FARNÍ
LIST
ROČNÍK 20 ZÁŘÍ 2015 ČÍSLO 8
SPOLEČENSTVÍ PŘI KOSTELÍCH NAROZENÍ PANNY MARIE V MICHLI A SV. FRANTIŠKA Z ASSISI V KRČI
ÚVODNÍ SLOVO
před každým zlem. Takové srdce je blahoslavené, protože je štědré, velkorysé, všem přeje dobro, hledá nejčistší radost pro všechny. Dívejme se z nebe na naši zem, na svět, na nás a na všechno, co se s námi tady na zemi děje. Nedívejme se ze země do nebe, tak se budeme vždycky mýlit, protože náš zrak, postižený křivicí pozemského dění se mýlí hodně. Skutečně, dívejme se obráceně: z nebe na zem. A když se budeme ptát, jak je to možné dívat se z nebe na zem, tak vězme, že právě proto se musíme dívat tak, abychom v každém člověku, v každé věci, v každé situaci vidět vždycky jejich nejčistší formu, kterou by onen člověk, ona věc nebo situace mohli
Milí farníci. V září naše farnost slaví, a je třeba upozornit, že slaví s výsadním potěšením, Narození Panny Marie. Ještě nevíme, jak u nás bude tato slavnost vypadat letos, protože na faře se pořád pracuje. Ale skutečnost, že se s námi raduje Ona sama – Panna Maria, a s ní celé nebe, stojí nad naší otázkou, jak letos oslavu zorganizovat. Radovat se s radujícím nebem je popřední výsadou všech křesťanů. Kvůli ní se na všechno dívejme čistýma očima a o všem uvažujme čistým srdcem, které není úzkoprsé, není egoistické, ani pyšné, ani sveřepé a chrání se 1
mít. Není to jistě totéž jako vidět věci přímo z nebe, ale je to přesně to, o čem mluví prorok Izaiáš i evangelium: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky“. Je to posvátný skutek lásky a skutek pravé askeze, na kterou Pán od nás toužebně čeká, rád se jí poddává a takového člověka do svého nebe uchvacuje, Tam od něj člověk dostává nový zrak, prorocký a blahoslavený. Není to žádná bajka, ani jen nějaká zbožná tradice, protože je to prostá pravda o věčném životě mezi námi. Tuto pravdu osobně poznal i svatý Václav, na kterého budeme koncem měsíce vzpomínat i s celým národem. Vůbec nepochybuji, že tato prostá pravda o věčném životě mezi námi, byla osobním charizmatem svatého Václava a že mu ji hluboko do ducha vtiskla sama Nejsvětější Trojice spolu s Pannou Marií, svatým Josefem a celým nebem.
na stránkách farnosti do tabulky rezervací. Čím víc nás bude, tím častěji si budeme moci dopřát společného stolu (agapé). Zatím je míst za pultem dostatek. Zatím. za kavárnu Hana Matušková, žena za pultem
NOVÁ KYTARA Ze získaných tržeb z nedělních kaváren na Habrovce jsme se rozhodli pořídit ještě jednu kvalitní kytaru, která bude využívána na nedělních a pondělních dětských mších. Pokud se najde v řadách našich dětí další ochotný kytarista na hudební doprovod bohoslužby, ať se hlásí Milanovi Pospíšilovi. Abychom si mohli přikoupit třeba i pozoun :-), pojďme se přihlašovat do služby na nedělní kavárnu.
Přeji vám všem hezký začátek školního roku. P. Antonín Lukeš, M.Id.
NEDĚLNÍ KAVÁRNA ZAHAJUJE PROVOZ! Oznamujeme všem, že od září bude opět v provozu farní kavárna po nedělní dětské mši. Otevíráme 6. 9. 2015. Farníci slouží farníkům. Zájemci o službu se mohou zapsat
Hana Matušková Milan Pospíšil 2
AKTUÁLNĚ: Vzpomeňme v modlitbě …
Fatimská soška Panny Marie bude v hlavním městě Sýrie ve dnech 7. – 9. září. www.radiovaticana.cz
SOŠKA PANNY MARIE FATIMSKÉ POPUTUJE DO DAMAŠKU
EZOTERIKA A CESTA DO SANTIAGO DE COMPOSTELA Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mi vadí ezoterika, tak bych možná posmutněl z otázky na téma, které mě nudí. Tak to u mě je. Pro mě na těchto věcech není nic, čemu by se dalo říct hloubka, ani nic, co by mohlo být poetické, a když mi někdo chce vysvětlit, kde v ezoterice hloubka a poezie jsou, tak mě nudí ještě víc. Ale po hříchu mě nenudí vůbec, když vidím, jak si ezoterika privatizuje místa, kam už celé generace těch nejprostších věřících přicházejí a se zbožnou vděčností se na nich modlí a prosí o požehnání, lásku, odpuštění, svornost rodin, poznání svého povolání, a o všechno to duchovní, co za ty generace ani nejde vypsat. Pak ale musím říct, že mě ani ne tak nudí, protože přímo vadí, když na takové místo přijde „jemnocitná osobnost“ ezoteriky a prohlásí, že země na tomto místě je křižovatkou velmi pozitivních energií, kvůli kterým si vlastně lidé toto místo vybrali za posvátné. Tě pic. A co taky jiného říct? Vzpomněl jsem si, jak v evangeliu
Fatima/Damašek Soška Naší Paní Fatimské poputuje do Damašku na žádost melchitského patriarchy Řehoře III. Řecko-katolický patriarcha požádal o zapůjčení této putovní sošky na připomínku dne modliteb za mír v Sýrii vyhlášeného papežem Františkem před dvěma lety. Oznámil to rektor mariánské svatyně ve Fatimě, o. Carlos Cabecinhas, který v této souvislosti připomněl slova, která tehdejší kardinál Ratzinger pronesl v souvislosti se zveřejněním třetího fatimského tajemství, že totiž „žádné utrpení není beze smyslu“ a „tajemství, jehož četba může zpočátku vyvolávat úzkost, nakonec vyústí ve velké naději“. 3
dva Janovi učedníci sledovali Ježíše, který se k nim otočil a zeptal se jich, co by chtěli. Oni se ho zeptali, kde bydlí a On jim odpověděl: „Pojďte a uvidíte“. Oni šli, viděli, kde bydlí a ten den zůstali u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne (viz Jan 1 38-39). Když se ptám, jak se ti dva v jeho domě cítili, tak mi v paměti vyvstávají místa, kde bydleli někteří lidé, které jsem navštívil. Na těch místech byl znát nejenom styl jejich bydlení a smysl pro estetiku bydlení, ale ta místa v sobě nesla otisk i stylu jejich osobního smýšlení. Do toho místa se prostě otiskl život jejich ducha a bylo jeho pravdivou ozvěnou. Představuju si, jak Ježíšův dům vypadal a jaký asi byl Ježíšův styl, a jsem přesvědčen, že když ti dva pak odešli, tak se museli neobyčejně hodně těšit, až k němu zase přijdou. Říkám si, jak pro ně to Ježíšovo bydlení muselo být inspirativní a jak se jim o něm chtělo nejen přemýšlet, ale i mluvit. Tyto osobní vzpomínky a představy mě vedou k odpovědi, jak se ti dva Janovi učedníci cítili v Ježíšově domě. Přiznávám, že si taky zlomyslně představuju, že kdyby tenkrát s těmi dvěma byl u Ježíše v bytě ještě ezoterik, tak jak by Ježíše upozorňoval na pozitivní energie u něj doma a že si vybral dobré místo k bydlení. Je to jen představa, která mi vytanula, ale nevím, jestli je to představa skutečně
zlomyslná anebo jestli není zlomyslná vůbec, protože taková je prostě ezoterika. Píšu o tom vlastně proto, že jsem byl v červenci na cestě v Santiago de Compostela, kde se také cosi podobného tu a tam děje. Za posledních několik let pozoruji, jak si ezoterika ponenáhlu privatizuje i tuto cestu a vysvětluje ji, … vlastně ji klidně vysvětluje čímkoliv a jakkoliv. Jenom ji nikdy nevysvětluje ani apoštolem Jakubem a pro jistotu ji nevysvětluje ani městem Santiago de Compostela. To je místo, kde je hrob a ostatky svatého Jakuba, a to k ezoterice nesedí. Za to sama cesta, totiž ta historická svůdná událost, to je příležitost ideologů. Jsem přesvědčen, že naše země je stvořena tak, že nese autentický, svědecký otisk lidského ducha, který je mnohem mocnější než energie ezoteriků, které vůbec nejsou. Zato jsou to dějiny lidského ducha, které jsou vepsány do země a promlouvají, a to je autentická energie naší země. Není možné ji ze země eliminovat. Do země se otiskne všechno, čím lidský duch může žít nebo v čem se může zmítat a tímto němým otiskem země promlouvá, a vydává svědectví. Svědčí o autentické zbožnosti i hříchu lidského ducha a proto je nám dovolena představa, že naše země právě s tímto svědeckým otiskem, který jsme do ní vryli, nezanikne, ale zůstane už napořád 4
jako nezrušitelné memento lidské historie.
Nebyl proto důvod odmítnout jejich pozvání k nim do nám neznámého Alkmaaru v severním Holandsku namísto do vesničky Taizé, kde jsme původně chtěli strávit část léta. Ukázalo se, že jsme zvolili opravdu dobře. Ano, můžeme vyprávět o koupání v moři, výletě na kole po Amsterdamu, jízdě na lodi po kanálech v Leidenu. To, co nás ale opravdu zasáhlo, bylo něco jiného. Byly to chvíle, kdy jsme pomalu, jako když se odlupují slupky cibule, objevovali jejich přístup k životu, k životu, který oba žili za hranicemi běžné důvěry mezi lidmi, za hranicemi běžných „dobrých skutků“. I když Tereza s Jeromem měli pět svých dětí, stali se pěstouny ještě dvou chlapců, více či méně problematických. Od své návštěvy Afriky za svým kdysi na dálku adoptovaným synem (nyní knězem) pomoc uprchlíkům neřeší, oni ji žijí. Od praktické pomoci lidem v nouzi s úřední mašinerií, přes pomoc se zabydlením, po útěchu před strachem, který si nedovedeme ani představit. Nerozlišují, zda jde o křesťany nebo muslimy, nerozlišují uprchlíky před válkou a před bídou, ba nebojí se i překročit rigidní nizozemské přistěhovalecké zákony, pokud jde o spravedlnost a přijmout za to trest. Nebojí se „ušpinit“ láskou, ve středu jejich pozornosti je totiž člověk. Jejich dům je jako průtokový ohřívač, kterým neustále prochází
P. Antonín Lukeš, M.Id.
POUŤ DŮVĚRY NA POKRAČOVÁNÍ Setkání Taizé na přelomu roku v Praze bylo pro naši rodinu velmi obohacující, inspirativní a plné radosti. Společně s mladými z celého světa jsme se nadchli a hlavně opravdu nadechli živou spiritualitou směřující k jádru křesťanské zvěsti. Velký podíl na tom měly poutnice u nás ubytované, čtyři Holanďanky tři sestry a jejich kamarádka s neskutečným charismatem otevřenosti vůči druhým. Kdo si vzpomíná na Marieke, moderátorku silvestrovské noci, nám dá jistě za pravdu. Tím však naše pouť neskončila. A rádi bychom se podělili o její pokračování. V květnu se u nás doma nečekaně ohlásili rodiče sester. Tereza a Jerome chtěli osobně poděkovat za přijetí svých dětí v době pražského setkání Taizé. Sami se v Taizé potkali a přes četné komplikace (Tereza je Polka a Jerome je Holanďan) se nakonec vzali a Polsko v dobách tuhého komunismu nakonec opustili. Společně strávený květnový večer ukázal na vzájemnou blízkost lidí vzdálených věkem i prostorem. 5
K ULOŽENÍ OSTATKŮ P. TOUFARA
přátelé, známí známých známých, co potřebují jen přespat přes noc, nebo lidé v nouzi, kteří se zdrží, jak je potřeba. Někdy prostě jen nechají klíče u sousedů pro návštěvníky v době, kdy jsou sami na cestách a které ani neznají, ale vědí, že je poslali přátelé z druhého konce Evropy. Intenzivních sdílení, která nás každý den nutily přemýšlet o našich životních postojích, bylo nepočítaně a je zbytečné o nich dál psát. Mimochodem, při své květnové návštěvě v Čechách byli protestovat před branami zbrojního veletrhu IDET. Jejich vůle zvednout se v šedesáti letech ze židle a jet se svými vrstevníky skoro 1000 km daleko, jen aby řekli své NE válčení, to je pro nás „těžká váha“. Pro jiného naprosté bláznovství a zbytečnost. Pro ně to je samozřejmost a přirozený způsob života. O upřímných lidech se říká: „co na srdci, to na jazyku“. Tereza s Jeromem pokud mají něco na srdci, tak to udělají a nemluví o tom. Jsou pro nás skutečnou solí země a světlem světa. Je to pro nás velký dar (a závazek) být jejich přáteli. Celá jejich velká rodina pozdravuje ještě větší rodinu na Habrovce, o které jim dcery tolik vyprávěly.
Vážení přátelé, milí posluchači Radia Proglas! Slavnostní uložení ostatků patera Toufara v Čihošti, jeho návrat domů, do farnosti, v níž působil, je příležitostí k zamyšlení. Když byly za velmi zvláštních, netroufám si říci zázračných okolností nalezeny ve společném hrobě ďáblického hřbitova, vyvolalo to řadu diskusí. Mimořádným způsobem se dochoval nákres šachty, kde jeho ostatky měly ležet a nakonec byly nalezeny o něco dále a to přesně na svátek svaté Anežky České. Odpor k vyzvednutí ostatků dala najevo naše levice s pokryteckým poukazem na to, že neidentifikovatelné ostatky ostatních obětí budou mít narušen svůj klid. Za naprostou nehoráznost pak považuji výtky komunistických pohrobků, kteří kritizují církev, že chce blahořečit člověka, který přece nebyl žádným vůdcem opozice vůči tehdejšímu režimu.
Matuškovi 6
Nějak jim uniklo, že blahořečíme oběť komunistické zvůle, tehdejšího systému státní moci, která si dělala monopol i na myšlení a duše obyvatel.
tehdy opravdu stal zázrak. Ale zkusme se podívat do Písma. Boží Syn se narodil do rodiny tesaře, do města, o kterém se už příslovečně a škodolibě říkalo, co asi tak dobrého z Nazareta může přijít. Bůh si nevybral pro svého Syna kolébku velekněze, hlavní město, ani bohaté rodiče. Je tedy dost dobře možné, že nás oslovil skrze vesničku, kde – jak se říká – lišky dávají dobrou noc, skrze kněze, který jen pokorně a prostě sloužil Bohu a lidem, neměl žádné vysoké církevní funkce a tituly.
Ano, pater Toufar neshromažďoval zásoby zbraní, neorganizoval hnutí odporu, nevydával samizdat, ani nebyl tak zvaným disidentem. Jeho „provinění“ bylo o mnoho horší: byl obyčejným prostým venkovským knězem, který měl rád své farníky, svou zemi a učil je, že se nemá krást, lhát a podvádět. A hlavně připomínal, že v našem životě je důležitý vztah k Bohu, který má být na prvním místě, zatímco kariéra, majetek a další věci, kterým věnujeme své úsilí, pomíjejí. To je totiž přesně to, čím byla církev komunistické moci nejvíc nebezpečná. Jestliže člověk věří v Boha a ne v ústřední výbor strany, pak je těžké s ním manipulovat. Jestliže věří, že peníze a moc nejsou tak důležité, jako Bůh a bližní, pak je těžké ho svést k nepravostem. Takový člověk neuvěří, že černé je bílé a bílé je černé, nebude udávat své rodinné příslušníky, ani se za devizový příslib a cestu do Bulharska nestane strážcem komunistických idejí.
Osud patera Toufara je stálou připomínkou a varováním před totalitními nároky jakéhokoliv režimu – ať to jsou ateistické myšlenky, nebo ať jsou lidé režimem kupováni pomocí velkých peněz. Mějme na paměti, že naše víra je nárokem lásky – lásky tak velké, že dokáže odpouštět i nepřátelům a položit život i za to, aby nalezli tu správnou životní orientaci. Určitě i dnes Bůh dělá zázraky, kterých si ani moc nevšímáme. Kolik lidí nachází cestu k němu právě díky svědectví mučedníků, díky lásce, která nezná hranic? (Příspěvek nahrán pro Radio Proglas.)
zdroj www.dominikduka.cz
Pater Toufar je právem nazýván mučedníkem. Položil svůj život za lásku k druhým, za lásku k Bohu. Těžko dnes říci, jestli se v Čihošti 7
OTCOVÉ, NEBOJTE SE PŘEDÁVAT VÍRU SVÝM DĚTEM!
nedokonalé snažení a nepevné úsilí a nechá naše děti vyrůstat ve své lásce.
Proč se otcové tak často drží stranou a přenechávají náboženskou výchovu dětí svým manželkám? Příčin je mnoho. Připomeňme jen, že mnoho otců od rodin vzdaluje jejich náročné zaměstnání. Doma jsou méně často než jejich manželky, a proto také s dětmi tráví méně času. Hlubší důvod tohoto stavu spočívá v tom, že mnoho otců o svých schopnostech být dobrými křesťanskými vychovateli pochybuje. Právě to říká i Denis: „Manželka to dělá mnohem lépe než já… Cítím se nemotorný a neohrabaný.“
Je potřeba dát ve výchově prostor i druhému rodičovi. „Stěžovala jsem si, že se můj manžel o náboženskou výchovu našich dětí vůbec nestará,“ vypráví Helena. „Ale v hloubi duše jsem byla přesvědčená, že to ani neumí. Jen čas od času se nechal přemluvit, aby se zúčastnil naší večerní modlitby, kterou jsem ale vždycky vedla úplně sama. Pak jsem se nečekaně ocitla v nemocnici a musela jsem nechat věcem volný průběh. Od dětí jsem se s překvapením dozvídala, že se s nimi otec v mé nepřítomnosti každý večer modlí, a dokonce jim vypráví biblické příběhy. Pochopila jsem, že jsem manželovi neumožňovala zaujmout místo, které mu náleží. Nevědomky jsem byla tak autoritářská, že jsem mu nedávala žádnou možnost se do náboženské výchovy zapojit a že jsem každou iniciativu z jeho strany mařila.“ Podobných případů je mnoho a určitě by si měly matky položit otázky: „Opravdu manželovi dovolím plnit jeho úlohu křesťanského vychovatele? V čem bych měla trochu ustoupit do pozadí a poskytnout mu tak místo, které mu náleží?“ Ale jsou tu i otázky pro otce: Nevyhýbám se tak trochu zodpovědnosti za křesťanskou
Dítě však potřebuje oba rodiče. Otec a matka si nekonkurují, ale vzájemně se doplňují. Není důležité, že „manželka to dělá mnohem lépe než vy“, i když i to by bylo třeba dokázat; buďte si jist, že vaši roli nikdy nahradit nemůže. Pro vaše dítě bude mnohem lepší, když se do náboženské výchovy jakkoli neohrabaně zapojíte i vy, než když ji zcela přenecháte své sebeschopnější a sebezbožnější manželce. Jediným vychovatelem víry je Duch svatý; my máme pouze plnit své mateřské či otcovské poslání a svými omezeními a nedostatky se neznepokojovat. Ježíš rozmnožil pět chlebů a dvě ryby a nasytil jimi zástupy. Stejně tak rozmnoží i naše 8
SBÍRKY V ČERVNU, ČERVENCI A SRPNU 2015
výchovu našich dětí? Jak se jí mohu sám za sebe účastnit? podle knihy Christine Ponsardové: Víra v rodině, Karmelitánské nakladatelství. redakčně upraveno
28. 06. 2015 sbírka Svatopetrská na bohoslovce =8.392,--Kč 05. 07. 2015 sbírka na farnost =5.329,--Kč 12. 07. 2015 sbírka na farnost =5.432,--Kč 19. 07. 2015 sbírka na farnost =7.019,--Kč 26. 07. 2015 sbírka na farnost =6.379,--Kč 02. 08. 2015 sbírka na farnost =7.756,--Kč 09. 08. 2015 sbírka na farnost =6.008,--Kč 16. 08. 2015 sbírka na farnost =6.393,--Kč 23. 08. 2015 sbírka na farnost =7.478,--Kč
zdroj www.vira.cz
P. Antonín Lukeš, M.Id.
9
FARNÍ KALENDÁŘ ● ZÁŘÍ 2015 KLÍČE: P - památka ● SV - svátek ● SL - slavnost Mše svaté zapsané v tomto kalendáři jsou pouze výjimečné. Pravidelné mše jsou podle běžného rozvrhu Út 1 St 2 Čt 3 Pá 4 So 5 Ne 6 Po 7 Út 8 St
9
Čt 10 Pá 11 So 12 Ne 13 Po 14 Út 15 St 16 Čt 17
Pá 18 So 19
P ● SVATÉHO JILJÍ 20:00 ● sál Krč ● MODLITBA TAIZÉ (19:30 NÁCVIK ZPĚVU) SV ● SVÁTEK SVATÉHO ŘEHOŘE VELIKÉHO, PAPEŽE A UČITELE CÍRKVE P ● SVATÉ RŮŽENY Z VITERBA Po mši svaté ● kostel Krč ● hodinová eucharistická s četbou z Nového zákona
adorace
23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ P ● SVATÉHO MELICHARA GRODECKÉHO, KNĚZE A MUČEDNÍKA SL ● SLAVNOST NAROZENÍ PANNY MARIE (tento den je slavnost pouze pro naši farnost. Obecně v církvi má však tento den statut svátku) P ● SVATÉHO PETRA KLAVERA, KNĚZE 20:00 ● farní sál Krč ● SETKÁNÍ MUŽŮ, PŘÍZNIVCŮ MUŽSKÉ SPIRITUALITY P ● BLAHOSLAVENÉHO KARLA SPINOLY, KNĚZE A MUČEDNÍKA Po mši svaté ● kostel Krč ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona P ● JMÉNA PANNY MARIE 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ SV ● SVÁTEK POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE 17:30 ● kostel Krč ● DĚTSKÁ MŠE SVATÁ P ● PANNY MARIE BOLESTNÉ 9:15● sál Krč ● SEDMIKRÁSEK 16:00 ● kaple v SUE RYDER ● MŠE SVATÁ P ● SVATÉ LUDMILY, MUČEDNICE P ● SVATÉHO KORNÉLIA, PAPEŽE A MUČEDNÍKA P ● SVATÉHO CYPRIÁNA, BISKUPA A MUČEDNÍKA P ● SVATÉHO ROBERTA BELLARMINA, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE 19:00 ● kavárnička Krč ● SETKÁNÍ FARNÍ RADY Po mši svaté ● kostel Krč ● hodinová eucharistická adorace s četbou z Nového zákona P ● PAMÁTKA SVATÉHO JANUÁRIA, BISKUPA A MUČEDNÍKA 10
Ne 20 25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ Po 21 SV ● SVÁTEK SVATÉHO MATOUŠE,
APOŠTOLA A EVANGELISTY Út 22 P ● SVATÉHO MOŘICE A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ 9:00 – 11:00 ● kavárnička Krč ● SETKÁNÍ ŽEN ZE SPOLEČENSTVÍ NOEMI St 23 P ● SVATÉHO PIA Z PIETRELCINY, KNĚZE
Čt 24 Pá 25 Po mši svaté ● kostel Krč ● hodinová eucharistická adorace So 26 Ne 27 Po 28 Út 29 St
30
s četbou z Nového zákona P ● SVATÝCH KOSMY A DAMIÁNA 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ Svatováclavská sbírka na církevní školství SL ● SLAVNOST SVATÉHO VÁCLAVA, MUČEDNÍKA A HLAVNÍHO PATRONA ČESKÉHO NÁRODA SV ● SVÁTEK SVATÝCH MICHAELA, GABRIELA A RAFAELA, ARCHANDĚLŮ P ● SVATÉHO JERONÝMA, KNĚZE A UČITELE CÍRKVE
každá neděle a slavnost ● 9:00 ● Michle – fara ● Farní snídaně ZÁŘÍ - ČERVEN ROZVRH MŠÍ SVATÝCH BĚHEM ŠKOLNÍHO ROKU 2015 MICHLE
KRČ 17:30
17:30 12:00 17:30
17:30
pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle
Poznámka každé druhé pondělí v měsíci je tato mše pro děti s nešporami
17:30 17:30 08:00
09:30 11:00 19:00
11
mše pro děti
Slavnosti a svátky ► změny vyhrazené – sledovat kalendář a nástěnku! Svátost smíření ► 30 min. přede mší nebo na požádání Další svátosti a svátostiny► na požádání Sv. růženec ► 30 min. přede mší (Ne7:30 a 9:00 ● Po-So 17:00)
Vážení a milí farníci. Z kraje nového školního roku bych Vás znovu ráda požádala a pobídla, abyste nikdy neváhali mě kontaktovat a posílali mi zajímavé texty, které si zaslouží být zveřejněny třeba i na více místech, které mohou potěšit a povzbudit lidskou duši, pozvánky na události, které stojí za účast, klidně i mimopražské, reportáže z Vašich cest, vzpomínky na zesnulé farníky, různé reakce a názory, fotky z farních akcí a další a další náměty a podněty do našeho farního listu. Stálým přispěvatelům mnohokrát děkuji za spolupráci a těším se na další, a to i s Vámi novými. Přeji Vám příjemné babí léto a Vašim dětem úspěšné vykročení do nového školního roku.
_______________ Kateřina Kyralová
Farní list Řk farnosti u kostela Narození Panny Marie Praha–Michle, Baarova 52/23, Praha 4, 140 00; tel. 241 485 428; e-mail pro zasílání příspěvků do farního listu:
[email protected] (nebo možno nechat texty příspěvků v sakristiích kostelů), e-mail farnosti:
[email protected]; www.michlehabrovka.cz. Redakce textů: Kateřina Kyralová; doprava FL na faru: Zdeněk Hučín. Žádáme autory o pochopení pro redakční a jazykovou úpravu zaslaných textů. Vychází 30. 8. 2015. Náklad 300 výtisků. Uzávěrka příspěvků do příštího čísla bude ve středu 16. 9. 2015 ve 23:59. Příští číslo vyjde 27. 9. 2015. (Změna termínu vyhrazena.) 12
13
