10
Farní zpravodaj
Říjen 2007
Příběh ze života Babička, dcera a vnoučata Jedna rodina se vypravila k babičce slavit její narozeniny. Mezi gratulanty bylo také devět odrostlejších dětí. Po− přály babičce, poobjímaly ji. Ta plná radosti a štěstí, ale se slzami v očích, podala dceři běloučkou obálku. „Neo− dolala jsem,“ říká matka. „Jen co jsem osaměla, otevřela jsem obálku. Očeká− vala jsem téměř s jistotou, že tam bude nějaká bankovka, kterou babička ušet− řila ze svého skromného důchodu. Roz− hodně jsem nečekala dopis psaný upra− covanou stařenčinou rukou a nadepsa− ný větou: Dopis o blahoslavenství. A ná− sledovalo toto: Blahoslavení jste, když máte pochopení pro mou pomalou chůzi a roztřesené ruce. Blahoslavení jste, když chápete, že moje ucho se musí namáhat, aby vám rozumělo. Bla− hoslavení jste, když vidíte, že mé oči jsou zakalené, mé myšlenky smutné a vždy mi ochotně pomůžete, když po− moci potřebuji. Blahoslavení jste, když se u mne zastavíte s úsměvem a máte čas si se mnou jen tak popovídat. Bla− hoslavení jste, když neříkáte, že jsem
stará popleta a máte pochopení proto, když stále něco hledám. Blahoslavení jste, když ve mně umíte vzbudit krás− né vzpomínky na zašlé časy a trpělivě nasloucháte, když vzpomínám na své mládí. Blahoslavení jste, když mně dáte najevo, že nejsem ještě odepsaná a že nejsem opuštěná. Blahoslavení jste vy všichni, kteří mně ulehčujete dny mého stáří na cestě k věčnému domovu. Až se tam dostanu, budu o vás vyprávět nebeskému Otci.“ Nevím, jak ta vnoučata splnila ba− bičce ta její blahoslavenství, ale vím, že většina našich babiček by si splnění ta− kových přání nejen ze srdce přála, ale i zasloužila. Tak by se mohla radovat ve svém stáří nejen z vnoučat, ale z celé své rodiny. My, kteří ještě můžeme, poskytuj− me radost našim babičkám. Vždyť na− konec ta jejich radost bude i radostí naší. Na základě získaného textu zpracoval jáhen Stanislav
Dobrá rada stařičkého řeholníka Na světě jsme proto, abychom konali dobro. Denně bychom měli zpytovat svědomí, co jsme udělali dobrého. Až jednou přijdeme nahoru ke svatému Petro− vi, nikdo se nebude ptát, kolikrát jsme zhřešili, protože hřích přiznaný a odpuště− ný je pryč. Pán Bůh se ale bude ptát, co jsme udělali pro druhé. Každý tam bude zářit podle toho, kolik udělal dobra. Buď jako žárovka dvacítka, nebo pětistovka. Toto jsou slova devadesátiletého kněze P. Šimona Zusky, sloužícího Bohu i lidem. 2
Není tábor jako Tábor ☺ Salaš (30. 7. – 5. 8. 2007) Bylo nebylo. Před hezkou řádkou let (do pár stovek by se to vešlo), kdy chudé poddané drželi jejich pánové pod drsným bičem nevolnictví, se uprostřed beskydských lesů, někde pod Lysou horou, dal na zboj zemanský synek Ondráš. Byl to takový ten dobroděj, co bohatým bral a chudým dával, jak už to jistě znáte z všelijakých pověstí. Jeho osud a příklad nás velice zaujal, a tak se skupinka dětí i odrostlejších dětí z naší a okolních farností vydala na dobrodružnou výpravu v jeho stopách do samého centra dění, do Beskyd. Věděli jsme sice už předtím, že tento zbojník byl skutečně výjimečný, vždyť se stal dokonce zbojnickým vůdcem, ale překvapení, které nám připravil, přived− lo i nás, racionální a nedůvěřivé jedince jedenadvacátého století, skutečně v úžas. „Tam jde zbojník!“ špitl nejistě jednoho rána jeden klučina na naší táborové rozcvičce. Podívala jsem se k plotu, kam ukazoval prstem, a skutečně! Procházel se tam jakýsi fousatý muž v košili a s valaškou v ruce. Nato otec Marek hned vzkřikl: „Za ním!“ a houf dětí se neúprosně snažil zbojníka polapit. Ale marně. Jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel. „Tak je to skutečně pravda! Zbojník Ondráš tu pořád je. Proč se nám ukázal?!“ vrtalo nám od té chvíle hlavou. Náš zájem o zbojníka pochopitelně ještě stoupl. Abychom se o něm více dověděli, četli jsme všelijaké jeho příhody, na jeho počest jsme si vyráběli pravé zbojnické valašky, opékali zbojnické špekáčky a učili jsme se všemožným zboj− nickým dovednostem (však jsme za to byli patřičně odměněni zbojnickým diplo− mem). K obědu se svolávalo hvízdnutím a každý se snažil jeho podobu vystih− nout v co nejpovedenějším portrétu. Dokonce se nám během jedné nebezpečné noční výpravy podařilo vysvobo− dit Ondráše ze zajetí loupežníků. To se nám velice vyplatilo, jelikož za odměnu nám ukázal svůj poklad, pro který jsme si museli dojít až na samotný vrchol masivu Ondřejník. Přestože nás tolik obdaroval, zůstala celá záhada jeho znovuobjevení neobjas− něna. Ani jednou totiž s námi nepromluvil, pouze nám předával tajné vzkazy. Doteď všem vrtá hlavou, jak to, že měl na sobě tak čisté kalhoty, když se celé dny potuluje po lesích. ☺ Zbojník Ondráš však nebyl jediný, kdo si získal naši přízeň. Chtěli jsme do takřka pohádkového světa proniknout úplně. A tak se nám za ten týden podařilo dohonit tři medvědy, najít Zlatovlásčin prsten, pochutnali jsme si na perníčku z perníkové chaloupky, svezli jsme se s Budulínkem na liščině ocásku, vykrmili jsme si Otesánka, osvobodili z trnového zajetí Šípkovou Růženku, nazuli jsme Popelce ztracený střevíček, a dokonce vytrhli velikou řepu. Ach, žilo se nám vskutku pohádkově! Vyskytly se tam sice všemožné nástrahy zla, ale jak už to v pohádkách chodí, dobro vždy zvítězí. Nad našimi prázdnými žaludky vítězily chutné pokrmy, co nám připravila naše kuchařka paní Prusenov− ská. Nad našimi sklony ke špatnosti vítězili otcové Marek Výleta a Pavel Krejčí, 3
kteří nás duchovně drželi nad vodou. Nad vzdáleností 150 kilometrů, které dělily naši pohádkovou chalupu od domova, zvítězil Robert Kolář, který vskutku neza− přel své jméno a dojel za námi na kole. No a nade vším svými cennými pedago− gickými zkušenostmi a organizačními schopnostmi vítězila naše hlavní vedoucí Olinka Špačková. Na závěr bych chtěla všem mým kolegům vedoucím i všem děckám vzkázat, že jste všichni byli prostě úplně super! ☺ Tábor – Klokoty (13. – 19. 8. 2007) Jak prázdninový čas plynul, rozhodla jsem se nakouknout do minulosti ještě o pár staletí více a nebylo to možné uskutečnit jinak než návštěvou Tábora, města proslulého husitstvím. Kdyby si tehdy v tom patnáctém století obyvatelé výše uvedeného města pomysleli, že za půl tisíciletí začne jejich město rovnosti oku− povat šest tisíc mladých katolíků, jistě by se dokonale vyzbrojili cepíny a sudlice− mi, postavili by své vozové hradby a hrdě by se bránili (popravdě řečeno, ani bych se jim nedivila ☺). Naštěstí je to zjevně ani ve snu nenapadlo, náboženské poměry v zemi se od té doby uklidnily, husitské zbraně v pokoji odpočívají na regálech českých muzeí a díky tomu jsme mohli prožít krásné společenství víry. Dle mého názoru město Tábor na naše setkání, jak se říká, opravdu sedlo. Ukázkový příklad toho, jak se dokonale může prolínat a doplňovat minulost s přítomností. Bezpochyby obohacující pro nás bylo zhlédnout spoustu historic− kých památek, které se vyjímaly v zajímavém terénu. A dotek historie se nespo− kojil pouze se stavbami. Navštívit nás přišla celá řádka obyvatel z doby barokní (historických osobností jsem se tyto prázdniny vážně nemohla zbavit ☺) Velice pěkné bylo přijetí farářky místní husitské církve, svědčící o dnešní sna− ze o dialog mezi jednotlivými církvemi. Tomu napovídala i přítomnost americké zpěvačky baptistického vyznání Rebeccy St. James, která spolu se slovenským zpěvákem Richardem Čanakym vystupovala na benefičním koncertu pro nej− chudší zemi světa − Haiti. Její, z jejich písní skutečně patrná, láska ke Kristu byla pro nás mladé katolíky opravdovým povzbuzením. Mohli jsme si plně uvědomit, že nás všechny spojuje jeden Pán. Dosud jsem mluvila pouze o Táboře, jak se asi vryl celému národu do podvě− domí – jako husitská pevnost. Ale ne každý už ví, že hned vedle Tábora se nachází mariánské poutní místo Klokoty, kde se odehrávala největší část celého dění tohoto setkání. Mě osobně velice zaujal poutní kostel, kde po celé dny probíhala tichá adorace před Nejsvětější svátostí. Dle mého názoru ideální kombi− nace – radostné zpěvy a hlasitý jásot venku na louce a tichá radost v srdci v blízkosti s Pánem; povzbudivá a nabitá slova našich biskupů a kněží při mších a katechezích a prostor pro osobní modlitbu. Jinak co se ostatního programu týče, bylo vskutku z čeho vybírat. Kvalitních přednášek na aktuální témata dnešní doby, jako je okultismus, sekty či sexualita, bylo dostatek. Kdo si raději než slova poslechne tóny a zvuky kytar a bubnů, také 4
nepřišel zkrátka, protože nejrůznější křesťanské hudební skupiny a scholy nás svými „peckami“ bohatě zásobily. Mladí se sportovním či výtvarným duchem si díky nejrůznějším aktivitám Orla (např.jízda na lodičkách po Lužnici, horolezecká stěna aj.) a tvořivých dílen rovněž přišli na své. Jak už je doufám z výše uvedených řádků patrné, setkání určitě stálo za to. Museli jsme si sice odepřít pohodlné postýlky a spokojit se s méně chutnou stra− vou, ale domnívám se, že nám to přinejmenším neuškodilo ☺. Myslím, že udělal chybu každý, kdo nejel. Na závěr bych chtěla vyslovit velké díky všem, kdo setkání připravovali, všem duchovním za vedení, scholám, co naše zpěvy doprovázely hudbou, všem, kdo přijali pozvání jako hosté. Bez vás bychom utřeli nos! ☺ Anežka, Hradčany
Mladým luštitelům Mladí přátelé! Volné dny o letních prázdninách trošičku zamíchaly karty i v naší pravidelné soutěži. Někteří z vás se nedostali k 7. a 8. číslu Rosy, a tak jsem od nich ani řešení neobdržel. Nezbývá, než se rychle dát do řešení této předposlední a potom ještě závěrečné úlohy a bodovat. Tentokrát vám ukrytou tajenku prozradí tato pavučinka, do níž od okraje ke středu podle čísel vepíšete ten správný výraz. Tak, honem tužku a do toho! 1 – taška do školy; 2 – kusy dřeva u krbu; 3 – ptačí vězení; 4 – snídaně pro kosa; 5 – jiný název pro pajšl; 6 – malá kost; 7 – kovová sponka na opasku; 8 – dopravní prostře− dek kosmonautů; 9 – vážná výhrůžka; 10 – středoamerický stát; 11 – náčrtek tuž− kou; 12 – tenký lesklý proužek Že to bylo lehké? A teď ho− nem mobil a ťuk, ťuk, ťuk číslo 774 070 317 −ota− 5
Ve svitku Knihy je o mně psáno! (3. část soutěže) V naší osvěžovací pouti se dostáváme s vyvoleným národem do Egypta. Josef poté, co odpustil svým bratrům – odpuštění dává vždy prostor k záchraně a no− vému životu, zve svého otce Jákoba – Izraele do Egypta. Tak přichází celý kmen do údolí Nilu. Josef měl jistě vybudované vynikající postavení, ale nic není tak nestálého jako vděčnost. Slovy Písma: „Dostal se k moci faraón, který nic nevěděl o Josefovi a jeho skutcích,“ a zotročil Hebreje. Národ volá a Hospodin odpovídá. Mojžíš po 40 letech na poušti se staví před faraóna. Jak důvěrné je mu toto prostředí. Možná se setkal s bývalými známými a dnes má nové poslání. „Propusť můj lid!“ Člověk dostává příležitost svou činnos− tí, souhlasem dovršit Boží plán. Ne! 9× Ne! Pokaždé je nabídka obnovována až k desáté ráně! Také nám Bůh zjevuje svůj pán i pozvání k němu. Čím nás Bůh přesvědčí? Dáme se pozvat nebo přemoci? Hod beránka. Tato událost je rozhodující pro celé izraelské společenství. Kdo do něj nepatří, nesmí se jej v budoucnu účastnit. Velikonoce. Původně pastýřský svátek vyhánění na letní pastvu, je nyní povýšen na vysvobození z otroctví a připomínku pro budoucí o Božím díle pro vyvolený národ, aby nakonec Ježíš tyto předobrazy vyplnil − vysvobozením z otroctví hříchu. Sv. Jan Zlatoústý napíše: „Krev beránka je předobrazem Krve Páně. Jestliže ďábel nyní uvidí nikoliv krev předobrazu rozetřenou po dveřích, nýbrž krev pravdy nanesenou ústy věrných na dveře chrámu, v kterém spočívá Kristus, což se tím spíše nestáhne zpět? Odchod Izraele z egyptského otroctví je plně v režii Boží. Jistě můžeme spe− kulovat o Mojžíšově znalosti průchodu přes slaniska zálivu Rudého moře, o abnor− málním odlivu či větru, který tyto mělčiny vysušil. Ale proč to nevyužili dříve, proč právě nyní došlo k tak zázračné souhře? Protože Hospodin učinil zázrak. K onomu zadrhnutí kol ovšem tak veliký zázrak není potřeba, hřídel je dřevěná stejně i náboj na kole a voda kolem, vše se nacucá vodou a nabobtná a netočí se více. A voják z pouště přece sotva umí plavat.“ Izrael tedy zažil Hospodinovo vítězství. Ale nemá ještě vyhráno . Zdaleka není v zaslíbené zemi ještě je na pouši a bude tam 40 let. Protože ač viděl zázra− ky, přesto se rád ohlíží po Egyptu, a tak znovu a znovu uráží Hospodina... 40 let ve škole Boží, než přejde Jordán. Církevní otcové přirovnávají přechod Rudým mořem k našemu křtu. Také nám se dal Bůh poznat. Volá nás ke svému stvořitelskému dílu. A my vyznáváme víru v Něj. Procházíme vodou Křtu. Jsme zachráněni od smrti věčné. Stáváme se dětmi božími. A před námi je celý život, celá poušť na cestě do nebe. Srázy, pustiny i oázy. Také o nás se Bůh stará, občerstvuje nás. Sytí manou − svým tělem. Dává zákon a přikázání. Uzdravuje poté, co nás otrávil jed hříchu. Dává nahléd− nout do zaslíbené země, aby pak ti, co vytrvají, přešli Jordán v hodině smrti.
6
Soutěžní otázky: 1. Kolik let byl Izrael v Egyptě? 2. Co hodil Mojžíš do hořké vody, aby zesládla? 3. Co dali Izraelité do Archy? 4. Kde umírá Mojžíš? 5. Kde byla v době Ježíšově umístěna Archa? Doplňující slosovatelná otázka: Proč se místu, kde se vlévá Nil do moře, říká delta? Správné odpovědi z minulého kola: Správné odpovědi z minulého čísla. ( Odpovědi jsou ohodnoceny a body jsou přičteny na vaše konto pro závěrečné zúčtování) 1. Charan, uznáno i Ur. 2. Vzal si oděv od Ezaua a na ruce si dal kožešiny. 3. Jeden týden. (Ovšem musel odsloužit ještě 7 let) 4. Benjamín. 5. Stříbrný kalich. Doplňující otázka☺ (ze správných odpovědí je vždy losován jeden výherce): Na stéle je vytesán zákoník. Jedná se o nejstarší doklad zákonů. Převládá spíše pravidlo oko za oko, zub za zub. Abrahámoviny: Shodli jsme se na tom, že abrahámoviny slaví ten, komu je 50 let. Nejblíže je vysvětlení z rozhovoru Ježíše s farizei: „Ještě ti není padesát let, a už jsi viděl Abraháma?“ Nezapomínejme, že naši předkové velmi dobře znali Bibli. Další legendární zdůvodněním je toto: Podle Talmudu do časů praotce Abraháma se stárnutí na lidech neprojevovalo fyzicky. Když se padesátiletý Abrahám, tehdy vlastně Abram, vrátil od svého pěstouna Noa, kterému tehdy bylo již 940 let, postěžoval si jednou zvečera: „Panovníku, jak prokázat úctu starším, když nelze odlišit starého od mladého?“ Ráno se pak Abram probudil s „korunou stáří“ na svých skráních, jakož− to známkou moudrosti stáří. Od té doby se stárnutí prý projevuje na lidech viditel− ně a právě kolem padesátého roku lidé začínají šednout. Pojmenování abrahámo− viny je pak podle jména, kterým je Abram zapsán v Knize Života, ale jedná se pouze o židovskou báchorku, která nemá význam pro pravou víru (na internetu našel −zb−). +OMI Odpovídat na otázky můžete opět pomocí SMS na číslo 603 714 898 (P. Miroslav Hřib), faxem 582 388 113 nebo e−mailem
[email protected] 7
Září v pivínské farnosti Závěr prázdnin prožil otec Marek na pouti v Medžugorje. V neděli 2. září ho zastupoval P. Jiří Kopřiva, biskup− ský delegát pro katechezi. O pivínské pouti 9. září, která se koná k oslavě narození Panny Marie, mezi nás zavítal P. František Ptáček, SDB. V letech 1986 − 1990 u nás půso− bil jako farář, nyní žije v salesiánské komunitě v Praze−Kobylisích a spravu− je kostel sv. Kříže v ul. Na Příkopě v Pra− ze 1. Při dopolední mši sv., kterou slou− žil spolu s otcem Markem, mimo jiné řekl, že se mezi nás přijel povzbudit. To platilo i pro nás, farníky, kteří jsme přijali pozvání k odpolednímu setkání v kostele. Spojili jsme se v modlitbě při zpěvu loretánských litanií, pokračovali adorací před Nejsvětější svátostí a při− jali požehnání. Poté se o. František ujal slova a přiblížil nám svůj současný kněž− ský a řeholní život. Odpoledne mezi námi strávili také rodáci otec Bedřich Horák a otec Augustin Gazda, OSB se svými spolubratry z Rajhradu. V neděli 23. září jsme společně po− děkovali za letošní úrodu. Kostel byl pěkně vyzdoben plody našich polí
a zahrad a přiměl nás k díkůvzdání a pokoře. Poslední zářiový týden byla dokon− čena oprava vstupní brány, kterou v období červenec až září prováděla fir− ma Jaroslav Dobeš, s.r.o. z Drysic. Otlu− čení staré omítky provedli farníci bri− gádnicky. Za odborné zednické, pokrý− vačské a natěračské práce bylo firmě zaplaceno 76 016,− Kč. V dubnu 2006 dokončil pan Jaroslav Stavinoha z Valašské Bystřice generální opravu varhan v našem kostele. Ke cti P. Marie a na poděkování všem štěd− rým dárcům jsme uspořádali koncert nazvaný: „Ave Maria v duchovní hud− bě.“ V neděli 30. září odpoledne tak naším chrámem zněly tóny varhan, za které usedl Petr Kolař z Brna. V po− dání Nadi Bláhové jsme se zatajeným dechem vyslechli různé verze písně Ave Maria od známých i neznámých autorů. Všechna díla, známá i ta méně interpretovaná, byla provedena na pro− fesionální úrovni. Koncert byl pěkným završením našeho farního života v uply− nulém měsíci. L. Křepelková, varhanice
Konečně je domalováno Farní chrám v Nezamyslicích dostane nové varhany. Přece tak krásný nástroj nebude umístěn do nepřipraveného prostoru. Ano, je na čase malou svatyni po letech znovu vymalovat. Nejdřív jen prostor kůru podle přání „památkářů“. Dílo dvou mladých lidí z Ostravska se zalíbilo a bylo rozhodnuto. Vymalovat i zbývající část lodi. Jejich lešení však nedovolilo dostat se na vysokou klenbu nad oltářem. A tak muselo být postaveno klasické lešení a zbývající část stropu dokončena. Stalo se tak v pátek 21. září. V pondělí se vyklízelo lešení za vydatné pomoci čtyř zámeckých chlapců. Ti odvedli i kus práce v úterý dopoledne při konečném úklidu chrámových prostor. Samozřejmě největší zásluhu na tom, že se kostelíček 8
„blejská“ mají ruce ochotných a pracovitých žen. Zdatní muži přenesli popáté či už pošesté lavice na své místo v úterý večer. A je domalováno. Všem, kteří se na tomto díle jakýmkoliv způsobem podíleli, ať už peněžním darem, či pomocnou rukou při několikerém stěhování lavic, čistění soch a obrazů a mytí podlah, srdečné „Pán Bůh zaplať.“ Vaší zásluhou je náš kostelíček opět jako klícka. Už chybí jen ty nové varhany. −ota−
K „Poustevníkovi“ za neznámou kapličkou Slyšel někdo z vás o tomto kouzelném tichém lesním zákoutí v blízkosti pra− mene pitné vody? Já také ne. Ale měl jsem to štěstí, že jsem mapovou značku kapličky i pramene objevil na nové turistické mapě s názvem Haná−Kroměřížsko. A hned druhý den vyrazil na kole do nedalekých Morkovic. Od farního kostela se vydal kolem školy a zámečku, cestou mezi garážemi, za nimi pak vpravo polní cestou podél vodní stružky, která je horním tokem našeho tištínského potoka. Na dalším rozcestí mi poradila mladá dívčina , vracející se na kole od oné kapličky, že se mám dát vlevo a za nedalekým křížem travnatou cestou k okraji lesa. Mezi stromy vyšlapaným chodníčkem jsem se nechal vést žlutou barvou turistických značek. Spolehlivě mne přivedly k starému obrázku, pohodlné lavičce a kapličce bezpečně zajištěné proti všem lapkům, nenechavcům a „grázlům“. Bohužel i proti slušným lidem, kteří by rádi vešli dovnitř, nebo alespoň nakoukli na výzdobu vnitřního prostoru. Nelituji toho, že nemohu dovnitř. Okolní les prosvětlený pa− prsky zapadajícího slunce nahradí sebekrásnější prostoru barokních chrámů. Zpěv drozda na vrcholku smrku, vrkání ukrytých hřivnáčů a štěbetání nenechavých sojek, toť nádherný doprovod k hlasu zvonu vyzývajícího k večerní modlitbě. A ještě k tomu melodické zurčení vody v nedalekém prameni. „Že je tu krásně?“ Lekl jsem se. Já myslel, že slyším hlas onoho poustevníka, který se tu usadil a dlouhá léta žil. Byl to nimrod, který toto zákoutí miluje stejně, jako pár lidí z nedalekých Slížan a Morkovic. Vypravte se tam, až lesy zahoří podzimními barvami. Na kole od kostela po žluté a autem ze silnice vedoucí do Litenčic první odbočku pod Skavskem vlevo na pevnou lesní cestu. I když vás tam zákaz nepustí, nebudete ty dva kilometry pěší chůze litovat. −ota−
9
Svátost křtu přijali: Tereza Navrátilová Zuzana Řezníčková Dominik Navrátil
1. 9. 2007 − 30. 9. 2007
(Roštění) (Pivín) (Pivín)
Přejeme hodně štěstí 1. 9. 2007 − 30. 9. 2007 na společné cestě životem: Jarmila Tomášková – Petr Vychodil
Doprovodili jsme: Antonín Poledník Jarmila Procházková Marie Skácelová
1. 9. 2007 − 30. 9. 2007
(Mořice) (Koválovice) (Koválovic)
Připravujeme: Každou neděli v říjnu v 15.00 hod. růžencová pobožnost v poutní kapli v Nezamyslicích. Jste srdečně zváni! 20. října Pouť děkanátů Prostějov a Vyškov za obnovu rodin a kněžská povolání v katedrále v Olomouci – Odjezd z Nezamyslic kolem 15.00 hod. Farníky z Dobromilic, Klenovic a Pivína žádáme, aby se zapsali na připravené archy v kostele. Podle počtu přihlášených pak bude určena trasa autobusu. Prosíme, nechte si volný prostor pro tuto společnou modlitbu. 21. října
Den modliteb za misie a sbírka na misie
Nedělní mše sv.: Klenovice: Pivín: Skalka: Nezamyslice:
9.00 7.30 18.30 8.00
hod. hod. hod. (sobota) hod.
Dřevnovice: Mořice: Víceměřice:
6. října 13. října 27. října
Dobromilice: Tištín: Koválovice:
10.30 hod. 9.30 hod. 11.00 hod.
18.00 hod. 18.00 hod. 18.00 hod.
ROSA vychází měsíčně pro vnitřní potřebu farností Dobromilice, Klenovice, Nezamyslice, Pivín a Tištín v nákladu 340 kusů. Redakční rada: P. Miroslav Hřib, P. Marek Výleta, Bohumil Outrata (−ota−) a Zbyněk Burget (−zb−). Jazyková úprava: Marie Benešová.
