FAQ Často kladené dotazy manuál pro dobrovolníky

Člověk v tísni, o.p.s. – Programy sociální integrace (PSI) Doučování dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením Program Podpora vzdělávání v rodinách – „Daruj dvě hodiny týdně“

FAQ – Často kladené dotazy manuál pro dobrovolníky O nás a našich službách Co to jsou Programy sociální integrace (PSI)? Samostatná sekce společnosti Člověk v tísni, o.p.s. vznikla v roce 1999 původně pod názvem Terénní programy a od roku 2006 se pod názvem Programy sociální integrace věnuje problematice sociálního vyloučení a chudoby. Programy sociální integrace v současnosti působí ve více jak padesáti městech a obcích České republiky z dvanácti regionálních poboček. Činnost této sekce je zaměřena na pomoc lidem žijícím v podmínkách sociálního vyloučení či sociálním vyloučením ohroženým tak, aby dokázali řešit problémy vyplývající z života v těchto podmínkách a aby se nepropadali ještě níž. Nabídka služeb pro sociálně vyloučené rodiny zahrnuje terénní sociální práci, pracovní poradenství, právní poradenství, ale také vzdělávací aktivity, jako je doučování, kariérní poradenství, kluby a volnočasové aktivity. Více informací o PSI naleznete na těchto internetových stránkách: http://www.integracniprogramy.cz/ . Jaké služby nabízí pražská pobočka? Pražská pobočka PSI má dvě kanceláře – ta hlavní je na adrese Mahenova 3, Praha 5 - Smíchov (zastávka tramvaje U Zvonu). Druhá kancelář je na adrese Vítkova 24, Praha 8 – Karlín. Centrála celé organizace Člověk v tísni je na adrese Šafaříkova 24, Praha 2 (kousek od I. P. Pavlova). Pražská pobočka nabízí služby terénních sociálních pracovníků pro dospělé (řešení problémů s dluhy, bydlením, pomoc s kontakty s úřady, pomoc se sháněním práce, …), kariérní poradenství pro starší děti (výběr střední školy), a pro děti všeho věku nabízí doučování, volnočasové aktivity (včetně letního tábora) a kluby (pro matky a předškolní děti, pro mladší školní a starší školní děti – obojí probíhá jak na Smíchově, tak v Karlíně).

První kroky dobrovolníka a první schůzka v rodině Jak můžu ovlivnit výběr dítěte? V Praze je o doučování velký zájem jak ze strany klientů, tak dobrovolníků. Chceme, aby bylo doučování smysluplné a efektivní, proto se ptáme každého dobrovolníka na tři základní informace – jak staré dítě chce doučovat, jaké předměty a v jaké lokalitě. Potom vybíráme z naší databáze zájemců takové dítě, které co nejvíc odpovídá nabídce dobrovolníka. Dobrovolník může samozřejmě vždy nabídku odmítnout. Může se ale stát, že požadavkům dobrovolníka nebude odpovídat žádné dítě. Potom musí dobrovolník buď čekat v záloze, až se vhodný zájemce objeví,

nebo se spokojit s doučováním jinak starého dítěte, jiných předmětů nebo v jiné lokalitě, než by ideálně chtěl. Třetí možností je zapojit se místo individuálního doučování do skupinových aktivit (skupinové doučování, kluby, volnočasové aktivity). Aby nedocházelo k plýtvání časem a energií, platí, že pokud se už dobrovolník do doučování pustí, měl by doučovat alespoň půl roku. Výjimkou může být, pokud by doučování z nějakého důvodu v rodině nefungovalo. Co musí rodina udělat pro to, aby získala doučování od ČvT? První a nejdůležitější krok k tomu, aby zájemce získal doučování, vychází od něj a jeho rodičů – oni kontaktují koordinátora a požádají ho o doučování. Ten si s nimi domluví schůzku, která proběhne v jejich domácnosti a jejím cílem je zjistit, zda bezplatné doučování skutečně potřebují a jaká je situace dítěte. Hlavním kritériem získání doučování je vzdělání rodičů. Vycházíme z předpokladu, že čím nižší vzdělání rodiče mají, tím méně mohou dítěti sami pomoct a tím více jejich děti doučování potřebují. Podepisuje se nějaká smlouva s rodinou? Co obsahuje? Doučování je služba, kterou poskytujeme bezplatně rodinám, které doučování potřebují, ale zároveň finančně nedosáhnou na komerční doučování. Současně však máme pravidla, která musí rodina dodržovat, aby mohla služba efektivně probíhat. Tato pravidla mají formu kontraktu, který s rodinou podepisuje koordinátor vždy na jeden školní rok. Základními pravidly, která jsou v tomto kontraktu obsažená, jsou pravidelná školní docházka doučovaných dětí, pravidelné konání doučování, klid na doučování, přítomnost alespoň jedné dospělé osoby v domácnosti v době, kdy doučování probíhá, a co nejaktivnější zapojení rodičů do organizace studia dítěte a do procvičování látky. Rodina mi připadá bohatá. Proč bych tam měl/a doučovat zdarma? Velká televize, počítač, hezký nábytek, zkrátka byt vybavený různými výdobytky techniky může být v romských rodinách odrazem statusu, který chce rodina mít mezi svými příbuznými a známými. A to bez ohledu na to, zda si rodina tyto movitosti může dovolit nebo ne. U našich klientů se často setkáváme s jednáním, které nám připadá iracionální – rodiče si vezmou úvěr, aby si mohli pořídit plazmu do obýváku, playstation pro děti nebo jiné vybavení do domácnosti. Je třeba toto jednání chápat v kontextu jejich reality a nenechat se oklamat prvním dojmem. Kde a kdy by mělo doučování probíhat? Domluva na tom, kdy bude doučování probíhat, je čistě na dobrovolníkovi a rodině. V případě, že jsou k tomu v rodině podmínky, probíhá doučování v rodině (když nemá dítě vlastní pokoj, může doučování probíhat u kuchyňského stolu s tím, že rodiče zajistí klid pro doučování). Pokud z nějakého důvodu není možné doučovat v domácnosti, snažíme se nalézt jinou alternativu (doučování v naší kanceláři, v knihovně nebo v prostorách školy). Co všechno ode mě bude chtít koordinátor podepsat? Na začátku dobrovolnické služby uzavírá dobrovolník s organizací dvě smlouvy, které podepisuje spolu s koordinátorem. Jde o Smlouvu o výkonu dobrovolnické služby a Dohodu o mlčenlivosti. Uzavřením Smlouvy o výkonu dobrovolnické služby vzniká mezi organizací a dobrovolníkem oficiální smluvní vztah. Na jeho základě je dobrovolník pojištěn proti způsobení škody a na jeho základě také vydáváme potvrzení o výkonu dobrovolnické služby nebo vykonané praxi. Dohoda o

mlčenlivosti zavazuje dobrovolníka k tomu, že nebude mluvit o citlivých údajích a skutečnostech týkajících se jeho práce v rodině. Do dohody o mlčenlivosti je také vtělen Etický kodex dobrovolníka, který obsahuje následujících sedm bodů: 1) jednat s klientem čestně a své poslání plnit svědomitě a pilně bez ohledu na věk, etnickou či národnostní příslušnost, pohlaví, sexuální orientaci či sociální zaopatřenost klienta 2) nezasahovat do života svého klienta či jeho rodiny jinak, než vzhledem ke svému poslání, což je vzdělávání klienta 3) nepůjčovat peníze ani svému klientovi, ani jeho rodinným příslušníkům, ani lidem z jejich okolí; zároveň žádné peníze nepřijmout 4) nebrat od svého klienta ani jeho rodiny žádné dokumenty či jiné oficiální listiny 5) pokud se dobrovolník při výkonu své činnosti i mimo ni seznámí s problematickou situací nebo s konkrétním problémem rodiny svého klienta, musí toto oznámit svému koordinátorovi, který věc předá odpovědným organizacím a rozhodne, jak ve věci dále pokračovat 6) pamatovat na to, že je součástí většího týmu a že jeho neetické, nečestné či nespravedlivé jednání by mohlo poškodit celý tento tým 7) účastnit se na supervizích za účelem zkvalitnění své práce; aktivně konzultovat svou práci s koordinátorem Ze Smlouvy o výkonu dobrovolnické služby také vyplývá povinnost dobrovolníka dodat do jednoho měsíce od podpisu smlouvy výpis z rejstříku trestů (dá se obstarat na každém Czechpointu – tj. na poštách a úřadech městských částí). Při podpisu smlouvy dobrovolník podepisuje Prohlášení o bezúhonnosti, kde prohlašuje, že v minulosti nebyl odsouzen za trestný čin (pro pokrytí doby, než dodá výpis z RT). Poslední věcí, která je sloučena s prohlášením o bezúhonnosti do jednoho dokumentu, je prohlášení, že byl dobrovolník seznámen s prevencí infekčních nemocí. V prostředí sociálně vyloučených lokalit může existovat větší riziko vší, žloutenky a podobných onemocnění.

Komunikace s rodiči a s dítětem Měl/a bych zapojovat rodiče do doučování? Ano, pokud to jde. Je dobré si zvyknout, že s rodičem se vždy na začátku doučování projde žákovská knížka a společně s rodičem a dítětem se probere, za co a proč je jaká známka a co se s tím bude dělat. Rodič nemá sedět u doučování celou dobu (ale záleží na okolnostech a ani tohle nemusí být nesmysl), ale cílem doučování je taky učit rodiče (mimoděk a nenásilně), jak se s dětmi učit. Platí to samozřejmě zvlášť u mladších dětí. Víc o tom, jak rodiče zapojit, je v kapitole „Samotné doučování“. O čem bych se měl/a s rodiči bavit pravidelně? O docházce dítěte do školy, známkách, komunikaci s učiteli. Pokud to jde, o jednotlivých předmětech a probírané látce. Je dobré mluvit s rodiči také o všem možném mimo doučování, aby došlo k navázání lepšího kontaktu.

Rodiče se všemi mými návrhy souhlasí, ale ve skutečnosti se nic neděje (s dítětem se např. přes týden neučí). Co mám dělat? Snaž se jim připomenout, že doučování je jenom podporou ve vzdělávání a nepřebírá odpovědnost rodičů za to, jak se dítě učí. Pokud rodiče s dítětem nic nedělají a např. nemají ani hotové úkoly, které jsi zadal/a, snaž se zjistit, co za tím vězí. Rodič neví jak na to, nechce se mu, dítě má moc úkolů ze školy, nemají čas nebo prostě nemají zájem? Pokud se nic nelepší, určitě kontaktuj koordinátora, ať můžete zkusit s tím pohnout společně. Možným řešením (i když trochu krajním) je zrušení doučování u nespolupracující rodiny s možností, abys pokračoval/a s doučováním jinde, kde bude účinnost lepší. Dítě má velké absence ve škole. Co mám dělat? Pokud jde o dlouhodobou nemoc, zkus se o tom s rodiči pobavit. Zeptej se jich, o jakou šlo nemoc, jak to řešili, byli pro úkoly atd.? Pokud jde o jednotlivé krátké absence typu „bolení hlavy“, „rodinné důvody“, „návštěva lékaře“, a je to např. 2x týdně, je na místě zeptat se, jestli dítě nezůstává doma z jiných důvodů – nemusí hlídat mladšího sourozence? Není to tak, že ho neměl kdo odvést do školy? Není to tak, že když se mu do školy nechce, rodiče ho nechají doma? Pokud se nechceš na tohle citlivé téma vyptávat, kontaktuj koordinátora a můžete o tom mluvit s rodinou společně. Pokud se to nelepší a absence narušují výkon dítěte ve škole a účinnost vašeho doučování, určitě kontaktuj koordinátora. Rodině opakuj, že do školy se musí chodit, pokud není opravdu vážný důvod. Jinak doučování nemá smysl. Můžeš jim i říct „jinak nám ho koordinátor zruší“, apod. Doučování často odpadá. Rodiče říkají, že je dítě nemocné. Někdy to trvá i dva a více týdnů. Co mám dělat? Zkus zjistit přesný důvod. Pokud je dítě nemocné, pobav se s rodiči o tom, co přesně mu je a jakým způsobem se budou dohánět úkoly. Zkus se zeptat, jestli rodiče byli ve škole pro úkoly, mají nějaké instrukce od paní učitelky apod. Pokud nebyli, je potřeba trvat na tom, že musí od paní učitelky úkoly získat, aby se daly zameškané věci dohnat. Pokud je dítě schopné učit se doma (není mu špatně), můžete se domluvit na tom, že ti zašle nějaké vypracované úkoly emailem nebo po skypu (v některých rodinách to docela funguje). Zkus být s rodinou v kontaktu a mít představu o tom, jestli a jak látku dohánějí. Doučování by jinak v případě nemoci dítěte nemělo probíhat. Pokud dítě ale už např. jen dobírá antibiotika a ještě nechodí do školy, může se doučování konat (záleží samozřejmě na domluvě). Pokud doučování ze strany rodiny odpadá dlouhodobě (každý měsíc to aspoň dvakrát není), kontaktuj koordinátora, ať můžete zkusit společně situaci změnit. Doučování často odpadá. Rodiče říkají, že je dítě nemocné. Vždycky chybí den dva a pak jde zase na pár dní do školy. Píšou mi SMS většinou tak půl hodiny před doučováním, že nemám chodit. Co s tím? Zkus se domluvit na tom, že se bude doučování omlouvat alespoň den předem (jak z tvojí, tak z jejich strany), aby bylo možné zařídit si jiný program. Pokud je důvodem rušení do určité míry rozmar dítěte nebo jiné momentální důvody, mohlo by to trochu pomoct. Zkus zjistit, proč přesně doučování odpadlo. Pokud to jde, zkusit domluvit náhradní termín v tom samém týdnu (pokud rodina uvidí, že se doučování stejně koná, nebude ho třeba tolik rušit). Pokud má rodina občas na doučování zapomene, je dobré zkusit třeba nalepovací papírky na stůl apod. Rodičům je třeba připomínat, že nechodit do školy se nevyplatí, že to hodně negativně ovlivňuje známky, že pokud dítě nechají při každém zakašlání doma a nebudou ho posílat na různé školní akce, nebude mít

možnost zapadnout do kolektivu a nebude se ve třídě cítit dobře. Pokud je potřeba, můžeš vždycky pohrozit, „že nám doučování zruší koordinátor“, že je o doučování velký zájem a půjdeš doučovat někam, kde to nebude odpadat. V pravidlech smlouvy je, že doučování musí probíhat pravidelně a musí odpadat jenom ze závažných důvodů, jako je nemoc apod. Pokud se to nelepší, určitě kontaktuj koordinátora a společně můžete např. zajít za učitelem a promluvit s ním o docházce dítěte do školy a o tom, jak se dívá na míru doplňování zameškané látky rodinou. Dítě je na druhém stupni. Rodiče na něj moc nestačí. Neučí se, dělá ve škole problémy, na všechno kašle a jsou na něj ze školy stížnosti. Co s tím? To je samozřejmě hodně těžké. Pokud o učení a doučování dlouhodobě není pořádný zájem ze strany dítěte, nemá to smysl a bude lepší to zrušit a jít jinam. Zájem se ale přeci jenom může podařit probudit. Pokud dítě na učení kašle a je těžké ho doučovat, určitě to prober s koordinátorem. Jedna možnost je pokusit se navázat blízký vztah s dítětem, být s ním na jedné lodi, nebýt jenom dalším zástupcem „instituce škola“ nebo posel učitele. Zkusit s ním mluvit o své vlastní zkušenosti, snažit se zjistit důvody toho, proč na všechno kašle a zjistit, co ho zajímá. Pokud zjistím, že něco dítě opravdu zajímá, zapojit to do našich rozhovorů a učení. Zároveň je možné vysvětlovat, že učitel může být jakýkoliv, což ale neospravedlňuje dítě na školu kašlat. Že umět věci ve škole není trapné a člověk není šprt. Že být mezi nejhoršíma ve třídě není frajeřina atd. Probírat realisticky, co by chtělo dítě v budoucnu dělat, zbourat mu falešné sny o budoucnosti. A probrat důsledky, pokud se stav nezmění. Zkoušet věci ze školy vztahovat k praktickým situacím – např. matika – obchod, ČJ – schopnost komunikovat, domluvit se, získat práci. Komunikace s učitelem by měla být v této situaci samozřejmostí. Když se to přes všechnu snahu během 2-3 měsíců nezlepší, doučování musí být zrušeno a ty můžeš jít doučovat někam, kde je o to opravdu zájem.

Komunikace se školou Proč bychom měli se školou komunikovat? Hlavním důvodem, proč dítě doučování potřebuje je, že nezvládá nějakou část školní látky. Pro to, abychom zjistili, v čem přesně dítě zaostává a co bychom měli na doučování probírat, je důležité navázat kontakt se školou, resp. s učitelem dítěte. Kontakt se školou se bude rodinu od rodiny lišit – někteří rodiče jsou s učiteli v pravidelném kontaktu, jiní se mohou tomuto kontaktu z různých důvodů vyhýbat. Je proto na koordinátorovi zjistit, jak je na tom příslušná rodina a podle toho podniknout další kroky. Bude se školou komunikovat koordinátor, matka nebo já? Jak bylo zmíněno výše, zjištění stavu komunikace se školou v rodině je na koordinátorovi. Pokud zjistí, že se školou rodiče komunikují, je situace jednodušší a komunikaci se školou většinou řeší matka, případně se podle potřeby může s učitelem sejít i dobrovolník, aby od učitele zjistil, v čem má dítě nedostatky. Pokud koordinátor zjistí, že komunikace rodičů se školou neprobíhá nebo je z různých důvodů nedostatečná, měl by se pokusit navázat lepší komunikaci, a to ve spolupráci s matkou i s dobrovolníkem.

Kdy se má začít se školou komunikovat? Komunikace se školou je důležitá od začátku doučování. Konzultace s učitelem nám pomáhá identifikovat nedostatky dítěte a ušetří nám tak čas při orientaci v tom, co bychom měli s dítětem na doučování probírat. Jak by měla ideálně komunikace se školou probíhat? Neexistuje jeden správný model komunikace se školou. Rodiče by měli mít přehled o známkách a docházce dítěte a o problémech, které dítě ve škole má. Pokud je dítě nemocné, je jejich povinností dítě omluvit a měli by si ve škole vyzvednout úkoly a s dítětem se látku doučit. Měli by pravidelně navštěvovat třídní schůzky a v případě, že zjistí nějaký problém v probírané látce a také jí nerozumí, obrátit se na učitele. Pro koordinátora a dobrovolníka je vždy výhodou znát pohled učitele a vyslechnout si, jak dítě pracuje ve škole a jaký pohled na něj učitel má. Intenzita dalšího kontaktu dobrovolníka a koordinátora se školou záleží na tom, jak dobře ji sami rodiče zvládají.

Samotné doučování Jaké předměty budu dítě doučovat? Předměty, které budeš doučovat, by měly v zásadě odpovídat tomu, co jsi uvedl/a v úvodním dotazníku. Nikdo tě nebude nutit doučovat předmět, do kterého se ti nechce. U dětí na prvním stupni se skoro vždy doučuje matematika, český jazyk a angličtina. Je to proto, že se jedná o základní předměty a v AJ rodiče většinou nejsou vůbec schopni dítěti pomoct. Konkrétní předměty a látka, se kterou začít, se domlouvá vždy na úvodní schůzce koordinátora a dobrovolníka v rodině. U starších dětí je možné se domluvit třeba i jen na jeden předmět, ve kterém potřebuje nejvíc pomoct. Aby bylo doučování efektivní, je třeba se zaměřit systematicky na dva, maximálně tři předměty. Občasné jednorázové odskočení si do jiného předmětu (např. učení se toho, jak napsat referát, jak si dělat výpisky z učebnice atd.) může být určitě taky pro dítě přínosné. Nebylo by ale dobré přeskakovat z předmětu na předmět jen podle toho, z čeho má zrovna dítě úkoly nebo test. Pak by doučování ztratilo na systematičnosti. Je lepší se vracet k základům, které dítěti nejdou. Jsou stanovené nějaké cíle doučování? Cílem doučování není jenom zlepšit známky. Hlavním cílem je motivace dítěte a případně také rodičů k tomu, aby se o učení víc zajímali a víc se mu věnovali. Je proto dobré se zvlášť na začátku vaší spolupráce soustředit na komunikaci s rodinou i s dítětem, na získání důvěry a navázání bližšího kontaktu. Nemusíte se doučovat celé dvě hodiny, někdy je lepší část času prokecat. Je dobré zjistit, co dítě dělá, co ho baví, jak se ve škole cítí, s kým sedí v lavici, jaké má kamarády, co si myslí o učitelích. Stejně tak je možné mluvit s rodinou o jejich celkové situaci a případně nabídnout jiné služby Člověka v tísni (kariérní poradenství pro starší děti, terénní sociální služby pro dospělé). Mám obavy, že nebudu na látku stačit. Co s tím? Většinou se tyto obavy nenaplní a člověk zjistí, že látka není tak těžká, jak se obával. Pokud člověk doučuje něco, co sám příliš neumí, je to výzva a když si najde dostatek času se na doučování připravovat, může ho to i samotného následně víc bavit. Je pak ale nutné obstarat si učebnici, ze

které se může člověk připravovat anebo si věci najít na internetu. Určitě kontaktuj koordinátora a domluvte se na tom, jak obstarat potřebné učebnice. Pokud to nepůjde z knihovničky ČvT, najde se jiná cesta. Pokud na látku opravdu nestačíš nebo nemáš čas na přípravu a nemáš ze svého výkonu při doučování dobrý pocit, kontaktuj koordinátora a můžete se domluvit na tom, že bys šel/šla doučovat do jiné rodiny. Mám kontrolovat dítěti ŽK? Ano, určitě. Nemáš ale nahrazovat rodiče. Nejlepší je společné procházení ŽK. Je to důležité kvůli tvému přehledu o docházce, poznámkách, známkách. Bude moc fajn, pokud některé věci ze ŽK napíšeš také do výkazu v ARUM. Potřeboval/a bych materiály, učebnice. Na koho se mám obrátit? Na koordinátora. Můžeš se podívat do naší knihovničky anebo se dohodnete s koordinátorem jinak. Pracuje se na tom, aby seznam knih z naší knihovničky byl na http://daruj2hodiny.cz . Množství materiálů najdeš také ke stažení v sekci „Materiály“ na tomto webu. Pokud budeš mít sám/sama něco zajímavého, nahraj to tam, ať to můžou použít i ostatní. V sekci „Odkazy“ sdílíme stejným způsobem odkazy na zajímavé výukové weby nebo weby s materiály. Přijde mi, že moje doučování dítě nebaví. Tváří se otráveně a nechce se doučovat. Je otázka, jestli má dítě opravdu o doučování zájem. U starších dětí se může stát, že jsou na tom ve škole a se svojí motivací tak špatně, že už jenom čekají, až škola skončí. Je třeba dát jasně rodině i dítěti najevo, že pokud o doučování zájem nemají, Ty tam rozhodně chodit nebudeš. Zájemců o doučování je víc než dost. K tomu, aby se doučování konalo, musí rodina plnit svůj díl. Pokud o doučování zájem mají, ale dítě se stejně tváří otráveně a znuděně, je dobré se zamyslet nad tím, jestli není tvůj styl doučování příliš „učitelský“. Ze zkušeností s „běžnými“ dětmi můžeme nabýt dojmu, že je třeba při doučování do dítěte „nalít“ co nejvíc vědomostí. To funguje jenom někdy. Moc vysoké nároky a spěchání můžou být kontraproduktivní. V takovém případě je lepší vsadit víc na osobní úroveň, snažit se nejdřív s dítětem spřátelit a vycházet opravdu z jeho úrovně znalostí. Dát mu nejdříve ty úkoly, které snadno zvládne. Není třeba nijak snižovat jejich význam, přestože jsou mnohem jednodušší než to, co se probírá ve škole. Od jednoduchých úkolů je možné postupně přecházet k těžším. Dítě je dobré hodně a často chválit a to hlavně tak, aby pochopilo, za co je chválené – konkrétně. Myslím, že po mém vysvětlování dítě pořád látku nechápe. Zkus dát dítěti čas, aby si na věci přišlo samo. Pokud se na něčem zaseklo, zkuste se vrátit k něčemu jednoduššímu, co dítě dokáže. Neraď mu až příliš a měj trpělivost čekat na to, jestli dokáže problém vyřešit bez tvojí pomoci. Pokud si nejsi jistý/á, jestli doučuješ správně, můžeš říct koordinátorovi, ať se přijde na tvoje doučování podívat. Může Ti potom poskytnout zpětnou vazbu. Myslím, že by to chtělo nějaké nové metody / pomůcky / hry v mém doučování. Moc žádné neznám. Jak na to? Poraď se s koordinátorem, podívej se na http://daruj2hodiny.cz anebo si můžeš vypůjčit tzv. tAKTOVKU, což je taška do školy plná různých pomůcek a her, které je možné s dětmi na doučování vyzkoušet. tAKTOVEK máme na pobočce 10 a půjčujeme je dobrovolníkům vždy na několik týdnů. Součástí tAKTOVKY je např. diktafon (s namluvenými texty), mapy, mazací

tabulky, texty bajek a pohádek, karetní hra na povolání, hry na smyslové vnímání, deník, vystřihovací hry apod. Sada je určená jak pro první, tak pro druhý stupeň a s pomůckami je samozřejmě možné vymýšlet různé vlastní aktivity. Naší snahou je taky organizovat jednou za čas sraz dobrovolníků (většinou v nějaké kavárně) určený ke sdílení nápadů a metod doučování. Aktuální seznam chystaných akcí najdeš v sekci „Akce“ na http://daruj2hodiny.cz . Mám v rodině pouze doučovat (tj. pomáhat s látkou) nebo je důležité, abych se snažil/a ovlivnit, jak si dítě organizuje studium a jak se rodiče s dítětem učí? Mám vůbec šanci to ovlivnit? Je to určitě hodně důležité. Doučování by ideálně mělo změnit způsob, jakým se rodiče s dítětem učí i jak se dítě učí samo. Dobrovolník by měl ideálně jen zadávat úkoly a kontrolovat je a pomáhat s pochopením látky, kterou dítě samo pochopit nedokáže. Procvičování látky, domácí úkoly (zadané ze školy), referáty a podobné věci by měli zvládat rodiče s dítětem sami. Je proto velmi důležité snažit se ovlivnit způsob, jakým se dítě učí a to, jak se s ním učí rodiče. Pokud se ti nepodaří ovlivnit výrazně situaci doučovaného dítěte, třeba tvoje působení v rodině pomůže alespoň v blízký budoucnosti při vzdělávání jeho mladšího sourozence. Přítomnost v rodině na dvě hodiny týdně není moc, ale je potřeba si uvědomit, že ty můžeš být jediným člověkem, který se kdy dosud pokusil rodičům i dítěti konkrétně pomoct s organizací studia. Spousta věcí, které rodina nedělá, proto může být důsledkem toho, že opravdu nevědí jak, nejsou na to zvyklí apod. Ty tam tohle můžeš přinést. Pokud se podaří spojit úsilí dobrovolníka, koordinátora, rodičů a učitele, může se všechno výrazně pohnout. Měl/a bych tedy zadávat dítěti úkoly? A jak? Zadávání úkolů by měla být samozřejmost, jinak bude mít doučování malý účinek. Dítě může mít samozřejmě dost úkolů ze školy. Proto je dobré zadávat krátké a co nejvíc konkrétní úkoly, nejlíp rozepsané na každý den (možná kromě neděle), které má dítě během týdne postupně dělat. Děti před sebou často „valí“ školní povinnosti, proto je nesmysl je zahltit moc velkým množstvím úkolů. Dítě hlavně musí vědět, jak úkol vypracovat. Je dobré tedy zadat opakování toho, co už jste spolu dělali. Úkoly je určitě dobré předem připravit. Je dobré si vždycky na konci hodiny popovídat s rodiči o tom, co jste na doučování dělali a jaké úkoly jste si zadali a také jim vysvětlit (pokud je to potřeba), jak mají úkoly zkontrolovat. Pokud nevíš, jestli není dítě úkoly zahlcené, je dobré probrat s dítětem a s rodiči, jak vypadá běžný pracovní týden – jestli a kdy chodí dítě na nějaké kroužky (obvykle skoro vůbec), co dělá odpoledne, kdy se učí a jak dlouho asi. Přijdu na doučování a dítě nemá úkoly, které jsem minule zadal/a. Jak bych na to měl/a reagovat? Vždycky je potřeba snažit se zjistit důvod a nepřecházet to mávnutím ruky. Pokud dítě zapomnělo, je dobré třeba zadání úkolu nechat dítěti na nalepovacím papírku na stole nebo dohlédnout, aby mělo úkoly zapsané v úkolníčku. Trochu nezvyklé formy – nálepky, upomínky na skříňce nebo lednici apod., můžou dobře zafungovat. U mladších dětí je asi problém v tom, že vypracování úkolu nezkontrolovali rodiče. V takovém případě je fajn promluvit si s rodiči, dát jim najevo, že chápeme jejich situaci (např. „když vy jste chodil/a do školy, tak to bylo jinak, učily se jiné věci, jasně že třeba nevíte, jak s úkolem poradit“), ale zdůraznit, že jde o to dohlídnout, aby byl úkol hotový „doučování bez úkolů nemá smysl“ a „jde jen o to si k tomu každý den na 10 minut sednout“, někdy je potřeba už ptát se hodně konkrétně - „zkontrolujete Aničce ve středu tento úkol?“).

Vyplňování výkazů z doučování – databáze ARUM Výkazy z doučování jsou pro nás velmi důležité. Koordinátor díky nim vidí, jak doučování probíhá a nemusí to zjišťovat jinými cestami. Zároveň je to důkaz pro donátory, že činnost, na jejíž průběh přispívají, skutečně probíhá. Také zápisy slouží jako informace pro další lidi, kteří by stejné dítě doučovali po Tobě. Zápisy do ARUM se statisticky zpracovávají a každý chybějící zápis znamená z pohledu donátora, že se doučování nekonalo. Proto tě prosíme o pečlivé zapisování. Díky! Jednoduchý návod k vykazování: 1) přihlas se na stránce https://cvt.arum.cz - přihlašovací jméno je většinou tvoje příjmení a heslo tvoje křestní jméno (koordinátor ti údaje pošle emailem, všechna písmena jsou malá, bez diakritiky) - je potřeba dát „pokračovat na tento web“, „vím o co se jedná“ nebo jinak odkliknout hlášení o chybě certifikátu (je to v pořádku) 2) klikněte vlevo vedle jména vašeho dítěte na modrou šipku 3) potom klikněte nahoře na Úkon (Konzultace) 4) Zakázka by měla být jediná možná - doučování v tomto školním roce 5) datum, kdy se doučování konalo 6) doba trvání - např. 1:30 nebo 2:00 7) typ úkonu - doučování (pokud normálně proběhlo) nebo zmařené doučování (pokud se nekonalo z jakéhokoliv důvodu - prosím uvést důvod) nebo doučování - volnočasové (pokud jste s dítětem podnikali něco jiného, než doučování) 8) do textu zprávy napište, co jste dělali (např. ČJ - vyjmenovaná slova, M - malá násobilka) a připojte prosím jakýkoliv svůj komentář k tomu, jak doučování probíhalo, jaký jste z něj měli dojem, co bylo dobré a kde to nefungovalo 9) klikněte na uložit 10) pod tlačítkem „Chronologie“ naleznete přehled svých zápisů 11) pod tlačítkem „Anamnéza“ naleznete text a situaci dítěte (pokud jej tam koordinátor přidal) Děkujeme za tvoje zápisy!

Volný čas s dítětem Dítě nechodí na žádné kroužky. Myslím, že by to pro něj mohlo být přínosné. Co se dá dělat? Koordinátor už nejspíš nabídnul rodině možnost účastnit se na kroužcích a akcích Člověka v tísni. Většinou je ale potřeba podobné věci nabízet vícekrát, než se rodina k něčemu rozhodne. Zkus to nabídnout znovu. Koordinátor ti dá aktuální informace o kroužcích a akcích, které pořádáme. Zároveň, pokud máš čas a chuť, můžeš vzít ty sám/sama svoje dítě na některou z našich akcí. Pokud má dítě zájem spíš chodit na jiný kroužek, bude moc fajn, pokud pomůžeš rodině něco najít. Děti se často neúčastní kroužků ve škole, protože rodiče nemají ke škole důvěru a děti se necítí mezi „většinovými“ dětmi úplně příjemně. Můžete zkusit (spolu s koordinátorem) nedůvěru rodičů rozptýlit a zapůsobit jako mediátor mezi rodinou a školou. Pokud na straně školy vede kroužky nějaká osvícená osoba, která si je vědomá nutnosti osobního kontaktu a navázání vztahu důvěry s rodiči, mohlo by se to podařit.

Můžu dítě vzít na vlastní volnočasovou akci (do kina, zoo, divadla, …)? Ano, záleží to jenom na vaší dohodě s rodiči. V tom případě jde o akci mimo činnost ČvT a za dítě nese odpovědnost dobrovolník. Pokud je to možné, doporučujeme nejdřív využít našich akcí, aspoň si vyzkoušíš, jak to s dítětem probíhá. Kde se dozvím o akcích pro děti organizovaných ČvT a jak se můžeme s mým dítětem zúčastnit? O všech akcích pro dobrovolníky a pro dobrovolníky spolu s dětmi informujeme v sekci „Akce“ na http://daruj2hodiny.cz . Aktuální informace o kroužcích ti dá tvůj koordinátor.

Kdy se obrátit na koordinátora? Tady je výčet nejčastějších situací, v nichž je dobré (až nutné) se obrátit na koordinátora. V principu budeme vždy rádi, když se na nás se svými dotazy, postřehy, nápady a připomínkami ohledně práce v rodině, doučování a dalších souvisejících věcí obrátíte. Neváhej proto koordinátora kdykoliv kontaktovat.  Mám podezření na dyslexii/dyskalkulii/dysgrafii nebo něco podobného. Nevím, jestli bylo dítě u psychologa (v Pedagogicko-psychologické poradně).  Dítě má hodně zameškaných hodin (chybí cca dvakrát měsíčně několik dní).  Dítě se rapidně zhoršilo ve známkách, hrozí, že bude mít na vysvědčení pětky.  Doučování už třikrát za sebou odpadlo.  Doučování se vždycky jednou koná a jednou ne.  V rodině se necítím dobře, je tam nepříjemná atmosféra / pohybují se tam podezřelí cizí lidé.  Rodinu vystěhovávají z bytu / rodina se bude stěhovat.  Na doučování nemáme klid.  Rodiče mají konflikt s učiteli.  Rodiče shánějí práci a chtějí s tím pomoct / rodiče mají dluhy nebo jiné problémy, se kterými chtějí pomoct.  V rodině je jiná nestandardní situace.  Chci pomoci rodině i s něčím jiným, než je doučování.  Chci si jen tak popovídat o doučování.

Akce pro dobrovolníky Jaké akce pro dobrovolníky můžu čekat a k čemu jsou dobré? Naší snahou je dát vám, našim dobrovolníkům, servis, který vám pomůže při vykonávání často nesnadné práce - doučování. Proto se pro vás snažíme organizovat pravidelné akce, a to především trojího typu – supervize, vzdělávání a neformální akce. Supervize jsou jediné z našich akcí, které jsou pro dobrovolníka povinné (účast na ní vyžadujeme alespoň jednou za pololetí). Smyslem supervize je přinést na skupinu, která čítá zhruba 10 lidí, téma, které je pro dobrovolníka při doučování aktuální a podělit se o něj s ostatními. Supervizor spolu s dalšími účastníky mohou dobrovolníkovi pomoci nahlédnout na toto téma z jiné perspektivy, a tak přispět k navržení řešení daného problému. Supervize se konají minimálně jednou za 3 měsíce v několika termínech a jejich obecným cílem je předcházet syndromu vyhoření u lidí v pomáhajících profesích. Vzdělávání mají formu setkávání s odborníky na různá témata, která se týkají naší práce. Snažíme se zvát lidi, kteří mohou dobrovolníkům pomoci při obtížích v doučování (speciální pedagogy, psychology, odborníky na další problémy související se vzděláváním dětí) a dát jim konkrétní návody na řešení vyvstalých problémů. Vzdělávání se konají v intervalu jednou za čtvrt roku. Cílem neformálních akcí je dát dobrovolníkům a koordinátorům příležitost setkat se v hospodě nebo na koncertu a lépe se poznat. V naší organizaci se uplatňují dobrovolníci v rodinách individuálně, ale myslíme si, že přirozená potřeba člověka sdružovat se může být obohacující i pro dobrovolníky a koordinátory navzájem. Jak můžu ovlivnit, jaké akce se budou konat? Při výběru akcí (vzdělávání) vycházíme z potřeb dobrovolníků, které vidíme v rodinách při doučování nebo při konzultacích s dobrovolníky. Samozřejmě jsme otevřeni návrhům témat ze strany dobrovolníků, protože našim cílem je poskytnout odbornou pomoc při řešení vyvstalých problémů. Stejně tak jsme otevření návrhům na jiné typy akcí a tyto návrhy velice vítáme. Můžu pozvat dobrovolníky na svojí akci? Naše databáze obsahuje poměrně obsáhlý mailing list lidí, kteří s námi spolupracují. Tento mailing list používáme výhradně pro informování o námi organizovaných akcí. V případě, že byste chtěli pozvat ostatní dobrovolníky na nějakou vaši akci, učiňte tak prosím prostřednictvím diskuze na našem webu www.daruj2hodiny.cz.