Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu Cejl 48/50, 602 00 Brno, tel./fax 545 210 393,
[email protected], IČ 67010041 Krajský úřad Jihomoravského kraje prostřednictvím Městského úřadu Pohořelice Odboru územního plánování a stavební řád Vídeňská 699 691 23 Pohořelice
[email protected] E-mail se zaručeným elektronickým podpisem
27. 06. 2011
Odvolání proti vydání územního rozhodnutí k umístění stavby „R52, stavba 5204 Pohořelice – Ivaň, SSÚRS Pohořelice“ – k č.j.: MUPOD21176/2011 ze dne 24. 5. 2011 Městský řad Pohořelice (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 24. 6. 2011 pod č. j.: MUPOD21176/2011 územní rozhodnutí se 103 stavebními objekty a s 28 podmínkami v rozsahu 30 stran, kterým umístil stavbu „R52, stavba 5204 Pohřelice – Ivaň, SSÚRS Pohořelice“. Rozhodnutí bylo na úřední desce stavebního úřadu zveřejněno vyvěšením dne 26. 5. 2011 a doručeno dne 10. 6. 2011, poslední lhůta pro podání odvolání je dnes v pondělí 27. 6. 2011. Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu (dále jen „Děti Země“ či „odvolatel“) jako účastník předmětného územního řízení podaly k umístění stavby své vyjádření dne 10. 1. 2011 (elektronicky). Děti Země z důvodu níže uvedených proti tomuto územnímu rozhodnutí podávají dle § 81 odst. 1 ve spojení s § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen správní řád) toto
odvolání a žádají, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím orgánem dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušeno a vráceno k novému rozhodnutí, neboť územního rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 3, § 50 odst. 3 a odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu. Současně Děti Země žádají, aby byl nadřízeným orgánem (MŽP) v rámci odvolacího řízení přezkoumán obsah namítaného stanoviska EIA.
Odůvodnění: 1) Nesoulad záměru se ZÚR JmK, resp. s ÚP VÚC Zásadní námitkou proti umístění předmětné stavby do plánované lokality je nesoulad s územně plánovací dokumentací dle ustanovení § 90 písm. a) stavebního zákona. Pokud není dán soulad s územně plánovací dokumentací, nelze územní rozhodnutí vydat (viz ustanovení § 92 odst. 2 stavebního zákona) a stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. Územně plánovací dokumentace je dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. n) stavebního zákona tvořena zásadami územního rozvoje, územními plány a regulačními plány. Politika územního rozvoje není územně plánovací dokumentací, nýbrž nástrojem územního plánování (viz název hlavy III stavebního zákona). Proto nelze územní rozhodnutí vydat na základě souladu s Politikou územního rozvoje, ale je zapotřebí zkoumat soulad se zásadami územního rozvoje a územními plány obcí. Z výše uvedeného vyplývá, že územně plánovací dokumentace je dána hierarchickou strukturou, která je tvořena Zásadami územního rozvoje (popř. platné ÚP VÚC) a územními plány obcí, popř. regulačními plány. Územní plány obcí přitom musí být v souladu se zásadami územního rozvoje (viz ustanovení § 54 odst. 5 stavebního zákona). Hierarchie územního plánování rovněž určuje, co si mohou kraje a obce ve svých územních plánech vymezit. V případě krajů jde o záměry nadmístního významu (které následně obec převezme do svého územního plánu) a v případě obcí se jedná výlučně o záměry místního významu. Krajské územní plány, popř. „dosluhující“ územní plány vyšších územních celků, zde jednoznačně plní sjednocující funkci směrem k územním plánům obcí, neboť určují, která nadmístní záměry, např. rychlostní 1
silnice, se v nich objeví a které ne (a v jaké variant). Pokud by tomu tak nebylo, každá obec by mohla mít koridor silnice vymezen zcela v jiné podobě nebo by tento mohl zcela absentovat, a proto je tento přístup nutné zcela odmítnout. Skutečnost, že nelze umísťovat záměr nadmístního významu do území jen na základě územních plánů obcí, jednoznačně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2009 – 185 ze dne 23. září 2009. Pod bodem 65 je v citovaném rozsudku uvedeno: „…Vymezení těchto ploch nadmístního významu je pro pořizování územních plánů obcí závazné ve dvojím smyslu: pozitivním a negativním. V pozitivním smyslu jsou nadřazenou územně plánovací dokumentací vymezené rozvojové plochy nadmístního významu pro územní plány obcí závazné tak, že obec je povinna tyto rozvojové plochy vymezené v nadřazené dokumentaci respektovat a vymezit je i ve svém územním plánu. V negativním smyslu jsou závazné tak, že obec ve svém územním plánu nemůže vymezit rozvojové plochy nadmístního významu, které v nadřazené územně plánovací dokumentaci obsaženy nejsou. Obec je však oprávněna vymezit ve svém územním plánu rozvojové plochy místního významu volně dle svého uvážení. Tento závěr plyne ze samotné povahy a hierarchie územního plánování.“ Stavební úřad v rozhodnutí nepopisuje, na základě jaké úvahy došel k tvrzení, že se jedná o záměr místního charakteru (str. 14 napadeného rozhodnutí). Proto je vydané územní rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dle názoru odvolatele je předmět územního řízení zcela jistě záměrem nadmístního významu, neboť je velice úzce spojen s rychlostní silnicí R52, bez které zcela postrádá smysl a je tedy na ní existenčně závislý, a to i přesto, že jej lze zdánlivě provozovat samostatně. Ačkoli stavební úřad uvádí, že část rychlostní silnice R52 již v současné době existuje (úsek Brno – Pohořelice), z předpokládané polohy záměru je patrné, že záměr je umísťován ve vztahu k celé zamýšlené rychlostní silnici R52, tedy Brno – Mikulov, a nikoliv pouze Brno – Pohořelice. Je na místě se domnívat, že pokud by příslušné orgány od plánování trasy R52 Pohořelice – Mikulov/st. hranice ČR zcela upustily, pak by předmětný záměr byl pravděpodobně umísťován do zcela jiné lokality, anebo popř. nebyl umísťován vůbec. Právě ze závislosti záměru SSÚSR na hlavním záměru (R52), který je záměrem nadmístního významu, lze odvodit jeho nadmístní charakter. Jenomže samotný záměr SSÚRS ani hlavní záměr R52 nejsou vymezeny v žádné platné nadřazené územně plánovací dokumentaci, neboť ZÚR JMK nebyly do dnešního dne schváleny a žádné platné ÚP VÚC pro danou oblast neexistuje. ÚP VÚC Břeclavska schválený usnesením Zastupitelstva Jihomoravského kraje dne 9. 11. 2006, jehož součástí byl i koridor rychlostní komunikace R52, byl dne 25. 11. 2009 rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ao 1/2007 zrušen, a to kvůli neposouzení možných variant silničního spojení Brna a Vídně. Protože jediná platná nadřazená územně plánovací dokumentace týkající se stavby R52 byla soudem zrušena, nemá již záměr stavby „Rychlostní silnice R52, stavba 5204 Pohořelice - Ivaň, SSÚRS Pohořelice“ oporu v územně plánovací dokumentaci, což je jednou ze základních podmínek pro vydání územního rozhodnutí. O ÚP Pohořelic, které záměr SSÚRS obsahuje, se opírat nelze, neboť tento záměr (vč. záměru R52) v něm vymezený nemá zákonnou oporu a v současnosti je napaden u Nejvyššího správního soudu. Pouze krajský územní plán (Zásady územního rozvoje) může s konečnou platností rozhodnout o vedení koridoru rychlostní silnice R52 (resp. spojení Brna s Vídní). Právě krajský územní plán zde hraje roli sjednocovacího prvku pro územní plány obcí a může ukončit současný chaotický stav, kdy si každá obec na trase plánované R52 v podstatě sama (nezákonně) rozhoduje o zanesení či nezanesení tohoto záměru do svého územního plánu. I proto je naprosto logické, aby v územním řízení bylo pokračováno až po schválení Zásad územního rozvoje. Jak vyplývá z ustanovení § 92 odst. 2 stavebního zákona, jestliže záměr žadatele není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 stavebního zákona, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne. Dikce zákona je naprosto jasná, stavební úřad tedy nemá jinou možnost než zmiňovanou žádost o územní rozhodnutí zamítnout pro nesoulad záměru s územně plánovací dokumentací. Co se týče PÚR a její aplikace je nutno poznamenat, že PÚR je velice obecným dokumentem (koncepcí), který ve svém příliš velkém měřítku nemůže přesně vymezovat trasování určité komunikace ani přesně umístit jiné záměry. Toto je úkolem územně plánovací dokumentace (konkrétně Zásad územního rozvoje), která má Politiku územního rozvoje dále rozpracovat a rovněž vyhodnotit možná variantní řešení. Pokud by tomu tak nebylo, pak by zpracování územně plánovací dokumentace (v tomto případě ZÚR) ztrácelo svůj význam. Stavební úřad vůbec nevzal v potaz hierarchii územního plánování, ze které jasně vyplývá, že úkolem ZÚR je PÚR dále rozpracovat, prověřit a vyhodnotit možné varianty jednotlivých záměrů i s ohledem na životní prostředí a veřejné zdraví. Skutečnost, že nelze automaticky přebírat záměry v PÚR uvedené do ZÚR (a tím méně do územních plánů obcí) potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 18. listopadu 2009 sp. zn. 9 Ao 3/2009, kde uvedl, že: „Závaznost v Politice obecně vyjádřených záměrů pro pořizování, a vydávání zásad územního rozvoje, územních a regulačních plánů a pro rozhodování v území ovšem neznamená a ani znamenat nemůže, že by kraje při pořizování zásad územního rozvoje automaticky převzaly do svých plánů realizaci v Politice obsažených záměrů, a to bez dalšího hodnocení jejich dopadů či zvažování možných variant. Takový postup by byl v rozporu se zvláštními právními předpisy jako je zákon č. 100/2001 Sb., 2
o posuzování vlivů na životní prostředí, nebo zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, případně zmíněná SEA směrnice komunitárního práva. Závaznost obecně formulovaných záměrů Politiky pro územně plánovací dokumentaci je nutno vyložit jako závaznost příslušných územních orgánů převzít do územně plánovací dokumentace vládou České republiky schválený koncepční záměr územního rozvoje na celostátní či mezinárodní úrovni, nikoli faktickou realizací tohoto záměru. Pokud by obecné záměry vyjádřené v Politice samy o sobě, bez ohledu na jejich obsahové vymezení znamenaly pro příslušné územní orgány povinnost automatické realizace, postrádal by způsob, jakým je ve stavebním zákoně upraven proces schvalováni zásad územního rozvoje, územního plánu či regulačního plánu, smysl.“ S posledně uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným v usnesení sp. zn. 9 Ao 3/2009 se následně plně ztotožnil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 2. listopadu 2010, sp. zn. Pl. ÚS 5/10. V bodě 13. zmiňovaného usnesení Ústavní soud ČR uvedl, že:
Z uvedeného plyne, že i když stavební zákon výslovně uvádí, že PÚR je závazná (pro pořizování ZÚR, územních plánů i pro rozhodování v území), tak „ve skutečnosti“ takto závazná není a ani být nemůže, protože je příliš obecná. Nic na tom podle ÚS nemění ani to, že PÚR vymezuje koridory dopravních staveb. Tento výklad znamená, že obsah PÚR nemůže být v žádném případě rozhodujícím argumentem pro vymezení trasy jakékoliv dálnice či rychlostní silnice nadmístního významu v ZÚR a nelze tak podle něj ani vydávat územní rozhodnutí. Veškeré námitky, týkající se vlivů na životní prostředí, chráněná území, požadavku na posouzení variant atd. musejí být řešeny na úrovni ZÚR a nelze je odmítnout s tím, že „PÚR rozhodla“. Proto je argumentace stavebního úřadu, ohledně přímé aplikace PÚR, naprosto mylná. Nad rámec výše uvedené argumentace odvolatel dodává, že argumentace pomocí přímé aplikace PÚR 2008 je zcela scestná ještě i z jiného důvodu. Existence záměru silnice R52 v PÚR je založena na již zrušeném ÚP VÚC Břeclavsko. Tím, že stavební úřad na PÚR odkazuje, pouze potvrzuje svou nekompetentnost, když řádně nezjistil skutkový stav věci, protože řádně neprostudoval ani jím zmiňovaný dokument. PÚR 2008 totiž v části Důvodová zpráva na str. 102 stanoví, že: „V návrhu PÚR ČR 2008 jsou uvedeny některé rozvojové záměry, kterých se týká usnesení vlády ČR 1064/2007. Jedná se o odst. (106) řešení rychlostní silnice R52, odst. (99) týkající se rychlostního silničního okruhu SOP, odst. (98) týkající se výstavby dálnice D3 ve Středočeském kraji a odst. (109) týkající se výstavby rychlostní silnice R55 v úseku 3
Otrokovice – Rohatec. Výše uvedené usnesení vlády ukládá pro každý rozvojový záměr prověření a vyhodnocení variantních řešení, která mohou znamenat změny v PÚR ČR 2008. Avšak až do výsledků vyhodnocení variant, vyplývajících z tohoto usnesení vlády, je nutno v PÚR ČR 2008 zachovat ta řešení, která jsou stanovena v jiných platných dokumentech (např. u R52 – ÚPN VÚC Břeclavsko).“ Jenomže vyhodnocení variant, jak předpokládá samotná PÚR, dosud neproběhlo a dokument s názvem ÚPN VÚC Břeclavsko byl v listopadu roku 2009 zrušen Nejvyšším správním soudem (stal se neplatným), a proto se v případě záměru silnice R52 nelze až do řádného vyhodnocení variant silničního spojení Brna a Vídně PÚR řídit. S ohledem na výše uvedené odvolatel setrvává na stanovisku, že stavební úřad zásadně pochybil, když žádost investora nezamítl z důvodu nesouladu záměru s územně plánovací dokumentací, jak mu přikazuje ustanovení § 92 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 90 písm. a) stavebního zákona.
2) Chybějící porovnání variant silničního spojení Brna s Vídní V souvislosti s výše řečeným odvolatel upozorňuje, že celý záměr R52 (včetně jeho souvisejících staveb) je stižen zásadní právní vadou, a sice že do dnešního dne nedošlo k posouzení variant možného silničního spojení Brna s Vídní, jak jej požaduje zákon č. 100/2000 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a směrnice Evropského parlamentu a Rady o hodnocení účinků určitých plánů a programů na životní prostředí č. 2001/42/EC (tzv. SEA směrnice). Tento argument účastníků řízení byl potvrzen hned několika nezávislými státními institucemi, a sice Nejvyšším správním soudem1 (což vedlo ke zrušení ÚP VÚC Břeclavska), veřejným ochráncem práv a závěrem Nejvyššího kontrolního úřadu. Z tohoto důvodu nelze pokračovat v prosazování záměru, u kterého nedošlo k posouzení variant (v procesu SEA). Pro doplnění odvolatel uvádí, že porovnání variant v procesu SEA předpokládá mj. účast veřejnosti (tedy možnost veřejnosti vyjádřit se k pořizované dokumentaci, studiím, atd.) a je zakončeno stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Tento proces měl proběhnout v rámci pořizování ÚP VÚC Břeclavsko, leč neproběhl, což bylo mj. důvodem jeho zrušení Nejvyšším správním soudem v listopadu 2009. Podobně tento proces by měl proběhnout v rámci pořízení ZÚR JMK, i proto je nutné počkat na jejich schválení. I s ohledem na výše uvedené odvolatel trvá na tom, že do dnešního dne nebyly řádně posouzeny varianty silničního spojení Brna s Vídní, přestože tato povinnost vyplývá z českých i evropských právních předpisů (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí). Očekává se, že tento zákonný předpoklad bude naplněn v právě připravovaných zásadách územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen „ZÚR JMK“). Teprve na základě tohoto dokumentu je možné rozhodovat o umístění dopravních staveb nadmístního významu do území.
3) Neodůvodněná doba platnosti územního rozhodnutí Odvolatel dále shledává jako zjevně nepřiměřenou podmínku rozhodnutí č. 28, která stanoví platnost vydaného územního rozhodnutí na 5 let. Stavební úřad vůbec neodůvodnil, proč v tomto případě stanovil dobu platnosti delší (2,5 násobek klasické doby platnosti), ač tak v souladu s ust. § 93 odst. 1 stavebního zákona učinit měl.
4) Nezákonnost a vypršení doby platnosti stanovisko EIA k záměru rychlostní silnice R52 Konečně odvolatel upozorňuje i na skutečnost, že stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru „Rychlostní silnice R52 Pohořelice – Mikulov (Drasenhofen)“ na životní prostředí (stanovisko EIA) je nezákonné, a to především z následujících důvodů: a) Rozpor stanoviska EIA se stanoviskem MŽP k návrhu koncepce rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010 a s usnesením vlády ČR č. 741/99 „k návrhu rozvoje dopravních sítí v České republice do roku 2010“. b) Rozpor stanoviska EIA s požadavkem posouzení variant řešení dálničního spojení Brno – Vídeň (chybějící SEA, která má procesu EIA předcházet). c) Rozpor postupu MŽP s právní úpravou „mezistátního posuzování“ vlivů na životní prostředí.
4
d) MŽP vydalo souhlasné stanovisko k záměru přesto, že již současné zatížení životního prostředí v území dotčeném záměrem přesahuje míru únosného zatížení a přestože v procesu předcházejícím vydání záměru nebyl dostatečně zohledněn stav životního prostředí v tomto území a možností kumulativních vlivů záměru (nedostatečné zohlednění stavu životního prostředí v dotčeném území a přímých vlivů záměru, neostatečné posouzení a nezohlednění možností kumulace vlivů záměru s vlivy jiných záměrů). e) Stanovisko EIA nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. f) Nedostatečné vypořádání připomínek uplatněných v rámci procesu posuzování vlivů záměru na životní prostředí. Argumentace k nezákonnosti stanoviska EIA je podrobně rozebrána v „Podnětu k přezkumu stanoviska Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru „Rychlostní silnice R52 Pohořelice – Mikulov (Drasenhofen)“ na životní prostředí“ ze dne 12. 6. 2007, které na MŽP zaslal další účastník územního řízení – EPS. Nezákonný stav stanoviska EIA může být zhojen pouze tak, že nejprve dojde k řádnému hodnocení záměru v procesu SEA včetně porovnání možných variant řešení a teprve následně bude zahájen nový proces EIA s vybranou variantou dle závěrů procesu SEA. Přitom vše musí proběhnout jak v souladu s českou právní úpravou, tj. zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, tak i v souladu s evropským právem, tj. zejména směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí a směrnicí Rady 85/337/EHS, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí. Ohledně vypršení doby platnosti stanoviska EIA odvolatel doplňuje, že předmětná žádost o územní rozhodnutí uvedená v předmětu výroku územního rozhodnutí je datována ke dni 10. 5. 2010. Předmětné stanovisko EIA ze dne 13. 5. 2005 mělo vzhledem k ust. § 10 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění platném k datu vydání stanoviska, stanovenou platnost na dva roky ode dne jeho vydání. Pro předmětnou stavbu tedy platnost stanoviska EIA vypršela dne 13. 5. 2007 a je zapotřebí provedení nového procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), avšak až po uskutečnění procesu SEA, ve kterém by mělo dojít k porovnání možných variant řešení silničního spojení Brna s Vídní.
RNDr. Miroslav Patrik vedoucí výboru klubu
Tento dopis byl zaslán e-mailem z adresy
[email protected] a podepsán elektronickým podpisem dle zákona č. 227/2000 Sb. (v souladu např. s § 37 odst. 4 správního řádu, § 37 odst. 2 soudního řádu správního apod.). Kvalifikovaný certifikát sériové číslo 1172343 vydala Certifikační autorita PostSignum Qualified CA 2 (ověření osobních certifikátů na http://www2.postsignum.cz/icz_szng_pcu/certSearch). Doručení této podepsané zprávy potvrďte prosím neprodleně v souladu s § 2 odst. 5 vyhlášky č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách. 5
