Obecnický ZPRAVODAJ ŘÍJEN 2007

Obecnický ZPRAVODAJ ŘÍJEN 2007 Vydává Obecní úřad Obecnice (☎ 318 614 056) • Redakce Bohouš Svoboda (☎ 318 614 079) • www.obecnice-oficial.com

Říjen nám přinesl na svých barevných listech pochmurnou náladu. Sám sebe tak zachmuřil a roztesknil, až si vehnal slzy do očí a rozeštkal se dešovým pláčem. Hlavně, aby na Brdech nenabrečel mnoho slz na metr čtvereční. Zase by to Obecnici vypláchlo a někteří by se mohli ze slaných slz vyděsit, mysleli by si, že se rozlilo moře do svých původních teritorií. Dešové slzy nejsou vlastně slané, ale stejně to zaklepejte na něco pevného dřevěného. To pomáhá. Někdy pomáhá v té pochmurné náladě zaklepat na sousedy. Pokud je sousedka sama doma a má dobrou náladu, to pomůže. Pokud narazíte na zachmuřeného souseda, musíte si poklepat na svoji hlavu, a prohlásit: „Jak tě tak Josef vidím, dostal jsem zrovna te dobrý nápad. Což takhle zajít na jedno?“ Po této větě u většiny chlapů chmury odlétají, ale sedají naopak na naše drahé polovičky a sousedky. A ty by mohly také poklepat na svojí hlavičku, rozsvítí se jim a něčím klepnou nás. Možná oba. Když už jsem se tak rozchmuřil, musím ty mršky chmurnaté zase rozehnat. Tuhle mne jako každý rok na podzim začaly pobolívat záda. Večer jsem přetáhl práci přes půlnoc, a když jsem lezl do postele, žena už spala. Jak se tak ukládám a hledám polohu, ve které nic nebolí,

manželka se probudila, koukla na mne divně a prohlásila: „Co to tady vyvádíš, ty si tady snad stavíš hnízdo.“ A začala se sama té myšlence smát, že prý si vzpomněla na supy v olomoucké zoo, jak ten samec poskakoval před svojí družkou jako magor a nosil před ní klacíky na stavbu hnízda. Ihned jsem chmurně odvětil, že se fakt ukládám k spánku, že to není žádná předehra. Dopadlo to dobře. Zase usnula. Je pravdou, že se na nás podzimní plačtivá nálada projevuje, ale zase sebou přináší pěkné příhody. Jak tak člověk je stále víc a víc zkušený (hezký, že), nemůže si vzpomenout kam mu schovává ten jeho přítel věci. No ten, co s ním tráví v poslední době spoustu času, no jak já mu říkám ajshamr. Vyprávěli jsme si v hospůdce jak doma stále něco hledáme. Brýle, peněženky, manželky, zuby a tak podobně. Kamarád popisoval jak hledali se ženou ovladač k televizi. „Já se na to vykašlu, kam si ho zase dala?“. „Já ho přece vůbec neměla v ruce“. „To není možný, přece ho nikdo neukrad’, tady někde musí bejt“. „Táto, tak ho prozvoň!“ Koukal na ni chvíli chmurně s otevřenou pusou a pak se oba začali smát. Jó, to je ten podzim. Vy prostě také zažeňte ty svoje chmury – smíchem. bs

Z OBECNÍHO ÚŘADU v Obecnici / Září 2007 Usnesení č. 4/2007 ze zastupitelstva konaného 24. 9. 2007 Přítomno 10, omluveno 5, hosté 6 2. volba komisí - návrhová: Krejčí, Poplšteinová - ověřovatel zápisu: Šefl, Vohradský 3. zpráva ověřovatelů zápisu - OZ bere na vědomí 4. informace starosty: OZ bere na vědomí 5. úprava rozpočtu na rok 2007: viz příloha č. 1 - OZ schvaluje 6. žádosti o prodej pozemků: a) Škvára č.p. 798/193 – 8/10: OZ schvaluje za cenu 100,- Kč b) Novotný Vladimír část č.p. 272: OZ bere na vědomí dopis p. Novotného c) Šroub P. pozemek 275 v k.ú. Obecnice - OZ nesouhlasí s prodejem d) Soukup Josef a Naděžda p.č. 350/1 v k.ú. Oseč - OZ odsouhlasilo záměr a část p.č. 349/2 v k.ú. Oseč - OZ nesouhlasí s prodejem e) Manželé Mikulovi část p.č. 798/278 - OZ bere na vědomí f) Zelenková Jana část p.č. 350/2 a 80/5 v k.ú. Oseč, OZ odsouhlasilo záměr prodeje - komise pro výst.prověří na místě g) Ing. Jiří Blažek prodej (pronájem) pozemku p.č. 60/21 v k.ú. Obecnice - OZ bere na vědomí a ukládá komisi pro rozvoj obce prověřit 7. Koupě pozemku p.č. 48/11, 58/1 a 64/2 od VLS v k.ú. Obecnice - OZ schv. 8. Projednání a schválení dohody o úpravě katastrálních hranic s městem Příbram a obcí Bohutín - OZ schvaluje 9. Zrušení mandátu - p. Peuker Jan: OZ vyslovuje zánik mandátu dle dle § 55 odst. 3 písm. b), zákona 491/2001 10. Stanovení provozovatele vodovodu , kanalizace a ČOV - OZ souhlasí s uzavřením smlouvy s 1.Sčv Příbram

11. Schválení obecně závazné vyhlášky požární řád obce a řád ohlašovny - viz příloha č. 2 - OZ schvaluje 12. Schválení žádosti do programu obnovy venkova - OZ schvaluje, 13. Žádosti o čerpání finančních prostředků z fondu reprodukce majetku - OZ schvaluje Schválení smlouvy o dočasném záboru pozemku: č.j. ING/ 060/07-Bž, č.j. ING/061/07-Bž - viz příloha č. 3 a příloha č. 4 - OZ schvaluje 15. Diskuse: • OZ bere na vědomí příspěvky do diskuse o kanalizaci, biolog.odpadu, radaru a situaci kolem něho • OZ ukládá starostovi projednat vstup (vchod) do prodejny Jednoty • najít řešení situace s bytem Procházkových v bytovce č. 330 Zapsali: Krejčí, Poplšteinová

OMLUVA čtenářům V zářijovém zpravodaji jsem omylem uvedl zprávu, že zasedání obecního zastupitelstva se koná 24. října 2007. Samozřejmě správné datum bylo 24. září. Tímto se omlouvám všem občanům, které jsem uvedl v omyl. Bohouš Svoboda, red.

ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ Obecnice Zveme dobrovolné dárce na

odběr krve ve čtvrtek 8. listopadu 2007 v Příbrami Daruj krev – zachráníš život

2

OBECNICKÝ ZPRAVODAJ / Říjen 2007

Z OBECNÍCH KRONIK A ARCHIVŮ Vážení čtenáři, zatím se mi z nedostatku času nepodařilo zjistit infornace o kovářství v Obecnici, proto zatím jen trochu historie. – bs První pokusy lidí zpracovávat železo spadají do 3. tisíciletí př. Kr., nálezy z tohoto období jsou velmi vzácné a pocházejí z oblasti Mezopotámie, zpracováván byl náhodně nalezený materiál, zpravidla meteorického původu. V tomto období byly železné předměty velmi drahé a bylo s nimi zacházeno s úctou. Větší rozvoj kovářství nastal zhruba ve 12. století př. Kr. v Asii, kde se začínají dělat první železné předměty určené k denní potřebě. V Halštatském období, asi 800 400 př.n.l., je využíván především bronz, do střední Evropy pronikla i snaha o zpracování železa. Z tohoto období znalosti o kovářství vycházejí pouze z nalezených předmětů, byla objevena značná část kovářských technik, sekání kovu za tepla, probíjení, pěchování a tepání, bylo používáno i nýtování a hlazení povrchu. Doba laténská je období mladší doby železné, nejzručnějšími kováři této doby byli Keltové. Kovářství oddělilo od hutníků. Kováři zpracovávali polotovary (lupy nebo hřivny) a postupně začali vyrábět značné množství nových předmětů, jako byla kování, klíče, jednoduché zámky, atp. V 7. století do oblasti střední Evropy pronikli Slované, kteří měli základní kovářské znalosti a navázali na keltské znalosti. Rychle se učili i ze znalostí germánských kmenů. Postupně vznikl rozdíl mezi kováři v hradištích a vesnickými kováři. Kováři pracující v hradištích se postupně dostávali i k náznaku umělecké práce. U slovanských kmenů bylo povolání kováře velmi ceněno, kovář byl považován nejen za řemeslníka, ale i léčitele a jakéhosi ochránce vesnice od zlých duchů. Kovářským bohem byl Svarog. Bylo nalezeno několik zachovalých kováren, které dokumentují jak vypadala slovanská kovárna v 8. století. Kovář používal množství nářadí, ale nebyl schopen pracovat sám. Řemeslo se často dědilo z otce na syna. Ve druhé polovině 12. století rostl hospodářský význam měst a v tomto období se kovářství začíná dělit na jednotlivé obory, jako bylo kotlářství, výroba střelných zbraní, nožířství, atp. Řemeslníci začali spojovat (později cechy). Ve 14. století bylo objeveno lití železa, které nepatří do kovářské práce. Dalším zásadním řemeslem, které se osamostatnilo, bylo zámečnictví. V 16. století došlo k nástupu renesance a stoupala i poptávka po kovářské umělecké práci, která se kromě mříží dostala i na drobnější předměty.

Po druhé světové válce nastal útlum kovářství, a to jak uměleckého tak venkovského, zvláště v socialismu bylo kovářství téměř na vymření a teprve v 70. letech znovu začala být ceněna ruční práce. Když přestaly existovat se vznikem manufakturní výroby a počátkem 20. století městské kovárny, začali umělečtí kováři působit prakticky pouze na venkově.

1.,2.,3. Staré velké kleště na vyvařování • 4. hrubý výkovek bez jádra • 5. hrubý výkovek s jádrem • 6. Stučený, s přivař. ocel. částí na ostří • 7. Tesařská sekera starého typu • 8. Tesařská sekera dnešního typu • 9. Polodřevěný rýč, zvaný štychovka • 10. Těžký sekáč na rozžhav. železo • 11. Jednoduché nůžky na plech

Vesnické kovářství bylo některými znalci nazývané pravým řemeslem. Hlavním požadavkem byla funkčnost, proto se vesničtí kováři zaměřili na zemědělské náčiní, jeho údržbu a výrobu. V Evropě se v průběhu 14. století u vesnických kovářů kovářská díla rozdělila na tzv. díla bílá (výroba a údržba nářadí) a dílo černé (podkovářství a kovářská práce na vozech). Podkovářství je řemeslem úzce související s kovářstvím. Zabývá se výrobou a připevněním podkov ke kopytům a paznehtům zvířat, v dnešní době především koním. Vhodná podkova výrazně sníží namáhání kloubů a šlach, což následně snižuje onemocnění nohou. Podkovárna byla zpravidla místnost u kovárny, kam se vešlo zvíře i s majitelem a s podkovářem. Měla rovnou podlahu a byla oddělena od výhně, protože zvířata se bojí otevřeného ohně. Zařízení podkovárny bylo jednoduché, pouze kozlík (tj. třínohá židlička), malá kovadlina a stůl na nářadí. Snad se mi podaří sehnat bližší informace o kovářích a kovárnách v Obecnici. Zatím jen pár ukázek nářadí, které se v kovárnách (i hamrech) užívalo. Příště snad kovárna v obci a „verštaty“

Z VĚSTNÍKU PŘÍBRAMSKO • Ve Věstníku spolku rodáků a přátel příbramského kraje v Praze s názvem Příbramsko jsem objevil článek Karla Milce: Za dobrým příkladem. (Z dopisu krajana II.). Jedná se o výňatky z dopisu, napsaného obecnickým rodákem Františkem Smrčkem, a zaslaný Karlu Valtovi, pisateli knihy „Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku“. Fr. Smrček, majitel tkalcovny v Horní Branné v Podkrkonoší, byl v té době 45 let mimo rodnou obec, a když dostal výše jmenovanou knihu, napsal: . . . To se ani vypsati nedá, jak milou jest taková vzpomínka na celý rodný kraj pro toho, kdo po léta jest daleko od domo-

ROK 1938 - BŘEZEN - Číslo 9

va a stále se těší, že se jednou domů podívá, ale nemá ani času, ani příležitosti. Když jsem dostal knihu, sedl jsem k ní večer, nečetl jsem, ale dychtivě jsem hltal zkazky z otčiny, až bolest očí donutila mne o 3. hodině noční knihu zavříti. Před duševním mým zrakem zjevují se ty milé krajinky, obličeje - jsem zkrátka zase doma! … dojaly mne vzpomínky na Obecnici a naše staré dělnictvo, s nímž jsem již jako dítě cele srostl. … Jen příbramský rodák, který v cizině stojí tak sám a nemůže ani časem zajeti do otčiny, ocení bohatství s láskou a pílí shro(pokračování na str. 3)

3


Z VĚSTNÍKU PŘÍBRAMSKO

Ptáme se starosty obce

(dokončení ze str. 2)

mážděné ve Vaší knize. Mnozí, kteří v rodišti zůstali, neváží si památek po svých předcích. Vidím to z Vaší knihy, jak se na mnohé význačné události a zvyky zapomnělo. ... Žasnu nad vyčarováním oné spousty obrazů. Takový „obrštajgr“ Šeffl, třeba se psal Schoffel, jest jako vystřižen z alba fotografií Šefflů, mistrů hamerských z Obecnice. Rysy obličeje Šefflů nedají se zapříti. Starý řídící Soukup před dávnými lety v obecnické škole nám vyprávěl, že Šefflové přišli k nám na knížecí zavolání z Duryňska a ze Švábska jako „knapové“, čele železářská. Ani rodinných jmen nemívali; byli nazýváni křestními jmény. Poněvadž Svábové hlásku s vyslovovali š, psalo se Seffl, což znamenalo česky „Pepík“. Kromě jména Josef, nazývali se Lukas (Lukáš), Dominik, Oktavián, Stěpán, Fridolin, Rigorin, Liborin. Mnozí Fridolinové udrželi se v rodě Šefflů podnes. Ze slova Oktavián vzniklo Oktavetz (Oktábec), jež se stále udržovalo v rodině Bohutínských. Byl to zkrátka železářský knap Oktavián a poněvadž přišel z dílen bohutínských, tedy mu zůstalo jméno Bohutínský. Oktaviáni Bohutínští rozptýlili se po celém tehdejším montanním a železářském průmyslu. Obecnice bývala prý kdysi nazývána Ovecnicí., pro mnoho ovcí v okolí chovaných. Ovce bývaly zbavovány vlny „osečením“, stříž zvali „oseč“ (Oseč). I Drahlín nazývali Ovčínem. Starý pan řídící říkával, že Drahlín zván byl po Drahomíře Drahomílin, zkomoleně Drahlín. Inu, kdo může jeho paměti od starých předků převzatých kontrolovati? Když jsem tuším v roce 1890 babkám a dědečkům při sčítání lidu sháněl z matrik data narození, nalezl jsem zajímavé záznamy. Snad se najde někdo, kdo by ve starých matrikách a spisech na dobříšském panství vypsal různé historické zajímavosti. Obecnice mívala osadu Bohreck, jako byl Wosseck, Waldeck - železářská to střediska. Bohrové prý byli jako Wossové pohlaváři železářů ze Švábska, kteří železárny zakládali a podle nich měly železárny pojmenování. Předek Bohrů byl robustní postavy. Nosil kroj upomínající Hallory (solné pohlaváry); vždy vážně hrdý třímal „právo“, železnou to hůl se stříbrným kováním. Při práci nosil hrubou dlouhou košili bez podvléček; ta prý lépe vzdorovala odstřikujícím jiskrám. Když jsem byl ještě v Červeném Kostelci, vyráběl jsem pro hutníky, jak jsme zvali kováře v obecnických hamrech, hrubá polobílá plátna na jejich košile. V hamrech býval mimo kováře a zalévače ještě „napouštěč“ a „kluk“ (z něm. Hammerbub). Napouštěč nabíral na tyč roztavené železo pro kováře, zalévač zaléval oheň a tahal táhlo měchu. Kluk obstarával podřadné práce, zvláště chodil pro pálenku. Aby bylo na kořalku, odnášel kluk „hůlky“, t.j. slabší ráfky železa asi 3 kg těžké. Můj děd mi často vyprávěl legendu o Panence Marii u hřbitova, jak syn ze staré kovářské rodiny Šefflů poškodil čest rodu a byl proto z kovářské rodiny vyloučen. Obecničtí kováči (slevači i hutníci) nosili uniformu podobnou hornické. Místo švancary nosili o parádách „štuchačku“. Této vidlice cikáni se obávali, proto bývala Obecnice od nich míjena…. Hrozně mne mrzí, že shánění historických podkladů zabere mnoho času, kterého skutečně nemám nazbyt. Snad se mi podaří v budoucnosti sehnat chybějící výtisky zmíněného věstníku. Je možná zachován kompletní pouze v Národní knihovně. bs

Pane starosto, občané naší obce sice zasedání zastupitelstva moc nenavštěvují, přesto chtějí být informováni, proto bych Vám rád položil několik otázek, týkajících se dění v obci.

1.V jakém stadiu je budování naší obecní kanalizace a jak pokračují práce na čističce? V současné době jsou pro letošní rok ukončeny práce na výstavbě kanalizace. Další pokračování bude v březnu roku 2008, kdy bude dokončena celá stavba. Práce na čističce odpadních vod jsou v závěrečné fázi. Do 30. 10. 2007 bude namontována technologie, a poté bude požádáno o vydání souhlasu s užíváním stavby a její uvedení do ročního zkušebního provozu. Za rok dojde k vyhodnocení provozu a uvedení ČOV do trvalého užívání. 2. Budou se ještě v tomto roce provádět někde úpravy obecních komunikací? Tak jak dochází k výstavbě kanalizace, dochází i k úpravám místních komunikací po její výstavbě. Tam, kde je to možné, upravujeme pouze tu část komunikace, kde byly prováděny výkopové práce. Jsou ale místa, kde došlo v souvislosti s výstavbou k naprosté devastaci povrchu vozovky. Zde je nutné položit zcela nový koberec. V současné době je dokončena oprava komunikace v Nových Chalupách směrem od Hlinovky k bytovce č.p. 289,288 a jedna ulice od Urbánků k Rudovským. Druhá ulice od bytovky k Novotným bude, vzhledem k nutnosti jejího snížení realizována až v příštím roce.

Úpravy dalších komunikací budou pokračovat až v dalším roce v závislosti na výstavbě kanalizace a množství finančních prostředků. V této souvislosti hledáme i možnost financování z dotací.

3. Na zastupitelstvu se mluvilo úpravě zeleně a vysazování nových stromů, o co se jedná? K zamezení nepovoleného skládkování v oblasti za hřbitovem jsme zakoupili 25 ks lip a 25 ks dubů. Těmito stromy bude osázena zmíněná lokalita. Na zbytek pozemku budou vysázeny semenáčky borovice a to ve spolupráci s dětmi z Masarykovy základní školy v Obecnici. Dále jsme obdrželi dotaci na údržbu lipové aleje na hřbitově, na památnou lípu u kostela a na lípy na „Sušárně“, ve výši 110 tis. Kč. Údržbu provádí na základě smlouvy oprávněná firma ARBOSANA Kytín. 4. Obecní úřad jednal s Arcibiskupstvím v Praze o osudu fary v obci, jak jednání dopadlo? Pražské arcibiskupství nepřistoupilo na náš návrh na odkoupení budovy fary a nadále trvá na nájemním vztahu. Vzhledem k tomu budeme hledat další cesty jak zamezit dalšímu chátrání této budovy. Děkuji za Vaše odpovědi a těšíme se příště. Otázky starostovi obce Josefovi Karasovi položil red. bs

4


S O C I Á L N Í O K É N KO Své náměty nebo případné dotazy zasílejte na OU nebo email [email protected]

Píše Hana Svobodová – sociální pracovnice Informačního a poradenského centra Života 90, studentka oboru Sociální práce na FF UK v Praze. Své náměty nebo případné dotazy zasílejte na OU Obecnice nebo na email [email protected]

Sociální služby – způsoby pomoci II. Vážené čtenářky a vážení čtenáři, opět se otevírá Sociální okénko. V červnovém čísle obecnického zpravodaje jsem Vám přestavila několik ze sociálních služeb, které definoval zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách platný od 1. 1. 2007. Jelikož se jich mnoho do červnového čísla nevešlo, nabídnu Vám i tentokrát přiblížení dalších z řady sociálních služeb, které může člověk při řešení obtížné životní situace využít. V textu se objevuje označení uživatel. Jedná se o uživatele sociální služby jinak řečeno také klienta. Při vytváření popisů služeb jsem využívala informací z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz) a ze výše zmiňovaného zákona.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro osoby se zdravotním postižením poskytují dlouhodobé ubytování osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje nejen zajištění ubytování a stravy, ale i pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Typy aktivizačních, vzdělávacích či terapeutických programů se jednak liší podle toho, pro jakou věkovou skupinu je zařízení určeno či podle toho, na jaký typ zdravotního postižení se zařízení zaměřuje. Zda se jedná o zařízení pro osoby s mentálním postižením, s postižením zraku, s kombinovaným postižením atd. Tak jako u jiných ústavních zařízeních klient platí ze svého příjmu za stravu a ubytování. Příspěvek na péči, jenž uživatel pobírá, připadá takovému zařízení celý, jelikož je zde zajištěna kompletní celodenní péče, kterou uživatel potřebuje.

Domovy se zvláštním režimem V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám trpícím některým z typů demence (např. stařeckou demencí, Alzheimerovou chorobou atd.), které mají z důvodu takového onemocnění také sníženou soběstačnost a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba se poskytuje osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace nebo komunikace. Tyto služby směřují k tomu, aby si člověk se zdravotním postižením či senior mohl vlastní záležitosti vyřídit osobně. Služba se poskytuje za úplatu.

Sociální rehabilitace Tuto službu si není možné přestavit jako nějaký objekt, tak jak je to možné např. u k domu pro seniory a podobně. Jedná se o soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných dovedností osob se zdravotním postižením, které směřují k dosažení samostatnosti a soběstačnosti v nejvyšší možné míře s ohledem zdravotní stav konkrétního uživatele. Cílem je jednak nalezení vhodného pracovního uplatnění pro konkrétního uživatele a jednak zvýšení jeho schopností si práci nejen hledat, ale i udržet.

Chráněné bydlení Chráněné bydlení si můžete představit jako obyčejný byt či dům. Vždy je přizpůsobený typu zdravotního postižení osob,

které ho obývají. Může být poskytováno jak osobám s fyzickým či smyslovým handicapem, tak osobám s duševním onemocněním. Chráněné bydlení je určeno pro osoby, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby a z toho důvodu je uživatelům této služby (obyvatelům takového bydlení) dle potřeby k dispozici podpora osobního asistenta. Cílem této služby není pouze zajištění bydlení, ale především rozvoj a růst uživatelů, tak aby se stávali soběstačnějšími a bylo možné postupně dosahovat většího osamostatnění. Chráněné bydlení má svá pravidla, které uživatelé musí dodržovat. S pomocí svých asistentů se podílí na chodu bydlení (na uklízení, vaření, nakupování atd.) tak aby si potřebné dovednosti osvojili a postupně pomoc asistentů potřebovali co nejméně.

Podporované bydlení Podporované bydlení bývá většinou dalším stupněm při osamostatňování se po chráněném bydlení. Asistent či sociální terapeut, jak se také pracovníci zajišující podporované bydlení nazývají dochází v dohodnutých termínech (např. 2x týdně) za uživateli do jejich domácnosti a řeší s nimi problémy, se kterými se uživatelé v rámci samostatného bydlení potýkají. Někdy se nejedná přímo o soukromé bydlení uživatele, ale jedná se o byt organizace, která podporované bydlení poskytuje a uživatel s ní uzavírá jakoby nájemní smlouvu. Ta může obsahovat mimo ustanovení o poskytování služby i ustanovení o konkrétních pravidlech, které uživatel musí v bytě dodržovat.

Domy na půl cesty Domy na půl cesty poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy (dětské domovy, výchovné ústavy), popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež (dříve ústavy sociální péče). V těchto zařízeních (jedná se o dle potřeb upravený byt či dům) podepisují uživatelé smlouvu většinou na 1 rok. Tato smlouva určuje jasná pravidla, která uživatel musí dodržovat, jinak s ním spolupráce může být ukončena. Každý obyvatel domu na půl cesty se musí na jeho chodu podílet, musí vařit, nakupovat, uklízet. K dispozici má opět podporu sociálních terapeutů, kteří jsou většinou neustále přítomni. Stejně tak musí každý obyvatel takového domu mít nějaké uplatnění. A je to práce, škola či účast na sociálně rehabilitačním programu, kde mu je poskytnut nácvik pracovních dovedností. Za ubytování a stravu si stejně jako u chráněného bydlení platí.

Co nesmí obsahovat smlouvy o poskytování sociálních služeb V poslední době jste pravděpodobně i Vy zaslechli informaci, že některé ústavní zařízení jako například domovy pro seniory (dříve domovy důchodců) do smlouvy se svými klienty vložili i ustanovení, které říká, že rozdíl mezi požadovanou platbou a tím co je klient s nízkými příjmy schopný zaplatit, se bude počítat jako dluh, který klientovi vůči takovému zařízení vzniká. Zaplacení konečné dlužné částky, tedy částky, která se nasčítá až do chvíle úmrtí, chce pak takové zařízení požadovat v rámci dědického řízení po zesnulém klientovi. Tyto způsoby vyvolaly vlnu negativních ohlasů a sám Veřejný ochránce lidských práv na tento trend upozornil. Díky tomu vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí prohlášení, ve kterém označuje toto chování ústavních zařízení za protiprávní a zakazuje vkládání ustanovení o vznikajícím dluhu do jakýchkoliv smluv o poskytování sociálních služeb. Každému zařízení, které by tak činilo, hrozí sankce odpovídající vážnému porušení zákona. Chybějící finance musí zařízení získávat formou dotací, sponzorských darů či získaných grantů.

5


Námořník z Obecnice aneb o křižníku ZENTA • II. EXPEDICE - ZENTA 2005 Ve dnech 23. 4. 2005 - 3. 5. 2005 poskytla lo LABOE zázemí první české expedici na potopený torpédový křižník ZENTA, který se potopil 16. srpna 1914 tři míle od přístavu Bar v Černé Hoře do hloubky 80 m. Legendární křižník byl objeven černohorskými potápěči, ale nikdy nebyl podrobně prozkoumán a zdokumentován. Česká expedice chtěla prozkoumat stav vraku a zjistit rozsah poškození a srovnat s historickými fakty. Skupině jedenácti technických potápěčů se podařilo vyvrátit několik historických omylů a natočili pro dokumentární film přes deset hodin filmového materiálu pod vodou i nad vodou. Potápěči z české expedice neměli k dispozici přesné souřadnice. Aby vrak našli, museli se spustit do místa, kde dle souřadnic předpokládali, že lo bude. Do dna zálivu zapíchli tyč s dlouhým pevným lanem (rail), kroužili okolo ní a hledali vrak. Lo Zentu nakonec objevili ne pět, ale dvě a půl námořní míle od pevniny. Každý z jedenácti potápěčů udělal tři až čtyři ponory do hloubky 65 až 75 metrů a při ponoru pracoval na dně pouze 18 až 30 minut, následovala dekomprese dlouhá až 90 minut. Celkem bylo spotřebováno deset padesátilitrových distribučních lahví hélia a 16 lahví kyslíku. Expedice se účastnili potápěči Radim Frajer, Radek Havlíček, Břetislav Homolka, Ivan Kovář, Ilja Michal, Zdeněk Partyngl, Miloš Pilař, Petr Stejskal, Karel Šlégr, Petr Vaverka. Dále se expedice účastnil historik výpravy Boris Goll a další členové, kteří byli odpovědní za podporu potápěčů a měli na starosti mediální podporu a sponzoring. Expedici sponzorovala společnost Messer Technogas, spol. Škoda, spol. Doprava a mechanizace a česká potápěčská lo Laboe. Než čeští potápěči vyjeli, nastudovali si historickou literaturu, prošli válečný archiv ve Vídni a archivy muzea plzeňské Škodovky, protože děla stodvacítky dodaly plzeňské Škodovy závody a pancíř vítkovické železárny. Podle seznamu jmen zachráněných a zahynulých námořníků Přední 120 mm kanón - jich asi třicet pocházelo z Čech podle informací měl na a Moravy. Šéf výpravy, potápěčský lodi chybět (foto - Vaverka) instruktor Zdeněk Partyngl uvedl, že „při shánění různých dokumentů jsme se snažili najít v Čechách potomky těch, kteří na křižníku sloužili jako námořníci, shoda náhod nás přivedla do vesnice Licomělice u Chrudimi. Na tamějším pomníčku uprostřed návsi je uvedeno: Josef Alinč, narozený 1889, utonul 16. srpna 1914 na lodi Zenta. Když jsme se vydali do jeho domu, našli jsme tam jeho potomky. U nich jsme objevili několik fotografií a pohlednici s razítkem válečné lodi z 8. srpna 1914. Je na ní napsáno: „Milovaní rodičové, srdečný pozdrav Vám zasílá Váš syn. Jsem doposavád zdráv, ale zítra nevím jak bude. S Bohem na shledanou.“ Josef Alinč byl strojníkem na lodi. A protože první zásah nepřátelských děl vedl do míst parovodů, patřil k prvním obětem útoku. Zajímavé je také svědectví Zdeňky Šedivé (82), jejíž otec Jan Voráček katastrofu přežil. „Když sloužil na křižníku jako řadový mariňák, bylo mu dvaadvacet let,“ říká. „Byl vyučený švec a do boky Kotorské narukoval na sedmiletou vojnu. Otec mi vyprávěl, že lo šla po několika dělostřeleckých bombách velmi rychle ke dnu. On sám měl štěstí, nebyl raněn. Skočil do vody a za sedm hodin doplaval ke břehu. Od potopení křižníku se už nikdy nechtěl koupat. Zemřel v pětaosmdesáti letech.“ Podle seznamu také objevili obecnického občana Šimona Vyšína, který nastoupil vojenskou službu ve věku devatenácti let jako dobrovolník na rakouský torpédový křižník ZENTA. Zde při potopení Zenty i zahynul.

Členové výpravy navštívili spisovatele Jiřího Nováka, který zánik Zenty vylíčil v knize Bitva o Jadran. Expedici se podařilo vyvrátit několik historických omylů. Opravili například chybný údaj o poloze vraku, který měl být vzdálený od břehu čtyři až pět námořních mil, ve skutečnosti to byly míle dvě. Lo nebyla zasažena na levoboku, jak původně předpokládali historikové, ale na pravoboku, kde je trhlina ve tvaru písmene „V“. Potápěči našli na původních místech téměř neponičená přední a zadní velkorážní děla. Odborná literatura tvrdila, že děla byla během bojů rozmetána a Zenta se nemohla v posledních chvílích Jedna z částečně dochovaných lodních nástaveb, vchod do důstojnických kajut bránit. V dobrém stavu bylo i šest kanónů v kasematech a torpéda zůstala na svém místě. V důstojnické kormidelně objevili přední a zadní kompas z mosazi. Na lodi nenašli kapitánský můstek, který zřejmě dostal přímý zásah a nebo se váhou propadl. Zdeněk Partyngl také uvedl, že „Kapitán Josef Pachner poté, co byla dělostřeleckým granátem zasažena strojovna, když se domníval, že už všichni opustili lo, skočil také do vody, aby společně s ostatními plaval ke vzdálenému břehu. Na zádi však zahlédl několik členů posádky, jak střílejí z děla. Zřejmě neslyšeli pokyn opustit lo. Kapitán se proto vrátil, vyšplhal na křižník a nařídil lidem plavat ke břehu. Sám pak opustil lo až krátce před potopením. Pravdivost příběhu potvrzuje poloha zadního velkorážního děla, které je vytočené z levoboku kolmo na zřejmé pozice nepřátelských lodí. Všechny zbývající kanóny jsou namířeny vodorovně ve směru plavby. Po potopení křižníku Zenta zbývalo námořníkům k pobřeží něco přes čtyři a půl kilometru a na hladině plavaly tři stovky vyčerpaných, často zraněných lidí. Francouzský admirál Boué de Lapeyrére však odmítl britský návrh, aby sesbírali plavce z hladiny. K pobřeží plavali námořníci šest hodin, z tří set dvanácti přežilo sto třicet a z nich mohlo být asi třicet Čechů. Na černohorském pobřeží padli do zajetí a byli hnáni v triumfálním průvodu přes Centije a Podgoricu. (pokračování na str. 6)

Josef Biskup

Válka Červená záře svědomí věků, utajované zlo ranami prýští. Pláč matek a imperátorů křik, srdce krvavé lebky tříští. Pláň zoufalstvím rozryla tvář. Les tiše šumí v rachotu děl a poutník, kráčející krajem nevzpomněl, že bída rvala poslední polibky štěstí. Ze sbírky Trpký úsměv osečského rodáka

6


EXPEDICE - ZENTA 2005

OBECNÍ KNIHOVNA


Skončili v zajateckých táborech, z kterých je po dvou letech osvobodila až rakouská ofenzíva. Zajat byl i velitel, fregatní kapitán Paul Pachner , který když se v roce 1916 dostal z vězení, byl za hrdinnou obranu Zenty povýšen a pověřen velením c. a k. křižníku Kaiser Karl VI. Námořní kariéru ukončil jako třetí důstojník na jihoslovanském uhelném parníku. V roce 1937 onemocněl a krátce nato zemřel ve Štýrském Hradci. U hřbitovní zdi leží jeho hrob s prostým dřevěným křížem a bezejmenným náhrobním kamenem tohoto znění: „Fremder Seemann.“ Čeští potápěči a členové expedice po úspěšném průzkumu potopeného vraku uctili památku padlých námořníků minutou ticha a položením věnce v černohorském turistickém letovisku Bar. Pokud vás zajímá osud rakouského křižníku Zenta, na kterém sloužil a zahynul i obecnický námořník Šimon Vyšín a neviděli jste v televizi filmový dokument, můžete se na internetu podívat. Najdete jej na adrese http://www.ceskatelevize.cz/ vysilani/10099469298-zenta-osud-rakousko-uherskeho-krizniku.html. Děkuji za informace paní Janě Vyšínové a doufám, že jste v článcích o Zentě nalezli zajímavé čtení. Informace jsem čerpal též z materiálů nalezených na internetu a použil jsem i články z Literárních novin r. 2005 (Tereza Šimůnková), Hospodářských novin (Petr Melničuk) a z uveřejněnými rozhovory se členy expedice Zenta 2005. bs

Lékař a my LYMSKÁ B ORELIOSA je onemocnění, o kterém se v poslední době mluví stále častěji a bohužel může tento trend stále pokračovat. Onemocnění na člověka přenášejí zejména klíšata, ale není vyloučen přenos krev sajícím hmyzem ( komáři, ovádi, blechy...). Do krve člověka přenesou při přisátí bakterii, podle které se onemocnění jmenuje- Borrelia. Je jich několik typů a u nás se nejčastěji vyskytují dva. Přežívají v drobných hlodavcích, a protože jsou zimy čím dál teplejší a hlodavců přežívá čím dál víc, přibývá taky borelióza. Hlodavcům borrelie nijak nevadí a klíšata se od nich snadno nakazí. V ohniscích výskytu bývá nakaženo až každé třetí klíště, jinde je to asi dvacet procent. Snadno se boreliózou nakazí i pes a přes psí blechu se může onemocnění výjimečně přenést na člověka. Psy je možné proti borelióze vakcinovat. Ve Spojených Státech byly již vyvinuty očkovací látky pro člověka, ale bohužel v Americe žije jiný typ borrelie, a proto si u nás musíme ne očkovací látku ještě počkat. Příznaky onemocnění jsou různé a projevují se zcela individuální intenzitou. Někdo o onemocnění ani neví nebo má jen mírné příznaky, jiného může onemocnění dovést až k invaliditě. Nejčasnějším příznakem je červená skvrna s výbledem uprostřed, která se objeví do dvou až čtyř týdnů kolem místa přisátí a může se stěhovat po těle. Ale nemusí se objevit vůbec a na boreliózu se přijde mnohem později. K rozvoji onemocnění může přispět jiná infekce nebo oslabení imunity. K pozdějším příznakům patří únava, bolesti svalů, kloubů, obrna lícního nervu, mravenčení končetin, nepravidelný srdeční rytmus… K léčení boreliózy se užívají antibiotika, diagnosa se dělá jednak časně z červené skvrny na kůži, v pozdějším stadiu z krevního testu. Ani po léčbě se nemusí příznaky vždy ztratit, navíc proděláním boreliózy nevzniká trvalá imunita a nákaza se může znovu opakovat. Chránit se před přenosem bakterie můžeme různými repelenty, proti komárům elektrickou lampou, v přírodě vhodným oblečením a prohlídkou těla po návratu z lesa. Tak noste si domů jen hřiby a zase příště. Drsvo

Do výměnného fondu jsme doplnili další dva nové soubory, celkem sto dalších knih. Pro čtenáře a čtenářky vybírám malý přehled nových knih. Pro děti známé příběhy kocoura Vavřince, od Zdenka Milera a H.Doskočilové Jak krtek uzdravil myšku, Disney - Bella a její tajné přání a další knížky s hezkými obrázky. Seniorům bych doporučil od J. Lapáčka Počítač pro seniory, někteří se o moderní informační medium třeba zajímají. Ženy by mohla zajímat literatura od Vlasty Javořické Modré z nebe či Hruška v poli, ale i další romány od S Drake (ové) Peklo a ráj, J.Garwood (ové) Slitování či od M.Remešové a M. Čechové Božská Helena … konečně šastná (pravda o oblíbené zpěvačce Heleně Vondráčkové). Pokud vás baví knížky humorné je zde od Bubílkové a Šimka Politika škodí zdraví nebo od F. Nepila Nedokončené rozhovory. Detektivek jsme přivezli také dost, namátkou J. Deaver Sběratel kostí, M. Bumell Chameleon, K. Štorkán Úděsný zločin apod. Některé z vás určitě zajímají knihy válečné či špionážní E. P. Hoyt Hitlerova válka, S. Motl Kam zmizel zlatý poklad republiky, G. Knop Atentáty na Hitlera a další knihy v naší upravené knihovně. Zadávání knižního fondu naší knihovny do programu Clavius, který obec získala z dotace Stř. kraje, již pracovnice Knihovny J. Drdy dokončily. Vyřazené knihy nabízíme zájemcům k odprodeji za symbolickou cenu 5,-Kč některé i za 1,- Kč vždy ve středu od 16 do 18 hodin v místnosti knihovny na OÚ. Výtěžek prodeje bude použit na zakoupení knih, hlavně regionální literatury (sborníků a knih o našem regionu). Přijte se podívat, vybrat si a podpořit dobrou věc. bs

ČEZ distribuce, a.s. O z n á m e n í o přerušení dodávky elektřiny v Obecnici z TS 293104 – Obecnice Šachta

dne 13. 11. 2007 v době od 8.00 do 10.00 hodin. TS Octárna v době od 11.00 do 14.00 hodin.

ČEZ distribuce, a.s. O z n á m e n í o přerušení dodávky elektřiny v Obecnici z TS 293201 – T3 - část V Lukách apod.

dne 15. 11. 2007 v době od 8.00 do 12.00 hodin. Žádáme naše zákazníky v souladu s ustanovením § 25, odst. 4, písm. d), bod 6 zákona č. 458/2000 Sb., o pochopení pro nezbytné omezení a doporučujeme jim provést předem potřebná opatření k zamezení případných škod a odpojit elektrické spotřebiče od sítě. Děkujeme za pochopení. Pozor! Z hlediska bezpečnosti je nutno zařízení distribuční soustavy i v této podobě považovat za zařízení pod napětím! B l i ž š í i n f o r m a c e můžete získat na poruchové lince 840 850 860.

7


VALDEK

HISTORICKÁ VÝPRAVA DO OLOMOUCE

Po stopách předků I. Můj pradědeček Josef Neliba učil v Obecnici a bydlel „Na Brůdku“ v čísle 97. Jeho žena Anna rozená Záborcová v tomto domku bydlela až do své smrti v roce 1939. Je zmiňována v obecnickém zpravodaji z prosince 2000 v souvislosti s prvními rozhlasovými přijímači v Obecnici. „Anna Nelibová, vdova po řídícím učiteli, zřídila si pěknou stanici na akumulátor.“ Pradědeček byl v první světové válce poslán, aby učil ve Starém Kníně. Zde také 7. 8. 1917 zemřel. Od dětství jsem si přála do těchto míst podívat, ale teprve letos jsem si toto přání splnila. Z Příbrami autobusem přímo nebo přestupem v Dobříši dojedeme až na konečnou do Nového Knína. Octneme se na náměstí, které se rozkládá v místech knížecího přemyslovského dvorce o kterém je zmínka již v roku 1186. Byl tady uzavřen tzv. Knínský smír, na jehož základě byla Morava opět spojena s Čechami do jednoho celku. Na náměstí stojí kostel sv. Mikuláše z konce 12. století, který tvoří dominantu města. Objekt

Malá výprava členů divadelního spolku Skalka (Slávka, Jirka, Špacír, Eva, Bohouš a Béda, Kája ochořel a nejel) vyrazila za poznáním. Za poznáním je potřeba se pídit. Pídění je ovšem nutné provádět rozumně. Objevitelé historie se vydali z naší středoevropské obce do Olomouce, bývalého centra Moravy. Příjemná cesta začala příjemným vzájemným naháněním mužské a ženské části výpravy již na smíchovském autobusáku. Pro tramvaj jsme měli po kapsách cukr a předčasně vystupující ostatní drželi za rukáv. Světoznámé Pendolíno uspokojilo naše představy. Vybavením skoro letadlo, rychostí skoro rychlík. Nestaví v každé díře a v bufetu mají točené plzeňské.

Kostel sv. Mikuláše

zvaný Mincovna je spojen s těžbou a zpracováním zlata. Nyní je v něm Muzeum zlata, pobočka Hornického muzea v Příbrami. Muzeum je otevřeno v červnu až září od úterý do neděle od 9 do 17 hodin. Na náměstí je též původně renesanční, později barokně přestavěná radnice z roku 1783. Když jsem si toto město prohlédla, vydala jsem se po silnici zpět směrem do Starého Knína. Našla jsem školu postavenou v roce 1906, ve které je mateřská školka. V této budově zřejmě učil můj děd. Také jsem zašla na rozlehlý hřbitov, kde byl pohřben. Hrob jsem nenašla, ale ani jsem v to nedoufala. Je tady ale spousta starých hrobů, takže je možná některý jeho. Na hřbitově stojí původně gotický kostel sv.Františka Serafinského z roku 1352. V tomto kostele je pohřben Václav Vratislav z Mitrovic, řečený Tureček, který byl autorem jednoho z prvních cestopisů. Nad vchodem do kostela je znak Řádu křižovníků s červenou hvězdou, který v tomto městě kdysi působil. Bohužel oba kostely byly zavřené, takže jsem dovnitř nemohla nahlédnout. Z autobusové zastávky která je proti hřbitovu, jsem odjela domů s dobrým pocitem, že jsem se dostala zase blíže svým kořenům. E. Tomanová

V pátek večer se na atletickém stadionu konala pěkná akce, historická muzika, tance, ohňová šou a hlavně soutěž v ohňostojích. Zatím jsme nic takového neviděli, ale obecnický ohňostoj při oslavách měl lepší atmosféru. Každé povedené rachejtli se tenkrát lidé hlasitě obdivovali. V Olomouci ne. Ale obrazce na dramatickou hudbu byly na obloze skvostné. Občerstvení se muselo vystát, ale medovina hřála. Hlavně Bédu a jeho přítele Juru. Odlesky barevných obrazců se nám ve snech zdály až do rána. V sobotu jsme jeli navštívit Svatý Kopeček, před tím jsme pro kamarády nakoupili pravé a dobré olomoucké syrečky. Prohlédli jsme si kostel a poté se do něj vrátili na probíhající svatbu. Před kostelem prohlásil dojatý Špacír: „Asi do toho taky praštím“. Vedle stojící cizí rozumný muž odvětil: „Já myslím, že už je pozdě.“ Rychle jsem běžel na záchod abych se smíchy nepo. Další štací našeho výletu byla zoologická zahrada. Je opravdu hezká a velká, pro některé z nás až moc. Těch krásných bolavých zážitků. Záda, nohy, hlava… Zpáteční cesta autobusem s příjemným řidičem nás poučila, že radar má v Čechách i své zastánce. Olomoučtí mají vedle sebe vojenský prostor Libavá a po zkušenostech se sovětskou okupantskou posádkou, pan řidič tvrdil, že by byli pro to umístit na Libavé nejenom radar, ale i raketovou obranu. Asi mají na Olomoucku opravdu špatné vzpomínky na sovětskou přátelskou pomoc v roce 1968. V Olomouci nás ještě zlákala Katedrála sv. Václava. Prostě nádhera, naši předkové uměli. Ale u těch současných občas také zůstanete stát s otevřenou pusou nad jejich výtvory, že? Majestátní katedrála je jednou z nejvýznamnějších památek v Olomouci. (pokračování na str. 8)

Olomoucký orloj Olomouc nás přivítala s otevřenou náručí a kyticí slunečních paprsků. Ubytování slušné, lidé slušní, kašny slušné, kostely a historická část Olomouce…. Úžasná radnice s úžasným orlojem. Renovace se po válce na požádání ujal Karel Svolinský, rodák z nedalekého Sv. Kopečku u Olomouce, který dal v roce 1955 památce její současnou podobu. Zatímco hodinový stroj (z roku 1898) zůstal nedotčen, církevní motivy nahradily Svolinského motivy pracujícího lidu.

Katedrála sv. Václava

8


Nachází se na Václavském náměstí. Hlavní věž je vysoká 102 metrů a menší věže měří 66,28 metrů. Na počátku 12. století začal kníže Svatopluk stavbu nového kostela sv. Václava. Po jeho smrti pokračoval v práci jeho syn Václav. V roce 1131 věnoval nedokončený kostel biskupu Jindřichu Zdíkovi. Románská bazilika byla vysvěcena 30. června 1131. V roce 1141 se stala katedrálou, tj. stala se sídlem biskupa. Na severu katedrály byl postaven nádherný románský biskupský palác, též zvaný Přemyslovský. Po požáru v roce 1265 začal biskup Bruno ze Schaumburku s rekonstrukcí poničené katedrály v gotickém stylu. Přestavba proběhla ve 14. století. V letech 15791598 přidal biskup Stanislav Pavlovský kapli sv. Stanislava s rodinou hrobkou. Také nechal postavit prostřední věž. Rozsáhlá rekonstrukce, převážně věží proběhla v letech 1883-1892 v novogotickém stylu. Přestavbu vedl architekt Gustav Merretta. V letech 1971-1986 proběhla kompletní obnova a modernizace katedrály: nová světla, obnova původní novogotické výzdoby, oprava varhan a instalace nových varhan na kůru (1977). Do věže byla zavěšena zvonkohra o 15 zvonech. S výpravou za moravskou historií nezbývalo nežli se večer rozloučit jak se má. Ochutnávkou dobrých vín ve vinném sklepě. A ráno zase Pendolíno, Praha a naše středoevropská vesnička. Pídili jsme se po historii rozumně, proto jsme výlet i přežili. bs

Dovolujeme si Vás pozvat na „Den otevřených dveří pro veřejnost“, který se uskuteční v úterý 23.10. 2007 v K-centru Příbram. Otevřeno bude celý den od 10 do 18 h. Těšíme se na Vaši návštěvu. Za tým K-centra Příbram vedoucí K-centra Bc. Josef Šmíd

Jubilea v říjnu slavili a budou slavit

Ročník 2007 Muži 50 - 59 let 11. Průša Josef, Slavoj Obecnice 17. Pour Svatopluk, Slavoj Obecnice

Květuše Freyová 55 let Božena Oktábcová 70 let Miroslava Rudovská 55 let Hana Svěchotová 55 let Antonín Hrdina 50 let Ladislav Rozsypal 75 let Roman Prokůpek 75 let

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

24. 2. Běh na Čerčanský chlum • 17. Průša 11. 3. Listonošův krpál • 12. Průša 27. 5. Dobývání Divčích Hradů • 5. Pour, 10. Průša 31. 5. Žampach – Pepř • 4. Pour, 10. Průša 3. 6. Čerčany – Vepří • 3. Pour, 9. Průša 16. 6.2007 Chýnický pouák • 3. J. Průša 17. 6. Jarov – Károv • 10. Průša 5. 7. Lochovice – Plešivec • 31. Průša 14. 7. Hvězdonice – Ondřejov • 9. Průša 17. 7. Běh Kazín – Cukrák • 8. Průša 10. 7. Dvě kola při zdi – Hvězda • 7.Průša 22. 7. Okolo Štěchov. pokladu • 10. Průša 12. 8. Žebrácká pětadvacítka • 110. Průša Josef, 112. Pour Svatopluk 28. 9. Draháňská rokle – Ládví • 10. Průša

D

E

Jubilea v listopadu budou slavit Marie Čápová 60 let Anna Sladká 50 let Blanka Andělová 65 let Jana Vimrová 65 let Jaroslav Anděl 70 let Bedřich Kortus 65 let Zdeněk Kozák 60 let Josef Němčák 60 let

D


BĚŽCI SLAVOJE OBECNICE

E

HISTORICKÁ VÝPRAVA DO OLOMOUCE

37. ROČNÍK BĚH KOVOHUTÍ 8. září 2007 49. Josef Průša, Slavoj Ob. v kat. 11. míst. 47. Jakub Lomoz, Obecnice V kategorii žáků r. 1994 4. Jan Herink MZŠ Obecnice V kategorii žáků r. 1996 3. Jakub Černohorský, 5. Václav Čepelák, 6. Filip Lacman, 7. Luděk Šimonek - MZŠ V kategorii žáků r. 1998 Dív. 3.Karolina Dopitová ,Obecnice Chl. 2. David Brajer – MZŠ Obecnice V kategorii žáků r. 2000 10. Klára Černohorská 11.Vanessa Horáková - obě MZŠ V kategorii žáků r. 2001 Dív. 7. Barbora Čechová, Obecnice Chl. 2. Martin Bíza, MZŠ Obecnice

Dne 12. 10. 2007 by se dožil 85 let pan Karel Záborec, čestný starosta Sboru dobrovolných hasičů v Obecnici. 3. prosince to budou tři roky, kdy nás navždy opustil.

Stále vzpomínají rodiny Kocandova a Mudrova.

Děkujeme všem, kteří se přišli rozloučit s naší maminkou

Miluší Procházkovou.

UPOZORNĚNÍ V termínu 22. 10. - 26. 10. 2007 (43. týden), bude společnost ČEZ Měření s.r.o. Hradec Králové prová-

dět v obcích Obecnice a Oseč odečty elektroměrů.

Děkujeme též za důstojné rozloučení p. Klinkovi a za hudební rozloučení Lukášovi Markovi a Marušce Mejstříkové. Děti

Žádáme tímto o spolupráci na zajištění odečtů především u nepřístupných odběrných míst. Upozornění! Prosíme zákazníky, kteří nemají odběrné místo běžně přístupné pro odečet a nebudou ve výše uvedeném termínu k zastižení, a umístí na dobře viditelné místo (např. do okna) lístek s výrobním číslem a odečtem elektroměru! Děkujeme za spolupráci Miroslav Javůrek – tech. odečtů C

Český červený kříž Obecnice pořádá

v sobotu 24. 11. 2007

zájezd do Polska . Odjezd ve 4 hod. ráno od kostela v Obecnici

OBECNICKÝ ZPRAVODAJ • Vydává OÚ Obecnice • Uzávěrka vždy 13. v měsíci • Grafická úprava Katka Stejskalová • Tisk Příbramská tiskárna

Obecnický ZPRAVODAJ ŘÍJEN 2007

Recommend Documents