Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská Hlavní specializace: Hospodářská politika
ŠEDÁ EKONOMIKA, KOMPARACE JEJÍHO ROZSAHU V TRANZITIVNÍCH EKONOMIKÁCH ČSSR A ČÍNY bakalářská práce
Autor: Michaela Klimešová Vedoucí práce: Ing. Michal Stieber Rok: 2007
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
Michaela Klimešová V Praze, dne 18. 12. 2007
2/37
PODĚKOVÁNÍ
Autorka
práce
by
touto
cestou
ráda
poděkovala
svému
vedoucímu
práce
Ing. Michalu Stiebrovi za pomoc, vedení a spolupráci při tvorbě bakalářské práce, jakož i za veškeré konstruktivní poznámky a připomínky.
Michaela Klimešová V Praze, dne 18. 12. 2007
3/37
ABSTRAKT
Tato práce se na následujících stránkách bude zabývat fenoménem tématu šedé ekonomiky. Ačkoliv je toto téma v současné době velmi aktuální, není úplně běžně předmětem zkoumání, výzkumů a analýz. Stínová ekonomika zahrnuje mnoho aktivit, jejichž příčiny a důsledky je vždy velmi těžké jakkoli statisticky stanovit. Základním a prvotním krokem pro nás bude stanovit a pokusit se kvalifikovat šedou ekonomiku jako pojem. Jaké všechny aktivity lze do této sféry zahrnout, jejich povahu a vztah např. k nedostatkům oficiálního trhu jako takového. Dalším stěžejním prvkem pro nás bude zjištění možností, které nám současné zkušenosti v této oblasti dovolují, ke stanovení základních vlastností šedé sféry. Především tedy definovat a rozlišit jednotlivé metody stanovení stínové ekonomiky, a s tím související metody ke stanovení jejího rozsahu.
ABSTRACT
This work deals with the phenomenon of the shadow economy. Although this issue is very current, there are many reasons why it is not often a subject of researches and the analyses. The shadow economy includes many activities, whose causes and impacts are not easy to set statistically. The base is going to be to qualify the shadow economy as a term and to define all activities which can be a part of the shadow economy, its features and its relation to the official market. We should find out all possibilities leading to set basic features of the shadow economy. Above all differ all possible methods to set up the shadow economy and related methods.
4/37
KLÍČOVÁ SLOVA Šedá ekonomika, netržní aktivity, vztah stínové sféry a různých modelů hospodářství, metody pro stanovení rozsahu šedé ekonomiky, nelegální aktivity
JEL KLASIFIKACE O 170, C 880, H 260
5/37
OBSAH: ÚVOD 1.
TEORETICKÉ ZÁZEMÍ PROBLEMATIKY ŠEDÉ EKONOMIKY……...........9 1.1.
Definice šedé ekonomiky……………………………………………………..9
1.2.
Jednotlivé metody stanovení šedé ekonomiky .............................................11 1.2.1. Metody přímé…………………………………………………………..11 1.2.2. Metody nepřímé......................................................................................12 1.2.2.1. Metoda rozdílu mezi národními výdaji a příjmy....................12 1.2.2.2. Metoda rozdílu mezi skutečnou a oficiálně udávanou zaměstnaností........................................................................................12 1.2.2.3. Metoda peněžní........................................................................13 1.2.2.4. Transakční přístup....................................................................13 1.2.2.5. Přístup skrze poptávku po penězích.........................................14 1.2.2.6. Přístup skrze stanovení spotřeby elektřiny...............................15 1.2.2.7. Lackóova metoda.....................................................................15 1.2.2.8. Metoda modelového přístupu...................................................16
2.
EXISTENCE ŠEDÉ EKONOMIKY V RŮZNÝCH EKONOMICKÝCH MODELECH ………………………………………………………………………..18 2.1.
Nejvýznamnější články stínové sféry.............................................................18 2.1.1. Korupce...................................................................................................18 2.1.2. Práce na černo........................................................................................19 2.1.3. Daňové břemeno.....................................................................................20
3.
2.2.
Šedá ekonomika v centrálně plánovaném hospodářství..............................22
2.3.
Šedá ekonomika v tržním hospodářství........................................................23
2.4.
Šedá ekonomika v tranzitivních ekonomikách.............................................25
KORUPCE V SOUVISLOSTI S EKONOMICKOU TRANSFORMACÍ V PŘÍPADĚ ČÍNY A ČSSR………………………………………………………..27 3.1
Situace v Číně..................................................................................................27
3.2
Situace v ČSSR................................................................................................32
ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 6/37
ÚVOD Tato práce se na následujících stránkách bude zabývat fenoménem tématu šedé ekonomiky. Ačkoliv je toto téma v současné době velmi aktuální, není úplně běžně předmětem zkoumání, výzkumů a analýz. Stínová ekonomika zahrnuje mnoho aktivit, jejichž příčiny a důsledky je vždy velmi těžké jakkoli statisticky stanovit. Nedostatek jasných empirických údajů je jedním z důvodů, proč i dnes existuje poměrně málo komplexních studií zabývajících se vývojem a stavem skryté sféry. Pokud se objeví některé údaje např. o rozsahu šedé ekonomiky, jedná se převážně o odhady s velmi širokým fluktuačním pásmem. Stejně tak v rámci standardní výuky ekonomie nenajdeme ucelenou učebnici, která by se zaobírala pouze tématem stínové sféry. Šedá ekonomika je vždy zmíněna jen velmi okrajově jako něco, co stojí na okraji nebo dokonce mimo rámec běžného trhu a pravidel hospodářské politiky. Důvodem je již výše zmíněný problém s kvantifikací tohoto sektoru. Svým způsobem je poměrně těžké šedou ekonomiku i kvalifikovat. Jedná se totiž o souhrn aktivit, které se jako jedny z mála naprosto nejrychleji vyvíjejí a adaptují v jednotlivých ekonomických podmínkách jednotlivých států, bez ohledu na politické uspořádání, volný či dirigismem ovlivněný charakter trhu. Vždy se objevují v jiné podobě a s jinými důsledky. Samotná podstata stínových aktivit vypovídá o příčinách, které brání v jejich detailnějším zpracování, zachycení a interpretování. Především pak kdo, v jaké míře a z jakého důvodu se účastní šedé sféry. Tito účastníci o svých zkušenostech obvykle nehovoří, z jasných důvodů chtějí zůstat neidentifikovaní. Při zmínění pojmu šedé ekonomiky si většina lidí představí aktivity nezákonné, nelegální, aktivity, kterými si ostatní členové společnosti dopomáhají ke zvýšení vlastního užitku či zisku, mnohdy na úkor druhých. Ne vždy je ovšem toto tvrzení pravdivé. Podívámeli se jen o pár desítek let zpátky do naší vlastní historie, není možné, aby tyto mimotržní aktivity například suplovaly činnosti trhu, které z různých příčin nemohou být zajištěny? Nebo není dokonce možné, aby rozsah této skryté sféry nemohl být považován za určitý indikátor kvality existujících hospodářských? Či dokonce považovat některé aktivity netržního charakteru za částečně ozdravné? Na tyto ale i jiné otázky se pokusím ve své práci zaměřit a předložit čtenáři dostatečně uspokojivé odpovědi. Jak již bylo řečeno, údaje o rozsahu šedé sféry nejsou obvykle součástí nejrůznějších statistických
ročenek
tak,
jak
tomu
bývá 7/37
u
jiných
důležitých
sledovaných
makroekonomických agregátů, kterými jsou např. míra nezaměstnanosti, disponibilní důchody a především HDP, resp. HNP a mnoho jiných. Pakliže sledujemem vývoj ekonomiky jako celku pomocí těchto makroekonomických ukazatelů, musíme nutně dojít k závěru, že výsledek takových výzkumů musí být zkreslený. Je totiž ochuzený o rozsah aktivit, které zahrnujeme do oblasti šedé sféry. Již jsem se tu zmínila o tzv. netržních aktivitách, nicméně musíme vzít v úvahu, že ne všechny aktivity, které jsou součástí šedé ekonomiky jsou mimotržního charakteru. A pakliže jsou, není pravdou, že tyto nemají vliv na oficiální ekonomiku, tudíž že není zapotřebí se jimi zabývat a pokusit se o jejich zapracování do celkového stavu ekonomiky. Právě naopak. Je zapotřebí zabývat se příčinami všech těchto nezachycených, či nezachytitelných aktivit. Zkoumat vliv a projevy jejíh důsledků na oficiální ekonomiku. Jak moc například ovlivňuje existence a rozsah stínové ekonomiky skutečnou ekonomickou výkonnost dané země? Základním a prvotním krokem pro nás bude stanovit a pokusit se kvalifikovat šedou ekonomiku jako pojem. Jaké všechny aktivity lze do této sféry zahrnout, jejich povahu a vztah např. k nedostatkům oficiálního trhu jako takového. Může se zdát jednoduché uvést prostou definici prostého pojmu, ale z mnoha důvodů, z nichž některé jsem již zmínila, není skutečně nejjednodušší šedou ekonomiku kvalifikovat. Dalším stěžejním prvkem pro nás bude zjištění možností, které nám současné zkušenosti v této oblasti dovolují, ke stanovení základních vlastností šedé sféry. Především tedy definovat a rozlišit jednotlivé metody stanovení stínové ekonomiky, a s tím související metody ke stanovení jejího rozsahu. Následující kapitoly budou pak změřeny na detailní popis nejvýznamnějších článků nelegální sféry, příčin jejich vzniku a jejich vliv na sektor oficiální ekonomiky. Dále na popis existence stínových aktivit v jednotlivých ekonomických modelech – tržní a netržní model hospodářství, resp. jejich povaha v transitivních ekonomikách. Pro účely finální praktické části jsem se rozhodla zaměřit se na problematiku korupce, její souvislost s již zmíněným procesem transformace. Pro komparativní účely své studie jsem si vybrala konkrétní případy bývalé ČSSR a Číny.
8/37
1. TEORETICKÉ ZÁZEMÍ PROBLEMATIKY ŠEDÉ EKONOMIKY 1.1.
Definice šedé sféry Definovat šedou ekonomiku jako celek je velmi obtížné, jak jsem již naznačila
v úvodní části. V praxi se často setkáváme s názorem, že existuje tolik definic, kolik ekonomů se jimi zabývá. Je pravdou, že se až do současnosti neshodlo více ekonomů na jednotné definici. Tento fakt může plynout z toho, že všichni tito ekonomové spatřují trochu jiný základ toho, na čem tuto definici založit. Mnoho názorů ohledně této rozdílnosti plyne i z prosté skutečnosti, jak definovat něco, co se neúčastní žádného oficiálního výzkumu, není oficiálně evidováno. Mnoho ekonomů v současné době upřednostňuje rozlišení mezi „standardními ekonomickými aktivitami a transakcemi, které vůbec nelze statisticky zachytit“.1 Příčinou jsou velké nepravidelnosti v ekonomicko-statistickém měření jednotlivých veličin potřebných pro výpočty v rámci stanovení šedé ekonomiky. Je tedy zapotřebí rozlišovat mezi daty, která lze statickým výzkumem a měřeními zachytit od těch, které jsou statistickými měřeními jen těžko zaznamenatelná. Ať už se týkají ekonomických aktivit, které jsou neoficiální, anebo stojící již mimo právní rámec. Tolik kolik existuje definic šedé sféry, tolik existuje různých konceptů a metod, pomocí kterých lze zachytit rozsah šedé ekonomiky, či její budoucí trend. Navzdory pravdivému tvrzení o velikých rozdílnostech v jednotlivých názorech co se definice problematiky stínové sféry týče, existuje v současné době definice, k níž se přiklání ekonomové jako Feige, Schneider a Frey. Tato definice patří současně k nejpoužívanějším. „Do stínové oblasti se v současné době řadí všechny nepodchycené ekonomické aktivity, které přispívají k oficiálně sledovanému hrubému domácímu produktu (HDP).“2 Další z všeobecně přijímaných definic zní: „Šedá ekonomika zahrnuje všechny aktivity oddalující se od zavedených cest práce/podnikání“.3
1
Dallago Bruno The Irregular Economy 1990 s. 3 , Kroutilíková Renáta DP Význam stínové ekonomiky v současné hospodářské politice s. 10 3 Stützel, 1980 s.453 vol. překlad 2
9/37
Ze statistického hlediska by oficiální HDP mělo obsahovat jak část ekonomiky oficiální, tak i neoficiální. Problém v tomto případě je fakt, že se tyto aktivity berou v potaz při posuzování HDP, ale v souvisejících propočtech již nefigurují číselně. Aktivity, které můžeme zařadit do stínové sféry nemusí být vždy nezákonného charakteru. Mohou to být aktivity, které jsou svou podstatou zcela legální, ovšem na počátku vzešly např. z nelegálního obchodu. A naopak. Je mnoho aktivit, které ač vzešly z legální činnosti, staly se součástí nezákonných praktik. Na tomto základě můžeme rozdělit stínové aktivity do následujících přibližných skupin:
Aktivity ilegální – aktivity svou podstatou zákonem postižitelné, trestuhodné. Patří sem např. obchod s drogami, zbraněmi atd.
Nepoctivé aktivity – činnost, která je svou podstatou zcela legální, ale v rámci své podnikatelské činnosti se snaží obcházet zákonné povinnosti – typickým případem jsou daňové úniky.
Svépomoc – aktivity, které nejsou a ani nemohou být klasifikovány jako
protizákonné.
Tyto
činnosti
také
nejsou
oficiálně
zaznamenávány a patří sem veškeré aktivity, kterými si domácnosti či jednotlivci snaží vylepšit svou ekonomickou situaci eliminací skutečných nákladů, právě za pomoci svépomoci.
Aktivity neoficiální – tyto aktivity se zdají být na první pohled velmi příbuzné s aktivitami zmíněnými v předešlé skupině, ale ve skutečnosti se liší v jednom podstatném aspektu. Tyto aktivity se většinou týkají drobných živnostníků, či malých firem, které se snaží obejít zákonné povinnosti (např. placení daní či odvádění pojistného) tím, že svou práci nabízejí tzv. načerno. Jedná se tedy především o melouchaření.
Z výzkumu vyplývá, že největší podíl na celkové struktuře nelegální aktivit mají právě ty, jejichž příjmy plynou z legálního obchodu či jiné činnosti. Tyto činnosti by byly za normálních okolností v oficiální ekonomice předmětem zdanění.
10/37
1.2.
Jednotlivé metody stanovení šedé ekonomiky Metody výpočtu či stanovení šedé ekonomiky vycházejí ze zvyklostí a úrovně
jednotlivých zemí. Pro potřeby srovnávacích studií byl svět obvykle rozdělován na výchdní a západní země. Vyplývá to z faktu, že mnoho evropských i mimoevropských východních států prošlo v minulých 15-20 letech transformací na tržní hospodářství. A toto prostředí, jak již bylo řečeno, je prostředí s největším podílem nelegálních aktivit. Mnoho sporů jednotlivých ekonomů vyvstává z nedostatečné schopnosti ohodnotit, resp.ocenit výsledné škody napáchané nelegálními aktivitami. V rámci Evropské hospodářské a měnové unie by mohly být jednotlivé metody výpočtu a definice alespoň srovnatelné, nikoliv diametrálně odlišné. Jak bylo již řečeno, vyvinulo se mnoho metod vedoucích ke stanovení rozsahu šedé ekonomiky. Obecně se jednotlivé metody rozdělují do 2 skupin – přímé a nepřímé metody.
1.2.1. METODY
PŘÍMÉ
Přímé metody jsou spíše mikroekonomického rázu. Obvykle založené na přímých výzkumech mezi veřejností. Tyto přímé výzkumy, či dotazníky jsou určeny individuálním osobám. Zaměřeny jsou především informace z oblasti nelegální – neohlášené práce mezi veřejností. Výhoda těchto metod spočívá ve velice detailních výstupech. Na druhou stranu relevantnost takových výstupů snižuje nebezpečí zkreslení v důsledku sdělení informací mezi dotázanými. Velkým problémem se také zdá být celková koncepce a formulace v dotaznících, jež mohou být různými lidmi různě chápány.
11/37
1.2.2. METODY
NEPŘÍMÉ
Na druhé straně stojí nepřímé metody odhadu šedé ekonomiky. Tyto jsou prováděny pomocí makroekonomických indikátorů. Je jich také nepoměrně více, a v následujících řádcích se budu věnovat právě jim.
1.2.2.1.METODA ROZDÍLU MEZI NÁRODNÍMI PŘÍJMY A VÝDAJI Tato metoda vychází faktu, že v národní bilanci výdajová i příjmová metoda musí podat stejný výsledek HDP. Tedy rozdíl mezi národními příjmy a výdaji – chybějící č HNP – můžeme nazvat skrytou částí ekonomiky. Za předpokladu, že by nedocházelo ke statistickým chybám, byla by tato metoda považována za nejvíce vypovídající o rozsahu šedé ekonomiky. Realita je ale taková, že především na straně výdajových položek dochází k již zmíněným statistickým nepřesnostem, atak je celkový výsledek velmi zkreslený. 1.2.2.2.METODA ROZDÍLU MEZI SKUTEČNOU A
OFICIÁLNĚ UDÁVANOU
ZAMĚSTNANOSTÍ Další z možností, jak lze šedou ekonomiku měřit. Tedy rozdíl mezi stavem zaměstnanosti jaký by být měl, a jaký ve skutečnosti je. Pokud dojde k poklesu pracovní síly v oficiálním sektoru můžeme chápat jako zvýšení pracovních aktivit v neoficiálním sektoru. Slabina této metody spočívá ve faktu, že pokles oficiální pracovní síly může mít i jiný důvod. Lidé například zcela dobrovolně odcházejí ze svého zaměstnání z různých důvodů. Další možností bývá, že lidé mají ke svému oficiálnímu pracovnímu poměru i další, neoficiální zaměstnání. Tyto slabosti zkreslují nejen rozsah šedé ekonomiky, ale i její tendenci do budoucna.
12/37
1.2.2.3. METODA PENĚŽNÍ Jako východisko tohoto přístupu musíme brát důležitý fakt, že většina transakcí uskutečněných v rámci šedé sféry se odehrává hotovostním způsobem. Zýšení poptávky po hotovostních penězích je tedy určitým indikátorem, který vypovídá o zvyšování rozsahu skrytých aktivit. V rámci peněžního přístupu rozlišujeme 3 různé techniky ke stanovení šedé ekonomiky a jejího vývoje v dlouhodobém horizontu. 1.2.2.4. TRANSAKČNÍ PŘÍSTUP Transakčním přístupem se zabýval v letech 1929, 1989 a 1996 Feige, jak se můžeme dočíst v díle The Shadow Economy, autorů Friedrich Schneider and Dominik H. Enste (2002, str. 18). Tento přístup předpokládá určitý konstantní vztah mezi národním produktem a objemem transakcí za určitý časový úsek. Vychází se z Fišerovy rovnice M x V = p x T, kde (M = peníze, V = rychlost, p = ceny, T = celkový objem transakcí). Feige pro potřeby výpočtů vychází z jednoho roku, kde se nepředpokládá žádná šedá ekonomika – neboli rok, kdy p x T zůstává v normálu. Tento předpoklad je nutný pro oddělení oficiálních hodnot HNP z celkového nominálního HNP. Celkové HNP zahrnuje oba druhy transakcí – oficiální i neoficiální. I tento přístup trpí několika nedostatky. Sám předpoklad o sobě je nereálný – nelze předpokládat tak dlouhé období bez známky šedé ekonomiky. Proto je tato metoda řazena spíše k těm teoretickým.
13/37
1.2.2.5. PŘÍSTUP SKRZE POPTÁVKU PO PENĚZÍCH Tato metoda byla poprvé v praxi užita ve Spojených státech v letech 1919 – 1955 ve Spojených státech4. Poté následovalo několik dalších navazujících studií. Podstatou této metody však zůstává fakt, že pokud se zvýší poptávka po hotovostních peněžních zůstatcích, můžeme usuzovat zvýšenou aktivitu v oblasti šedé ekonomiky – skrytých transakcí. Analogicky poptávce po peněžních zůstatcích spojuje tato metoda nelegální transakce a poptávku po měně přímo úměrně. Zjišťuje se objem převisu poptávky nad normou. Tato metoda je jednou z nejužívanějších. Mnoho zemí OECD již tuto metodu aplikovalo. Přesto sklidila silnou kritiku z mnoha důvodů. Nejčastějšími argumenty proti bývají:
Ne všechny transakce v šedé ekonomice probíhají hotovostně. Přestože se v roce 1980 provedlo v Norsku zjištění stavu této problematiky a výsledkem bylo, že přes 80% všech neoficiálních transakcí v šedé sféře bylo skutečně provedeno hotovostně.5
Dalším důvodem je fakt, že nejvýznamnější faktor podněcující šedou ekonomiku – míra zdanění, daňová zátěž – spolu s dalšími příčinami jako např. státní regulace, rozhodnutí daňových poplatníků daňový systém obcházet, nejsou brána v úvahu, protože pro většinu států jsou jen velmi těžko zachytitelná.
Dalším slabým bodem této metody je stanovení rychlosti peněz. Což je v oblasti šedé ekonomiky víc než obtížné, vzhledem k tomu, že nedokážeme odhadnout skutečný objem peněžních prostředků v oběhu.
A konečně již zmíněný problém se základním předpokladem roku prostého od šedé sféry. Tento bod nejvíce oslabuje tuto metodu z hlediska reálného použití.
4 5
Friedrich Scneider and Dominik H. Enste The Shadow Economy 2002 s. 19 Friedrich Scneider and Dominik H. Enste The Shadow Economy 2002 s. 20
14/37
1.2.2.6.PŘÍSTUP SKRZE STANOVENÍ SPOTŘEBY ELEKTŘINY Touto metodou se zabývali pánové Kaufmann a Kaliberda v roce 1996, jak uvádějí autoři Friedrich Schneider a Dominik H. Enste ve svém díle The Shadow Economy (2002, str. 22). Podkladem jim byl průzkum, ve kterém sledovali skutečné empirické údaje závislosti spotřeby elektřiny v souvislosti s vývojem HDP. Spotřeba elektřiny je podle této metody indikátorem veškerých ekonomických aktivit, tzn. legálních i nelegálních. Tedy růst spotřeby elektřiny vypovídá o růstu oficiálního i neoficiálního HDP. Rozdíl oficiálního HDP a celkové registrované spotřeby elektřiny může být hodnoceno jako rozsah či růst šedého prostoru. Tato metoda se řadí mezi nejjednodušší, a především nejuniverzálnější, protože v každé zemi se spotřeba této energie objevuje. Přesto se ani zde nevyhneme kritice:
Ne všechny nelegální aktivity mají potřebu fyzicky spotřebovávat významnější množství elektřiny, či jiného zdroje energie. A tak vyvstává stále se opakující problém a tedy, že se takto zachytí opět jen určitá část celkové šedé ekonomiky.
V současnosti a nedávné minulosti, kdy došlo k velkému rozvoji technologií, výroby atd., je třeba brát toto v úvahu jako další z mnohých zdrojů celkové zvýšené spotřeby energií.
Čas – dlouhodobý horizont je to, co může způsobovat povážlivé rozdíly mezi jednotlivými státy v poměru elektřiny : HDP v čase.
1.2.2.7. LACKÓOVA METODA V knize The Shadow Economy, píší autoři Friedrich Schneidr a Dominik H. Enste (2002, str. 22), že v roce 1996 – 1997 Lackó poprvé pracuje s pojmy jako jsou domácí práce, tzv. svépomoc, a jiné neregistrované a mimotržní aktivity. Lackó vychází z předpokladu, že určitá část šedého spektra je spojena s domácnostmi a jejich výše zmíněnými aktivitami.
15/37
Lackó závěrem vyvozuje, že v takové ekonomice, kde je stínová ekonomika spojována se spotřebou elektřiny, a tato je vysoká, tak i zbytek spektra šedé ekonomiky bude taktéž vysoká. K výpočtu aktuálního rozsahu šedé ekonomiky je zapotřebí vědět, kolik z HDP tvoří vždy jedna jednotka elektrické energie v dané zemi. I Lackóova metoda podlehla kritice:
V prvním bodě, stejně jako metoda pánů Kauffmana a Kaliberdy.
Není jasné, zda je možné považovat ukazatel společenského bohatství, resp. náklady vynaložené k jeho dosažení, za výkladový faktor šedé sféry. Především pak v tranzitních ekonomikách v rozvojových zemích.
Aktivity šedé sféry nejsou součástí pouze sektor domácností.
Tato metoda nesplňuje způsob zjištění aplikovatelný i v ostatních zemích. Což platí zejména pro již zmíněné rozvojové a tranzitní ekonomiky.
1.2.2.8. METODA MODELOVÉHO PŘÍSTUPU Poslední
z významnějších
metod.
Tato
metoda
je
považována
za
jednu
z nejpřesnějších a byla použita i v mnoha zemích v praxi ke zjištění rozsahu šedé ekonomiky. Je zde jeden veliký rozdíl oproti všem předchozím metodám. Tyto se snažily definovat a postavit celou problematiku na jediném indikátoru či ukazateli, který měl za následek projevy stínové ekonomiky jako celku. Pokud vycházíme z faktu, že stínové aktivity jsou součástí nejen finanční sféry, ale také práce a samotné výroby, musíme nutně dojít k závěru, že všechny předešlé používané metody mohou spektrum šedé ekonomiky měřit minimálně v každé z těchto oblastí samostatně. Metoda modelového přístupu je tedy mnohem komplexnější. Počítá s logickým faktem, že pokud jsou stínové aktivity rozšířeny v několika odvětvích, nemůže existovat pouze jediný faktor univerzálně způsobující všechny důsledky šedé ekonomiky.
16/37
Následující 4 skupiny mají vliv na rozšiřování a vývoj šedé sféry:
Daňová břemena. Neustálý růst daňové zátěže je jedním z nejzávažnějších pobídek pro praxi mimo legální sféru – legální trh práce.
Omezování svobodného podnikání jakýmikoliv státními zásahy – regulacemi. Stejně jako v případě zdanění je i tento fakt podnětem pro vstup do šedé sféry.
Vlastní rozhodnutí samotných pracujících odejít zcela dobrovolně ze svého zaměstnání a zapojit se do práce v šedé sféře.
V neposlední řadě také korupce a práce načerno, kterým se budu podrobněji věnovat v dalších kapitolách
Naopak důsledky rozšiřování šedé sféry můžeme spatřit především v těchto případech:
Růst hotovostní peněžní zásoby v oběhu. Růst transakcí v šedé sféře žene vzhůru poptávku pro hotovostních penězích. Naopak pokles peněžní hotovostní zásoby v legální sféře, jež je odčerpávána do nelegální oblasti.
Přímo úměrný vztah mezi počtem zaměstnaných v oficiální a neoficiální sféře. Zmizí-li určitý objem ze sféry legálního pracovního trhu, lze očekávat nárůst pracovních sil v neoficiálním sektoru. Také délka pracovní doby se bude zkracovat v důsledku růstu aktivity v šedé oblasti
A v neposlední řadě stojí také fakt, že legální sféra, neboli oficiální ekonomika přichází o objem produkce, která se stává vlivem nelegálních aktivit výstupem šedé ekonomiky.
17/37
2. EXISTENCE
ŠEDÉ
EKONOMIKY
V RŮZNÝCH
EKONOMICKÝCH
MODELECH 2.1.
Nejvýznamnější články šedé sféry V předešlé kapitole byly klasifikovány jednotlivé významné články stínové sféry.
Nyní se zaměřím na podrobnější popis tří z nich, které považuji za nejvýznamnější. 2.1.1. KORUPCE
Fenomén podplácení se v současné době stává čím dál více závažnějším problémem. Korupce se objevuje nejvíce ve státním aparátu, proto na tyto aktivity trpí nejvíce země, které jsou známy svým byrokratickým státním aparátem. I naše republika zaujímá své místo v této ne zrovna lichotivé stupnici. Byrokratické procesy jsou živnou půdou pro podplácení, a na druhé straně podplácení jako takové jen upevňuje ztuhlé byrokratické procesy. Neboli, ti jež mají přístup k těmto druhům zisků nemají důvod snažit se začít pracovat efektivně, když jim současný způsob práce produkuje tyto nezdaněné zisky. Podívejme se například do naší ne tak dávné historie socialistického Československa. Je pravdou, že v té době proběhlo několik neoficiálních zjištění o stavu šedé sféry, ty ovšem samozřejmě nebyly určeny pro širokou veřejnost, a mnohdy ani jejich autorům nebylo dovoleno si takové výsledky jakož i související materiály ponechat. Kromě toho takové průzkumy probíhaly ze zřejmých důvodů výhradně mezi veřejností, vynechán byl státní aparát. Výsledky se liší rok od roku. Vezmeme-li například období let 1980-1989, pravidlo zní, čím blíže k roku revoluce, tím více narůstá objem stínových transakcí.
18/37
Dovolím si tvrdit, že právě korupce v centrálně plánovaných ekonomikách má svůj specifický význam, o kterém jsem se zmínila již v úvodní části. Vzhledem k tomu, že plánovaná ekonomika bez volného trhu nemohla zajistit mnoho produktů i služeb, právě zde plnila korupce tzv. suplovací funkci trhu. Jen díky ní si spotřebitelé dokázali opatřit tyto chybějící produkty. Jedná se tudíž o opatření si produktů a služeb černých trzích, které paralelně vznikaly vedle razantními intervencemi pokřivených trhů oficiálních.
2.1.2. PRÁCE
NA ČERNO
Pro definování práce načerno použiji definice, kterou oficiálně stanovila a používá Evropská komise. „Práce načerno jsou veškeré profesionální aktivity, vykonávané jako jediné nebo druhé zaměstnání, provozované pravidelně za účelem výdělku a nikoli příležitostně a pohybující se na hranici nebo vně povinností daných právním řádem, předpisy a smluvními závazky, s výjimkou těch neformálních činností, které jsou součástí kriminální ekonomiky protože jsou v rozporu s trestním zákoníkem (EC 1994).“6 Z definice plyne, že do rámce práce na černo zahrneme všechny činnosti, které by mohly být započítány do hrubého domácího produktu a zároveň nejsou svou podstatou protizákonné. Takové aktivity jsou z práce na černo zcela vyloučeny. Stejně tak jsou z této skupiny vyloučeny činnosti jejichž cílem jsou daňové úniky, a také tzv. svépomoc domácností nebo jednotlivců. Stanovit rozsah práce na černo je vždy spojeno s velikými problémy a ne příliš relevantními výsledky. Tato oblast měření patří k oblastem s největším podílem statistických chyb a nepřesností. Výsledky takových měření jsou spíše téměř hrubým odhadem, nežli přesným vyhodnocením. Existuje tedy vůbec nějaká metoda, která skutečně měří rozsah práce na černo? V knize Martina Fassmanna, Stínová ekonomika III*, 2006 se můžeme na str. 9 dočíst o 6
Fassmann M. Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice 2006 s.6
19/37
metodě míry účasti na trhu práce, která se jako jediná skutečně pokouší kvantifikovat rozsah práce na černo. Jak autor uvádí, tato metoda má své kořeny v Itálii, kdy její vznik evokoval fakt, že od konce 50. let oficiální pracovní síla na trhu práce neustále klesala, zatímco neoficiální průzkumy hovořily o přesném opaku. Logicky tedy produkce vyrobená pracovníky neoficiální sféry nebyla zahrnuta do oficiálních výstupů produkce. Podstatou této metody je tedy odhadnout objem pracovních sil, které se přesunuly z oficiální sféry do neoficiální, a těmto „následně přiřadit určitou úroveň produktivity práce“.7
2.1.3. DAŇOVÉ BŘEMENO
Poslední z příčin, které velkou měrou přispívají k rozvoji šedého prostoru, které zde chci zmínit. Jedná se právě o daňové zatížení a platby na sociální zabezpečení, které motivují lidi k opuštění oficiální sféry a přechodu do sféry neoficiální. Z tohoto vyplývá, že jasným stimulem nabídky práce v neoficiálním sektoru je právě rozdíl mezi cenou za práci a daňovým zatížením, spolu s dalšími finančními břemeny, jako např. zákonná pojištění. Možným řešení se může zdát být například daňová reforma. Pravdou ale je, že pouhé snížení daní neomezí přesun pracovníků z oficiální do neoficiální sféry. Je to způsobeno faktem, že v neoficiální sféře mají tito pracovníci několikanásobně vyšší zisk. A tento velmi převyšuje i případný nárůst zisku za předpokladu, že by došlo ke snížení daní. Na základě neoklasických modelů, které vychází z mezní daňové sazby víme, že v souvislosti s důchody a daněmi dochází k substitučnímu efektu, který zvažuje a hodnotí nabídku práce a volný čas. Pokud vezmeme v úvahu poměr zisků v oficiálním a neoficiálním sektoru, nevyhnutelným výsledkem je pak převážení substitučního efektu nad důchodovým. Je ale zapotřebí zvážit i fakt, že někteří lidé přece jen oceňují spíše jistotu, kterou jim v neoficiální sektor ve srovnání s oficiální sférou nemůže poskytnout. Dalším důležitým poznatkem, se kterým je zapotřebí počítat je ten, že stínová sféra je pro některé osoby tím jediným prostorem, kde se mohou uplatnit. Ať už z důvodu, že nechtějí
7
Fassmann Martin Stínová ekonomika III: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice 2006 s.9
20/37
akceptovat mzdu nabízenou v oficiálním sektoru ve svém oboru, anebo zkrátka že nabídka po pracovní síle v jeho oboru je v oficiálním sektoru vyšší než poptávka tamtéž. Na následujícím grafu si můžeme ukázat jak vzájemně souvisí vývoj šedé ekonomiky, daňové sazby a daňového výnosu. Graf Lafferovy křivky z publikace The Shadow Economy and Institutional Changes in Transition Countries, D.H.Enste (str.9)
Na horním grafu vidíme souvislost daňové sazby a daňové výnosu. Bod S představuje vrchol, kdy je daňový výnos na svém vrcholu, maximální. V momentě, kdy by došlo ke zvýšení daňové sazby, prvotním důsledkem se stanou daňové úniky. Lidé se při zvýšené daňové sazbě budou snažit daňové povinnosti vyhnout.
21/37
Dolní graf zobrazuje rozdělení ekonomiky na 3 sektory – na oficiální, veřejný a sektor stínové ekonomiky. Podstatou zde je, že stát vyžaduje určitou protiváhu, kompenzaci ve formě daní za to, že definuje soukromá práva, čímž naplňuje svou alokační funkci. Stát dále realizuje redistribuční a stabilizační roli. Požaduje tak určitou část důchodů ve formě daní z příjmů, nebo majetku atd. A daně jak už jsme si zde řekli, jsou silnou motivací pro přesun do neoficiální šedé sféry. Tím prokazují osoby, jichž se daně týkají, že se snaží maximalizovat svůj vlastní užitek. Na druhé straně, pokud budou chtít svůj užitek maximalizovat politici, dojde ke snaze maximalizovat daňový výnos spolu s maximalizací odpovídajícího rozpočtu.
2.2.
Šedá ekonomika v centrálně plánovaném hospodářství
V centrálně plánovaných ekonomikách obecně je stejný problém, který brání, resp. bránil v relevantních výzkumech šedé sféry v dobách centrálního plánování. Je jím především naprostý nedostatek dat, na jejichž zveřejnění neměl nikdo zájem, pakliže existovala. V mnoha případech se ale stávalo, že se podobné údaje ani vůbec nesledovaly. Co vlastně stimulovalo vznik stínových aktivit v podmínkách plánovaného hospodářství? Shrňme si základní rysy ekonomiky, která je zcela striktně plánována pouze státem. Naprostá absence soukromého vlastnictví, nedostatečně zásobovaný trh a příkazy vlády, jež nemají být porušovány. Toto jsou důvody proč se skryté aktivity musely objevovat v hojném počtu. Jednou motivací byla jednoduše lidská touha po samostatnosti, po možnosti rozhodovat si o svém životě sami, vymanit se z pod direkcí státu. Nějakým způsobem se dostat z pod vlivu jeho přísných norem. Druhou motivací je absence dostatečného zajištění a ochrany soukromého vlastnictví. Neméně důležitý je i fakt, že nejrůznějšími pokoutnými aktivitami si lidé snažili zajistit produkty, které tehdejší trh nemohl nebo ani nechtěl poskytnout. Co se týká sledování stínové ekonomiky jako celku, ukážeme si nějaké zásady na krátkém příkladu bývalého ČSSR. V našich podmínkách byla tedy otázka výzkumu šedé sféry nepřijatelná téměř do konce 80. let. Jak již bylo řečeno, proběhlo několik nezávislých studií, ovšem ty se týkaly 22/37
výhradně veřejnosti, nikoliv státního aparátu a výsledky nebyly určeny široké veřejnosti. Byly bedlivě střeženy stejně jako všechny související materiály autorů. První studie, která byla na toto téma provedena, byla studie slovenského autora Borodovčáka v roce 1973, s názvem „Ostatné faktory ovplyvňujúce premenu nominálných peňažných príjmov obyvateľstva na reálné dochodky.“8 Tento průzkum byl proveden v Bratislavě. Tyto studie byla zaměřena na tzv. neformální přerozdělovací vztahy, v žádném případě tedy neměla ambice zachytit celou šíři šedé sféry, jak uvádí autor tamtéž. V celé práci se auto vyhýbal jakémukoliv zmínění slova „šedá“ či „nelegální“ ekonomika, resp. aktivity. Aktivity, které byly v této studii zachyceny a nazvány jako neformální, byly ty, jež odporovaly tehdejšímu hospodářskému plánovanému standardu. Typické tedy byly především naprosto skrývané informace, zkreslování výsledků výzkumů, pokud už k nějakým došlo. V centrálně plánovaném hospodářství je oproti všem ostatním hospodářským uspořádáním jedno specifikum. Spočívá v tom, že v jednom systému – tedy plánovaném systému – spolu existují oficiální ekonomika a stínová ekonomika v jakési symbióze. Chápeme ji jako fakt, že stínová sféra se všemi svými činnostmi nahrazuje či doplňuje nedostatky plánováním pokřiveného trhu.
2.3.
Šedá ekonomika v tržním hospodářství Ačkoliv je tržní hospodářství nesrovnatelně efektivnějším systémem, který je schopen
zajistit efektivní alokaci zdrojů, dostatečně nasycený trh a nevykazuje zdaleka tolik nedostatků jako centrálně plánovaný systém, ani zde se nevyhneme přítomnosti šedé sféry. Pro začátek bych zdůraznila vztah mezi tržním systémem a šedou sférou. Zatímco v plánovaném hospodářství se jedná o vzájemně se doplňující vztah, zde už o takové situace nemůže být řeč. Šedá ekonomika se zde klasifikuje jednoznačně jako soubor aktivit, které narušují, obcházejí a jinak porušují zavedená pravidla a morální zvyklosti tržního systému. Řada tržních hospodářství se vyznačuje poměrně vysokým poměrem státních intervencí v oblastech
8
Stínová ekonomika II:, Stínová ekonomika v ČR 2003 s. 5
23/37
zdanění, bydlení, pojištění atd. V oblastech, jež zajišťují chod a funkci státního rozpočtu, z něhož jsou finanční prostředky dále přerozdělovány. Proto také převažujícím a jednoznačně vedoucím projevem stínové ekonomiky v tržních systémech bývají daňové úniky. Je to problematika osobního rozhodnutí jednotlivců proti vládě, právu a státním nařízením. Míře a sazbě zdanění, jejich souvislosti s důchody a následnou migrací osob do nelegální oblasti jsem ve své práci věnovala již v předchozích kapitolách. Nesporně jednodušší situaci poskytuje tržní systém pro veškeré výzkumy a studie týkající se odhadu vývoje, rozsahu a jiných vlastností stínové sféry a všech jejích aktivit. Dostupné jsou všechny údaje, a v současné době má mnoho ekonomů výhodu zkušeností a možnost porovnání situace v zemích, které postupně prošly fází centrálního plánování, transformace a nově nastoleného tržního hospodářství. Trochu stranou těchto na sebe navazujících procesů stojí země hospodářského uskupení OECD, z nichž většina nikdy neprošla situací socialismu, centrálně plánovaných ekonomik. Tyto země poskytují čistý prostor pro zkoumání šedé ekonomiky, a zcela logicky se v těchto zemích stav šedé ekonomiky značně liší od stavu v ekonomikách, jež jsou sice také tržního charakteru, ovšem k této transformaci došlo v době poměrně nedávné. Obecně můžeme říci, že nejmenší podíl stínových aktivit se skutečně vyskytuje ve vyspělých tržních ekonomikách. Pro demonstraci si zde uvedeme několik případů odhadu šedé ekonomiky na konci 90. let v zemích, které prošly ekonomickou transformací: Rozsah šedé ekonomiky v % ku
Země
HDP
Maďarsko, Bulharsko Polsko, Rumunsko Slovensko, ČR Ázerbájdžán, Ukrajina, Bělorusko Rusko, Pobaltské státy (Litva,
24 - 28% 16 - 20% 7 - 11% 28 - 43%
Lotyšsko,
20 - 27%
Estonsko) Zdroj:. F. Schneider Shadow Economy s. 7-8
24/37
2.4.
Šedá ekonomika v tranzitivních ekonomikách
Za tranzitivní ekonomiku považujeme takovou ekonomiku, která prochází přeměnou z centrálně plánovaného hospodářství na tržní hospodářství. Společnost i ekonomika jako taková prochází velikými změnami. Typickými znaky transformace jsou přechod od vlády jediné strany k pluralitní demokracii a současně obnova nebo nové ustanovení vlastnických práv, která jsou zakotvena v ústavě spolu se základními lidskými právy tvoří. A nyní k příčinám vzniku nelegálních stínových aktivit v tomto systému. Většina autorů se shoduje, že mladá tržní ekonomika má mnoho nedostatků. Musí se vyrovnávat s nově přítomnou konkurencí, s liberalizací cen, sníženými dotacemi ze strany státu a jinými problémy. Krom toho nově budovaná legislativa má mnoho nedostatků, které budou odstraněny až na základě zkušeností v praxi, a v neposlední řadě stojí důležitý fakt absence téměř jakékoliv kontroly na dodržování tohoto nově ustanoveného právního rámce. Nejvější slabinou, která obvykle skýtá prostor pro vstup do stínové sféry bývá fakt, že v tranzitivních ekonomikách je ponecháno množství původních institucí z centrálně plánovaného hospodářství. Řada odvětví spolu se vstupem na jejich trhy je regulována a postup liberalizace má různou intenzitu. Dalším významným prostorem pro vznik šedé sféry je proces privatizace, který se odehrál i u nás. Stát ztrácí svůj vliv ve většině odvětví, i státní majetek a podniky jsou převedeny do soukromého vlastnictví, které by mělo zaručit jejich další rozvoj, zvelebování, a také samozřejmě zvýšit efektivnosti jejich činnosti. Dominantními rysy v prvních letech transformace jsou především černý trh, korupce a tzv. podpultový prodej. Důvodem jsou opět pozůstatky regulací z období centrálního plánování.
25/37
Dalšími důvody, které stimulují vývoj šedé ekonomiky v tranzitivních ekonomikách mohou být rostoucí nezaměstnanost vlivem uvolněného trhu a především konkurence, a s tím související nespokojenost s ekonomicko-sociální situací v zemi. Mezi další důvody můžeme řadit:9 • větší úroveň regulací v těchto ekonomikách – toto je zároveň nejdůležitějším faktorem • nedostatek důvěry v oficiální instituce • neefektivnost a ovlivnitelnost administrativy • pozitivní efekty neoficiálních aktivit v podobě vzniku neformální sociální struktury podporující slabé oficiální struktury • neadekvátní vynucování zákonů a regulací • vysoké náklady a administrativní zátěž podnikatelů • vysoké daně v kombinaci s neadekvátní nabídkou veřejných statků a služeb (např. infrastruktury) s tímto souvisí a daňová morálka • nízká pravděpodobnost dopadení (např. nezákonného pracovníka nebo neplatiče daní, při kalkulaci nákladů a výnosů, je stínová aktivita atraktivnější než oficiální) • „ukrývání se ve stínu“ může pomoci podniku přežití nebo k jeho založení • tyto aktivity jsou často akceptovány
9
Enste, D.H. The Shadow Economy and Institutional Change in Transition Countries s. 18
26/37
3. KORUPCE
V SOUVISLOSTI
S EKONOMICKOU
TRANSFORMACÍ
V PŘÍPADU ČÍNY A ČSSR V praktické části své práce jsem se rozhodla zaměřit na jednu z nejvýznamnější článků šedé ekonomiky – a tou je korupce. Pro účely své práce jsem si vybrala případ bývalé ČSSR a Číny. Na rozdíl od jiných složek ilegální sféry mají korupční aktivity nejen ekonomické příčiny, ale i politické, což je přímo spjato s daným politickým uspořádáním v zemi, a poslouží pro účely mé práce k prokázání destruktivního vlivu plánovaného hospodářství na celkový vývoj šedého prostoru. Proto jsem se v případě obou zemí zaměřila právě na korupci. 3.1.
Situace v Číně Čína, stejně jako bývalé ČSR, a stejně jako mnoho jiných komunistických států, prošla
silnou vlnou liberalizace ekonomiky začátkem 80. let, která byla později, v 90. letech následována uvolňováním i v dalších oblastech – jako např. politická sféra.10 Celkové uvolňování na straně ekonomických procesů doprovázely velké státní intervence. Tyto státní zásahy jsou ale považovány za příčinu rozvoje korupce,11 jakožto přední a nejrozšířenější složky šedé ilegální sféry. Na druhé straně, z politického úhlu pohledu, můžeme vidět jako příčinu přispívající k rozšiřování nelegální sféry monopolizaci některých odvětví průmyslu.12 Reforma v Číně byla z 90% zaměřena právě na průmysl. Především pak na masivní industrializaci v oblasti průmyslu těžkého.13 Čína se v období post-reformním se potýká s faktem, že jsou to právě státní instituce, armáda, veřejní činitelé a nerůznější vládní organizace, které jsou zdrojem celého problému korupce. Největší podíl na tomto rozložení korupčních aktivit měla Čínská dobrovolná občanská armáda, která do té doby sloužila jako ukázka veřejných morálních zásad.14
10
Jak uvádí ve svém textu Gordon White v Journal of Law and Society 1996 s. 150 Podle textu Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996 s. 150 12 Podle textu Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996 s. 150 11
13 14
Podle studie The End of Central Planning? 1990 s.57 Jak uvádí text Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996, s.151
27/37
Neblahý korupční fenomén se tak šířil z nejvyšších vládnoucích sfér směrem dolů a cestou pohlcoval téměř všechny známé formy podnikání. Situace v Číně se tak dostala do situace, která je známá pod anglickým názvem „wole people corruption“.15
Celá situace tak narůstá do extrémních neudržitelných rozměru a vrcholí rokem 1993, kdy prokurátor generál Lian Guoquing prohlašuje,16 že „současná situace je nejhorší od dob založení Nové Číny v roce 1949“. „ Rozšířila se všude; do politických stran, vlády, každé lidské společnosti, včetně politiky, ekonomiky, ideologie a kultury“.17 Stejně jako i mnoho ostatních zemí, ani Čína nebyla výjimkou v oblasti byrokratizace státního aparátu. Což byla další z množství příčin přiživujících rozsah šedé ekonomiky. Pro ekonomiky transformující se na tržní hospodářství je typický jeden efekt. A tím je efekt euforie, uvolnění. Nicméně ani nově nastolený liberální systém nezůstal bez vládnoucí skupiny. A tak jako ve většině příbuzných zemí, i v Číně byl prvotním impulsem sledování vlastního zájmu a profitu. Proto se korupce rozrostla do takových rozměrů, že krátce před rokem 1993 to byla již běžná praxe, a lidé tento stav přijímali jako normální, běžný. Jeden z možných důvodů, který by mohl vysvětlovat, proč se tuto korupční pyramidu nesnažil někdo odstranit je ten, že oslabená, nově zbudovaná a zreformovaná ekonomika neobsahovala žádný aparát či mechanismus, který by tomu dokázal zabránit. Na druhé straně není zanedbatelný fakt prosté lidské nevůle. Což můžeme pochopit dvěma způsoby. Častějším jevem byla opravdu nevůle lidí se jakkoli vzpírat systému, jež znamenal profit i pro ně samé. Druhým případem byl systém velké vlny, která spláchne svou cesto i ty, kteří by se dobrovolně takového systému vůbec neúčastnili. Ať již pod pohrůžkou, či hrozbou velké osobní ztráty se však ani tato skupina nepodílela na eliminaci zkorumpované Číny. Takové chování má své kořeny skutečně v historických skutečnostech doby pro Čínu již minulé – období útlaku a tvrdé vlády komunistické strany.
15
Jak uvádí Gordon White v Journal of Law and Society 1996 s.151 Podl textu Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996 s. 151 17 Gordon White Journal of Law and Society 1996 s. 151 16
28/37
Postupem času se ale základní cesty pro korupci uzavřely a některé skupiny zjistily, že mohou na ochabujícím proudu osobního profitu vydělat pouze vyřazením zase jiných skupin ze zmenšujícího se koláče.18
A v tomto okamžiku končí euforie způsobená reformou a celkovým uvolněním, a začínají se formovat silné kapitalistické zásady a síly. Získat ve svůj osobní prospěch na úkol druhých.19 Musíme zdůraznit, že toto byl jen jeden z důvodů, který stimuloval rostoucí nespokojenost mezi obyvatelstvem, které začalo považovat Komunistickou stranu Číny za organizaci neschopnou jakkoli pozitivně regulovat rozvoj těchto korupčních aktivit.20 Tato rostoucí nespokojenost nakonec způsobila zcela precedentní převelení ekonomiky od tradičního plánovaného modelu, k modelu tržnímu.21 Drtivá většina odvětví lidské činnosti, průmyslu a obchodu byly ze dne na den vrženy na trh.22 Byly otevřeny. Takto se tedy snažila nejvlivnější politická vládnou strana zastavit vlnu odporu. Bohužel, spolu s demokratizací a liberalizací se stejně rychle rozvíjel i problém korupce. Paradox působení vzájemně protichůdných aktivit. V Číně se vystříbily 2 zcela odlišné názory na to, jakým způsobem vlastně tato korupční spirála vznikla. Jedna strana hovoří z logického hlediska o reformě jako jasné příčině. Konzervativní část vidí problém v přijetí špatných kapitalistických postupů. Důvodem byla pak otevřená politika po provedené reformě. A nejvíce extrémní názor hovoří o tom, že korupční aktivity jsou součástí každého přechodu od plánovaného hospodářství k tržnímu. Nicméně takový rozsah hovoří o stále ještě nedokončeném přechodu, ne-li o nepodařeném způsobu ekonomické reformy.
18
Podl textu Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996 s. 154 Jak uvádí Gordon White v Journal of Law and Society 1996 s.154 20 Podle textu Gordona Whita v Journal of Law and Society 1996 s. 154 21 Jak popisuje Gordon White v journal of Law and Society 1996 s. 154 22 Jak popisuje Gordon White v journal of Law and Society 1996 s. 154 19
29/37
Nicméně ani v předreformním období nebyla Čína prostá korupce. Problém čínského post-revolučního období byl z velké části způsoben přetrvávajícím starými neflexibilními strukturami. Přestože proběhla revoluční vlna a k transformaci došlo, stále velký podíl vlivu spočíval v rukou ČKS. V pevné hierarchické struktuře vládního aparátu a na něj navazujících institucí, se vlna korupce šířila geometrickou řadou, jak se můžeme dočíst v díle Gordona Whita, Journal of Law and Society (1996, str. 157). Taktéž uvádí na str. 162, že od roku 1992 proběhlo Čínou několik pokusů o potlačení stupňující se situace. Krize nakonec vyvrcholila roku 1995, veřejným skandálem tehdejšího vládnoucího spektra. Od roku 1992 vzniklo mnoho nejrůznějších organizací, které měly dohlížet, kontrolovat, či se dokonce zasadit o nápravu zkorumpovaného prostředí. Stejně tak bylo implementováno několik anti-korupčních programů, které ale ve své podstatě nepřinesly žádný významný přínos. Jasným zdůvodněním bylo, že to byla právě vláda, která si vytvářela a supervizovala tyto vládní anti-korupční programy. Všeobecně zásadní potíží celé situace bylo, že problém vzešel z nejvyšších úrovní vládního aparátu, a tedy náprava měla bývala započít právě tam. To by ale znamenalo velkou změnu v ustáleném a dlouhodobém vedení, ne-li úplnou změnu. Gordon White ve své práci Journal of Law and Society (1996, str. 164) uvádí několik možných cest, kterými se lze vydat proti dalšímu rozvoji korupce:
Pokračovat v dokončení liberalizace trhu a všech jeho součástí, tzn. deregulace cen, odstranění státního dohledu, deregulace některých průmyslových odvětví, uvolnění úrokových měr.
Doplnit ekonomickou reformu také o politické sféry; usilovat o svobodnější pestřejší pluralitní systém. Snažit se eliminovat, nebo alespoň minimalizovat zavedenou centralizovanou moc. Tato je právě původcem
30/37
byrokratických procesů, které jsou tím nejlepším prostředím pro vznik korupčních aktivit.
Poslední z možností nabízených Gordonem Whitem v Journal of Law and Society (1996, str. 165), je radikálnější pjetí celé reformy v obou oblastech – ekonomiky i politiky.
Tato metoda počítá s tzv. balíčky – komplexními nástroji, které by byly implementovány v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Krátkodobý anti-korupční program by spočíval na stanovení zvláštní komise, která by se měla zabývat prevencí a částečnou nápravou celé situace. Zatímco krátkodobý program by byl raze přípravný, dlouhodobá koncepce počítá již s daleko většími změnami. Mezi hlavní úkoly patří ústavně zakotvené právo svobody tisku a soukromého vlastnictví, právo sdružování, svobodné volby a soudnictví – především jasné vyvázání z pod vlivu politických skupin a organizací.
31/37
3.2.
Situace v ČSSR
Pro tehdejší ČSR – 40 let za
mřížemi vězení komunismu, znamenal rok 1989
vysvobozujícím mezníkem z období jemuž vládl Pan Vajíčko. Na sklonku těsně předrevolučního období, byla touha po srovnatelné životní úrovni, svobodě, jako v západním světě a také neomezeném trhu natolik silná, že spolu s oslabujícími komunistickými strukturami vyvrcholila v roce 1989 v revoluci. Revoluce proběhla poměrně rychle, což mělo příčiny i konečné důsledky. Příčiny spočívaly v síle a potřebě změny ze strany obyvatel. Neezorganizovaná, neutěšená země s chaotickou politickou situací vpadla do reformního procesu. Rozháraná situace vládla i dlouhou dobu po roce 1990. Této problematice se budu věnovat později. Jak píše David M. Kemme a Claire E. Gordon ve svém práci The End of Central Planning? (1990, str. 17), vláda se rozhodla k mnoha velmi radikálním krokům v oblasti politiky, ekonomiky a jiných oblastí. To vše za účelem uspíšení transformačního procesu, jak nejvíce to šlo. Což byl další z důvodů, který přispěl k chaotickému období, které následovalo. Jak se můžeme dále dočíst ve studii The End of Central Planning, autorů Davida M. Kemmeho a Claire E. Gordon (1990, str. 17-18), vláda měla 2 základní úkoly, které měly zajistit co nejplynulejší přechod k novému uspořádání. a. Zajistit svobodné a demokratické volby v roce 1990 b. Udržet při životě základní funkce národního hospodářství i během této masivní přeměny. Měly být později nápomocny krokům nutných k vytvoření tržního systému hospodářství.
Jak jsem již řekla, přechod od plánovaného hospodářství k tržnímu byl příliš rychlý a neuspořádaný, než aby nenásledovaly závažné problémy. Stejně jako v případě Číny, i u nás se po transformaci otevírá široký prostor pro korupci. 32/37
Zásadně se ale liší svou podstatou. V našich podmínkách se tyto prostory otevřely jako prvotní příčina všech výše zmíněných problémů před i po transformaci. Zatímco po roce 1990 se vláda soustředila na novou Ústavu, její aplikaci a sladění jednotlivých právních předpisů, mezi veřejností – především pak v obchodních kruzích – byl dostatek času a vhodných podmínek pro rozvoj korupčních aktivit. Celou situaci velmi podporoval fakt, že daňové ani jiné zákony nebyly ještě úplně celistvé a absence aktivní kontroly byla další závažnou příčinou. Ve srovnání s Čínou, kde byly potíže s korupcí způsobeny přísným netržním a nedemokratickým režimem, a to i po revoluci, byly naše podmínky typické porevoluční euforií, která byla také hojně zneužívána. Případ ČR bychom mohly nazvat jako korupce z důvodu přílišné svobody. Což se diametrálně lišilo od případu Číny. Tamější tvrdý režim způsobil, že se lidé a podniky snažily z takové situace uniknout podvodnými aktivitami jako nutnost. Dalším neopomenutelným faktem v případě české transformace je, že revoluce byla pro národ příslibem lepších časů, a to naprosto ve všem. Jeho největší předností mělo být vědomí, že s již minulým komunistickým režimem nebude mít naprosto nic společného. Mnoho přijatých zákonů tedy nejenže korupci důsledně neošetřilo jakožto trestný čin, dokonce ji téměř povolovaly. Toto se bohužel ukázalo časem až v praktických podmínkách. Mladá tržní ekonomika procházela jako v jiných případech složitou cestou poznávání, regulování a napravování chyb. Období ranných 90. let, které bylo ve skutečnosti klíčovým pro rozmach nelegálních aktivit všeho druhu, je často nazýváno „podnikatelským boomem“. Jinými slovy, povoleno téměř vše, s minimálním rizikem sankcí Stejně jako jiné státy, které též podstoupily transformaci, trpěla i ČR později velkými nedostatky, jako např. poničené a zanedbané životní prostředí, zastaralé technologie v oblasti
33/37
průmyslu, aj. Přestože autoři David M. Kemme a Claire E. Gordon ve své knize The end of Central Planning? ČR z těchto nedostatků vyjímají. Jedním z možných řešení pro tuto situaci je úprava právních předpisů, resp. jejich zpřísnění v oblastech, které jsou korupcí nejvíce ohrožovány. Vzhledem k tomu, že největší podíl na celém korupčním koláči mají aktivity státní správy, můžeme spatřit jako veliký problém byrokratický systém. Potíž našeho institucionálního prostředí je ten, že v průběhu let se zákony neměnily, velmi často jen pouze novelizovaly. Toto má v praxi za následek rozrůstání administrativní zátěže státního aparátu, rostoucí byrokratické procesy. Tento následně vyvolává další a další nelegální aktivity, které se ho snaží obejít. Toto nám bohužel vydrželo až do dnešních dnů. Zákony nejsou vytvářeny nově a lépe, jen se neustále novelizují. V ČR se dokonce vytvořil nový druh korupčních aktivit. Lidé často podplácejí ne již pro svůj hmotný profit, ale pro profit časový. Snaží se uspíšit proces rozhodování některého státního orgánu. Musíme ale zdůraznit, že pro mnoho lidí představuje čas peníze, čily se v podstatě jedná o zajištění hmotného profitu, resp. snaha vyhnout se ztrátám a ušlým ziskům, a to nepřímo. Například ČR je uváděna jako jedna z nejhůře hodnocených zemí v oblasti výběru daní, transparentnosti systému, jež ho ovládá a v neposlední řadě také z hlediska jednoduchosti daňového systému.
34/37
ZÁVĚR
Ve své práci jsem se zaměřila na fenomén stínové ekonomiky, jako nedílnou a především neopomenutelnou součást hospodářského systému – ať už je jakýkoliv. Pokusila jsem se na základě několika prostudovaných definic, vybrat ty v současné době nejpoužívanější. Ukázali jsme si, jaké metody existují na cestě ke stanovení a kvantifikaci rozsahu šedé ekonomiky. Které lze považovat za pouze teoreticky zaměřené a které jsou naopak prakticky využitelné. Řekli jsme si také rozdíly v jejich použitelnosti v jednotlivých ekonomických podmínkách jednotlivých států. Na obecných základech a pravidlech pro výskyt a fungování stínové ekonomiky v jednotlivých hospodářských modelech jsme se dozvěděli, že šedá ekonomika nemusí být vždy jen souhrnem nežádaných aktivit, které škodí jinak zdravému hospodářství. Víme, že například v centrálně plánovaném hospodářství mohou stínové aktivity suplovat činnost oficiálního, která je v tomto případě nedostatečná. Bývá východiskem pro veřejnost, jež má pouze omezené možnosti výběru v uspokojování svých potřeb. Také víme, že nejvíce zdrcující ukazatele, co se rozsahu stínové sféry týká, se projevují jednoznačně v centrálně plánovaných ekonomikách. Jejich důsledkem pak bývá extrémně pokřivená forma trhu. Zmínili jsme také veliký problém regulací a monopolních rent, které se objevují v centrálně plánovaných ekonomikách, a v těchto bychom měli vidět největší a nejvýznamnějších problém příčin vzniku stínových aktivit. A to v momentě přeměny na tržní hospodářství, kdy právě tyto podniky o výše zmíněné finanční injekce přicházejí. V praktické části jsme si na případu Číny a bývalé ČSSR ukázali, s jakými různými příčinami může problém korupce souviset. Že tak závažný problém může mít stejnou podobu i následky v tak různých podmínkách, jakými byli ČSSR a Čína. Jak v jednom případě může být důsledkem příliš přísného režimu a na straně druhé důsledkem pravého opaku – uvolněného nového režimu, který má veškeré vlastnosti již výše popsaných transitivních a následně tržních režimů.
35/37
Na závěr bych chtěla říci, že i přes poměrně rozsáhlé pozadí literatury pojednávající o této problematice nelze tuto ani jinou práci brát závazně na dlouhé období. Opět se přikláním k názoru, že mimotržní stínové aktivity se rozvíjí a přizpůsobují tak rychle, jak rychle se mění a rozvíjí ekonomické prostředí kolem nich.
36/37
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1) Bertrandt J., Shadow Pricing in Distorted Economies, The American Economic Review, Vol. 69, 5. (Dec., 1979), pp. 902-914, www.JSTOR.cz 2) Brom K.,Orenstein M., The Privatised Sector in the Czech Republic: Government and Bank Control in Transitional Economy, Europe-Asia Studies, Vol. 46, No.6. (1994), pp. 893-928, www.JSTOR.cz 3) Bruno Dallago, The Irregular Economy, ISBN 1-85521-013-4, 1990, Billing and Sons Lt, Worcester 4) Edwards B. D., Doing business in the Union of Soviet Socialist Republics, Eastern Europe and the Soviet Union, 1989, Price Waterhous 5) Fassmann M., Stínová ekonomika II, Stínová ekonomika v České republice, ISBN 80 86729 04 4, 2003, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 6) Fassmann M., Stínová ekonomika III*: Práce na černo a boj proti stínové ekonomice, Martin Fassmann, ISBN 80 86729 27 3, 2006, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 7) Kemme D. M. and Claire E. G., The End of Central Planning? Socialist Economies in Transition: The Cases of Czechoslovakia, Hungary, China and the Sovien Union, 1990, Institute for East-West Security Studies 8) Kroutilíková Renáta, DP Význam stínové ekonomiky v současné hospodářské ekonomice, 2007 Kysilka Pavel, Ing., Stínové řídící systémy a reforma, ISBN 80-7006-027 1, 1989, Ekonomický ústav ČSAV 9) Sakellariou D. M., A Simple Method for Finding Shadow Prices Using Leontief Matrice: The Review of Economics and Statistics, Vol. 63, No. 2. (May, 1981), pp. 309-310, www.JSTOR.cz 10) Schneider Friedrich and Enste D. H., The Shadow Economy: An International Survey, ISBN 0-521-81408, 2002, United Kingdom at the University Press, Cambridge 11) White Gordon, Corruption and the Transition from Socialism in China: The Corruption of Politics and the Politics of Corruption, Journal of Law and Society, Vol. 23, No. 1, (Mar., 1996), pp. 149-169, www.JSTOR.cz
37/37
