VE LI KON OČ N Í
KN I ŽN Í TI PY A N OVI N KY:
Velikonoční příběh pro nejmenší – kniha se snaží zprostředkovat dětem velikonoční události jednoduchou a pochopitelnou formou. Děti se tak dozvědí o všem podstatném od Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma až po jeho nanebevstoupení. Krátké texty jsou doplněny působivými ilustracemi. Velikonoční knížka se samolepkami je určena pro předškoláky a děti z prvních ročníků základní školy. Kniha zachycuje události posledního týdne Ježíšova života na zemi a jeho vzkříšení. Obrázky si děti doplňují samolepkami, zároveň se tak zábavným způsobem seznamují s příběhem. Guy Gilbert: Křížová cesta – v postním období se na knižních pultech objeví vždy několik nových zamyšlení křížové cesty. Salesiánský kněz umí nejen svým životem, ale i svými knihami oslovovat mladé lidi. Malou brožurku si však mohou přečíst všichni, kdo mají mladé lidi rádi a pracují s nimi.
U KÁZKA : 1 . zastavení: Ježíš je odsouzen na smrt
Tenhle chlápek dal všechno, všechno obětoval. O lásce mluvil, lásku žil, uzdravoval nespočet nemocných srdcí. Slabí, chudí, nezaměstnaní, bezdomovci, nemocní AIDS, cizinci, přistěhovalci… ti pro něj byli prvořadí. Nemusím dodávat, že těm,kdo měli peníze a moc, připadalo naprosto nesmyslné, když Kristus hlásal: „Blahoslavení chudí, vydědění, zapomenutí, vyhnaní ze země, protože oni budou první v Božím království.“ Takže směr popraviště. „Budu tě odvádět od myšlenky, že ten nejmenší ze všech lidských tvorů je v očích tvého Otce tím nejmenším.“
J I M B I S H OP : D E N ,
KD Y ZE M ŘE L
K RI S TU S
Kniha, ke které se vracíme stále znovu právě ve velikonočním období, přináší jakoby románově zpracovaný poslední den Ježíše Krista od šesté hodiny ranní do čtyř hodin odpoledne následujícího dne, kdy byl sňat z kříže. „Pomůže-li tato kniha alespoň jedinému člověku porozumět Ježíšovi lépe a pochopit jeho poslání, nebyla má práce marná.“ Jim Bishop Farní listy - občasník Římskokatolické farnosti Nová Paka
Redakční rada: P. Pavel Kalita, Martina Šulcová, Richard Juriga, Martin Vitvar, Miroslav Blažek. Své náměty a příspěvky můžete nechat na faře v Nové Pace duchovnímu správci nebo zaslat na adresu
[email protected]. 16
FARNÍ LISTY Velikonoce 2010 Občasník farnosti Nová Paka
Ročník VI, rok 201 0, číslo 1 , dobrovolný příspěvek 5 Kč
Milí farníci, dostává se Vám do rukou velikonoční číslo Farních listů, kterým vstupujeme do šestého roku jejich existence. Určitě zaznamenáte několik málo drobných změn v grafické úpravě, k nimž mohlo dojít díky rozšíření týmu, který každé vydání Farních listů připravuje, o pastorační asistentku Janu Tauchmanovou. Ta bude obstarávat jejich sazbu v programu Scribus, který dává více možností než dosud k sazbě FL užívaný MS Word. Tematicky jsme chtěli v tomto čísle, vedle informací ze života farnosti, více připomenout rok kněží, který se blíží ke svému vyvrcholení. Proto najdete ve Farních listech rozhovor s P. Mikulášem Selvekem, O. Praem. o kněžském a řeholním životě a příspěvek pana probošta k 60. výročí mučednické smrti P. Josefa Toufara z Číhoště. Redakční rada také uvítá i další Vaše připomínky nebo návrhy témat, kterým by bylo dobré se na stránkách Farních listů v budoucnu věnovat. Děkujeme za Vaši přízeň a podporu.
-red-
A
M Y J S M E D OU F ALI …
Velikonoční liturgie před námi znovu otevře jednu z nejkrásnějších scén Nového zákona – příběh emauzských učedníků a jejich setkání se zmrtvýchvstalým Pánem. Je to příběh plný citu, postavy mají dynamiku a jejich dialog vtáhne posluchače nebo čtenáře do děje. Tato scéna se stala námětem mnoha malířům, vzpomínám si například na Caravaggiovo zpracování.
Jenomže příběh emauzských učedníků není jen vyprávěním o události staré bezmála 2000 let. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. (Lk 24,21 ) Kolik lidí dnes s nadějí vzhlíží k naplnění svých plánů tak jako tito učedníci, kteří po tři roky vkládali své naděje do Ježíše a tolik mu věřili? Naši politici doufají, že uspějí v květnových volbách, aby mohli konečně vládnout. Voliči (mnozí) doufají, že volby nedopadnou tak, jak to podle průzkumů vypadá. Jiní, a těch je většina, pak doufají ve splnění obyčejných, nicméně pro ně životně důležitých věcí (uzdravení, vyřešení finančních záležitostí, vztahových problémů, nalezení práce… ). V tomto se
nikdo z nás neliší od emauzských. Pro ně bylo životně důležité, aby už byla Mesiášem konečně nastolena Boží vláda a zjednán pořádek v zemi. Co se stane, když se naše plány a naděje nenaplní? Jsme stejně zklamaní, smutní, zoufalí, bez naděje! Bez Zmrtvýchvstalého, který se k učedníkům na cestě připojil a začal k nim mluvit a otevírat jim Písma, by navždycky zůstali jen u svého já a nepochopili by smysl a cíl všech těch událostí, a tím ani své existence, svého učednictví. Potřebovali světlo a moudrost svého průvodce, aby pochopili události, kterých byli svědky, aby nezůstali uzavřeni ve svém zklamání. Velikonoce a osobní setkání se zmrtvýchvstalým Pánem jsou tím největším darem i pro nás, milí farníci! Bez Krista, bez jeho slova, moudrosti, bez jeho zmrtvýchvstání, které jasně ukazuje k věčnosti, kdo z nás by se za chvíli nedostal do slepé uličky svých lidských přání a potřeb? Před lety jsem chodil za jedním osmdesátiletým člověkem, jehož jediným přáním bylo, aby se uzdravil. Naléhavě o to prosil. Byl ale zklamaný a smutný, protože jeho modlitby „nebyly vyslyšeny“. A když o tom opět jednou mluvil, tak jsem zeptal, jestli je to to nejdůležitější, o co má právě v této chvíli života prosit? „To je cíl vašeho života – být zdravý?“ ptal jsem se. Bez zmrtvýchvstalého Krista, jeho slova, jeho moudrosti nás čeká jen slepá ulička zklamání a smutku z našich nenaplněných přání. Pán nám i dnes skrze své služebníky biskupy, kněze a jáhny otevírá Písma a tak zapaluje naše srdce radostí a pokojem svého Ducha a dává našemu životu naději. Proto zvlášť v těchto dnech, kdy se rozhoduje o novém pastýři naší diecéze, se modleme za to, aby to byl opravdu Jeho učedník s „velikonoční zkušeností“, který nám bude, uprostřed zmatků a zklamání této doby, jasně ukazovat smysl a cíl našeho života a povzbuzovat nás na cestě věrnosti Kristu. Za sebe i otce probošta Karla Vám, milí farníci, přeji požehnané a milostiplné Velikonoce.
Z ÁJ EZD
NA
VRAN OV
U
B RN A
P. Pavel Kalita
Místní organizace KDU-ČSL v Nové Pace spolu s farností Nová Paka srdečně zvou na poutní zájezd na Vranov u Brna, který se uskuteční 1 . května 201 0. Odjezd v 6.00 z náměstí v Nové Pace (před farou), návrat zpět v podvečerních hodinách. V programu zájezdu navštívíme poutní kostel Narození Panny Marie na Vranově, kde se letos slaví 770 let od zjevení Panny Marie Vranovské a od 1 1 .1 5 se zúčastníme mše svaté, od 1 0.45 možnost růžence. V odpoledních hodinách je plánována prohlídka zámku Lysice. Závazné přihlášky přijímá paní Hejtmanová, tel. 493 722 453 (večer). Cena zájezdu 400,- Kč. 2
P ERLI ČKY
Z ARCH I VU
Už nějaký ten den či týden třídím farní archiv. Mezi těmi stohy papíru se občas objeví také něco zajímavého, kde si můžeme udělat obrázek o tom, jak žili naši předci. Tady něco přikládám: Vynesením veleslavného c. k. místodržíctví v Praze bylo nařízeno, aby čelilo se nezaměstnanosti ve zdejším kraji, c. k. okres. hejtm. v Jičíně, aby ihned zadalo stavbu farní budovy v Levínské Olešnici. Avšak stavební úřad v Jičíně, ač od té doby již uplynul víc než jeden měsíc, dosud tak neučinil. Vymlouval se, že nemá zde plány a rozpočet… Jak by to asi muselo vypadat v našem státě dnes, kdyby se řídili tímto nařízením, že v době krize se budou budovat nové stavby? A ještě něco přidám: Vzhledem k výnosu zemské správy politické v Praze bylo vytčeno, že dp. farář v Lev. Olešnici v přípisu na Národní banku dne 30. dubna 1926 užil nenáležitého způsobu psaní o státních úřadech a že při opakování bylo by proti němu se vším důrazem zakročeno. Upozorňujeme na to žádajíce, aby bylo ve všech případech užíváno náležitého slohu. Když se podíváme, jak se dneska někteří (i lidé reprezentující stát) vyjadřují, tak si říkám chudák dp. farář v Levínské Olešnici.
D OU ŠKA
AN EB
N ĚCO
PA
N A ZÁVĚR
Při misijním koláči a další farních akcích, které jsou obohaceny kulinářským uměním našchi šikovných farnic, už nejedna hospodyňka říkala: "To je moc dobré! Kdo to pekl? Nemáte recept?" A tak si vám dovolujeme jeden z nich nabídnout. Příště snad budou další. A kdyby se některá z hospodyněk chtěla podělit o svůj recept s ostatními, stačí ho přinést na faru.
Ořechové šátečky od paní Mařenky Kracíkové Těsto: 32 dkg hladké nebo polohrubé mouky, 26 dkg Hery nebo másla, 3 žloutky, 4 dkg droždí, 4 lžíce smetany Udělat kvásek a vše zpracovat v těsto, které se asi na 1 hodinu dá do studena. Potom rozválet a vytvarovat čtverečky. náplň: 30 dkg strouhaných ořechů, 28 dkg cukru pudru, 3 bílky Přehnou šáteček a potřít bílkem. Péci v předtopené troubě. Nejlépe je šátečky vytvářet za studena. Je též možno použít pouze poloviční množství, potom u vajíček to budou pouhé 2 ks žloutků a 2 ks bílků. 15
anesteziologické sestry a začala se věnovat vzniku hospicové péče naplno. Prvním člověkem, který si ji vzal pod ochranu a začal jí konkrétními radami pomáhat, byla MUDr. Marie Svatošová. Bylo to v lednu roku 2009, kdy spolu začaly hledat možnosti vybudování hospice v Hořicích, ovšem stavba objektu za miliony korun je v devítitisícovém městě nereálná. Proto se po zralém uvážení rozhodly pro model, který funguje v Nizozemí, totiž vybudování zařízení rodinného typu s kapacitou tří lůžek. Není to tedy zbudování klasického hospice, ale jeho alternativa, která je výhodná ekonomicky pro stát, ale nejvýhodnější je samozřejmě pro nemocného, který je doma, ve svém přirozeném prostředí, a až ve chvíli, kdy rodina z nějakého důvodu péči o nemocného nezvládne, je možné nabídnout mu právě rodinný pokoj. 25. 3. 2009 posvětil královéhradecký biskup Mons. Duka základní kámen hospicového občanského sdružení Duha – sdružení má v současné době již 35 členů, mezi nimiž jsou lékaři, zdravotní sestry, ale i lidé nejrůznějších profesí, kteří chtějí pomáhat jako dobrovolníci. Sdružení získalo od města Hořice na patnáct let do pronájmu bývalou budovu infekčního pavilonu městské nemocnice, a to za symbolickou jednu korunu. Město se navíc zavázalo, že po dobu jednoho roku uhradí náklady za teplo v tomto objektu. V současné 14
době je rekonstrukce objektu dokončena, je zde plně funkční půjčovna zdravotních a kompenzačních pomůcek a poradna pro pacienty v terminálních stavech onemocnění a jejich rodiny. Sdružení žádá Královéhradecký kraj o registraci nestátního zdravotnického zařízení, poté již bude možné jednat o uzavření smlouvy o hrazení péče se zdravotní pojišťovnou. Cesta Jany Sieberové k hospicové péči byla zároveň cestou její konverze ke katolické víře. Při stáži v litoměřickém hospici poznala hospicového kněze P. Martina Davídka, který ji uvedl do společenství stejně hledajících lidí při litoměřickém biskupství. V loňském roce při velikonoční vigilii přijala křest a svátost biřmování z rukou litoměřického biskupa Mons. Baxanta (její kmotrou nebyl nikdo jiný než paní doktorka Svatošová) a ještě tutéž noc si při církevním obřadu „podruhé vzala“ svého manžela. Je obdivuhodné, co se během jednoho roku podařilo Janě Sieberové s podporou její rodiny a několika přátel vybudovat. Hospicová péče v našem regionu ale ještě stále nemá vyhráno. Proto prosíme všechny, koho projekt hospicové péče jakýmkoliv způsobem oslovuje, aby jeho zachování a rozvoj podpořili podle svých možností, ať již konkrétní dobrovolnou prací, finančním darem nebo modlitbou. MŠ
S TALO
SE :
Z
DI ÁŘE FARN OSTI
Od 1 . listopadu 2009 farnost získala od biskupství na plný pracovní úvazek pastorační asistentku Janu Tauchmanovou , která duchovnímu správci farnosti pomáhá s administrativou, organizací pastoračních aktivit a výukou náboženství ve farnosti. ü 6.–1 0. ledna proběhla Tříkrálová sbírka 201 0 . Ve farnosti jsme vybrali celkem 1 24.768,- Kč. ü 1 7. ledna se sešla na faře pastorační rada, aby připravila a projednala plán farních akcí v roce 201 0 a dala nové podměty pro aktivity a život ve farnosti. ü V úterý 1 9. ledna v 1 8.00 hod. se v modlitebně sboru Církve československé husitské uskutečnilo ekumenické modlitební setkání křesťanských církví v Nové Pace v rámci každoročních modliteb za jednotu křesťanů. ü
ü Po dlouhých měsících očekávání a napětí byl 1 3. února novým pražským
arcibiskupem jmenován dosavadní biskup královéhradecký Mons. Dominik Duka, OP.
28. února se na faře sešla ekonomická rada farnosti, která byla seznámena s výsledky hospodaření farností za rok 2009, a byl sestaven plán investičních akcí na rok 201 0. ü Od 11 . března začala ve farnosti třem dětem příprava k 1 . svatému přijíü
ü
mání.
V sobotu 20. března proběhla ve skautské klubovně postní duchovní obnova farnosti s P. Petrem Blechou, OCD, bosým karmelitánem ze Slaného.
Z VEM E :
Ø v sobotu 1 0. dubna převezme Mons. Dominik Duka, OP úřad pražského
arcibiskupa při slavnostní bohoslužbě v 1 0:00 v pražské katedrále.
1 7. dubna zveme ministranty na diecézní setkání ministrantů do Vysokého Mýta. Ø 24. dubna je hlavní diecézní pouť ke sv. Vojtěchovi do Libice nad Cidlinou. Ø 1 . května pořádá MO KDU-ČSL ve spolupráci s farností zájezd k paulánům Ø
na Vranov u Brna
1 5. května se uskuteční v Hradci Králové diecézní setkání dětí. Děti srdečně zveme. Ø 25. května se uskuteční tradiční pouť na Táboře u Lomnice nad Popelkou. Ø 9. května na 6. neděli velikonoční bude ve farním kostele v Nové Pace celo-
Ø
Ø
denní výstav Nejsvětější svátosti oltářní.
Na slavnost Nejsvětější Trojice 30. května bude ve farnosti 1 . svaté přijí3
mání.
slavnost Těla a Krve Páně poutní slavnost v kostelíku sv. Petra a Pavla na Stavě Staropackou svatovavřineckou pouť Novopacká pouť
Ø 6. června oslavíme v Nové Pace eucharistickým průvodem z klášterního do farního kostela po mši svaté v 8.30 hod. Ø 27. června oslavíme . Ø budeme slavit v neděli 8. srpna. Ø bude v neděli 1 5. srpna. Srdečně zveme.
S C HARITOU NA CESTÁCH ANEB J AK POMÁHÁ D IECÉZNÍ CHARITA H RADEC K RÁLOVÉ
Na začátku března jsme měli možnost zúčastnit se besedy S Charitou na cestách… , kterou pořádala ČKA ve spolupráci se skautským střediskem Sopka v Nové Pace. Beseda začínala tím, že jsme byli seznámeni s činností Charity jako takové, s jejími projekty nejen v České republice, ale po celém světě. Počínaje tříkrálovou sbírkou, vzdělávacími kurzy, rozvojem domácí hospicové péče, pečovatelské služby až po zahraniční aktivity, jako je Adopce na dálku či pomoc při různých živelních katastrofách lidem, kteří přežili (Haiti). S tím vším nás seznámila Ing. Olga Horáková, zástupce ředitele DCH HK. V druhé části besedy Mons. Josef Suchár, prezident DCH HK, nás podrobněji seznámil s projektem Adopce na dálku. Vše bylo provázeno promítáním fotografií z cest po Indii, fotografiemi dětí, kterým díky tomuto projektu bylo umožněno vzdělání. V příjemné atmosféře přednášejících, kteří se přišli podělit o své zážitky a seznámit veřejnost s činností známé organizace, jsme měli možnost prožít krásný podvečer.
S Charitou u nás…
V Nové Pace se také trochu zapojujeme do činnosti Charity tím, že každoročně (již 7 let) pořádáme tříkrálovou sbírku. Jak vše dopadlo, to je již dobře známo. Sbírka byla velmi úspěšná a mohli jsme tak finančně pomoci tělesně postižené Juditě Kábrtové a její mamince při rekonstrukci koupelny (zvedák do vany a práce s tím spojené). Z úspěchu jsme měli všichni velikou radost. Linda Podzimková 4
D OMÁCÍ HOSPICOVÁ PÉČE
V únoru uspořádala místní pobočka České křesťanské akademie v Nové Pace přednášku manželů Sieberových z Hořic v Podkrkonoší na téma „Domácí hospicová péče“. V následujícím článku se k tomuto tématu znovu vracíme a chceme Vás seznámit se zakladatelkou hořického hospicového sdružení Duha Janou Sieberovou a důvody, proč se rozhodla věnovat právě hospicové péči v našem regionu. Jana Sieberová je povoláním zdravotní sestra. V roce 1 984 ve svých devatenácti letech nastoupila poprvé do nemocnice na interní oddělení, kde bylo sedmdesát lůžek; péče o staré a onkologické pacienty zde byla velice špatná a už tady v ní rostla touha pečovat o umírající pacienty jinak – jiným způsobem, v jiných podmínkách, s jinými lidmi. Protože se však mezitím stala matkou dvou dětí, muselo budování hospice v Hořicích počkat na dobu, kdy děti dorostou. Jak sama říká, k hospicové péči musela nejdříve profesionálně, ale především lidsky dozrát. Celoživotně ji ovlivňovaly osudy mnoha nemocných, s kterými se setkávala a na které nezapomíná dodnes, ale především osud jejího již dospělého syna, který ve svých 1 4 letech po těžkém úrazu páteře úplně ochrnul. Lékaři nedávali žádnou naději na jeho uzdravení. Celý rok trvala jeho intenzivní denní několikahodinová rehabilitace. Naučila se Vojtovu metodu a díky ochotě a pochopení zdravotníků mohla se synem
takřka každý den být a cvičit a cvičit… Po roce léčení odešel sám do školy. Tekly jí tenkrát slzy po tváři a cítila hlubokou vděčnost za jeho téměř úplné uzdravení. V první polovině devadesátých let poznávala hospice z knížek a filmů, začala jezdit na přednášky lékařky Marie Svatošové a před třemi lety, když už si myslela, že zhruba všechno teoreticky o hospicové péči ví, odjela pracovat jako dobrovolná sestra do hospice v Červeném Kostelci. Tam viděla, že hospice opravdu fungují, ale že je těchto zařízení v naší republice pořád žalostně málo. Proto se s partou nadšenců rozhodla začít hospic budovat v Hořicích. V té době ale narazila na problém, že domácí hospicová péče není hrazena zdravotní pojišťovnou. Spoléhala na evropské fondy a na to, že jí jejich peníze v začátcích pomohou, ale úřady tehdy odpověděly zamítavě. Všichni, kteří do toho s Janou před zhruba třemi lety šli, ji opustili a ona zůstala sama. Pracovala dál na oddělení ARO, ale v listopadu 2008, kdy se už nevydržela dívat na skutečný stav umírajících v našich nemocnicích, se rozhodla, že dá výpověď v zaměstnání. Její manžel – chirurg – do té doby v podstatě neprojevoval o typ domácí hospicové péče žádný zájem. Když ale viděl, jak je Jana pro věc nadšená a jak se aktivně snaží psát o hospicích, vzdělávat okolí přednáškami a jezdit na odborné semináře, začal ji nepřímo podporovat. Společně se rozhodli sestavit stanovy občanského sdružení, které si dalo za cíl rozvoj domácí hospicové služby v Hořicích a okolí. Jana opustila práci 13
S POLEČEN STVÍ
M LÁDEŽE PU TOVALO ZA ZÁŽI TKY DO K RKON OŠ
Co bychom byli za společenství, které pomalu nic nepodnikne? Jak bychom asi fungovali jako kolektiv, kdybychom se hlouběji nepoznali? Možná bychom měli dobré vztahy, ale dál asi nic víc. Nespojovaly by nás příjemné zážitky z cest, zážitky, na které se nezapomíná a které nezevšední. A právě proto, aby nás nespojovala jen spolča, vyjeli jsme 1 5. 2. s P. Kalitou a Janou, pastorační asistentkou, na hory. A když na hory, neopomenuli jsme si s sebou vzít boby, běžky, lopaty a jiné nástroje k využití bílého nadělení. Po úspěšném vytopení a zabydlení hezké horské chalupy v Křížlicích jsme celí natěšení konečně vyjeli na běžky. Dojeli jsme až na Rezek a odtud se vrátili zpět. Navečer se konala mše svatá. Následovala večeře, stolní hry a nakonec nás pan fa-
12
rář učil modlit breviář a především se v něm vyznat. Podobně se odvíjely i ostatní dny s tím, že ráno jsme měli ranní chvály a mše byly ještě na Popeleční středu a ve čtvrtek. Počasí nám vesměs přálo, možná jen druhý den jsme mohli dohlédnout dál než na špičky lyží… Na horách nám opravdu nic nechybělo, hlad jsme neměli (díky Janě) a nuda neměla vůbec šanci. Kromě běžkařských výletů jsme také uspořádali závody na bobech, stavěli jsme sněhuláka, pro pana faráře sněhový kostel (který jsme bohužel nedostavěli) a v neposlední řadě jsme se také koulovali nebo jen tak vyváleli ve sněhu. Zkrátka jsme si užívali sněhu plnými doušky. A myslím si, že jsme tam prožili mnoho pěkného, nezapomenutelného a za to děkuji za všechny P. Kalitovi, Janě a všem, kteří se na tomto pobytu na horách podíleli. Josef Knap
Z PRÁVY
Z FARN ÍCH RAD
Pastorační rada farnosti se v roce 201 0 sešla 1 7. ledna. - Zhodnotila poslední čtvrtletí předchozího roku – drakiádu, adventní duchovní obnovu, dala podněty na tento rok k půlnoční mši svaté – připravit brožuru pro návštěvníky půlnoční mše s texty k bohoslužbě. - Vrátila se hodnocením a postřehy k letošní tříkrálové sbírce, členové PRF byli vyzváni, aby promýšleli záměr TS 2011 . - Nejvíce času věnovala sestavení pastoračního plánu farnosti na rok 201 0 na jednotlivé měsíce v roce (na akce budete zváni s předstihem v kostelních ohláškách). Setkání ekonomické rady se konalo 28. února 201 0. - P. Kalita předložil členům rady výsledky hospodaření farnosti za rok 2009 včetně obratové předvahy za rok 2009, dále pak přehled aktuálních zůstatků finančních prostředků farnosti k 26. 2. 201 0. Členy rady seznámil s výší příspěvku farnosti do diecézního fondu solidarity v roce 201 0, který činí 1 0 % ze sbírek pro potřeby farnosti a čistého výnosu z hospodářské činnosti roku předcházejícího, což je celkem 32.456,- Kč. - Ekonomická rada odsouhlasila tyto plánované výdaje na rok 201 0 na opravy a údržbu jednotlivých objektů: klášterní kostel – pokračování v opravě fasády východní strany, rozpočet prací 1 .699.685,- Kč, reálně bude asi jen 700.000,- Kč podle získaných dotací; vyklizení prostoru v přízemí věže a zprovoznění schodiště na kůr (osvětlení) – brigáda ve farnosti kostel Štikov – dokončení opravy střechy (zbývající polovina), rozpočet 1 64.000,- Kč. Finančně pokryto z darů KÚ HK, MěÚ NP a prostředků farnosti (podíl farnosti cca 46.000,- Kč) severní křídlo paulánského kláštera – vodovodní přípojka, pokud budou finanční prostředky, pak projektová dokumentace k rekonstrukci farní kostel – dokončení opravy pískovcových schodů u hlavního oltáře z roku 2009; osadit hrotový systém proti hnízdění holubů na římse lodi kostela fara – položení zemního kabelu mezi farou a stodolou, oprava oken v kanceláři a prádelně kostel Úbislavice – zhotovení barevné fotokopie původního oltářního obrazu a odstranění současné provizorní úpravy, cena cca do 8 tisíc Kč kostel Stav – udržovací nátěr oplechování věže a lodi kostela kostel Stará Paka – nutná rekonstrukce elektroinstalace a osvětlení, náklady 5
rozpočtovány na cca 1 62.500,- Kč, rozsah prací bude uskutečněn podle získaných finančních prostředků, které jsou zatím v jednání, pro snížení nákladů budou především pomocné práce konány brigádnicky Levínská Olešnice – dokončovací práce: oprava chodníku a výsadba nové zeleně, budou osazena úsporná svítidla nad lavicemi (zlepšení osvětlení), splátka poloviny z půjčky 75.000,- Kč na dokončení opravy věže kostela z roku 2008. - Ekonomická rada projednala žádosti p. Černíka a p. Krause o odprodej pozemku v Zahradní ulici a navrhla odprodej p. Krausovi. Ze zápisů vybral PK
P OSTN Í
DU CH OVN Í OBN OVA
V naší farnosti proběhla další duchovní obnova. Tentokrát v době postní, tedy s přípravou na Velikonoce. Povzbudit a inspirovat ve vztahu k Bohu nás přijel pražský kněz Petr Blecha, bosý karmelitán. Vše probíhalo dle již zaběhnutého pořádku - společná modlitba následovaná přednáškovými bloky a obědem. Přednášky byly samozřejmě přerušovány krátkými přestávkami na občerstvení a bylo možné je využít i na popovídání s přáteli. Je těžké z několikahodinové přednášky vytáhnout postřehy do tohoto stručného článku. Přesto uvedu alespoň jednu z mnoha vět: "Každou životní situaci, i tu nejhorší, lze obrátit a vyzískat z ní spoustu dobrého." Takových podnětů zaznělo hned několik a pozorný posluchač jistě našel celou řadu povzbuzení pro vrcholící postní dobu. Prožili jsme pohodový den. Zakončený tradičně - mší svatou za hojné účasti. Postní duchovní obnova byla zároveň setkáním lidí nejen z naší farnosti, ale i z farností sousedních. Více méně samé známé tváře. Doba postní se chýlí ke konci, vlastně k samému vrcholu, tak mě napadá otázka: "Jsme dobře připraveni?" Tak jestli máte pocit, že to není úplně ono, pak neváhejte a svěřte to Bohu. Protože, jak nám otec Petr řekl, Bůh nepotřebuje člověka dokonalého, ale potřebuje, aby se na něho člověk obrátil s důvěrou. Obraťme se tedy k Bohu s důvěrou a třeba se ještě budou dít věci... LeTo
6
konec podlehl 25. 2. 1 950. Toto vše je dnes známé. Pouť, které jsem se v únoru též zúčastnil, měla všem účastníkům připomenout velikou oběť P. Toufara a jeho věrnost církvi s příkladnou kněžskou zodpovědností. Při mši sv., kterou jsme koncelebrovali s prel. P. Jos. Sochou, k nám při homilii promlouval P. Ing. Miloslav Fiala, O. Praem. Zdůrazňoval posvátný charakter kněžství a také naši zodpovědnost za tento Kristův dar. Pravil, že máme žít své kněžství naplno, a tedy být kněžími nejen průměrnými, ale nadprůměrnými. A od věřících vyžadoval, aby v kněžích viděli zástupce Ježíše Krista, který jejich
prostřednictvím učí, posvěcuje a vede Boží lid. Před číhošťským kostelem stojí kamenný památník postavený krátce po Sametové revoluci, upomínající návštěvníky na tyto události, a v kostele se konají každou 2. sobotu v měsíci smírné pobožnosti na odčinění křivdy spáchané na tomto nevinném knězi a na církvi vůbec. Doporučuji navštívit toto památné místo, a tak se i zapojit do nápravy důsledků násilné ateizace našeho národa! P. Karel Exner
P LES 201 0
,,Celá země byla jednotná v řeči“ – téma plesu 3. skautského oddílu, který se uskutečnil 1 6. ledna 201 0 v sále bývalé Velvety v Nové Pace. Letošní ples chtěl naznačit, že i když jsme odlišných národností a mluvíme jinými jazyky, máme-li dobrou vůli, vždy se dokážeme domluvit. ☺ Výzdobu tvořily vlajky různých států světa, obrys světa a vlajky na jednotlivých stolech. Ve 20.00 se slova ujali naši, tentokrát čtyři moderátoři: Kýňa, Marťas, Anička a naše kamarádka z Venezuely Martha. Uvítali naše milé hosty a seznámili je s průběhem večera. Následovalo stepařské předtančení, které se všem moc líbilo. Pak už byl taneční parket volný pro všechny, kteří si chtěli zatančit, a že jich bylo. ☺ K tanci hrála naše osvědčená kapela Elektrolux. Ti, kdo netancovali, měli možnost si zakoupit losy do tomboly a v přísálí si prohlédnout, jaké ceny se skrývají pod výherními čísly na jejich losech. S nevýherními losy po celý večer probíhala soutěž, která spočívala v přiřazování přísloví v různých jazycích k českým ekvivalentům. Proběhla i taneční soutěž, která procvičila nejen tanec, ale i paměť. Jednotlivé páry si měly zapamatovat názvy států, které měli pánové z ostatních párů připevněny na zádech. Kolem 23.00 se začala vydávat tombola a ve 24.00 se vylosovala hlavní tombola. Pak už se ples chýlil ke konci, tančilo se a všichni se bavili, až zazněla poslední písnička a konec. Tak zase za rok. ☺ Rex
11
P OU Ť DO Č ÍHOŠTĚ
Konala se 25. února t. r. ve výroční den smrti (možno říci mučednické) P. Josefa Toufara, někdejšího faráře v této farnosti. Zúčastnilo se jí kolem 1 00 kněží naší diecéze, neboť jsme v kněžském roku, který vyhlásil Svatý otec Benedikt XVI. na památku 1 50. výročí smrti sv. Jana Marie Vianneye, faráře v Arsu ve Francii, patrona všech kněží, zvláště těch, kdo pracují v duchovní správě. Z tohoto důvodu se v tomto roce konají poutě a jiné duchovní akce, aby si kněží i věřící vzali příklad a povzbuzení z horlivosti a statečnosti takových kněží, jako byl právě sv. Jan Vianney, v Polsku třeba Jerzy Popiełuszko (který byl umučen příslušníky stát. bezpečnosti a letos v červnu má být blahořečen) a jako byl i náš kněz Toufar, ubitý ateistickou mocí. Jméno P. Toufara bylo před 60 lety v celé naší vlasti vykřikováno jako jméno zavilého nepřítele lidově demokratického zřízení a podvodníka věřícího lidu. O co vlastně tehdy šlo? O 3. neděli adventní r. 1 949 kázal P. Toufar při mši sv. o tom, že Pán Ježíš je stále s námi a že je osobně přítomen ve svatostánku, na který ukázal. Asi 1 6 věřících se v tu chvíli podívalo také tímto směrem a po mši sv. živě vypravovali, že viděli, jak se křížek stojící na sva10
tostánku pohnul. Nikdo neví, zda to byl nějaký nadpřirozený úkaz nebo sugesce či halucinace těchto lidí. Poněvadž se tato zpráva rychle rozšířila po širokém okolí, Státní bezpečnost zbystřila pozornost a hned našla „vysvětlení“ tohoto jevu: farář si natahal drátky z kazatelny ke křížku a zatímco jednou rukou ukazoval ke svatostánku, druhou tahal za tyto drátky, a tak uvedl křížek do pohybu. Tím prý chtěl lid zmást a zviklat v nich důvěru v lid. demokratický řád. Je zajímavé, že nikdo z přítomných věřících neuváděl, že by viděl nějakou aparaturu, ikdyž někteří stáli přímo u kazatelny. Já sám to mohu potvrdit, že kdyby P. Toufar opravdu něco takového mezi oltářem a kazatelnou namontoval, jistě by to neušlo pozornosti věřících, protože když jsem tehdy v Číhošti zastupoval, viděl jsem, jak je kostel při mši sv. naplněn věřícími až k oltáři a lidé stojící u kazatelny viděli i na její parapet. Ostatně nedovedu si představit, že by vůbec nějaký kněz mohl přijít na takový hloupý nápad. Člověk jen žasne, v co všechno nevěřící člověk může nebo i musí věřit, aby byl „vědecky“ přesvědčeným ateistou. Příslušníci Státní bezpečnosti chtěli z kněze dostat přiznání, že tento „zázrak“ udělal právě tak, jak oni to vymysleli a pak i zfilmovali. Když to Toufar odmítal, nutili ho k tomu psychickým i fyzickým násilím, jemuž na-
„K N ĚŽSTVÍ J E LÁSKA J EŽÍŠOVA SRDCE “
Při příležitosti roku kněží jsme připravili rozhovor s knězem, členem premonstrátského řádu a dřívějším staropackým farníkem Mikulášem Selvekem. P. Mikuláš Selvek se narodil 6. prosince 1 976 v Kežmarku na Slovensku. Pochází ze šesti dětí, dětství prožil v podtatranské vesnici Lendak. V Roce 1 982 mu zemřela maminka a o šest let později i bratr Jozef. V roce 1 991 se s otcem a dvěma bratry přestěhoval do Staré Paky, vyučil se v oboru malíř-natěrač na SOU stavebním v Hradci Králové a v létě 1 994 vstoupil do premonstrátského kláštera v Praze na Strahově. Dva roky navštěvoval Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích a po maturitě 29. září 1 996 byl obláčkou přijat do noviciátu, po jehož skončení pět let studoval teologii na KTF UK v Praze. 28. června 2002 přijal z rukou ostravsko–opavského biskupa Václava Františka Lobkowicze kněžské svěcení. V současné době působí jako administrátor ve farnosti Zhoř u Jihlavy. Můžeme na začátek poprosit o krátké představení premonstrátského řádu?
Řád vzniká v první polovině 1 2. století ve francouzském Prémontré (odtud název premonstráti). Jeho zakladatelem je sv. Norbert z Xanten, který chtěl po své osobní konverzi především reformovat kněžstvo, ale nakonec se z této reformy rodí nový řád premonstrátů, který se vyznačuje tím, že jeho členové žijí v klášterech (kontemplace), ale zároveň také chtějí předávat druhým to, co v klášteře načerpají v podobě farní nebo i jiné pastorace (činný život). A co přivedlo právě Vás do této řeholní komunity?
Již v rodné vesnici Lendaku na Slovensku působil premonstrát P. Mario Anton Hrtus, který mě křtil a dodnes tam působí. U něho jsem tak trochu pochopil, že žil premonstrátsky, a to i v černé klerice (v době komunismu nesměl chodit v hábitu). O Vánocích 1 989 si hábit poprvé oblékl a já se začal zajímat, co to je za řád. Po malém obeznámení s tím, co znamená být premonstrátem, jsem pochopil, že náš pán farář je prostě věrný své spiritualitě (krása liturgie, kající duch, veliká úcta k Eucharistii, zdravá a krásná mariánská zbožnost a horlivost v apoštolátu). To vše mě oslovovalo a přitahovalo. Navíc život v komunitě a zároveň pastorace mi je vlastní. Jak vůbec vypadá takový typický den řeholníka, třeba ve strahovském klášteře?
„Zachovej řád a řád zachová tebe.“ To je to, co se v klášteře snažíme žít.
7
Ráno v 6.00 začínáme v chóru modlitbou breviáře společně. Následuje společné stolování. Pak každý dělá, co je potřeba. Studenti (bohoslovci) jdou na fakultu. V klášteře má každý nějakou službu, ať už v kuchyni, starost o návštěvy apod. V poledne je společná modlitba a oběd. Odpoledne studium, duchovní četba. Večer nešpory, mše svatá, večeře a po večeři osobní nebo společná adorace nebo růženec. Od 22.00 noční klid. Každý den je trochu jiný, ale podstatné věci se nemění. Jistěže je čas i na osobní volno a rekreaci. A co z toho byste doporučoval i nám laikům zabudovat do každodenního života?
Každopádně pravidelný čas na modlitbu (třeba spojený s četbou Písma), pokud možno určit si i vhodnou dobu během dne a pak to mít jako takový pramen, ke kterému se rád během svých denních povinností vracím v myšlence a z kterého čerpám sílu a naději. Pokud ten pramen nemám, nemám z čeho čerpat. Setkání s Bohem by nám nemělo připadat jako něco nepodstatného a jako něco, co počká. Říká se: „Jaká je tvoje modlitba, takový je tvůj život“ a naopak.
Vy ovšem už na Strahově nepůsobíte, na které Boží vinici nyní pracujete a v čem byla největší změna oproti Strahovu?
Jsem již osmým rokem v Jihlavě, kde působím jako kaplan, a šestý rok mám ve správě farnost Zhoř. Největší změna oproti Strahovu byla v tom, že ve farnosti je to trochu víc improvizované. Myslím tím, že přicházejí lidé s různými potřebami, a tak se člověk musí naučit dobře využívat čas k modlitbě, odpočinku, studiu, přípravě na různé katecheze atd. V klášteře je to trochu více dané, co má člověk dělat.
Ještě by nás zajímalo, jestli máte nějaké motto nebo citát, které Vás provází a inspiruje na životní pouti a třeba by mohlo směrovat i nás?
Moc nad tím nepřemýšlím, ale každopádně jako kněz jsem si na primiční obrázek dal citát sv. Jana M. Vianneye: „Kněžství je láska Ježíšova srdce.“ Toto mě provází a přeji si, abych to hlouběji chápal, prožíval a svým životem s Ježíšovou pomocí také naplňoval, protože dnešní člověk (včetně mě) to opravdu hodně potřebuje. Co byste chtěl na závěr vzkázat Pačákům ?
Jsem rád, že také tak trochu patřím do novo- i staropacké farnosti. Myslím na Vás a Vaši lásku, s kterou mi vždy vycházíte vstříc, když k Vám zavítám. Děkuji Vám za Vaše modlitby a oběti a i na dále o ně prosím, protože nejen já, ale všichni kněží to moc potřebujeme. Samozřejmě také cítíme Vaši podporu. Ať Vám Bůh žehná! Rozhovor připravil Martin Vitvar
8
9
