přiznáním se k aktivní účasti v mafii. Tehdejší společnost si však nebyla ochotna připustit existenci formální zločinecké organizace a doznané činy Leonarda Vitala považovala pouze za selhání jedince a v tomto smyslu ho i odsoudila. Vlastní existenci organizace potvrdila reakce mafie, která Vitala po jeho propuštění zavraždila.298 A za třetí to byla samotná mafie, které samozřejmě vyhovovaly šířené mýty a polopravdy, které s ní byly spojeny, protože ji to umožnilo v tichosti pokračovat ve své ekonomické i politické činnosti, a tím upevňovat a posilovat svou moc a postavení. Důsledkem spolupráce bývalých členů mafie a justice nebylo pouze potvrzení tajné centrálně řízené mafiánské organizace, ale také její první znatelné ohrožení. Po spolupráci člena Cosa Nostry Tommasa Buscetty se soudcem Giovannim Falconem v 80. letech 20. století promluvili i další členové sicilské mafie, což značně poškodilo organizační strukturu Cosa Nostry. Spolupráce s italskou justicí dále poškodila i Camorru, Sacru Coronu Unitu a další apulské mafie. Naopak se jen minimálně dotkla 297

Il Giornale di Sicilia, 28/29 luglio 1925. Citované in: DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007, s. 187. 298 FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008, s. 64.

85

Ńdranghety, která má odlišnou organizační strukturu založenou na silných rodinných vazbách. Izalský politolog Enzo Ciconte na základě této skutečnosti tvrdí, že kolumbijské drogové kartely považují v současné době za nejspolehlivější italskou mafii Ńdranghetu právě proto, že se v jejích řadách téměř

nevyskytují

spolupracovníci s justicí.299 Závěry nejnovějších výzkumů o mafii tento fakt potvrzují. Studie, vypracovaná institutem politických, ekonomických a sociálních studií EURISPES, dospěla k závěru, že obrat Ńdranghety za rok 2007 činil 43,796 miliard eur, což odpovídá 2,9 % italskému HDP. Nejvýnosnější oblastí je právě zmíněný obchod s drogami, který dosahuje hodnoty 27,240 miliard eur.300 Dlouhodobá nečinnost státních orgánů umožnila mafii průběžně rozvíjet svou ekonomickou činnost. To je jeden z důvodů, proč se v současné době hovoří o mafii jako o největší italské prosperující společnosti, jejíž obrat významně převyšuje obrat ostatních italských největších podniků. Finanční prostředky, které mafie získá z nelegální činnosti, uplatňuje v legální ekonomice, a to zejména v sektorech stavebnictví a gastronomie. Mafiánský podnik ve své činnosti navíc využívá k posílení svého postavení na legálních trzích výhrůžek a zastrašování. Tím si zajišťuje lepší výchozí podmínky a zásadně narušuje hospodářskou soutěž. Je nepochybné, že důsledky nelegálních činností se negativně projevují ve svobodě podnikání. Negativní dopad však mají i v makroekonomické oblasti. Příkladem je působení negativního vlivu mafie na HDP na obyvatele při srovnání jihu a severu země. Bylo konstatováno, že při vyloučení tohoto negativního vlivu mafie na jihu země, který představoval pro firmy ztrátu 7,5 miliard eur (2,7 % italského HDP), by byl HDP na obyvatele v obou částech Itálie srovnatelný.301 Druhou otázkou, kterou jsem se zabývala, byly využité strategie, které byly v boji proti mafii prozatím využity a jaká byla jejich efektivita při potírání mafiánské činnosti. V této souvislosti jsem ověřovala hypotézu, zda je rozhodujícím faktorem v boji proti mafii spolupráce justice s bývalými členy mafie. Úspěšný boj proti mafii však musí současně probíhat na několika frontách. Strategie boje proti mafii založené 299

CICONTE, Enzo. Storia criminale. La resistibile ascesa di mafia, ńdrangheta e camorra dallÓttocento ai giorni nostri. Soveria Mannelli: Rubbettino 2008, s. 129. 300 EURISPES.’Ndrangheta Holding – Dossier 2008 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/doc/6088870/Dossier-Eurispes-Ndrangheta-2008. 301 CENSIS, Fondazione BNC. Impresa e criminalita nel Mezzogiorno, Roma 2003 [online]. [cit.15-05-2012]. Dostupné z WWW: http://www.censis.it/10?resource_50=4721&relational_resource_51=4721&relational_resource_385=47 21&relational_resource_52=4721&relational_resource_381=4721&relational_resource_382=4721&rela tional_resource_383=4721&relational_resource_384=4721.

86

na legislativním podkladě vznikaly, až na vzácné výjimky, jako odpověď na mafiánské násilí a vraždy státních úředníků, či obchodníků, kteří stáli v první linii boje proti mafii. Efektivitu a vhodnost strategií sloužících k potírání mafiánské činnosti jsem zhodnotila na základě charakteristických rysů mafie a konfrontovala jsem je s tradičním pojetím kriminálního chování podle Beckera a jeho následovníků. Ti navrhují takové strategie, které snižují podněty k trestné činnosti obecně. Došla jsem k závěru, že tyto strategie nelze aplikovat při potírání mafiánské činnosti. Zvýšení preventivních i represivních opatření může mít sice dopad na kriminalitu jednotlivců, ale nesníží výhodu ze spolupráce, kterou přináší mafiánská organizace a ani nepodpoří rozhodnutí člena mafie stát se kajícníkem, tj. spolupracovníkem s justicí. Tyto strategie působí v případě mafie spíše naopak, tj. zvyšují výhodu setrvání v této organizaci tím, že snižují užitek ze spolupráce s justicí a na druhé straně zvyšují užitek vyplývající ze setrvání v mafii. Tato skutečnost vysvětluje, proč i přes zpřísňující se zákony namířené proti mafii a zvyšující se policejní tlak, se mafii daří dále, dá se říci úspěšně prosperovat. Jelikož v případě mafie selhaly strategie navrhované Beckerem a jeho následovníky, hledala jsem další možnosti pro vedení úspěšného boje proti mafii. Nabízela se možnost zkoumat účinnost využití spolupráce justice s bývalými členy mafie. K tomuto účelů jsem ve své práci využila teorii her a na příkladu vězňova dilematu jsem dokázala, že právě krevní pakt mezi členy mafie má podstatný význam v dlouhodobé existenci mafie a jeho vliv přesahuje rodinné vazby. Zároveň je krevní pakt mezi členy mafie nutnou podmínkou, která podporuje kooperativní chování, a proto vede k Pareto-efektivnímu stavu. Z toho vyplývá, že zaměření se na rozbití krevního paktu mezi členy mafie může vést k efektivní antimafiánské politice v podobě spolupráce mezi justicí a kolaborujícími kajícníky z řad mafie.302 Tento poznatek jsem otestovala i na statistickém souboru dat, který mi byl poskytnut italským ministerstvem spravedlnosti.

Rozbor jsem provedla pomocí statistické

metody regresní a korelační analýzy. Hypotézu o nezávislosti vzájemného vztahu mezi počtem mafiánských kajícníků a počtem osob obviněných z trestného činu organizované kriminality mafiánského typu jsem zamítla na základě výsledku hodnoty 302

Spolupráci s mafánskými kajícníky prosazoval již Giovanni Falcone, Paolo Borsellino, Pietro Grasso nebo Gian Carlo Carlo Caselli. Viz. FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008; ZINGALES, Leone Paolo Borsellino. Una vita contro la mafia, Palermo 2005; CASELLO, Gian Carlo (ed.). Dalla mafia allo stato, Torino 2005.

87

P-value.

Výsledkem je poměrně silná přímá závislost mezi výše uvedenými

proměnnými, z čehož vyplývá, že spolupráce kajícníků a justice může patřit mezi jeden z nejúčinnějších prostředků v boji proti mafii. Již zmíněná fakta a názory některých odborníků se shodují v tom, že spolupráce bývalých členů mafie s justicí má při boji proti mafii strategický význam, protože ji částečně ochromí a destabilizuje.303 Bylo by proto logické v této spolupráci dále pokračovat a podporovat ji. Namísto toho došlo na základě zákona č. 45 z 13. února 2001 k výraznému zhoršení podmínek pro spolupracující kajícníky, což snížilo jejich motivaci a ochotu ke spolupráci a naopak podpořilo jejich setrvání v řadách mafie. Explicitně to vyjádřil prokurátor pro boj s mafií Pitero Grasso výrokem: ,,Kdybych byl kriminálník, tak bych o spolupráci s justicí ani vůbec nepřemýšlel.“304 Je zjevné, že stát se úpravou zákona přiklonil na stranu mafie a potvrzuje tím i názor socioložky Alessandry Dino, že dnešní mafie je postavena na propojení mocných lidí, kteří mohou prostřednictvím legislativy a dalších nástrojů ovlivňovat průběh boje proti mafii.305 Palermský soudce Gian Carlo Caselli popisuje ze své zkušenosti postoj státu vůči mafii následovně: „Je to jako kdybychom měli kopat rozhodující penaltu v devadesáté minutě a místo toho jsme odešli do šatny“.306 Plné nezapojení státu ve stěžejních momentech do boje proti mafii pak výrazně oslabuje možný dosažitelný efekt, tedy možnou likvidaci mafie. Je možné říci, že stát v legislativní oblasti selhal a navíc dovolil mafii získat pozici, ve které má nezpochybnitelný vliv na postoj samotné společnosti k mafii. Tohoto si byl vědom již v 80. letech politik a bojovník proti mafii Dalla Chiesa, který prohlásil: ,,Pochopil jsem velmi jednoduchou, ale přesto zásadní věc: větší část mafiánské ochrany spočívá v tom, že mafie poskytuje občanům určitá privilegia, která jsou našimi občany velmi draze placené, a přitom se nejedná o nic víc než o jejich základní práva. Když jim je zabezpečíme, tak mafii sebereme moc a z jejich podřízených uděláme naše spojence.“ Mafie si je toho plně vědoma, což potvrzují i slova zatčeného mafiána Pietra Aglieriho. Ten italskému soudci Alfonsovi

303

Soudce Caselli je přesvědčen o tom, že kolaborujících bývalých členů mafie není nikdy dost. Pokud italský stát myslí boj proti mafii vážně, tak jsou to právě noví kolaboranti z řad mafie, kteří mohou pomoci odhalit a rozkrýt odpovědnost dalších subjektů, které jsou s mafií propojeny. CASELLI, Giancarlo; INGROIA,Antonio.c.d., s.134. 304 GRASSO Pietro; LODATO,Saverio (ed.). La mafia invisibile, la nuova strategia di Cosa Nostra, Milano 2001, s. 168. 305 DI MARIA, Franco (ed.). La polis manosa: comunità e crimine organizzato, Milano 2005, s. 85. 306 CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009, s. 59.

88

Sabellovi řekl: ,,Když vy přicházíte do našich škol, abyste mluvili o zákonnosti, spravedlnosti, justici, naše mládež vám naslouchá a následuje vás. Ale až se stane tato mládež dospělou a začne hledat práci, domov, ekonomickou a zdravotnickou pomoc, u koho ji najdou? U vás či u nás?“307 Významným typem strategie uplatňované proti mafii jsou iniciativy samotné společnosti narušující prostředí, ve kterém mafie do té doby úspěšně působila. První příklad, který jsem uvedla, se týkal platby výpalného. Na příkladu vězňova dilematu jsem dokázala, že pro daného podnikatele se může placení výpalného jevit jako jediné racionální rozhodnutí vedoucí k Nashově rovnováze. Rozdílně se zachoval podnikatel Libero Grassi, který v 90. letech veřejně odmítl platit výpalné a navrhoval možná řešení. Ta měla vést ke změně vnímání placení výpalného, kde by se za racionální rozhodnutí považovalo výpalné neplatit. Mafie viděla v jeho úvahách možné ohrožení, a proto byl Libero Grassi zavražděn. V jeho myšlenkách později pokračovali mladí sicilští podnikatelé, kteří založili sdružení Addiopizzo. V současné době sdružení čítá více jak 715 podnikatelských subjektů oproti 100 subjektů v roce 2006, které odmítly výpalné zaplatit a kterým může Addiopizzo zaručit všestrannou podporu.308 Výsledek vězňova dilematu se pak přibližuje k paretovsky optimálnímu řešení. V dnešní době se za běžné považuje výpalné neplatit, což dokazují polepené výlohy obchodů se samolepkou „Já výpalné neplatím“. Další významnou aktivitou vycházející ze společnosti v boji proti mafii je připomínání tématu mafie jako každodenního problému, což narušuje její poklidnou činnost a existenci. To dokazuje i příklad Roberta Saviana, kterého po celém světě proslavila jeho kniha Gomorra, kde populárně vědeckou metodou přibližoval způsob činnosti neapolské mafie. Mafie se velmi zabývá veřejným míněním a tím, jak může být ovlivněno, a proto stejně jako v totalitních režimech totalitní moc fyzicky zlikviduje kohokoli, kdo se proti ní i jen slovem veřejně postaví.309 Toto je případ i Roberta Saviana, který žije od vydání své knihy pod neustálou policejní ochranou z důvodu rozsudku smrti vyneseného nad ním mafií. Sám Roberto Saviano věří, že literární slovo je dostatečně velkým nástrojem k ohrožení existence mafie a přirovnává jeho význam ke knize Prima Leviho Je-li toto člověk, po jehož přečtení už nikdy nikdo 307

SABELLA, Alfonso. Evoluzioni di Cosa Nostra. Gnosis [online]. n. 1/2009 [cit.2012-0810]. Dostupné z WWW: http://gnosis.aisi.gov.it/gnosis/Rivista18.nsf/ServNavigE/14. 308 ADDIOPIZZO [online]. [cit. 24.8.2012]. Dostupné z WWW: http://www.addiopizzo.org/chi_siamo.asp. 309 GRASSO, Pietro. Guerra di mafia e terrorismo: i giornalisti caduti sul fronte italiano, [online]. 2008 [cit. 24.8.2012]. Dostupné z WWW: http://www.ilducato.it.

89

nemůže říct, že neexistovala Osvětim. Síla literárního slova je velká a mafie si toho je vědoma. Zpracování této diplomové práce mně umožnilo bližší a podrobnější pohled na problematiku fenoménu mafie, který jak ukazuje současné dění, není jen charakteristickým rysem Itálie, ale je problémem globálním. Činnost mafie deformuje každou společnost, ve které působí a to jak po stránce ekonomické, tak i morální. Úspěšný boj proti mafii proto musí podle mého názoru probíhat současně na dvou úrovních. Pokud stát nevykazuje razantní odhodlanost proti mafii bojovat, pak mohou nastávat situace, že občané upřednostňují mafiánskou organizaci, jako organizaci s jistou budoucností. Tím se z mafiánské organizace stává alternativa k demokratické společnosti. Ne všichni občané si tuto skutečnost a možné devastující následky uvědomují.

90

Seznam použitých zdrojů: Nevydané prameny: 

Archivio di Stato di Orvieto), Archivio Gualterio, b. 22/P55 fascicolo 10.



Archivio centrale dello Stato, Rapporto Sangiorgi, fondo Ministero degli Interni, Direzione generale di Ps, atti speciali (1898-1940), b. 1, fasc. 1.

Nevydané prameny institucionální provenience: MZV ČR – Zprávy z českého velvyslanectví v Římě:   

KRUKOVÁ, Jitka. Italská vláda učinila další krok směrem k likvidaci mafie, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:500/2010 – Rome. KRUKOVÁ, Jitka. Itálie – nový strategický plán vlády pro boj s mafií, TIC ARCHIV 2010, Č.j.:81/2010 – Rome.

Vydané písemnosti institucionální povahy: 

ADDIOPIZZO. Contro il pizzo cambia i consumi. [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://www.addiopizzo.org/.



ANBSC. 2ª Relazione sull'attività svolta. [online] 2011 cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.benisequestraticonfiscati.it/Joomla/index.php?option=com_content&v iew=article&id=677:relazione-anbsc-20112012&catid=37:relazioni&Itemid=13&Itemid=13.



CENSIS, Fondazione BNC. Impresa e criminalita nel Mezzogiorno, Roma 2003.



CSM. Il sistema giudizario italiano [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://www.csm.it/documenti%20pdf/SistemaGiudiziarioItaliano.pdf.



DIPARTIMENTO INFORMAZIONI PER LA SICUREZZA: Relazione sulla politica dell informazione per la sicurezza 2008 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.ansa.it/documents/1236688838515_relazionesicurezza2008.pdf.



EURISPES.’Ndrangheta Holding – Dossier 2008 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.scribd.com/doc/6088870/Dossier-EurispesNdrangheta-2008.



Fondazione Falcone [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné http://www.fondazionefalcone.it/a_documenti/c_pubb.htm.

91

z

WWW:



FREEDOM HOUSE. Freedom of the Press. [online]. 2009 [cit. 24.8.2012]. Dostupné z WWW: http://www.freedomhouse.org/report/freedom-press/freedompress-2009.



KAVĚNA, Martin, BURIANOVÁ, Tereza. Právní úprava ochrany svědka v rámci trestního řízení a možnosti snížení trestu výměnou za spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, Parlamentní institut, 2007, s. 14-15 [online]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20947.



ISTAT. Noi Italia. Cento statistiche per capire il paese in cui viviamo, 2012. Dostupné z WWW: http://noi-italia.istat.it/index.php?id=3.



MANNA, Adelmo; INFANTE Enrico: Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe. Itálie. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2001.



MEDIOBANCA. Le principali societá italiane, Milano 2011.



OSSIGENO. Il rapporto 2009, [online]. 2009 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.ossigenoinformazione.it/wp-content/uploads/2012/07/I_DATI_AGGI ORNATI_DI_OSSIGENO.pdf.



Parlamentní antimafiánská komise. Collaboratori e testimoni di giustizia [online]. Dostupné z WWW: http://www.camera.it/_bicamerali/leg15/commbicantimafia/documentazionetemat ica/25/schedabase.asp#Normativa.



Patrimonio dei Siciliani [online]. 2011 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z WWW: http://www.patrimoniodeisiciliani.it/il-progetto.



Principles of Federal Prosecution, U.S.Department of Justice. Dostupné z WWW: http://www.justice.gov/usao/eousa/foia_reading_room/usam/title9/27mcrm.htm#9 -27.600.



Soud v Palermu. Protokol z výslechu Tommasa Buscetty, Roma 1984, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/imgrepo/fondo_zupo/Sez._I_serie_0001_Vol_021.pdf.



Soud v Palermu, Trestní řízení proti Greco Michele, Palermo 1989, s. 1217 [online].[cit.2012-04-27] Dostupné z WWW: http://archiviopiolatorre.camera.it/imgrepo/fondo_zupo/Sez._I_serie_0004_Vol_0 08.pdf.



SENATO DELLA REPUBBLICA-CAMERA DEI DEPUTATI, XVI LEGISLATURA. Commissione parlamentare di inchiesta sul fenomeno della mafia e sulle altre associazioni criminali, anche straniere: Relazione sui costi economici della criminalita` organizzata nelle regioni dell’Italia meridionale, Roma 2010.

92



SOS Impresa. Le mani della criminalitá sulle imprese, XIII rapporto, Roma 2011.



SVIMEZ. Rapporto 2006 sulléconomia del Mezzogiorno, Mulino, Bologna 2006.



Zákon 646/1982, Legge Rognoni la Torre, § 416 bis italského trestního zákoníku, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.giustizia.it/ministero/struttura/dipartimenti/dirgen/circolari_note/alleg ati/pg_crit_maf_06.htm.



Záznam z maxiprocesu s Cosa Nostrou. [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=E_uaW0AcVtk.

Vydané prameny osobní povahy 

ARDITA, Sebastiano, Ricatto allo stato, Milano 2011.



ARLACCHI, Pino. Addio Cosa Nostra. La vita di Tommaso Buscetta, Milano 1994.



ARLACCHI, Pino. Gli uomini del disonore. La mafia siciliana nella vita del grande pentito Antonino Calderone, Milano, 1992.



ATRIA, Rita. Stralci del Diario di Rita Atria [online]. [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.ritaatria.it/Testimoni/RitaAtria/IlDiario.aspx.



BOLZONI, Attilio. Parole d'onore, Milano 2008, s. 239.



CASELLI, Gian Carlo. Le due guerre. Perché lÍtalia ha sconfitto il terrorismo e non la mafia, Milano 2009.



CALVI, Maurizio. Figure di una battaglia. Documenti e riflessioni sulla mafia dopo lássassinio di Giovanni Falcone e Paolo Borsellino, Bari 1992.



FALCONE, Giovanni; PADOVANI, Marcelle (ed.). Cose di Cosa Nostra, Milano 2008.



LODATO, Saverio. La mafia ha vinto. Intervista con Tommaso Buscetta, Milano 2007.



MAZZARELLA, Roberto. L'uomo D'onore Non Paga Il Pizzo, Roma 2009.



ZINGALES, Leone Paolo Borsellino. Una vita contro la mafia, Palermo 2005.

93

Odborná literatura 

ARLACCHI, Pino. La mafia imprenditrice. Dalla Calabria al centro dell'inferno, Milano 2010.



ARLACCHI, Pino. Mafie a její podnikání, Brno 2002.



ARMAO, Fabio. Il sistema mafia, Torino 2000.



ATKINSON, L. R. Psychologie. Praha 2003.



AXELROD, Robert. The evolution of cooperation, New York 1984.



BECCHI, Ada; REY, Guido. L économia criminale, Roma-Bari 1994.



CANOSA, Romano. Storia della criminalitá in Italia dal 1945 al oggi, Milano 1995.



CASELLI, Gian Carlo. Dalla mafia allo stato, Torino 2005.



CASELLI, Gian Carlo; INGROIA, Antonio. Ereditá scomoda, Milano 2001.



CENTORRINO, Mario. Economia assistita da mafia, Soveria Mannelli 1995.



CENTORRINO, Mario. Léconomia cattiva nel Mezzogiorno, Napoli 1997.



CENTORRINO, Mario. Léconomia mafiosa, Soveria Manneli 1986.



CENTORRINO, Mario; LA SPINA, Antonio; SIGNORINO, Guido. Il nodo gordiano. Criminalitá manosa e sviluppo nel Mezzogiorno, Bari 1999.



CICONTE, Enzo. Storia criminale. La resistibile ascesa di mafia, ńdrangheta e camorra dallÓttocento ai giorni nostri. Soveria Mannelli: Rubbettino 2008.



DÁMBROSSIO, Loris. Testimoni e collaboratori di giustizia, Padova 2002.



DEGLÍNNOCENTI, Leonardo; FALDI, Francesco. Misure alternative alla detenzione e procedimento di sorveglianza, Milano 2010.



DI FIORE, Gigi. Potere camorrista. Quattro secoli di malanapoli, Napoli 1993.



DI GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministrazione, Napoli 2009.



DI MARIA, Franco (ed.). La polis manosa: comunità e crimine organizzato, Milano 2005.



DI SIMONE Iole. Il sistema culturale manoso, Roma 2011.

94



DICKIE, John. Cosa Nostra, Bari 2007.



DINO, Alessandra (ed.). Pentiti, Roma 2006.



FALZONE, Gaetano. Storia della Mafia, Milano 1975.



FANTO, Enzo. L'Impresa a Partecipazione Mafiosa: Economia Legale Ed Economia Criminale, Bari 1999.



FORGIONE, Francesco. 'Ndrangheta: boss, luoghi e affari della mafia più potente al mondo, Milano 2008.



GIROLAMO, Ugo. Mafie, politica, publica amministraziopne, Napoli 2009.



GOMEZ, Peter; TRAVAGLIO, Marco. Inciucio, Milano 2005.



GRASSO, Piero; LODATO, Saverio (ed.). La mafia invisibile: la nuova strategia di Cosa nostra, Milano 2001.



GRATTERI, Nicola; NICASO, Antonio. La malapianta, Milano 2009.



GUARINO, Mario. Ladri di Stato. Storie di malaffare, arricchimenti illeciti e tangenti, Bari 2010.



GUARINIO, Mario. Poteri, segreti e criminalita, Bari 2004.



HESS, Henner. Mafia, le origini, la struttura, Roma, 1993.



IMPOSIMATO, Ferdinando. L'errore giudiziario. Aspetti giuridici e casi pratici, Milano 2009.



LA SPINA, Antonio. I costi dellíllegalitá. Mafia e estorsioni in Sicilia, Bologna 2008.



LA SPINA, Antonio. Mafia, legalitá debole e sviluppo del Mezzogiorno, Bologna 2005.



LAMBERTI, Amato. La camorra, Napoli 1992.



LUPO, Salvatore, Dejiny mafie od jej vzniku po súčasnost, Bratislava 2002.



LUPO, Salvatore, Che cosa é la mafia, Roma 2007.



LUPO, Salvatore. Storia della mafia: Dalle Origini Ai Giorni Nostri, Roma 2004.



MARINO, Giuseppe Carlo. Storia della mafia, Roma 1998.

95



MARSELLI, Riccardo; VANNINI, Marco. Economia della criminalità, Torino 1999.



MASSARENTI, Armando. Perché pagare le tangenti è razionale ma non vi conviene, Guanda 2012.



MINNA, Rosario. Crimini associati, norme penali e politica del diritto. Aspetti storici, culturali, evoluzione normativa, Milano 2007.



NANULA, Gaetano. La lotta alla mafia. Strumenti giuridici, strutture di coordinamento, legislazione agente, Milano 2009.



NĚMEC, Miroslav. Mafie a zločinecké gangy, Praha 2003.



NIRO, Massimo; SIGNORINI Massimiliano. Arresti domiciliari e detenzione domiciliare, Padova 2010.



PAOLI, Letizia. Fratelli di Mafia: Cosa Nostra e ‘Ndrangheta, Bologna 2000.



PELLEGRINI, Giovan Battista. Contributo allo studio dell'elemento arabo nei dialetti siciliáni, Trieste 1962.



PITRÉ, Giuseppe. Usi e costumi, credenze e pregiudizi del popolo siciliáno, vol.II., Palermo 1978.



RENDA, Francesco. Storia della mafia, Palermo 1997.



REY, Guido; BECCHI, Ada. Léconomia criminale, Roma 1994.



ROMANELLI, Rosanna. Giochi di moralitá e patto di sangue: il filo rosso delle politiche antimafia. In: VERGA, Massimiliano. Quinto seminario nazionale di sociologia del diritto, Capraia Isola 2009.



RIZZO, Domenico. Pio La Torre: una vita per la politica attraverso i documenti, Soveria Mannelli 2003.



SALES, Isaia. I preti e i mafiosi: storia dei rapporti tra mafie e Chiesa cattolica, Milano 2010.



SANTINO, Umberto. Dalla mafia alle mafie: science sociali e crimine organizzato,Soveria Mannelli 2006.



SCIARRONE, Rocco. Mafie vecchie, mafie nuove: radicamento ed espansione, Roma 2009.



SCHUMPETER, Joseph. Teoria dello sviluppo economico, 1971.

96



SILJ, Alessandro. Malpaese: criminalità, corruzione e politica nell'Italia della prima Repubblica 1943-1994, Roma 1994.



TESSITORE, Giovanni. Il nome e la cosa: quando la mafia non si chiamava mafia, Milano 2007.



TROCINO, Alessandro. Popstar della cultura, Roma 2011.



VASSALI, Giuliano. Gli ultimi scritti, Milano 2007.



VIOLANTE, Luciano; MINERVINI, Livia. I soldi della mafia: rapporto '98, Roma 1998.



ZAMAGNI, Stefano (ed.). Mercati illegali e mafie. Léconomia del crimine organizzato, Bologna 1993.

Novinové články 

BELLAVIA, Enrico. Mafia,assolto Culicchia Prego per Rita Atria. La Repubblica [online]. 1.8.2000, [cit.2012-08-24] Dostupné z WWW: http://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2000/01/08/mafiaassolt o-culicchia-prego-per-rita-atria.html.



BIANCOMI, Giovanni. Intervista a Tano Grasso, Io, professionista dell’antimafia, dico che Sciascia aveva ragione, In: Corriere della Sera, 7.1.2007 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://newrassegna.camera.it/chiosco_new/pagweb/immagineFrame.asp?comeFro m=search¤tArticle=D2P05.



DE SAINT- VICTOR, Jacques. Saviano: “La mafia prospera ovunque dove lo Stato non c’è più.” In: Le Figaro, [online], 25.11.2008, [cit.14-05-2012], Dostupné z WWW: http://www.lefigaro.fr/debats/2008/11/24/0100520081124ARTFIG00587-saviano-la-mafia-prospere-partout-o-il-n-y-a-plus-detat-.php.



FAMESE, Lavinia. Borsellino, eroe borghese in prima linea contro la mafia, in: La Repubblica, 17. červenec 2006, s. 53.



FUSANI, Claudia. Cancellieri: basta tabù, vendiamo beni confiscati alle mafie. LÚnitá [online]. 6.5.2012 [cit.24-8-2012]. Dostupné z WWW: http://www.unita.it/italia/cancellieri-basta-tabu-vendiamo-i-beni-confiscati1.408065?page=1.



GRANDI, Alfiero. La vergogna dello scudo fiscale. LÚnitá. [online]. 19.12.2010 [cit.24-8-2012]. Dostupné z WWW: http://www.fiscooggi.it/files/u27/rassegnastampa/19.12.2010_3.pdf.



GRASSI, Libero. Caro estortore. Il Giornale Sicilia, 10.1.1991. 97



GRASSO, Pietro. Guerra di mafia e terrorismo: i giornalisti caduti sul fronte italiano, 2008 [online]. Dostupné z WWW: http://www.ilducato.it.



GRASSO, Pietro. Il sistema di protezione dei collaboratori di giustizia [online]. [cit.24-8-2012]. Dostupné z WWW: http://www.csm.it/quaderni/quad_99b/qu_99_13.pdf.



CHIOCCI, Gian Marco. Saviano ha copiato Gomorra. Il Giornale [online]. 18.3.2009 [cit.24-8-2012]. Dostupné z WWW: http://www.ilgiornale.it/news/saviano-ha-copiato-gomorra.html.



JEDLIČKA, Petr. Berlusconi ustoupil, náhubkový zákon bude mírnější. Deník Referendum [online]. 23.7.2010, [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://denikreferendum.cz/clanek/4982-berlusconi-ustoupil-nahubkovy-zakonbude-mirnejsi. KAŠPAR, Josef. Italové nechtějí "náhubkový zákon". Hospodářské noviny [online]. 28.5.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-43906200-italove-nechteji-nahubkovyzakon.





KLEKNER, Radim. Itálie má "náhubkový" zákon. Šitý na míru Berlusconimu, [online]. 12.6.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=670569/.



LUNARDI, Vědunka; PIROCH, Jan. Německo podporuje boj se sicilskou mafií vydáním mapy. Český Rozhlas [online]. 23.1.2010 [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/685775.



ROMANO, Antonella. Il giurista Fiandaca: "Pagare non è reato". La Repubblica Palermo [online]. 9.1.2008 [cit.2012-08-24]. Dostupné z: http://palermo.repubblica.it/dettaglio/Il-giurista-Fiandaca:-Pagare-non-ereato/1412786.



SCIASCIA, Leonardo. Professionisti dellántimafia. In: Corriere della sera, 10 gennaio 1987 [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.italialibri.net/dossier/mafia/professionistiantimafia-2.html.



TRAVAGLIO, Marco. La lotta a Cosa nostra? Una questione di metodo, Il Fatto Quotidiano del 20 maggio 2012.



VASILE, Vincenzo. «Report» parla di mafia. Unitá [online]. 17.1.2005 [cit.201208-24]. Dostupné z WWW: http://cerca.unita.it/ARCHIVE/xml/150000/145215.xml?key=report&first=21&or derby=0.

98

Odborné časopisecké studie 

ARNONE, Marco; COLLOVA, Elio. Che fine faranno confische e sequestri. Lavoce [online]. 26.01.2006 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1958.html.



ARNONE, Marco;COLLOVÁ, Elio. Quando il padrino si riprende i beni confiscati, 20.02.2009. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1000960-351.html.



ASCH, E. S. Opinions and social pressure, in: Scientific american, Vol. 193, 1955, No. 5, s. 31-35.



BECKER, Gary Stanley. Crime and Punishment: An Economic Approach, in: Journal of Political Economy, Vol. 76, 1968, No. 2, s. 169-217.



BLOCK, Michael;HEINEKE, John. A Labour Theoretic Analysis of Criminal Choice, in: American Economic Review, Vol. 65, 1975, No. 3, s. 314-325.



CENTORRINO, Mario. La mafia conlo scudo. Lavoce [online]. 30.7.2009 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1001227.html.



CENTORRINO, Mario. Quelle politiche che non sutano la lotta alla mafia. Lavoce [online]. 10.12.2009 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.lavoce.info/articoli/pagina1001445-351.html.



MAISTO, Clorinda. Crimine organizzato a teoria dei giochi. Rassegna Economica. Vol. 71, 2008, Iss. 2, pp. 225-227.



COASE, Ronald. Economica New Series, Vol. 4, 1937, No. 16, s. 386-405.



COTTONE, Nicoletta. Grasso: darei un premio speciale a Berlusconi per la lotta alla mafia. Magistratura democratica: parole sconcertanti. Il Sole 24 ore [online]. 13.5.2012 [cit.2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.ilsole24ore.com/art/notizie/2012-05-13/grasso-darei-premio-speciale144153.shtml?uuid=Abi030bF.



DICK , Andrew. When Does Organized Crime Pay? A Transaction Cost Analysis, in: International Review of Law and Economics, Vol. 15, 1995, No. 1, s. 25-45.



DRAKE, Richard. The Aldo Moro Murder Case in Retrospect, IN: journal of Cold War Studies, Vol. 8, No. 2, Spring 2006, s. 114-125.



EHRLICH, Isaac. Participation in Legitimate Activities: An Economic Analysis: A Theoretical and Empirical Investigation, in: Journal of Political Economy, Vol. 81, 1973, No. 3, s. 521-565.

99



GOLDEN, Miriam; PICCI, Lucio. Proposal For A New Measure Of Corruption, Illustrated With Italian Data. In: Economics and Politics - Blackwell Publishing. 2005, Vol. 17, pp. 37-75.



KASH, Douglas. Hiding in Plain Sight A Peek into the Witness Security Program. In: FBI Law Enforcement Bulletin, May 2004, Vol. 73 Issue 5, p.25-32.



LA SPINA, Antonio; LO FORTE, Guido. I costi dellíllegalitá In: Rivista Economica del Mezzogiorno, XX, č.3-4, settembre-dicembre 2006, s. 509-569.



LIVIO, Pepino. Lotta alla mafia, tra circo mediatico e dati di realtà, In: Narcomafie, 10.12.2009, [online]. [cit.2012-05-10]. Dostupné z WWW: http://www.narcomafie.it/2009/12/10/lotta-alla-mafia-tra-circo-mediatico-e-datidi-realta.



PATERNOSTRO, DINO. Mafioso mi dichiaro anche io, in: La Sicilia, 17.12.2010, [online]. [cit.2012-04-27]. Dostupné z WWW: http://www.cittanuove-corleone.it/La%20Sicilia,%20Mafioso%20mi%20dichiaro %20anch%27io%2017.12.2010.pdf.



PINOTTI, Paolo. Quanto ci costa la mafia? In: ABC risparmiamo, 2012, [online]. [cit.14-05-2012]. Dostupné z WWW: http://www.abcrisparmio.it/guide/economia/quanto-ci-costa-la-mafia.



RISPOLI, Francesca. Gli anni del Silenzio. Come le mafie spariscono dai media. Una ricerca su 'Corriere' e 'Repubblica' 1993-2001, in: Problemi dell'informazione, Vol. 31, 2006, No. 1, pp. 31-35.



SABELLA, Alfonso. Evoluzioni di Cosa Nostra. Gnosis [online]. n. 1/2009 [cit.2012-08-10]. Dostupné z WWW: http://gnosis.aisi.gov.it/gnosis/Rivista18.nsf/ServNavigE/14.



SAH, Raaj Kumar. Social Osmosis and Patterns of Crime, in: The Journal of Political Economy, Vol. 99, 1991, No. 6, pp. 1272-1295.



SAVONA, Ugo Ernesto. Economia e criminalità, in: Enciclopedia delle Scienze Sociali, Istituto dell’enciclopedia Italiana Treccani,Vol. IX, 2001, pp. 92-100.



SAVONA, Ugo Ernesto. Experience, fear of crimes and attitudes of victims of crimes in Italy, in: Alvazzi del Frate Anna, Ugljesa Zvekic, Jan J.M. van Dijk (Eds.),Understanding Crime: Experiences of Crime and Crime Control, UNICRI Publ., 1993, No. 49.



STANLEY, Alessandra. Tommaso Buscetta, 71, Dies; First Italian Mafia Informer. In: New York Times; 4/6/2000, pp. 25.

100



SCHNEIDER Jane; SCHNEIDER Peter. Mafia, Antimafia, and the Plural Cultures of Sicily, in: Current Anthropology, Vol. 46, No. 4 (August/October 2005), pp. 501-520.



VYBÍRAL, Zdeněk. S konformitou to není tak jednoduché, In: Psychologie dnes, 2004, Roč. 10, č. 12, s. 32-34.

Videozáznamy 

BIAGI, Enzo. Intervista Roberto Saviano su 'Gomorra' a Rotocalco Televisivo, 22/04/07, [online]. Dostupné z WWW: http://www.rtbot.net/Rotocalco_televisivo.



BIGNARDI, Daria. Condanna a morte di Roberto Saviano. L'era glaciále, RaiDue [online]. 2009. [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=pcY3D-wXp6c.



FALCONE, Maria. Intervista a Maria Falcone. Il fatto di Enzo Biagi [online]. [cit. 24-8-2012]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=h2015ANtDe8.



FALCONE, Maria. Impegno e legalitá. [online]. 7. 3. 2009 [cit. 2012-07-10]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=4S5RAdPg_us.



PALMESANO, Enzo. Rozhovor s Enzem Palmesanem [online]. Pandora TV [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=L4MDS-beo0.



SANTORNO, Michele. A Milano la mafia c´é. Annozzero, RaiDue [online]. 25.05.2009 [cit.2012-07-10]. Dostupné z WWW: http://www.youtube.com/watch?v=em7u2AiYGDc.



SANTORO, Michele. Rozhovor s Liberem Grassim. Samarcanda Rai Tre [online]. 11. 4. 1991 [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://www.rai.tv/dl/RaiTV/programmi/media/ContentItem-96c6a23a-ca44-43bfb067-f8bde158f25c.html.



Shromáždění Enac 28. 11. 2009 [online]. 2008.11.2009 [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW: http://tg24.sky.it/tg24/politica/2009/11/28/berlusconi_strozzerei_gli_autori_dei_li bri_di_mafia.html.



ŠUSTROVÁ, Petruška; MLEJNEK, Josef. Únos Alda Mora v roce 1978 Brigád. Zaostřeno na moderní dějiny [online]. [cit. 14. 05. 2012]. Dostupné z WWW: http://www.rozhlas.cz/cro6/tipy/_zprava/unos-alda-mora-v-roce-1978--1055882.



Tisková konference po zasedání vlády 16. 4.2010 [online]. Řím. 16. 4. 2010 [cit. 2012-08-24]. Dostupné z WWW:

101

http://tg24.sky.it/tg24/politica/2010/04/16/berlusconi_mafia_famosa_per_la_piovr a_e_gomorra.html.

102

Seznam grafů

Graf 1: Roční obrat Ńdranghety (v miliardách eur) .................................................. 18 Graf 2: Srovnání italských podniků podle ročního obratu za rok 2010 (v miliardách eur) ........................................................................................................................... 24 Graf 3: Nevýnosnější ilegální aktivity Mafie, a.s. ...................................................... 24 Graf 4: Investice Mafie, a.s. do sektorů legální ekonomiky........................................ 25 Graf 5: Počet podniků na 1000 obyvatel .................................................................... 26 Graf 6: Názory podnikatelů, jak mafie ovlivňuje možnost svobodně podnikat ........... 28 Graf 7: Názory na výši ztráty způsobenou přítomností mafie ..................................... 29 Graf 8: Průběh skutečného a teoretického HDP na obyvatele..................................... 30 Graf 9: Objem zabaveného majetku ve vztahu k regionálnímu HDP .......................... 42 Graf 10: Vztah mezi zkonfiskovaným majetkem mafie a investicemi v daných regionech .................................................................................................................. 42 Graf 11: Lineární závislost počtu obviněných na počtu kajícníků .............................. 70 Graf 12: Srovnání článků v letech 1993-2001 ............................................................ 79 Graf 13: Počet novinářů, kterým bylo vyhrožováno ................................................... 82

103

Seznam tabulek Tabulka 1:Počet kolaborantů rozdělených dle jejich původu v letech 1995-2007 ....... 19 Tabulka 2: Překážky ekonomického a sociálního rozvoje jižních regionů .................. 27 Tabulka 3: Počet zatčených politiků na základě článku 416-ter trestního zákoníku .... 32 Tabulka 4: Hodnota obstaveného a zabaveného majetku mafie v letech 1992-2005 (miliony eur) ............................................................................................................. 41 Tabulka 5: Rozčlenění celkového počtu zkonfiskovaných nemovitostí ...................... 43 Tabulka 6: Příjemci zkonfiskovaného majetku .......................................................... 44 Tabulka 7: Obecná forma vězňova dilematu .............................................................. 57 Tabulka 8: Vězňovo dilema – kriminálníci ................................................................ 58 Tabulka 9: Vězňovo dilema – členové mafie ............................................................. 58 Tabulka 10: Podněty ke spolupráci mezi členy mafie a justicí obecně ....................... 60 Tabulka 11: Podněty ke spolupráci mezi členy mafie a justicí numericky .................. 61 Tabulka 12: Celkový počet osob přijatých do programu na ochranu svědků v letech 1995-2007. Rozděleno na počet kolaborantů a svědků včetně příbuzných ................. 66 Tabulka 13: Počet spolupracujících kajícníků rozdělených podle organizací.............. 68 Tabulka 14: Počet obviněných osob z trestného činu mafiánského spolčení............... 68 Tabulka 15: Test Anova ............................................................................................ 69 Tabulka 16: Model Summary .................................................................................... 69 Tabulka 17: Coefficientsa .......................................................................................... 70 Tabulka 18: Vězňovo dilema: zaplatit výpalné?......................................................... 72

104

Seznam příloh Příloha 1: Zpráva Filippa Gualteria ......................................................................... 106 Příloha 2: Oznámení trestných činů souvisejících s mafií na severu a jihu Itálie ...... 106 Příloha 3: Rozvaha Mafie, a.s. ................................................................................. 107 Příloha 4: Hospodářský výsledek Mafie, a.s. .......................................................... 107 Příloha 5: Výzkum mezi podnikateli o vlivu mafie na jejich podnikání.................... 108 Příloha 6: Makroekonomické ukazatele pro sever a jih Itálie ................................... 108 Příloha 7: HDP na obyvatele na jihu Itálie ............................................................... 109 Příloha 8: Výsledky Berlusconiho vlády v boji proti mafii....................................... 109 Příloha 9: Rozčlenění zkonfiskovaného majetku...................................................... 110 Příloha 10: K nenávidění Berlusconiho není potřeba být komunistou, stačí být čestným člověkem................................................................................................................. 110 Příloha 11: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaného nemovitého majetku ................. 111 Příloha 12: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaných podniků .................................... 111 Příloha 13: Mapa výpalného .................................................................................... 112 Příloha 14: Dopis Libera Grassiho ........................................................................... 112 Příloha 15: Palermo 2004- vylepené plakáty s hlavní myšlenkou Libera Grassiho .. 113 Příloha 16: Turistická mapa Palerma s vyznačenými obchody, které neplatí výpalné ............................................................................................................................... 113 Příloha 17: Úsečky použité při experimentu Asche .................................................. 114 Příloha 18: Samolepka, která upozorňuje, že daný obchod neplatí výpalné. ............. 114 Příloha 19: Kampaň vysvětlující důsledky výpalného. ............................................. 114

105

Přílohy Příloha 1: Zpráva Filippa Gualteria

Příloha 2: Oznámení trestných činů souvisejících s mafií na severu a jihu Itálie

Zdroj: Censis, vlastní zpracování 106

Příloha 3: Rozvaha Mafie, a.s. AKTIVA

PASIVA

Stálá aktiva Oběžná aktiva

45,96 65,64

Celkem aktiva

111,6

Vlastní kapitál Nerozdělený zisk Rezervní a jiné fondy Celkem pasiva

11,6 104,7 6,9 111,6

Zdroj: SOS Impresa Příloha 4: Hospodářský výsledek Mafie, a.s.

Hospodářský výsledek k 31.12.2010 Náklady (1)Výrobní náklady Spotřební náklady Zbraně Omamné látky Služby Úkryty Nástrahy Legální nákupy Legalizace příjmů Osobní náklady boss muži cti korupce Další náklady

Celkem náklady Zisk

Výnosy 33,40 1,94 0,25 1,69 21,05 0,10 0,10 0,80 20,05 3,51 0,60 0,51 2,40 6,90

33,4 104,7

(1)Tržby Tržby z nelegálních obchodů Obchod s drogami Nelegální přistěhovatelství a obchodování s lidmi Obchod se zbraněmi Pašování tabákových výrobků Pašování exotických zvířat Pašování léků Další obchody Tržby z poplatků Tržby z výpalného Trřby z lichvy Tržby z krádeží, loupeží a podvodů Tržby z podnikatelských aktivit Veřejné zakázky Agromafie Hazard Padělky Nepovolené stavby Tržby ecomafie Tržby z prostituce (2)Finanční výnosy

137,34 72,64 65,00

Celkem výnosy (1)+(2)

138,1

Zdroj: SOS Impresa

107

0,44 5,80 0,90 0,30 0,10 0,10 24,00 8,00 16,00 1,00 26,10 6,50 7,50 3,60 6,50 2,00 13,50 0,10 0,75

Příloha 5: Výzkum mezi podnikateli o vlivu mafie na jejich podnikání

Odhady výše tržeb

Kampánie

Apulie

Mohl bych zvýšit obrat o 5 %

9,4

12,9


13,9


Basilikáta

Kalábrie

Sicílie

Celkem

5

7,5

7,7

9

22,5

5,8

11,3

17,5

15,4

12,7

9,6

4

10

10,3

10

Mohl bych zvýšit obrat o více jak 20 %

13,5

3,9

3

3,8

7,7

7,7

Kriminalita neovlivňuje výši obratu

50,5

51,1

82,2

67,4

56,8

57,9

Celkem

100

100

100

100

100

100

Sardínie

Zdroj: Censis

Příloha 6: Makroekonomické ukazatele pro sever a jih Itálie

Zdroj: Censis

108

Příloha 7: HDP na obyvatele na jihu Itálie

Hodnoty HDP/obyvatele

Regiony

Piemonte Valle d'Aosta/Vallée d'Aoste Lombardia Liguria Bolzano/Bozen Trento Veneto Friuli-Venezia Giulia Emilia-Romagna Toscana Umbria Marche Lazio Abruzzo Molise Campania Puglia Basilicata Calabria Sicilia Sardegna Italia

108,1 133,5 126,0 105,0 135,5 121,2 115,7 110,6 121,7 110,1 92,2 102,2 118,8 81,4 79,6 63,7 66,0 73,0 65,8 68,0 79,3 100,0

Zdroj: Istat

Příloha 8: Výsledky Berlusconiho vlády v boji proti mafii Boj proti mafii

Počet policejních operací Počet zatčených Mezi 30 nejnebezpečnějšími Počet zatčených mafiánů Zabavený majetek Zkonfiskovaný majetek

květen 2008- květen 2001

procentuální rozdíl oproti minulému období

778 455 29 8.466 17.967 milionů eur 3.561 milionů eur Zdroj: http://www.governoberlusconi.it

109

16% 25% 5% 32% 341% 512%

Příloha 9: Rozčlenění zkonfiskovaného majetku Region

Ve správě ANBSC

Odevzdané Přidělené, ale neodevzdané

Vyjmuty ze správy ANBSC Celkem

5

40

0

0

5

209

592

53

38

92

Basilicata

2

8

1

0

11

Benátsko

5

71

0

7

83

12

55

2

14

83

Abruzzo Apulie

Emilia-Romagna

2

9

6

1

18

Kalábrie

384

959

141

73

1557

Kampánie

455

890

93

63

1501

Lazio

135

252

35

37

459

9

22

0

1

32

162

595

15

35

807

Marche

3

7

0

2

12

Molise

0

2

0

0

2

23

79

21

6

129

Furlansko-Julské Benátsko

Ligurie Lombardie

Piemont

10

82

0

0

92

1936

2071

480

162

4649

12

32

4

2

50

Tridentsko-Horní Adiže

0

16

0

0

16

Umbrie

0

0

0

0

0

Valle d'Aosta

0

0

0

0

0

3364

5782

851

441

10438

Sardinie Sicílie Toskánsko

Celkem

Zdroj: ANBSC

Příloha 10: K nenávidění Berlusconiho není potřeba být komunistou, stačí být čestným člověkem.

Zdroj: http://www.frascolla.org/Foto/NBD051209.asp

110

Příloha 11: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaného nemovitého majetku

Zdroj: ANBSC

Příloha 12: Teritoriální rozdělení zkonfiskovaných podniků

Zdroj: ANBSC

111

Příloha 13: Mapa výpalného

Zdroj: SOS Impresa

Příloha 14: Dopis Libera Grassiho

Zdroj: http://www.stopndrangheta.it/stopndr/art.aspx?id=901,%22Caro+estortore%22.+Reggio+Calabria+c ome+Palermo

112

Příloha 15: Palermo 2004- vylepené plakáty s hlavní myšlenkou Libera Grassiho

Zdroj: http://sicilia.inforegione.com/un-intero-popolo-che-paga-il-pizzo-e-un-popolo-senzadignita.

Příloha 16: Turistická mapa Palerma s vyznačenými obchody, které neplatí výpalné

Zdroj: http://www.addiopizzo.org/download.asp

113

Příloha 17: Úsečky použité při experimentu Asche

Zdroj: Atkinson

Příloha 18: Samolepka, která upozorňuje, že daný obchod neplatí výpalné.

Zdroj: Youtube

Příloha 19: Kampaň vysvětlující důsledky výpalného.

114

Zdroj: http://palermo.repubblica.it/cronaca/2012/02/28/foto/con_il_pizzo_chiudiamo_tutti_campagna_antir acket_a_catania-30630434/1/

Příloha 20: Nezabili jste je, jejich myšlenky žijí dál

Zdroj: http://www.omero.it/nucleus/plugins/print/print.php?itemid=1381

Příloha 21: Aktuální počet zastrašovaných novinářů dle jednotlivých regionů

Zdroj: http://www.ossigenoinformazione.it/?p=3896

115

116

Fenomén italské mafie a možnosti její likvidace

Recommend Documents