FARNÍLISTY. P.Pavel. OBČASNÍK FARNOSTI NOVÁ PAKA Ročník VIII, rok 2012,číslo 2, dobrovolný příspěvek 5 Kč

FARNÍ LISTY OBČASNÍK FARNOSTI NOVÁ PAKA Ročník VIII, rok 2012, číslo 2, dobrovolný příspěvek 5 Kč

Tento Sokratův výrok se mi připomněl na začátku prázdnin, když do našeho klášterního kostela, opět po roce, zavítala návštěva znalá oboru dějin umění a křesťanské ikonografie z pražské KTF UK, a tak mně nedalo, abych se odborného asistenta nezeptal na některé sochy v našem poutním kostele, kde prameny nejsou zajedno v identifikaci, o kterého svatého že to jde. A když jsme se loučili před klášterním kostelem, tak se řeč stočila také k balustrádě, která ještě letos projde restaurováním. A tam jsem se dověděl, ke svému překvapení, že vedle sv. Erasma máme před poutním kostelem sochu sv. Libora, biskupa, patrona a pomocníka „trpících kameny“ (ledvinovými, žlučníkovými, močovými…). Poznávacím znamením jsou kamínky, které obvykle leží na knize. U našeho sv. Libora jsou na tácku (už skoro nejsou vidět) a andílek na ně ukazuje. Asi málokdo z nás zažil řezavou bolest žlučových, močových či ledvinových kamínků či kamenů. Všichni ale víme, jak tlačí kamínek v botě. Nejeden poutník do našeho poutního kostela se musel na své cestě zastavit, aby vyklepal kamínek ze své obuvi, aby pak mohl v této svatyni „vyklepat“ nejeden kamínek, kámen či balvan, který ho řezal v jeho srdci. Sochy sv. Erasma a Libora víc jak 220 let vítají všechny poutníky, kteří s většími či menšími útrapami připutovali na toto poutní místo a připomínají i dnes všem příchozím, že stojí na místě, kde lze nalézt uzdravení pro tělo i pro duši. Je k tomu třeba jen jedno jediné – přiznat si a pojmenovat „kamínky“, co působí bolest nejen nám, ale i našim bližním, vyznat je a prosit skrze Pannu Marii, Prostřednici milostí, Útočiště hříšníků a Uzdravení nemocných o jejich odpuštění a uzdravení. Často se setkávám s pohledem, který vnímá náš poutní kostel jen jako kulturní památku, ale on je především místem milosti, místem uzdravení. Ať nám nikdy v srdci nechybí veliká víra a touha po setkání s Tím, na kterého zde ukazuje mateřská ruka Panny Marie a který jediný má moc uzdravit jakoukoliv bolest či nemoc našeho těla i duše. P. Pavel

STALO SE ≈ 21. dubna proběhlo diecézní setkání ministrantů v Chrudimi, za naši farnost se zúčastnili tři ministranti. ≈ 12. května byla uspořádána ve spolupráci s farností a MO KDU–ČSL pouť do Hejnic. ≈ V neděli 13. května byl adorační den ve farnosti, ve farním kostele byla po celý den vystavena Nejsvětější svátost oltářní s příležitostí k osobní adoraci. ≈ Od 19. května se uskutečňují měsíční brigády v severním křídle kláštera ≈ 1. června se v klášterním kostele a ve farním kostele konala Noc kostelů, na kterou přišlo cca 200 návštěvníků. ≈ V neděli 3. června přistoupilo 5 dětí k 1. svatému přijímání. ≈ 10. června jsme oslavili slavnost Těla a krve Páně liturgickým průvodem z klášterního do farního kostela v Nové Pace. ≈ Od začátku prázdnin se uskutečnily výlety pro děti. Navštívili jsme Český ráj a Krkonoše. Poslední výlet bude 21. srpna.

ZVEME > V neděli 9. září zveme na 5. farní den. V 10:30 bude v Úbislavicích poutní mše svatá, pak bude následovat program na místním hřišti s možností oběda a odpoledne od 13:30 beseda se sestrami Božího milosrdenství, hry pro děti. Ukončení kolem 17:00. > Pobožnost u sochy sv. Václava v Kumburské ulici bude v den slavnosti sv. Václava v pátek 28. září v 19:15 hod. > V týdnu od 1. října začne výuka náboženství. Žádáme rodiče, aby si pro své děti v kostele vyzvedli přihlášky a nejpozději do konce srpna je vyplněné odevzdali duchovnímu správci. > Výročí posvěcení kostela, tzv. posvícení, oslavíme ve Staré Pace v neděli 14. října a v Nové Pace, v Levínské Olešnici a na Stavě v neděli 28. října. > Společná modlitba za naše zemřelé na hřbitovech bude ve čtvrtek 1. listopadu ve Staré Pace před mší svatou od 16:30, v Levínské Olešnici před mší svatou od 15:30 a v Nové Pace 2. listopadu po mši svaté od 18:15. > Duchovní obnova s P. Janem Uhlířem se bude konat 24. listopadu ve skautské klubovně. > V adventu budou i letos rorátní mše svaté v pondělí a v pátek v 6:45 hod. ve farním kostele v Nové Pace a poté možnost snídaně na faře. 2

FARNÍ LISTY - POUŤ 2012

Pastorační rada farnosti se od Velikonoc sešla dvakrát, a to 22. dubna a 17. června, a projednala tyto záležitosti: - po uskutečněných volbách byli přivítáni noví členové a poděkováno těm, kterým vypršelo volební období - zhodnotila již proběhlé akce – kurzy Alfa, kde P. Kalita poděkoval přítomným pořadatelům za náročnou organizaci - na dubnovém setkání navrhla zapojit se do akce „Noc kostelů“ s klášterním kostelem a s farním kostelem a připravila program, v červnu pak tuto akci hodnotila jako úspěšnou a vzala na vědomí všechny připomínky (větší prezentace, náboženské otázky…), tak aby byly vyřešeny při příštím ročníku Noci kostelů - znovu byl diskutován záměr Tříkrálové sbírky 2013 v novopacké farnosti, doporučeno obrátit se na FCH ve Studenci, která v části naší farnosti působí (Levínská Olešnice) - projednala brigády a opravu severního křídla kláštera a také finanční zabezpečení oprav - projednala program poutí ve Staré a Nové Pace - v dubnu byl navržen a v červnu upřesněn program farního dne, který se bude konat v neděli 9. 9. a hlavním hostem budou sestry Božího milosrdenství ze Dvora Králové nad Labem Setkání ekonomické rady od Velikonoc neproběhlo.

Program: 10.30 poutní mše svatá v úbislavickém kostele, poté se přesuneme na zdejší hřiště, které se pro letošní rok stane zázemím našeho farního dne. Společně poobědváme, odpoledním hostem budou sestry Matky Božího milosrdenství ze Dvora Králové nad Labem se svým svědectvím o velikosti Božího milosrdenství a úctě k němu. Nebudou chybět ani soutěže a program nejen pro děti. Obvyklé občerstvení bude zajištěno. A proč se letos koná farní den v Úbislavicích? Plány pastorační rady byly jiné, ale museli jsme z technických důvodů hledat zázemí pro farní den jinde, než jak se plánovalo. A pak úbislavický kostel, který je takovou popelkou v naší farnosti, si určitě zaslouží, aby byl po čase opět plný věřících. Věřím, že i dobré zázemí na hřišti sokolů v Úbislavicích přispěje k tomu, aby se i letošní farní den vydařil. Proto přijďte na farní den! Jste srdečně zváni. FARNÍ LISTY - POUŤ 2012

3

Moc ráda jezdím na výlety s KDU-ČSL. A to z více důvodů. V první řadě mám ráda atmosféru už v autobuse, kdy se modlíme společně růženec a zpíváme písně k Panně Marii. Jsem také ráda, že se můžu blíže seznámit s lidmi, které vídám v kostele, ale tam není tolik příležitostí si popovídat a poznat se lépe. Letos byla cílem naší pouti bazilika Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Zmínka o tomto místu navštívení nás vede do 13. století. Podle legendy roku 1211 navštívili ve snu chudého sítaře v těchto místech andělé a sdělili mu, že má koupit obrázek Matky Boží, pak že se uzdraví jeho vážně nemocná žena a nemocné dítě. Sítař poslechl a obrázek zavěsil na jednu ze tří lip, které zde rostly. Jeho blízcí se vzápětí uzdravili a k zázračnému obrázku přicházely zástupy lidí. V těch letech byla u lip vystavěna dřevěná kaple, kterou roku 1472 vystřídal gotický kostel, a obrázek nahradila dřevěná soška. Dnešní bazilika pochází z roku 1729 a je jednou z nejmalebnějších u nás. Soška na hlavním oltáři je z 80. let 14. století, nazývá se „Mater Formosa“ – Spanilá Matka. A tak jsme i my, poutníci z Nové Paky, mohli při své návštěvě v Hejnicích Spanilou Matku poprosit při mši svaté s otcem Pavlem, aby byla stále s námi, a také děkovat za vše, co pro nás dělá. V duchu jsem myslela i na otce Ladislava Kubíčka, který v Hejnicích také krátce působil. Druhou zastávkou našeho výletu byl zámek ve Frýdlantu. Frýdlant je úzce spojen s naším krajem z doby, kdy vojevůdce Albrecht z Valdštejna vlastnil mimo jiné Jičín i Frýdlant. Jeho legenda je v obou městech stále živá a díky tomu si můžeme doby dávno minulé připomínat nejen v televizi. Součástí naší prohlídky byla audience u samotného slavného vojevůdce, který právě na zámku se svojí družinou pobýval. Jenom díky tomu jsme měli možnost ochutnat koláčky, které se na jeho počest pekly v původní středověké kuchyni. Pouť byla moc pěkná, jen počasí nás poněkud zradilo. Proto musím říct, že můj největší obdiv patřil tatínkovi Novákovi a jeho dětem. Při čekání před frýdlantským zámkem nám všem byla zima, ale pohled na skotačící děti v krátkých kalhotkách mě zahříval na těle i na duši. Ani nejmenší dvouletý Ludvíček si za celou dobu na nic nepostěžoval. Klobouk dolů, pane Nováku!!! Jitka Militká 4


V sobotu 30. června ráno jsme vyrazili směr Nemojov u Dvora Králové. Pobývali jsme, pro náš oddíl dost neobvykle, na již zařízeném tábořišti hostinských skautů. Letos jsme počet táborníků rozšířili o děti z jičínského oddílu. Vzhledem k minimu stavebních úprav bylo více času na hry a společné chvíle. Táborová hra byla na téma Pustý ostrov a proběhla od ztroskotání letadla přes život na ostrově až po návrat do civilizace. Při leckterých hrách se vyřádily nejen děti, ale i vedení. Počasí bylo všelijaké, a tak jsme nejedno odpoledne strávili hraním a zpíváním pod kuchyní. Během pobytu jsme absolvovali dva výlety – do Hospitalu Kuks a do pevnosti Josefov, kde to několika táborníkům připadalo tak zajímavé, že se ztratili. Les v okolí byl svědkem slibového ohně a zrození nového skauta, dvou světlušek a dvou vlčat, kteří rozšířili řady našeho společenství. Na závěrečný táborák nám počasí vydrželo, tak se mohlo chválit, děkovat, povídat a hrát až do brzkých ranních hodin. A příští rok zase? Tak určitě, je to sport (kdo byl, má jasno). :)

Chtěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat p. Ky K ny n chovi, že byl tak laskav a a ujal se organizace kv k ětnového poutního zájezdu do Hejnic. H le He l na He Hejtmanová v st.t


5

Vzhledem k tomu, že od minulého roku v naší farnosti začalo vystupovat nové hudební těleso, zeptali jsme se na pár otázek uměleckého vedoucího, Jaroslava Moravce mladšího. Jak ses vůbec dostal k hudbě? V naší rodině skoro všichni hrají, taťka je houslista a hraje taky na klarinet a kytaru, mamka taky hrála na klavír, brácha je klavírista, teta učí zpěv a klavír a děda taky hraje na piáno. Takže u nás prostě všichni muzicírujou. Takže to byla rodinná záležitost. Když to tak poslouchám, na kolik hudebních nástrojů hraješ nebo alespoň zkoušíš hrát? Hraju na housle, na varhany, zpívám a teď nově hraju na banjo. Jak jsi došel k tomu dát vůbec dohromady nový sbor? Pan Jirásko mě pozval hrát na půlnoční na housle, to byla pro mě první zkušenost se sborem. Pak jsem se účastnil nacvičování na Velikonoce – to už tolik lidí nechodilo a bylo vidět, jak se postupně scházejí a trénují. Přišlo mi líto, že fungují tímto způsobem, poněvadž kdyby měli více času, mohli by klidně nacvičit něco nového, pořádně a ne tak narychlo. Akorát nebyl nikdo, kdo by ty zkoušky sboru vedl, protože všichni mají málo času věnovat se tomu pravidelně. K tomu rozhodnutí přispělo ještě více drobných událostí, ale i fakt, že to nikomu nevadilo. Takžes to tak nějak převzal po p. Jiráskovi? [smích] No, nevím, možná. [smích] Je tento nový sbor otevřen dalším účastníkům? Je možno se přihlásit, nebo jde o uzavřené těleso? Samozřejmě to není uzavřené těleso. Pokud někdo rád zpívá, budeme rádi, když přijde na zkoušku nebo se přihlásí komukoli ze sboru. Kolika hudebními nástroji sbor disponuje? Sbor běžně doprovázejí varhany, při větších akcích potom celý orchestr – první a druhé housle, viola, basa, klarinety, flétna, trombón. Ale když se zpívá a capella, tak je to také pěkné. A je nějaký hudební nástroj, který byste vyloženě potřebovali? Trubku, ta nám občas chybí. A flétny by se taky hodily. Důležité ale je, aby tyto nástroje byly pravidelně zastoupeny. 6


Čím tě oslovuje chrámová hudba? V chrámu je jiná akustika než třeba na koncertě, hrát na housle v kostele je pěkné, akustika někdy pomůže schovat i falešné tóny. Chrámová hudba, která se někdy v kostelech provozuje, je někdy až nedůstojná, a přitom máme spoustu mistrů, kteří složili nádherné chrámové skladby. Domnívám se, že by hudba v našich chrámech mohla být kvalitnější. Zpívání nejen v chrámu mě baví a myslím, že když někdo od Boha dostal takovéto dary, měl by je také ke chvále Boží využívat. Odkaz hudby velkých mistrů je krásný, ale zase není dobře chodit do kostela jako na koncert a jen poslouchat, důležité je se do společné hudby snažit zapojit. Třeba se i naučit něco nového a nebránit se tomu. Problém bývá s latinskými texty, tam je potřeba hledat cestu, aby rozuměli nejen zpěváci, ale i lid. Jestli dělat nějaké nacvičování pro veřejnost, je těžká otázka, protože například pan farář mi říkal o zkušenosti, že v jedné z jeho bývalých farností byla snaha nacvičovat s lidem zpěvy přede mší, ale jediný efekt této snahy byl, že všichni začali chodit s pětiminutovým zpožděním přímo na mši. Všichni asi nemůžou zkoumat s nadšením noty a být zapálení do hudby v kostele, ale je spíš o zvážení, zda by nebylo možné vytvořit skupinu tahounů? V klášteře je to tak, že na kůru u varhan je mikrofon a u něho stojící zpěváci by vlastně měli být těmi tahouny. Přijde mi zvláštní, že třeba ve farním kostele, když člověk sedí dole v lavici a slyší zpěváky ze shora, nemá už pocit, že „my“ zpíváme, ale že tam nahoře někdo zpívá. Proto by bylo lepší zpívat z lavic mezi lidmi, jen tam zase chybí ten zvukový efekt, akustika, ze shora je to prostě lépe slyšet. Máš ještě nějaké jiné hudební aktivity kromě chrámového sboru? Mívám nějaké koncerty v rámci ZUŠ či při příležitosti menších kulturních akcí ve městě. Dovětek: Pokud chceme, aby náš sbor za něco stál, je nutné chodit pravidelně na zkoušky. Pro zpěváky je to dřina, i pro mě. Když se dřív zpěváci spontánně scházeli před velkými svátky, bylo to určitě pohodlnější, ale věřím, že lidé pochopí, že bez pravidelných zkoušek se dobrá muzika prostě dělat nedá.


7

Historie města Nové Paky není sice příliš dlouhá, ale má svá velice zajímavá údobí. Podstatná část jeho historie souvisí nejen s hradem Kumburk, ale především s paulánským kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Když přijedete na Paky, jak se kdysi říkalo, tak vás jistě zaujme komplex kláštera a chrámu, který stojí nad městem. Jakoby přirozeným způsobem završuje návětrnou rovinu Horeckou, která sem jde od Krkonoš. 8. května 1701 byl klášter slavnostně vysvěcen a do města byli povoláni pauláni. Celé tohle vyprávění má však svůj dávný počátek. V Nové Pace a okolí byla, jak se říká od pradávna, šířena legenda o zázračné sošce či obrazu Panny Marie, která byla nalezena ve zlatých dolech ve Stupné. Samotný Balbín zaznamenává, že chránila město proti nepřátelským vojskům. V roce 1858, tedy v době, kdy vyhořel klášterní chrám, napsal kaplan Ignác Bílek velice zajímavý spisek, kde zaznamenává tuto legendu. Nevíme, z jakých materiálů čerpal, ale jak už to bývá u legend, obsahuje řadu velice konkrétních, překvapivě konkrétních údajů. „Za panování knížete českého Boleslava II. Dobrotivého nalezen jest obraz Rodičky Boží léta Páně 996 v stříbrných dolech na horách půlnočních blíže Stupné, osady as ¾ 8


hodiny od Nové Paky vzdálené, a sice od jistého Pavla Cimbulovského Übermanna z Nové Paky, a vystaven byl v lese nad studánkou, k němuž

každodenně před i po práci chodíval a před ním kleče, svou denní pobožnost vykonával. Utrpěv ale za svou pobožnost posměchu od některých pohanských havířů, přenesl léta Páně 1019 tento obraz do Nové Paky do svého příbytku, ctil v něm, jsa nábožný katolík, příslušně nebes královnu, která mu u Boha té milosti vyžádala, že se mu všechno velmi dařilo, co jen koliv začal, tak že v krátkém čase takového jmění nabyl,

že to tehdejším obyvatelům velmi nápadné bylo. Pavel Cimbulovský obrátil se, an Nová Paka tehdáž ještě faru neměla, na svého duchovního správce do Hostinného s prosbou, aby mu vymohl u vrchní správy církevní to zvláštní povolení, aby mohl kapli vystavěti a sochu Rodičky Boží k veřejnému uctění do ní dáti…..“ Tak bychom mohli v citaci pokračovat, ale dozvíme se nakonec, že kolem roku 1032 na svém pozemku kapličku skutečně vystavěl, a sice v místech, kde dnes stojí hlavní oltář nynějšího klášterního chrámu. Později byla kaple přestavěna na větší kostelík. Tato skutečnost však může být doložena až v roce 1414, kdy z česky psané nadační listiny se dozvíme, že ve městě stál mimo kostel farní další kostelík, při němž bylo zřízeno druhé kaplanství. Potom byla prý kaplička až do roku 1565 opuštěna, až ji dal pan Jaroslav Trčka obnovit a rozšířit. Tady trošku přerušíme tok vyprávění a vrátíme se k původní legendě. Je pravda, že zlaté doly ve Stupné skutečně byly, trošku nejasná se však zdá skutečnost osídlení Novopacka již v jedenáctém století. Zmatek do duše vnese i jméno Jan Cimbulovský, když víme, že příjmení byla u nás užívána až daleko později. Ještě v 15. století byla většinou místo příjmení uváděna místa původu, až po roce 1500 měli u nás příjmení již takřka všichni lidé. Dalším sporným bodem je obraz či soška. Znalci umění kladou dobu vzniku sošky Panny Marie do doby pozdní gotiky, tedy do období kolem roku

1500. To je ovšem tajemství mnoha legend. Pro doplnění musím ještě dodat, že v roce 1777 napsal mnich z řádu křížovníků Jan Karel Rohn knihu o kostelích, ve které uvádí z neznámých pramenů, že Jan Cimbulovský vystavěl kapli v roce 1273. Zanecháme raději dalších úvah a přejdeme do 17. století, které bylo pro celé Čechy i Novou Paku obdobím velice krušným. Jak jsme si již říkali, kaple Panny Marie nebyla přes různé obnovy v příliš valném stavu, a proto nechal v roce 1622 přenést sošku Panny Marie majitel kumburského panství Albrecht z Valdštejna do farního kostela sv. Mikuláše. Do klášterního kostelíčku se vrací až 8. května 1701, kdy byl vysvěcen novopacký paulánský klášter. „…Pobožných ctitelů mariánských rok od roku přibývalo, takže o svátcích Panny Marie na tisíce poutníků z blízka i daleka sem přicházely, neboť Královně čest a chválu vzdávati, jí všecky potřeby těla i duše pověděti, o její přímluvu u Pána Boha prositi a potřebných milostí si vyžádati…“ Když v Nové Pace v letech 1586 a 1625 udeřila strašná morová rána, tehdy „utekli se sousedé novopačtí do tohoto chrámu Páně a před milostným obrazem klečíce Rodičku Boží sepjatýma rukama, srdcem zkroušeným a okem slzavým prosili, aby se jich ujala, aby se jich zastala a pomoci u Boha vyžádala; a ejhle! – hrůzoplný mor najednou přestal! ....Mimo toho by se zde mohlo uvésti vícero příkladů, kterak i jednotlivé osoby sluch, zrak, FARNÍ LISTY - POUŤ 2012

9

řeč a jiné milosti na přímluvu Rodičky Boží obdržely. …Dne 6. května 1715 byla Rodička Boží s oltářem ze starého kostela do večeřadla Páně přenesena, kdež až do času vystavení nyní stojícího chrámu Páně 1724 služby Boží vykonány byly.“ Klášter, klášterní chrám i celé město vzkvétaly. Vždyť prý sem chodilo ročně i na dvacet tisíc poutníků, docházela sem až do sedmdesátých let 19. století procesí z dalekého i blízkého okolí. Kronikář praví: „Tak veliké množství na ten den poutníků se scházelo, že nemohouce se ve staveních směstnati, na podsíních a na stupních klášterních přes noc zůstávali a mnohý šenkýř za ten den až deset sudů piva vyšenkoval.“ Ale pak přišlo období panování císaře Josefa II. Antonín Kotík ve svých pamětech Obraz minulosti města Nové Paky říká: „Rok 1789 přinesl Nové Pace, čeho se nenadála: úplné a konečné zrušení kláštera. … Přijela krajská komise a všecko jmění, a sice nejen kláštera, ale i kostela a všechny věci tu pozůstávající sepisovala a odhadovala.“ Nejhorší bylo, když přijel pan děkan Hegler z Lomnice se třemi vozy pro věci, které nechal cpát do pytlů a nakládat. Kronikář Goll o tom napsal: 10


„Tu se rozkřiklo po městě, že chce děkan také s oltáře vzíti posvátnou sošku Panny Marie a do Lomnice zavézti. Soška ta, za zázračnou pokládána, byla jako palladium města, nebyl div, že seběhlo se ke klášteru mnoho lidí obojího pohlaví a obořivše se na děkana, pytle s naloženými věcmi s vozů sházeli a do komory zpět odnesli … Děkan přemožen zlostí, běžel pro vojenskou pomoc k posádce, toho času zde ležící, ale oficíři prý se mu schovali, a tak nemajíc zastání, s hanbou musel odjeti pryč.“ A tak přes všechny nepřízně doby i ničivý požár, který zachvátil klášter v roce 1858 a znovu v roce 1865, zůstala posvátná soška Panny Marie Novopacké v klášterním chrámu dodnes. A stejně jako před staletími sem proudí poutníci, aby k jejím nohám pokládali svoje starosti i radosti. Prosme společně s nimi tedy i dnes s důvěrou: Panno Maria Novopacká, oroduj za nás! Z vyprávění pana Miloslava Bařiny pro Český rozhlas z r. 1991 vybrala a upravila M.Šulcová

K 31. 3. 2012 skončilo čtyřleté funkční období stávající pastorační rady farnosti. Funkci člena pastorační rady přestali vykonávat Věra Duczynská, Marie Hrušková, Petr Kynych a Linda Podzimková, v příštím období je nahradí Ing. Jaroslav Novotný, Jana Podzimková a Ing. Marek Vitvar.

Pastorační rada farnosti odvedla v minulém období velký kus práce, ve farnosti se podařilo zrealizovat mnoho zajímavých akcí. Jak Vy osobně hodnotíte toto období, co Vám udělalo obzvláštní radost?

Požehnáním naší farnosti jsou dobří kněží. Krásným svědectvím dobré spolupráce s farníky jsou mimo jiné i aktivity jako farní den, duchovní obnova, Noc kostelů, rorátní mše svaté, zajištění různých oslav a výletů pro děti. Díky P. Pavlu Kalitovi byla uskutečněna v roce 2010 i tříkrálová sbírka určená převážně pro Juditu Kábrtovou z Úbislavic. Z této přímé pomoci jsem měla velkou radost. FARNÍ LISTY - POUŤ 2012

11

Nejvíce mi udělal radost návrh na rekonstrukci a způsob využití vráceného severního křídla kláštera. Mám radost, že už v letošním roce bylo započato s pracemi na obnově tohoto místa a věřím, že se podaří s pomocí Boží dílo dokončit. S jakými představami do pastorační rady farnosti přicházíte, je nějaká oblast, na kterou by se podle Vašeho názoru měla práce pastorační rady v následujícím období více zaměřit? Osobně jsem přesvědčen, že dnešní katolická církev se neobejde bez aktivního zapojení laiků (tedy nás všech) do života farnosti. I z toho důvodu jsem kandidaturu do PR přijal. Myslím, že PR by měla mimo jeden ze svých hlavních bodů – plánování akcí ve farnosti – také vymýšlet, jak farníky zaujmout, aby se těchto akcí nejen účastnili, ale aby se i aktivně zapojili do jejich příprav a organizace. Měli bychom se snažit vzbudit jejich zájem o život ve farnosti i mimo bohoslužby, tzn. vytvářet příležitost budovat společné dílo a poznávat se (sdílet se) mezi sebou. Jako jednu z výborných příležitostí proto beru spolupráci na rekonstrukci severního křídla kláštera.

Myslím, že velkým problémem je oslovit a zaujmout většinovou nevěřící populaci. Většina lidí o víře nic neví a netuší, že by jim víra mohla být k něčemu užitečná. Mluvím tak trochu z vlastní zkušenosti. Vždy jsem věřil v existenci Boha, ale do kostela jsem nechodil. Hlavním důvodem bylo, že mě tam nic netáhlo. Působením mého kamaráda a posléze i společenství mladých jsem začal chápat, že víra není jenom pro „staré babičky“, ale i pro „normální lidi“ a že dokáže člověku hodně pomoci. Jedním z problémů šíření víry je podle mě to, že náš jazyk není plně srozumitelný pro „běžného“ člověka. Např. se hodně mluví o lásce k bližnímu. Dost dlouho jsem si myslel, že tato láska je spojena s city. Při jednom kázání zazněla myšlenka, že láska v křesťanském pojetí znamená „chtít dobro druhého“. Tato věta na mě velmi zapůsobila a radikálně změnila moji představu o lásce. Tímto příkladem chci ukázat, že co je jasné „věřícím“, nemusí být zdaleka jasné „nevěřícím“. 12


Myslím, že by velmi prospělo něco ve smyslu „křesťanství v praxi“. Na příkladech z každodenního života ukázat, jak vnitřně a navenek řeší konfliktní nebo nepříjemné situace člověk opírající se pouze o své schopnosti a jak je řeší člověk opírající se o víru. Všem členům pastorační rady farnosti patří velké poděkování za práci, kterou v minulém funkčním období pro farnost vykonali. Do dalšího funkčního období přejeme nejen novým členům Boží požehnání a hodně elánu při uvádění nových aktivit do života farnosti.

Od května se rozběhly pravidelné brigády na rekonstrukci severního křídla kláštera a je zřejmé, že obzvlášť někteří si budování našeho místa setkávání vzali opravdu za své. A tak se brigádníkům a brigádnicím, byť rozličného věku, vzdělání, schopností i možností, daří vytvářet místo setkání již nyní na našem společném díle. Kdo nezažil, o hodně přišel. Je krásné vidět, jak zde nacházejí uplatnění všichni, kteří mají zájem a trpělivost najít to své „pravé“ místo a zapojení. Velké uznání patří i těm, pro které je brigáda jednou za měsíc málo a přicházejí na „soukromé“ brigády i v mezičasech s úctyhodným pracovním nasazením. A tak je možno konstatovat: většina vestavených nepůvodních zdí je již odbourána a cihly očištěny, část nehistorických podlah je odtěžena, část sutě odvezena a nyní dochází k přesunu hmot, aby bylo možno v rozpracovaných činnostech pokračovat. A tak bych chtěl na závěr poděkovat všem, kteří již přiložili svoji ruku k našemu společnému dílu, i těm, kteří nás podpořili zapůjčením techniky či jinak. Věříme, že s pomocí Boží budujeme dobré dílo a Pán bude našemu konání žehnat. Tím bychom chtěli požádat ty, kteří by chtěli pomoci, ale fyzické síly jim to již nedovolují, aby nás podpořili silou své modlitby. Za realizační tým MV Milí čtenáři, připravujeme pro vás novou rubriku, která by reagovala na vaše dotazy, podněty či připomínky. V nejbližší době najdete v našich kostelích krabice na lístky s dotazy. Těšíme se, že svými podněty pomůžete spoluvytvářet obsah našeho farního občasníku. FARNÍ LISTY - POUŤ 2012

13

Nanebevzetí Panny Marie je jeden z nejdůležitějších křesťanských svátků a v západní církvi připadá na 15. srpna. Východní církev jej podle juliánského kalendáře slaví 28. srpna. Z historického hlediska je slavení svátku Nanebevzetí Panny Marie bezpečně doloženo v 7. století a za papeže Sergia I. (+701) byl jedním z největších svátků. V Německu byl tento svátek zaveden roku 813 na synodě v Mohuči. Podle Řehoře z Tours se slavil v Egyptě, v Arábii a v Galii v 6. století v lednu. V řecké církvi jej císař Maurikios (+602) stanovil podle jeruzalémských mnichů na 15. srpna. Řecká církev jej nazývala a nazývá koimésis, tj. usnutí, ve staroslověnštině uspenije. V Římě se hlavní svátek Panny Marie slavil 1. ledna, svátek 15. srpna se poprvé objevil v liturgii papeže Gelasia I. (+496), podle některých je však pozdějšího původu. Nanebevzetí Panny Marie respektive nanebevzetí Mariino vyjadřuje, že Maria jako matka Ježíše Krista již dosáhla života „v dokonalé a oslavené tělesnosti“. Toto učení vyznává římskokatolická církev, pravoslavné církve a část církví anglikánské tradice. V římskokatolické církvi toto učení papež Pius XII. vyhlásil roku 1950 jako dogma. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie bývají velké slavnosti na mariánských poutních místech, tak je tomu i u nás v Nové Pace, a přestože většina našich spoluobčanů nevyznává křesťanskou víru, tradiční novopackou pouť si nechá ujít jenom málokdo. Je pro nás vhodný čas podívat se na náš vztah k naší Paní a neomezit se při své reflexi pouze na její nanebevzetí. Jednou z možností, jak poznáme svůj vztah k druhé osobě, je způsob, jakým druhou osobu oslovujeme, jaké jméno druhému dáváme. Jméno u lidí znamená především odlišení, tedy odlišit jednoho člověka od druhého nebo vyjádřit jeho vlastnosti. V případě Marie je hlavním prvkem vyjádření jména respektive oslovení náš vztah k naší Paní. Marii oslovujeme: Maminka, Matka, naše Paní, neposkvrněná Panna, svatá Maria, vůdkyně Božího lidu, nejmilovanější matka církve, dokonalá v obětování lásky, žena sluncem oděná, milostiplná… a až potom ji oslovujeme například Panna Maria Vranovská, Panna Maria Lurdská, tedy s přídomkem místa, které ale označuje nějakou konkrétní událost, tedy vztah Marie k místu nebo lidem, obvykle zjevení nebo zázraky, které měly hluboký až existenciální význam pro účastníky setkání. Jednoduše řečeno, oslovení naší Paní vy14


jadřuje náš vztah k ní a je veskrze citový a osobní. Ze způsobu, jakým Marii oslovujeme, jde vycítit náš vztah k naší Paní. Další možností, jak můžeme poznat svůj vztah k druhé osobě, je způsob, jakým si o druhém uchováváme obraz, tedy jak naši Paní nejčastěji zobrazujeme. Ve východní církvi je to tradice ikon, kdy ikona je náboženský obraz. Zobrazování na ikonách i jejich technické zhotovování se řídí přesnými pravidly. Zvláště způsob zobrazování osob na ikonách podléhá přesným definicím, stanovujícím kdo a jak může být na pravé ikoně zobrazen. Jedna z nejslavnějších ikon znázorňujících Pannu Marii je Bogorodica Vladimirskaja a pochází z 12. století. V západní církvi jsou nejčastějším způsobem zobrazování naší Paní obrazy nebo plastiky, kterým říkáme Madona (z lat. mea domina). Původní význam v italštině byl „má paní” – jako oslovení vznešených žen. Například Madona Čenstochová, Montserratská, Černá Matka Boží Rušánská a jiné. Způsob zobrazení Marie vyjadřuje náš vztah k ní, vztah k místu nebo událostem, které vzniku předcházely. Skutečně umělecké ztvárnění Marie také vyjadřuje city a emoce, které dílo po zhotovení přenáší na druhé, v tomto případě na ty, kteří k naší Paní chovají úctu a osobní zbožnost. S naší Paní rozmlouváme formou modlitby a nejvhodnější formou rozhovoru s Marií je růženec. Do jisté míry by se dalo říci, že jak se umíme modlit a jak chápeme modlitbu růžence, takový je náš vztah k Marii. Romano Guardini ve své knížce O modlitbě na straně 221–227 píše: „Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.“ Růženec je modlitba rozjímavá, niterná, kontemplativní a později si řekneme, že kontemplativnost je dominantní rys naší Paní. Růženec je modlitba kristologická, směřuje ke Kristu, který je ve středu růžence, a tedy i ve středu rozjímání. Papež Jan Pavel II. ve své knížce Překročit práh naděje na straně 183 píše: „Opravdová úcta k Boží Matce musí být naprosto kristocentrická a je hluboce zasazena do tajemství Boží Trojice, Vtělení a Vykoupení.“ Základem růžence je meditace o událostech z Ježíšova života. Dá se tedy říci, že i příklady Mariina života nás přiblíží ke sjednocení s Kristem, skrze kterého jediného se můžeme sjednotit s Bohem, jiná cesta neexistuje. Pavel Hylmar (pokračování příště)


15

Knihkupectví U sv. Ignáce Chelčického 8, 506 01 Jičín tel. 493 721 967, e-mail: [email protected], www.ikarmel.cz Henri Nouwen: Modlitba s ikonami Svět ikon náleží především k východní křesťanské spiritualitě. A přesto si tolikrát nalezl cestu i na Západ. Třeba prostřednictvím knížky Henriho Nouwena, římskokatolického kněze, který si hloubku poselství ikon uvědomil během exercicií ve francouzském městě Trosly. Zde se nachází Archa – komunita pro mentálně postižené, kterou založil Jean Vanier. Vanierova asistentka Barbara Swanekampová postavila Rubleovu ikonu na stůl, kde se Nouwen ubytoval, a to byl i počátek knihy „Modlitba s ikonami“. Modlitba s ikonami není knihou bohatou co do počtu stran. Není složitým teologickým traktátem ani ikonografickou encyklopedií. Svým poselstvím však může obohatit cestu víry každého křesťana. Manuel Fernando Silva: Pasáčci z Fatimy Zjevení Matky Boží ve Fatimě zasáhlo celý svět. Pozornost mu dodnes věnují nejen římští katolíci, ale i odpůrci Církve. Není proto divu, že o celé události vzniklo veliké množství knižních titulů. Jedním z nich je kniha portugalského kněze Manuela Fernanda Silvy, jejíž překlad nyní přichází k českým čtenářům. Pasáčci z Fatimy – jak zní název knížky, nám vypráví životní příběh svatosti tří dětí, kterým se zjevila Panna Maria; je knihou neuvěřitelných životních příběhů tří dětí, které byly prosté svým společenským postavením, ale obrovské svým duchem a oddaností Bohu. Čtenář ji neodloží, dokud nebude na poslední stránce a i tehdy mu přečtená slova budou dlouho znít v mysli… Vojtěch Kodet: Novéna k Panně Marii Novéna sestavená řeholním knězem Vojtěchem Kodetem nás – ve šlépějích církevní tradice – přivádí k devítidennímu rozjímání a modlitbě. Každý den se skládá z úryvku z Písma svatého, následuje krátké zamyšlení a uvedení do modlitby, které nám má pomoci pochopit, zač Boha skutečně prosit, aby náš křesťanský život došel své plnosti. Novéna je též doplněna o řadu mariánských litanií a dobře poslouží jako pomůcka k osobní i společné modlitbě. Mgr. Jakub Holman, BLJ

FARNÍLISTY. P.Pavel. OBČASNÍK FARNOSTI NOVÁ PAKA Ročník VIII, rok 2012,číslo 2, dobrovolný příspěvek 5 Kč

Recommend Documents