FARNÍ
LIST
ROČNÍK 19 PROSINEC 2014 ČÍSLO 11
SPOLEČENSTVÍ PŘI KOSTELÍCH NAROZENÍ PANNY MARIE V MICHLI A SV. FRANTIŠKA Z ASSISI V KRČI
ÚVODNÍ SLOVO Milí farníci, přicházíme do vánočního měsíce prosince, který máme právě kvůli Vánocům tolik rádi. Člověk té krásné vánoční chvíli rozumí, protože mu možná nic není tak blízké jako právě chvíle Vánoc. Právě tato chvíle je, alespoň jednou v roce, člověku přirozeným útočištěm, kde na chvíli zatouží uvidět anděla radosti. Vidíme to a radujeme se spolu s ostatními, a radujeme se o to víc, když pozorujeme, že to všechno rozprostřela jako síť betlémské milosti nad dějinami celého světa právě Maria, Matka Boží a naše. Po Kristově Nanebevstoupení se jí apoštolové nepochybně víckrát ptali, jak to bylo s Ježíšovým narozením. Ptali se jí možná takto: 1
Řekni nám, jak to tehdy bylo. Vždyť on sám nám o tom neřekl nic, ale chce, abychom Jeho evangelium hlásali po celém světě, tak Ty Maria nám řekni, jak to bylo. A Maria začala mluvit možná takto: „S Josefem jsme se měli rádi a chtěli se vzít, ale dřív se úplně nečekaně stalo, že do Nazareta za mnou přišle Gabriel… a vyprávěla apoštolům dál. Znovu se vyprávěním nořila do inspirativní lásky Ducha svatého a její vyprávění pronikalo do uší a do srdcí apoštolů jako magie nebeského a pozemského příběhu lásky, zároveň tajemného a zároveň všem na dosah. Jistě všem na dosah, protože vánoční chvíle proměňuje horko pouště v osvěžující noc a zimu naší země v hřejivé „světlo noci“, která všem ukazuje Narozenou Pravdu, která z chudobného příběhu
dělá nejvyšší bohatství pro člověka a pro veškeré lidství. Přeji vám krásné prožití Vánoc. Antonín Lukeš, M.Id.
POZVÁNKA NA KONCERT Dne 8. 1. 2015 od 18:30 se uskuteční Tříkrálový koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze Na Karlově. Provedena budou díla W. A. Mozarta, starých českých mistrů J. I. Linka, F. X. Brixiho, J. J. Ryby a dalších skladatelů. Účinkují PAVLÍNA BULÍNOVÁ zpěv, ADAM NĚMEC – varhany. Hrát budu na cenné barokní varhany, postavené Bedřichem Semrádem v r. 1733. Vstupné dobrovolné – výtěžek půjde na pořízení nových zvonů pro Karlovský chrám. Jste srdečně zváni. Adam Němec, varhaník v Michli
POZVÁNKA NA KURZ PRO SLUŽEBNÍKY EUCHARISTIE Milí farníci, v lednu 2015 opět otevíráme čtyři setkání kurzu „Služebník eucharistie“. Kurz je povinný pro všechny, kdo mají být pověřeni eucharistickou službou (podávání při mši, donášení eucharistie nemocným a výstav 2
Nejsvětější svátosti). Účastníci mají být pro kurz vybráni duchovním správcem (popř. řeholním představeným) podle potřeb farnosti (řeholní komunity), nikoliv jen podle jejich vlastního přání. Proto přihlášky musí podepsat farář či administrátor farnosti. Přihlášky jsou k dispozici od začátku prosince, a to v Pastoračním středisku, ke stažení na http://www.apha.cz v sekci: „Hlavní stránka>Aktivity>Pastorace >Ke stažení“, nebo mohou být na požádání zaslány poštou nebo e-mailem. Čtyři pondělní setkání 5., 12., 19. a 26. ledna 2015 se budou konat vždy od 19:00 hod. v Pastoračním středisku v Praze – Dejvicích, Kolejní 4. Přihlášku s doporučením duchovního správce stačí donést na první setkání. Mgr. Ing. Michal Němeček, biskupský vikář pro pastoraci
ZKUŠENOST S KURZEM PRO SLUŽEBNÍKY EUCHARISTIE Když v minulém roce, přibližně v tuto dobu, vybízeli naši kněží v nedělních ohláškách farníky k účasti na Kurzu pro služebníky eucharistie, chvíli jsem o tom přemýšlel. Nakonec jsem se rozhodl a „šel do toho“. A ty čtyři pondělní večery byly velmi poučné. Biskupský vikář pro pastoraci,
P. Němeček nás připravil po stránce teorie i praxe. Nejenom jak je to s podáváním Těla a Krve Páně, donášením nemocným a jejím vystavením k adoraci. Ale také, jak k Nejsvětější Svátosti přistupovat a Krista v podobě chleba a vína vnímat, přijímat a dávat. Vše bylo zakončeno vědomostním testem. Na faru následně přišlo vyrozumění a kartička s pověřením platnou pro Arcidiecézi pražskou. Doporučuji všem ženám (přibližně 1/3 účastníků byly ženy) a mužům, kteří již nějakým způsobem v tomto pomáháte našim kněžím a sloužíte našim sestrám a bratrům. Ale i Vám, kdo se chcete na této krásné službě podílet. Lukáš Porcal
O BOLESTI LÁSKY Chtěl bych věnovat pár řádků našim bratrům a sestrám, kteří procházejí tvrdými zkouškami při úrazech, nemocech či pobytech v nemocnicích. Mnozí z vás také poslední dobou prošli touto těžkou životní situací. Kristus sám zažil únavu, nepochopení, bolest i utrpení a během svého veřejného života stál u nemocných. Léčil, provázel a utěšoval trpící v jejich fyzické, psychické a duševní nemoci. Lidské sobectví má tendenci ignorovat utrpení jiných, avšak rovněž jako apoštolové spojení s Kristem, 3
i my musíme provázet lidi, zmírňovat jejich bolesti a činit jim co největší dobro. A to i přesto, že jsme v materialistické společnosti, která funguje jako stroj, a každý jedinec je jeho nedílnou součástí. Hodnota člověka sa neměří jeho bytostnou důstojností, ale podle kriterií, které upřednostňují ekonomické a jiné měřitelné výsledky, jakými jsou například produktivita, efektivita anebo výkonnost. Absolutizace těchto veličin způsobuje, že každý člověk je ve chvíli, kdy nesplňuje dané charakteristiky (například z důvodu nemoci, těžké rodinné situace), nahraditelný jiným, aby mohl celý mechanizmus dále fungovat. Bohužel soudobá etika a morálka zmizely v mnohých oblastech života rodiny, společnosti, v politice a ekonomice. Budoucnost je nejistá, protože tam, kde není naděje, nedává nic plnohodnotný smysl. Proto se lidé cítí ohroženi, bezmocní, a sami v tom uzavřeném světě, kde se člověk stává necitlivým vůči v něm zakódovaném zákonu transcendence, čili schopnosti vystoupit z vlastního nitra a spojit se s Bohem a s blízkými. Tato skutečnost způsobuje, že stále mnoho lidí žije ve stavu generalizované úzkosti, beznaděje a strachu. V této souvislosti – málo optimistické pokud odstraníme Boha z našeho obzoru – je bolest něco,
co je třeba skrývat, neboť nás činí slabými a neefektivními, tedy zbytečnými. Protože neumíme přijmout a odevzdat ani naše vlastní bolesti, strach z utrpení a bolesti má za následek, že pro společnost se nesnesitelným stává i utrpení ostatních jejích členů. Co nového nám přináší Evangelium pro správné pochopení bolesti? Pro apoštoly trpět pro Krista bylo motivem pro radost: "Oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno“ (Sk 5, 41). Radost ducha nám dává novou schopnost překonávat bolest, a dokonce v ní vidí prostředek k osvobození se od největší překážky, kterou máme jako křesťané před sebou: sobectví. Světci prožívali tuto překážku osvobozeni, protože žili bolestí lásky. Jen láska sama je schopná vyrovnat se s utrpením a přijmout ho, což není to samé, jako ho jednoduše překrýt moderními léky a novými terapeutickými metodami. Láska bere v úvahu člověka, který musí vnitřně a svobodně přijmout bolest, aby jí dal náležitý směr a konečný smysl. Pokud se bolesti nedá ten transcendentní rozměr, byla by odlidštěná a ztratil by se její očistný význam. Přestože současné zdravotnictví dosahuje velké léčebné úspěchy, nemůže však být plnohodnotně lidské, pokud se zabývá tělem nebo organismem odděleně 4
od člověka v jeho tělesné, psychologické a duchovní rovině. Trpící člověk má důstojnost, každý z nás je jedinečná a neopakovatelná osoba, dítě Boží; proto si toho musíme být vědomi, a zároveň pomáhat ostatním najít víru a naději, že jen Bůh je opravdu může utěšit: "Blahoslavení plačící, neboť oni budou utěšeni" (Mt 5,5). Boží útěcha má nadpřirozenou hloubku, skutečně mateřskou, jak nám říká Izaiáš: "Jako i matka utěšuje svoje dítě, tak já budu utěšovat Vás" (Iz 66,13). Trpící člověk není nikdy sám, to je další dobrá evangeliová zvěst. Pan Ježíš sám je odpovědí na všechny otázky a utrpení člověka. Bolest není zaměřená proti životu, ale získává význam v takové míře, s jakou se každý dokáže vysvobodit z vlastního „já“. Například obětovat vlastní utrpení za duše zemřelých, za zdraví anebo obrácení někoho jiného a odevzdat to Bohu. Na příkladu Krista a svatých vidíme, že podstatou „obětování se“ není bolest, nýbrž láska. Kristus na kříži na sebe bere lidské utrpení; neodstraní ho tím z našeho života, ale jak nás učí náš Otec Zakladatel Fernando Rielo, dělá něco mnohem cennějšího: posouvá ho do stavu nadpřirozeného, s cílem zvýšit naše zásluhy a oslavit Boha. Ti, kteří trpí, žijí ve svém těle, duši a duchu stigmata Kristova utrpení: "Vzal naše slabosti a nesl
naše bolesti" (Izaiáš 53,4). Dokonce i děti jsou schopny pochopit, že utrpení má velkou hodnotu, když ho nabídnou Bohu. Děti z Fatimy jsou toho skvělým dokladem: Trpěly mnoho, ale dokázaly všechno odevzdat Bohu jako oběť za hříšníky. Milí přátelé, utrpení nemá poslední slovo. Všechno v životě se děje velmi rychle a potom čeká vítězství a odměna na ty, kteří zůstali věrní. P. Miloš Miko, M.Id.
KRÁSNÁ NÁLADA VÁNOC „ … A než jsem se vždy nadál, překvapily Vánoce a s nimi nejkrásnější den v roce – Štědrý den. Netěšíval jsem se na něj pro nějaké dárky – ty jsem nikdy pod stromeček nedostával, ale těšil jsem se na Vánoce pro jejich krásnou náladu...“ (Josef Lada) „Krásná nálada“ Vánoc promlouvá k lidem po staletí. V našich zemích více jak tisíc let. Vždy se skládala a dodnes skládá z mnoha věcí, které se uchovávaly z pokolení na pokolení jako živý odkaz kulturního dědictví národa, patřící k jeho historické paměti. Je to obrovský národní poklad, který nemá v celoevropském i světovém měřítku obdoby. Český národ si vytvořil tak osobitou podobu svátků Narození Páně, 5
že pojem „České Vánoce“ má specifický mezinárodní kulturní význam. „Krásnou náladu“ našich Vánoc tvoří harmonie života, naděje a lásky, která se skládá z malých pramínků toho všeho, co dělá Vánoce Vánocemi. Z mnoha malých pramínků, které se stékají do té nádherné řeky Božího pokoje nesoucí poselství o narození Mesiáše a vykoupení lidstva. „Krásnou náladu“ Vánoc tvoří v Čechách již víc než tisíc let jejich církevní podstata – oslava narození Ježíše Krista se svou poetickou obřadností, se svým obrazem dítěte v jeslích, jeho matkou, prostými pastýři a mudrci z východu, kteří se mu přišli poklonit; kdy křesťanský svátek lákal a láká lidové vrstvy nádherou a podmanivostí vánočního chrámu se světly a zelení. A připlouvají další pramínky, z nichž leckteré jsou mnohem starší, než mohou doložit historické prameny – zvyky, obyčeje, symboly, tradice ve svých jedinečných a neopakovatelných folkloristických podobách, které jim vtiskly jednotlivé oblasti naší vlasti. A nejen jim, ale i nezměrnému množství pramínků a pramenů umění výtvarného, literárního, dramatického a především hudebního, ať ve formě lidové, umělé či převzaté. To všechno se v toku věků potkávalo, vzájemně ovlivňovalo, inspirovalo,
obohacovalo či doplňovalo. To všechno tvořilo a tvoří „naše“ Vánoce. To všechno tvoří jejich „krásnou náladu“. V kontextu oslav je ta více jak tisíciletá vánoční řeka natolik živá a nám tak blízká, že si její stáří ani neuvědomujeme. Možná, že je to tím, že ona vlastně opravdu nestárne, ona se jenom rozrůstá; je stále tvořena. S každou novou epochou či stylem nacházela a nachází nové a nové podněty, při každých Vánocích se k ní přidávaly další a další pramínky a v podivuhodném souladu dopluly až do třetího tisíciletí. „Krásnou náladu“ Vánoc po staletí umocňovalo české výtvarné umění. Za jeho prvními – historicky doloženými pramínky se musíme vypravit až do raného středověku: v roce 1086 nechal (patrně ke své korunovaci) český kníže z rodu Přemyslovců Vratislav II. zhotovit skvostně vypravený kodex s první u nás známou celostránkovou ilustrací Kristova narození. A nejstarší u nás dochovaná nástěnná malba zahrnující totéž téma pochází z roku 1134 a je ve výzdobě interiéru hradní kaple sv. Kateřiny ve Znojmě. Výtvarné ztvárnění vánočních motivů mělo velmi dlouho vedle své umělecké funkce i funkci naučnou a teologickou, hlavně pro ty, co neuměli číst. Paleta rozmanitosti druhů, technik, tvarů a podob, jimiž výtvarné umění vyjadřovalo vánoční události, je obrovská – 6
výzdoba chrámů; nástěnné, reliéfní a deskové malby; plastiky, sochy; ilustrace náboženských knih, knih koledních písní a vánoční poezie; ozdoby na sakrálních předmětech (třeba i vyšívané a malované na skle); obrazy, obrázky, betlémy, užité umění …. V českém prostředí vznikala od středověku až do současnosti jedinečná výtvarná díla s vánočními tématy a přehled všech jejich tvůrců je nepostižitelný. A tak za všechny jmenujme alespoň jednoho – malíře českých Vánoc – Josefa Ladu (17. 12. 1887 – 14. 12. 1957). Ve svých kresbách dokázal svérázným a osobitým způsobem přesvědčivě vyvolat vánoční „krásnou náladu“ na české vsi z dob svého mládí. Výtvarníci všeho druhu a všech dob ovlivňovali a lze říci i vychovávali obecný vkus širokých vrstev a vstoupili tak do podvědomí celých generací i jako interpreti lidového vánočního kultu, který také jejich zásluhou přetrval v celé šíři až do dnešních dnů. „Krásná nálada“ Vánoc pramení i z českého dramatického umění a literatury – ta ji nejen pomáhala vytvářet, ale uměleckým i vědeckým způsobem nám o ní zanechávala zprávy. Motiv Vánoc je v obou těchto uměleckých oborech zastoupen opět velmi frekventovaně, v mnoha podobách a žánrech různého stáří – zřejmě již od prvopočátku slavení Vánoc až do dnešních dnů. Slovesné umění, jako velmi důležitá část života
všech generací, nám přináší „krásnou náladu“ Vánoc v nesčetném množství děl a dílek, od těch nejkratších na dva řádky až po rozsáhlé traktáty či romány: texty koled (říkaných a zpívaných), poezie (lidová i umělá), vzpomínková literatura (ať už v podobě knižní nebo časopisecké), kolední vánoční hry (pastýřské a betlémářské), chození s jesličkami (vánoční hry), církevní vánoční hry (předváděné v kostelích), živé jesličky (hrané na soukromých divadlech, v domech i na ulicích měst) a v neposlední řadě literárně zpracované obrazy prožívání Vánoc v různých obdobích historie a literatura faktu o Vánocích. Jedinečným literárním pramenem v celoevropském měřítku je traktát učeného benediktinského mnicha Jana z Holešova (asi 1366 – 1436): „Pojednání o Štědrém večeru“, v němž autor detailně popisuje obyčeje i prožívání Štědrého večera a Vánoc našimi předky v 11. až 14. století. „Krásná nálada“ vánočních svátků – to jsou především také tisíce pramenů a pramínků českého vánočního zpívání a muzicírování. Na proudu jejich dvou hlavních toků – hudby lidové a hudby umělé - můžeme nejlépe sledovat oboustranný vztah mezi kulturou lidovou a oficiální (umělou), ať už náboženského či světského charakteru. Zrod toku umělé české vánoční 7
hudby lze vystopovat hodně hluboko do minulosti. První historické doklady o její existenci můžeme najít v 11. století našeho letopočtu. S tokem hudby lidové je to poněkud složitější, protože byla dlouhou dobu předávána a udržována pouze ústní tradicí. Zapisována byla někdy i o několik století později než vznikla a za tu dobu se její melodie i text leckdy i několikrát proměnily, a tak byla znejasněna a leckdy i ztracena její původní podoba. Nakonec i naše nejznámější a nejmilejší vánoční píseň „Narodil se Kristus Pán“ má podobnou historii: Tato dnes již plně zlidovělá, ale původně latinská koleda hymnologického charakteru s nápěvem ze 13. století, byla později (15. - 16. století) převzata do zpěvů kališnických a bratrských kancionálů a opatřena českým textem. V 17. století byl její text opět přepracován (se 17 slokami) – zhruba do dnešní podoby. Dodnes si udržela neobyčejnou oblibu a stala se českým hudebním symbolem Vánoc. Následující nástin vývoje české umělé vánoční hudby není úplným přehledem její historie. Jsou do něj spíše vybrány jen její určité významné mezníky, které měly význam i pro rozvoj hudby lidové. Pramínky prvních staletí českého vánočního zpívání (11. - 13. století) plynuly ve znamení gregoriánského chorálu, a jak uvádí Jan z Holešova: „zvláštních zpěvů v domácím
jazyku“. V době Karla IV. (1316 – 1378) se koledy a vánoční písně začaly zpívat naprosto všude a také v této době vzniká jedna česká specialita – tzv. Roráty – speciální podoba ranní mariánské mše v době adventní. Typické české liturgické zpěvy, které tyto mše doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu. Za života Mistra Jana Husa (1371 – 1415) dochází k velkému průniku českého jazyka do duchovních zpěvů. A právě vánoční písně jsou mezi prvními písněmi, které byly opatřeny českým textem. Začínají vznikat první kancionály. „Krásnou náladu“ Vánoc pomáhala také vytvářet, a to po dobu pěti staletí, i tzv. literátská bratrstva – velmi významná katolická i nekatolická mužská sdružení kostelních zpěváků hudbymilovné spolky různého složení, které byly středisky hudebního dění měst. Vznik prvních z nich je datován do 14. století. V době největšího rozvoje jejich činnosti (16. až 18. století) jich jen na území Čech působilo přes sto. Náplní jejich činnosti byl zrod, působnost a vývoj zapsané hudby. S nimi souvisí i české graduály – výpravné rukopisy notových záznamů vydávané pro potřeby literátských bratrstev. Velký pramen českého vánočního zpívání vytryskl v době Jana Ámose Komenského (1592 1670). Jsou to bratrské tisky českých 8
kancionálů, které se vinou celým 16. a 17. stoletím. Byly svébytným prostředkem hudebního vzdělání. Značný prostor v nich byl věnován právě vánočním písním, z nichž mnohé byly přebásněny z hymnologie 13. století či převzaty z lidového prostředí. Tato kancionálová tvorba byla proudem neoficiálním a mnoho z nich, byť českých, vyšlo v zahraničí. Za rekatolizace v Čechách byly i zakázány. Hudebně výchovný význam jejich melodií byl tak silný, že ovlivnil vývoj dalšího českého hudebního cítění. A právě díky nim vánoční hudba této doby zaznívala nejen ve městech při bohatých centrech literátských bratrstev, ve školském prostředí studentů, v humanistických kruzích básníků a vzdělanců, ale zněla i v docela malých obcích a v chudých podhorských oblastech. I tam měli zpěváci výběr vánočních zpěvů, které vytvořily slavnostní ovzduší – onu pověstnou „krásnou náladu“ svátků a zároveň položily základ české hudebnosti, která se v dalších obdobích tak proslavila. Ve druhé polovině 17. století se pak k toku vánoční hudby přidává další pramínek z dílny vynikající a zároveň strhující osobnosti této doby – Adama Václava Michny z Otradovic (1600 - 1676), který je dodnes typickým představitelem české vánoční poezie. Na sklonku 17. století vytryskl další pramínek, který se ve století
následujícím proměnil přímo v gejzír vánočního zpívání a muzicírování. Na vánoční scénu přicházejí děti a žáci za vedení svých dobrých venkovských učitelů. Začíná česká kantorská hudební výchova, která se nejvíce rozvíjela právě v oblasti vánočních zpěvů. Vánoční hudba a její „krásná nálada“ působila zářivě v tvrdém životě obyvatel českých zemí. Dochází i k naprostému prolnutí lidové písně a umělé hudby. A právě tito čeští kantoři se stali pilíři charakteristické české hudební vánoční tvorby té doby, dalšího pramínku vánoční řeky – českých pastorel – drobných skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Málokterý národ má tak spontánní a tak samozřejmě sdělnou a zároveň milovanou tvorbu, jako jsou právě české pastorely, které vytvořily svůj svébytný tvar, který nemá v Evropě obdoby, a hlavně měly význam nejen pro vývoj české hudby, ale mnoho znamenaly pro rezistenci národa a pro udržení jeho kulturní úrovně. Byly to právě české pastorely, které se v době svého zrodu a vývoje - hlavně v 18. a 19. století, staly hudební školou tehdejší mládeže; jejich výchovný aspekt je nepřehlédnutelný. A také jejich počet je přebohatý a podle mínění současného výzkumu je odhadován na více než tisíc skladeb. V souvislosti s nimi se vyvíjel i další pramínek – pastorální mše. Za všechny ty stovky českých kantorů 9
jmenujme alespoň jednoho, jehož vánoční pastorely a pastorální mše patří i dnes k těm nejoblíbenějším (především jeho Česká mše vánoční) - Jakuba Jana Rybu (1765 – 1815). Vlastenecká funkce českých vánočních pastorel nemá analogii v dějinách jiných národů. Na odkaz lidových koled a vánoční hudby 13. až 19. století navázalo mnoho hudebních skladatelů a interpretů 20. i 21. století. Jednotlivá závažná dějinná i slohová období zdůrazňují a podtrhují určité fáze vánočního období. Například duchovní myšlení středověkého člověka kladlo důraz na dobu adventní, senzitivní barok byl zaměřen citově k samotnému faktu jesliček, kantorská muzika klasicismu a pozdějších období nezapře prvky lidového realismu a dotýká se všedních starostí kolem narozeného děťátka. Každé dějinné rozdělení vánoční hudby je tak trochu jen pomůckou, abychom mohli získat určitý přehled, protože je nutné si uvědomit, že v dobách, kdy perly českého vánočního umění vznikaly, se noty často ještě nezapisovaly. A pro nás je vlastně zásadní datum, kdy byla ta či ona píseň zapsána. To ovšem neznamená, že není mnohem, mnohem starší. Česká vánoční hudba nikdy neutichla. I v těch nejtemnějších a nejtěžších dobách naší historie pomáhala českému národu přežít,
spoluvytvářela národní kulturu a vyzařovala „krásnou náladu“ Vánoc. A „krásná nálada“ Vánoc – to je také především mnohavěký dar víry, naděje a lásky. A nám se dostalo té cti mít nejkrásnější Vánoce na světě. Nenechme si je vzít. Jsou to naše Vánoce. České Vánoce. Díky Bohu za ně. (podle odborné literatury zpracovala Ing. Bc. Blanka Pechová) Úryvky z Traktátu Jana z Holešova „Pojednání o Štědrém večeru“ ….. Třetí zvyk je ten, že v předvečer narození Páně si lidé navzájem posílají „štědrého večera“ proto, že to jest ten svátek, kdy Otec nebeský seslal všem lidem tohoto světa velký a užitečný štědrý večer. – Proto si tedy lidé na paměť a na počest onoho nebeského seslání posílají v tento večer „štědrého večera“, to jest příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami. … - S tím pak dále souvisí ten obyčej, že lidé, přijímajíce poslaného jim “štědrého večera“, děkují těm, kdož jej poslali, odměňují donášející posly a těm, kdož poslali, rovněž posílají jiné štědrovečerní dárky, vyslovujíce jména dárců, říkajíc: „Petr nebo Jan Dlapka posílají vám štědrého večera“…
10
…. Šestý zvyk je ten, že v předvečer narození Páně kněží a žáci kalendují čili koledují, chodíce po domech svých věřících, což činí i v oktáv (další dny vánočních svátků) téhož svátku. - … koledování a lidově koleda znamenají někdy uctívání Krista tímto zvykem, jindy všecko to, co se dává darem při takovém koledování. - V předvečer svátku narození Páně a o jeho oktávu se koleduje proto, že je to předvečer onoho svátku, kdy se narodil syn Krále nebeského, kníže celého světa Ježíš Kristus, a to podle tohoto světského zvyku: Když se narodí syn nějakému králi pozemskému, hned se rozběhnou poslové po klášteřích a městech, po hradech a vsích jeho království, zvěstujíce, že se oné zemi narodil kníže. Všichni obyvatelé pak radujíce se odměňují posly, dávajíce jim chléb hmotný, skutečný, jenž se obecně nazývá koláč. A v témž smyslu, že se o tomto svátku narodil syn krále Nejvyššího, totiž nebeského Otce, Pán náš Ježíš Kristus, také kněží a žáci, poslové téhož krále, o této vigilii a v oktáv chodí po domech křesťanských a zpívají, řkouce: Ejhle Maria porodila nám Spasitele ... a jiné písně a koledy. A tu všichni věřící s veselím a radostí naslouchají zpěvu poslů, odměňujíce je chlebem hmotným, to jest dávajíce jim dary. ... zaslala Blanka Pechová
ZÁPIS Z JEDNÁNÍ PASTORAČNÍ RADY FARNOSTI 13.11.2014 NA FAŘE V MICHLI Přítomni: A. Lukeš, M. Miko, M. Čmelíková, D. Kramaříková, L. Porcal, T. Matuška, J. Muzikář, L. Svoboda, M. Švarc, J. Basík, P. Hobza, omluvena I. Zelinková. I. Byl schválen zápis z minulého jednání rady II. Kontrola úkolů 1. Kácení stromů na Habrovce: informace podá příště Iva Zelinková. 2. Nástěnky v Michli: stále se hledá nástěnkář, prozatím zajišťují p. Antonín a p. Miloš. 3. Informace o opravě fary: čeká se na stavební povolení, které by mělo přijít v krátké době poštou; bude následovat výběrové řízení pod vedením Arcibiskupství (20. 11. je naplánovaná schůzka na Arcibiskupství, které se zúčastní T. Matuška). Předpokládaný začátek prací je únor 2015. Informace podá p. Antonín. 4. Počítání peněz ze sbírek dle požadavku Arcibiskupství se pokusí p. Antonín zajistit ve spolupráci s babičkami z Noemi nebo maminkami z Čtyřlístku. 5. P. Antonín pošle naskenované dokumenty o připravovaném pastoračním fondu. 11
6. Hledá se účetní pro vedení podvojného účetnictví farnosti (zajišťuje p. Antonín). 7. Pracovní skupina pro rekonstrukci sálu (J. Basík, M. Švarc, P. Hobza, T. Matuška, J. Muzikář) předloží pastorační radě zadání pro zpracování architektonických studií (2 architekti, každý 2 skicy) formou skicovného ve výši cca 5000 Kč. III. Informace a průběžné úkoly 1. Od 20. 11. opět začíná filmový klub na faře v Michli (poté vždy 3. čtvrtek v měsíci). Bude zmíněno mailem, na webu i v ohláškách. 2. 22. 11. proběhne rekolekce pro mladé Motus Christi o osobní konverzi ke svatosti. Rekolekci povedou p. Antonín a p. Miloš. 3. 29. 11. se uskuteční brigáda na Habrovce (oznámení pošle J. Basík). 4. 7. 12. přijde na dětskou mši sv. Mikuláš – Lukáš Svoboda se pokusí kontaktovat kunratického Mikuláše a kamaráda Jardu Maštalíře, Petr Hobza zorganizuje kompletaci balíčků pro děti: 100 ks (perník, čokoláda, pomeranč, apod.), cca za 3500 Kč. 5. 13. 12. proběhnou adventní rekolekce vedené Antonínem Lukešem a Milošem Mikem. 6. 15. 12. proběhne svátost smíření pro děti od 16:45, přítomni budou katecheti, kněží z farnosti + Ladislav Heryán nebo Pavel Pala
ze Slaného (nemám zapsáno, kdo je zajistí). 7. Josef Basík informoval o setkání mládeže Taizé, které v Praze proběhne na konci roku, a potřebě zajistit ubytování pro mladé lidi v rodinách – ideálně 100 mladých ubytovaných ve farnosti. Potřeba ubytování bude opakovaně sdílena v ohláškách, na farním bazaru a při ostatních příležitostech setkání farníků. Všichni členové farní rady se ve svém okolí pokusí oslovit rodiny, které by mohly někoho ubytovat. 8. Pondělní příprava dětí před pravidelnou pondělní dětskou mší – první přípravu zajistil J. Basík a bude v tom pokračovat. 9. V lednu 2015 proběhne kurs pro služebníky eucharistie – p. Antonínovi záleží, abychom ke svátostem přistupovali odpovědně, a vyzve farní společenství k účasti (ohlášky). Lukáš Svoboda projevil zájem o účast, Lukáš Porcal napíše svou zkušenost do farního listu. 10. Přístavek v Michli pro uložení pomůcek pro tříkrálový průvod
12
je postavený. Celková cena je 58.000 Kč včetně DPH, 5.000 Kč doplácí farnost. 11. Výsledek sčítání farníků je 320. 12. Přesný program bohoslužeb o Vánocích bude zveřejněn v prosincovém čísle farního listu, včetně mše, kde bude možné obnovit/potvrdit manželské sliby. 13. Farní rada ocenila návštěvu biskupa Malého, zejména jeho otevřený a lidský postoj (např. přijímání pod obojím) a zájem o naši farnost. 14. Na začátku nedělní mše svaté bude oznámeno, na co je daný den sbírka. 15. Krátká diskuse o tom, jak oslovit mladé rodiny, které na Habrovku chodí, ale již se neúčastní života farnosti. IV. Příští jednání pastorační rady bude 15. 1. 2014 v 18:45 na faře v Michli. zapsal a zaslal J. Muzikář
Misionáři Identes, Praha 4 - Michle si vás ve spolupráci se Základní uměleckou školou, Praha 4, Dunická 3136 dovolují srdečně pozvat na koncert adventní a vánoční hudby, který se pod názvem
Putování za Betlémskou hvězdou koná
v pondělí 1. prosince 2014 v 18.00 hodin v Kostele Narození Panny Marie Baarova 23, Praha 4 – Michle ***************
Účinkují žáci a pedagogové ZUŠ Praha 4 – Spořilov a jejich hosté ***************
Vstupné dobrovolné Součástí akce bude prodej ručně vyráběných svíček. ***************
Výtěžek z dobrovolného vstupného a z prodeje svíček bude použit na PRŮVOD TŘÍ KRÁLŮ, který každoročně pořádají Misionáři Identes. 13
SETKÁNÍ V PRAZE 29. 12. 2014 – 2. 1. 2015 Evropské setkání mladých, které organizuje komunita Taizé, se bude konat od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015 v Praze. Po roce poznamenaném památkou stoletého výročí počátku 1. světové války, konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskem nebo evropskými volbami bude toto setkání znamením pokoje a smíření. Zúčastní se ho desetitisíce mladých účastníků z celého kontinentu. Už nyní můžeme zmínit, co bude pro setkání důležité: # Mladí. Účastníci ve věku 17–30 let stráví konec roku trochu jinak: v modlitbě, setkávání, sdílení a solidaritě. # Evropa. Ve světle současných událostí bude mít zvláštní důležitost přítomnost 2600 mladých lidí z Ukrajiny, více než 1000 z Běloruska a několika set mladých z Ruska. # Smíření mezi Východem a Západem. Už před 24 lety, rok po pádu berlínské zdi a sametové revoluci, hostilo Taizé evropské setkání v Praze. Od roku 1990 jsme kus cesty ušli! # Duch pouti. Pravoslavní, protestantští a katoličtí účastníci se budou třikrát denně setkávat spolu s bratry komunity Taizé při společné modlitbě: ráno v hostitelských společenstvích, v poledne v chrámech v centru města a večer na výstavišti v Letňanech. # Ekumenismus. Spolu s bratry z Taizé a mezinárodním týmem patnácti mladých dobrovolníků toto setkání připravují protestantští, katoličtí a pravoslavní představitelé církví v Praze. Setkání budou přítomni také biskupové a pastoři z různých zemí. Přátelské pozdravy zašle papež František, východní patriarchové, stejně jako představitelé církví anglikánské, luteránské a reformované tradice. # Setkání s ostatními. Jeden z workshopů se bude konat v pražské synagoze. Mladé křesťany budou hostit také rodiny nevěřících. # Angažovanost ve společnosti. Odpoledních workshopů se budou účastnit osoby angažující se v občanské společnosti. Pozdravy účastníkům zašlou generální tajemník Spojených národů a předseda Evropské rady. # Pohostinnost. Díky pohostinnosti celého středočeského regionu budou tisíce poutníků ze všech zemí ubytovány u místních obyvatel. (J. Basík, taizepraha.cz)
14
Co je Taizé? Taizé je mezinárodní ekumenická komunita ve Francii. Tvoří ji sto bratří, kteří každoročně přijímají desetitisíce mladých křesťanů. V roce 2005, když zemřel bratr Roger, zakladatel komunity, napsal Václav Havel tato slova: „Ne náhodou se z vesničky Taizé stalo poutní místo i pro mnoho především mladých lidí z naší země. Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy.“ Začátek: Vše začalo před sedmdesáti lety, když v roce 1940 pětadvacetiletý Roger Schutz odešel ze svého rodného Švýcarska a usadil se ve Francii, v rodné zemi své matky. Ve chvíli, kdy začala druhá světová válka, jej naplnila jistota, že tak jako jeho babička během první světové války, i on musí bez meškání přispěchat na pomoc lidem procházejícím zkouškami. Vesnička Taizé, ve které se usadil, byla nedaleko demarkační linie, která dělila Francii na dvě části: byl tak vhodně situován, aby mohl přijímat válečné uprchlíky. Přátelé z Lyonu začali dávat adresu Taizé těm, kdo se potřebovali ukrýt před nacisty či vichisty. V roce 1945, po válce, pro změnu bratři (k nelibosti místních obyvatel) o nedělích přijímali německé válečné zajatce, kteří byli internováni v nedalekém táboře. Po válce: postupně do Taizé přicházeli další mladí muži, aby se připojili k původní skupině bratří, a o Velikonocích v roce 1949 se sedm z nich zavázalo sliby ke společnému životu ve velké prostotě a celibátu. Srdcem každého dne v Taizé jsou tři společné modlitby. Bratři se živí pouze svou prací. Nepřijímají pro sebe žádné dary nebo dotace. Mladí návštěvníci: Koncem padesátých let 20. století začalo Taizé navštěvovat množství především mladých lidí. Bratři komunity byli jejich zájmem zpočátku zaskočeni a několik let hledali způsob, jak se s jejich přítomností vyrovnat. Jejich počet v průběhu let stoupal a zároveň začali přijíždět mladí z různých zemí, kteří často nerozuměli francouzštině, dorozumívacímu jazyku komunity. Během celého roku se v Taizé konají setkání mladých ve věku 17–30 let. Zároveň komunitu navštěvují i dospělí a v určitých obdobích roku mohou přijet i rodiny s dětmi. Společné modlitby: Bratři hledali způsob, kterým by se mohli všichni lidé zapojit do pravidelných modliteb komunity; původně byly totiž náplní modliteb především dlouhá kantika a zpívané žalmy ve francouzštině. Oslovili francouzského jezuitu Jacquesa Berthiera, hudebního skladatele, zda by spolu s nimi hledal způsob, jak zpěvy zjednodušit. Postupně se v Taizé začaly používat krátké, stále se opakující zpěvy meditativního charakteru zpívané v různých jazycích, které je snadné se naučit. 15
Smíření, ekumenismus, lidství: Komunita sester z Taizé nevznikla, ale na pozvání bratra Rogera přijely s přijetím poutníků pomáhat nejprve sestry sv. Ondřeje, ženského katolického řádu původně z Belgie, které od roku 1972 žijí v sousední vesnici jménem Ameugny. Později přijely pomáhat také sestry, tzv. šedé voršilky, a sestry kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Někteří z bratří žijí v malých skupinkách – fraternitách – mezi nejchudšími lidmi. Bratři z Taizé navštěvují lidi v Africe, Severní i Jižní Americe, Asii a Evropě a organizují malá i velká setkání, která jsou součástí „pouti důvěry na zemi“. (J. Basík, taize.fr, wikipedie) My, farnost a Taizé 29. 12. 2014 – 2. 1. 2015 I do naší farnosti přijdou poutníci z celé Evropy na setkání Důvěry, které do Prahy přivede desetitisíce mladých. Setkání začne v pondělí 29. prosince 2014, skončí v pátek 2. ledna 2015. Co je smyslem? Hlavní smysl celého setkání má více rovin: společnou modlitbu, přijetí toho druhého, otevření se ostatním kolem nás - v naší obci, i přes hranice našeho města a naší země. Poznat a dát poznat, že i „cizinec je našinec“. A nakonec: nechat se obdarovat. Co se bude dít v naší farnosti? Poutníky (ve věku 17-35 let) budeme 29.12. odpoledne vyhlížet a pak doprovázet na místo jejich ubytování. Budeme potřebovat průvodce, někoho, kdo se dorozumí, a také někoho, kdo by uvařil čaj, upekl vánočku, vyluxoval. Na Habrovce bude každé dopoledne společná modlitba a sdílení, diskuse. Hledáme pomocníky (bude třeba připravit prostor apod.). Mohu se „jenom“ účastnit? Ano, účast na společném programu je pro kohokoliv bez vstupenky, rezervace apod., bez rozdílu věku. Chci pomoci, ale nechodím moc do kostela. Chcete-li pomoci, a přitom chodíte jinam do kostela, nebo si nevíte rady, zda jste dostatečně věřící - nebojte se přihlásit. Tato pouť je příležitostí, abychom se setkali s těmi, kdo věří jinak, kdo jsou třeba z jiných církví, nebo kdo jsou lidmi dobré vůle, ale do kostela zajdou vzácně. Hledáme lidi dobré vůle. A pro každého je toto setkání příležitostí, jak obnovit svůj vlastní postoj. Mohu pomoci, ale ne každý den. Pokud byste rádi pomohli, ale nejste si jisti, zda budete mít doma dost místa, nebo nebudete po všechny dny setkání k dispozici, stačí, když nám sdělíte, v jaké dny můžete být k dispozici. Asi nemám doma dost místa… Opravdu stačí 2 čtvereční metry podlahy pro jednoho (v obýváku pod stromečkem nebo v kuchyni), mají spacák 16
a karimatku, připravit jim čtyřikrát jednoduchou snídani a navečer čaj. Bylo by dobré ubytovat celkem alespoň 100 účastníků, ve farnosti už se 50 míst našlo! Hledáme další hostitele. Co Silvestr a Nový Rok? Večer 31. ledna bude probíhat ve farnostech, v místních hostitelských komunitách, tedy i na Habrovce společná modlitba a program (“festival národů”). 1. ledna bude v 10h bohoslužba v kostele, případně společný oběd s hostiteli. Jak budou probíhat přípravy? Vzniká přípravný tým (rádi přijmeme další členy), který bude zveřejňovat další informace na nástěnce, v rámci bohoslužeb, farním mailem a na www.michlehabrovka.cz Jaké budou nejbližší akce? Setkání místních dobrovolníků (kteří budou pomáhat) proběhne v prosinci ve farním sále. Setkání hostitelů, kteří budou ubytovávat účastníky setkání, bude na Habrovce 15. 12. v 19 hodin. V prosinci vyjde také přesný program setkání. (J. Basík, M. Pospíšil, P. Fischer) Kontakty (místní, farní):
[email protected] Milan Pospíšil +420 724 214 557 Josef Basík +420 602 365 006 Obecné informace, videa apod.: www.taizepraha.cz
FARNÍ KALENDÁŘ ● PROSINEC 2014 KLÍČE: NP Nezávazná památka P Památka SV Svátek SL Slavnost VÝZNAMNÝ DEN: církevní ne církevní MŠE SV.: Zapsané tady jsou jenom výjimky; ostatní, podle běžného rozvrhu
Po Út St
17
1 NP Sv. Edmund Kampián 18:00 ● Michle – kostel ● koncert adventních a vánočních písní – vystoupí Základní umělecká škola Dudická 2 9:30 ● sál na Habrovce ● Čtyřlístek 3 P Sv. František Xaverský, kněz 20:00 ● Krč – sál ● MODLITBA TAIZÉ (NÁCVIK ZPĚVU V 19:30)
Čt Pá So
Ne Po
Út St Čt Pá
So Ne Po Út St Čt Pá
18
4 P Sv. Jan Damašský, kněz a učitel církve NP Sv. Barbora, mučednice 5 Po mši svaté ● Krč – kostel ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona 6 P Sv. Mikuláš, biskup Misionáři Identes slaví 10. výročí, kdy jejich zakladatel Fernando Rielo přešel z tohoto života do života věčného 7 2. NEDĚLE ADVENTNÍ, mikulášská sbírka na bohoslovce Po dětské mši svaté ● Krč – sál ● mikulášská nadílka pro děti 8 SL Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu (doporučený svátek) 17:30 ● Krč ● mše svatá pro děti 18:30 ● Krč – kavárnička ● farní biblická hodina 9 09:00 ● Krč – sál ● Sedmikrásek 10 11 P DAMAS I., PAPEŽ 12 P PANNY MARIE GUADALUPSKÉ, PATRONKY MEXIKA A LATINSKÉ AMERIKY Po mši svaté ● Krč – kostel ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona 13 P SV. LUCIE, PANNA A MUČEDNICE 14 3. NEDĚLE ADVENTNÍ 15 16:45 ● Krč ● svátost smíření pro děti 19:00 ● Sál ● setkání ubytovatelů poutníků Dnů důvěry 16 09:00 ● Krč – kostel ● Úklid – maminky ze Sedmikrásku 09:00 ● Krč – sál ● NOEMI 17 Středa před Štědrým dnem 18:30 ● Krč – kavárnička ● ekumenická biblická hodina 18 Čtvrtek před Štědrým dnem 18:45 ● fara ● filmový klub (promítání filmu „Romero“) 19 Pátek před Štědrým dnem Po mši svaté ● Krč – kostel ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona
So Ne Po Út
20 21 22 23
St 24
Čt 25
Pá 26 So 27 Ne 28 Po 29
Sobota před Štědrým dnem 4. NEDĚLE ADVENTNÍ Pondělí před Štědrým dnem Úterý před Štědrým dnem P SV. JANA KENTESKÉHO, KNĚZE ŠTĚDRÝ DEN 16:00 ● Michle – kostel ● štědrovečerní mše svatá pro rodiny 24:00 ● Krč – kostel ● půlnoční mše svatá (vigilie slavnosti Narození Páně) SL. SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ (ZASVĚCENÝ SVÁTEK) 08:00 ● mše svatá v Michli 09:30 ● mše svatá v Krči 11:00 ● dětská mše svatá v Krči SV. Svatého Štěpána, prvomučedníka 08:00 ● mše svatá v Michli 10:00 ● mše svatá v Krči SV. Svatého Jana, apoštola a evangelisty Neděle vánoční SV. Svaté Rodiny - Ježíše, Marie a Josefa 08:00 ● mše svatá v Michli s obnovou manželských slibů 10:00 ● mše svatá v Krči s obnovou manželských slibů 5. den v oktávu Narození Páně P SV. TOMÁŠE BECKETA, MUČEDNÍKA UBYTOVATELÉ DNŮ DŮVĚRY
JSOU
PŘIPRAVENI
NA
PŘIJETÍ
POUTNÍKŮ
Út 30 6. den v oktávu Narození Páně Ráno – dopoledne ● sál ● dopolední aktivita poutníků St 31 7. den v oktávu Narození Páně P SV. SILVESTRA I., PAPEŽE Ráno – dopoledne ● SÁL ● dopolední aktivita poutníků 16:00 ● KRČ ● MŠE SVATÁ NA PODĚKOVÁNÍ BOHU 23:00 ● SÁL ● MODLITBA POUTNÍKŮ SPOLEČNĚ S FARNÍKY ZA MÍR - FESTIVAL NÁRODŮ
19
každá neděle a slavnost ● 9:00 ● Michle – fara ● Farní snídaně ZÁŘÍ AŽ ČERVEN ROZVRH LITURGIE A JINÉ FARNÍ AKCE
neděle pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota
Michle 8:00
Krč 9:30 11:00 19:00 17:30
17:30 12:00 17:30
17:30 17:30
17:30
Slavnosti a svátky ► změny vyhrazené – sledovat kalendář a nástěnku! Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání Další svátosti a svátostiny► na požádání Sv. růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00)
Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 52/23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu:
[email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti:
[email protected]; www.michlehabrovka.cz. Redakce textů: Kateřina Kyralová; doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 30. 11. 2014. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla bude ve středu 17. 12. 2014 ve 23:59. Příští číslo vyjde 28. 12. 2014. 20
