Paměť
Paměť • Funkce umožňující uchování zkušenosti, informace o okolním světě i sobě samém a o vztahu k okolnímu světu • Nemá vlastní obsah – je spojena s dalšími psychickými procesy (poznávacími či emotivně regulačními) • Zkušenost fixovaná pamětí se projevuje v chování i prožívání a modifikuje je • Na všech úrovních paměti probíhá selekce a modifikace - princip ekonomie - tendence k zachování rovnováhy a jednoznačnosti
Fáze paměťového procesu 1) Vštípení (primární předpoklad) 2) Uchování v paměti 3) Vybavení
Vštípení • Krátkodobá a dlouhodobá paměť A) Krátkodobá - Předpokladem je uvědomění si informace - Lze informaci dále zpracovávat (i somatikcy – př. třes) - Pracovní (provozní) paměť – střední kapacita i délka trvání (ukládání informací nezbytných pro další zpracování) B) Dlouhodobá (má značnou kapacitu) 1) Deklarativní paměť (sémantická a epizodická, vázána autobiograficky) 2) Nedeklarativní paměť (nesdělitelná, procedurální paměť – fixuje motorické i kognitivní dovednosti)
Způsob kódování v paměti • Verbální • Obrazový • Motorický
Uchovávání informací v paměti • Spojeno se zpevňováním a zpětnou vazbou a)Časovou posloupností a prostorovou blízkostí b)Obsahovými a významovými vazbami (spojením do jednoho smysluplného celku – efektivnější než bod a)) Transfer – lépe a více si pamatuji, když se informace podobají dřívějším (lze využít paměťových stop) Významnější informace jsou kódovány jinak než nevýznamné =) snáze se vybaví (také význaný vliv emocí)
Vybavení a reprodukce • Reprodukce je aktivní rekonstrukcí děje • Paměťový útlum – působí ztrátu schopnosti reprodukce - retroaktivní útlum (nové informace překrývají starší) - proaktivní útlum (starší vštípení znemožňuje nové) - mnoho nových informací Paměťové stopy – různá hloubka (někdy i znovupoznání) Výběrovost zapomínání – podstatný znak
Ovlivnění paměťových procesů 1) Somatickým stavem 2) Psychickým stavem 3) Vnějšími okolnostmi (noc a den, atmosféra, roční období, skupinové faktory atp.) 4) Vlastností informací určených k zapamatování
Vztah paměti a poznávacích procesů • Zapamatování i vybavení je usnadněno porozuměním • Rozhodující je i kvantita informací Mechanická paměť (bez porozumění smyslu, kvantitativně náročnější – jde o více celků) Logická paměť (přispívá k zakódování a usnadňuje i reprodukci)
Vztah paměti k potřebám, motivaci a emočnímu ladění • Pamatuji si příjemné, podstatné a uspokojující potřeby) Bezděčná, spontánní a neúmyslná paměť Záměrná, volně regulovaná paměť
Poruchy paměti • Amnézie (úrazy, otravy, alkohol, trauma, tabu, stařecká demence) - většinou se ztrácí pouze nový úsek, starší informace zůstávají • Hypermnézie (neustále se vrací vzpomínky, často velice silně a nepříjemně)
Neracionální poznávání, empatie
Empatie • Schopnost vžít se do cítění druhých – tj. do jejich duševního stavu • Je třeba bezprostřední komunikace s druhým • Schopnost číst a vycítit emoce
Obecné rysy empatie 1) V empatickém poznávání se musí účastnit především emoce -Prostřednictvím vžívání se ve vlastním vědomí vybavují obdobné pocity, jaké zažívá druhý člověk -Vžívání = empatie, když jsme schopni tento zážitek zpracovat -Obsahy zpravidla nejsou sdělitelné -Obsahy nejsou většinou ani racionální
Obecné rysy empatie II. 2) Předpokladem empatie je komunikace v širším smyslu = veškerá výměna všech signálů •Komunikační signály musí mít společný kód, aby je oba chápali stejným způsobem •Empatie – nutný bezprostřední kontakt, nejlépe všemi smysly •Usnadňuje ji znalost druhého partnera
Obecné rysy empatie III. 3) Empatické poznávání je energeticky dosti náročné =) je časově limitováno -Na prožívání druhého se nelze dlouhodobě soustředit -Vyčerpávající je i náboj přeneseného prožitku =) ekonomizace kognitivním zpracováním
Smysl empatie • Lze dosáhnout pochopení a porozumění druhým • Lze anticipovat budoucí jednání druhých • Empatii velice ovlivňuje systém rolí a norem a jeho znalost Racionální přístup spíše překáží Empatické poznávání ruší a zkresluje běžný mechanismus projekce Empatie hraje zásadní roli při psychoterapii Vztah empatie a altruismu
Já – integrující složka osobnosti
Já • Specifický rys osobnosti, který určuje: a)Identitu člověka a její kontinuitu v čase b)Základní vztažný rámec, který zpracovává a sjednocuje veškerou zkušenost – centrum integrace a koordinace všech psychických projevů
Dvě kategorie „já“ 1) Subjekt – aktivní činitel projevující se v: a) Selekci a zpracování akceptovaných informací b) Rozhodování a regulaci chování
2) Objekt – receptivní složka (prezentuje se jako obraz sebe sama) - obtížné obě kategorie oddělovat
Já • -
Tělesné „já“ Vnímáme se Známe hranice „já“ Tělové schéma Významná součást sebepojetí - Důležité, aby bylo tělesné „já“ přijato (chemoterapie, amputace, ochrnutí, modelky, barva pleti atp.)
• Psychické „já“ - Souhrn individuálně typických duševních procesů a vlastností a) Receptivně kognitivní dimenze - Uvědomění si pocitů, myšlenek, postojů a projevů chování 1) Pocitové schéma vlastního já – jak vnímáme své pocity a prožívá existenci 2) Kognitivní schéma vlastního já – rozumové zpracování všech informací včetně chování b) Integrující a regulační dimenze – regulační chování
Sociální dimenze „já“ • tj. sociální identita • Sebepojetí – vyplývá ze sociální interakce • Členství v různých skupinách – role =) chování na základě stereotypů Jedinec si uvědomuje názory a postoje ostatních lidí =) dává nám to určité hodnoty a poskytuje zpětnou vazbu Sociální role – součást sebepojetí Identita = souhrn všech sociálních rolí jedince + míra prestiže Jednotlivé role jsou integrovány do celkového sebepojetí = obraz vlastního „já“
Základní rysy sebepojetí • Sebepojetí = komplexní obraz „já“ =) vyplývá různá úroveň oceňování (sebehodnocení) • Specifickou roli hraje ochota a schopnost respektovat významné společenské normy • Svědomí – důležitá autoregulační funkce a spojení se systémem osobních hodnot • Hodnocení je možné na základě srovnání sebe sama s někým jiným
Základní rysy sebepojetí II. • Ideální „já“ – stimuluje k dosažení určité identity =)prostřednictvím aktivizace a koordinace žádoucího chování • Sebeláska – citový vztah k sobě samému - Je vyjádřena mírou sebeakceptace - Časová kontinuita sebepojetí – „já“ zahrnuje minulost, aktuální stav i anticipaci budoucího sebepojetí
Základní rysy sebepojetí III • „Já“ a okolní svět - člověk si vytváří kognitivní schéma „já“, ale také kognitivní schéma okolního světa • Kognitivní funkce jsou přizpůsobeny, aby sloužily potřebám člověka • „Já“ může být i aktivní činitel =) pocit vlastní moci (někdy i dominantní složka)
Vývoj sebepojetí • Člověk se s pocitem vlastního „já“ nerodí – tvorba v průběhu vývoje • Kojenecký věk - pozvolná tvorba vědomí, uvědomění si hranic vlastního těla (zpomalení př. u obrny atp.) • Batolecí věk – mnoho vývojových změn =) velmi rychlý rozvoj sebepojetí („já“ = nejenom tělesné schéma, ale i možnost samostatné a nezávislé aktivity) - Sebeprosazování – často až charakter negativismu, vlastní jméno
Vývoj sebepojetí II. • Značná část sebepojetí souvisí s působením rodiny = sociální faktory • Dítě se učí určitému řádu světa a normám, které platí pro všechny =) sebepojetí nabývá i charakteru sebehodnocení • Normy – zajišťují určitou autonomii a vymezují oblast, ve které se může projevit svobodná vůle dítěte • Důležitá je akceptace rodinou • Dítě získává různé role =) tvoří jeho identitu • Zatím role bezvýhradně přijímá • Tvorba pocitu viny – jedno z hlavních kritérií sebehodnocení
Vývoj sebepojetí III. • Předškolní věk - Plně vázáno na názory dospělých - Symbolická sociální kritéria (připisuje si různé vlastnosti) • Školní věk - Pozitivní hodnocení na základě osobního výkonu - Identita je definována i příslušností k určité sociální skupině ( a v ní důležitý status) - Pořád je identita vymezena hlavně názory a hodnocením dospělých autorit
Vývoj sebepojetí IV. • Dospívání - Zásadní proměna sebepojetí - Vnější stylizace vyjadřuje sociální identitu a příslušnost k dané vrstevnické skupině - Mění se identifikace s rodinou - Schopnost uvažovat hypoteticky (rozvoj kognitivních funkcí) - Schopnost uvažovat o vlastní identitě a o sobě samém - Nejistota na úrovni referenčního rámce (tj. v hodnocení vlastní bytosti) - Hledání nových kritérií sebehodnocení a vytvoření si trvalé vlastní identity • Dospělost - Dosažena určitá identita - Stabilizace - Proměny ve vztahovém životě – nutnost vzdání se části vlastní identity
