Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Červen 2014 (36) Duch svatý
Není náhodou. Že svátek svatého Ducha – Letnice, se stal narozeninami církve. V den Letnic, v den seslání Ducha svatého, dochází k veliké proměně apoštolů. On totiž Duch svatý není neurčitá síla, beztvarý přízrak, ale v den Letnic přijímá viditelnou podobu ve věřícím společenství církve. Nelze totiž mluvit o Duchu svatém a vynechat církev. Z toho důvodu i ve vyznání víry jednou větou říkáme: Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou…. Prostě o Duchu svatém můžeme hovořit jako – o Bohu působícím v církvi. A díky této skutečnosti se církev, i přes všechny naše slabosti, stává nositelkou Božích darů lidem. Říká se, že v době francouzké revoluce revolucionáři obklíčili karmelitánský klášter. V tomto klášteře žila bázlivá sestra Blanka. A ta s bázní pozorovala co se děje. Hbitě se vysmekla a utekla, ale ne daleko. Navzdory strachu chtěla pozorovat, co se bude dít s jejími spolusestrami. Viděla, jak je revolucionáři zatýkají, a jak je táhnou na vyvýšené místo – na popraviště. Sestry, jedna za druhou, vystupovaly k popravišti a při tom začaly zpívat hymnus k Duchu svatému: a v té chvíli byly sestrám stínány hlavy. Všechny sestry byly dříve popraveny, než stačily celý hymnus dozpívat. Zbývala ještě jedna nedozpívaná sloka. V tu chvíli se bázlivá Blanka rozběhla, běžela k popravišti a nahlas dozpívala poslední verš. Po zaznění posledních slov: “V smrti dodej útěchu a v radost věčnou nám vjít.“ Se její hlava skoulela z popraviště. A tak vidíme, že stejně jako v době apoštolů, či v době francouzské revoluce a nebo i dnes – je Duch svatý zdrojem síly a moudrosti. A i dnes Duch svatý v církvi působí. Působí ve svátostech. A tak křestní voda činí v duši člověka nesmazatelné znamení křesťana. Díky Duchu svatému ve svátosti smíření docházíme odpuštění a klidu svědomí. Díky působení Ducha svatého se chléb a víno stává Tělem Kristovým a my tak můžeme být vnitřně spojeni s Kristem. Díky působení Ducha svatého jsou nemocní očištěni a posíleni svátosti nemocných. Díky působení Ducha svatého je láska manželů posvěcena a kněží mohou lidem rozdávat dary Boží milosti – ke spáse našich duší. Díky Duchu svatému můžeme žít ze síly a zž moudrosti Božího slova, můžeme být vnímaví k věcem Božím a naše srdce se může stát ušlechtilejším. Tak tedy vidíme, a i stále zakoušíme, že Bůh – Duch svatý je spojen se svou církví a církev je tak stále nositelkou Božích darů. Bohu díky za to. (P. Petr Koutský)
HISTORIE FARNOSTI
KAPLE SVATÉHO ANTONÍNA PADUÁNSKÉHO - ROZSEDLY V rámci našeho putování po drobných církevních památkách Horaţďovicka se dnes poprvé zatouláme do nejvzdálenějších míst našeho farního obvodu – do farnosti ţihobecké. Prvním místem této farnosti, do něhoţ zamíří naše poutnické kroky, bude klasická ves šumavského Podlesí – Rozsedly. Ta se nachází skryta mezi okolními vrcholky šumavských kopců na soutoku Nezdického (ten sem míří od nedalekého poutního místa Strašín) a Šimanovského (jehoţ vody sem stékají s úbočí Sedla – spojeného s dávnou keltskou minulostí) potoka. Minulost námi navštívené obce přímo souvisí s existencí premonstrátského kláštera v bavorském Windbergu. Konvent ve Windbergu (nedaleko Regensburgu) vznikl krátce po roce 1140. Muţem, který stál za zaloţením zmiňovaného kláštera, byl Albrecht I. z Bogenu, tedy příslušník rodu, který tehdy drţel území části Sušicka. Jiţ patrně někdy po roce 1158, ale zcela jistě před rokem 1174 věnovali páni z Bogenu ves Albrechtsried (dnešní Albrechtice) svému rodovému klášteru ve Windbergu. Premonstráti posléze zbudovali v okolí Albrechtic vlastní újezd, který z Albrechtic (místní kostel svatého Petra a Pavla vysvěcen roku 1179). K roku 1233 se datuje velmi zajímavá zpráva, ţe fara v nedaleké Sušici je pod patronátem albrechtických premonstrátů. Roku 1247 páni z Bogenu vymírají (velmi zajímavě působí fakt, ţe ačkoliv páni z Bogenu patřili svého času mezi významnou bavorskou šlechtu, vţdy povaţovali Sušicko za nedílnou část českých zemí), střídají je Wittelsbachové. Ti však zpochybňují Sušicko jako české území, není tedy divu, ţe roku 1257 Přemysl II. Otakar připojil Sušicko k zemím Koruny české. Ale vraťme se do Rozsedel. Ty jsou poprvé zmíněny v urbáři windbergského kláštera, coţ znamená, ţe byly ve správě albrechtických premonstrátů. Po konci vlády Wittelsbachů se neudrţela ani moc premonstrátů, a území jejich bývalého újezda připadlo okolním šlechticům. Co se Rozsedel týče, tak k roku 1400 je zmíněn jakýsi Mikeš, řečený Ocásek z Rozsedel, coţ by mohlo znamenat existenci drobného panského sídla. Rozsedly se posléze staly součástí statku Strádal, a po roce 1710 jsou Rozsedly chápány jako součást lambergovských pošumavských dominií. Kaple svatého Antonína v Rozsedlích patří mezi nejmladší církevní stavby našeho regionu. Poté, co původní kapli zničila povodeň, vybudovali místní občané novou svatyni na legendami opředeném návrší Hůrka nad vsí, daleko od potoka. Hůrka, pokrytá modřínovým hájem, bývá někdy zmiňována jako místo, kde v dobách dávno minulých probíhaly keltské náboţenské rituály. Někteří autoři píší o místě, jako o prostoru z něhoţ tryská pozitivní energie. Pravda je však tako, ţe pokud se posadíme na lavičku před kapli, máme před sebou nádherný pohled na Sedlo, Ţďánov i majestátní Rabí. Ke kapli na návrší nás přivádí schodiště s kamenných bloků. Vlastní kaple je vcelku nenáročná stavba s obdélnou lodí a navazujícím kněţištěm. Svatyni kryje sedlová střecha s oplechovanou zvoničkou. Majestátně však působí vstup lemovaný dvojicí sloupů, opatřený
stříškou. Nad vstupním otvorem zaujme nádherně zpracovaný kříţ. Místní o kapli vzorně pečují, o čemţ svědí fasáda v základní barvě bílé, vystupující architektonické prvky jsou ţluté. O postavě svatého Antonína jsme hovořili jiţ při popisu kaple ve Frymburku. Jen pro připomenutí, svátek svatého Antonína se drţí 13. Června. Mgr. Roman Vaněk
Církevní řády a kongregace – 1. Díl – Suverénní Maltézský rytířský řád V novém seriálu, který tímto otvíráme, si budeme vyprávět o různých katolických řádech, kongregacích a komunitách. Začínáme řádem Maltézských rytířů alias Johanitů, kteří je prvním písemně doloženým církevním řádem působícím na území města Horažďovic. Vznik tohoto rytířského řádu (Ordo Melitensium, Ordo Joanitorum), vycházejícího z řehole svatého Augustina, přímo souvisí s existencí bratrstva italských kupců z přímořské oblasti Amalfi, kteří někdy kolem roku 1040 přistoupili k založení špitálu, který by pečoval o potřeby poutníků, cestujících do Jeruzaléma. Synonymní název Johanité koresponduje se zasvěcením kostela svatého Jana Křtitele, při němž špitál fungoval. Oficiálního papežského uznání se řád dočkal roku 1119 z rukou Paschala II. Poté, co Jeruzalém padl roku 1187 do rukou muslimů, odchází řád nejprve do Akkonu, a posléze na středomořský ostrov Kypr. Protože však Kypr neodolal tlaku Osmanů, stěhují se Johanité opět, nejprve na Rhodos, a pak konečně na Maltu, podle níž nesou označení Maltézští rytíři. Dnes sídlí velmistr řádu v Římě. Hlavním cílem řádu je dodnes péče o nemocné a důraz na pastoraci. V minulosti se řád aktivně angažoval i v boji proti nevěřícím a sektářům. Vzpomeňme si na bitvu u Sudoměře, kde právě Johanité společně s královskými vojensky vystoupili proti husitům. Potencionální člen řádu musí po absolvování noviciátu složit slavné sliby čistoty, poslušnosti a chudoby. Řeholníci se pak následně dělí do tří skupin, a to na profesní rytíře (ti mají šlechtický původ), řádové kněze a laické členy – čestné rytíře. Laikové neskládají slavné sliby. Do Čech přicházejí první Johanité velmi brzy, již mezi lety 1156-1159 budují svůj konvent na malostranském předpolí pražského Karlova mostu. Tato nejstarší česká komenda při kostele Matky Boží pod řetězem pak plní až do druhé polovinu 13. Století roli řádového centra v českých zemích, poté až do třicátých let 18. Století sídlí Johanité na svém hradě ve Strakonicích. Dnes má řád opět provinciální centrum v Praze. Kostel Panny Marie pod řetězem v Praze
Vznik horažďovického johanitského řádového domu (1251) souvisí se vznikem komendy ve Strakonicích (1243). Johanity tehdy výrazně podporovala mocná šlechtická rodina Bavorů ze Strakonic. Johanité sice v Horažďovicích působili až do roku 1947, , ale jejich postupně velký vliv postupně slábl
tak horažďovičtí Johanité zaměřili zejména na pastorační službu a rekonstrukce farního kostela svatého Petra a Pavla. I když Johanité zde svou moc postupně ztráceli, přesto právě oni se zasloužili o výslednou podobu farního kostela svatého Petra a Pavla. Jejich slávu připomíná jejich znak na vstupních dveřích nebo o znak malovaný pod varhanní kruchtou. Johanité stáli i Kostel a fara v Horažďovicích za stavbou krásného barokního děkanství. Kromě Prahy, Strakonic a Horažďovic v minulosti Johanité působili i v Radomyšli, Českém Dubu, Kadani, Manětíně, Brně, Kroměříži, Opavě i jinde. Mgr. Roman Vaněk
BOŢÍ DOKONALÝ PLÁN “ Proměňujte se … abyste mohli poznat… co je vůle Boţí.“ – Ř 12/2 Bible nám zjevuje, ţe Bůh má plán pro kaţdý ţivot a ţe kdyţ budeme ţít v trvalém společenství s Bohem, povede nás k naplnění tohoto plánu. Bůh nezjevuje svůj plán prostřednictvím věštců, astrologů, jasnovidců a šarlatánů. Jeho dokonalý plán je vyhrazen těm, kdo svou spásu hledají u Krista. Svá tajemství sdílí je s těmi, kdo jsou vykoupeni a proměněni a kdo pokorně hledají jeho vůli pro své ţivoty. Nemůţete poznat Boţí vůli pro svůj ţivot, dokud nejprve nepřijdete ke kříţi a nevyznáte, ţe jste hříšník, a nepřijmete Krista jako Pána a Spasitele. Jakmile k němu přijdete, začnete ţít zcela nový ţivot – ne ţivot ţitý pro sebe, ale pro Krista. Od toho okamţiku vám Bůh chce zjevit svou vůli. Ať uţ dnes stojíte před jakýmkoliv rozhodnutím, odevzdejte je Bohu a poproste
ho, aby vás vedl – on vás povede.
Billy Graham 4.5.
SKÁLA CÍRKVE A APOŠTOL NÁRODŮ Svatý Petr a Pavel jsou apoštolové s výjimečným významem. Jejich společný svátek se slaví uţ od poloviny III. století. V úctě jsou spojováni nejen proto, ţe oba skončili v Římě, ale ve sluţbě Kristu poznamenali základní strukturu křesťanství svými odlišnými úkoly i charaktery. Na Petrovi - na skále, postavil Jeţíš církev v odpověď na víru, kterou Petr vyznal. Jako zástupci církve mu Jeţíš řekl: "Tobě dám klíče nebeského království." Petra následoval Pavel, dřívější pronásledovatel, který po setkání s Kristem dal všechny své síly do jeho sluţeb. Za císaře Nerona byli Petr i Pavel zajati, Petr byl ukřiţován hlavou dolů a Pavel později sťat. Došli spravedlnosti pro vyznání pravdy, pro kterou zemřeli. Petr, první zástupce Kristův, je základem víry, jednoty i původní tradice, drţitelem pravdy. Pavel je označován za prvního nositele evangelia pohanům a jako neúnavný bojovník za křesťanskou univerzálnost. 29.června se bude konat slavná poutní mše svatá v děkanském kostele v Horažďovicích, který je těmto apoštolům zasvěcen.
Stručná kronika křesťanství
Roku 318 – Arius byl exkomunikován kvůli učení, že Kristus není roven Bohu. Roku 320 – Opat Pachmius založil v Tabennisi (Egypt) první klášter. Roku 324 – Konstantin se stal jediným vládcem říše římské. Roku 325 – Císař Konstantin zahajil koncil v Niceji, na němž byla odsouzena Ariova teologie. Roku 336 –MAREK byl zvolen 34. Papežem (pontifikát netrval ani celý rok). Nechal postavit v Římě dva kostely. Jedním z nich je kostel sv. Marka, který je dnes součástí Palazzo di Venezia a druhý mimo město Roku 337 – JULIUS I. Byl zvolen 35 papežem (pontifikát r. 337 – 352). Je znám hlavně svou úlohou, kterou sehrál proti další heretické skupině, ariáncům. Založil Archiv svaté stolice. Od jeho doby jsou Vánoce slaveny 25. prosince Roku 341 – Arián Vulfila byl biskupem Eusebiem z Nikomedie vysvěcen na misionářského biskupa a vyslán k západním Gótům. Roku 352 – LIBERIUS byl zvolen 36 papežem (pontifikát r. 352 – 366). Roku 366 – DAMASUS I. byl zvolen 37 papežem (pontifikát r. 366 – 384). Damasus vyžadoval od ženatých kleriků zdrženlivost a postupně tak připravoval půdu pro zavedení úplného celibátu. Rovněž přispěl k liturgickému a estetickému obohacení městských kostelů. Roku 381 – První koncil v Konstantinopoli povýšil trojjedinost Boha, Krista a Ducha svatého na dogma. Roku 383 – Theodosius vyzdvihl ediktem křesťanství na jedinou římskou státní církev. Roku 383 – Biskup západních Gótů Vulfila zemřel v Konstantinopoli. Roku 384 – SIRICIUS byl zvolen 38 papežem (pontifikát r. 384 – 399). O tomto papeži není prakticky nic známo. Roku 395 – (17.leden) Říše římská se po smrti císaře Theodosia rozpadla na dvě části. Roku 399 – ANASTASIUS I. Byl zvolen 39 papežem (pontifikát r. 399 – 401). Rovněž ani o tomto papeži není prakticky nic známo. Roku 401 – INOCENC I. Byl zvolen 40 papežem (pontifikát r. 401 – 417). Během papežství Inocence I. obléhal Řím vizigótský král Alarich I. (395–410) a nakonec jej roku 410 vyplenil. Roku 417 – ZOSIMUS byl zvolen 41. papežem (pontifikát od 18. března 417 do 26. prosince 418. Dbal na morálku kněží, dále vydal řadu formálních nařízení. Roku 418 -- BONIFÁC I. byl zvolen 42. papežem (pontifikát 28. prosince 418 do 4. září 422). Prosadil zákon zakazující otrokům stát se kněžími. Roku 422 -- CELESTÝN I.byl zvolen 43. papežem (pontifikát od 10. 9. 422 do 27.7. 432). Pro církev byl významný zejména tím, že potíral pelagianismus a nestoriánství. Roku 430—Působil Aurelius Augustinus (sv. Augustin) významný církevní otec, obhajoval pojetí života církevního společenství a teologii milosti a předurčení. Roku 431 – Britský misionář Patrik působil v Irsku a založil zde iroskotskou církev. Roku 432 -- SIXTUS III.byl zvolen 44. papežem (pontifikát od 31. října 432 do 18. srpna 440). Velmi horlivě usiloval o obnovení míru a jednoty ve východní církvi. V Římě podnítil čilý stavební ruch.
V neděli Božího milosrdenství, 27. dubna 2014, zapsal papež František do seznamu svatých své dva předchůdce, Jana XXIII. a Jana Pavla II. Přinášíme kázání, které při této příležitosti František pronesl.
Jádrem této neděle, kterou končí Velikonoční oktáv a kterou svatý Jan Pavel II. ustanovil svátkem Božího milosrdenství, jsou oslavené rány Ježíše zmrtvýchvstalého. Ukázal je hned poprvé, když se zjevil apoštolům večer prvního dne po sobotě, v den Zmrtvýchvstání. Ten večer - jak jsme slyšeli - tam ale nebyl Tomáš, a když mu apoštolové řekli, že viděli Pána, odpověděl, že neuvidí-li a nedotkne-li se oněch ran, neuvěří. Osm dní poté se ve večeřadle zjevil Ježíš mezi učedníky znovu, a Tomáš tam byl také. Ježíš se obrátil k Tomášovi a vyzval jej, aby se dotknul Jeho ran. A tehdy tento upřímný člověk, zvyklý ověřovat si vše osobně, poklekl před Ježíšem a řekl: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28). Svatý Jan XXIII. a sv. Jan Pavel II. měli odvahu dívat se na Ježíšovy rány, dotýkat se Jeho probodených rukou a otevřeného boku. Neostýchali se Kristova těla, nepohoršovali se nad Ním a Jeho křížem; nestyděli se za tělo bratra (srov. Iz 58,7), protože v každém trpícím člověku spatřovali Krista. Byli to dva odvážní muži plní odhodlanosti Ducha svatého a vydali církvi a světu svědectví o Boží dobrotě a Božím milosrdenství. Byli to kněží, biskupové a papežové 20. století. Poznali jeho tragédie, ale nepodlehli jim. Mocnější v nich byl Bůh, silnější byla víra v Ježíše Krista, Vykupitele člověka a Pána dějin; silnější v nich bylo Boží milosrdenství, které se vyjevuje v těchto pěti ranách; silnější byla mateřská blízkost Mariina. V těchto dvou mužích rozjímajících Kristovy rány a dosvědčujících Jeho milosrdenství přebývala „ţivá naděje“, společně s „nevýslovnou a zářivou radostí“ (1 Petr 1,3.8). Naděje a radost, které Kristus dává svým učedníkům a které jim nic a nikdo nemůže odejmout. Velikonoční naděje a radost, které prošly palčivou zkouškou odříkání, sebezapření a přiblížení ke hříšníkům až do krajnosti, do omrzení z hořkosti onoho kalichu. Tuto naději i radost obdrželi oba papežové darem od Zmrtvýchvstalého Pána a v hojnosti je rozdávali Božímu lidu, jehož věčného uznání se jim dostalo. Kéž se oba noví svatí pastýři Božího lidu přimlouvají za církev, aby v pastorační službě rodině během těchto dvou let konání synodu byla poddajná Duchu svatému. Kéž nás oba učí nepohoršovat se nad Kristovými ranami a pronikat do tajemství Božího milosrdenství, které vždy doufá a vždy odpouští, protože vždycky miluje. (překlad: Ondřej Mléčka)
Světci a patroni v měsíci červnu Svatý VÍT Pocházel ze Sicílie a za Diokleciánova pronásledování ve velmi mladém věku se svými dvěma vychovateli přistál na útěku u pobřeţí jiţní Itálie, blízko Lukánie. Byli dopadeni a v Lukánii byl Vít umučen. Rámě sv. Víta bylo německým králem Jindřichem I. darováno sv. kníţeti Václavu, který k Vítově poctě zbudoval začátkem X. stol. na Praţském hradě chrám. Císař Karel IV. tam pak nechal k Vítově oslavě postavit katedrálu. Nespokojil se však jen s Vítovým ramenem, ale v roce 1355 přivezl prý do Prahy značnou část jeho zbývajících ostatků. Uloţeny jsou v oltáři sv. Víta v ochozu za hlavním oltářem. Jeho ostatkům se můţeme poklonit v praţské katedrále. Vít dostal dobrou křesťanskou výchovu, musel se setkat se vzorem pravé křesťanské lásky, aby poznal, ţe ho Bůh dokonale miluje a kdyţ on se nevzdá, ţe ho Jeţíš neopustí. S dětskou prostotou si ho zamiloval a dal mu svou důvěru i kdyţ poznal, ţe se s Jeţíšem musí projít i cesta utrpením. Svátek slaví 15. června.
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď JIŘINA PANUŠKOVÁ - mezi Horaţďovicemi a Sušicí Narodila jsem se v roce 1980 v Sušici, vystudovala jsem gymnázium ve Strakonicích a Teologickou fakultu (pedagogika volného času) v ČB odkud jsem v 5.ročníku odešla z důvodů netýkajících se studia. 2x jsem pobývala ve Skotsku, které je stejně jako skauting mou srdeční záležitostí, dělala jsem účetní v Horažďovicích. Nyní jsem na volné noze a připravuji projekty pro děti v neziskovém sektoru a poslední dva roky pomáhám jako dobrovolník otci Tomasovi van Zavrelovi ve farnosti Kašperské Hory. Maluju od dětství a nyní mám ráda nord walking a 2 úžasné sestřiny synovce. Patřím do hnutí charismatické obnovy (Tv Noe). 1) Často Vás vidíme v horažďovickém kostele, můžete nám říct, co Vás do naší farnosti přivádí ? Jsem zdejší rodačka, v kostele sv. Petra a Pavla jsem byla křtěná i přistoupila k 1.sv.přijímání. Do kostelíka chodím od sametky. Posledních 10 let jezdím také do Těchonic, zdejší kněz J. Wirth mě biřmoval a mám zde kamarády. 2) Jste častá účastnice různých duchovních aktivit, čím a jak Vás obohacují ? Určitě mě posilují ve víře a v katolické pospolitosti! Dnes máme velký výběr. 3) Co by jste chtěla vzkázat našim farníkům ? Myslím, ţe jsme dobrá farnost s moudrými lidmi. Takţe bych jen z osobní zkušenosti řekla, ţe vše je pevně v dobrých rukou Boţích. A chraňme si vnitřní radost:). 4) Máte nějaké zatím nesplněné přání, nebo sny, můžete nám je prozradit ? Naučila jsem se, ţe je praktické nemít sny, takţe je nemám. Ráda bych se opět podívala do Skotska (vyjímečná atmosféra svobody a srdeční lidé) a třeba na Island, naše generace ráda cestuje. Pokud to bude boţí vůle, tak bych ráda měla děti. A ráda bych viděla sebevědomý český stát zakotvený ve víře...
Události ve farnosti v květnu 9.května oslavil spolu s farníky krásných 60ti let náš Páter Petr Koutský, přejme mu mnoho zdraví a síly i do dalších let mezi námi.
17.května pěvecký soubor Prácheň uspořádal 10. setkání pěveckých sborů ZČ kraje svými koncerty v kostelích Nanebevzetí Panny Marie, děkanském kostele sv. Petra a Pavla a sv. Klimenta na Práchni
9. – 18. května v arciděkanství Nepomuk se konala „Svatojánská pouť“.
23.května jsme se sešli na tak zvané „NOCI KOSTELŮ“ , která byla zahájena mší svatou v děkanském kostele sv.Petra a Pavla v Horažďovicích.
Přehled poutí v našem farním obvodu v měsíci červnu. 15.6. – Frymburk 11:00 (ke cti sv.Antonína z Padovy) 22.6. – Ţichovice 11:00 (ke cti sv. Aloise Gonzaga) 23.6. - Horaţďovice 17:30 (sv. Jana Křtitele – hřbitovní kostel) 29.6. - Horaţďovice 09:30 (sv. Petra a Pavla – děkanský kostel)
Co čeká farnost v červnu
Dne 1. čarvna 2014 při nedělní mši svaté v Horaţďovicích přijmou poprvé P.Jeţíše v Eucharistii: Eliška Trejbalová, Ivana Šimíková, Ondřej Polena, Tomáš Pivnička, Petr Slanec, Ţofie a Valérie Oukrobcovy a Jakub Radvan.
Sobota 7. června 2014 Kašperské Hory 9.00 příjezd 9.30 mše sv. v kostele sv. Markéty 11.00 - 16.00 společný program (společný oběd, putování ke kostelu sv. Mikuláše, hry a aktivity, 16.30 zakončení pouti a poţehnání Pouť je v tomto roce zaměřena na rodiny proto jsou vítáni i rodiče se svými dětmi.>Sestra M. Jana Háková z Horaţďovic o všem ví a jede také. Bylo by dobré se s ní domluvit a uveřejnit ve vašem farním listu společný odjezd z Horaţďovic. Ze Sušice a okolních farností budeme vypravovat autobus.
Poutní slavnosti v sousedních farnostech 15.6. ZAVLEKOV – (Nejsvětější Trojice – 08:15), HRADEŠICE – (sv. Antonína Paduánského – 11:15) 28.6. VELKÝ BOR – (Narození sv. Jana Křtitele)
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do kostela předem děkujeme (není to povinné). NEPRODEJNÉ
