Y
fi'
ii
-^ír-
\> f. >r ^^ j?.
'>í
tf-fcV
:Cí:
^m"
w«^
.fl»;'
»i
k I
^' (K
M
Y
4)
J.
ARBES
UKIŽOVANÁ ROMANETTO
f6.
Tiskem
eské
grafické spolenosti »Unie
;
!
UKIŽOVANÁ Ó
Nejsem z tch, již krokem tesoucím v zádumivé chrámy k modlitb ni z tch, již putujíce ku Kalvárii skroušené líbají tvé nohy krvavé. Kriste!
plíží se
Nevím,
Kriste, v svaté slovo tvé;
pišel jsem pozd v pestárlý
Duch
as
minulých,
ten
svt
.
.
.
po troskách lásky bloud,
u vnou noc srazí tvé zvrhlé andly Golgoty heby, Kriste, sotva udrží t.
Pod božským tlem tvým je pda podryta. Tvá sláva, Kriste, hyne! Božské tlo tvé na ebenových kížích v prach se rozpadá
Z
....
Alfreda de Musset.
(Psáno 1875—1876; poprvé tištno 1876, podruhé 1879, potetí 1896.)
píteli
JUD^"-
BEDICHU PACÁKOVI V KUTNÉ
HOE
Píbh,
kterýmž
zahajuju
msíce íjna roku
V
tu
dobu
stal
své
vypravování,
prvních
v
se
iidál
dnech
1856.
jsem
žákem
se
školy
vyšší reálné
nmecké
v Praze
modrookým
a o pijímací zkoušce seznámil jsem se náhodou se sliným,
suchoukým studentíkem, který, vystudovav v Klatovech nižší gymnasium,, pibyl teprve ped krátkým asem do Prahy, by se zde vnoval studiu vd a
reálných.
Jako
dnech
stali
V
mladík vbec
u
jsme se
strunosti
dosavadních svých
mínkám
bývá,
pátely
již
seznámili jsme
takm si
více
žijíce
a minulosti, nestarali jsme se
Dovdl
jsem se o novém píteli svém,
býval dstojníkem u dlostelectva
uilišt vojenské, radji trpl
ale
nouzi,
že,
;
dále, že
že je sirotek a otec jeho že
mohl
sice vstoupiti
nemaje nikdy píchylnosti
jen aby
se
nkolika
vzájemn nehrub zajímavý prbh nadjím a budoucnosti nežli vzpovaln o podrobnosti.
povdli jsme
osud
a,
se rychle a v
nerozlunými.
mohl vnovati
na nkteré
ku stavu vojenskému^
studiu,
k
nmuž ml
ná-
klonnost.
Jako z pravidla
ejnou chu do
na poátku
studií.
Zahájení
školního roku,
mli jsme oba neoby-
pednášek nemohli jsme
se
tém
ani
dokati.
S nejvtší dychtivostí oekávali Dychtivost
ženství.
ml pedmt ARBKS
:
naše
ten vykládati,
UK lilZOVANA.
jsme však první pednášku o nábo-
nebo muže, jenž nám pedcházela povst zvláštní, pímo romantická
byla
úpln oprávnna
;
10
Z
Za svého mládí býval pasákem. nkolika dobrodinc jedním
pasáka
rovnž
škole a na gymnasiu jindichohradeckém, pak
mitým posluchaem
a
filosofie
žák
na hlavní
pilným a svdo-
tak
na pražské universit a ješt
filosofie
rozkošem svta úpln odcizeným a studiu
obyejnou
pozdji pispním
se
stal
nejsvdomitjších
z nejpilnjších,
pozdji tichým,
pírodovdy
s ne-
oddaným alumnem semináe litomického.
horlivostí
Byv vysvcen na knze,
ceremonáem litomického biskupa
se
stal
Hurdálka, pozdji exhortistou na pražské polytechnice, roku 1834 uitelem náboženství
a
zárove
v Mikulandské ulici a zaslechl
jméno jeho
byl
muž
již
asi
dovdl
šedesátiletý
v první
nmecké
na
škole
reálné
1856, když jsem jako nastávající jeho žák poprvé
r.
bývalý žák
Jakožto
sit pražské
a
editelem
provisorním
se
a
asi
aspo nco o
knze
nejpopulárnjšího
polovici
tohoto
editel páter Schneider u starších
jeho povaze a minulosti,
editelem ústavu toho.
rok definitivním
století,
Pražan
a
profesora na univer-
Bernarda
pokládán
Bolzana,
vrného stoupence
za nadaného a
nauky Bolzanovy.
lovk
Bolzano jako
jakéhož zakoušel pro nauka, že
možno
hodného
vlivu na
své
filosofii
a uitel, jeho osudy, zvlášt pak pronásledování,
pední
svobodomyslné zásady, a v usmíiti
znanou ást
s vírou,
nezstaly
ad
asem svým
obyvatelstva pražského,
jeho
bez roz-
hlavn na mládež
akademickou.
Ješt v dob pozdjší, když už Prahu a studující mládež její zamstnávaly zcela jiné myšlénky, když už dávno nabyto pesvdení, že šlechetná snaha Bolzanova mohla nalézti pdy jen v dob pechodní, vzpomínáno muže toho po zásluze v širších kruzích se zvláštní úctou. i
Jako Bolzano
asto od
pedmtu
odchyloval se
i
páter Schneider ve svých
a vysvtloval záhadné nebo nepochopitelné
pednáškách pípady zp-
sobem pirozeným. v
Z té píiny bývaly nejen pednášky jeho, nýbrž chrám salvatorském, akoli v tchto posledních nikdy
jako ve škole,
velmi
zajímavý
a
exhorty
také
veejné exhorty
i
nešel
od obecenstva
tak
daleko
etn
na-
vštvovány. Morálka, kterou hlásával, výstední, ale
nebyla
sice
v
ohledu
pes všechen svj nádech náboženský
filosofickém
nikdy
pece
svo-
nepožíval.
Po-
v podstat
bodomyslná.
U
studujících páter Schneider píliš
žádal
chvalné
povésti
bezpíkladn písného examinátora, doslovné odíkávání svých tených pednášek.
kládání za pedanta a
jenž o zkouškách
11
mnohostranná uenost
Avšak
nm
Kolovalaf o
nebrána nikýnr
jeho
povst, že kdysi jako
své posluchae, aby každý z nich napsal na
hadnjší otázku, on pak že beze
vší
na
exhortista lístek
pochybnost.
v
polytechnice
njakou,
pípravy otázky
ty
by
jednu
vyzval
sebe
zá-
po druhé
struné, dmyslné, pekvaodpovdi Schneidrovy budily prý pravý úžas Konen jsem muže toho spatil. Za krásného íjnového odpldne pišel k první pednášce. Když se dvée otevely, spatil jsem malého, ponkud zavalitého a ramenatého mužíka v erném knžském rouchu.
zodpoví. Posluchai vyzvání tomu vyhovli, a pující
.
prsm
S hlavou k mezi
prostorem
obma
pódium, obrátil k Byla
malá
sivá
to
poslucham
a nevysoké
v níž se zraila
mraná
kaštanový
byl
vlas
kathede
ke
ale
zárove
ode dveí na
vystoupiv
tah
drsných
a
Velký nos,
ohyzdná.
skoro
elo dodávaly úpln bezvousé, zarudlé tvái
písnost zeloty,
ráz nevlídný,
asem
ku
pedu.
Kolem
té,
Tmavý
ba odporný.
úzkých,
po-
cosi jako trpká beznadjnost.
Drsné tahy chladné, odpuzující tváe byly tím zdály se
a
svou tvá.
na skráních sísnut
uvadlých rt pohrávalo
.
nachýlenou ubíral se rychlým krokem
oddleními škamen
tvá písných,
oka
.
nasvdovati, že muž ten
sice
ponkud
oživeny,
vdní
pes všechno
své
v život snad nikdy nebyl šasten.
Poal pednášeti bez úvodu. Hlas jeho byl drsný, nesympatický.
asem
zdálo,
se
jako
by
mluvícímu nkterý
nkolik okamžik službu, nebo obas
náhle
se
orgán
rozkiknul
na hned zase
vypovídal a
mluvil skoro šeptmo.
Dlouho
nemohl
jsem
podivnému hlasu tomu uvyknouti. Teprve,
když jsem nabyl pesvdení, že
hned zase pronikavý
hlas jeho v
jest
mé
pednášející pihluchlý, budil
Páter Schneider pednášel v naší
o život Ježíšov.
dutý
tíd
dle vlastní své
uebné
První pednáška jeho nebyla však ani zajímavá, aniž
sob
knihy
-
vynikla
nad tuctové výkony toho druhu. Toliko k závrku pronesl nevlídný rychle po
a
duši soucit.
ním páter
nkolik vt, které logikou a hloubkou svou pekvapily.
Možná, že posluchae své díve studoval, nežli se odvážil vyboiti pedepsané dráhy, nebo ani nejblíže píští ti nebo tyi pednášky nelišily se niím od první, tak že jsem se již poínal domnívati, že povsti o muži tom kolující jsou úpln bez podstaty. z
12
První pednášky vnovány byly strunému vylíení tléjin, pomr zempisných a národopisných, spoleenského a státního zízení Palestiny za dob Kristových, Ve tvrté nebo páté pednášce poal páter Schneider líiti mravy, zvyky a soukromý život souasník Kristových. že souasníci
Pipomenutí,
njších Turk, že stíhali jakých
my
Kristus neinil ve
bylo tak
Kristovi
krm
cizí a
zpsob
na
íurbany
nosili
ny-
vlasy krátce, že o hostinách nezasedali za stoly,
používáme, nýbrž že na zemi pólo
všechna
opírajíce
si
pojídali
všem tom žádné výjimky,
o
ležíce a
konen
holou rukou, a
—
vše to
vzácné, že jsem na dojem, jejž na
z
mne
ruku
levou
se
konkluse, že Ježíš úst
duchovního
uinily prosté, ale
závažné tyto poznámky, nikdy nezapomnl.
Obraz Kristv, jenž
dosud
se byl až
ped duševním zrakem mým
vznášel jaksi ideáln, nabyl náhle tvánosti realistické.
kadeavého
Kristus bez dlouhého, hebkého, s
vlasu, Kristus v turbanu a
vlasem krátce pistiženým, Kristus nesedící za stolem, jak
známou
na nesíslných obrazích, pedstavujících žijící
jak
—
po zpsobu svých souasník
Mladistvá obrazotvornost doplnila staré tradice
Ped
Veei mne
vypodobnn
pán*,
nkolika
z
si
rt bez
mým
ponkud
stál
Ježíš
hlava
šišatá
s
Kristus
jako
kostnatý
hluboko zapadlé bled
pamti mé nikdy
již
r.iodré
—
oi
se nevytratil
tutéž dobu, co stala se tato
podstatná
zmna
v
tof obraz,
.
duši
.
muž
pizrzlým, krátce pistiženým
vlasem, nevysoké elo, velký zahnutý nos, jemná, pihovitá plef a
V nemén
na
ohledu
obraz nový.
duševním zrakem
vysoké postavy. Velká,
z
Krístus
býti náhle Kristem,
bohem.
líí legenda, bytostí nadlidskou,
jej
»
pestal pro
jest
k
tomu
jenž mi tanul na mysli a
.
zmna
v
pítele
mého, jenž sedával
mé
duši,
dla
všeho
se dle
ve
škole
vedle mne.
Byl to mladík
asi
osmnáctiletý,
temperamentu neobyejn živého. Le
o pednáškách Schneidrových sedával
upen
byl
nepohnut
jako
socha.
neodvratn na pednášejícího a v tvái jeho nikdy
Zrak ani
jeho
sval
se
nezachvl.
Tak naslouchal Zatím,
i
tentokráte
co pednáška
tém
po celou hodinu.
trvala, snesla se
nad
Prahou pozdní podzimní
bouka. Obloha zatáhla se mraky a v sále rozhostilo se znenáhla šero a dusno. Z dáli bylo slyšeti obas z hluboká rachot hromu, ale blýskání bylo ješt slabé.
:
13
samo sebou rozumí, nedbal
Páter Schneider, jak se
nýbrž pednášel
poal
s
nezmnným
klidem
bouky,
blížící se
dále.
Avšak až dosud nejpozornjší jeho poslucha, podle mne sedící býti poprvé nepozorným, jev neobyejný jakýs nepokoj. Zrak jeho tkal plaše
brzo v nkterém kout
místa na místo. Brzo utkvl na pednášejícím,
s
ped nepokojného pítele na škamnu a hned mžik bezmyšlenkovit v neuritém prázdnu.
asem
se
ím
mi zdálo, jakoby
více
byl
se
obas
.
.
utkvl
zachvl.
v
na nkolik
oka-
Skoro
tvá
celá
.
vtší nepokoj
tím
blížila,
zatínaly se
zase
pítel
píšern bledá
boue
se
Ruce jeho
píteli.
pímo
brzo zabloudil k oknu nebo se smekl
sálu,
jeho byla potem navlhlá a
|)ítel,
psti,
ale
pozoroval
hned
na
jsem
na
pohrávaly
to
po škamn, jakoby zkoušely klávesy klavíru. Nkdy pohlédl také na mne, avšak v pohledu jeho zrailo se divoké zdšení.
kosmo
prsty
Zmocnila se mne úzkost. Tušil jsem, že dje se v duši pítelov symptomy duševní choroby množily se tak
Nápadné nemohl jsem se
neobyejného.
cosi
že
rychle,
—
ubrániti myšlénce, že stihlo pítele neštstí nejstrašnjší, že snad
A
již
jsem chtl vystoupiti ze škamny
klidn pednášejícího
zcela
le
;
šílí
na to
upozorniti
a
.
.
.
editele,
neobyejný pípad provedení
zvláštní,
úmyslu mého zamezil. Pednášející byl
práv
totiž
v
tom
okamžiku
odložil
uební knihu
poslucham
a sejmuv brejle, chtl patrn pronésti nkolik slov k
ex
ab-
rupto jako výklad. Jsa
ped
tím zaujat
nášky a nevím
také,
nápadným chováním
em
o
se pítele, nedbal jsem
páter Schneider mluvil.
Toliko
na
ped-
následující
výklad katechetv pamatuju se skoro doslova.
Pra/il takto
»Hrob uloženo.
vcí záhadnou; hrob pohlcuje
je
Proto
jest
pošetilým
jednáním,
a nií vše,
když
nm
co v
oblékáme mrtvoly
bylo
svých
drahých ve skvostná, nádherná roucha a v drahocenných rakvích ukládáme je
do hrobu. Prodlením
jsme
byli s
mohly
mrtvolou
žijícím
let
uložili
mnohou
znií pírodní v hrob a
síly
vše,
i
mrtvolu
mimo hrob
kteréž,
i
jinak
vci,
jež
použity,
službu prokázati.
Kdybych cítil, že blíží se poslední okamžiky mého života, vložil bych do své závti snažnou prosbu, bych byl pohben zpsobem co možná nejjednodušším za peníze, jež
v
rakvi prostiké a laciné a v
mohly
býti
ureny na
poheb
vci potebné a užitené, zejména rozliné
šatu
nejnutnjším, ale aby
nádherný, nástroje
zakoupeny
devné,
a
byly
rozdány
:
14
zpsobem
mezi poctivé, pracovité, chudé dlníky. Tím
dlek ani emeslníci, kteí se živí shotovováním rakví, potebným byl by tím prokázán skutek milosrdný. .<
by o vý-
nepišli
nuzným a
a lidem
.
Možná, že by
nkolik okamžik
intensivní a
pokraoval, ale
byl pednášející ve výkladu trvající
zablesknutí a hned na
zahmní perušilo jeho výklad. Souasn vztyil se pítel mj ve škamn a vydral se mu z prsou. V síni, v níž bylo až dosud panovalo ticho ejný šum
divoký,
to
nenadálé následující
zoufalý
výkik
nastal
neoby-
hrobové,
a ruch.
udiven
Žáci vstávali a
dívali
mého
na
se
jenž
pítele,
opíraje
se
rukama o škamnu za sebou, stál chvíli nepohnut s dsn vypoulenými oima. V zsinalé tvái jeho bylo pozorovati keovité škubání sval.
obma
opt
Náhle
smrem
hned zase vyskoil a vztáhnuv ob ruce své pednášce ustávšímu, rozechvným hlasem zaúpl
usedl, ale
k editeli, v
—
»Bože, bože
Na
zase ten pízrak!
by
to sklesnuv, jako
vysílen,
.
.
.«
nazpt do škamny, zamhouil oi a
tásl se na celém tle.
Vše
editel »
v nkolika okamžicích.
to stalo se
pospíšil k naší
škamn.
Odstrte škamny od sebe!«
Když díval se
nkteí
tak
velel.
spolužáci uinili, pistoupil k
mu zkoumav
ve tvá, pak
druhou zkoumal tepnu pravé ruky Pítel »
ml oi
Rychle vodu
položil
jednu
mému ruku
píteli.
Chvíli
jeho
elo a
na
jeho.
zamhoueny. !«
zvolal editel.
nkteí žáci vybhli ze sálu pro vodu, otevel pítel oi a udiven kolem sebe, jakoby náhle probuzen z trapného snu.
Zatím, co rozhlédl se
Zrakm
jeho objevil se obraz neobyejný.
Velká ást
poslucha stála na škamnách, ped ním na jednom kolen
místo, kde sedl, a se
mu upen do
keí
z prsou nejprudší
obklopovali
ale
výkik jeho
editeli a snaže se
nho
vstáti,
nech
!
byl
dutý,
jakoby vycházel
sevených.
Teprve v nkolika okamžicích pochopil, co se kolem
m,
davu
v
tváe.
Pítel vzkikl poznovu,
»Nech
jiní
kleel škaredý páter dívaje
zpamatoval
dlo. Vztáhnul
zaúpl bolestn, ale Odstup ode mne
—
se
pítel
tak
dalece,
ob ruce odmítav tém nesrozumiteln:
však
—
dsná
píšero!*
že
proti
«
:
15
Nevím, kdo editel, jenž byl
smyslu
spolužák
jej
bezpochyby
slova
zaslechl
ta
ale
;
postehl, akoh', jak se zdálo,
je
nepochopoval.
jejich
V
obklopujících
z
píteli nejblíže,
aspo
tvái jeho
Vztyil
ani sval se nepohnul.
klidn a
zcela
se
rozhlédnuv se tázav kolem optal se:
»Kdo »
z vás
vím
»Já
Dobe!
;
«
kde bydlí?.
ví,
vece editel.
Aby
.
Bude-li
Zatím
bude-li teba, zaopatte povoz.
Po tchto
.
odvedl
jej
bydlímf nedaleko,* ozval jsem
odvete
možno, jej
slovech vstal však pítel
dom.*
se.
necht sám a
dom
jej
pšky;
odpoinout!*
chvíli
vrávoraje,
chtl
vystoupit
byla
k
ze škamny.
Vzav
pod
jej
jsem
vyvedl
pažím,
dosti jist, tak že
mohl
jsem
jej
erstvjší vzduch na
dále
bez
mé
námi pospíchajícího
chodb
podpory.
zaslechl jsem za
chodby,
mu chvly
;
prsm
pece kráel
ale
bez velkého namáhání mohl vyvésti na chodbu.
Ponkud jíti
Hlava jeho
jej.
naklonna, prsa prudce se dmula a nohy se
Sotva
osvžil pítele
jsme
tak
na
došli
dalece,
konec
že
dlouhé
sebou rychlé kroky a obrati v se spatil jsem za
editele.
volným krokem
Zastavil jsem se, kdežto pítel
se
po scho-
bu
ješt dnes
ubíral
dech dol.
»Neopomiite mi podati zprávu o stavu nemocného
aspo
neb byl
zítra !«
pravil ke
mn
dospl až ke schodm.
díval se za sestupujícím
>Te
kvapn, se
ale
zvláštním,
skoro
šeptmo
když
úastenstvím
pítelem.
aby se
se obrátil,
editel,
neobyejným
však pospšte za ním, aby nepišel k úrazu
naež
chvíli,
A
vrátil
Nkolika skoky sebhl jsem jej k domovu.
se
!«
dodal
po malé
nazpt do posluchárny. schodou a vzav pítele pod
pažím
vedl jsem
Pítel cestou ani na jedinou moji otázku
na vci nejrozmanitjší, a
podobn;
ale pítel
cítí-li
njakou
bolest, nepobolívá-li
znovu
Tázal jsem se
ho snad
hlava
vždy jen záporn hlavou zavrtl.
Teprve když jsme pibyli k jeho bytu, byl
neodpovdl.
pravil sám, aniž
bych
se
ho
tázal
Nechome, prosím t, ješt nahoru! Jsem dosud rozilen a nerad nkoho polekal. Myslím, že rozilení mé pejde; není to poprvé... »
bych
»Že
to
není poprvé?* opáil jsem
»A bojím dnes už
ne.
se,
Prosím
Vyhovl jsem
že také ne naposled.
t snažn
!
jeho pání.
«
zvdav. Ale nemluvme o tom
odvtil pítel.
víc!
Aspo
16
dv
hodiny procházeli jsme se ješt po Praze, rozmlouvajíce by snad nebyly pranikoho jiného zajímaly krom nás dvou.
Asi po
o vcech,
jež
Za nedlouho
se
mi zdálo, že duševní
Odpovdi otázky jeho aspo píiny o tom pochybovati. Doprovodiv abych
mu
jej
—
tento ležel
pesný,
nicmén
Bez odkladu
že jest
práv
pospíšil jsem s
mi pak
otázek, jež
lovka
jímá jako osud sice, ale
Uvedl
kladl,
ním
m do
touto
u pítele
ne-
pízraky.
jakési
se,
ale
;
ale
že je
stav
jeho
a úplné pozdravení.
zprávou
k
m mlky, zdánliv
pesvdení, neobyejn známého
nabyl jsem
bu
v bytu.
mnoho,
a
dsivé
povolán, vyslovil
nadje v brzké
v pedsíni jeho bytu. Vyslechl
Schneidrovi,
ho
ped pednáškou
duši jeho neustále
nmu
Léka, jenž byl k sice povážlivý,
že
jsem
v deliriu ... Byl rozpálen, mluvil asto
muily
opt normální. neml jsem
jest
jsem k editeli
pospíšil
z rána zastavil jsem se
souvisle. Jak se zdálo,
mého
pítelv
tak
podal uspokojující zprávu; ale nestihl
Druhého dne
jej
dom,
posléze
stav
byly logicky
i
jsem
Zastal
editeli.
lhostejn; ale z etných
že a
jej
osud pítelv za-
nebo nezná-
milého
zvláštním vynikajícího.
pes hodinu
své pracovny a
mne nehrub
trvalo pro
píjemné examinování. Musil jsem v strunosti vypravovati vše, co jsem
vdl
pítelov
o
minulosti, o jeho povaze, zvycích a náklonnostech.
Tém
odpov
každá dležitjší moje
podnt
zavdala
dalších podrobnjších otázek, jež mly vesms jen jediný neb aspoi pijíti na stopu záhadné chorob pítelov.
Vypovdl
jsem
sice
o píteli dosti zajímavého;
k
úel
celé :
jak
editel,
ale
ad
vysvtliti
se
zdálo, nebyl tím uspokojen.
Pozdji, když jsme takovýmto
zpsobem
pikroili k rozboru psycho-
logickému, asto se na chvíli zamyslil, nežli mi položil otázku »Je pítel váš
nábožný nebo snad bigotní?*
Pímá odpov
otázal se
další.
mimo
jiné.
na tuto otázku editele a zárovei katechety byla pro
žáka dosti choulostivá, ale
pece jsem odpovdl pravdiv,
že je pítel spíše
opak toho.
»i byl snad
na blízku,
snad byl díve
nkdo
nkdy nábožným
z jeho píbuzenstva
neobyejn nábožným?
nebo
?«
tázal
z osob,
ítal snad
se editel jež
nkdy
mu
Nebo
dále.
byly
z
mládí
se zvláštní zálibou le-
gendy svatých a svtic, knihy o zázracích nebo bibli ?« Pokud jsem pítele znal, musil jsem na vše odpovdíti záporn. »Miluje snad tení román nebo knih dobrodružných, fantastických?* pokraoval examinátor dále. »i snad má zálibu v tení filosofickém ?í<
17
román,
»NemiIuje ani
hlavn téhož
knih
ani
filosofických,
nho
mohla-h" míti na
njaká kniha vhv, mohou to »Duch pírody*, jejž od nkolika
spis
odvtil jsem.
<
>AIe
spisv Oerstedovy,
býti
rok
se
zvláštní
zá-
libou studoval.*
editel na
chvíli se zamyslil;
vyptávání se na pole »
odboil
pak zavrtv hlavou,
svém
ve
jiné.
Netrpl pítel
njakou
nikdy
váš
nerv nebo
mozku,
chorobou
zraku ?«
Odpovdl nic
opt záporn, ponvadž mi o tom všem
jsem
nebylo
známo.
Tak a podobn
vyptával
editel
se
dále,
m
až
posléze
vida,
není
že
možno tímto zpsobem dojíti cíle, propustil s žádostí, abych mu piprbhu nášel každodenn zprávy o pítelovy choroby. Uinil jsem
tak se vší
svdomitostí; ale jen jednou, když jsem
referoval o pízracích, jež pítele
v
totiž
jsem
spozoroval
pronásledují,
deliriu
v tvái editelov mírné uspokojení.
Pokud
z nesouvislých
eí
nemocného
pítele bylo lze souditi, zdálo
bu
mu, že nalézá se v jakési pošmurné budov, v njakém kláštee nebo chrám. Mluvilf o kížových chodbách, o krucifixech a obrazích svatých pak zas o jakési píšerné oblud, mnící každým okamžikem se
—
svou tvá. Jindy se
poal
modliti,
vzduchu, jako by
Tof
vše,
nikdy
ale
nýbrž vždy
nedomodlil,
se
pak vztyiti
v polovici a snaže se
asi
ustal
prudce rukama
šermoval
se
ve
nkoho odhánl.
co bylo
možno
z nesouvislých, trhaných
Asi ve trnácti dnech pozdravil se pítel vycházeti a za nkolik dní také
tak
eí
jeho vyrozumti.
mohl opt
že
dalece,
pednášky navštvovati.
Pišel do školy, jako by se nebylo pranic pihodilo, a nejevil nižádného
pekvapení nebo pohnutí, když o
opt
Po pednášce
Souasn
díval se
Pítel »
jej
editel zavolal k
mu upen
odpovdl,
ale editel
Dovolte, abych se
zkoumav do
neobyejn vypouklá Pítel
sob
a optal
se,
jak
mu
se
vede.
vám
hned na
podíval do
k
to
rychle podotknul
oí
oknu, a
u okna
—
editel
:
na svtle.
díval
se
<
mu
delší
je
velká
oí.
»Vyf máte oko a
setkal se
do oí.
Pítel beze slova poodstoupil chvíli
pednášce o náboženství
nejbližší
editelem.
s
velmi
—
zajímavé,*
jste
pravil
posléze.
>
Pupila
krátkozraký?*
pisvdil.
AKBKS: UKIŽOVANÁ.
3
«
18
m po
^Navštivte
»Rád bych
editel.
Pítel
domovu pipomenul
k
ba že se ho skoro
ke
mn,
že se ostýchá
jíti
muž
»Nikoliv; ale
ten
a mojí chorobou zdá se nasvdovati, že se
Myslím, že se pece jen mýlíš,*
se.
takm
iní na mne dojem
mi, že jsme se byli už jednou v život setkali. Jeho
mého
že editel pítele
nevdl »
a že teprve
Zdá
píšerný.
se
mnou
úastenství se
nemýlím,* jsem
odvtil
na doklad tvrzení
a
svého uvedl jsem nkolik vyjádení editelových, z kterýchž bylo diti,
k editeli,
bojí.
»Snad se nebojíš jeho ohyzdnosti?* rozesmál jsem
»
byt,« vece zase
pohovoil,-
a vzdálil se.
slíbil
Na cest
nem
vámi o
s
mém
pednášce na veer v
píští
lze
sou-
neznal a nezná, že o minulosti jeho pranieho
záhadným pípadem o pednášce
byl na
nj upozornn,
nemohu odpírat, ponvadž nemohu podati dkaz,* pravil nech již tomu jakkoli, tolik je jisto, že škaredá tvá, drsný vbec veškeré chování podivného muže toho budí v mé duši vzpoProzatím
>Ale
pítel,
hlas a
mínky, souvisící úzce
s
mojí chorobou.*
»Tedy skuten myslíš, jsem churav,« dí
>>Byl
churav?* ptám se soucitn,
že's
»Byl
pítel.
pozdji ochuravím poznovu. Ale choroba
píinou
nikoli
toho, co se se
náhle tak intensivn »
nebo
mnou
jsem
má
dalo o
možná,
a
že
díve nebo
byla a bude jen následkem,
známé
ti
pednášce,
když se
zablesklo.*
Nechápu, co tím
myslíš,«
dím suše a ponkud
bezmyšlenkovit,
slova pítelova byla tak jasná, že nepipouštla než jediného výkladu. »
Pochopíš, až
ti
nkdy
v souvislosti
budu vypravovat jen jediný mi, že veer po nej-
výjev z mladistvých dob,« pravil pítel; »ale pislib blíže píští
pednášce o náboženství doprovodíš
mne pokáš,
na
Slíbil
té již
žitosti
jsem,
že s ochotou
tak
uiním, a od
Nkolik hodin po
pokám,
že
k bytu editelovu a že
té
doby jsme o
zále-
nemluvili. nejblíže píští odpolední
doprovodil jsem pítele po jeho pání až jej,
m
až se vrátím.
k
pednášce o náboženství
bytu
editelovu
a
ubezpeil
až se vrátí.
pate pední ásti školní budovy Nkolik oken bytu šlo na ulici, nkolik do dvora. K bytu picházelo se po nkolika nehrub pohodlných schodech z prjezdu. Páter Schneider bydlil v prvním
v
ulici
Mikulandské.
Na stavil
cest k editeli pítel
a vytáhnuv z kapsy
tém
ani nepromluvil.
nkolik oblázk
pravil:
V
prjezde
se
za-
Netrplivost
má
rostla
.
.
.
(Str.
19.)
19
»Zsta
ml
na
ulici
Kdyby
!
se
mi
stalo
potebí tvé pomoci, mrštím jedním
nco
lidského,
nebo nkolika
t.
kdybych
j.
kamen
tchto
z
do okna.o Budiž bez
»
dím na
starosti !«
to.
»
Vždy
snad se nejedná
.
.«
.
Nedomluvil jsem. Pítel rychlým krokem pospíšil po schodech. Slyšel jsem ješt trhnutí zvoncem, pak vrznutí dveí a nkolik nesrozumitelných slov, naež dvée zavrzly poznovu.
Vyšed
prjezdu na
z
ulici
pecházel jsem
volným krokem po pro-
tjším chodníku. Byl pozdní, nepíjemný, skoro boulivý
Nkdy
veer
listopadový.
a každý chvátal. Válf ulicí mrazivý
Obloha byla temná
severovýchodní.
vítr
vloky snhu.
nkdo
zídka kdy
Ulicí prošel jen
vzduchem poleíovaly drobné úpnliv zaskuel, jindy zase zalehl vší silou do
vítr
a
etzy
oken, že po nkolik vtein inela, jakoby
chestil.
Prese všechnu nepohodu ekal jsem trpliv skoro hodinu.
Ve dvou oknech editelova bytu bylo svtlo
co jsem
ale to bylo vše,
;
pozoroval.
Svtlo se nikterak nemnilo a
;
soudil jsem tudíž, že pítel zcela
editelem rozmlouvá, jako jsem to iníval
s
tiše
já,
když jsem
klidn
o píteli
nosil editeli raporty.
Avšak práv posléze
stal
jednotvárnost nemálo pispívala k tomu, že jsem se
tato
ponkud
netrplivým. Mrazilo mne.
abych se zahál.
leji,
Nic však na
Poal jsem pecházeti
jezdu.
plat
!
Poal jsem pecházeti
Mrazivý
vítr
m
vehnal
opt
v prjezde. Ale minula skoro
rych-
do prhodina, a
pítel se nevracel.
má
Netrplivost kolikráte
po
rostla.
I
vyšel jsem
poznovu na
pešel
a
ulici
chodníku dívaje se do osvtlených oken
protjším
n-
edite-
lova bytu.
Tentokráte jsem pozoroval, že míhají se tam
jsem
i
nco
vyrozumti,
dva
stíny,
ba zaslechl
hlas editelv.
Mluvil cosi živ, ba vášniv. Napjal jsem sluch, nebylo-li by
na
inklo sklo
to
Stelhbit Ale
ale v
již
.
.
.
obrátil
mezi vraty
jako postelená la.
Pítel byl
kamenem
mrštil
do okna
.
.
.
jsem se a pospíšil do prjezdu, bych vybhl nahoru.
slyšel
skoky pes schody a
možno
témž okamžiku zaslechl jsem divoký výkik a hned
jsem v prvním pate bouchnutí dvemi, pak pádné
nežli
jsem k tmto dobhl, pádil
již
pítel podle
mne
20
Vybhl jsem
za
ním na
volal za ním.
ulici,
Nic naplat! Pítel
utíkal.
Chvátal jsem za ním, ale nedohonil jsem ho. 1'ospíšil
jsem do jeho bytu, ale ani tam jsem ho nezastal
jsem
Vrátil
domíi
se
s
nevýslovn trapné neobyejného, co musí
pocitem
nco
jsem, že pihodilo se píteli
.
.
.
nutné
míti
nebezpené následky. kové po celou noc nemohl jsem usnouti a marn jsem máhal, bych záhadné pípady ty aspo ponkud vysvtlil. snad
též a
asn
z rána
povdno,
do bytu
jsem
pospíšil
opt
rozpáleného a
Bylo mi
jeho
žádného
pibhl
že
.
potísnna
dom ei
.
—
vbec
jsem
Zastal
ped temi plnoci
teprve po a
že
si
se
na-
jej
na
týdny.
celý
skehlý a
poínal jako
šílený.
nm
poranní neshledáno na v noci pivolaný léka se vyslovil, že jest nebezpeí Ješt
byla .
pítelova.
v deliriu, ale prudším, než
promrzlý, že blábolil nesrozumitelné
Tvá
ta-
i
Tém
loži
Tušil
nejistoty.
ale
krví,
tentokráte daleko vtší než minule, a pochyboval o uzdravení.
Nkolik dní v
vznášel se pítel mezi životem a smrtí.
deliriu vedl, byly v
tentokráte bylo také s
mužskou tváí
V
—
asto
slyšeti
strašná
slova:
muka
Posléze
a andlská bytost
pece
lžko jeho
takm
ale
hání
ped té
Léka
Zmatené ei, jež
blábolil
poprvé.
Ale
—
rodika
boží
krev
...»
nemocného, nemohly
mi
neopustily. síla.
radil
Pítel vyvázl z nebez-
hlavn
klid
a vystn-
jakýmkoli rozilením.
píiny dopraven
pítel na venek ku vzdáleným
na Šumavu a k rad lékaov vzdal
Od
ani
zvítzila bujná ješt životní
pozdravoval se velmi pomalu.
peí,
píští
»
jež
Kristus a
jaké souvislosti byla slova ta s životem
udati ani osoby, které
Z
onm,
podstat podobné
se zatím
svým píbuzným
na rok dalších
studií.
doby jsem ho nespatil Zvláštní náhodou poal také páter Schneider churavti. Do pednášky pišel s obvázanou rukou. té
.
.
.
nejblíže
Za nedlouho nedostavil se do pednášky; pozdji musil se dáti apo nkolika msících pomýšleno již na povolání substituta.
stji zastupovat a
Následujícího roku školního Schneider r.
1858 krátce
ped
již
nepednášel a dne
17.
bezna
plnocí, po dlouhé, trapné chorob zemel.
Vidl jsem mrtvolu jeho vystavenou v smuten zasteném salon bytu zesnulého. Ležela v erném rouchu knžském v skvostné veném katafalku. Kolem hoelo množství voskových Dlouho díval jsem se na mrtvolu.
rakvi na svící.
pkn
upra-
21
Škaredá,
mén
byla
druhdy
apathická,
odporná a bledá
mrazivou resignaci
temn
vždy kararský
jak
síla,
kteráž je byla
druhdy
tak
asto pi ešení velkých
mran vraštila, již nepsobila; nezbyl poátek a prbh koneného rozkladu
svta
vázející
.
mla
Mrtvola
Na
krucifix.
jevící
smrti, bylo hladké a klidné.
Tajeinná životní
záhad
tvá Schneidrova
zarudlá
mramor. Nevysoké elo,
ruce položeny
.
než mrazivý
pro-
klid,
.
kížem na prsou
erný
a v rukou malý
pravé ruce a sice mezi palcem a ukazovákem spozoroval jsem
hlubokou, ovšem
zacelenou jizvu, táhnoucí se hloubji do dlan.
již
umístn uprosted salonu. proti stn, na níž visela
Katafaik s rakví byl
Mrtvola ležela
elem
velká
podoba Kristova
na ebenovém kíži.
ezbáská
Byla to výtená práce
ponkud
zasmušilá,
a tlo
mlo
z lipového
deva.
Tvá
Když jsem je pozoroval z blízka, shledal jsem, že je nožem nebo jiným ostrým nástrojem vyrýpnut, a pod tím
dev
tle nkolik tmavých skvrn, jaké zstavuje na
Poheb Schneidrv
Kristova byla
z dáli barvu mrtvoly.
bok
levý
jsem
spatil
bu na
uschlá krev.
nebyl prostý a jednoduchý,
jak
si
byl
zemelý
za živa vždy pál, nýbrž skvlý, ba skoro velkolepý.
Zdá se, že muž ten, jenž se byl v život piznával k zásadám tak rozumným, v posledním trapném a bolestném zápasu se smrtí na zásady své
úpln zapomnl
Od
.
.
.
smrti Schneidrovy minulo
nkolik rok.
Bývalí spolužáci moji byli se už rozprášili do všech
ást byla svá dosti
studia
znaná,
s
úspchem
rozmanitým
byli studií už
ve spolenosti rozliná, více
díve
mén
»osud'
V
vítr
Nkteí,
skoro všichni
zachoval
ješt život v nejistot, nevdouce, kdy a
nepíznivý
svta. Vtší a to
zaujímali
ást již
pevná postavení.
Jen nkteí, ku kterým se byl trávili
skonila.
zanechali, a
úhl
kam
je
ponkud asi
macešsky,
píznivý nebo
»osudu« zavane.
lét roku 1865 náležel jsem ješt mezi tyto problematické existence.
Neodolatelná náklonnost k studiu vcí abstraktních, dumavá mysl a zvláštní,
takoka nepochopitelný druh lehkomyslné sebedvry odvrátily
m od dráhy
praktické a vrhly na pole studií povšechných.
S horlivostí takoka zimninou oddal nejrozmanitjších vd.
jsem se
soukromému
studiu
22
tém
obor
theologii,
vdní
oboru lidského
dležitý
vdy
a
historii
Filosofii, filologii,
horliv jako mathematiku,
pírodní pstoval
ba
a
lékai^tví
i
nebo snažení,
jsem
rovnž
právnictví.
bych byl pokládal za
jejž
mén
pedmt
hlavních, a proto nepovrhl jsem ani studiem
tak
Nebylo nej-
bizarnjsích a zdánliv nejmalichernjších.
mi rovnž
Básnictví bylo
nemén
vzácná
než
ruky, musila býti
logika,
tena
tak
a obsah
její
jako
milé
slovem
každá
spiritualismus,
mnemonika
jsem dostal do
kterou
kniha,
zkoumán.
mé duši, ale pes to aspo nkteré speciální
Povstal z toho sice bezpíkladný chaos v nesnažil jsem se ani dost málo,
dium v
bych uvedl
vše stu-
jakýs takýs systém.
Takoka chorobná záliba v chaotickém tomto vlnní nejrozmanitjších myšlének, problém a hypothes pošinula zdravou myšlénku, že jest úpln nemožno všechny vdy obsáhnouti, do pozadí takm nedohledného. Chtl jsem se státi spolenosti co možná nejprospšnjším ale v mladistvé nezkušenosti zabloudil jsem v pedbžných pracích na scestí, s kterého jsem ;
se nikdy
nedostal.
již
Nedbal jsem nedostatku, jenž se zvaných zarním
»
moudrých rad* svých
snm
a
nemén
dosti
asto
pátel, slovem
žil
dostavil, nedbal
jsem tak
jsem jen sob, svým bi-
bizarním snahám.
Obývaje malou mansardu studentskou v jedné z nejtišších ulic malojsem se nuzn dvma nebo nanejvýš temi kondicemi. živil stranských, Skrovná
knihovna
má
brzku
v
mi nedostaovala. Celé dny
jsem ve veejných knihovnách, hlavn v knihovn
universitní,
a
trávil
pipome-
nutého práv roku 1865 rozhodnul jsem se posléze, že odprodám antikvái celou, nehrub vzácnou knihovniku svou, kterou jsem vi pístupným pokladm veejných knihoven pokládal za úpln zbytenou.
ten
Kdysi, myslím, že to bylo ku konci
msíce ervna, poal jsem
svou knihovniku brakovati. Knihy,
jež
rovnal jsem na hromádky, knihy pak, jež mi
bych se byl pece
s nimiž
Sotva jsem byl takto
Nkdo
jsem
pokládal
byly ješt
za
ponkud
sku-
zbytené, milý,
a
nerad rozlouil, rovnal jsem zase do pihrádek. asi
hodinu zamstnán, byl jsem vyrušen.
zaklepal na dvée, a nežli jsem seskoil se židle, na které jsem
práv u vtšího
regálu s knihami
stál,
vešel
do jizbiky mladý dstojník
kyrysnický.
Nkolik okamžik na mne zkoumav
krok
a
mlky
»Což
nkud
m
pohlížel, na to
popošel nkolik
podával mi ruku. již
nepoznáváš?* vece
váhal stisknouti
podanou mi
zvuným
pravici.
barytonem, když jsem po-
»A
tyto
hromady knih ?«
(Str. 23.)
«
«
23
Po
drov
hlasu poznal jsem pítele, jehož dobrodružství o
a pozdji v bylu editelov bylo mi tak asto
pednášce Schneina
tanulo
mysli,
že
nanejvýš zajímavou. po letech osobou nejen milou, nýbrž Seskoiv rychle s židle, pivítal jsem jej s nelíenou, upímnou
mi byl
i
i
na
srdeností a brzo
jsem
byl
to
kížovém ohni
pravém
v
nejrozli-
njších otázek. Poznal jsem z toho, že pítel
vzpomínal a že
jej
i
mne
na
mé aspo rovnž
osudy
dob
v
mne osudy
jako
Otázky jeho následovaly tak rychle za sebou, že jsem
jeho.
rozlouení
našeho
tak zajímají,
stail
sotva
odpovídati.
»A
hromady knih?«
tyto
po jizbice. >^i snad
Rád bych
»
Nikoli!
»
Antikvái prodat?
nabažil studií?*
Jak na
tob
nesvdí
studium píliš valn
ti
hluboko vpadlých
pleti,
m m asem m
do svých
oí
ponkud
slova ta
se piznati, že
symptomem choroby následkem
studií,
skliovala. ani
mne
zmna. Ze štíhlého, bledého mladíka muž vysoké postavy.
modré oi, ervené
líce,
Chování jeho bylo
výborn mu
,
.
«
a dutého hlasu, slovem
Bylt jsem
pekvapila.
Že by
jsem
hrub
mohlo
to
nebýti
ním tlesn
stala se s
byl se
jeniné,
elegantní, nenucené, slušela a
stal
e tém
nepepínám,
statný,
zdravím
'Mýlíš se,« pravil jsem po
chvíli.
»Jsemf
úpln
v studiích.* chceš tedy prodat knihy ?« táže se pítel.
Vysvtlil jsem
mu
to
nkolika
slovy.
lahodná. Uniforma
dodám-li, že
bez odporu mezi nejšvarnjší dstojníky, jež jsem byl
»Pro
už
ponkud sluncem osmáhlá; ale temn aristokratické rty a slabé chmýí nad hokueravý hndý vlas dodávaly jí rázu ne-
obyejn píjemného.
ustati
.
krásná jeho tvá byla
ejším rtem, zvlášt pak hebký,
mne
,se
nenapadlo.
Pohlédnuv na nj pozornji shledal jsem, že podstatná
kyrysnická
jsi
iníš
také upozornila na vzezení pítelovo.
Pítelova slova však
Mužn
——
studií tak zahloubán, že nedbal
patrné jakés nevolnosti, která
kypící
zvdav
?«
z celého tvého vzezení.
dob
se
ponkud udiven. í-Tedy »Ale dobe tak
opáil pítel
pokraoval po malé pestávce.
pozoruju,
Musím
rozhlížeje
jiné,
haraburdí prodal antikvái.
to !«
»Z eho tak soudíš »Z bledé, pou vadlé
v poslední
mimo
otázal se
sthuješ?*
se
vbec
náležel
pítel
spatil.
zdráv a
nenapadlo
«
24
Pitel se na nkolik
>Nepochopuju,«
okamžik odmlel. posléze. »Ale busi
pravil
Ui, jak
!
Možná, že zbaviv se spolenosti mrtvých knih, poneš
pjde
»Pochybuju,« dím rozhodné.
jsem,
ím
mínal
onch
»
jsi
Práv
jako pochybuju,
tak,
ím
mi mohou
spolen
mohl
se
býti,
»Nezapomnl peasto jsem vzpo-
.
.«
.
vojákem
státi
asto,
a
?«
tážu
»Vždyf
se.
snad
jsi
.«
Pravda, že jsem
nemusil;
mne
bída
ale
jsem, že zadávám svou volnost, svou krev, ba
octnuv se na rozcestí nevyvolí-li
si
mne
:
zemíti
bu
tomu dohnala.
k
snad
svj.
život
i
hlady hned anebo se dát
ob,
snad náhoda za
živit
Vdl Avšak
a vykati,
jsem poslednjší.
zvolil
»AIe tvá mírná povaha, tvé zásady s
že bys ty
vece pítel taktéž rozhodn.
se zase ty!«
dob, kdy jsme jak
.
.
»
k studiím.*
mi bývaly a
»Ale nemusil
ti
k duhu.«
lip
mohl se vrátit »V tom mýlíš
zase
uznáš za dobré.
život nový, který
lidskosti
!
možno
Jakž
je srovnati
povahou a zásadami soldatesky?* »
Zcela jednoduše,* vece pítel, pohrávaje rukovtí svého palaše.
»
Za-
pomínáš na povahu lidskou vbec. My všichni, kteí jsme uvykli hantýrosami sebe za jakousi vat morálkou a zásadami, pokládáme lovka a tudíž i
vyšší bytost a se
!
asto
domýšlíme
jsou
Podobn dlo
okolnosti se
mn.
i
a dobrý; myslil jsem,
jsem
se,
naše rozplynou se v
a zásady
silnjší
Domnívalf jsem
se,
že jsem
lovk
se
spátelit
mn
»A pece se tak stalo,* >A nepocítiPs nikdy
jsi
ped
nikdy
tážu se.
v dobách úplné osamotnlosti, kdy bývá
.
.
ale mýlil
soudili.*
rozpoltit lebku
lovku
tím nebyl ani spatil.*
úsmv
dí pítel a trpký lítosti?*
.
mírný
myšlénkou, že bys byl tak zdi-
s
chladnokrevn nebo se zálibou
nikdy neublížil, kterého
dým
tichý,
bych nemohl ani chrousta zašlápnout,
nemohu
to vše
voil, abys mohl ti
do sebe nejsmlejších extravagancí. Ale mýlíme
jako se mýlili všichni, kdož tak o
sPes jenž
že
se
peletl slinou jeho tvá.
»Netanulo
lovk
sám k
ti
nikdy na mysli
sob
nejupímnjší,
pod jiným jménem spáchal vlastn vraždu, tudíž zloin nejdsnjší.?* »Co by mi prospla lítost?* dí pítel ponkud rozpait. »Ci možno nastavit levou líc, když ti cizí palaš rozetne pravou a krev ti ine po prsou ?
že's
i
možno
nný
složit
ruce v klín a klidn se
cizák žene se
po tob, by
t
»Tof jen píklad obrany. Zde ovšem
pipomínám. »Ale což pak nikdy útoníkem sám ?* za oko',«
dívati,
když k zbsilosti rozváš-
utratil ?«
jsi
mže
platit
,zub za zub, oko
vždy jednal v obran? NehyPs
«
25
»
»Bylo mi
vece pítel.
Pravda,*
nevolno,
ím
živji jsem
poala hímati déla. duchu pedstavoval dsný obraz, jenž se ml za ne-
v
si
mnou
dlouho pede
dáli
mne zmocío-
rozvinouti, tím vtší nepokoj a úzkost se
Ale v brzku vše pešlo.*
valy.
lovk
»Ale jak možno, aby tírám na pítele.
m
»Máš-li chuti
mne
nepochopiteln úzko,
ba
když jsem se nalézal poprvé v bitevním šiku a z
tvé
povahy mohl
povím
vyslechnouti,
uinil první boj. Chci vypravovat jen,
po píkladu
jiných, kteí
první ránu?« do-
dojem na
v strunosti, jaký
ti
eho
dovedou živ vylíit
kotoue koue
byli více vidli nežli
vésti
a nepatrnou
jsem byl svdkem, a nikoli
prbh bitvy, aniž by šrtku v nejbližším okolí
celý
svém.* »Jen vypravuj!* se
mi
býti až
vyzývám
»Možná, že pak pochopím, co zdá
pítele.
dosud nevysvtlitelné.
»Súastnil
jsem
se
sice
polního tažení v
celého
poal pítel vypravovati, »ale pluk náš nepišel k hodné bitv u Villafranky. Asi
hodin
ke tetí
z rána
ped
pedu. Po neschdných
se hnul ku
bitvou dostal
vedlejších
Itálii
roku 1859,«
až teprve v roz-
boji,
pluk náš rozkaz, aby
jsme šerou nocí,
silnicích jeli
až jsme se octli v širokém údolí nedaleko nepatrné jakés vesniky.
jsme
Zastavili
se.
Když
míst
se nalézáme.
rostlé
pahorky; trochu šikmo
podle
nhož
se
poalo
jakém
rozednívati, spatil jsem, v
stranách byly nevysoké, ale píkré, lesem po-
ped námi
mlký moál,
rozprostíral se velký,
vedla silnice širokým údolím dále.
Dlouho jsme mení
Po obou
stáli,
než zadunly z dáli první temné rány z dl, zna-
k boji.
to
Pozornost celého
pluku
upjata
byla
k vršinám, za kterýmiž, jak se
zdálo, palba zahájena.
Kolkolem panovalo hluboké
hmní
dl
ticho,
Mužstvo bylo klidno a mlenlivo. v
rušené jen
obas
frkáním starších,
uvyklých a po boji dychtících koní. Vtipy,
byly až do nedávná
jež
adách pronášeny, náhle umlkly. Znenadání zasvištl
vršinu zabloudil
Divoký,
až k
ady
srazily se
Jiný shrapnel padl z
v
nejbližším
to padl
AKBES: UKIŽOVANÁ.
trval
hned dohromady, jako by byl
škadrony
však
jen
pes padl.
nkolik
nkdo hrachem
hodil.
do moálu a zastíkal blátem skoro tvrt škadrony.
jezdc odpovdli na nemilé
Avšak hned na
okolí
první
byl
jenž
shrapnel,
a hned na to uprosted
nevylíitelný zmatek
okamžik.
Nkteí
ped námi vzduchem
nám
uvítání
skoro v totéž místo do
to
smíchem,
moálu
jiní
zaklením.
shrapnel druhý, tetí 4
26
a tvrtý.
cem
;
K
mne
jezdce vedle
kusy shrapnelu byly
stoupil, ale
Více
mený zvuk
V
hned
opt
se
vzepjal se a klesl
s jezd-
ponkud
nejspíš smrtelné ranily. Šik se
je
i
roz-
srazil.
toho nikdo nepovšiml
si
zaiev
divoce
zaznlf za námi náhle
;
trouby, velící: »Zvolna ku
táhlý, pitlu-
pedu!*
mžiknutí oka hnul se celý pluk jízdy ku pedu.
Z poátku
jeli
jsme zvolna v tsných adách širokým údolím. Nevidli pokryté výšiny, neslyšeli než temné
jsme než strmé,
lesem
obas hromadnou
palbu celých
dunní dl
a
prapor pchoty.
Údolí ponenáhlu se šíilo, a škadroný stavly se podle sebe.
Náhle zaznlo velení: »Stj!« Pluk se že
Nevidli jsme pranic; jen rachot dl nás upomínal,
zastavil.
zuí boj na blízku. ekali jsme. Minula Pluk
druhou,
hodina.
asi
mužstvo kostvo poínalo býti nevrlo. Cekáme Cekáme do odpoledne, ale rozkaz nepichází.
pipraven
stál
tetí hodinu.
i
;
Náhle zaznlo velení:
Mrzut
>
Nazpt !«
hnul se pluk; ale po
nkolika okamžicích zaznlo troubení
k útoku. Jízda se obrátila,
poklusem ujíždla nazpt a objela
vršinu, která
Ji
dlila od bojišt.
Nalézáme
K
se na planin.
útoku troubí se
První
ady
kotoue
a menší
inení zbran,
nkolika
s
stran
tempem vždy
ujíždjí už rychleji
jízdy
bílého
koue;
než dusot koský,
neslyšíš
z dáli pak palbu z dl, z nedaleká víení
nou palbu pchoty, Z poátku se
nežli
bubn
a hromad-
zdá, jako bys byl na cviení jen poklus jízdy ;
rychleji v cval a tento
velké
dunní pdy,
pronikavé troubení.
z blízka jen ti
rychlejším.
ku pedu. Nevidíš
rychleji v úprk.
Není
mní
se
to už jízda, tof zbsilý úprk,
šílený závod.
Náhle zaduní váš, že
ped
tebou hromadný výstel z runic a teprve
žene pluk útokem proti
pozoruješ,
že v
prvních
adách
kouem
a prachem zahalený
zadržují
kon
a vlastní
pchot
k
klesají
se nezdail.
lidí
jezdci.
i
Vidíš
a koní; jezdci
ped ped
sebou tebou
se vzpíná.
Však náhle zase zazní zvuk trouby, uhání pluk v nepoádku nazpt.
Útok
kon
temný chumel tvj
te pozná-
ve tverci. Ze zmatku celého pluku
velící
»
Nazpt !«
a skoro úprkem
». skoro mechanicky mávneš pa« lašem po jezdci po svém boku .
.
.
(Str. 27.)
.
«
:
27
Po nkolika minutách zaznlo nové optnému útoku.
>V levo!« a hned na to
velení:
troubení k
ped sebou
Tentokráte slyšíš
—
pdy
útokem
jízda žene
ady
První
temné,
vždy
ale
dunní
zetelnjší
proti jízd.
Nkolik výstel
se srazily.
pak
z karabin,
jen
již
inení
a nevylíitelné svištní palaš.
Ty sám
ješt nestelil,
jsi
Znenadání však
V tom palašem
po
ií
a jezdec
s
již
se.
pravém
na ele vyvstává
ti
Palaš v ruce tvé
Zdá
se mi, že
ti
zvíe v
ovit
ji
kon
se
a své brutálnosti.
nenapadne t, že
ale
planou
líce,
Zvíeckost
»
krvavá
nemožná.
reflexe je
CítíŠ
že krev tvá ve.
již
nedbáš
sebe,
lovka
již
svého
slaví své triumfy.
zárove neodolateln rozplameujícího v takové na smrt více pemítá než lovk,
boji na život a
krvelané šelmy.
odmlel. Uchopiv pak
rukov
tvrt hodiny. Dle všeho
to trvalo jen asi
Nazpt U jsem konm.
pesilu; troubenof Trhl
tvrdší jakés látky
svého palaše ke-
a suše dodal
tiskl
»Vše
do
se
.
co se kolem tebe dje. Nejsi
nevíš,
který je slepý a hluchý, ukrutnjší, zbsilejší
Pítel na chvíli
.
jako pírko. Nedbáš
kolem sebe.
Je cosi strašného, ale
sei.
.
Nemyslíš na nic;
pot, že
jest
mén neho
kon, tím
kon
smyslu,
slova
práce« tvá nií lidské životy. jen, že
zaboí
palaš s
svým pánem, nýbrž otrokem svého v
tvj, nejspíše
Bez rozpak, skoro mechanicky mávneš
tvém boku;
od toho okamžiku skoro ani
»Pracuješ«
Kfi
tvojí hlavou.
do oblieje.
stíkla až
ti
nad
palaš
rozpoltnou lebkou klesá
Krev
A
a vzpíná
po
jezdci
Nalézáš se v divokém chaosu.
nefal.
skoro osamotnl; jezdci jsou rozptýleni. strany
se
zasviští
zasáhnut, divoce
jsi
K
»
se vzepjal a tryskem
mli jsme
i)ed sebou
uhánl smrem, kterým
ujíždli ostatní, až se bez pobídnutí zastavil.
Byl jsem
v pravici.
Byl
v stedu
skoro
decimované škadrony. Palaš
celý
zakrvácený.
držel jsem
Klidn otel jsem
jej
keovit
o zažloutlou
hívu svého blouše a zaraziv jej do pochvy sejmul jsem áko, abych To vše, co ti ela setel pot a krev, kterou jsem byl potísnn
si s
mohu
.
íci a
ím
.
.
vysvtliti zdánlivou záhadu.«
Pítel umlkl.
Prosté
vypravování jeho
uinilo na
mne dojem
hluboký. Pochopili
zárove jsem nabyl pesvdení, že v píteli pes všechen zdánlivý cynismus nebyla doposud lidskost úpln utlumena.
jsem
vše,
ale
28
s
Mlky podal jsem iiiii ruku, jako bych mu odpouštl, jako bych se ním teprve nyní smioval. Stiskl ji vele A dlouho sedli jsme ješt pospolu hovoíce o vcech nepatrných dležitých, vzpomínajíce minulých dob a vymujíce si myšlénky o bu.
i
.
.
doucnosti.
V prbhu se opakují;
hovoru chtl jsem se nkolikráte pítele výslovn
úpln
nyní už
je-li
že se tomu sám dobu píhodnjší.
povdl
mi v strunosti
skoro
dodávám
pítelov
charakteristice
kterýmiž
zeptati,
pízraky, jimiž byl druhdy muíván, ješt
zdali
ale pozoruje,
odložil jsem to na
K
zdráv,
ješt
jen
úzkostliv vyhýbá,
jaksi
nkolik jeho
slov,
o svých osudech v dob, co jsme se
nebyli vidli.
Vypravoval mi
»Od u své
a
nepatrné
v
tety
jihozápadn od
cesty
pl
asi
korce políka;
houby, jahody a
pro
mne
Byla
žena
to
celkem
a
mla
tam chatrku
vypomáhala sousedm pi
klestí
již
rad lékaov
nevlídné vesnice, asi
dosti
Teta
Sušice.
rala
se
následovn:
asi
poslední své choroby meškal jsem k
asi
a tak živila se šedesátiletá,
Mn
byla by uinila vše.
a
hodiny
polních pracích, sbí-
bídn.
mruivá
shrbená,
dv
malou zahrádkou
a nevlídná. Ale
by byla všechno prominula, na mne
mén
nedovedla ani zamrait, tím
nuzn
s
v Pošumaví
aby se byla
nkdy
na
mne
utrhla,
jako to mívala ve zvyku v obcování s lidmi vbec.
Krom
staeny
té
žádných píbuzných.
neml jsem ve dvrných
Také
vesnice, ítající pouze patnáct ísel,
známostí
jsem tam žádných
neml
a také míti nemohl.
Byla
víska
beze školy,
hospdku tam mli
s
dvma
bez kostela, stoly a
jsem tam nespatil a jenom jeden
bez
úad,
bez kasáren
nkolika vetchými
soused
ml
Chtl jsem
se seznámiti
aspo
o pipomenuté knihy. S ochotou vedl Byly
klad«.
to
rozežrané, že se
V Na
staré
kalendáe
z
let
s tímto
m
na
jen
Novin
pd
v staré
prý kdesi na
nkolik starých knih, kterýmž nerozuml, ponvadž ani on, píbuzní neumli ísti.
truhle
—
stolicemi.
ani jeho
sousedem a požádal jsem jej pdu a ukázal mi svj »po-
tyicátých, ale tak zpukelé a moly
mi v ruce rozpadávaly.
takové spolenosti štstí byla
veškerou spolenost.
strávil
jsem úplný rok.
na blízku Šumava a
její
lesy.
Byla mi náhradou za
29
Celé dny potuloval jsem se po v tráv,
jsem
s
lesích,
a
zajíce
potk
bublání
té
zv,
m
Vypovdl
zajel
jsem
si
jsem mohl, až
jak
chvíli,
jednou do Prahy, abych se poradil
mé chorob
v poslední
byl
mu upímn
jsem
ve
nebo bzuení medák, slovem
mohu-li
léil,
studiích pokraovati.
aspo
šumotu
naslouchal
jednotvárnosti uvykl.
srpnu roku 1857
lékaem, jenž
ve stínu nebo na výsluní
líhal
jinou
poátku bezpíkladn dlouhou
z
si
jsem posléze veškeré
V
nebo
ptáky
strom nebo
vrcholích krátil
na
líil
m
vše a léka zradil
ve
svých
od dalších
studií
ješt na rok.
Uposlechl jsem.
jsem se
Vrátil
ješt
msíc.
asi
kšaftu, jejž byla
sepsat dala
Tím
—
nazpt ke své tet a žil tam v úplné odlouenosti náhle zemela a nepatrné jmní její pipadlo dle
Však
teta
ped
lety
klášteru
rad faráe
k
dv
hodiny cesty vzdálené osady
kapucínskému v Praze.
bylo také léení
mé
u
Bylt jsem zbaven všeho,
konce.
ml
bídné, nejnutnjší stravy, kterou jsem
Pemýšlel
asi
z
i
té
milosti.
jsem o své budoucnosti a o
prostedcích k životu.
v brzku jsem seznal, že jako sbhlé studentisko musil bych
Ale
vésti život více
o hladu a rozhodl jsem se. Den po tetin pohbu, svázav svj raneek, odebral jsem
se
do Plzn,
kde jsem se dal asentovati.
z
Jako voják vedl jsem život koovnický jako cigán. Byl jsem posádkou, poátku u pchoty, pozdji pak u jízdy tém ve všech hlavních mstech
Rakouska nebo osadách v nejbližším okolí vtších mst.
Na
supernaci
vojenskou
když jsem se
pozdji,
Neliluju
stal
svého kroku;
krátký a v spoleenských
cuješ a živíš jiné
arci
jsem
nelituju,
pomrech
asto nevrle mruíval,
dosti
dstojníkem, byla
i
tato
jsem
že vzdal
našich
anebo nepracuješ a dáš
jsou jen
se
studií.
dv
cesty:
pojistil
teba v
jsem se tím
svízelné a
jaksi proti
namáhavé
celé
ad
a
mimo
moci
mnohých výhod,
nejrozmanitjších nesnází.
již
v Praze.
k úetní kancelái vrchního vojenského
stráviti
pra-
že musil jsem
žíti
mimo
Prahu.
Avšak od nkolika dní meškám
pidlen
bu
práci trávená samostatnost; ale
Jen jedno bylo mi vždy k smrti protivno:
echy
život
Jef
se živiti jinými.
Zvoliv tuto druhou cestu musil jsem se arci odíci jaké poskytuje
ale
supernace snesitelnjší.
celý další život svj.
Byl jsem k žádosti své
velitelství,
kde bohdá budu
30
A ty
.
.
.
první a jediný z dívjších známých,
Doufám, že zstaneme
i
jehož jsem vyhledal, byl
jsi
na dále pátely, jakými jsme bývali, dokud
zamstnání a snahy naše tak se nerznily jako nyní.« Potud pítel o svých osudech. Vypravoval mi sice pozdji mnoho více mén zajímavých podrobností; ale myslím, že nkolik tchto rt úpln dostaí k poznání jeho povahy.
Minulo nkolik týdn.
m
Pítel navštvoval
Zpoátku nebylo mi rušovaly a nemálo mi
jsem
je,
skoro každodenn. to píliš
ponvadž
vhod,
Ale
pekážely.
lovk
jsa
m návštvy
jeho vy-
snášelivý a mírný
trpl
pece píjemné žhavjší paprsky
jako trpíváme obtžující nás a
jar-
ního slunce.
V
brzku poznal jsem v píteli muže bystrého rozumu a vybroušené
soudnosti.
Duševní obzor jeho byl široký; názor v svt pak dle mého náhledu jasný
i
pesný a
s
mým
vlastním
takm úpln
se shodující.
chování, Cynismus a lehkomyslnost, jevící se asto v jeho slovech Bylt pítel jako voják zstal aspo ponkud vren dívjší své píchylnosti k studiím a zanášíval se jimi, pokud mu as a vei
byly jen zdánlivé.
selí
i
soudruzi ve vojšt dovolovali. Vyznalf se nyní v
a v nkolika jiných bosti
i
výtené
ásten;
vlastnosti,
znal
slovem byl
lovk
to
jazycích
šesti
svt a jeho poteby, jako
znal
výborn
jejich sla-
lidi,
spoleník
pítel
i
v pravd vzácný.
Takm bez
zimniní
horlivost
má
v
studiích
nezstala
však
na
nj
vlivu.
Píklad
mj
vzbudil v
nm
podobnou
hodinná dopolední práce v kancelái chutí;
ostatní
as
trávíval
obyejn
v
bývala
mé
zpsobem
jako já; ale v brzku
pedil
vždy odbyta
studentské
spolenosti v pražských veejných knihovnách.
m
Dvou- nebo
horlivost
Poal
horlivostí
s jakousi
mansard nebo
v
tí-
ne-
mé
studovati totéž a tímže i
nadáním.
Vynikal nade mne bystrozrakem a soudností. Nejzáhadnjší sporné nebo problematické vci rozešil asto takm hrav, a proto bylo mi v nejvyšší míe podivno, že lovk tak pružných a zdravých nerv mohl býti
v
ped
lety
trápen
pízraky a vidními,
chorob nerv vbec.
které
mohou
míti
základ jen
:
31
Píina,
zpsobem ejná,
byla-li
ejn
dlouho.
podstat tak zdravý systém nervový povážlivým
která byla v
nepoádek
vzrušila a v
uvedla,
musila
tudíž
neoby-
na pítele neoby-
Nyní však byl pítel duševn úpln zdráv a nezdálo zase tak snadno z duševní své rovnováhy vyrušen.
býti
bu
býti
opaném pípad psobila
nebo v
náhlá,
se,
mohl
že by
Zídka sice, ale pece aspo nkdy podnikali jsme spolené vycházky do okolí pražského. Kdysi k veeru, vracejíce se z jedné takové vycházky,
octli
jsme se
u hbitov volšanských. >
Pojme pes
hbitovy!*
pravil pítel.
Uposlechl jsem. Byl tichý srpnový veer.
Slunce klonilo se k západu a zlaté paprsky jeho pohrávaly v
temn
strom, jež asem mírným vtíkem vzedmuto zašelestilo, jako by na blízku nkolik osob pitlumeným hlasem hovor vedlo. zeleném
listoví
Hbitovy byly
takm
nkdo
Jen tu a tam meškal
pusty.
stoje
nebo
klee u nkterého rovu nebo náhrobku.
Volným krokem na jedné
z
Pítel, jenž byl
se
zastavil
dotknul
podle sebe,
až jsme se octli
a
pozornji než
rukou
ukázav
já prohlížel jednotlivé
náhrobek
na
z
pískovce
náhrobky, náhle
nedaleko
zdi
po-
:
»Viz!
'
mlky
jsme se
ubírali
postranních stezek.
Zde
leží
páter Schneider
!«
Pohlédl jsem na náhrobek. Byl to nevelký kíž
byla
dv
podobou Kristovou
s
nízké zábradlí z pískovce.
Na
;
kolem širokého rovu bylo
širokém podstavci, na
nmž
» Pamatuješ
se ješt na pátera Schneidra?«
otázal se pítel.
»Jakž bych se nepamatoval « dím suše. » Vdl jsem hben do hrobu Bolzanova, ale nevdl, v kterém míst.« !
Pítel zdi
popošel
zazdnou
blíže k
tabulku,
bezpochyby zasazena díve Pífel
peetl tabulku
s
ješt,
jménem Schneidrovým,
že byl po-
a zadumal
která
tam
byl Bolzanovi a jeho žáku
nežli
se.
Nevyrušil jsem ho. chvíli
sice,
náhrobku a rozhlédnuv se kolem, spatil ve
tolikéž
zízen.
Po
se vypínal kíž,
jména: »Bernard Bolzano« a »Franz Schneider*.
mávl odmítav rukou a
dl
byla
pomník
«
32
»Eh! Zbyteno zachmuovat v
pvodní
prvky,
»Znars Schneidra díve,
» Nesnadno
jen
íci,«
vidl a
lety
okolnost,
ale s
námi panoval
jenž mezi
»
asto
jsem se domníval
že
;
pošli
byli
poprvé spatili
jej
se
mi
téla .
.
.*
jako svého
poznávati
byla
setkal,
lovka,
píinou
A práv kterýmž
s
pomru,
zvláštního
bálf jsem se škaredého pátera
takm
kdysi
jej
nemohu.
tvrdit
nm
v
jsem
že
zdálo,
úplnou uritostí to
jsem se byl už jednou v život
jsme
se.
pítel.
dí
slyšel,
nhož
z
nic,
jsme
nežli
editele a katechetu ?« otázal jsem
ped
myšlénkou o kojieném rozkladu
se
o vrácení se v pusté
jako njaké
píšery.
»Nepochopuju tvé bázn zrovna tvého chování o poslední
svtliti
tak,
návštv
jako jsem
pro tebe tak osudné následky,' pravil jsem na astokráte žádat za vysvtlení, ale
ml
skoro úzkostliv,
A
nemluvilo.
jsem za
mne njaké nepíjemné
t
máš dtklivou píinu, aby
že
sice již
tom tom
se o
»Nyní
jí
letech
nebylo skoro
mohu všechno povdt,
ti
následky.
po
nyní
Chceš-li
pípadu onoho
m
pl
aniž bych
mže
míti
hodinky vyslech-
.«
.
»
>Chtl jsem
to.
mla
která
že vyhýbáš se hovoru o
že živé pipomenutí zvláštního
se musil obávat,
.
pozoruje,
za tvou šetrnost, akoli
ti
ani potebí,« odpovídá pítel.
nouti
nemohl nikdy vy-
proto jsem se netázal.«
»Dkuju
pro
to,
si
u pátera Schneidra,
Ponechávám vše tvému vlastnímu rozhodnutí,* perušuju
Po tchto
pítele.
slovech obrátil se pítel od Schneidrova náhrobku.
Volným krokem hbitov.
ubírali
jsme se stinným stromoadím,
jež
vede stedem
Mleli jsme. Pítel byl zamyšlen.
Na
rozhraní druhého a tetího
se zastaviv
» Neslíbil
tera
oddlení volšanských hbitov
náhle
pipomenul: jsem
ti
práv, že
ti
budu vypravovat o své návštv u pá-
Schneidra ?«
»Ovšem že; ale není tomu déle než dv nebo ti minuty.* »Odpus^ že jsem mohl hned zas pozapomenout,« omlouvá »Zahloubal jsem Nedokonil.
K
vyzvání
se
opt
mému
ve vzpomínky
usedli
se pítel.
———
^«
jsme na jednu z neetných laviek na konci
stromoadí.
Ped od
silnice
námi rozkládalo ernokostelecké.
se tetí
oddlení hbitov, k
nmuž
se pijíždí
:
33
Jako všechna ostatní oddlení
a
nm
ponvadž na
na prvních dvou, pehledli jsme celé toto oddlení,
kíž
s
m
robu, která
m
málo
V ta
toto na
i
stojí
mírném svahu,
etném potu
jako
takmér
usedli,
temnšed natený kovový
velký,
pítel vyprávti asi v tento smysl
mne
že páter Schneider interesuje se o
tvá,
známém
byla upoutala na lože po
a o moji cho-
pípadu ve
ti
škole,
ne-
pekvapila.
dávnými mými vzpomínkami
souvislosti s
mého nepokoje
nemálo k rozmnožení také
si
a
z mládí
bázn,
pispla zpráva jsem
kterou
od okamžiku, kdy jsem jej poprvé ve škole snadno vysvtliti, pro jsem t požádal, abys
k Schneidrovi
mžeš
se
na kterém jsme byli
s místa,
stedu
v jehož
podobou Kristovou. Po malé chvíli poal »Zpráva
rozkládá
nebylo ješt stromoví a koví v tak
mne
k jeho bytu a tam na
ekal, když
m
m
k
sob
choval
Tím
spatil.
doprovodil
pozval na pozdní dobu
veerní.
Pravou píinu pozvání toho, akoli netušil, a
domnnky mé
proto byly
ležela
skoro na snad, ani jsem
tím bizarnjší a obavy v nejvyšší
míe
trapné.
S tlukoucím srdcem zazvonil jsem u
pedsín
editelova bytu.
mi -otevela a jako by vdla, že jsem skuten osoba, kterou editel oekával, otevela mlky dvée vedoucí do salonu. jakás ženština
Stará
Vstoupil jsem.
vkusn ozdoben; nábytek
Salon byl prost, ale
Uprosted
V
lampa.
stál
lenošce
neobyejný Když jsem
klid.
nmž
hoela velká argandská
erné
u stolu sedl škaredý páter v
Svtlo lampy padalo jevil
na
velký prostený stl,
tsn
byl tmavé barvy.
pímo
na jeho
Pravou rukou
vstoupil, držel
temn
opíral se editel
práv v
ruce
té
klerice.
zarudlou tvá, v které se
nž
o stl. se stíbrnou
stenkou
košíku z tenkého stíbrného jablek celých a jedno nkolik košíku bylo
a pohrával jím o hranu vkusného pleteného
nebo postíbeného nakrojené
Tof
.
.
V
drátu.
.
vše,
eho
jsem
si
byl všiml.
Schneider, zaslechnuv nejspíše sivé,
pronikavé oko jeho utkvlo
mezi dvemi
se byl
Poznal »Již
m,
zazvonní, ekal patrn, kdo vstoupí; na mé tvái, jakmile jsem
aspo upen
objevil.
vstal
a popošel
jsem se domníval,
mi nkolik
že jste na
mé
krok
možná zjemniti. Chtl jsem nco pipomenout, ale Schneider
snaže se drsný svj hlas co
ARBkS
.
IKÚIŽDVANÁ.
v ústrety.
vyzvání zapomnl,*
m
podotkl,
pedešel ka: 5
:
34
"Prosím, sednte
si!«
Usedl jsem.
opt místo v kesle naproti mn. Chvíli jsme mleli. ekal jsem, až ume editel osloví. Tento však nminut zpytav na mne pohlížel, na to pejel rukou pes elo, jako by nco vzpomínal a dl Schneider zaujal pak
kolik si
na
>Vy*jste byl churav, není-liž pravda ?«
»Ano,« dím.
Nemohl choroba
jevila
byste mi
povdít,
možná podrobn,
co
ale
od prvních symptom, jaký
byl
prbh
její
a
vám o ní utkvlo v pamti ?« Vyhovl jsem vyzvání tomu co možná nejsvdomitji,
nebo
všeho velmi primitivn; zaje se na
jsem
»A chorobu podobného,
není-liž
Pisvdil
co jsem
vše,
jej
Choroba
tedy nápadnji
Pípad
byl,
se
v pítmí,
jeviti
dle tá-
tušil.
pízrak,
opt
jakési
vidní nebo
cosi
Schneider.
Schneider se netázal. Zdálo
jevil,
šíiti
nežli
pízrak sám,
v
že za-
se,
anebo že o pí-
slov.
as boue,
a pízrak dostavil se
poal po chvíli páter. osamlým. Tak na p. bával
poala se posledn
zablesknutí, « ten není
couzský Rousseau ve
nemohl
pece
perušoval,
ale
kterouž pedcházela vždy úzkost a báze,
vaše,
po intensivním •
m
co
vše,
jsem.
samém zúmysln nechce >
i
jakýsi
pravda ?« vyptával se
zpsob, jakým
více
vdl
pedcházel
vaši
Jakého druhu pízrak ten zraku
chvíli
se u vás
vci a podrobnosti, kterých jsem promíjel mlením.
Povdl
jímá
Schneider každou
jak
vbec
býti ani
tm
jako dít, a
dmyslný
se slavný filosof fran-
spisovatel anglický
okamžik beze svtla, upadaje ve
tm
v stav
Hobbes
takm
šílený.
Možná, že jest vám známo, že Caesar svíjíval se v as boue v keích, a dominikán a školastik Tomáš z Aquina že s úzkostí a bázní oekával blížící se boui. Ale mén bude vám známo, že vychovatel francouzského krále Ludvíka XIV. Lamothele-Vayer
dsnji v
as
se rozzuila a
klidu
nemohl
nebál
se
ped
bouí, ani když nej-
hímáním, kdežto zase nejnepatrnjšího zvuku nebo tónu njakého
provázena byla nejstrašnjším
snésti
ani
náslroje.
Pípad
U
takových více
mén
zajímavých a nápadných
je množství.
pípad kombinován. Pízrak váš zdá se pipomínati pízraky umlcv. Povsti, že rodika boží zjevila se malíi Lukášovi, když ji maloval, že bohyn krásy navštívila sochae Praxitela v jeho díln, že básník Tafso vídal výtvory své obraznosti ped sebou a po celé hodiny se vás
arci
je
35
s
nimi bavíval jako
s páteiy,
ped
a sochy své živ
malí
že
Fiesolo a
socha
Cellini vídali
sebou jako ve skutenosti, všechny
obrazy
povsti,
tyto
a
zdánliv pravd nepodobny, mají pece jakýs pevnjší základ. tvoení umleckému nedostaí pouze nadání samo o sob,
K pravému nýbrž
je
potebí, aby výtvor v duši vzniklý vystoupil
umlcovým
pekvapující živostí a pravdivostí.
s
Avšak
jiné
i
leknutí a tomu podobié mohou mozku zpsobiti takovou zmnu, že vznikne uritá
píiny, jako náhlé
v duši lidské, vlastn v jakás pedstava,
Tak splašili
pelud.
francouzskému uenci Pascalovi,
stalo se
kon
se
Vše
jsou
to
nmž
povozu, v
asto dsný pízrak '
ped duševním zrakem
že ulekl se kdysi, když
a od toho okamžiku vídal vedle sebe
jel,
pekla.
vci
pirozené a jenom povra a báze
zcela
piodla
rouchem nadsmyslným. Vidti, slyšeti a vbec smysly pojímati mžeme když není zde skutených pedmt, které v nás smyslný pojem vzbuzují, jen když se stane s nervy, a již z píiny jakékoli, táž nebo podobná zmna.
je i
tenkráte,
Neníf oko
než jakýsi
lidské
lovk
aparátu fotografickému.
druh
oku za
se dívá, zrcadlí se obrácen v
fysikálního
podobného
nástroje,
pedmt,
nevidí však okem, nýbrž
na který
obraz jeho penáší
sítnicí a
se pro-
stednictvím nesíslných nervových vlákének do mozku, kde vzniká pedstava.
Cvikem nabýváme schopnosti uiniti si pedstavy, aniž by byly nervy a od vtší nebo menší schopnosti té závisí živost a uritost
zevn dráždny, tchto pedstav.
Vzpomínka
smysl
ústrojí
mozkových
blan, v
Avšak státi
jest
více
i
ve
prvním stupnm
mén
horece
bdní
a u
mozku 'akové zmny,
v
dojm.
Dje
možná
pedmty kolem V mozku vznikne
možno,
lovk
asto
zcela
úpln zdravého mohou
obyejn
bu
V
svtla.
urit
temnu pupila oka vždy Ale
práv
tím jest
illusí.
nebo píjemná, že
pozdji
s
se
rozšíí,
naprosto ne-
rozeznati.
poátku pedstava mlhavá a neuritá.
se
tak milá
se
následkem zevních
po prudkém rozilení, po namáhavé duševní
nejvíce
z
na pohled
jaké tam vznikají
namáhá vidti zetelnji. Tím dráždí se takové míe, že vznikne v mozku pedstava jasná
ba dsná, že
veme
pak pichází sen, kdy
dostavuje se fantasování.
lovka
se to nejastji
aby propustila co
se v
atd.
nedostateného osvtlení.
práci a za
této schopnosti,
odpoívá, a v chorobách akutních, jako v zántu
s rozkoší,
hrzou pipomínáme
anebo si
nervy, až podráždí
a uritá;
ale
pe-
tak podivná, bizarní,
takovýto
stav,
jejž
zo-
36
Vyšší, dokonalejší illuse, když totiž vznikne v hlasící
úpln
pedstavou, která by mohla za
s
po dojmu zevním, zove
mozku pedstava souokolností vzniknouti
jistých
vidním.*
se
Páter Schneider umlkl.
Z tchto
vlastn jakýmsi druhem soukromé,
jež byla
slov,
pednášky, poznal jsem píinu, pro kterou
Patrn mu
sob
byl k
pátelské
pozval.
nešlo o nic jiného než o duševní vyléení mé.
mi byl práv
vyložil,
nepochopoval
tak,
mne
m
úpln novým
bylo mi tenkráte
jako
Vše,
a akoli jsem
co
mnohé
snad pozdji a nyní, psobila slova editelova na
konejšiv.
Báze má
byla
takm úpln
ustoupila
se pidružil zvláštní pocit uspokojení.
odpovdti;
V
netušenému
klidu,
k
Bylo mi však pece nesnadno
nmuž nco
scházelof mi slov.
salon panovalo
hluboké
rušené jen jednotvárným zvukem
ticho,
kyvadla velkých visacích hodin. Páter,
by ekal,
mne oí, sedl nepohnut
nespouštje se
zdali
snad pece
nco
ve svém kesle, jako
odpovím.
Po delší pestávce poal pak opt mluviti: » Dovedu podivný tento duševní stav oceniti, známf
jej
aspo ponkud
z vlastní zkušenosti.
Pamatuju se zcela dobe, že z mládí, když jsem stáí,
ochuravl jsem hlavn následkem pílišného
máhavých
studiích
Poal jsem mne,
soudily,
a utíkal
že
se
na
to
vašem
duševního pi na-
blan. z kterýchž osoby, které byly
mi zdá, jako bych byl
ped ohyzdným
Brzo s
zántem mozkových nesmyslné ei,
inluviti
byl asi ve
napjetí
kdesi v
kolem
arokrásné zahrad
ještrem.
zmnil
se
ještr
v
pekrásného,
malinkého
velkým, zahnutým zobákem, plným ostrých, jehlám podobných
opeence zoubk,
mezi nimiž pohyboval se stelhbit dlouhý tenouký jazýek, jehož
konec
podobu rozžhavené kotvice. Místo kídel ml opeenec dv ploutve; nohy jeho mly podobu nohou lidských, ale na každém prstíku byl místo
ml
nehtu dlouhý zahnutý drápek.
Dsný
pece krásný
tento tvor vznesl se
do povtí a
nad mojí hlavou jako kán,
obletující vyhlídnutý
svj
a
lup.
kroužil pak
Snášel se vždy
níž a níže.
se mi
Utíkal jsem,
na ele.
mn
síly
staily.
báze a úzkost svírala má prsa a Úzkost báze se zmáhaly, ím více
Netušená
blížil.
i
studený pot vyvstával mi se
podivný tvor ten
ke
37
sice, že bych jej mohl, kdyby se odvážil až ke mn, mávnutím ruky zaplašit nebo chytit a tak neškodným uinit; ale pece jsem se ho bál, jako ped nkolika okamžiky škaredého ještra. Náhle však fantastické ptáe v kroužení ustalo, vzneslo se do výše takm nedohledné; ale hned na to rychlostí blesku slítlo dol a veštíc pronikav jako podráždný papoušek zaalo své dlouhé ostré drápky do mé lebky.
Zdálo se mi
jedním
Bolest jsem necítil žádnou, ale zdálo se mi, že drápky zaryly se hlu-
boko do mozku,
rozdíraly. Netvor, neustále vešt, škubal mi vlas/ znetvoeným jazýkem svým stebá mi krev z hlavy. Cítil jsem nevylíitelnou, úžasn rychle pibývající slabost. Bžel jsem neustále dále po písitých stezikách arokrásnou zahradou; ale nohy jejž
a zdálo se mi, že
sice
pode mnou
jsem se
klesaly, až posléze
Nemohlf jsem
s
Náhle však jsem
bu
bych netvora
zaplašil
má
Úzkost
místa. se
zastavil jako
dosáhla nejvyššího stupn.
Avšak od toho okamžiku
mé hlav patrn
netvora na
pny
cítil
pravicí svou na hlavu,
jsem ruku rovnž tak rychle
polapil, vztáhl
eavého uhlí. opt úpln volným; dsného
nazpt. Zdálof se mi, jako bych byl sáhl do
skvoucí
rue
vzpamatoval a sáhnuv
nebo
pimrazen.
jsem se
už nebylo a v pravici držel jsem trochu blo-
...
Na pízrak
živ jako na pízraky pozdjší,
ten nepamatuj u se sice tak
když už jsem byl pestál
nemoci. Tyto však byly
krisi
pi akutních nemocech vbec. Vše kolem mne mnilo se v nejpodivnjší,
obyejnjší, jako
již
se dostavují
se
nejbizarnjší netvory. Brzo
mnou rozevela bezedná propast, z které vystunhož vyšlehovaly ervené plamínky. Nad kouem
mi zdálo, že se pede
poval zažloutlý kou, z
kídloma u krk a každým okamžikem padla odkud vždy zaznl divoký chechtot.
vznášely se dtské hlaviky s
nkterá
z
nich do propasti,
Brzo zase jsem vidl
ped
sebou písitou planinu a uprosted tanil
dav kostlivc. Slyšel jsem zcela zeteln, že slyšel
jsem
jako když
také,
že kostlivci výskají,
lovku
sklesli
divn,
tak
ehtaky,
pidušen
sípav,
dech dochází.
Náhle se mi zdálo, že livci
kosti jejich haraší jako
ale tak
kosti
nohou
do písku na hromadu,
se nesíslné množství velkých
i
z
a rukou
které
zmnily
se v hady; kost-
pak na všechny strany plazilo
malých had.
had tch hnala se proti mn. Chtl jsem prchnouti; avšak nohy mi nesloužily, zstal jsem bez poVtší ást hnutí.
Hadi
se plazili již
kolem mne.
Náhle však se obraz zmnil. Místo pendlík,
jehel a
drátk ...
had
vidl jsem po zemi spoustu
38
Podobných pízrak bylo mnoho,
jsem
ale jak
již
podotknul,
nevy-
nikaly nad obyejnost.
po
I
když jsem
letech,
ml
zdánliv skoro úpln zdráv,
byl
jsem
podobné vidní. Byl jsem
mnou
alumnem
tenkráte
jsem po nkolik dní zahloubal jsem se
v
v pražském seminái.
Soudruzi, kteí se
práv na návštv u svých rodi. Byl sám a zamstnávaje se práv horliv studiem legend, pedmt tou mrou, že jsem po njaký as ani na meškali
obývali tutéž celu,
procházku nevycházel. Jak jsem
návaly
hybování
nutný a pirozený to následek nedostateného po-
zažívacího,
ústrojí
lost
pipomnl, byl jsem zdráv až na nepatrné pedcházející mozku a ješt nepatrnjší, skoro nepozorovatelnou ochab-
již
krve k
se.
veer
Byl pozdní
v msíci prosinci.
Venku byl tuhý mráz a v jizb mé píjemné teplo. Sedl jsem za stolem, za kterýmž jsem byl skoro osm hodin nepetržit v studiu
toho. Posléze
strávil.
jsem sice jakousi
Cítil
ochablost,
poal jsem podimovati, hlava má
ale
nedbal jsem
na stl a jak se mi
sklesla
zdá, usnul jsem.
mé
Za nedlouho slyšel jsem podivný šramot, jako by nkdo pede dvemi nohama dupal.
cely
Šramot se opakoval,
Procitl jsem.
mi zdálo, jako by Chvíli
nkdo
pozorn
jsem
ale byl
po špikách vzdaloval naslouchal,
nkdo
se
ticho.
Za
mi zdálo, jako by
jsem
Klepání na okno pak se ješt
procitl.
asi tikrát
opakovalo,
vše zase utichlo.
V
brzku zdíml jsem po
truchlivé písn,
kterou mi za
jen vzbudil v duši
mé
tsem
zcela
zeteln
Tentokráte
však se
slyšel
mlhou. proti
hrobové
zase
dímot
se
ode dveí.
klepal na okno.
Opt naež
se
až nastalo
nedlouho poal jsem dímati poznovu a v
naež
slabší než díve,
tetí.
Zdálo se mi, že slyším z
mých dtských
let
babika
dáli
zpívávala.
bolestné vzpomínky; bylo mi nevýslovn smutno. vysloviti
mi
Nemohlf jsem skoro
své jméno,
zdálo,
ani
jako
ímž
by byla
rozeznati
obraz
jsem
nápv
Nápv V tom
procitl.
naplnna hustou rodiky boží na stn cela
mn. Zadíval jsem se na obraz bysteji.
Vidl jsem mlhavé obrysy jeho; byla rodika boží na obraze pohnula.
Zmocnila
se
mne
úzkost.
ale
pece
se
mi zdálo, jako by se
39
Pot vyvstal mi na ele.
Poal jsem
se chvti.
Chtl jsem
nohy mé byly strnulé; chtl jsem vzkiknouti, ale V tom se mi zdá, že rodika boží vystupuje
okamžik vidl jsem nevýslovn truchliv
Po
chvíli
spatil jsem
tsn ped
avšak
vstáti,
mi uvázl v
hrdle.
obrazu a za nkolik
z
sebou. Držela Ježíška v náruí a
smutn,
dívala se na mne.
mi zdálo, že
se
opt
ji
hlas
zcela
se zase v mlze, že
ztrácí
zeteln obraz
mlha ídne, až
nepohnut na stn, kde
viseti
visel
od nepamtných dob.
již
Vzpamatoval jsem se úpln;
nemohl jsem
Po
té
se zbaviti
opt
páter Schneider
mne
byla zmocnila?
se
odmlel, naež,
je sice
velmi prostiký,
ale úzkosti, která se
po celou noc
.
.
.«
na nkolik
okamžik
když jsem ani slovem neodpovídal, pokraoval: »
Pípad, který jsem vám byl práv vypravoval, jsem
ale uvedl
ponvadž
jej,
pravdivý. Nejednat' se mi o vylíení
je
njaké
podivnosti, nýbrž o konstatování pravdy a chci tím íci jen tolik, že všechny
takové pízraky,
by
sebe neobyejnjší a zdánliv nevysvtlitelné, jsou zcela
pirozenými následky njakého podráždní nerv. Život samotáský, asketický, život etných tak zvaných svatých církve poskytuje
katolické
nebo život trávený býti
doklad.
dostatených z velké ásti v
Život v pošmurných
klášteích
chladných nevlídných chrámech nemohl
než hlavním zídlem nesíslných pízrak, vidní a zázrak, jimiž jsou
legendy svatých a svtic tak pebohatý.
blzu
Ostatn bylo také úmyslem jistých kruh, aby vzbudily posvátnou u obecného lidu, jejž by nebyly mohly jinak ovládat, než udržováníni
ped
v bázni a úzkosti
Avšak doby, kdy potebí,
bylo
vci
líiti
híchem
nadsmyslností. se tak
díti
zcela pirozené,
nepromíjitelným,
musilo, dávno
minuly. Nyní už není
již
jako by byly nadpirozenými
stavti se na odpor nezvratným
nyní by vymoženo;
stem vd.' Škaredý páter umlkl,
naež
Zdálo se mi, jako by
jej
Pecházel prudce, dívaje se mínal, jak by
Avšak
i
mi ješt
mne
Nelíené dojem. vatel
byl
pocítil
upen ped
mj
ponkud
rozilila.
sebe na zem, jako by vzpo-
mu
zdálo býti píliš
smlým.
klid opustil.
Schneidrovo
prbhu
bylo
na
mne uinilo hluboký
jeho v podstat vše,
co byl
asi
vypravo-
v okamžicích svého vidní.
Pozoruje nynjší jeho se
poal pecházeti po salon.
ekl, co snad se
dívjší
vypravování
Pocítil jsem v
sám
nco
vstav
byla poslední jeho slova
rozilení
nemohl jsem
se ubrániti
vždy více
vzmáhajícímu nepokoji, jenž zmnil se za nedlouho ve zvláštní druh na-
40
Cítil jsem, že krev má poíná víti, hlav a psobí lehýnkou závra. Z nenadání zastavil se páter Schneider pede mnou.
že vstupuje mi
nejvýš trapné úzkosti. k
elo
jeho bylo
svraštno;
oi takmé vášniv
pronikavé
sivé,
roz-
jiskeny.
Nkolik okamžik v nejtajnjší záhyby
díval se na
mého
srdce.
mne upen,
Na
to
»Ješt jednou, a sice roku 1848 stalo se
po salon, mumlaje
.
.«
.
odmlev poal opt prudce pe-
Tentokráte nedomluvil. Poznovu se cházeti
jako by chtl proniknouti
sebou prudce pohnul a dl:
cosi nesrozumitelného.
mne zpsobem nemé dávné vzpomínky a vše, co zdálo se mi díve pouhou domnnkou, nabylo náhle úplné pravdpodobnosti. Schneider však mi neposkytnul asu k reflexím. Drsný, apatický hlas Pronesení tchto nkolika slov psobilo však na
odolatelným. Vzbudilof v duši býti
jeho ozval se poznovu.
Promluvilf v tento smysl:
možno ješt na poátku druhé polovice devatetakoka úplné vítzství povry nad zdravým rozumem nejen u lidí nevzdlaných, nýbrž u vzdlanc. Tradice, vychování a vyuování ve školách hrají v tom arci úlohu »K neuvení,
náctého
že
století konstatovati
i
hlavní. Otažte se kohokoli
noní doby
stráviti
ze
na
jatých a sebe srdnatjších
svých známých, optejte se pocit,
A pece a
jest
mrtvola
chrám pouhou
klidn noci
již
jen
Po tchto slovech Obrátiv se spatil
tvái jevila se ráz
jako
kterákoliv
jiná,
spasitele
v
které
tamo na
zcela
stn !..,
stnu za mne a odmlel se. jsem na stn na velkém ebenovém kíži
•
ukázal na
životní velikosti.
písnost a
Byla!
mla
pracována velmi výraz
takmé
devnou
dovedn;
V
píšerný.
ale
naklo-
pošmurnost; tlo, patrn z lipového deva,
skutené mrtvoly.
Páter Schneider
Nemohl jsem zachvní
po-
pocítili.
ukižovaného
v zažloutlém osvtlení olejové lampy
nné mlo
byli
bezduchým pedmtem, hbitov pouhým
budovou,
trávíme. Vizte jen obraz
podobu Kristovu v
nepedpo-
když musili za
vám pravdu upímn,
a povdí-li
u vtšiny z nich hrze, kterou
divíte se
muž
se jich zmocnil,
nkolik hodin o samot u mrtvoly nebo na hbitov
nebo v pošmurném chrám njakém,
sadem
jaký
ml
pravdu.
se ubrániti pocitu
hrzy. Zachvl jsem
se a
Schneider
to spozoroval.
^Od nepamtných dob,« pokraoval po malé jednotliví osvícenci
proti
takovémuto
pestávce,
nepravému pojímání svta.
>
pracovali
Ale nic
«
«
41
naplat!
Pírodozpytci,
bžkem V
povry.
nedlo
by
dle uritých,
pranic
doposud
i
výsledek
pod
je
A pece
!
na tomto
zápasili
pomrn velmi se mže národ smru
muži, kteí v tomto
vykázati
nýbrž vše jen
zákon pírodpoli,
nepatrný.
francouz-
uinili vše,
vbec možno. mne oí
Páter Schneider nespouštje se dále dutým,
pravil
stn
kíž zde na
práv
A pece
kíž
ten a
má
a
uinila zvláštní dojem. Také pohled
nemohl zstati na vás za
nm
podoba Kristova na
každý den
kterou
látka,
mn
pomr,
v kterých
bez úinku.
nalézáte,
bezduchá
pak proti
se
postavil
pitlumeným hlasem:
»Pozoruju, že na vás slova
na tento se
práce
jen nynjší Francii
si
ský jako málo který jiný
co
vzdlaných národ
dosavadní
veškeré jejich
Pipomete
zpsobem nadpirozeným,
z velké ásti nevysvtlitelných
duchové všech
ních. Nejvtší ale
svt
tomto
pdu
znenáhla
podrývali
proveden pesný, nezvratný dkaz, že nedje a
spisech
tisícerých
se na
filosofové a básníci
není než pouhé devo,
Ovšem
vídáme.
za jiných okolností a
v jiných tvarech.
Ale kdož medle, jenž byv vychován ve víe katolické a pozdji teba
vdami
se zanášel,
nyní, strhnouti
kdož medle odvážil by
bezduchý obraz vykupitelv
Komuž by
jest
bez
Po
té
ku kíži na »
každý z nás tento
citu
zde na
pozdní hodin noní, jako
kíže toho
tím spáchal
bez odkladu
devné
nepromíjitelný,
?
tlo Kristovo na kíži
necítí,
nž
na stole
kvapn
pistoupiv
ležící a
až
jinak,
musila by vystíknout krev!*
zarazil
nž
do prsou Kristových
.
.
.
následoval dutý zvuk jako temné, pidušené zaúpní.
vedl nezvratný
mne upen
a
písn
jako
stál
lovk,
bez pohnutí vedle
jenž byl
práv
pro-
dkaz.
pro
uchopil
nevystikla
nž
a
krev?« pravil
nkolikráte jím
po malé
chvíli
a obrátiv se
prudce zalomcoval, jako
by
ješt hloubji vrážel do prsou Kristových.
Nemohl jsem AliliKS;
jako
stole.
trel z prsou Kristových a škaredý páter
»Nuže,
?
in
dodal:
kíže, dívaje se na
stn
že
ví,
prudce jednou ranou
Nž
strestal
uchopil Schneider
stn
Po rán
ku
nž
Kdyby tomu bylo
A
s
netanulo na mysli, že by
in, kterýž by sám ukižovaný
A pece
se v
riíllIZOVAXÁ.
odvrátiti
zrak svých
s
kíže.
6
jej
«
«
<
42
Nž
smysl
byl klam
doposud
trel v prsou Kristových
nebo skutenost
-
ale
;
zdálo se mi
— bu to
bych pod nožem na Kristové
jako
zažloutlém tle pozoroval nkolik kapek erstvé krve.
Výkik zdšení
vydral
mi mimovoln
se
tle
;
nohy mé byly takka bez
V jevil
zraila se bezpochyby byl rychle ke
;
pekvapení, ba
i
Prudce vyskoil
vlády.
vbec v celém vzezení mém nebo sám Schneider, jenž
tvái a
v nejvyšším stupni
prsou.
z
dosud sedl. Chvl jsem se na celém
jsem se stoliky, na které jsem byl až
mn
hrza
pistoupil,
leknutí.
si pipomenul, že na mne ekáš venku ped domem, že ti mohu dát umluvené znamení. Sáhnul jsem do kapsy po kamenu »Co to? Jakž možno, aby ml chladný, stízlivý výklad mj takovýto úinek'* zvolal páter Schneider náhle písným hlasem pistoupiv ke mn; ale hned na to, jako by se byl vzpamatoval, dodal co možná pívtiv:
V
okamžiku tom jsem
.
»
,
.
Upokojte
Utište se, píteli!
Schneidrovo
umluvené znamení hned;
ale
Nebute pece
Vždy
A
o
Pi tom mávnul
proti
krvi,
jsem
držel
díti
nco
zde na kíži
visí
která
okamžik, stále
polekati.
jsem
že
nedal
ti
v ruce.
Kdyby zde skuten bylo ve
bláhovec!
podoba
Kristova
na
krok ode mne pokraoval:
nadsmyslného, musilo by se pece
jako díve.
m
kámen
Schneider couvnuv nkolik »
Nechtl jsem vás
se!
zdrželo
oslovení
nám mla
práv
býti
he nco
jiného, nežli se dje. Vizte jen! tak bez hnutí a bez
znamením, není
ducha
ani památky.
ukázal pravou rukou ku kíži a hned na to rukou tou prudce
mn.
Zdálo se mi, jako by mi bylo nkolik velých kapek stíklo do eje. Rychle pejel jsem
si
levou
rukou
tvá
a
mimovoln
obli-
pohlédl jsem
do dlan. Tentokrát nebylo žádné pochybnosti
Výkik zdšení jsem držel v
vydral se mi
pravici,
kud vzpamatován, Slyšel
šení a
optn
z
již;
seteljsem
prsou a
s
souasn
tváe své
letl kámen, jejž
do okna. Rozbité sklo zainelo. Zvukem tím pon-
napjal jsem veškeré síly a vyrazil ze salonu.
jsem za sebou kroky a pitlumené volání Schneidrovo
hrza hnaly mne dále. Sebhl jsem pes schody
a nedbaje tebe, jenž
dané znamení spchal ku pomoci, bžel jsem
Co dlo
se se
Pítel umlkl.
— krev.
mnou
pozdji,
je
ti
dále.
známo.
jsi
;
ale
zd-
mi dle úmluvy na
43
ponkud setmlo. Na ponkud zaržovlá, poaly se
Zatím, co byl vypravoval, bylo se
hvzdy, a
vati
západ
na
která byla jen
ješt
šeré stíny rozkládaly se
Kolem nás panovalo hluboké
asem
Jen
zašelestil
smutení vrbou nkterou,
ticho.
vtík tajemn v hustém listoví strom a pohnul mírn rozkývala, by po chvíli svislé haluze
která se
stála.
Pívtivo, ba píjemno bylo na tomto míst staletého tl
ba ani kíže a bizarní pomníky
;
roztepá-
již
po hbitove.
své spustila zase bez hnutí ku hrobu, nad kterýmž
lidských
šedé obloze,
tisícv
stlívání
vkusnými a nevkusnými
s
sochami nebyly celkovitému dojmu na újmu. Jen veliký masivní temnšedý kíž stojící asi tyicet krok ped námi ml v šeru veerním ráz pošmurný a nevlídný.
Podoba Kristova, obrácena jsouc elem k severu, byla zpola osvtjemným, žlutavzaržovavlým písvitem hasnoucích ervánk od zá-
lena
smrem k východu nalézala se v temnu. Tvá podivném osvtlení tom výraz pošmurné, nevlídné trpkosti
padu, kdežto druhá polovice Kristova
mla
Vedle
v
mne
podepel ruce
Skoniv
sedící pítel vše to nepozoroval.
lokty o kolena a ukryl
tvá svou v
své vypravování
dlaních, jako
by
se byl
zamyslil.
Pál jsem sob
sice
bližší
vysvtlení nkterých
moment,
ale
pece
jsem pítele nevyrušil.
Po nkolika minutách obapolného mlení chtl jsem jej pece oslovit, má byla upoutána k zvláštnímu, neoekávanému úkazu.
než pozornost
Již ke konci pítelova vypravování cítil jsem po njaký as jakýsi podivný dusivý dým. Rozhlédl jsem se sice nkolikráte kolem sebe, ale krom lehýnkého mžení opodál nepozoroval jsem pranic nápadného. Nyní pak se
mi
zdálo, jako
by šero na hbitov panující mnilo
pak v zaržovlý písvit
Zmna
ta
dla
se tak
povlovn, že jsem
pozoroval, aniž mi napadlo pátrati po
Náhle však zaržovlý oka
osvítila
hbitov,
se znenáhla v žlutavý,
jitní.
zásvit
zmnil
jenž v nenadálém
ji
sice
nkolik okamžik
píin. se v
rudou zá,
která
mžiknutím
tomto osvtlení nabyl rázu
takm
píšerného.
Tuše píinu jsem, stojí
zcela pirozenou vstal jsem a ohlédnuv se nazad spatil pokud bylo možno skrze stromoví rozeznati, že na nedalekém poli
stoh obilí v plameni.
Také pítele rušila jej
náhle.
vyrušila nenadálá tato
Vyskoili prudce
s
zmna
laviky a
z jeho
plaše,
zadumání,
ale vy-
ba divoce rozhlížel se
«
44
nebof plamen
kolem sebe,
okamžiku tom vyšlehl vysoko do výše
byl v
a skoro osloval.
»Co to? Co
dje?«
se
zavrávoral a zachytiv
se
zvolal
pidušeným hlasem.
o strom,
sklesl
nmu;
ale nežli
zase na
Ale hned na to
laviku,
které
s
byl
vy-
skoil.
Naklonil jsem se k
jsem promluvil, vztýil se pítel
poznovu.
>Což nevidíš tamo ped námi kíž?< Vidím, « odpovídám.
pravil
chvjícím se hlasem.
»
nm
»A na
dsivý pízrak?*
ten
pokrauje
—
"Ó
pítel.
To
ne, ne!
muže není Kristus, to tof dívka spanilá, arokrásná, ale na smrt bledá díví tvá ... Na hlav má korunu a od té vlaje dlouhý, není tvá
ásnatý
nmž
v
závoj,
bílý
Dva vrkoe tmavých vlas jak lahodn se usmívá, a
nemže panny
.
.
trpí
jí
—
nevýslovn tvá muže,
není
hvzdiek
množství drobných
pes ramena .
.
tof
až po pás
.
Ne, ne!
.
.
.
To
.
.
.
Viz jen, není, to
nevýslovn sladká t/á
.«
Probh,
»
tpytí se
splývají
To
Kristus!
býti
-
jen se vzpamatuj
!«
konejším pítele.
>
Vždy
pak
vše,
o
em
pouhý klam.«
mluvíš, je
»Ne, ne! Jen pohledni na kíž pozornji !» volá pítel hlasem úzkost-
liv rozechvným.
»
Nevidíš, že na kíži není
nýbrž v bolesti
stova,
se
svíjející
rouchu ženském, tlo panny
tmavým, plným vousem
»Ty
«A
.
s
rozepjata
nahá mrtvola Kri-
tlo díví ve vybledlém žlutavém
zhyzdné hustým,
tváí milostných tah, ale
.
vzkikl jsem.
šílíš !«
viz!
.
útlé
Práv pohnula
útlou
nožkou a shodila
lesklý zlatý panto-
flíek pod kíž,« zvolal pítel, vztyiv se a ukázav rukou ku kíži.
Pohledl jsem na okamžik na kíž. Místo
pízraku
pítelem
ped
mrtvolu Kristovu jako
nyní
v
úplném
osvtlení,
líeného
spatil
tím; jen výraz
nebyl
tak
jsem
nm
na
tváe Kristovy,
pošmurn
a
rozepjatou
která se nalézala
nevlídn trpký jako
díve. »
se
Vzpamatuj
upen
se,
na kíž
vzpamatuj!* dím k píteli, jenž
ped
stál
podle mne, dívaje
námi.
Neodpovdl. Vzal jsem
jej
za ruku.
«Kdo se mne dotýká ?« rozbhl se smrem ku kíži.
zaúpl bolestn
a
prudce se mi vytrhnuv
Sotva však uinil nkolik krok, sklesl na zem.
;
45
Píkoil jssem k nmu, ale pomoci mé již nebylo potebí. Pítel vyskoiv se zem, obrátil se a rychle pospíchal touže cestou, kterou jsme byli pišli.
Nkolik okamžik jej
následovat ili
za nedlouho jsem nabyl
ped
Jako kterou mi také
se
pesvdení,
když
lety,
byl pítel
jsem
díval
ním, jsa na rozpacích, mám-li
za
Rozhodl jsem se pro první a
nic.
práv
že pítele
byla
se
v
již
ním; ale
pospíšil za
nedohoním
.
.
.
Schneidrov udala píhoda,
bytu
vypravoval, pospíšil jsem za pítelem
i
tentokráte
do jeho bytu na Malé Stran nedaleko budovy vrchního vojenského
velitelstva,
avšak nezastal jsem ho.
dom
Vrátiv se
Trapná
usnouti.
obavy
a
tlesnou moji unavenost spánek.
ped východem
však
chvíli;
takm
ulehl jsem; ale
nejistota
o
po
celou
noc nemohl jsem
zaplašovaly
jiítele
prese všechnu
Toliko k ránu zdímnul jsem na krátkou
slunce jsem procitnul a pospíšil bez odkladu
k píteli.
Rychle vybhl
zamené dvée
zaklepal jsem na
Nikdo
schodech do druhého patra a ješt
po
jsam
rychleji
pítelova bytu.
se neozval.
Klepal jsem dvakrát, tikrát, vždy netrplivji a hlasitji; ale nikdo se neozýval,
když jsem poal v pravém slova smyslu bouchat, až vybur-
ani
covaní sousedé zaali vycházeti ze svých byt, aby se pesvdili, kdo tak
záhy z rána ruší Klepání
klid jinak
mé
bouchání
i
neobyejn bylo
tichého
marné;
v
domu. bytu,
v
nmž
pítel bydlil
sám, nikdo se neozval.
Prohlédnuv pozornji zámek, shledal jsem, že jsou dvée
uzameny
na klí z bytu a klí že trí v zámku.
Obávaje
že pítele stihlo náhle
se,
dova hocha pro záuieníka.
má
pomocí sousedv, kteí
k tomu, že
njaké
neštstí, poslal jsem souse-
Ale než tento pišel, dohnala
m dobe
znali,
m nedokavost
vy páil jsem dvée
pítelova bytu a vrazil do vnit,
V
pedsíni
i
v
prvním
pokoji
bylo
vše
v nejvzornjším
poádku
v pokoji druhém, pítelov ložnici, spatil jsem pítele. Leželf v posteli vy-
svleen a na první pohled jsem poznal, že klidn,
Souasn
se
mnou
bylo
ale
neobyejn tvrd
spí.
do bytu vešlo také nkolik soused.
Za-
zpsobem
dosti
stydl jsem se za svou pošetilou nedokavost a omluviv
ji
;
46
m
nemotorným požádal jsem sousedy, aby
nechali
s
pítelem o samot.
Uposlechli s jakousi nelibostí, ba nevrlostí.
Usednuv po Když však
rue
jemném
snu.
po hodin ješt
ani
Trvalo to nkolik seskoil
na pohovku ekal jsem, až pntel procitne.
té
minut,
s lože
úpln
poal jsem
bled,
budit.
jej
Otevel lín oi a poznav
m
probudil po pí-
zdráv a vesel, jakoby se byl
ponkud
Byl sice v tvái
se neprobouzel,
procitnul.
nežli
vzezení jeho bylo v celku zcela
ale
uspokojující.
Omluvil jsem svou pítomnost nejvhodnjším,
pravou píinu jsem slovm mým, jak bylo
.
Žili
té
doby
jsme
opt
jako
•
Pítel,
který
sice
stem
díve svým
tm
v pravém
nikdy
píliš
kterýmž jsme
stuJiím,
byl
by bedlivý pozorovatel
spoleností
poal
se
vyhýbati a zamiloval
druhdy spolenosti
se
mi
takm
bujný život ale
oba
jakou se
samotáství
nesnesitelným,
v bezstarostných,
bránili
poalo kdežto
vbec
že
m
zmn
když
si
samotu,
kdežto
poal jsem
aspo
ji
toužil.
poznenáhla omrzovati a stávalo
pítele
této
bránívá,
pátel
pozdji spoleno-
vyhýbával,
patrn omrzoval
zase
pouhému okamžiku
jsme se nenáhlé
obyejn lovk
seznal,
bezstarostných
veselých,
asto nevyhledával,
nyní astji než kdy jindy vyhledávati nebo jsem po ní
Nkolikaleté
oddali
se
vzájemného vlivu podstatná zmna.
slova smyslu
kterýž jsem se byl
;
nadšenc.
V prbhu nkolika msíc se s námi obma následkem
a známých u vojšt
já,
opt skoro každodenn ale o Schneipíin na snad ležících jsme nemluvili.
jsme se
scházívali
horlivostí mladistvých
stala
nic
všedních a oby-
.
drovi a pítelových pízracích z
s
mne na
jednání nevyptával se
hovor o vcech
námi
rozpedl se mezi
více a v brzku
nepikládal víry
ze všeho patrno,
mého
úplné, avšak tuše pravou pohnutku
Od
zamlel.
ale
Pítel sice
ejných.
vypáení dveí zpsobem co možná
i
má
svých povah odkládati
veselý,
spolenostech
žijících s
houževnatostí,
zvyky
staré a hlu-
boko zakoenné. Pítel odkládal znenáhla nemravy a zlozvyky bujné vojáckosti, já pak
zlozvyky a nemravy hypochondrického uence..
Pozbývaje cynismu, Ipíval
bezohlednosti a tvrdošíjné neústupnosti,
na svých tak zvaných zásadách,
smílivjším a cituplnjším, kdežto
stával se pítel
já zase,
mkím,
s
jakou
lidumilnjším,
byv druhdy pes píliš ústupným,
mírným, nesmlým, ba ostýchavým a vždy a ve všem
povolným, poínal
«
47
sem
rozhodnjším, samost atnjším a
býti
ževnatjším v hájení svých názor a nejsa v kancelái
Pítel,
aspo
drsnjším, tak
ne-Ii
pesvdení
hou-
svého.
mohl vtší ást dne vnovati
prací petížen,
studiím a také tak uinil. Maje obstojné píjmy, obracel dobrou jich polovici
pomcky
na knihy a
všeho druhu.
takm
kdežto moje zstávala
Za nedlouho uveden
aspo
studium naše
Knihovna jeho rychle
se množila,
bez doplování.
také
vzájemného vlivu v chaotické
následkem
jakýs takýs systém.
scestí, dohodli jsme se po zralém uváobapolným náklonnostem svým k vdám pírodním, že vnujeme se budoucn výhradn studiu tchto vd, a rozhodnuvše se zahájili jsme spolen na poátku msíce ledna roku 1866 studium to aspo
Poznavše, že nalézáme se na
žení vzhledem k
ponkud
systematicky.
vdám
Náklonnost naše k pírodním divu,
a není tudíž v obor
spisy
vdy
tak
od
že
kdy
musili
konený
tanulo
nám
Jako
vd
dobe,
neúmorným
eho a
cíl
nám
se
vzornou
té
k
obma
tomu ješt
vytrvalostí,
doby, co jsme se rozhodli pro
jsme navštvovati knihovny veejné.
gymnasiu nebo
vyšším
na
knihovna obsahovala z vtší ásti
pítelova
i
spadající,
pírodní, jen zídka
pírodních zcela
moje
že
ten
dímala v nás obou ode dávna
na
mysli dosažení profesury reálné
vyšší
škole.
Vdouce
nedostává, pracovali jsme s úsilím
bu
obyejn spolen
v bytu pítelov
neb u mne. svého
Jsem pesvden, že za takovýchto okolností byli bychom oba cíle díve nebo pozdji skuten také dosáhli; avšak válka rakousko-
pruská roku 1866 perušila náhle spolené naše studium.
Dva nebo Zastal jsem •
vítal
jej
ti dny po úedním vypovzení války zamstnaného poádáním svých vcí.
Nechtl bys
m
pevzíti
pítel a trpký
postavení jako
ped
potebuju a nikdy
úsmv
krátkým již
prodej
navštívil
jsem pítele.
mé knihovny nkterému
antikvái ?«
peletí slinou jeho tvá.
asem
ty.
Zdá
se mi, že haraburdí toho ne-
potebovati nebudu.
Pochopil jsem slova
ta
úpln.
»Což není pražádné sprostedkování možné?* »
Pražádné,"
»Jak to?
vece pítel
Vždy
pak
kovník M. naklonn, že
t
jsi
by
tážu se.
úsen. vždy ujišoval, že
je
ti
pedstavený tvj, plu-
v kancelái své potebuje nevyhnuteln a že se
astokráte vyslovil, že nepjdeš nikdy více k
pedstaveným,
»Jsem v podobném
armád, dokud bude on tvým
byla poteba sebe naléhavjší.*
«
«
48
odpovídá
>Vše to pravda,"
mi
a sdliv
svým plukm,
musejí
že
rozkaz,
mi na vli,
dal
chtl zstat, že musí kolega
dvou
mj
dítek.
závažné
Mlky
ech jsem
mu
podal jsem leží
»Pluk
je
zítra,
abych
nadporuík
i
to
V
nic.
sám."
uinilo
na
ruku a vele jsem
ješt
jej
než
zastihl,
pišel
otcem
je ženat a
mne hluboký
díjjem.
jeho pravici.
stiskl
Ml
Sibíni.
pšímu
Zstanu
k jízd.
chvíli.
bych tedy
dnes
odejeti
vypraví ze Sedmihradska do
se
abych byl peložen k
jsem
než
ke
pípadu, kdybych
Tento však
R.
pjdu
vojenští
obtavost jeho.
doposud posádkou v
ale žádal jsem, sloužil,
cit
ili
jíti
pedvolat
dat
nyní tvj pluk a kdy odejedeš?* tážu se po
»Kde
;
clici-li
sdlení
Dovedlf jsem oceniti pítelv
mne
si
pespoetní úadníci
Rozhodnul jsem se tedy, že
Prostiké, ale
nebo
"Plukovník
pítel.
všichni
nhož
pluku Martini, u
nkolik dní
nejspíš
tudíž
v Praze, až dojde rozkaz k odchodu."
Spolená naše studia budou tedy na as perušena,* pipomínám. že tomu tak, avšak ješt vtší žel, že snad na as dlouhý
»
»Lituju,
nebo snad na vždy »Jak to?
i
.
.«
.
bude válka trvat dlouho?* bude v nkolika týdnech po všem
soudíš, že
»Nikoli! Trvám, že
že z polního tažení toho
již
více
Pravda; ale
ím
tím,
.
jsem býval, než jsem
Zdáf se mi, že nedovedu
ml
pijel
.
do Prahy a oddal
mén
tak bránit jako dív, tím
se již ani
Nejsemf se studiu.
abych
zmužilosti k útoku. »
Možná, že
až uzíš, jak lesti
zdá se mi,
ale
.« neodvodnné zdání pedtucha má jest aspoí ponkud oprávnna.
»Tof pouhé, niím »
;
se nevrátím.*
svíjeti
ten
se
se
ti
pipomínám.
to jen zdá,«
bude na zemi
;
až s
proti
pluku tvému
»Le práv toho se jaksi obávám, « vece obyejn vojína rozplameuje; ale zdá
úpln
bez úinku.
jenských
i
Nemohu
se ubrániti
vdomí,
pítel.
se
.
dl,
zstávám však chladným
trpkému pocitu,
pouhý rozkaz ...» to nenasvduje,
jejž
.
že
.« jsi
byl uvedl,
zstane na mne kruzích vo-
jeví v
a lhostejným ke
lovku
budí v
celý pluk s nasa-
»Vše, co
mi,
Pozoruj u sice bojechtivost, která se
nevojenských,
že na
hmní
uslyšíš
divokým jásotem požene
zenými na puškách bodáky útokem arci
»Až
neb onen soudruh podle tebe padne nebo rann v bo-
nemohl
povahy
všemu
reflexivní
opt
»
Avšak vše
»
Pravda! Nebezpeí v boji není tak velké, jak se laikm zdá. Hrajef
že
bys se
z
boje
vrátit
zdráv.
zde náhoda
podobnou
asi
úlohu jako v
loterii.
Tisíce
lidí
sází
po celý
«
:
49
svj
aniž by vyhráli
život,
Podobn
je
ve válce.
Co
náhodou
a
;
tu
musí
jen vyhraje
ten
onen
jednotlivec.
kulí vystíleno, než jedna raní, než
býti
jedna raní smrteln, než jedna usmrtí! Není to tedy boj sám o sob, jenž
budí ve
mn
nýbrž vdomí, že náhoda, která mi byla
trapnou pedtuchu,
díve píznivá, mže se mi tenkráte státi osudnou. »Zdá se tedy, že klidný, tichý život, vnovaný studiu, ml na tebe rozhodný vliv.« tvj náhled,* odtušil pítel. »Zdáf se mi, že život ten utlu» Sdílím muje v lovku tak zvanou rekovnost, že iní z lovka nesmlce, bázlivce, ba zbablce.
Doasné perušení
»
se vrátí,
ti
tedy býti na škodu,*
po-
že dívjší tvá rozhodnost, odhodlanost a smlost > Možná,
vzbuzuju pítele.
opt
nemže
života toho
ovšem ve form ponkud mírnjší, lidštjší.* Na to pipomenul už tomu jakkoli, pomoci není žádné. Musím Jediné
Pítel na chvíli se odmlel. >
Nech
!
objasuje úpln spoleenské pomry, ve kterých žijeme.
vle
ení,
Je
jednotlivce musí se jim podíditi.
odvratné nutnosti, ale jednotlivec
je
jej strhne a žene dál jako ttinu, až
cosi
bezmocný atom
nkde
jej
.
to slovo
pesvd-
Zásady,
strašného v této ne.
.
Proud všeobecný
zstaví bez pomoci
.
.
Jsme^
.
druhému otrokem a Kristova zásada o vzájemné lásce povšechné je doposud pouhou frasí. Zdá se mi, že ani s moderním názorem v svt nevystaíme. Nejsmef tím, ím nás ideální názor Kristv chtl uiniti; po
jeden
neoekává nás
smrti
ani odplata za utrpení, aniž trest za skutky dle vlast-
ního našeho názoru híšné ností
.
—
nejsmef pány své vle, nýbrž otroci okol-
.«
.
Chtl jsem pipomenotti
»
:
Probh,
ty
trpkých
slov,*
moralisuješ!*
ale
pítel
mne
pedešel. »
tak,
Promi
mi nkolik tchto
pravil.
»Vím,
práv
že
jako kdokoli jiný z rozumnjších, nemiluješ ledabylých reflexí všeobec-
ných.
Jsou obyejn
Le pedmt,
o který
zídka kdy budí ohlasu u jiného. radji o tom po-
píliš subjektivní a jde,
jest
nevyerpatelný a proto
mlíme!* Tím byl hovor náš ukonen. Njaký as zstali jsme ješt pohromad, hovoíce o vcech obyejných. Na
V
to
jsme se rozlouili.
———
dob
zcela
uspoádal pítel všechi:y své záležitosti a ekal klidn, odchodu pluku z Prahy. Rozkaz došel po pti dnech a posleamho dne pozd na veer dle krátké
až dojde rozkaz k
jsem
s
pítelem v bytu jeho naposledy
AKBES: UKIŽOVANÁ.
.
.
.
'
:
«
«
<
«
:
«
50
jsme
Rozmlouvali
poátku o
z
denních
o
událostech,
pípravách
k válce, o organisaci obou armád, o možnosti vítzství a podobném.
neobyejn málomluvný
Pítel byl
mé
ímž
lísen, jednoslabin,
zádumivý, Odpovídalf na otázky
a
rozmluva asto
vázla.
dl o tom slov! Mnohdy
Posléze náhle pohodil hlavou a
Eh
>
Zbyteno
!
podízenjšího
úpln
porážka,
úpln bez
armáda jsou
i
zbraní
šíiti
druhu
Mn
viny.
lhostejné.
však
jest
jeho
následky
Jen
od nepatrnosti
záleží
Watterloo
u
jako
a
možné
budí
ve
pruských
vítzství
mn
nej-
vojevdce
a
jinde,
obavy
jakési
v ohledu politickém.
Když jsme »
vymnili své náhledy v
v strunosti
byli
Úsudky, které se pronášejí o válce vbec, zdají se mi
povrchní; kterýž
si
.
.
píin,
>
myslím,
ale
že by
mne
více
tebe nemálo zajímal úsudek
i
mén
lovka,
míníš.'*
perušil jsem pítele.
Pátera Schneidra.«
»Vím,
že úsudek jeho
mohl by
všechném, « pravím kvapn. »Ale
pro
jenž jest v tak úzké souvislosti s »
býti
.«
»Koho
sob
Pipomenutí samo o
vece pítel
pravou
nezmnným
s
jich
píinu
»Netane »Tenkráte
jsi
je
»
opt
nikdy
by pouhá vzpomínka
se obávati, že
vyvolati.
podám toho
také
»Ne, ne, nevypravuj!
Budiž bez
starosti!
pipomínám.
o Schneidrovi a skoni!'s vypravování své...«
dkaz. Chci ti ml již dávno vypravovat, abys mohl jich píinu.
»
píinou tchto pízrak,
na mysli pípad ze hbitova volšanského?«
ti
také vypravoval
ohledu po-
Trvám, že podailo se mi vyzkoumati
»Toho, bohdá, dnes nebude,* perušil Chceš- li,
dosti zajímavý v
si
nebylo
nemusím
a proto
býti
pipomínáš práv nyní opt muže, osudnými tvými pízraky?*
klidem.
na škaredého pátera mohla
»
této
pítel
pravil
Zbyten Nerozilím
ti
m
pítel s
seznati
pravý stav vcí a pravou
bys se rozilil se,«
njším, když budu vdt, že odcházím v
lehýnkým úsmvem.
vypravovat událost, kterou jsem
«
zvolal jsem
kvapn.
Naopak stanu se klidodkud snad se nikdy již
dí pítel. místa,
I
»
bez tajemství, jež jsem byl až dosud ped nejlepším pítelem Pokládám za svou povinnost, netajiti ped tebou ani nejmenšího hlavn proto, ponvadž po mé smrti bude snad tvým pispním možno
nevrátím, skrýval.
aspo ponkud
vd
posloužiti.
»Jak to?* tážu se bezmyšlenkovit.
51
->
O
dí pítel
tom až pozdji Pede vším jde o pízvukem škádlivé neústupnosti.
Vida, že pítel
ped
pevn
stojí
poal
Pítel
mne
vyslechnout,*
konen.
jsem
svolil
nkolik hodin
býti
v tento smysl:
ba podivný pípad,
Zvláštní,
a nechtje
na svém,
naším rozlouením nepovolným,
»
chceš-li
to,
!
s
jejž
ti
1848
chci vylíiti, udal se roku
v známých boulivých dnech ervnových v Praze.
Pokud byl v souvislosti s událostmi pražskými, nemohu udati, a pipomínám hned z pedu, že musíš vše, co budu vypravovati, posuzovat jako pouhou reminiscenci. Bylt jsem
rok
tenkráte teprv asi dvanáct
se udalo, vznáší se
ped duševním zrakem mým
stár,
a vše, co v
obrysy a pamatuju se jen na hlavní vci a nkteré jednotlivosti
pesn se
do podrobná
a
udati,
kdy vlastn,
dob
jako v mlze. Vidím ;
kde a za jakých
ale
té
pouhé
nemohu
okolností vše
udalo.
Také
slova, jež
bližn; ale obsah
mými
a zaokrouhlen
Podobn má Pamatuju
urit,
budu
je týž,
citovati,
jak jsem
nemohu jej
byl
doslovn, ba ani pi-
lety slyšel,
ovšem doplnn
vlastními dodatky.
dobou, v které se udaly nkteré podrobnosti.
se s
se zcela
dobe, že byla mi
zapomnl jsem pozdji všechna
ale
citovati
ped
tenkráte
udána zcela
Teprve po
data.
zejm
letech
a
poal
z upomínek svých sestavovati celistvý obraz, a hlavní pomckou byly mi djiny povstání polského roku 1846 a podrobnjší rzné nkteré zprávy o pražské revoluci ervnové roku 1848. Bez tchto nebylo by mi naprosto
jsem
možno
udati ani tolik a s takovou uritostí, jak
Trvám, že snadno rozeznáš, co a pokud
tenou
a historickou
mým
vlastním
Jak
pravdou a co
znal, ale vím,
že byla
mé
matin
vychování
nosti
mou
matku Otec
mj
ped
mže
se srovnávati se sku-
pouhou mojí domnnkou nebo
mj
setníkem u dlostelectva.
neobyejn seste,
nábožná.
ošklivé,
Po
její
žvavé to staré
Matky své jsem nesmrti
pann,
svil
otec
mj
která v zbož-
daleko pedila.
byl
jsme také bydleli. zrovna
je
udám.
dodatkem. byl otec
víš,
asi
ti
pedstaveným v malostranské zbrojnici, kde malém domku na ostrov Kamp kde býval druhdy, dokud ješt nebylo etzového
jakýmsi
Byt náš nalézal se v
místem,
mostu, pívoz z Malé Strany kolem severního cípu Steleckého ostrova na Staré
msto.
52
Po
dnešní den
nmž
do domku, v
na míst tom
jest
Pímo
behu.
s hráze ku
jsme
proti
bydlili,
vidti nkolik
schdkm
tmto
po
ale
pražské
schdk,
vedoucích
tehda malá dvíka
vedla
dvíka
revoluci byla
ta
zazdna.
Nkolik dní ped vypuknutím boue pražské musil do inné
piti
náležel,
zmna
služby.
první pluk dlostelecký,
se nestala,
mj
otec
nmuž
vstou-
otec
mj
jiná podstatná
zstali jsme v témže bytu, jako dosud.
takmé pranieho. Na pedchá-
vypuknutí revoluce pražské nevím
nkteré momenty ovšem se
zející
k
posádkou v Praze a v malostranské zbrojnici
ležel
O
Jelikož
dosti
pamatuju.
Vímf, že hrával jsem
si
soudruhy svými na svornosáky a na studenty; vím, že jsme se cviili ve zbrani, ba že ml jsem kdysi k soudruhm svým po píkladu jiných se
i
pimenou »e«
atd.
Bylt jsem ješt dít, Však
všímající
skoro jen hraek.
si
po poledni, dle všeho soudím, že bylo to v pondlí dom a dav mé pstounce njaké rozkazy ihned
kdysi
svatodušní, pikvapil otec
zase odešel. Asi
za
na cviení nebo do pole.
hodinu zaslechl jsem rány z runic a pozdji rány z
zbrojnici
i
v našem
byla zbrojnice vojskem
Pokud jsem již
jíti
dl na
Novém Mst.
Starém a
V
ml
Byl obleen, jako by
dom
takm
nastal
neobyejný
mohl vyrozumti, zuil boj v
tenkráte
Za nedlouho
ruch.
peplnna. ulicích
pražských
po nkolik hodin.
Vidl jsem na nábeží
Díval jsem se z okna.
vytrhována hned prkna na
Musím
o
jsem,
se
vlastn
že mi vše nemohl jsem
a
pozdji vojsko,
stranu.
inilo zvláštní potšení.
Nechápali
piznati,
to
tudiž také uvážiti následkv.
nkolika
mlhovit ped mojí
duší,
dn že
po
dom
nepišel.
otcov odchodu míhaly
naprosto
jež
jde, a
Téhož a následujícího dne otec Události
lidi
etzovém most na Malou most a házena do vody.
pak táhlo z velké ásti po
nemohu
udati,
jak
se
po
vbec tak sob násle-
dovaly.
Pamatuju
se však zcela dobe, že dívaje se z okna vidl jsem, jak mstku, vedoucího od tak zvaného starého prádla na ostrov Kampu, pl baterie dl, jak jela dla ta podle hráze vodou až k sovím mlýnm a kterak potom zajela na hráz ped dtrmek, v nmž jsme bydlili,^
pijelo
ped
od
kterýmž se rozestavila.
53
Dla namíena
mj
Starému mstu. Velitelem dlosteleckého oddKdyž bylo vše pipraveno a uspoádáno, pospíšil
proti
lení
toho byl
otec
dvíkami do domu
otec.
a spativ
mne mlky
a dlouho, dlouho
Minuly dva nebo ti Otec spával jako
noci meškával
nebem
k
u
za dne a vždy až
prsm
do pozdní
na jejímž blízku táboilo pod širým
baterie,
mnohokráte alarmováno.
Nkolikráte
od našeho domku jen nkolik ran hlavn
mosteckým
staromstským
skoro divoce k
pšího, hlavn granátníci a myslivci.
bylo vojsko
stíleno, ale vždy padlo
m
dni.
ped domem té
pivinul
obyejn doma. Jenom
také množství vojska
V dob
mne
líbal.
vžím
a
mlýnm, naež
palba
také
smrem
vždy
zase
v brzku zastavena.
Kdysi odpoledne, podle všech okolností soudím,
že to bylo v pátek
osudném týdnu svatodušním, pikvapil dav pstounce mé tiše njaký rozkaz políbil mne a rovnž nebo
v
sobotu
v
otec
dom
a
tak rychle, jak
byl pišel, zase odkvapil.
Dle všeho byla pstounka mi,
bych
k Oujezdu.
se oblekl,
a
v
má
již
díve na všechno pipravena. Kázalaf
nkolika minutách vedla mne
z
domu smrem
54
Ptal jsem se jí sice, pro odcházíme z domu a kam se ubíráme, ale pstounka na první otázku vbec ani neodpovdla a na druhou odvtila
prost, že neví.
Mn
domu; nikam nedovoloval krom do
bylo ostatn lhostejno. Byl jsem rád, že pišel jsem z
to
mj, písný
m
nebo
otec
školy,
kam mne doprovázívala vždy pstounka.
jsme na procházku jen zídka kdy, oby-
vycházívali
za Oujezdskou bránu.
V zahrad
zbrojnice
u
jsem
arci
dle libosti, ale ze zahrady jsem nikdy ten
Nikdy nevycházel jsem
vždy ve spolenosti otcov, a ponvadž otec nemíval
domu sám, nýbrž mnoho asu nazbyt,
z
ejn
nikdy
to voják,
odbhl
pekroil a
jsem se v brzku zase
Tím se v Praze, kam
krom
jsem
s
nkam
Mnohdy jsem
do nejbližšího
arci
zákaz
vždy
okolí, ale
v
prbhu
pldruhého
roku, co meškal otec
mj
byl z Terezína, kde jsem se byl narodil, pesazen, nepoznal
okolí
nejbližšího
skoro pranic jiného.
Pstounka,
m
vyvedši
zbrojnice
podle
dom
a
nebo v prjezdech.
za Oujezdskou branou
krajiny
domu, vedla
z
v nichž skoro ve všech táboilo vojsko nících
soudruhy prohánívat
se
sám.
vrátil.
že
stalo,
kamarády
mohl
se
nesml
m
dále
nkolika ulicemi,
bu
pod širým nebem na chodPozdji pišli jsme do ulic úpln
pustých a ubírali se dále.
Kudy
m
vedla
nazpt
a
kam mne pstounka
a
vedla,
nevdl
nejdíve pes Oujezd podle kasáren; šli
až jsme pišli do
dále,
ulic,
Zdá
jsem.
ale že
se mi, že
jsme se zase
v kterých jsem ješt nikdy
vrátili
ped
tím nebyl.
Ve tech
mne
z
tchto
v prjezdu ekat
Posléze Vrátila se
starém
v
pro
mne
pstounka do nkolika
ulic vešla šla
dále
do vnit, jako by
jednom vyvedla
a
dom
m
nejspíše
do prvního
nkoho
dom
nalezla,
patra
a nechavši
hledala.
k
koho
hledala.
neznámým mi
lidem.
Zstali
jsme
v
kuchyni,
z
ehož soudím,
že lidé, u kterýchž jsme
pstounkou mojí známi a že nám popáli útoišt z milosti. Byl jsem unaven, a jelikož byla pstounka má tentokráte neobyejn malomluvná, poal jsem za nedlouho podimovati. Asi za pl hodiny vrazil do bytu neznámý jakýs lovk, jenž nco šeptmo promluvil a zase odkvapil. dleli,
byli jen ledabyle s
V
bytu nastal zvláštní ruch.
Také pstounka mne byli
jsme
opt na
vybídla,
ulici.
že
Všickni hotovili se
pjdeme
dále, a v
kvapn
k odchodu.
nkolika okamžicích
55
Skoro
hodinu
opt
jsme
bloudili
naež jsme
ulicemi,
se
ubírali
úzkým jakýmsi úvozem, pak njakým parkem nebo zahradou a konen dlouhým stromoadím, až jsme se octli na dosti velkém prostranství obklopeném vysokými budovami. Z prostranství toho šli jsme zas užší ulicí a za nedlouho
jsme se na prostranství menším.
octli
Slunce chýlilo se k západu a zlatý odlesk jeho dodával celému okolí
pvabu. Kde jsem se
zvláštního
mne
jaký na
msta
nemohu
nalézal,
udati
kdybych chtl
ale
;
musil bych
celé okolí uinilo,
porovnati
je
s
vylíiti
tvrtí
italského.
temn
Obloha byla bez mrak,
modrá, a jen na západ
zažloutlá.
nedláždné.
Prostranství, tvoící nepravidelný tverhran, bylo hrbolaté,
Na Na
dojem,
njakého
stran
jižní
konci
ady dom, smrem
této
protjší,
v dáli
asi
K
v nemalé
pldruhého
tisíce
jihozápadu bylo vidti, že úzká a
k
za jehož
prostranství,
dv
krok
dlouhé, bylo
patrech.
prelí,
zem
od
množství
V
mohlo
jež
po stechu
až
s pknými hlavicemi. ást prostranství ped touto budovou
velkou budovou
s
domy
vypínaly se
vže chrámové.
štíhlé
západu vypínala se obrovská, pošmurnému
o tyech nebo pti
podloubím.
se starobylým
nebo ti domy tvoily
krátká ulice, kterou poslední dva
rozšiuje se
dom
ada vysokých
se
táhla
paláci
podobná budova
býti asi
tyi
sta
krok
se vypínajících hladkých
sloup
nepravideln se sklánla do bylo
k severozápadu
ped
kostelem Naproti
njaký
stál
vidti
hloubky
pošmourné,
ale
asi
polovice
s
V
pak
pozadí
nenápadnou vížkou
;
kíž.
budov,
velkolepé
prelí
palác, bylo vidti
rovná,
nebo pti sáh.
malý prostý kostelíek
devný
velký
byla
ty
asi
kterou jsem pokládal za
bizarního jakéhos chrámu.
Chrám ten nebyl vyšší obyejné dvoupatrové budovy. Vížka jeho, pokud se pamatuju, stavna byla do šesti nebo osmi stran a vypínala se nad stechou chrámovou jen asi na dva sáhy vysoko. Skrze okénka ve vížce bylo vidti uvnit vže nkolik menších zvonk, z nichž nejvtší, pokud se pamatuju, nebyl vtší lidské hlavy. Podivný chrám vrat
domnlého Na
ten
paláce
prostranství
nalézal se
nebylo
takm
vidti
mezi palácem a
na úpatí svahu a od hlavních
stechu
nežli
obma
a
vížku
chrámovou.
chrámy táboilo vojsko pod
širým nebem, z vší ásti husai.
Na nkolika
místech
vysvleených jezdc,
hoely
ohn
nejrozmanitjším
a
kolem nich byly tlupy
zpsobem zamstnaných.
z ásti
Nkteí
:
56
zbran nebo kon,
cídili
ped
sedh'
jiní
Na celém
prostranství panoval
trapné ticho, rušené jen
jakési
laké
jiní jedli
veselým,
nebo opodál
stany, hrajíce v karty
le
z
se procházeli; opét
krátkých dýmek.
zdánliv nejvtší nepoádek,
obas inkotem
trvajícím
krátce
oh
nebo kouíce
zbraní,
ale
iením
smíchem, vycházejícím
z
zárove
koní anebo
nkteré tlupy
vojínv. Stráže, a sice
cdkud
místech,
vždy jeden jezdec a dva pší, rozestaveny byly na všech
byl pístup k prostranství.
a odcházely vojenské hlídky
Pišedše na popsané
do blízkých
Krom
toho neustále picházely
ulic.
prostranství, zastavili
jsme
se.
Jak se zdálo, byla
pstounka má na rozpacích, kam se obrátit. Chvíli váhala, pak ale držíc pevn za ruku uinila nkolik krok ku pedu pímo ke skupení nkolika dstojník a jednoho z nich oslovila. Pravila, že jsme z rodiny vojenské, udala otcovo jméno a optala se, zda-li by nám mohl býti nkde na as poskytnut njaký útulek. Dstojník patrn otce mého neznal. Mrzut stáhl oboí a mávnuv rukou smrem k bizarnímu chrámu dl
m
»Nevím! Možná, že snad tam, bab
i
—
dtí jako mravenc v mraveništi.
bude-li
ješt místa. Jest už tam
<
Po té se obrátil zase ke svým soudruhm. Pstounka mne vedla k pipomenutému chrámu. Popošedše nkolik krok níže po svahu, octli jsme se ped chrámem, z pedu kamenným zábradlím ohranieným.
Na vesms z kolik
zábradlí
stálo
soch andl a podobných odkud jsme picházeli, vedlo nke vchodu chrámovému, jenž byl
množství rozliných Se strany,
pískovce tesaných.
kamenných, vyšlapaných
schdk
oteven. Vrata byla úzká a vysoká a myslím, že železem pobita. Také prelí menších soch svatých chrámu ozdobeno bylo množstvím vtších rozliných výstupcích. ve výklencích nebo na
bu
i
Všady tu
a
tam
chybly
již
jevila
se
však
spustlost
Zdi byly rozpraskány,
bezpíkladná.
obmítka opadalá a sochy valn porouchány. Vtší ásti soch zubem ruce nebo kusy noh a tl. Jiné sochy mly oblieje
bu
asu nebo svévolnou rukou že vyjímaje snad
dv
k nepoznání
zhyzdné
nepepínám, eknu-li,
a
nebo ti sochy ve výklencích nebyla ani jediná bez
pohromy.
do vnit chrámu. Prošedše krátkým prjezdem,
Vešli jsme
v jehož stedu
nalézala
se
octli
tverhranná,
jsme
se v
nevysoká,
prostranném
velké
kapli
dvoe
podobná.
57
budova. Stny
její
Pokud
a povstí.
byly okrášleny množstvím rozmanitých
pkná
se pamatuju, byla to
výjev
z legend
práce stukaterská a doposud
ješt dosti zachovaná.
Dvr, do nhož jsme byli zevnjšího prelí chrámu, nýbrž
byl s tí stran a sice nejen podle
vešli,
po obou stranách v právo v levo od do vnit dvora otevenými chod-
i
západu k východu obklopen kížovými, bami.
Klenuté stropy kížových chodeb pokryty byly rozmanitými, primitiv-
ními vyobrazeními rozliných zázrak a výjev ze života svatých a svtic;
na stnách
v malých výklencích
pak
živ malovaných obraz jednoduchému oltái.
se
Vidl jsem nosti v tváích
bylo
množství
kiklavými
barvami
sklem. Skoro každý obraz ten podobal
za
dosti
tu rytíe v starém kroji s
výrazem zmužilosti nebo zbož-
zde slinou ženštinu kyprých tvar, onde matronu
;
s vrá-
odpornou tváí a opt jinde pošmurný nevlídný obraz njakého poustevníka nebo eholníka. skovitou
Kiklavá živost obraz
i
výjev na obmítce dodávala chodbám tm ba skoro dsivého, nežli píjemného
zvláštního rázu, ale spíše odporného,
nebo k
tiché zbožnosti vábícího.
Na obou
koncích hlavní chodby, pak v stedu a na konci obou po-
boních chodeb byly vtší chodbami byly chodby v
chrám
kaple s oltái jako v chrámech. Nad urené patrn pro eholníky nebo pro osoby
a menší
jiné,
obsluhující.
tverhrannou budovou uprosted dvora, za kterou rozprostíral se chrám, rozdlen byl dvr na dv ásti, z nichž každá tvoila pravi-
vlastní
Tu
delný tverhran, zarostlý sporou travou.
njaký
Uprosted
každého
zakrnlý, pouvadlý
stál
rých
vodojem.
byla
deštm, sluncem a
Pokud
mnohé
tch
z
dvou
tverhranných
se pamatuju,
trhliny
nebyla
již
ani jediná socha celá.
prachem zernalá.
vyrstaly
valn
Následkem
zajisté
písvit, dodávající
stálo
všem
ARBES: UKIŽOVANÁ.
již
úponkovité nebo vesovité
k západu
velmi
osamlém
pedmtm
se chýlícího
a
Ob
sta-
skupení
Místy bylo vidt mechovinu
vše bylo, možno-li, sešlejší a spustlejší soch a skupení
divném, druhdy
prostranství
vysoké skupení soch z pískovce a pod ním zbytky
velké, asi ti sáhy
a z
a tam
strom.
Slovem
rostliny.
ped chrámem.
slunce
panoval
smutném nádvoí matný
v po-
zažloutlý
rázu bizarnjšího než kdy jindy. 8
58
Bylo mi lidí
ba
teskno,
jaksi
Však neobyejný ruch a množství
úzko.
všech tíd a všeho stáí, kteí
tu
práv
dleli,
trapný pocit
mj
v brzku
zaplašili.
V celé
skupeních
nejrozmanitjších
rodiny nebo známí,
ejších,
nebylo
že
tak
na
slám
tém
nebo sedli
leželi
možno chodbami
ani
lidé,
jak se zdálo,
v kížových chodbách dolejších projíti
ho-
i
musilo
a
se
chodit podél chodeb po nádvoí.
Než
zde bylo množství
i
kteí, zvlášt
Tu
procházeli.
nebo
Jiní v zamyšlení
dítky
si
njaká osoba, jsouc opena
opt
a
nebo osamle. Nvolným krokem se nkterá ženština
jinde
se modlila.
Vše bylo
Také
v skupeních
a tam obstárlejší nebo churavá
o ze, podimovala. Jinde hrály plakala
bu
lidí
muži živ rozmlouvali.
tak
mimoádné,
nco pšího
tak
neobyejné, že nelze
vojska tu bylo, ale
v pyramidách, u nichž stála stráž;
málo.
ostatní vojáci
vypsati.
Mlif na nádvoí pušky byli
po celém
rozptýleni
nádvoí nebo v chodbách.
Krom v tmavých,
toho spatil jsem
hndých
nkolik eholník, starých
také
práv
Procházeli se po chodbách mezi lidem a rozdávali
dému, kdo po
nm
to
muž
rouších.
ruku
chléb kaž-
vztáhl.
po nkolik dní a podle rozházené, roztu dobu spali a sice nejen ve všech místnostech uzavených, nýbrž ve všech chodbách a kaplích, slovem všude, kde byli aspo ponkud chránni ped deštm a chladným vtrem Dle všeho meškali tu
šlapané a sležené slámy
lidé již
také
zde po celou i
noním. Byli to
hlavn
vesms
bu
bu
ze Starého z Nového msta, ale budov na levém behu Vltavy, odkud je byla druhého behu nebo pouhá báze vypudila. uprchlíci
z malostranských
palba z runic
s
po nádvoí podél kížových chodeb.
Prošli jsme dvakráte
Nikdo
si
nás nepovšimnul. Jak se zdálo,
nejvýš o svou rodinu nebo své známé.
staral
se každý
Nás patrn nikdo
o sebe a na-
neznal.
Toliko jeden z eholníkv, rozdávajících chléb, zastavil se
a ukrojiv
mlky
nám každému
z
velkého
krajíci
ped námi
chleba
šel
zase
dále.
Posléze shlédla pstounka asi
bochníku po
má pece osobu známou.
šedesátiletá staena, sedící na stupínku u jedné kaple.
»Dobrý veer,«
oslovila
ji
má
pstounka.
Staena zvedla hlavu a vlídn podkovala.
Byla to chudiká,
«
59
vás, možno » Prosím patrn na pespání nejvíce
nkde pespat?*
tu
optala
se
pstounka, které
záleželo,
>Oh, ano, ale jen zde na chodbách;
všady jinde už
je plno,«
znla
odpov. >A kde spíte vy?« Tady v kapli >sedmibolestné matky boží«, vece staena a pi tom ukázala rukou za sebe na velké sklenné dvée. »Spí nás tam ale tolik, že už není pro nikoho místa.
Pstounka má
se zamyslila.
»Ale vy mále dít,« pokraovala staena pohlednuvši na mne,
musíme udlat si
místa. Víte co
^
—
já a
ped
vy zstaneme
»Tomu
kaplí a hošík af
lehne do vnit na moje místo.«
má
S nelíenou radostí pijala pstounka Usedli
dobrého
dobné
jsme
tento návrh.
staeny na týž schdek a staenka, žvavá
vedle
to
žena
poala pstounce mé vypravovat rozmanité, klepm poa možná pstounce samé úpln neo osobách,
srdce,
mn
historky
i
známých.
Mne
vše to arci ani dost málo nezajímalo.
Sedl jsem
tiše
vedle
p-
stounky a naslouchal jen tak napolo. Byl jsem
u
otce.
lézal
;
Krom
unaven.
Nedovedl jsem jsem
ale tušil
Zatím
bylo
je
sice
myšlénky
toho dlely
úpln
oceniti
mé
skoro
neustále
nebezpeí, v jakém se otec na-
a tušení to bylo velmi trapné.
slunce zapadlo a v kížových
náhla rozhosovati šero.
Zárove
tichnul
chodbách poalo
povlovn ruch
se zne-
a šum, jenž tu byl
panoval. Lidé zde dlící poali se ukládati k spánku. Byl to prazvláštní pohled na tuto smsici
S místa, kde jsem sedl, pehlídl jsem
lidí.
krom poboní
také celou hlavní chodbu, táhnoucí se podle celého
Zde
malé dívky
staec vedle
ležel
takoka v jeden
chumá
schouleny,
;
jedné chodby
prelí chrámu.
tam zase matka a nkolik dtí
a toliko otec,
sed
vedle nejmladšího
dcka, ješt bdl. Jinde spalo pt a šest osob tak tvrd, že jim málo nevadil hlasitý hovor vedlejšího skupení muž. Byli tu lidé chudití
jsouce 'pikryti
bu
jen
i
mohovití, a všichni bez rozdílu
leželi
ani dost
na slám,
njakou houní nebo ženským šátkem.
Jak se mi zdálo, nebráno tu také žádného ohledu na stav nebo jakýkoli jiný privilej.
a
po
Kam
si
byl
kdo poprvé
ulehl,
tam
tetí a nikdo místa toho nezaujal bez jeho svolení.
noval vzorný poádek.* Pítel se odmlel.
ležel
také
podruhé
Krátce všude pa-
60
Pro
•
ustáváš ve
»Zdá se
mi,
svém vypravování?
t
perušuju
'>NikoIi,«
Po
tiše
dlo
kolem mne.
mne
na slámu pikryla
V
kapli
panovala
mne
mne
by u
mne
takm
již
brzku po
té
náruí
a odnesla
do
kaple,
kde
jsem
p-
vlastním šátkem.
Vím
irá tma.
zstala, a pamatuju
na slámu a držíc ruku moji ve své
V
sám uznáš za dobré!
Toliko na to ješt jako ve snu se
m do
vzala
uloživši
stounku,
»Jen vypravuj, jak
pstounky poal jsem za nedlouho podimovati
se
pstounka má
že
A^ypravujuf v cdku
piitel.
.«
pítele.
vedle své
a nevím tudíž, co
pamatuju,
.
dále vypravoval:
píítel
té
»Sed
.
optal jsem se.
pipomíná
<'
neopakujou se v Praze píliš asto.*
tyto podrobnosti
i
nudím,
podrobn
nepatrné vci tak
Vždyf
že
tiše
že
též,
prosil
dobe, že usedla vedle
se zcela
se modlila.
jsem usnul ...
nemohu
Jak dlouho jsem spal,
udati.
Zdálo se mi, že nalézám se kdesi v pekrásné zahrad. Stromoví bylo
neobyejn husté. Po štíhlých kmenech a ratovzhru množství úponkovitých rostlin, jejichž kvty v ko-
vysoké a v korunách
štíhlé,
pnulo se
lestích
runách
strom
se houpajíce leskly a tpytily se v
mnivých, takoka oslu-
barvách.
jících
Zahradou
vinulo
se
množství úzkých
i
širokých
steziek,
vesms
jasn žlutým pískem posypaných. Místy bylo vidti malou planinu,
zelenou
travou,
kvty neznámých mi
a bloskvoucí
takm
porostlou
nad kterouž kolébaly se žhav rostlin.
hustou,
Jinde
kype
vysokou,
purpurové,
žluté,
modré
trelo kolkolem houští
neproniknutelné.
Kolkolem
šustním
panovalo
padajícího
v korunách
listí
strom nebo
Byl jsem v podivné
hluboké
nebo
a
lahodným
rušené jen
obas lehýnkým
zašveholením
njakého
za-
ptáka
v hustém houští.
zahrad
Zmocnila se mne úzkost.
vdl, kam
ticho,
té
o samot.
Bžel jsem po jedné
stezce,
aniž
bych
pro.
Cesta brzo
se
boko dol sklonné
rozšíila, latolesti
brzo zase zoužila.
s.rom nebo
svislé
hlavy; jindy zase jsem se octnul na velkém, louce
Nkdy
dotýkaly se hlu-
úponkovité rosthny
podobném
mé
prostranství
a v brzku zaslechl jsem z dáli tajemné šplouchání vln.
Eíel jsem ješt rychleji, potoka nebo njaké eky.
až jsem spatil z dáli stíbrnou prouhu
bu
61
Náhle však se vše zmnilo. Nebžel jsem
behu
košatého sfromu na
široké
báze má
Úzkost a
eky
a vedle
nýbrž sedl ve stínu
více,
mne sedla má spokojen
byly zmizely a klidn,
matka.
díval
jsem se
na protjší beh.
Hladina
pták
eky
hladká
byla
Na protjším behu a
kmeny
tlící
a
jasná
jako zrcadlo a hejna rozliných
vodou na blízku obou
vocjních poletovala nad
rozkládal se hustý, neproniknutelný
strom kype zelené
obrovských
starých
beh.
rozkládaly mladší stromy své
Setlelé
les.
nad sebou a nad nimi
ležely
husté koruny.
Jemouký svit žhavého slunce pronikal smaragdovým tímto baldachýnem a osvtloval matn podivné palmovité, kapradinové a kopivám podobné rostliny s bohatými, arokrásnými kvty ohnivých, pestrých barev a neobyejných, bizarních, ale pekrásných tvar.
Mírný vtík vanul k nám pes eku opojnou, ba omamující vni.
Z zazníval
dálky,
kam mohutná eka spousty vod klidn
temný hukot vodopádu, jako by vycházel
a majestátn valila,
z hlubokých roklin,
do
nichž se vody ítily, a nad strmými pitoreskními skalami šouraly se lehynké
mlhy jako
oblak
stíny
.
.
.
Bylo mi voln, nevýslovn voln a blaze.
Z nenadání zmocnila
mne
se
své rodiky, nýbrž podle ženy zcela »
Matiko
pochybnost,
zaúpl jsem,
drahá, drahá!*
že nesedím
podle
drahé
cizí.
aniž bych byl
oí
svých k ní
povznesl.
Žena podle mne »Tiše,
hochu,
sedící stiskla
mi ruku a zašeptla:
tiše!«
Bez odpovdi zadíval jsem se opt na protjší beh. Místo
bujn
zeleného
stromoví spatil jsem
hustou
mlhu,
kterouž
prokmitávalo slabé, tepetající se svtélko jako hvzdika. Blížilo se
dinu
eky
vždy více ke behu, pak rychlostí blesku pelítlo pes hla-
a zapadlo v
Zmna
ta
mne
brálovou
Pohlédnuv bysteji v šeredné
Zelená ale
trávu
ped
námi.
pekvapila. nu'sto,
hád s otevenou tlamou, oka ošklivého plaza byla
kam bylo svtélko z
na
zapadlo,
kteréž neustále šlehal
spatil jsem
tenouký jazýek.
mne upena. Chtl jsem
vzkiknouti,
nemohl jsem. Náhle otásla
jakýs blesk šlehnul
zem, jako by pede mnou.
se
Více jsem pranic nevidl
;
bylo z hluboká
zahmlo,
zdálo se mi, že se probouzím.
a podivný
'
62
Pomalu probíral jsem se ze sna; avšak obas slyšel jsem vzdálené hímání a zdálo se mi, že probouzím se v míst rud osvtleném.
úpln
Procitnuv
rozhlédl jsem se kolem.
Nalézal jsem se v malé, asi
zarudlým svtlem osvtlené
kapli.
stailo, že rozeznal jsem obrysy
pt krok
dlouhé a
pedmtv
krok
tolikéž
Osvtlení bylo mdlé,
ale
kolem.
Kaple tvoila pravidelný tverhran, vybíhající ve výši
pti
sáh
ve výši
široké,
pece aspo doasi
ty
nebo
v kulatou, uprosted proraženou klenbu, nad kterouž nalézala se
asi
ty
stop klenba menší, taktéž kulatá.
Svtlo do kaple vnikalo
z ásti velkými zasklenými dvemi, z vtší njakými otvory mezi obma klenbami s hry. Ležel jsem podle jedné stny na slám. Proti a za mojí hlavou proti dveím nalézaly se pi stnách dva velké, rozlinými pozlacenými ozdbkami a sochami okrášlené oltáe. Ped oltáem proti visela na jakés železné tyce ve zdi zaražené malá lampika. Pedmty na oltáích nemohl jsem pro nedostatené osvtlení rozeznati; nebo lampika hoela, když jsem procitl, tak mdle, že nerozeznal
ásti však
mn
mn
i
jsem kolem sebe skoro nic zcela urit.
asem
do vnit zarudlé svtlo
vnikalo však
Zdálo se
mi,
jako
by
to
byla
ímž
intensivnji,
možno aspo na nkolik okamžik pedmty lépe rozeznati. Odkud by podivné svtlo to picházelo, nemohl jsem rudá záplava
bylo
rozpoznati.
velkého
požáru,
ale
obasné, blesku podobné šlehání intensivního, mnohdy oslujícího svtla se souasným, vzdálenému hímání podobným rachotem nasvdovalo i
prudké boui, která se byla nejspíše nad Prahou rozzuila.. Vše, co jsem byl práv vypravoval, postehl jsem v nkolika okamžicích.
Temný hímavý rachot byl mnohdy tak mocný, že mnou podlaha. Zmocnila se mne úzkost. Chtl jsem vstáti, ale nohy mé byly jako ochromeny.
jsem,
cítil
jak
tese se pode
píjmení své
pstounky,
pede dvemi,
ale
o
níž
jsem se domníval,
jen dutý ohlas vlastního
mého
Nkolik okamžik panovalo kolem hluboké
že
spí
Pronesl jsem v
kapli
ticho.
pozorn naslouchal, a tu se mi zdálo, jakoby na širokém ped oltáem pede mnou bylo se nco pohnulo a slámou, kterou
Chvíli jsem stupni
byla podlaha kaple postlána, zašelestilo.
V tom
šlehnul zase intensivnjší zásvit kaplí.
Rozeznal jsem
•:>
nebo
hlasu byl mi odpovdí.
ped
sebou na
slám neurité obrysy muže.
63
Nebyl jsem tedy v více, jak byla staena,
Ale bylo mi divno, že není nás tu
kapli sám.
mi byla své místo v
která
postoupila, z
kapli
veera
pipomenula. na neznámého svého soudruha, ani jsem se ne-
zraky své
Upíraje
pohnul.
Muž
jak se zdálo,
ten,
spal a nejspíše
mé
volání
jej
báze
Vykal jsem nkolik okamžikij, ale
sna vyrušilo.
na okamžik ze
má
a úzkost
vždy
nemohl jsem než pokleknouti. Pronesl jsem jméno své pstounky poznovu hlasitji a opt mi byla
více se zmáhaly. Snažil jsem se vztyiti, ale
odpovdí
jen dutá
ozvna vlastního hlasu. muž pede mnou napolo
Tentokráte však
»Kdo
to volá?«
Neodpovdl Drsný
hlas,
optal se
se vztyil.
temným, skoro hrobovým hlasem.
jsem. jejž
psobil na mne jako
jsem byl práv zaslechl,
hlas
píšery.
Chvl jsem se na celém tle Nevda skoro ani, co iním, šeptmo modliti: >Ote náš!« Napolo
»Kdo
a studený pot vyvstával mi na ele. sepjal
jsem
mimovoln
ruce a
poal
se
neznámý mne zpozoroval. koho voláš?« ozval se po malé chvíli.
se vztyivší
jsi,
Neodvážil jsem se promluviti.
»Kdo
koho voláš ?« opakovala
jsi,
vztáhnuvši proti
mn
jsem
Pronesl
velitelsky
písn
temná postava pede mnou
jednu ruku.
bázliv své jméno a hned na
tiše,
to
pokraoval jsem
šeptmo v modlitb.
»Tedy
to
pece nebyl
sen!« zamumlal neznámý.
»Ale jak sem picházíš?* doložil hned na to zcela zeteln.
Chtl jsem odpovdít; >Však vím. Pišel a
uprchlíci
—
te
nás
jsi
tu
ale neznámý mne pedešel. sem práv tak jako já vi?« pravil. »Jsme všichni nechali o samot, ponvadž nemohli
—
odolat pokušení, aby vidli, jak slaví lidská
váše
své triumfy
.
.
.«
Dutý hlas neznámého znl úsmšn, skoro drze. Nkolik okamžik trvalo trapné ticho, rušené jen šeptem mé modlitby, a obas temným, vzdálenému hmní podobným rachotem. Neznámý muž usednuv po té na slám podepel oba lokte o kolena a skryl obliej v dlaních. Byl
V
bu
zadumán neb o
zarudlém pološeru,
jež
nem
pemýšlel.
v okamžicích tch v kapli
vidl jsem jen neurité obrysy jeho postavy.
práv panovalo
64
Náhle sebou muž ten pohnul a vztyiv hlavu
obrátil
pímo
obliej
mn.
ke
Zdálo se mi, že dívá se Nemýlil
jsem
pímo
nebo hned
se;
na mne.
na to šlehnul zase nkolik
intensivní zásvit kaplí, jenž osvítil
trvající
i
jsem ošklivou, zarudlou tvá muže
Spatil
tmavé vlasy
nepoádku po
v
splývaly
okamžik
tvá neznámého. asi
padesátiletého.
skráních a v dlcích
Dlouhé
zapadlé
oi
mne neodvratn upeny.
byly na
Byla to tvá, kterou sice nelze popsati, ale na kterou také nikdy nelze
zapomenouti.
Mn
aspo
nevytratila
se
nikdy
z
Spoívalof v písných,
pamti.
tch cosi dsiv ztrnulého, jako nmá zoufalost, ve vyteneodvratn na mne upeném pohledu pak cosi jako nevýslovné
drsných
tazích
štném,
nezmrná bolest. nkolik okamžik mohl jsem škaredou tu tvá pozorovat; nebo v malé chvíli nastalo v kapli opt dívjší zarudlé pološero. utrpení a
Jen
Neznámý, jenž mne byl rovnž tak zkoumav pozoroval, jako otázal se poznovu pidušeným, ponkud nedvivým hlasem: »Jak že se jmenuješ?«
já jej,
—
jméno své bázliv a s úzkostí a hned na pokraoval jsem opt šeptmo ve své modlitb. Teprve nyní, jak se zdá, neznámý postehl, že se modlím. >Ty se modlíš, hochu? Usta, ustan se modlit!* zvolal prudce. Opakoval
jsem
mne
Vášnivý, rozkazovací tón jeho
mé
klesly
úzkost a
mi mimovoln do
báze má
zarazil.
K modlitb
Ustal jsem v
klína.
to
sepjaté ruce
modlitb skuten;
ale
byly tím vtší.
»Podivno, jak se lidé scházívají!* zamumlal neznámý po malé pe-
že
práv
mne
»Kdo by
jakoby mluvil sám k sob.
stávce,
v okamžiku, když spatil jsem
hlas jejího dítka
.
.
ji
se byl nadál, že
ve snu tak živ
—
práv
dnes,
ozve se podle
.«
Podivná, pidušená tato slova neznámého rozchvívala duši
mou
jako
trpká vzpomínka.
>Znáš
mne hochu?*
Nežli však jsem
»Neznáš,
vicf?
ozval se náhle
neznámý
nahlas.
mohl odpovdít, dodal:
A pece
jsem byl nejlepším pítelem tvé matky.*
Lehký výkik vydral se mi z prsou. »
tivým.
Neboj
se,
hochu!* konejšil
»Je báze
lidská
práv
co možná pívzbytená a malomocná jako rouhavá
mne neznámý hlasem tak
Znáš mne," hochu
?<<
(Str. 64.)
65
U
modlitba.
hochu!
se trpt,
U
sob
se trpt, abys
v pozdjších letech
nezoufal ...
Ty neznáš ješt hoda
.
.
Vz
.
jen tolik,
svt
nebylo by tebe na
asto rozhoduje pouhá náže kdyby byla tvá matka uposlechla mé rady Hnusilo se mi krvavé emeslo tvého otce; ale
svta,
.
.
A práv ped
jak
.
má
byla oslyšána
oka
zírala
jí
zoufalost.
.
.
.
matiku tvou ve snu. Ptala se mne po tvém
Odpovdl
hlasem pidušeným, bolestným.
ptala se
—
nkolika okamžiky vidl jsem
Byla na smrt bledá a z
s
nevíš ješt,
matky byla mocnjší a rada
láska tvé
otci,
ty
jsem
ním náhodou mluvil ped nkolika dny, že byl zdráv a
že nejspíše
.
.
jí,
že jsem
nyní
vesel, ale
.
Matka tvá nevykala, až bych dopovdl. Pospíšil jsem za
ní.
Bžela vždy
rychleji, tak že
Rychle chvátala ode mne.
jsem
jí
sotva stail.
ped oima mýma zmizela. Bžel jsem dále, až octnul jsem se behu Vltavy ped domkem, v nmž otec tvj nyní s tebou bydlí. jen opodál u schdk, vedoucích Ped domkem bylo pusto Náhle
u
—
k Vltav, kleela tvá matka u mrtvoly tvého otce
Mj
»Bože!
otec,
mj
ubohý
Vždy
otec!«
.
.
.«
zaúpl jsem.
neznámý vážn, >U se rozeznávat skutenost od pouhého petónem ponkud káravým. Vzdechy a modlitby ostatn nikdy neludu, pravdu od pouhého zdání! pomohou! Neúprosn, bez milosrdenství a bez ohledu na lidská pání lovk je pouhou loutkou jejich a dobe pro nj, pracují síly pírodní. pozná-li to záhy nebo nepozná-li toho nikdy. Jsem z tch, kteí poznali dsnou tuto pravdu záhy. Bylt jsem »Utiš
skoro otec
hochu!
témže stáí jako
v
mj,
jsem
se,
muž
tenkráte
mluviti
veškeré nadje.
V
otce zachoval ...
jen
na
A
sen,«
pravit
pamatuji se na všechny podrobnosti, když
plné lože,
byl
síle,
že
nebezpen
náhle
ochuravl.
Slyšel
nevyvážné, že léka vzdal se
životem
úzkosti své pospíšil jsem
jsem tam
vykleel
v
kolem jeho
ty a
to
do chrámu a po nkolik hodin
bh
studené dlažb v nejvroucnjší modlitb, aby
pece, když jsem se
vrátil
dom,
byl otec
—
mrtev
.
.
.«
Po malé pestávce neznámý pokraoval: cosi
»Je
strašného ve vrouce, která hlásá, že
bodnou vli, a pece že bez vle boží ani vlas platná svobodná vle, když ji nemžeš bez svolení chopitelné všemohoucí
pomyšlení,
že
za
.
.
k platnosti pivésti?
dal
ty
lovku
hlavy nesejde.
cizí,
svo-
Co
i
se
jest
nevdom nedlo a
.
ARBKS: UKIŽOVANÁ.
ti
neznámé a nepo-
Avšak ješt strašnjší
dsné skutky, které se vdom zodpovdným bh, bez jehož vle nic
všechny
pášou ve svt, iní se
nedje
síly
bh s
9
;
66
podivný tvor
Zvláštní,
je
Zná svou málomocnost; zjevných
tajných
i
piinní
viny a
pohromy
strašné
nj
že se všech stran dorážejí na
ví,
kterým
nepátel,
že neviditelné zárodky
lovk! nemže;
se ubránit
nií
živelní
že
ví,
miliardy
bez jeho
život lidských;
statisíce
tuší,
o nichž se domníváme, že
organické ve vzduchu,
pvodci nesíslných nemocí, vznikly jen k jeho záhub; slovem ví vi pírod, která nezná milosrdenství, jest tvorem rovnž tak bezmocným, jako kterýkoli bídný mraveneek; pes to vše pibásnil sob ve své pýše vlastnosti svrchovaného pána pírody, nad kterouž však nemá pomrn vtší moci než kterýkoli jiný, byf sebe málomocnjší a bídnjší jsou
a zná, že
tvor tohoto svta.
Ne
na tom, že tváí se
dosti
sob
on vymýšlí
ostatních,
nadsmyslné,
pipisuje
porovnáváním
nejskvlejší, nejdokonalejší, jen aby
sobeckosti.
tvorem vyšším, vznešenjším tvor
býti
bytosti
i
Však pes všechno porovnávání
vznešených bytostí zstal otrokem svých
s
jim
tmito vzory
vymyšlenými
s
vlastnosti
nimi mohl hovti své
vášní. Nejlepší z nás usilovali sice
vykoenní vášní, ale ani nejvtšímu úsilí nepodailo se více, než doasné utlumení a zmírnní vášní jednotlivc. Poznal jsem život vášn lidské, zkoumal je a pemýšlel o nich ale výsledek pemýšlení mého byl zdrcující.
•o
i
Jsa
lovk
mírný, tichý, nevýbojný musil jsem jiným, vášnivým a vý-
bojným
sloužit za
šinouti
za kovadlinu,
;
dení sobeckých
podnož, na kterou
do
plán
mírné a neskonale
velou
svému
Dlouho
píteli,
dobré bytosti
díval
jsem
se
jejím
Matka
síla její
—
mlky
si
její
tvé
krom
nikoho
je-
upímnou oddanost
matky
.
.
.
okamžikm.
v kalné,
vaje s trapnou úzkostí, až slábnoucí dech Životní
pro
k tvému otci
pítomen posledním
Byl jsem
jsem
že nevážil a necenil
diné tiché
lásku k
jim šlo o prove-
kdykoli
bušívali,
a ukájení nejrznjších vášní a náruživostí. Jaký div,
že nemiloval jsem nikoho,
a
kdykoli se chtli vy-
drze stoupali,
které zbsile
hasnoucí
její
již
oko
její,
oeká-
ustane docela.
vzpružila se ješt jednou, naposledy.
tvá vztyila se
ponkud
na
loži a
slabým hlasem dla:
Mé dít bude osielé Budiž mu asem svým vstoupí do svta — prosím t, neopouštj je aby neklamalo, jako se upímným pi píležitosti je pou, se a pítelem klamou tisícové. Nech pozná svt a lidi, jakými jsou skuten, a nikoli, jakými si je pejeme .... Pravda, by nejtrpí, nejdrsnjší, nech stane .« .se mu milejší klamu nejsladšího >
Prosím,
prokaž
mi jen službu jedinou
.
.
.
.
.
.
.
.
67
A
za nkolik
Avšak
mn
ve
i
okamžik matky
Zapomnlf jsem
se zklamala!
a zstavil tebe, jediné a nejmilejší
Teprve dnes po mnohých
nebylo ....
tvé již
posledního pání jejího
tvému osudu.
dít,
její
setkáváme se náhodou a v okolno-
letech
stech tak zvláštních a podivných. Teprve dnes, když jsem byl ve snu
tiku tvou opt spatil poslední
pání a jedin
její
Vziž
aspo
tedy
pipomenutí
toto
mého
úryvek z
stála,
je
abys poznal, co pála
života,
Doba
matka v posledních svých okamžicích.
mapipomenul jsem si píinou mých slov.
mne
jako by u
tak živ,
tvá
si
kde se práv nalé-
místo,
i
je k tomu nejvhodnjší. Ty alespo na dnešní noc a slova má nikdy .« nezapomeneš
záme,
.
.
.
Neznámý opt na Úryvkovité
chvíli se
odmlel.
vypravování zajímalo
jeho
Neodváživ se však promluviti, lika
hochu, že
Nemysli,
»
dosti
t
mn
neb o
záhy
setrval
to
A
neznám.
promluvil.
mne,
ješt
neznáš-li ty
díve nebo pozdji,
uslyšíš
nko-
jsem bez hnutí, až po
mé matky opt
okamžicích neznámý pítel
mne
mne v nemalé míe pes
jsem všeho nechápal úpln.
vše, že
poznáš už
když
mne
snad dávno nebude.
Ped temi dny okov tak
....
Netušil
ješt jsem se nenadal, jsem,
chladnokrevného, jakým
—
útoku granátník Eh, což Stežili
mne,
—
!
'
se
mže
že
jsem
potom
ale
Byl jsem
jat
.
a
bylo v zmatku
,
a nebylo
a náhodou-li
m
jali
A
neuiní nkolik
a znají víš,
by také nic
—
jaký
budu dnes
já
...
.
Bylo mi
trest !
jest .
.
i
bez
lovka
pi prvním
podivno
.
vleen ze Starého msta na Malou Stranu. možno; ale uprchl jsem pece a nyní
plátno.
kulí
Z msta
Nejsemf v
se dostati není naprosto
mst lovk
konec životu dvou nebo tí
budu díve nebo pozdji pece vypátrán
olovem neb oprátkou
—
spáti
všeobecný proud strhnouti
dlím nepoznán takoka v jejich stedu ...
možno
že
vymen
na
velezrádu ?
.
.
.
.
neznámý^ lidí,
kteí
.
Smrt prachem a
.
.
Otce tvého, Nelekám se toho Život je mi už skoro lhostejný druhdy pítele nejlepšího, snad nikdy již nespatím. A proto budeš mu moci nkdy vypravovat sám, eho jsi byl svdkem v podivné této chvíli, .« poprvé ídil opravdovou palbu baterie když on jak bezpen vím .
!
—
—
.
.
.
.
Neznámý opt ustal ve svém podivném rapsodickém vypravování, jemuž jsem naslouchal s dechem zatajeným.
66
mi úzko a pece zase
liylo
mé svými pomry mé a
dícího v duši
slovy
rodinné
k
ml
k oltái, kde neznámý
v
dvrném pomru
tak
pronésti.
upen
a
open zády o
jsa
stál
jiný.
však jsem nemohl ani slova
jsem ruce v klín sepjaté
Pro znovu nastalé pirudlé
díval
Pólo klee a pólo
sed
mlky ped
sebe
jsem
se
oltá sedl.
nemohl jsem
pološero
zase
nic
více
tmavé neurité obrysy postavy neznámého.
rozeznati, nežli
Po
i
rodim mým
pátelském, jako snad nikdo
Pece
píjemno ve spolenosti muže, budvru souasn, muže, kletý znal
jaksi
báze
neznámý ponkud
chvíli
hned zas usedl jako dív
se vztyil; ale
ponkud pidušeným:
a poal vypravovati hlasem
»Po smrti tvé matky neznal jsem ve svt nikoho, k nmuž bych byl mohl podobn pilnouti. Otce tvého znám z let chlapeckých studovalif jsme spolu na témže gymnasiu v Jindichov Hradci. Krom otce tvého býval v té dob nejupímnjším soudruhem mým jakýsi žid. Byl to dobrý hoch ale povahu kmene židovského v niem nezapel. Bohem jeho byl zisk a bohu tomu byl by obtoval vše. Ješt jsme studovali, když vydal se do svta, a od té doby jsem neslyšel. o Teprve ped temi roky obdržel jsem od nho list, v nmž pipomenuv, že daí se mu obstojn, zval mne na njaký as k ná;
;
nm
vštv
na
v Polšt
ped
byl
asem
delším
práv na sklonku msíce
Bylo Pijal
jejž
statek,
v
tarnovském
kraji
najal.
jsem
vyzvání
tudíž
a
srpna,
za
odejel
kdy jsem
nkolik
ml
dní
k
dostatek asu.
starému
sou-
druhovi.
utšené krajin
šest hodin cesty ha východ od budovy obráceno bylo na náves malé neúhledné vísky, obklopené množstvím ovocných zahrad. Náves byla velká, nerovná a hrbolatá. Uprosted byl malý rybníek, kterýmž protékal potok, a u lávky pes potok ten vedoucí, stál velký devný kíž s podobou
Statek ležel v
Tarnova.
Prelí
asi
hlavní jednopatrové
Kristovou z plechu.
Okolí bylo perozkošné. Obyvatelstvo
diny i
to
žid
nenávidn pro svou Okolnost
pece
z
píiny
ta
bylo
vísky
osad,
v
mne záhy
zcela jiné. Bývalý .
u
obyvatelstva
panského velké
statku,
pízn,
ba
je-
byl
lakotu a asté pokutování a trýznní sedlák.
byla by
náctiletá jeho dcera
Nájemce
katolické.
nepožíval
.
.
ze
statku vypudila,
soudruh
mj
ale
byl vdovec
setrval
jsem
a jediná šest-
69
emu
Však k rické
když se studem .
.
divuplným o
o
zapýila,
lehynkém
—
erném oku?
rumnci
rtech,
o hustém,
bledých
na
mkkém, lahodném zvuku
ethe-
K emu líkách,
hlasu,
když pro-
mn
v nkolika
.
dcku,
Zstal jsem jedin k vli tomuto dnech pilnulo více než k teli
bleouké, takka
mírnost a lásku
výrazem v
ruince, o kyprých purpurových
havranním,
vlasu
mluvila?
s
blouké
mluvit o nžné,
hebkém
dobrotu,
líit
bytosti
této
ba snad více
otci,
které
ke
než by bylo pilnulo k pí-
nejmilejšímu.
Halie do Prahy poal
Vrátiv se za nedlouho z
jsem
se zapádati
v podivné sny,
Divuplný obraz nžné,
Marn
snažil
jsem se
dívky
cituplné
nemálo na závadu. Po
práci
v podivné
duševní
této
do znavení,
zapuditi; pracoval jsem
jej
ped duševním zrakem mým Znenáhla pecházelo pemítání mé
vznášel se
celé
mysli.
obraz
ale
její
neustále.
v dumání, jež bylo písné duševní
hodiny Bylo mi
lethargii.
mi neustále na
tanul
trávíval asi
jsem
podobn,
skoro
každodenn
jako bývá mladíku,
jehož duši byla poprvé v život láska rozechvla.
A pece Byl
to
pocit
nebyla
to
podobný
láska,
mlhavé,
která
mne
k
arokrásné dívce
nepochopitelné,
ale
takoka
poutala.
šílené
pí-
chylnosti, s jakou snad lze pilnouti jen k bytosti nejdokonalejší.
svt matky, která by byla dítko upímnji, veleji a vášnivji milovala, nežli já podivnou tuto bytost andlskou Minulo nkolik msíc. Po celou tu dobu nedostal jsem o dívce žádných bližších zpráv a jenom z rzných, struných poznámek v listech, jež mi otec její obas zasílal, soudil jsem, že žije klidn a spokojen jako díve. Zdálof se mi, že není a nebylo na
své istji,
.
V
.
.
msíce února roku 1846 obdržel poznámka o jakéms nebezpeí, jež hrozí jeho rodin. List ten, vlastn jen tato poznámka byla píinou, že jsem se odhodlal k optné návštv starého pítele a jeho prvních dnech
jsem od jejího otce
dcery
aspo
druhé
opt
na nkolik
list,
v
byla také nejasná
dní.
Bez odkladu uinil jsem aniž bych to byl píteli
polovice
nmž
vše,
eho
bylo
potebí, a vydal se na cestu,
díve oznámil.
ruch mezi obyvatelstvem
shledal jsem tam pomry mimoádné. Zimniný nasvdoval vcem neobyejným, a nebylo k tomu
mnoho potebí
že
Pibyv do Krakova, poznati,
píkladnou smlostí pípravy
konají
—
se
s
chvatem,
k povstání.
bez ostychu a
s
bez-
70
V
soukromí,
ba
veejnosti verbováno
ve
i
odpor
Všady bylo
postaviti.
z
zástupc
naléhání
Podhoí rakouský
V
do msta.
nejen
peetná
na
šlechta a
;
ku své málomoc-
se piznati
musil
ochranných
do
povolán
mocností
Krakova
vojenský sbor ku pomoci.
den, kdy pibyl jsem
muž
takovou
s
jisty.
Senát svobodné obce krakovské nosti a k
revoluci
slova nadšení a bojechtivosti
slyšeti
emigrace polská byly vítzstvím
pro
nkdo poínání tomu mohl
smlostí, jako by nebylo ani možno, by se
Velitel jeho,
mst
místa v
do Krakova, vtrhl voj ten ítající asi tisíc malomocný a nerozhodný generalmajor, dal nýbrž vyslal
obsaditi,
znanou ást
i
vojska
svého do okolí Krakova na hlídky.
mne nemly všechny
Pro
odkladu
Bez
vydal
jsem
pípravy
tyto
jsem z nich nabyl pesvdení, jaké se
zajímavosti,
jiné
nebezpeí hrozí
asi
Krakova
z
na
nežli
že
píteli.
smrem
cestu
další
k Tarnovu.
Pípravy ke vzbouení byly v
zmáhá se jitení mezi
pimla
Dovdl
klid.
sedláky a že šlechta
usiluje
zjevnjší nežli
ješt
jsem ze
na cest, že
se
všech
aby
sil,
je
ku spolenému jednání v povstání.
Druhdy že jim jindy
jim vlastn
nedviví
a pozorujíce,
obávali se,
že kladou se
šlechtou týraní sedláci byli však nyní
vždy jen
hrdá šlechta poíná
osidla.
Nedvra
se nedali svésti a
lichotit,
sedlák k povstalcm byla všeobecná
a proto uchýlili se onino o radu k
by
tarnovském
kraji
v Krakov, ale všady panoval ješt
úadm
každého povstalce
rakouským, a k
jali
úadm
jim
které
radily,
pivedli.
známo po celé krajin, kterou jsem jel. Všudy mluveno o tom bez ostychu veejn, jako o vci nejnevinnjší. Pibyv do Tarnova, dovdl jsem se, že povstání již vypuklo. Vše
V
to
bylo
noci ze dne
k Tarnovu.
V
18.
na
19.
února
Horozanech a v Lysé
kterýmž chtli sedláky
pro
povstání
vyhrožovati, aby je donutili ku
padla první rána z
ad
soustedili
Hoe
získati,
spolenému
povstalc
proti
Když jsem
z rána
a
povstalci
poali
vše,
vrhli
co
opouštl Tarnov, panovalo v
táhli
vzbouenci sedlákm
jednání; ale když v Lysé
sedlákm,
kladnou zuivostí na povstalce a povraždili
se
nabaživše se lichocení,
však,
jim
mst
se tito s
pišlo
do
Hoe
bezpícesty.
všeobecné zdšení
píinu jeho poznal jsem za nkolik hodin. Potkalf jsem na cest dlouhý prvod ozbrojených sedlák, vezoucích na saních a vozích zabité, ranné
a
a z vtší ásti strašn
úadm.
zohavené povstalce do
Tarnova,
by
je
odevzdali
71
Byla to divoká smsice rozvášnných
lidí
všeho
stáí.
Když potkali mé sán, kázali zastavit. Vozka mj uposlechl a teprve po náležitém prokázání se, kým jsem, svolili, že mohl jsem dále jeti. Mezi tím slyšel jsem však jen výhržky platící povstalcm a z jednotlivých po-
známek jsem vyrozuml, že chystají se sedláci v celém kraji tarnovském ku všeobecnému zabíjení osob nenávidných, k drancování a vypalování statk šlechtických a židovských.
jsem
Jel
dále.
Doufal jsem doraziti k
schdná
kon
dv
asi
Kon
hodiny od a
vysíleni
byli
po poledni;
v prvních hodinách
a
snhové, jimiž se musili byly píinou, že pekvapila mne
cíle.
koí nechtl
dále
již
štstí vichice za
menou
a zaslouženou
objevil se na obloze.
poodpoinul, k
Koí Jeli
nedlouho
jakési
Bylo
asi
msíc takka
k desáté hodin, když sliby v pi-
odmnu piml
jsem
koího,
který
si
byl zatím
zapáhl a
já vsedl
zase
do
saní.
jsme dosti rychle.
Skoro
již
v zenithu se nalézající
msíc ozaoval zasnženou
Jen tu a tam vrhala njaká vršina neb
hádkového.
Noní ticho zvonk
silnice vyplašená
nerušeno než temným,
táhlým vrzotem saní a veselým
Obas
vylétla ze strouhy
vrána, která krákorajíc popolétla dále,
komi opt
Asi po
osamlý njaký strom
stín.
na chomoutech koní.
cinkotem
hodin
poznal jsem,
že blížíme se k
a krátce
cíli,
chatrí vísky, ku které jsem se nyní rychle
okolí, jak se zdálo,
kmitajících z
oken
nasvdovalo, že tam ješt
obyvatelé bdí.
mi
to
k prvním chatrím,
ped
blížil,
ped pl-
známé mi vesniky.
Po celou noní cestu jsme nikoho nepotkali. Celé pohíženo bylo v hluboký spánek. Jenom nkolik svtel,
Nebylo
podle
aby se dala za ne-
vyplašit.
nocí spatil jsem v dáli matné a neurité obrysy
aspo nkteí
krajinu,
jeho jako bájné zákoutí neznámého svta po-
podle cesty krátký, ale tmavý
Stálof
malé vesniky.
se utišila, pestalo snžit a
další jízd.
že leskla se v stíbrné zái
dlouho
by v chumelenici,
jeti,
byla k veeru nastala, nezbloudil. Nkolik hodin strávili jsme v bídné hospdce
Na úplku v
ale ne-
závje
vysoké
v pravém slova smyslu prodírati,
noc ješt která
cíli
hlavn etné
cesta a
ani
dost
málo nápadno;
poznal jsem,
že
jednou z chatrí nkolik
dje
ale
když jsem se piblížil
se ve vísce
muž.
nco
neobyejného.
72
Když k nim sán mé dojely, zastoupili mi »Kdo jste a kam jedete V« ozval se hrubý
Povdl
jsem.
>Jete tedy
A »
opt
cestu. hlas.
!«
potupn
zachechtal se jízliv a
hlas jiný.
skoro všichni muži divoce se rozesmáli.
pozd !«
Pijede nejspíš
dodal
když
jeden z nich,
se
byly
sáné
hnuly. >Jak to?«
zvolal jsem obrátiv se v saních.
odpovdi
Místo
zaslechl jsem jen pustý
smích
.
.
.
Za nkolik okamžikíi vjeli jsme do vesniky. Všude panoval hluboký klid. Prostranná náves, kterouž bylo byla
hlédnouti,
mihlo se
ped
úpln
pusta;
jednou
možno v
ale zdálo
nkolik temných
chýží
msíce celou pedruhém jejím konci
jasné zái
se mi,
že na
postav,
které
hned
zase
zmizely.
Krom
toho nebylo mi pranic nápadno.
kam bylo obráceno prelí
náves,
hlavní
Teprve když jsme
budovy pítelova
vjeli
na
spatil
statku,
jsem, že z nkolika oken statku vychází zvláštní rudé svtlo, jako by uvnit
hoelo. Byl jsem sice
již
jen
nkolik krok od
pece jsem ješt
statku vzdálen, ale
vybídnul koího k vtšímu spchu.
Koí
práskl
pede mnou Vrata
do koní a v nkolika okamžicích
objeli
jsme ze,
která
zakrývala vrata statku.
dokoán. Vjeli jsme tedy kvapn pímo do dvora, kde nemalému podivení svému asi deset muž, kteí moje sáné
byla
spatil jsem k obklopili.
»Co
se
Místo
dje?«
táži
se.
odpovdi opáil jeden
»A kdo
z
muž:
že se na to ptáte?*
jste vy,
Pronesl jsem své jméno, jež uinilo skoro na všechny zvláštní dojem. Ustoupilif
od
saní a ani jediný
»Co
se
dje?«
Jeden z »
zpitých
muž
Odpuste,
táži
se poznovu.
pistoupil blíže a
velebný
soused už
neodpovdl.
je
—
pane
nahoe
.
.
nesmle dl:
my
tu
jen
hlídáme
,
.
.
Ale nkolik
.«
V tom zaznl z bytu pítelova divoký výkik, smíchem a smsicí drsných hlas.
provázený
pustým
«
:
73
Vyskoiv
ze saní shodil jsem plášf, v
nmž
jsem byl zahalen, a po-
nikým nezdržován, ku vchodu do budovy a po schodech nahoru
spíšil,
k pítelovu bytu v prvním pate.
Dvée do pedsín
a odtud do salonu vedoucí byly oteveny.
Z divoké smsice hlas živ
zaslechl jsem slova:
» Vzdej
padouchu
se,
—
nebo mrtev musíš do Tarnova!*
V
okamžiku, kdy jsem
»Dost
vlád?
.
.
jsi
do salonu,
vrazil
nás natýral
se
—
a
te
volal kdosi:
bys nás chtl ješt bouit proti
Tvých slib nedbáme, tvého lichocení
.
Zvláštní divadlo objevilo se
pede mnou.
V
nebo patnáct
salon bylo
dvanáct
asi
si
nevšímáme
muž
starších
.. .«
i
mladších,
vesms ozbrojených obušky a starými zbranmi všeho druhu. Nkteí z muž mli svítilny, jiní drželi v rukou hoící loue. Ve všech tváích
jevila se
k zvíeckosti rozplamenná divoká váše.
do salonu, rozhlédl jsem
Vraziv
kolem a
se
co se zde dje,
tuše,
písným, velitelským hlasem
zvolal jsem
»Jménem nejsvtjší a klidn se rozešli
Nenadálým
trojice
vás
vyzývám,
abyste
netýrali
mým
objevením
písným hlasem
se,
ponkud
nejsvtjší trojice byli rozvášnní sedláci
a
mohl voln salonem
dv
strany,
tak
projíti.
píinou toho byla ovšem jen vdouce, že jsem knzem jejich
Hlavní poznali a
pipomenutím
zaraženi.
Divoká vava náhle utichla a dav rozstoupil se na že jsem
bližního
!«
okolnost, že víry,
mne nkteí
kterýž jim
sedláci
byl za svého
dívjšího pobytu v osad mnohou laskavost prokázal a v mnohém ohledu pispl k ulehení tehda ješt trudného jich osudu, neodvážili se aspo v prvních okamžicích k žádnému odporu nebo
Probh, kam
»
je
hned na
mete
se,
to
vás zavedla
váše
tonem mírným a pátelským.
že chcete spáchat zloin,
násilí.
a zaslepenost, pátelé!* oslovil jsem
jehož
»
Vzpamatujte se pec! Rozpo-
bh
nikdy
nemže
nechati bez
trestu.
»Ale, velebný pane, to
»Víra naše však káže
vyzývám,
abyste
se
rozešli!
vné
týrání!*
trplivost,
Vždy
«
se
ozval se po chvíli jeden hlas.
opáil jsem.
»A
proto vás
optn
snad dá záležitost vaše v mírnosti
vyídit.' v
AliBKS
Ne, ne!« zvolalo :
UKIŽOVANÁ.
souasn nkolik
muž
a jeden sedlák dodal: 10
74
»My kdyby
Ptali jsme se úadu, jak se máme zachovat, podncovali ke vzpoue, a tam nám páli, abychom
nemžeme!
jinak
nás
povstalci
každého, kdo tak uiní,
jali
úadu
a k
dovedli,*
skutkm
»Ale nikdo vás pece nevybízel ke
ponkud smli
»Než
písnji.
vám
byste uposlechnout, ano
má
Tato slova
nian
uení
v tom brání
nezstala, jak se zdálo, na
zvolal jsem
násilným!*
kdyby tomu bylo
v pípadu,
i
nemohli, ne-
tak,
Kristovo
!<
hlouek rozvášnných
ves-
bez úinku.
okamžik
Nastalo nkolik
trvající
mlení.
Pozoruje v nkterých tváích jakousi rozpaitost, chtl jsem vhodnou
byl až
kteréhož
Pítel, krýval, stál
mlky nkolik krok ku pedu. dosud pede mnou hlouek venkovan zajsem tedy
Postoupil
píležitost vykoistit.
mezi dvemi,
vedoucími do vedlejší komnaty,
která sloužívala
dcei jeho za ložnici.
Ped chasou
ml
sebou
široký
napaden, v rychlosti
dubový ku
stl, jejž byl dle všeho,
dveím
pitáhl,
aby
byl
byv divokou
aspo ponkud
chránn ped nepedvídanými
útoky. Levou rukou držel v náruí na smrt patrn omdlelou svou dceru v pravé ruce ml bambitku. Pítel byl napolo obleen; dcerka jeho mla na sob bílý, lehynký šat noní.
bledou,
;
práv
Jak se zdálo, byli rozkácenými a zpitými vesniany pekvapeni,
když se
chystali
k
odpoinku.
Pítel, spativ a tato
nenadálá
poznav
zmužilost u
m,
nabyl
lovka
ponkud
jinak
zmužilosti.
zbablého
stala se
Avšak práv jemu dcei i
jeho osudnou.
Vesniané,
nebo
se
mlení
stojící
ve dvou
zašeptal
pítele,
k výtržníkm, abych ale pítel plán »
byli
mými
Nech
mj
se
je
jejich vykoistit.
Postoupiv až ke
stolu, jenž
mu, aby byl tich, a chtl jsem se obrátit poznovu mírným zpsobem napomenul k mírnosti;
nkolika slovy pekazil.
te nkdo
Nevrle, ba zlostné
odváží k útoku ji
proti
!«
zvolal
tlup u oken,
zamumlání ze stedu
písným hlasem
a po-
na náves.
jež vedly
tlupy té bylo jedinou
Kdo uiní jen krok ku pedu, bude synem smrti nedbaje optného mého varování. »Dív nám lichotil a te nám vyhrožuje !< vzkikl druhé.
zaraženi
Mleli^ a
jsem
zvednuv bambitku, namíil
»
bu
slovy
mi dobrým znamením.
to bylo
Chtl jsem nerozhodnost chránil
tlupách,
nemohli hned rozhodnouti, jak se mají dále zachovat
!
«
odpovdí.
zvolal
kdosi
z
pítel
tlupy
75
Mlky namíil pítel bambitku proti tlup druhé, ímž vesniany míe popudil. Rychlostí blesku vrhlo se nkolik muž z první
v nejvtší
pedu
ku
tlupy
pevrhl
nazvednuv stl, kterým se pítel
a jeden z nich
chránil,
jej.
Pítel vystelil.
Z druhé
asn
zaznl výkik
tlupy
vrhlo se
bolesti
patrn
;
muž
nkolik
z této tlupy
i
nkdo
byl
na pítele.
rann.
Sou-
Byl stržen k zemi
a smýkán ode dveí do prosted salonu.
Mne
byv udeen do prsou,
a dcery jeho, kterou pítel,
pustil z
ná-
ruí, nikdo se nedotkl. Ohlušující lomoz a surové spílání trvalo nkolik a
zbranmi
v strašném hluku ani Vida,
že je
nouti do
»
pítel
vesnian
z
Zpátky
Vzav
dceru.
vyrval.
ji
mj
soupe
nebylo
použiti všeobecného zmatku do náruí, chtl jsem vklouz-
hlasem.
ubohou dívku kolem sil
bránil
netrval
dlouho a
již
jsem
podlehnouti. Drže levicí dívku
soupee
jsem se
pravicí
obemkla
štíhlé tílko
V
mj
jsem
se
aby
pasu,
tomu
ale
;
byl silnjší.
musím
že
sil,
ji
S napjetím veškerých svých
Zápas náš o dívku
mi
hlas
mn.
mocným
Jeden ustoupil; ale druhý uchopil
mi
ale
ustali;
jsem spozorován.
vrhli se proti
vzkikl jsem
!«
aby
je,
chtl jsem
ztracen,
ložnice, ale byl
její
Dva
Obušky
slyšet.
aspo omdlelou
a zachrániti
jsem
zapísahal
jsem,
Prosil
okamžik.
rozkacení vesniané do pítele.
tepali
odstriti,
marn.
ale
dívino jako železné
že nedostává se
cítil,
pevn kolem
pasu, snažil
ruka jeho
Svalovitá
byla
klešt.
poal jsem prositi, ale prosba má mla úinek opaný. mým odporem pustil posléze soupe svou koist; le místo odpovdi udeil mne pstí do ela a srazil k zemi nesnázi své
Netrpliv a popuzen
.
Co
se dále
dlo, nevím
Jak dlouho jsem
ležel
;
bylt jsem beze smyslu
bez sebe,
nemohu
nemohl jsem
si
ani
pihodilo. Mrazilo a
za
žíze.
.
sklesl
na zem
.
.
.
udati.
mdloby jako lovk, jenž protvrdého sna následkem neobyejné zimy. V prvních okamžicích
Posléze probral jsem se znenáhla
bouzí se z
.
nedlouho
z
pipomenouti, kde se nalézám a co se bylo se
m takka
pocítil
až do kostí; byl jsem
jsem
palivou
bolest
na
na celém
ele
a
mnou
tle zkehlý
neobyejnou
76
Teprve po
dob
delší
Ležel jsem
vzpamatoval jsem se úpln.
salon pítelov pede dvemi, vedoucími do
v
jeho dcerky. Kolkolem panovalo hrobové ticho. Plavá
dvma
zá
okny do vnit, ozaovala z ásti a mdle místo si nyní pipamatoval s neobyejnou živostí.
ložnice
msíce,
vnikající
dsného
výstupu,
kterýž jsem
mn
sil. Volal jsem na pítele Chtl jsem vstáti, ale nedostávalo se jménem, avšak vlastní hlas mj odrážel se dut ode stn. Nikdo nedpovídal kolkolem bylo úpln pusto. Namáhav dovlekl jsem se posléze k jednomu z oken, kterými svítil
a dcerku jeho
;
msíc do
vnit.
úpln
Bylo zahrady;
ale
Vztyiv
zamrzlé.
zde
i
bylo
všady
namáhav
se
oknu
k
otevel jsem
jsem,
Volal
protjšímu,
které
do
vlekl
sil,
jsem
vdl,
prvnímu
a ote-
jak
šlo,
Šlo
je.
ani nyní nikdo
však
okna toho a nabyv ponkud
se neozýval. Chvíli zstal jsem u
jsem
ponkud,
se
pusto.
na náves. jsem
Dovlekl
vel
Rozhlédnuv již
nmu
k
se
snadnji
než
oknu
k
je též.
k západu
po
se
návsi,
je
úpln
Svtlo
pustá.
msíce ozaovalo zasnženou náves
klonícího
se
že
jsem,
shledal
chatre
i
kolkolem.
Ve vesnice shasnuta a jenom
Hrobové rozhoupav
ticho
na
a
Všechna svtla v chatrích byla
klid.
od nkterých oken.
odrážela se
obas slabým zasvištním vtíku,
rušeno bylo
posnžené haluze strom,
chvíli
chomá snhu
úplný
panoval
zá msíce
pak dále
letl
s
svištní jeho
až
vesnicí,
smetl
v
jenž
nkolik
nich
úpln
dáli
zaniklo.
Byla
to
jedna z
bájeným leskem mysl
I
lunojasných nocí zimních, jež
kouzlem psobí
na
i
nejrozilenjší
dskou konejšiv.
Dlouho od
onch arokrásných
nevylíitelným
a
stál
jsem u oteveného okna a zrak
chatrky k chatrce, až
utkvl
u lávky, kteráž vedla pes potok.
na
Kíž
ten
mj
mimovoln
devném
velkéin
obrácen
byl
kíži,
bloudil stojícím
zpola k západu,
zpola k oknu, kterým jsem se díval.
Avšak
sotva
msíce vidl jsem
na
nm
zcela
zrak
mj
zeteln,
že
utkvl,
zachvl na
nevisí
kíži
jsem
Kristova z plechu, nýbrž skutené tlo lidské v bílém rouchu
V
prvním okamžiku
hlédnuv dívky
.
.
na .
kíž
ml
pozornji
jsem
shledal
za
to,
jsem,
V
se.
.
.
.
že to klam smysl, že
visí
na
nm
zái
podoba
rozepjatá
ale po-
pibité tlo
77
Hlava splývaly
jí
ubohé byla sklonna k pes ramena skoro až po
znané
lení a dosti
pítele
.
.
prsm pás.
jsem
poznal
vzdálenosti
erných vlas Navzdor nedostatenému osvta dva
pletence
ukižované
v
dceru svého
.
Nebylo pro mne
žádné pochybnosti, že spáchán zde
již
skutek nej-
zbsilejší brutálnosti.
Nkolik okamžik díval jsem se bez pohnutí na kíž. Z poátku že ubohá není ješt mrtva, že tlo její svíjí se keovit na
jsem soudil, kíži
ale
;
po
hned
mi zdálo,
se
té
že
na kíži
visí
již
nepohnut, že
jest mrtva.
Krev v žilách mých se rozproudila
opt
mžicích
mi opt
vlády,
cítil
a
mrazivého
místo
chladu
cítil
Skehlé ruce mé nabyly v nkolika oka-
jsem rychle pibývající horko.
jsem, že následkem nenadálého
rozilení vrací se
dveím
a odtud po scho-
síla.
Jako pomatenec vrávoral jsem od okna ke
dech dol.
Z poátku
V vrat,
šel
jsem zvolna a nejist, pak vždy rychleji a
dvoe, mohl jsem už skoro
se na
dom
na dvoe, ba
i
tak jist dále
jíti,
jistji.
Octnuv
jako kdy jindy.
na návsi nebylo ani živé duše. Výraziv ze
i
pímo
ke kíži a v nkolika
a pohledl
na kíž. Spatil jsem
jež byly doposud dokoán, chvátal jsem
okamžicích octnul jsem se pod ním.
Teprve nyní pozvedl jsem
nm
skuten
Byla pibita
velkými
a poznal na
úpln.
skoro
následkem
Hlava
ehož
její
.
.
.
heby a útlé tlo její zakrývalo obraz Kristv ponkud k prsm a v právo nachýlena,
byla
tsn
bylo
opt oi
pítelovu dcerušku
vedle
její
hlavy vidti tvá Kristovu.
Zá msíce padala skoro pímo na její Kristovu tvá; avšak výraz obou tváí byl nestejný. V mužné, kiklavými barvami malované tvái Kristov jevil se klid smrti, v bledé, nžné tvái díviny pak nevýslovné i
utrpení
muené. Víka oí
jejich
pootevena a oi,
byla
jak se zdálo, na
mne upeny. Kíž,
na
nmž
bylo
tlo ubohé
dívky
rozepjato,
nebyl
posnžen,
nýbrž pokryt nesíslnými ledovými kišálky, jež v zái msíce jako množství perliek se tpytily, a jenom tu a tam, kam byla pi
provedení brutálního
skutku ukižování ruka rozvášnného katana sáhla, bylo místo temné.
A uprosted zvláštního svém noním rouchu z pod ;
tohoto
jasu
visela
na
kíži
dívka v bílém
nkolika bílých sukének vynívaly
útlé
nožky
;
78
pibita
z nichž jedna, bosá,
její,
punošce
ke
byla
v
blouké
ást
svrchního
kdežto druhá
kíži,
a atlasovém stevíku visela nepibita podle kíže.
dol
roucha byla utržena a až k hlav ubohé povyhrnuta, odkud splývala jako bílý závoj
.
Co dlo
.
.
mé pi
v duši
se
pohledu
nevinnou
na tuto
ob
lidské
ukrutnosti, nelze vylíiti.
Dlouho
možno snad
bylo napadlo, že
stál
jsem dlouho
Ve vesnice panoval doposud úplný
aniž by
Jak se zdálo, bylo veškeré
skutku
I
bu
meškali dle všeho
Mimovoln
.
ped kížem,
poklekl jsem
svých nemohl jsem
.
.
jako bych se chtl modliti, ale
kíže ani na okamžik
s
mi
ku pomoci.
pvodcové dsného pohíženo v hluboký spánek. mimo osadu nebo již odpoívali na loži
obyvatelstvo
oí
klid.
Zdálo
a bez pohnutí.
ped kížem, ubohé njakým zpsobem pispti
mrtva, a proto
již
upen
jsem se na ukižovanou
díval
že je
se mi,
odvrátiti.
Znenadání se mi zdálo, že prsa dívina lehynce se
zdvihají, jako
by
ješt dýchala.
Možná, že pára,
neomylný
klam smysl;
to byl
se mi, že vidím, kterak to
od úst vane
jí
dkaz
pece jsem
ale
obas
lehýnká,
zbystil zrak.
takm
Zdálo
nepozorovatelná
dýchání.
Vyskoiv stelhbit se zem, obemknul jsem bez rozmýšlení se soukati do výše.
devný
kíž a poal
Kíž
nohy ukižované byly
byl vysoký, tak že
Avšak hned po prvním zrunosti se
sil
i
po kíži
k provedení
dol
a sklesl
Myšlénka, že
Poal jsem
volati
je
pokusu jsem
mého úmyslu,
asi
seznal,
dva sáhy nad zemí.
že
se
mi nedostává
vysoukati se na kíž. Svezl jsem
pod kížem.
dívka ješt živa, dodala mi však poznovu zmužilosti.
o pomoc;
mj
hlas
ale
byl slab a nikdo se neozýval.
Po nkolika trapných okamžicích opakoval jsem pokus svj,
vysoukati
se na kíž, poznovu.
S
napjetím
veškerých
zbývajících
sil
svých
vysoukal
jsem
se
až
ubohé obti. Tvá má dotkla se studené bosé nožky díviny lé v témže okamžiku opustily opt síly a skoro bez vlády svezl jsem se zase pod kíž. k nohám
Po pokus po
m
krátké
Opt má
chvíli
vztyil
jsem
se
poznovu a opakoval zoufalý svj
tetí.
jsem se vysoukal až k
studené bosé nožky a
již
již
nohám ukižované; opt
jsem
cítil,
že síly
mé
zase
dotkla se
ochabují,
tvá an
»Mimovoln (Str. 78.)
poklekl jsem
ped kížem
,
79
tu náhle
má
mýma nohama vylomil se kus spukelého kíže a jedna noha aspo nepatrné jakés opory v otvoru vylomeného deva.
pod
nalezla
obemknutý,
mn
jsem
jaké
postavení,
Jistjší
a vzbudilo ve
tím
byl
jsem
snažil
hlavou
se
a zuby
mi zmužilosti
dodalo
zaujal,
nadji ve zdar celého pokusu. Drže kíž
obma
heb,
vyviklati
rukama
kterýmž
byla
bosá nožka dívina ku kíži pibita. Staré, z
spukelé devo kíže
ásti
usnadnilo mi
ponkud
obtížnou
Po delším namáhání jsem pozoroval, že se heb viklá, a v nkolika okamžicích byl šastn zuby vytažen ze deva, ale vzel ješt
a namáhavou
práci.
v noze. Drže úsilí
z
i
opev elo o nožku, vytáhl jsem heb po delším výše opt opory, zasadil jsem jej zase do elem co možná hluboko a pevn do kíže.
heb zuby
nohy
a
otvoru a vtlail
a
ml
abych
ástený tento úspch dodal mi zmužilosti ješt vtší. Namáhav vysoukal jsem se po kíži tak vysoko, že mohl jednou nohou opíti o novou oporu,
l
jsem se
mi poskytoval vytažený a
optn
do kíže vtlaený heb. Boje se, aby heb pod mojí nohou nepovolil, obemknul jsem levou rukou píní trám kíže a snaže se co možná držeti se
opatrn
vyviklávati
heb, kterýmž byla
levá
neobyejn
Tentokráte podailo se mi to
Vyviklav tento heb, ponechal jsem pravici
pak bez opory
rukama, tak že prsa
s
má
Trvalo dlouho, tlaiv prsoma tlo
píní
naež
vztáhl jsem
heb
nežli
aby tlo dívino ne-
kíži,
rukou
hebu
prv-
heb
viklá.
Na
to
pi-
obemknul jsem nejdíve pravou vytáhl
úpln volno
tudíž
obma
tlo
i
poslední.
druhou ást píního
heb poslední. Tlo dívino bylo
se,
jsem zpozoroval, že se
ubohé dívky ku
levicí
Boje
obemknul jsem kíž
spoívala na prsou díviných, a jako u
trám kíže a levou
obemknuv pak rukou
ješt v kíži,
jej
obtížnjší.
kíže na zem,
ního vyviklal jsem hlavou a zuby
rukou
rychle.
ku hebu, jímž byla pibita druhá ruka dívina.
Zde bylo namáhání daleko spadlo
poal jsem pravou rukou ruka dívina ku kíži pibita.
než opírati se nohou o heb,
více rukou tou,
jsem
trámu,
a toliko
heb
z ruky
vytáhl
jsem
pravou
mýma
ke kíži
prsoma
pravé,
pitlaeno.
Nahnuv nyní tlo soukal jsem se s s
své
bemenem
dívkou pod kížem.
nazad, s
aby tla dívino skleslo
kíže a v nkolika okamžicích
na octl
má
prsa,
jsem se
80
má namáhavá
Jak dlouho tato
Tenkráte zdálo se
dv
musil jsem
všecky okolnosti,
uvážil
práce
nemohu
trvala,
dlouho,
že netrvala
mi,
vyznati,
udati.
pozdji,
ale
když jsem
namáhání mé
že
trvalo
asi
nebo ti hodiny.
Po
celou dobu, co pracoval jsem o vysvobození ubohé dívky, necítil
mn
že by
Jsem,
ubývalo
v pevném
svých držel
sil
ale
;
octnuv se
pod kížem,
objetí,
s dívkou,
jsem na prsou
již
úpln bez
jsem takoka
sklesl
vlády na zem. Snažil jsem se
ale nebylo
vztyiti se,
bez vlády, ruce skehlé a z
z hlavy
úst,
i
Nohy mé
možno.
úpln
byly
rukou inula se krev a mrazem
ihned stydla.
Pedevším poal jsem zkoumati, bez namáhání
Nikoliv
dívino elo
Obé
a tvá.
zdali je dívka ješt živa.
vztáhl a položil jsem
mé
bylo studenjší
skehlou ruku svou na
ruky; zdálof se mi, jako bych
se byl dotkl ledu.
Sáhl jsem k srdci jejímu, ale nepozoroval ani tlukotu nejnepatrnjšího.
Nahnuv
se k
její
ale dívka již nedýchala,
tvái piložil jsem vlastní tvá
nebo dýchala
již
tsn
k
jen tak slab, že v
ústm
jejím,
zmatku a roz-
ilení svém nemohl jsem toho pozorovati.
Zachránní ubohé dívky bylo tudíž takoka nemožné. Pes vzdával jsem se ješt nadje veškeré.
Poal jsem opt sám jsem
ne|)oznaI;
desát
krok
u
dále,
nhož
jsem než
-ji
jsem kísiti
vzíti
aspo
f
svj pod
hlas ji
pouze padesát nebo
k nejbližší,
vzdálené chatri, abych tam poprosil o pomoc;
še-
ale nedovlekl
než nkolik krok.
namáháním dovlekl jsem
nejvtším
S
však ne-
Pustiv dívku z objetí o zanechav
sípalf jsem.
kížem, chtl jsem se dovléci jsem se
Avšak druhdy zvuný
o pomoc.
volati
to
byl
sám,
dívku
le
na
ruce
se
zase
nazpt až ku
nkolik okamžik o samot zstavil.
mé
kíži,
Chtl
byly už tak skehlé, že nemohl jsem více
tlo dívino do náruí a dechem svým zahívati ledovou
její
tvá.
Bylo to namáhání zoufalcovo.
Ješt nyní pipomínám si s hrzou dsné ony okamžiky. muka, jež jsem v dob té pestál, není možno vylíiti. Tušil jsem,
mé
mj
jest
úpln
slábne, a
ba byl jsem skoro
pesvden,
marné, ale pece jsem v
vdomí
to hnalo
nm
že
neustal.
malomocné namáhání Cítil
jsem,
že dech
mi krev ku hlav.
Pozoroval jsem, že ješt jednou vrací se mi trochu
jsem zoufalý pokus poznovu.
Duševní
Tentokráte
dotkly
se
rty
síly.
mé
Optoval
ledových
rt
.
81
díviných
díví
rty
poprvé v život svém
a .
.
mn
Krev zaviila
nm i
líce
prudeji v
skoro
Náiile
jsem
ustal
ovanul slabouký dech Zadíval jsem se
Možná, že
Bouliv
.
V jsem v
Zdálof se mi,
jako
bych
úpln
otevela
a
pomalu zase
že
cítil,
mne
— po-
v tvá
líbati
.
až jsem ustal;
se zavírala
prsm
skehlé tlo dívino ke svým
nkolika okamžicích
mou
se
vrací
v dívinu tvá.
jejích byla se
pitiskl jsem
líbání,
že
poal jsem ílko
.
má
hlava
.
sil.
jsem všeobecnou ochablost.
cítil
.
a divoce
.
.
však poslední vzplanutí rných
to
naly zastírati
.
—
skutenost nebo pouze klam smysl mých
náruživ poal jsem dívku Bylo
.
iním
tak
.
upen
to byla
oí
otevená víka
líbati
v líbání. .
pro
mn,
Zdálo se
žilách.
co a
ani,
díviny vášniv
rty
i
nevda
a
síla,
mimovolné políbení na
jsem
vtiskl
.
sklesla
k
prsm
Ochaboval
a mrákoty
poí-
duši.
Zmocnila se mne trapná, zoufalá úzkost,
V
úzkosti
Podoba
kíži.
té
—
poal jsem
se modliti
Nemodlil jsem se slovy, tak
vele,
upímn,
tak
dláždní v chrám,
má
Modlitba
svých
mn,
beznadjném
to vše odvážil jsem se v
nímu
oí
pozvedl jsem
Kristova shlížela ke
jako
prosil
.
.
vzhru
utkvl na
mi zdálo, nevlídn; pes svém ku prostedku posled-
jak se
stavu
.
nýbrž jen myšlenkami; tehda,
když
jako
ale modlil
hoch,
jsem se
klee na studeném
jsem boha, by mi otce zachoval
netrvala než
mj
a zrak
.
.
.
nkolik okamžik.
Mrákotná mdloba zachmuovala vždy
rychleji
mého
ducha,
až
mne
pemohla úpln. Pamatuju
se
ješt jen na
zaslechnul zvláštní, víení sitjší a blížil
mohl jsem
se ke
mn;
to,
rachot.
jako bych byl z dáli
Zvuk
ten byl vždy hla-
má byla již tak nepatrná, že skuten víení bubnu ili nic. kolem mne panovalo hrobové ticho.
ale chápavost
ani rozeznati, zdali to
Z nenadání
že zdálo se mi,
bubnu podobný
rachot pestal a
ne-
Za nedlouho se mi zdálo, jako bych slyšel na blízku nkolik lidských Pozdji jsem cítil, že se mne nkdo dotýká a že mne zvedá se zem. Tím nabyl jsem opt na nkolik okamžik aspo ponkud vdomí. V slabém osvtlení práv zapadajícího msíce spatil jsem kolem sebe tlupu voják v šedých pláštích; dva z nich práv mne zvedali se zem. hlas.
AKBE8: UKIŽOVANÁ.
11
82
nco, ale dle všeho nepronesl jsem ponvadž jsem hned na to zaslechl,
Zasípal jsem
ximitelných
hlas
slov,
na vysvtlení.
táže
mému nkdo porozuml
zdali zasípání
Co úpln
.
.
Snažil jsem se pronésti ješt
se se
mnou
.
.
nemohu
dále dlo,
nž
nkolik nesroz-
že se
nco,
mne nkolik
ale
nevím
už,
.
udati
;
bylt jsem pozbyl
vdomí
.
Když jsem opt pišel k sob, nalézal jsem se v bídné chatri na Bylt jsem nebezpen onemocnl, a jak mi bylo pozdji loži. vypravováno, skoro po dva týdny jsem o sob nevdl. Pozdravoval jsem se pomalu a teprve když jsem mohl lože opustiti, optal jsem se lidí, kteí prostikém
mne
vbec se mnou mé nemoci dlo. Z poátku odpovídáno na mé otázky vyhýbav. Pozdji jsem se dovdl, že vojenský léka, který obas navštvoval, písn rozkázal, aby po
ošetovali, kde se nalézám, jak jsem tam pišel a co se
celou tu dobu
m
se mi pranic podobného nezvstovalo.
Ješt pozdji, když už jsem se byl tak dalece pozdravil, že jsem mohl v jizb denn aspo nkolik hodin pecházeti, byl jsem v povoze dopraven
do vtší nemocnice a teprve zde jsem se dovdl, že nalézám se v Tarnov. Z poátku nedovdl jsem se ani nyní ješt pranic podstatného a teprve když pozdraviv se úpln ml jsem nemocnici opustiti, povdno mi následující:
Pítel byl mrtev; výstelem rozlícení sedláci byli
co nkteí z nich páchali brutální
na jeho dcei,
zabili.
jej
Mezi tím,
naložili jiní
mrtvolu
do Tarnova. Na cest však potkali setninu voják. Velitel rozkázal, aby se vrátili, octlo se vojsko v osad, v které byl dsný skutek spáchán. Byl jsem nalezen pod kížem, s nhož jsem byl ukižovanou dceru
pítelovu na san, aby
a tak
násilí
ji
dopravili
pítelovu sal, a k rozkazu setníka, jenž zstal se svou setninou k zamezení výtržností njaký as v osad, byl jsem z poátku veským lazebníkem ošetován a pozdji peliv léen lékaem vojenským, jenž byl zvlášt
dalších
z nejbližší stanice vojenské povolán.
Co
se stalo
s
pítelovou
dceruškou,
mrtva a kde pohbena,
byla-li
nemohl mi nikdo povdti. opustil nemocnici, dovdl jsem se jméno jemuž jsem byl díkem zavázán za své zachránní. Praveno mi,
Pozdji, když jsem níka,
mešká práv v Lysé Hoe.
setnina jeho
mezi živými
dovdl,
že
zachránní.
;
setník
padl
v malé
šrtce
s
Od
že
ale setník nebyl
tam nkolika vojín jsem se
Pospíšil jsem
setnina jeho byla sdecimována.
set-
povstalci
;
nkolik dní po
mém
83
O
tém
ukižované nevdli vojáci
podstatného
pranic
krom
toho
že nebyla mrtva.
rozkazu setníkovu byla dopravena nejdíve do jedné z nejbližších
K
chatrí u kíže, na nrhž
mla
pes nejpísnjší dozor mstivost vesnian spíše a pedejíti možné výtržnosti,
že
Kam kteí
pesvdení,
ponvadž
rozlícenost
než by byla ochabovala, a proto, chtje
rostla,
dal dívku z osady odvézti.
byla dopravena,
nemohl mi nikdo
udati,
nebo
i
oni dva vojíni,
doprovázeli, padli v téže šrtce s povstalci jako jejich
byli v saních
ji
zahynouti. Pozdji nabyl setník
není tam dívka v bezpeí,
s dvojnásobnou horlivostí po dívce, ale .« marné Tím ukonil neznámý své vypravování. Ke konci byl jeho hlas pitlumený jako na poátku a poslední slova pronesl hlasem tak pidušeným, že jsem jich sotva doslechl.
setník
.
.
mé
veškeré
jsem sice nyní
Pátral
.
pátrání bylo
s
.
vypravování tomu
Naslouchal jsem povaly líené obrazy
.
daleko vtší
s
než byly
živostí,
mé
napjetím a v duši
vystu-
neznámým popisovány.
neznámou dívkou, s osudem muže, jenž mi byl práv vypravoval o nezavinném jejím utrpení, a slzy vstoupily mi do oí. Cítil
jsem
soustrast s
i
mn
Možná, že bych byl za nedlouho vypukl v hlasitý plá, kdyby neznámý delším mlením ponechal volnost k pemítání o tlesných duševních mukách, jež byla ubohá dívka vytrpla. Neznámý odmlel se jen na chvíli, naež podotknul
byl i
:
»Viz, jak podivné panuje zde osvtlení!* Již
vypravování
za jeho
jsem
byl
si
zmny
povšimnul, ale jsa
té
byv
zejm
upozornn,,
spozoroval jsem, že panuje v kapli rudé osvtlení, jako
by se
probouzel
zaujat více vypravovávím, nedbal jsem toho. Nyní,
letní
den a odlesk
Vnitek i
ervánk
kaple
byl
nyní
jasn osvtlen, že mohl jsem dne rozeznati.
tak
obliej neznámého zcela zeteln jako za jasného
ovšem
vše,
ba
asem
šlehnul kaplí jako blesk zásvit intensivnjší, skoro oslující.
Hímavý
rachot,
a prudký a
po
každé otásla^ se
teprve nyní jsem zcela
otásá se
Vše
»A
zem
zeteln
již
vypravování neznámého vždy
jen zídka, ale vždy byl velmi
zem,
rozeznal,
že
pak,
kraoval neznámý.
že
není .
.
to
hímání,
Než
nýbrž že
,
jsem v nkolika okamžicích.
píinou
osvtlení tohoto
>Ale nikoli z vlastního popudu,
pouhého rozkazu ...
mocný
když prudce zahmí.
jako
následkem prudké palby z dl
to spozoroval víš-li
prbhu
kterýž byl v
více ochaboval, opakoval se nyní
z
do vnit.
vnikal
je
tvj
nýbrž
—
otec?« po-
proti
své vli,
84
Nyní snad pochopíš,
mže
pochopíš, co
Oduševování pírody
malomocný
bídný, jak
jak
pomr
za takových
lovk
je
prospti modlitba
.
.
-
snad
.
pouze lahodný klam. Zákony pírodní jsou
je
Výkony
nezvratný a vše musí se jim podrobiti.
jejich nezastaví ani
prosba
neúpnlivjší. Dovolávati
milosrdenství
se
vymyšlených
u
nadsmyslných,
bytostí
mnozí z nás klamn domrívají, že libovoln zákony ty ídí, jest rouháním a híchem nejtžším. Žádati od pírodních sil, které v úincích svých ješt nikdy nikomu se nepodrobily, aby zmnily odvkou svou
o nichž
se
podstatu
hovly
a
choutkám
jednotlivc,
nejhnusnjšího
pošetilost
je
druhu.*
Po tch nebyl
se
slovech neznámý, kterýž po celou
skoro
prudce
pohnul,
ani
dobu svého vypravování
vztyil
se
a
vstav
se
za('íval
na mne. Pólo
mj
byl
sed
takm
klee
a pólo
jsem
byl
upen
neustále
z poátku temné obrysy a pozdji, svtlo,
oval
zejm tvá neznámého. a konen vstal, nemohl Tím
hledl jsem
výše, a zrak
do kaple jasnjší rudé
když vnikalo
Avšak ani nyní, když neznámý se jsem odvrátit zraku svého tvá, když
se stalo, že sleduje jeho
do
slovm a zrak pímo ped sebou
jeho
naslouchal
v místo, kde vidl jsem
mj
svezl
se
se
vztyoval
na okamžik
jeho
s
se
vzty-
tváe.
zem,
po-
tváe neznáméiio
s
na oltá pede mnou.
Souasn
jasn osvtlenou
šlehl
kaplí
optn
zásvit tak intensivní,
ba
oslující, že musil jsem zamhouiti oi.
Když pak jsem Zrak
mj
opt
je
otevel,
vzkikl
práv zeteln
byl utkvl na oltái, jenž byl
osvtlen, že mohl jsem na Spatil jsem na
nm
nm
zcela
jsem
a
tom
zdšením. tak jasn
rozeznati každou podrobnost.
kolmo vztyený
široký,
hrzou
v okamžiku
devný
kíž a na kíži
rozepjatou postavu útlounké dívky ve vybledlém žlutavém šat.
Zdálo se mi, že na smrt bledá tvá ukižované
mla
zlatou
korunu a
od
té
je
spanilá.
dlouhý asnatý bílý závoj,
vlál
Na hlav na
nmž
tpytilo se množství drobných hvzdiek. Dva vrkoe tmavých vlas splývaly
jí
pes ramena
až
po pás;
hustým, tmavým, plným vousem
Pozdji
arci
jsem
si
vše to
následkem práv líené události zásvitu, jenž
ped
šlehnul
kaplí;
ale .
.
ale
milostné tahy
její
zhyzdny
byly
.
vysvtloval jako pouhý pízrak, vzniklý
a náhlého, blesku podobného oslujícího
v okamžiku,
sebou, nechápal jsem ani možnost toho.
když
jsem
vidl obraz ten
'
Zmocnila
mne
se
85
nevýslovná úzkost.
že vyvstává mi pot
jsem,
Cítil
na ele, a chvje se na celém tle poal jsem
bláboliti.
Hned po prvním mém výkiku promluvil ke mn neznámý nkolik konejšivých, slov, naež pokleknuv vzal mne dvrn za ruku. Trhnul jsem sebou, jako by
okamžik
jsem nkolik
setrval
m
byla zmije uštkla,
zamhouiv oi
a
bez hnutí.
Pízrak zmizel.
oi opt otevel, utkvl zrak mj poznovu na pede mnou s touže živostí jako díve.
Ale jakmile jsem
a pízrak
stál
mi
Tentokráte však se
jako
zdálo,
by
byla postava
se
oltái
ukižované
dívky pohnula.
V
bledé tvái ukižované, která
úsmv
se nyní lehynký
;
pólo
práv
jedna nožka dívina
mnou
nebo pantoflíek smekl
se
Možná, že vše chvílí ješt
hrzu,
která se
bez hnutí a mrtva,
jevil
mne upené oi leskly se a když opakoval se opt hímavý na
okamžiku,
v
rachot a podlaha pode
ped
byla zprvu
otevené,
se otásla, se
pohnula a
zlatý lesklý
stevíek
pod kíž ... klam mých smysl;
to byl
úpln bez mne byla
hnutí
pede mnou
zmocnila,
zdánlivé
ale
se jevícího
v takové
toto oživení
pízraku zvýšilo
míe, že vyskoil jsem
se
zem. V chování mém jevilo se bezpochyby zdšení bezpíkladné, nebof neznámý chopiv mne za ruku poal s patrnou úzkostí konejšiti.
m
Chvíli
jsem, tesa se na celém tle, se
stál
pohnutí; ale hned na
pízrak jako díve,
to,
vytrhl
když otevev
opt oi
zamhouenýma oima spatil jsem
bez
na oltái týž
jsem se prudce neznámému a vzkiknuv vyrazil
jsem z kaple na chodbu.
Neznámý
mne
volaje,
bych neprchal, chvátal za mnou; avšak hrza hnala
ku pedu.
Na chodb, na
kterou
jsem
byl
vybhl,
spalo
sice
nkolik osob;
než vtšina z tch, jež se tam byly z veera ke spaní uložily, meškala dle
všeho
nkde Bez
jinde.
pekážky bžel
jsem
podle
chodby
po nádvoí a v nkolika
okamžicích octnul
jsem se u východu z podivné budovy. Zahýbaje do prjezdu spozoroval jsem, že chvátá neznámý za mnou. Bžel jsem ješt rychleji. Prostranství stály tlupy
bezprostedn ped chrámem bylo
lidu a vojska.
Krvavá
záplava,
pusté, ale trochu výše
pocházející
patrn od njakého
velkého požáru, dodávala všemu, co jsem vidl, rázu dsivého.
Z
nedaleká
troubeno a bubnováno na poplach, zdáli pak zaznívaly rány z dl.
86
Z poátku zamil jsem k davu lidu ale po nkolika skocích odboil jsem stranou a sebhnuv doleji k menšímu kostelíku vebhl jsem do úzké uliky, kterou tvoily po obou stranách se táhnoucí zdi. ;
Ulika
šla
zaboil jsem do
píke
stran
druhé
po
kdežto
skoro
s
byla
vršku a
ulice jiné, kterou tvoila toliko táhla
se
úpln
vysoká ze.
dosti
Z
pustá.
uliky
4éto
po jedné stran ada budov, tato
I
ulice
byla
liduprázdná.
Úprkem bžel jsem dále, beze cíle, až octnul jsem se na vtším ohranieném velkými, palácm podobnými budovami. Stedem
prostranství,
prostranství
táboila
obou
táhlo
nepatrná
stromoadí vysokých
se
ást
vojska,
kdežto
košatých
stromu.
množství pchoty
i
Pod stromy stálo po
jízdy
stranách stromoadí.
Jak
se
zdálo,
bylo
vojsko
to
pipraveno
k
boji
a
ekalo
jen
na rozkaz.
Teprve zde jsem se I
zde
mly
v
zastavil a rozhlédl
odlesku
pozornji kolem sebe.
rudého svtla všechny
pedmty
ráz
takmr
píšerný.
Obloha byla skoro
naež
následovala
krvavá.
hímavá
Každou
rána z dla.
chvíli
A
bylo pozorovati zablesknutí
skoro vždy šlehnul hned na to
;
87
mocný
prostranstvím
inou
že bylo lze
zásvit,
tohoto
zvláštního
pedmty
jako
osvtlení,
by byly plameny požáru, jenž byl pnpo nkolik okamžik tak intensivní,
kolkolem zcela zeteln, skoro jako
za jasného dne
rozeznati.
okamžik, ozval
Sotva však jsem postál nkolik
drsný velitelský
Ohlédnuv na
a
to byl
tsn
se
mnou
za
hlas.
spatil jsem za sebou
se,
jsem nkolika
vojenskou
silnou
obklopen
vojíny
Hned
hlídku.
povdti,
vyzván
a
kdo jsem
picházím.
jak v ta místa
Odpovdl
jsem tesoucím hlasem, že hledám svou pstounku a udal
také své jméno.
Dle pronesl
jínv, aby
noc
všeho
znal
své jméno,
mne
mého
hlídky
velitel
netázal se na nic více,
nebo
otce;
jsem
jakmile
nýbrž vyzval jednoho
dovedl na místo bezpenjší,
mohl
kde bych
vo-
z
pes
aspoií
zstati.
dom,
Byl jsem doveden do tmavého prjezdu jednoho z nejbližších
kde bylo
urena pro
po zemi
množství
slámy
noc musilo
které však tuto
vojsko,
Dle
rozestláno.
všeho
pod širým nebem.
stráviti
Bylo mi rozkázáno ulehnouti a nevzdalovati
sláma
byla
Uposlechl jsem; ale
se.
Bylt jsem v nejvtší míe rozilen a teprve nkdy k ránu trochu jsem zdímnul. na usnutí nebylo
lze
Když jsem opt byla
úpln
bylo
již
ani
pomysliti.
panoval kolkolem hluboký
procitl,
utichla a rudé osvtlení,
které ze dvora
i
dl
Palba z
klid.
do prjezdu vnikalo,
mdlejší.
Vrata
domu
byla
zavena.
Nevida nikoho na
se pomalu pes dvr. Spativ v jedné otevenou chodbu, vešel jsem do ní.
plížil
Chodba
byla
a vedla
klikatá
blízku,
z postranních
do jiného dvora, z
vstal
budov nízkou
nhož
zase
Vešed do prjezdu toho shledal jsem, že jsou pivena, a za nkolik okamžik byl jsem na ulici.
tmavý prjezd.
Kde jsem
nevím
se nalézal,
Bez rozmyšlení
šel
jsem
;
jsem a
vedl
vrata
jen
ulice byla pustá.
jedním
smrem
a bloudil pak
z ulice
do
ulice.
Skoro
V
hodinu
nkteré potkal jsem
strávil již
jsem
tímto
arci také lidi,
bezúelným bloudním
nebo
slunce bylo už nad
ulicemi.
obzorem
ale ostýchal jsem se pozeptati se jich, kde se nalézám.
Konen
pišel jsem úzkou ulikou na prostranství a poznal,
lézám se na námstí
ped
že na-
malostranským mikulášským chrámem. Zrychliv
88
kroky pospíchal jsem ilo a
takin
ulici
uliek
postranních
z
k Újezdu
a
jsem
dostal
Po
celou tu
plavu na obloze
odkud
ze tsn
pes
se
pes druhé
palácem,
Kampu, do zahrady
ostrov
nešel jsem dále,
pospíšil
k jízdárn za Nosticovým
dlo,
avšak pro množství vojska,
;
zatarasovalo,
u
a
pak,
do jedné
maltézské
tetí
namésti
peasto
jako druhdy
behu ramene
tábo-
jež tu
nýbrž zaboil
Vltavy,
se
tvoí
jež
za zbrojnicí.
dobu pozoroval jsem pes vyšlé již slunce rudou zákotoue koue nad Prahou, vlastn nad Starým
a husté
mstem;
V zahrad zbrojnice bylo doposud množství vojska, ale skoro všechno odpoívalo v tráv pod stromy. Vyhnuv se instinktivn strážím, pospíšil jsem k domku, v nmž jsem s otcem bydlil, a bez pekážky dostal jsem se do domu a k bytu našemu. Byt byl uzamen,
pes
k oknu
Pistoupiv
tomu
v plamenech a požárem tím kaple, v níž
a
malé pedsíky
ale z
oknem vidti
bylo jedním
Vltavu na nábeží staromstské.
mnohdy
i
spatil jsem
vysvtlil jsem
jsem byl osudnou onu noc
mlýny mostecké
staromstské si
také
strávil,
zvláštní rudé
osvtlení
obasné
intensivní
jakož
i
oslující blýskání, jež jsem byl nejen v kapli, nýbrž
když jsem se
octl
Dle všeho
na
šlehl
ulici,
i
pozdji,
pozoroval.
intensivnjší
zásvit kaplí
když nkterý
jen tenkráte,
vnec padl do hoících již mlýn a plameny z té píiny vysoko k obloze vyšlehly. Nyní však, když už
granát nebo smolný
nebo snad z
do
mlýn
mocn stála
jiné
nestíleno,
hoelo hlavn uvnit a plameny
nešlehaly
již
tak
vzhru.
Ped domkem, z nhož jsem se na neobyejný dla hroziv k Starému mstu namíená a podle
výjev
nich
tento
díval,
palb pi-
k
pravení dlostelci.
Na všem
bylo lze pozorovati, že bylo z
prudce páleno.
Kouem zamoudlé
v záhubné, namáhavé práci probdli,
Nkolik okamžik
dl tch po nkolik hodin
tváe dlostelc, kteí
mly
celou noc
byli
výraz pusté zdivoilosti.
díval jsem se z okna,
pátraje
po
otci,
ale neza-
hlédl jsem ho.
Sebhnuv po schodech opt do nkolik mrtvých
vojín,
nkde ped domkem myslivci,
kteí
zabiti,
byli
byvše
zahrady, spatil jsem podle zdi nejspíše
ze
sem od soudruh zavleeni.
nkolik granátník a ti dlostelci.
byl z ásti pikryt vojenským
palbou
Starého Byli to
Jeden z tchto
pláštm a obrácen obliejem ke
ležeti
msta hlavn
posledních zdi.
89
Zvdav
nmu
piblížil jsem se k
poznal jsem svého
—
otce
.
.
mu
pohlednuv
a
v zsinalou tvá'
.«
Pítel skonil své vypravování.
Pipomenutím z nejtrpích
obma
rukama svou tvá
Práv
tak
jako
vypravování jeho,
odporu jednu hlubokému pohnutí. Zastev
smrti svého otce vzbudil v duši své bez
vzpomínek a nemohl
v mlení.
chvíli
setrval
jsem
se ubrániti
dlouhé a
perušil
nebyl
neosmlil jsem se
vyrušiti
jej
ponkud
nyní
i
rozvláné jeho
z bolestných
vzpomínek.
Za nedlouho
pítel
vstal
nkolikráte po pokoji usedl
s
pohovky,
opt na
Byl zase tak klidný jako
ped
na které byl
sedl,
a
pešed
totéž místo.
tím a
díve
ješt,
nežli
jsem
jej oslovily
promluvil sám: »Vylíil jsem
ti
práv podivný
tento
pípad, jak mi byl
v
pamti
utkvl, a pipomínám poznovu, co jsem byl na poátku svého vypravování podotkl,
V
pozdjším
života,
letech
za
pouhou reminiscenci živ pamatujeme.
z dob,
práv
na
dosti
podstat a v hlavních vcech udalo se však všechno v tom
sobu, jak jsem byl
K
mé pokládati vku zídka kdy
že musíš líení
které se v
zp-
uvedl.
dalšímu vysvtlení musím však dodati nkteré podrobnosti ze svého jakož
i
nkteré své domnnky,
práv vylíený pípad
*UBKS: UKKIZOVANA.
kterýmiž jsem
sob
v pozdjších
vysvtloval. 12
90
Ped osudnou
nocí
v
nmž
jsme
že dojde dle všeho k
míst bezpenjším,
míti v
m
poslal
bydlili,
mj,
otec
tušil
Starému mstu, a chtje mne
nežli
palb byl
proti
domek,
pstounkou, by vyhledala pro mne
s
n-
jaký útulek.
Kam mne
nkde mohl
doposud
byla uvedla, nevím, ba
na Malé Stran,
není žádné
možno
vysvtliti, jak
nmž
jako byl onen, v
nalézti
pochybnosti,
Že
ani netuším.
akoli jsem
si
bylo
to
nikdy ne-
v Praze chrám tak bezpíkladn spustlý,
svdkem vypravovaného pípadu.
jsem byl
m
Okolnost, že zstal jsem sám v kapli, kam byla pstounka má, když jsem poal dímati, donesla, byla mi vysvtlena pozdji.
Když
mlýnm do
a
dl proti staromstským mosteckým zanedlouho poaly hoet, vnikala neobyejná záplava
zahájena prudká palba
totiž
mlýny
ty
má
kaple, v níž teta
jako
mnoho
pstounka
ped
s nkolika jinými
mne
sedla.
pipomenutém chrám útulek a vybhla spolen oitou svdkyní dsného noního
jiných osob, které byly v
nemohla
nalezly,
vedle
má
zvdavosti
odolati
chrám, aby byla
divadla.
Když
m
jenž tam byl která
byla
opouštla,
již
ped
vdla,
tím,
že v kapli
než jsme
my
mi byla postoupila své misto v teta
o
mne
bez
Kdo by muž
penocuje
také
neznámý muž,
pibyli do chrámu. Žvavá staena,
kapli, byla
ji
o tom zpravila a proto
starostí.
ten byl,
nevdla
ani teta, ani staena;
ale poslednjší,
njaký knz.
která jej byla vidla za dne, tušila, že to
Když pak pozdji teta má do kaple se vrátila, nenalezla tam ani ani neznámého muže. V úzkosti své probhla nkolikráte nádvoí i chodby, a když mne nikde nenalezla, pospíšila opt ped chrám, aby mne vyhledala. Jelikož pak nenalezla ani mezi davy lidu ped chrámem, zaboila dle všeho do téže postranní ulice, kterou jsem byl uprchl ale mne,
m
;
potkala vojenskou hlídku, která
Byla nucena
po
mn
ulicemi
pátrajíc
voln
Majíc za
vybhl
jíti
ji
nazpt na
vrátila.
to,
že procitnuv ji
v kapli
ve
pospíšila
mne
neznámého muže dobe, že nemoha ji nalézti
spolenosti
vyhledal, a soudíc zcela
zda bh nkterou pustjší ulicí, abych se dostal pstounka má, jakmile jí bylo dovoleno, k našemu
dal jsem se nejspíše na
bytu a nalezla
kdy bylo
procházeti.
jsem, abych
k domovu,
ped chrámem, kde neustále lidu opt dovoleno
prostranství
musila zstati až do rána,
u mrtvoly otcovy
.
.
.
91
Co
dlo
se
mnou,
dále se
prostiké.
jest zcela
Pedevším však musím pipomenout, Jak
nemže
víš,
v rakouském vojšt
se
pimenou
nevsta
cho
pojmouti za
Z
píiny neml jsem po
té
mne
mnou do
odebrala se se
as mé ped
jaký
lety zvláštní jakousi
má
však pstounka sice,
Sušice; která
dobí,
chatrku
mne neopouštla
ale
;
m
v
žijící
do Klatov,
mi
eho
Asi
vyhoeli.
tyech
po
Byli
agent,
vše,
chovali se ke
dítek,
sice
nhož
u
nepatrné
ádku. Vili
mu
Pohroma
dob
v
té
letech
mn
pozdji
v
sekund
ta
nesvolili
by
k tomu,
stihlo
pojištni, se
tyto
vlastn
pojistili
a
zlého
netušící,
sami
slovem, nemajíce
mé
dobrodince strašné neštstí:
domnívali
kterémuž
klamati,
pes pl druhé
jako k dítti vlastnímu.
že
pes noc
že
se,
druhého
dovedl venkovany, po
jest
stali
jsou;
jimi
pl
po
pojistné
vše
ve
vzorném
po-
se žebráky.
mj osud, kdybych nkolik obstojných kondic v Klatovech. Bylt jsem
nebyla by zstala bez vlivu také na
ml
mé osudy
vstoupiti
postaral se pozdji vlivem svým o to, že do nkterého uilišt vojenského ale nemaje k vo;
janin žádné chuti zstal jsem radji na gymnasiu, kde ným nedostatkem setrval jsem až do kvarty. Náklonnost má k vdám praktickým pimla mne k tomu, že pešel jsem na sklonku roku
nmeckou
žádala,
rukou psaná
a náležel mezi žáky nejlepší.
editel znaje
mohl jsem
starší sestru,
cizí
ml
kam jsem
bylo teba;
skuten
a byli podvedeni;
nebyl
nalezli,
vesnice nedaleko svou
políkem, písemn
roku vždy správn odvádli, podržev pijaté ástky, celou tu dobu nic
msíce
za ti útulek
byli
smrtí tuto
když došla
to vše,
školy
cesty, a poskytli
žádných
otec matky
pijímají za vlastní dít.
mne do
Posílali
nebo
pes
n-
jsme
žili
byl
Asi
trpliví.
ochotna pání své sestry vyhovti,
prohlásili, že
hodiny
tetu,
a
tiší
u nichž jsme
zahrádkou a malým
se
zpráva, že teta jest
nýbrž
ješt jednu
lidé,
vdli, že pstounka má ped svou
mla
pes
ale
otci zbylo,
službu prokázal.
Dobí
zemela.
mám
že
kde
kterýmž
lidem,
náležel
Byli to lidé již obstarožní;
vdli
nkolika dnech, co bylo po
jedné vísky nedaleko Klatov,
na malém stateku, jenž
ji
žádati ja-
má nemla žádného jmní,
teta
neopustila. Prodavši v
nesloží-li
nemoha
otec,
otcov žádného práva
smrti
Také
státu.
oženiti,
chudiká a
byla
konkubinátu.
s ní v
legální, žil
kéhokoli zaopatení od to vše
má
Matka
kauci.
že jsem díttem nemanželským.
žádný dstojník
vyšší reál ku
v Praze.
1856
z
zápase
pozdji,
s
hmot-
jak víš
gymnasia klatovského na
92
Tof
co
vše,
mohu
povdit závažnjšího o svých osudech, než jsem
ti
se v Praze setkal s tebou a za nkolik dní s páterem Schiieidrem.
Rozumí se samo sebou, že v tichém Pošumaví, zvlášt na svých do les šumavských nebo na osamlých procházkách v rozkošném okolí klatovském asto jsem si vzpomínal na noní dobrodružství
výletech
své v spustlém
chrám
pražském.
Kdo by byl neznámý onen muž, jenž mne byl svým vypravovám'm nedovdl jsem se. Ptal jsem se sice pstounky své, které jsem arci mnohé zamlel, ale ona nemohla mi dáti žádného vysvtlení, ponvadž ani otce mého díve neznala, až když ji po smrti mé matky požádal, aby pevzala úkol mého vychování. tak polekal,
Otec a matka
má
krom tch
mrtvi a
byli
nemohl mi nikdo
dáti
žádného vysvtlení. Teprve když jsem pibyl do Prahy a pátera Schneidra poprvé spatil,
nm
domníval jsem se v
podivného
poznávati
vypravovatele
ze
spust-
lého chrámu.
Dlouho jsem se sice zpoval, pokládati domnnku svou za pravdu; ale po osudném odpoledni, kdy o Schneidrov pednášce za pozdní podzimní bouky ml jsem podobné vidní jako roku 1848, a když pak po nkolika dnech navštíviv Schneidra v pozdní dob veerní byl jsem svd-
kem pípadu, o
nmž
jsem
ti
byl na
hbitov volšanském
vloni vypravoval,
nemohl jsem jinak, než pevn za to míti, že podivný neznámý muž onen nemohl býti nikdo jiný, nežli páter Schneider.
Nevdl ale
jsem sice o osudech Schneidrových
ohyzdná tvá podivného
a ze všech
lidí,
jež
takm
rovnž
pranic bližšího;
podivný temný mi utkvly v pamíi, jsem byl poznal, nebyl nikdo tomuto nevylíitelnému
názor v svt, jenž se
vypravovatele a
tak
v jeho vypravování, byly
jevil
obrazu, jejž jsem v duši své choval, tak podoben, jako Schneider.
V
pozdjších
a zvlášt když jsem
ného pípadu, jenž Ale
krom
jsem
vedl
posádkou v Halii,
se byl udal v revoluci
pouhé povsti,
Tarnova zachovala,
když
letech, ležel
která se
nevyslídil
koovnický pátral
polské
v
osad
o tom v nkolika
jsem nikoho,
život
vojenský,
jsem po svdcích dsza Tarnovcm.
vesnikách v okolí
kdo by mi mohl
vypravovat
událost tu z vlastního názoru.
Také o pízraku samém
dosti
asto jsem pemýšlel, aniž by
se
mi
bylo podailo, poznati pravou podstatu jeho. Teprv od
posledního vidní
na hbitov volšanském zdá se mi, že
píinu.
mohu
udati jeho
93
ml
Poprvé
Po druhé
dinc
jsem vidní
roku 1848,
to
jsem
jak
svých
když jsem byl ješt u
stalo se tak,
byl
práv
vylíil.
dobro-
prvních
u Klatov.
Bylo
podzim roku
na
to
Minulé prázdniny
pilen.
kromém
Obas
;
když pak
V dob
1852.
nový školní
zahájen
té
byl
jsem
neobyejn
jsem v namáhavém, vysilujícím studiu sou-
strávil
byl jsem
rok,
neobyejn
slab.
bylo nepokojné,
chu
snadnji než kdy jindy a zvlášt
no-
mé
dostavovala se také lehýnká závra, spaní
k jídlu jen nepatrná.
Za ního
mozek
to pracoval
asu daívalo
ileji a
mi studium k úplné
se
mé
spokojenosti.
V tu dobu však jsem také astji dlíval v zadumání, bav mínkami nebo zanášeje se rozlinými mlhavými plány životními. Obrazy mé fantasie byly v ten as živjší než kdy jindy. Kdysi za tiché tmavé podzimní noci
stiké sednice.
byl z celodenního výletu
Vzpomnl za obrazem lu znenadání
jsem
si
vyrušil
na dobrodružství své
s
neznámým mužem
— obraz
s
jednou
lože a výraziv
ranou jen
pivené
vybhl jsem na dvr.
oi
Pechod z tmavé konemoha svtla toho
sebou stodolu v plamenech.
do oslujícího rudého svtla byl musil jsem
pro-
m
ped
Spatil jsem
snésti
své
obleen, jak jsem se
ped duševním mým zrakem s neobyejnou živostí, an z mého polosnní neobyejný poplach a pokik.
míjel
své sedniky,
mrky
jsem sám ve
loži
vrátil.
Stelhbit seskoil jsem
dvée
meškal
jsem na znak natažen na
Ležel
se vzpo-
tak náhlý,
že
zamhouiti.
Když pak jsem je opt otevel, spatil jsem známý pízrak ukižované pímo ped sebou .
.
k
nemalé své hrze
.
Po tetí opakovalo se to za podobných okolností, jak víš, v posluchárn o pednášce Schneidrov za pozdní boue podzimní. Také v té dob byl jsem po nkolik msíc neobyejn namáhav studoval, abych odbyl pijímací zkoušky s úspchem nejskvlejším. Když pak Schneider pednášel, zahloubal jsem se ve vzpomínky a po intensivním zablesknutí spatil jsem ukižovanou taktéž pímo
neobyejn ped sebou,
Od hbitov I
Také
té
ale jako v
mlze zahalenou.
doby pízrak
se neopakoval, až teprve
ped
krátkým
asem
na
volšanském.
podobných okolností jako po druhé a po
tetí.
vidní pedcházelo neobyejné duševní namáhání.
Byl
tentokráte bylo to za
toto poslední
jsem slab ^ systém nervový byl
zajisté
valn
rozrušen.
94
Pízrak
mne vždy
dostavil se u
krev hnávala se prudeji k
hlav
v dobé po namáhavých studiích, kdy
mé
jej pedpodobné osvtlení, jako bylo poprvé, objevil se pízrak pede mnou.
a nervy
byly churavy. Vždy
cházely vzpomínky, a když pak náhle nastalo
ono, za jakého jsem
Musím ode všech
ml
vidní
však podotknouti,
to
charakter
že
prvního vidní valn se
lišil
ostatních.
Pokud se pamatuju, byl první pízrak mj neobyejn živý a uritý. Vidl jsem ukižovanou dívku ped sebou jako ve skutenosti a pamatuju dobe, že
se zcela ti
o nich
byl
pede mnou všechny
objevily se
kdežto
vypravoval,
mlhavjší a neuritjší,
jsem
tak že
jak jsem
podrobnosti,
všechny ostatní pízraky byly
mnohou podrobnost
si
mdlejší,
musil doplniti
sám, aby byl pízrak podobnjší pízraku prvnímu, jehož bezprostednost
pravd
byla v
až pekvapující.
Vykládám
m
pece
úpln
se,
nedostihly.
pízrak
že
oba co do
akoli Jisto,
a za jiných okolností, ale výklad len
nejposlednjší byl
živosti a uritosti
že hraje tu také
pes
poslední, ale
rok
neuspokojuje.
Pamatujuf druhého,
pozdjší pízraky dostavily se
že všechny
to sice tím,
si
v dlouhých intervalech nkolika
pízrak
živjší
pízraku
první ani z daleka
osvtlení a duševní
nálada
už pipomenuto, nejsem
jak
to vše,
daleko
s
úlohu
ne-
výkladem svým
spokojen.
V
pozdjší dob,
ml
poal,
svj jsem nikdy ku
antipathii
jen v
když jsem
jsem v úmyslu
podivný pípad ten logicky analysovati
vyhledati
neprovedl.
kde se udal;
také místo,
Melt jsem od roku 1848
chrámm vbec,
že navštvoval jsem je jen
ale
úmysl
neobyejnou zídka kdy a vždy tak
pípadech nejnutnjších.
A
býti
chci-li
upímným, musím
se piznati, že
chrám nezstal ani za dne o samot, tím mén delší as v pozdní dob veerní nebo noní. Když jsem pibyl
báze chrámm, tak vlastn
z klatovského
bych byl v žádném
abych se tam byl zdržel
gymnasia do Prahy, byla
tato
nechuf,
má, ješt tak intensivní, že vyhýbal jsem se všem pražským že jsem
krom
chrámu salvatorského, kam jsem jako student
vždy v nedli na exhorty Schneidrovy chodívati
musil,
nenavštívil a ne-
poznal žádného jiného.
V
pozdjších loni
ml
pevný
jsem
letech,
opt do
vojanském
úmysl
zvlášt když Prahy,
byla
vyhledati
vrátil
jsem se po koovnickém život
báze má
chrám
i
již
kapli,
tak dalece ochabla,
v níž
že
jsem byl poprvé
95
pízrak spatil
zvláštní
m poznovu
šanském zdrželo
Piznávám
nemám
Tof
mohu
co
vše,
muže nedstojná;
nco podobného ped
pražádné píiny,
tebou
ale trvám,
že
tajiti.
Zbývá mi
povdíti o podstat pízraku svého.
ti
vol-
od provedení mého úmyslu.
že byla to zpozdilost
se,
hbitov
nenadálé opakování pízraku na
ale
;
jen ješt nkolik slov o jeho následcích.
Krom
pipomenuté
ke všemu, co bylo a í\ž
niem
do nedávná o
mj
Duch
jest
zstal
bázn ped chrámy
již
a
a tudíž
v jakémkoli spojení
již
i
jakési
nechuti
nevdl
nimi,
s
jsem
podstatném.
soudnost pesná, vnímavost a chápavost
jasný,
ped pízrakem
jako díve. Jen bezprostedn
jevily se u
ptomy zvýšené duševní innosti, spojené s bázní vždy po pízraku dostavila se málomocnost a povšechná
více pibývající, kdežto
ba skoro
ochablost,
mj
zpitomlost, které však pozdji zase ponenáhla mizely, až organismus
opt do
pišel
stavu normálního.
ped njakým asem,
Teprve
poal pemýšleti
jaksi
když jsem o dívjším život
celý
svj
život nepoznal
a spanilost zstavila
vbec
krásu
nebyl
m
ml
jsem
také, že
útlejším,
mne
pohlavní
Díví
lásky.
krása
bych pro
íci, že
smyslu.
prvý zárodek k
nebo že z jiných
novisko. Dle všeho
lidí.
vždy chladného, akoli nemohu
Možná, že patí valná ást tohoto
možná
totiž
svém
shledal jsem, že liším se
se stanoviska objektivního,
v jedné vci v podstat a nápadn od jiných
Po
táž
mne vždy sym-
zdá se
nedostatku
zvláštnosti
na
položen
té
úet mé povahy, byl
v
mládí
neznámých píin zaujímám výluné toto mi však, že první pízrak mj nezstal
nejsta-
na
v ohledu tom bez vlivu.
V
okamžicích
potukráte Havranní té výraz
odlouenosti
úplné
ped duševním zrakem svým vlas,
povyhaslé
erné oko
nevýslovn bolestný
Byla to tvá, jak jsem
.
si
Schneidrova pítele... Tvái lak milou, tak drahou, jako
.
a
a
milého snní vídal
jsem bez-
spanilou, ale na smrt bledou tvá. zsinalé
rty
dodávaly
krásné tvái
.
v duchu pedstavoval tvá ukižované dcerky
podobnou nespatil jsem nikdy; zstalaf mi .« tvá mrtvé matky té
.
.
Pítel umlkl. Chvíli
popál jsem
mu
oddechu, ale po
na nejrozmanitjší podrobnosti.
té
poal jsem
se
vyptávati
«
:
96
nedovdf
Pítel odpovídal na každou moji otázku; avšak v podstat
jsem se pranic nového, než
mi
co
byl
din ve
již
v
souvislosti a obšírné
vypravoval.
Tak sedli jsme v
»Mám t po
vyprovodit?*
aby se
šavli,
»Dkuju
rozmluv pospolu
tiché vážné
až
do
rána,
když
upomenul, že musíme se rozlouili.
jitní zásvit nás
otázal jsem se,
když posléze pítel vstav sáh?
opásal.
jí
odpovdl mkce.
ti,«
>'Bude
když
lip,
po probdlé nocí
si
odpoineš.*
»Mohu
ti
ním
snad ješt
posloužit'
Nco
»l
kdybych
se
nevrátil,
již
po
knihovnou
Poslední
uznání.
jednu laskavost však
vli svou,
ale pítel
t
a
má
poslední
Slíbiv,
a
t
s
mojí
tomu
k
Pipomenul jsem bude snad možno
požádat.
mé
smrti
Z té píiny t žádám, abys v pípadu, vyhledal mj hrob, mrtvolu moji bude-li jen možno hlavn mozek a oi mé dal vdecky prozkoumati. Tof prospti.
—
kdybych padl dal vykopati
vd
která
pokraoval
pece musím
na poátku dnešního svého vypravování, že po
aspo ásten
V pípadu,
úad.
Chtl jsem nco namítnout,
»0
»
jmním mým, hlavn
nalož s nepatrným
vlastním
opravuje, deponoval jsem na
srden
uspoádat, vyídit?*
za to dkuju; pamatoval jsem na vše sám,« dí pítel.
—
prosba, které zajisté neoslyšíš.*
pání tomu
že
vdn
Když mi
vyhovím,
byl
pítel
ješt pipomenul,
z bojišt psát, rozlouili jsme se
Zvláštní
pomry
nastaly v
Nepítel, jak známo,
kládáno všeobecn za
Všechny
jsem
podal
píteli ruku,
jenž
ji
stisknul.
tídy
.
.
echách ped vypuknutím
podceován
a vítzství
píležitostí
zbraní
války.
rakouských
po-
jisté.
obyvatelstva
zimniný
rozechvíval
—
oekávání blížící se katastrofy, jejíž následky nikdo nemohl pedvídati, neprospch ech kromí v nejrznjších obdobách.
—
mi bude pi
že
.
af již
Trapné na prospch nebo
jevilo se
nepokoj.
veejn
i
v sou-
97
Bojeclitivosí byla všeobecná.
osvdovali nyní všemožným zpnebyla snad ješt nikdy, co ech Mapa sobem netušenou odhodlanost. laikv mapy existujou, tak piln a od tak ohromného množství znalc zkoumána, jako práv v tu dobu. druhdy mírní, ba bojácní,
lidé
I
i
Lidé rázní a
smlí
úpln pesvdeni,
byli
nežli zvítzit, kdežto lidé
že není ani jinak možno,
nesmlí a neodhodlaní
kojili
aspo nadjí
se
ve
vítzství.
Ped
kdy
válkou,
strategie,
taktika a
hromadná zhoubnost jehlovek
nepátelských nebyly se ješt osvdily, byla tak pevná zbraní rakouských
Mezi jednotlivci
lidmi,
kteí se o válku
nejvíce
ve vítzství
byli
bez odporu
interesovali,
celé rodiny, jejichž otcové, bratí
i
dvra
aspo ponkud oprávnna.
i
synové nebo pátelé musilí
táhnouti proti nepíteli.
Mnozí
z nich arci
toho nedávali na jevo, oekávajíce v trapné úzkostí jiní a to hlavn ti, kdož pokládají vojáctví možno pohodlnji se živiti, než jakýmkoli jiným
zprávy o první srážce, kdežto za pouhé emeslo, kterýmž
zamstnáním,
netajili
píbuzných a
pátel.
se
svými nadjemi v brzké a rychlé postoupení svých
Náležel jsem k lidem prvnjším.
po povýšení a také
netoužil
aby
možná nejdíve
se co
Zdánliv jsem byl nepokoj.
Na
práci,
a již
já
neml
války
práv
páti
si
opustily
než
více,
sice klidný, ale duši
moji rozechvíval bezpíkladný
druhu jakéhokoli, nebylo ani pomýšlení. S trapnou listy
pítelovy,
nýbrž
pr-
zprávy o
i
a sice
pátý
den po
pítelov odchodu
dostal jsem
první
Byl datován z Mladé Boleslavi a obsahoval jen nkoliv slov.
list.
Pítel mi psal, že byl pluk jeho
Clam
velel
pražádné píiny,
byl
vbec.
Konen jeho
mne
zase vrátil zdráv, jak byl odešel.
úzkostí oekával jsem nejen slíbené
bhu
Pítel, jenž
Gallas; dále
si
pidlen
k
armádnímu sboru, jemuž
naíkal na dlouhou chvíli a na
to,
že jest
mu
nyní pobožnost voják polského pluku skoro protivná.
mimo jiné. zpsobem nkdo
»Byl jsem sice vždy tolerantní ku všem vyznáním,* psal
»Bylof mi
vzývá
fi,
totiž
ale býti
;
neslyšeti v
vždy zcela lhostejno, jakého boha a jakým bez ustání oitým
svdkem rženekování
zbožná pání a vzývání všech možných ARBES
:
a líbání škapu-
stedu svých podízených skoro nic jiného,
UKIŽOVANÁ.
svatých,
aby
nežli vzdechy,
orodovali u
boha 18
«
98
a nejsvtjší
trojice,
asem svým
musí se pece
lovku
iiejtolcrantnéjšímu
i
zhiiusiti.
Pozoriiju
vi
dobe,
zcela
zmáhá
jak
náboženský tento zelotismus
se
dob
blížícímu se nebezpeí. Druhdy, v
nápadný, leda u jednotlivc, kdežto nyní
míru nebyl
aspo
nikdy tak
všeobecný. Shlédnouti
je
kapliku nebo sochu njakého svatého a nemoci se tam pomodliti
duchovního a nemoci se
mukou
mu
kostel,
spatiti
;
vyzpovídat, jest asi pro podivný lid ten nyní
nejvtší.
Vtší ást dstojnictva ovšem si toho nevšímá nebo se pohrdliv ale na mne vše to iní dojem odporný, zvlášt když si pipomenu, ie titéž lidé, kteí dnes celé hodiny v nejzbožnjší modlitb vykleí, budou zejtra nebo pozejí zcela chladnokrevn pálit do ad nepátel a až zazní
usmje
;
rozkaz k útoku, že vrhnou se na nepítele Jituju,
nyní
že jsem žádal, abych byl
již
vc
nelze
bezpíkladnou zuivostí. Skoro
s
pidlen ku zbožnému tomuto pluku; le
zmniti.
Následujícího dne obdržel jsem od pítele
Obsahoval jen nkolik
druhý.
lístek
ádk.
Pítel mi psal, že za hodinu opustí pluk jeho
se odebral na sever. Dále mi zvstoval, že od jeho
poštou
polní
že
a
té
Mladou Boleslav, aby doby budu dostávat listy
následkem rozkazu vrchního
severní
velitelstva
armády nesmí býti v žádném listu udáno místo, kde byl psán, aby v pípadu zachycení nebo zneužití listu nedovdl se nepítel o pohybech jednotlivých oddlení vojska rakouského. Byl jsem spokojen;
pramálo
Obdržev pítel dostal
na míst, odkud mi pítel
dva i
listy
dále
ale
uplynulo
býti
pípravách k válce pokraováno v
nicmén na
zem
zajisté
mi
bojišti
mlo
se
dob
té
samém nebylo pišlo ješt všeobecn
za to,
nepítelovy, an tu znenadání
kdy tedy bylo
nho
již list
možno, že pítel tetí a
pt
s
že bude byl
nezmnnou
telegrafická
—
nad oekávání obšírný.
vtrhne do
zvst, že vojsko
couvají.
súastnil se
horli-
k žádné srážce.
že vojsko rakouské
došla
mj
se,
aniž bych
dní,
nepokojným.
pruské pekroilo hranice eské a Rakušané že
jsem od
psal,
domníval jsem
rychle za sebou, psávat;
njaké zprávy a poal jsem už
Doposud
do
tyto
podobn piln
V vostí;
nebo
záleželo.
nkde
A
téhož dne,
boje,
obdržei
.
99
Kladu
jej
zde doslova:
....
IQ.
ervna 1866.
»Milý píteli! Tentokráte neudávám místa, kde tento
abych vyhovl písnému
nvadž sám
peju, aby pípad, o
si
nmž
míe
nejvyšší a
jednak
velitelstva,
ti
zstal
píšu,
ješt tajemstvím. Proto nepipojuju ani svého jména
Jsem rozilen v
dvou píin: jednak
píšu, z
list
rozkazu vrchního
nevím
.
.
po-
proto,
aspo njaký
as.
.
ani, zdali a jak
asi list tento
ti
dopíšu.
inil jsem, úsilí
mé
se
jsem, abych nabyl klidu
Divoce bouí krev v mých
Promi
aspo ponkud
.
.
.
Život
mj
m
žilách, hlava
tedy, shledáš-li v dopisu
svtleného!
mém nco
ale veškeré
nenáleží
již
mn
pálí a ruka
má
Odpus, Musil
že jsem
jsem
list
ten
se
chvje
.
...
20.
ervna,
vera nedokonil.
pokrauju teprve dnes, když jsem už
pestati a
.
temného, nesouvislého, nevy-
....
ponkud
;
bylo až dosud marné.
aspo
klidnjší.
Nepsal bych ostatn ani tentokráte;
pekroiti hranice a
tak
se svta, aniž bych
ti
by
se
ale nepítel
podal zprávu o zvláštním
užší souvislosti s událostmi, o
mže
mohlo osudnou náhodou jsem
nichž
ti
každou
státi,
pípadu, jenž
byl
chvíli
že bych seše jest
v
nej-
ped svým odchodem
z Prahy obšírnji vypravoval. Píšu
ti
v bídné chatri malé osady, kteiá se rozkládá na úpatí mír-
ného pahorku, na
Nebudu
nmž
se nalézá klášter.
stavu svém, nýbrž obmezím se na sám zajisté snadno se domyslíš, co bouí v mé duši. Chci, abys zvdl pedevším o události samé a nikoli o mých citech. Vím, že tento zpsob psaní bude mne státi obrovské pemáhání; ale piiním se ze všech sil, abych nezabedl do reflexí, kterýmiž bych list svj zbyten rozvádl.
prosté vylíení
šíiti
slov o duševním
pouhého
fakta a ty
které
ti
pední
ást
vojska
mého
píšu; ostatní vojíni jsou na
ped-
Byl jsem se svou setninou vyslán na
táboí pod širým nebem v osad, v
stráže.
ních strážích. Nepítel, jak jsem už pipomenul, nepekroil sice ješt hranic, ale nejdále pošinuté stráže a hlídky naše stráže ze vzdálenosti asi
pl
hodiny
pozorujou prý nepátelské pední
cesty.
100
Le
o tom všem nechci šíiti slov pedevírem k veeru.
!
Chci
ti
o
psáti
události, která se
sblila zde
Pibyl jsem do krajiny bych obsadil malý
klášter a
malém pahorku,
Klášter nalézá se na
pekrásná
vyhlídka.
vršiny té
a
západ.
Budova
Jak
víš,
Osada, ítající
osady samé vede
z
klášterní
svou setninou za krásného odpúldne,
této se
nepatrnou vesniku. s
nhož
stromoadí na
trojí
niím nevyniká
jsem ku klášteru a na malý
na sever" a na
jih,
a jest obydlena asi desíti jeptiškami.
nejsem pítelem života klášterního;
jsem zbožné sestry vyrušiti z klidu
do lesnatého okolí
je
ticet chatrí, rozkládá se na úpatí
asi
jejich a
pes
ale
vše nechtl
to
místo obsazení kláštera vyslal
hbitvek opodál jen nkolik stráží mého rozložila se táborem
vání okolí, kdežto hlavní ást vojska
adí, vedoucím z osady na
Uiniv
jih.
veškerá nutná opatení bezpenosti,
Nadešel tichý
požádal jsem vojíny,
aby klášternic nižádným
se nevzdalovali a zejména,
k pozoro-
v stromo-
zpsobem
by
neobtžovali.
veer.
letní
Unaven nkolikahodinným pochodem, ulehl jsem v polním stanu, jenž mi byl od úslužných vojín na rychlo sdlán, a usnul jsem Když jsem procitl, byla již noc. Vyšed ze stanu, ubíral jbcm se volným krokem stromoadím a pak širokou, ponkud píkrou stezkou ku klášteru, bych s výšiny rozhlédl se po okolí. Dospv až ku vchodu na hbitov, jenž rozkládá se opodál kláštera, Všady byl kh"d a strážné ohn zastavil jsem se a pozoroval chvíli okolí. bylo vidti v plkole na sever od kláštera. Vše bylo tedy v nejlepším poádku. Také na hbitov byla si stráž rozdlala ohe a pt vojín sedlo kolem ohn v dosti živé rozprávce. Zastaviv se u vchodu na hbitov, díval jsem se chvíli na vojíny, z nichž jeden soudruhm svým vypravoval práv cosi tak zajímavého, že všickni
pozorn
naslouchali.
muže
Poznal jsem ve vyprávjícím desátníka první ety, cetiletého,
rok
byl
kterýž
ženat
u téhož pluku
sloužil
a otcem
již
tetí
tí dítek; rodina jeho
kapitulaci.
dlela
v
asi
Od
tu
šestati-
nkolika
dobu práv
v Praze. Znal jsem
jej
již
z
doby, kdy jsem byl u téhož
vákem. Ve smyslu vojenských pedpis
ml
všechny necnosti
lidí
byl to vojín vzorný; jako
lovk
však
surových a prchlivých. Vynikal nad jiné houžev-
natou vytrvalostí a náboženským zelotismem; ale
jan
pluku ješt no-
svých neobyejnou málomluvností.
lišil
se
od sdílných
kra-
»Také na hbitov byla lala
ohe
...
si
(Str. 100.)
stráž
rozd-
,
:
101
Po
celou dobu, co jsem
jsem ho nikdy v souvislosti
znal, neslyšel
jej
vypravovati a proto bylo mi nynjší vypravování jeho nápadným.
Z bych
píiny
té
popošel jsem podle hbitovní zdi nkolik krokfa ku pedu,
co druhdy mlelivý desátník soudruhijm
slyšel,
svým nyní
tak
živ
vypravuje.
mne
Nežli však
vojíni spozorovali,
zaslechl
jsem z vypravování de-
sátníkova následující úryvek ».
Neml
.
.
;
vyhráno, že vyvázne
ale
Dív nám
.
poal nám vyhrožovat
nmu.
má
myslil, že už
si
Páter nás chlácholil
to.
nás dráždit!
moci, proti
Chlap
.
.
mu
ilo se
my
.
.
Ale nepoda-
.
byli rozvztekleni a zpiti všichni
nám
m)
když
a te,
lichotil
a namíil proti
.
.
pátera ku po-
Vrh' jsem se první
pistoli.
Nazvedl a pekotil jsem stl, za kterým
V tom
stál.
vyšla
rána ..."
Dojem, jaký na mne uinilo tchto nkolik Poznal jsem, že
ba
s
jedním z hlavních
známý
páter roku
slov, nelze vypsati.
mnoha letech s oitým svdkem, úastník dsného pípadu, o nmž mi byl nejsem se po
setkal
1848 v
pražského chrámu vypravoval.
kapli
Chtl jsem postoupiti o nkolik krok blíže, ale byl jsem jako pimrazen a tak musil jsem nepozorován vyslechnouti ješt následující slova: ».
chtl
.
.
Vrhli jsme se na padoucha a vtáhli
holinu, ale
chránit
kzemi... Židáka jsme utloukli
»Zabme
ji!«
nkteí.
volali
mu
já .
.
—
.
ji
jsem tenkrát mladý, náves a tam
.
.
jednou ranou s
holkou?*
—
»Ne, ne! to by za to nestálo,* zvolal jsem.
nkolik zpitých a
hulákalo
!«
do prosted pokoje. Páter
Mezi tím vykikl jsem: «A co
»Jako židé ukižovali Krista, tak ukižujme
Ukižujme
jej
vyrval a srazil pátera
silný chlapík a
my
—
»Ukižujme! rozvzteklených sedlák Byl židovku
!«
.
.
.
sám jsem omdlelou holinu vynesl na
.«
Více jsem neslyšel. Rychle postoupil jsem ku pedu. Vojíni spativše a poznavše
m,
mlky
a
vstali
salutovali.
Pro vnitní pohnutí nebyl jsem v stavu ani slova pronésti, a teprve
po
chvíli,
když jsem byl pohnutí své aspoíi
se vojín, o
em
tu
»Pan desátník
práv e. nám vypravuje o
ponkud
polské
potlail,
revoluci,*
optal jsem
podotknul jeden
z vojín. »
Slyšel
jsem,«
vyrazil
jsem
ze
sebe,
prudce k hlav, že nebyl jsem takoka ani Vojáci
pozorujíce
mé
rozilení byli
z nich neodvážil se promluviti.
nebo s to,
krev hnala
abych
ponkud
nco
se
mi tak
jiného pronesl.
na rozpacích a nikdo
:
102
Po
obrátiv se k desátníkovi, který
chvíli,
dva kroky pede mnou,
stál
otázal jsem se ho:
»Vy
pi tom?«
byl
jste
ponkud nesmlá odpov. »Kdy a kde se to stalo ?« »Ku konci února roku 1846 v mém rodišti.* vy první ?« »A vykikl jste: »Ukižnjme ji!« >Ano, pane setníku,* znla
—
Desátník mlel, jsa patrn na rozpacích,
má-li se nyní
»Vy po
sáhla
•
.
nkdo
a nebo
jiný?*
písn
opáil jsem
a ruka
neb
piznati
úastenství své popíti.
má mimovolné
rukojeti šavle.
Oslovený opt neodpovdl. »
Odpovíte nebo neodpovíte?* zvolal jsem ješt písnji než pedtím.
Desátník vida, že nelze vyváznouti, ustoupil o krok na zad a
nesmle
pronesl
pane setníku
»Já ne,
Zbablá jsem
vytasil
na zem
.
.
—
a nevím, kdo
.
,
.«
výmluva uinila na mne strašný dojem.
tato
šavli a
mávnul po desátníku, jenž
V
mžiknutí oka
rozpoltnou lebkou
s
sklesl
.
Ostatní vojíni s
Co dlo Vmysli
hrzou
ustoupili
se v tu chvíli v
se,
mé
ode mne
.
.
.
duši, nelze vylíiti.
možno-li, v rozilení nejvtší a
su
sám,
byl-li
jsem v oka-
tch pi smyslech a možno-li snad zabití lovka toho omluviti. Já toho nedovedu. Možná, že muž ten pece nebyl vinen Tak soudím nyní, když už jsem ponkud klidnjší. Ale pedevírem, mžicích
.
když
stál
jsem na
rozdlaného mezi polekané ten za
hbitov nad
jeho mrtvolou a rudá
dvma
dsiv
ostatní vojíny,
hroby
.
.
zá
strážného
ohn
osvcovala neoekávaným skutkem
netanulo mi na mysli
podobných okolností bez rozmýšlení
nic,
a snad
nežli že
bych skutek
chladnokrevnji
než
poprvé opakoval.
Nekl
nezloe
mi,
mi, duše drahá
!
Vímf, že zabiv jediného
lovka
zniil jsem štstí celé nevinné rodiny. Vím, že utrativ lidský život, spáchal
jsem skutek nepromíjitelný, ponvadž individuum nikdy se neopakuje. a
uvažuju
nyní
vše,
i
následky,
které
bude
míti
skutek
také
na
ten
pro
Vím mne
v záptí.
Poslední
zkrvácenou
okolnost pipamatoval jsem
šavli
»Máme
si
hbitov.
Zaraziv
prudce do pochvy, chtl jsem beze slova opustiti hbitov.
mrlvolu pochovat, pane setníku?* otázal se jeden z vojínv,
když jsem se byl
obrátil k
odchodu.
«
103
Pipomenutí to uvedlo mi na mysl nutné následky mého skutku. »Pedevším vás žádám,* pravil jsem k vojínm, »abyste o skutku, jehož svdky jste práv byli, nezmiovali se zatím nikomu. Vím, že pro skutek svijj budu postaven ped vojenský soud a výrok soudu nemže zníti jinak než vinen. Pál bych si však, aby se to nestalo díve, než bude skoneno nynjší polní tažení. Možná, že nepátelská zbra uiní životu mému konec. Nestane-li se tak, zaruuju se vám svou ctí, že dostavím se pak k soudu sám. Mžete a chcete mi poskytnouti tuto lhtu ?« • Uiníme, jak si pejete, pane setníku,* odpovdl jeden z vojín. »N2chf tedy nyní nkterý z vás pospíší do osady pro vojenského lékae, aby zjistil smrt zabitého; potom mžete mrtvolu pohbíti. Zatím, co jeden vojín odkvapil pro lékae, otázal
jsem se ostatních
:
poal píhodu tu vypravovat? Vzpomnl si sám nebo snad nkdo z vás vdl už díve nco o ní?* ujal se slova jeden vojín. *V dneš» Stalo se to takto, pane setníku,« ním denním rozkazu bylo nám, jak víte, písn zakázáno, obtžovati jeptišky kláštera zpsobem jakýmkoli. Stráž, která sem byla odpoledne vyslána a kterou jsme my veer vystídali, rozkazu tomu nevyhovla. Pro»Jak se stalo, že
vám
desátník
stranná kaple kláštera, v které
vena aby
a dva vojáci
o tom, co
se
nevím;
ale
A
.
.
co
»Ze
služby boží, byla ote-
do
odolati, vešli
kaple,
Kdo v kapli oné byl nebo jakým zpsobem donám vypravoval jeden z nich, když jsme je vystídali,
je
.«
vám vypravoval?* perušil jsem v kláštee jeptiška, která
A
jako ukižovaný spasitel ...
vovat
obas
nemohouce
stráže,
tam pomodlili.
se
vdli
konají jen
se
odpolední
.
má
vojína.
na rukou
tak se stalo, že
i
nám
nohou podobné rány desátník poal vypra-
.«
.
»Zde v kláštee že
jest?«
vyrazil
jsem ze sebe.
Vojín pisvdil.
»A
jak se zove,
odkud je?«
kvapn.
tážu se
» Nevím, pane setníku; nevím
vbec
nic více, než co jsem byl
práv
uvedl.*
Chvíli
stál
jsem mlky,
jsa
na rozpacích, co
mám
initi, ale v
brzku
jsem se rozhodl, že musím se bez odkladu pesvditi. Vzniklaf v duši
domnnka,
že jeptišky klamou snad zbožný
váním desátníkovým jeptiška
nemže
ml
jsem v tu
býti jinou
chvíli
lid,
mé
a v souvislosti s vypravo-
pevn
za
to,
že
stigmatisovaná
osobou, než ukižovanou židovkou
.
.
.
Bez dalšího rozmýšlení se odkvapil jsem ze hbitova a pospíšil k fortn klášterní,
kde jsem prudce zazvonil.
:
104
Za nkolik okamžik ozval se v chodb lehký krok, slabé svtlo kmitlo zamížovaným okénkem ve fortn a vlídný ženský hlas se ozval:
»Co
noní
pejete v tak pozdní
si
chvíli?*
»Jsem velitelem oddlení vojska, které dnes obsadilo podklášteí, a musím
bez odkladu mluvit
pedstavenou
s
kláštera,*
pravil
jsem rozhodn.
•Pro-
sím, ohlaste mne!«
Po tchto
slovech
chtla
jako by se vrátná
pímo
svtlo skrze okénko
padlo
aspo ponkud pesvditi
na moji tvá,
o pravdpodobnosti
slov, jež byla slyšela.
»Poshovte nkolik okamžik!* ozval se týž vlídný ženský tyše
•Aba-
pt
Neekal jsem
ani
Okénkem
fortn mihlo svtlo poznovu a za nkolik okamžik
ve
minut.
eho
ozval se jiný ženský hlas opakující otázku,
Opáil jsem svou žádost za vpuštní. Po chvíli zaskípal klí v zámku a fortna
dv
Spatil jsem zek
hlas.
ohlásím vás.«
posud bdí
jeptišky.
si
peju.
se pootevela.
Jedna z nich držela v ruce
svítilnu a sva-
vlídn druhá.
^Jsem abatyší
klí. »Pejete
pane
si,
optala
veliteli?*
se
kláštera toho.«
»Pál bych si promluviti ponkud pitlumeným.
„V
tak pozdní
odroit na
dob noní ?«
V mkkém pívtivém napadlo,
hlase,
záležitosti,
opáila abatyše.
«
dím hlasem
«Což nelze rozmluvu
odpovdít, že dostavím
že by jeptišky,
prbhu
jakým byla slova pronesena, spoívalo
se druhého dne, upozornny, mohly nejen noci úel mé návštvy také pekaziti. Proto
jsem chtl
Již
uhodnouti, ale v
jsem
vámi o vážné
zej tra ?«
zvláštní kouzlo.
když mi
s
jsouce takto
odpovdl »Odpusfte, že nelze ani okamžik otálet; záležitost, o kterou se jedná,
je
naléhavá
.
.
»
Abatyše ješt chvíli váhala a zdá žádost moji
rozhodn odepela. Ale
v
kdy vojsko nepátelské mohlo každou se nejspíše, že žádost
žádosti mé,
a
nerada,
»Následujte
chodbou do
mne
kláštera.
se,
dob
že by byla za jiných okolností tak
chvíli
se výhradn pece vyhovla.
moje týká
mimoádné,
jako byla ona,
pekroiti hranice, domnívala záležitostí
vojenských, a proto
tedy!< pravila posléze a ubírala se
volným krokem
«
:
105
Poprvé
život svém
v
pes práh pošmurné budovy
vkroil jsem
klášterní.
Za nedlouho octnul jsem tam byla doprovodila, zavsila Byl jsem
veliteli
»
—
m
ješt vlídnji, než když
kláštera.
Vrátná,
která nás
ve zdi a opustila sí.
vaše
pání ?« ozvala
»Je pravda,
se
pedstavená
kláštera
byla poprvé oslovila.
Odpuste, velebná matko, že
pravil jsem.
heb
na
o samot.
s abatyší
>Nuže, pane
hovorn
se v
svítilnu
vás
se
tážu
na záležitost
práv dovdl,
co jsem se byl
klášterní,*
že pechováváte
v kláštee jeptišku stigmatisovanou ?"
má
patrn pekvapila urazila. Ustoupila o krok ode dla: po jakém pak právu se na to tážete ?« » Dovolte, pane Vyhýbavost ta byla mi podezelou. Otázka
mne
a
abatyši
vážn, ba
i
písn
—
»Promite,« dím rozhodn, »že prozatím na
tuto vaši otázku neod-
povím. Pravda-li, co mi bylo zvstováno, pak musím
s jeptiškou tou
mluvit
ješt dnes.«
»To není možné!* odvtila abatyše vážn.
»Pro?» Abatyše neodpovdla.
»Tedy skuten
se zde nalézá?*
»Myslíte-li sestru Marii
.
.
»Nevím, jak se zove nyní;
její,
opáil jsem po
chvíli.
.«
ale
díve bylo
její
jméno Ruth
.
.
.«
» Sestra Marie že se zvala Ruth?« otázala se abatyše udiven a zrak doposud k zemi upený, utkvl nyní zvdav na mé tvái.
»
Dívka o které mluvím, byla židovka
.
.
.«
pipomínám.
opt o krok, sklopila zraky a neodpovdla. »Mohu s ní mluvit, mohu ji spatit?* naléhám netrpliv. Abatyše váhav odpovdla Abatyše ucouvla
»Vaše pání, pane, v se
této
domáháte jeho vyplnní,
pronn'te
—
možno-li,
dob
jest
dostavte
«Je
—
se zejtra
aspo ásten .« »Pro jen ásten ?» opáil jsem » Protože mžete sestru Marii jen .
neobyejné a
jest
naléhavost, s jakou
mi dkazem, že není bezdvodné. a
Ale
pání vaše bude vyplnno
.
a
nedvivost moje
spatit,
ale
nikoli
s
se zmáhala. ní
mluvit.
snad vaše ehole tak písná?*
»Niko!i!'K
»Jaká tedy toho ARBES: tKKlŽOVANÁ.
píina?* lé
:
106
Abatyše na chvíli se odmlela a teprve, když jsem otázku svou opakoval, odvtila: »
Prosím, rate pijít zejtra!«
Žádost moje
byla neobyejná, ale vyliýbavost abatyše a odkazo-
arci
m
vání na druhý den potvrzovaly
v
domnnce,
skuten
že se zde
jedná
o njaký klam fanatismu náboženského.
»Nemohu opakovat
nebo
s
—
vela
»nežli žádost svoji
té,
mé prosb dobrovoln
vyhovíte
«
na okamžik
nevole zastela
Neodpovdla
abatyše.
Bu
drazem.
užiju násilí...
Chmura tvá
paní abatyše,* pravil jsem po
jinak,
veškerým
dosud
až
klidnou, vráskovitou
na moje slova, nýbrž popošla ke
dveím
a ote-
je.
pede dvemi.
Vešla vrátná, která byla ekala
uve
»Vezmi svtlo a Jeptiška Šli
mlky
nás
do kaple
!«
kázala vrátné.
uposlechla.
jsme z hovorny dlouhou nevlídnou chodbou.
Asi za
dv
minuty
a sochami okrášlené
octli
kapli.
menší postranní oltáe a v
jsme se v prostranné, jen nkolika obrazy oltá byl rovnž tak prostý jako oba
Hlavní celé
kapli
železného zábradlí, jež ohraniovalo
nepoutalo
ped
pranic pozornost,
hlaviiím
oltáem
jakýsi
krom
nevysoký
pomník kamenný. Abatyše popošla mlky, až k tomuto zábradlí. Následoval jsem
ji
shledal jsem, že vedou
s
vrátnou, která nesla svtlo.
Dospv
až k zábradlí,
po obou stranách pomníku schdky dol do n-
jakého sklepení.
Teprve nyní obrátila »Jdi
naped
—
se abatyše k doprovázející nás jeptišce se slovy
k seste Marii ...»
Jeptiška uposlechla.
Otevevši jen pivená dvíka zábradlí sestupovala po schodech. Následoval jsem
ji,
abatyše ubírala se za
Za nkolik okamžik s jehož stropu visela
pedmtm
rázu
vná
mnou.
octnuli jsme se v nevelkém klenutém sklepení,
lampa,
jejíž
zaržovlé svtlo dodávalo všem
neobyejn pošmurného.
Na první pohled jsem poznal, že nalézám stn v právo a v levo stálo po osmi až desíti
se v hrobce.
Podle dvou
velkých kovových rakvích
a nad každou byla na stn malá tabulka. U protjší stny pímo ped námi nalézala se rakev jediná. Rakev ta, lišící se od ostatních šíkou, byla pokryta ernou jakousi látkou. Nad rakví na
stn
byla jednoduchá tabulka s itelným nápisem
»
Sestra Marie*.
.
.
107
Beze slova vzala abatyše vrátné
ruky a popošedši až k rakvi,
svítilnu z
ernou roušku a držela svítilnu nad rakví. Dojem, jaký na mne uinil obraz, jejž jsem spatil,
odhrnula
ní
s
z
pamti mé
nikdy nevymizí.
te, když
1
chvje
okamžik ten pipomínám,
si
tají se mi dech, ruka má se od srdce k hlav a zase nazpt k srdci
a krev prudce žene se
m
Pojala
závra, jako
dn
propastí, spatil na jejím
.
lovka,
vzpomínek,
Pede mnou na
nmž
tom
ležela zvláštní,
skoro
sklenným víkem. Uvnit
se
široký,
ležel
devný
plochý
—
ale
po
rovnž
.
.
.
léta
.
tak široká jako
dlouhá ko-
erným
aksamitem,
byla vyložena
kíž
po
které byl
mrtvou
.
ped dsnou
náhle
bytost nejdražší, bytost,
toužil, bytost milejší nejsladších
vová rakev
octnuv se
jenž
pihnédlé barvy a
na kíži
útlouké mladistvé díviny ve vybled-
rozepjatá, ale nepibitá mrtvola
lém asnatém rouše klášterním.
V žlutavý
podivném dvojsvtlí, svit
dívky výraz
Tvá
ten
neobyejn
její,
nebo
let
jsem vídal
vné
zaržovlé svtlo
nad rakví
lampy a
mla tvá
držela,
mrtvé
lahodný.
ovroubená havranním, krátce pistiženým vlasem byla skuaspo zdála arokrásnou.
Spoívalo v
adu
tvoilo
abatyše
mi
se
ní
jako bych se díval celou
jež
kterouž
svítilny,
tolik
neustále
vždy,
a laskavosti,
tajuplné bytosti,
vznášela
kdykoli
lahody
dobroty,
v tvá oné
pipomenul jsem
od mého mládí po
která
ped duševním
se
že zdálo se mi,
zrakem mým, kterou
sny nejblažší a nejrozkoš-
si
njší a která mi byla tak milá, tak drahá jako vzpomínka na mrtvou matku.. Beze slova popošel
pedlouho bitých
za
hlavní
jsem
tak
ped
se
bolesti v
nahnuv
se
nad
ni,
dlouho,
slinou tvá mrtvé jeptišky...
mrtvolou nešastné ukižované,
zvláštních
okolností
vypravováno,
a
o
níž
mi bylo
která byla
ped
bez odporu
píinou mých pízrak. Nevýslovná bolest sevela
Chtl jsem piti,
až k rakvi a
nmé
Nebylo pro mne žádné pochybnosti více. Rány na rukou od proheb, pak rána na jediné bosé nožce byly nezvratným dkazem,
že nalézám lety
jsem se v
díval
avšak nohy
má
prsa.
promluviti, ale hlas
mé
mi
uvázl v hrdle; chtl jsem odstou-
byly jako pimrazeny a slzy, které po
mnoho
let
ne-
byly mi vstoupily do oí, zakalily mi zrak.
Staiká
erný píkrov, nepohnut a mlky u rakve tak dlouho, až posléze sám jsem odvrátil zrak svých od neobyejného obrazu toho. Po té pehodila opt erný píkrov pes rakev jejž
abatyše, držíc v jedné ruce svítilnu a v druhé
byla s rakve odhrnula,
stála
.
.
106
která
bych se byla
stojíc
tázala
chvíli
»aniž
možno
Chci být za
•
hodinou
dob..,«
!*
»Jak teiy
pl
.
Marii ?« otázala se abatyše.
jste sestru
»Neznal
se
perušil jsem staenu.
ochotu,*
paní abatyše, za vaši
Odpusfte, že vyrušil jsem vás v tak pozdní
»Znal
ozvala
veliteli,*
.
»Dkuju vám, •
po
klidn u rakve ekala, až mine mé pohnutí, po pohnutkách neobyejného pání vašeho .«
Vyhovla jsem vašemu pání, pane
>
abatyše,
vysvtliti?...*
vaši laskavost
dovdl
jsem
se,
upímným, «
»Teprv
pravil jsem.
ped mé
asi
že mešká ve vašem kláštee, a v duši
vzniklo podezení, že stala se obtí náboženského fanatismu.*
Abatyše neodpovdla. za
»Jen
jedno
ješt
vás
prosím,«
zpsobem
možno-li, kdy a jakým
pokraoval jsem.
pišla sem do
»
Povzte
mi,
kláštera ?<
»Osud ubohé sestry Marie je velmi prostý,* pravila staena »Roku 1846, tuším na poátku msíce bezna, nalezlo nkolik vesnian v blízkém lese zimou skehlou a hlady vysílenou dívku v rozedraném šat a pivedli ji sem do kláštera. Poskytly jsme jí útulku. Byla to dívka asi šestnáctiletá; na obou rukou a na jedné noze mla rány, jak jste je byl práv na mrtvole spatil. Kdo a odkud by byla, nedovdly jsme se, nebo šílenou a nubohá dívka, již jsme pozdji zvaly sestrou Marií, byla mou Zdá se, že konala dalekou cestu. Žila, vlastn živoila zde v kláštee jen nkolik msíc; churavlaf, až dokonala tiše svj život. Jediné,
—
.
.
co po jejích
.
zbylo,
ní
šat; le ani »Je
ást jakéhosi
je
listu,
ten neposkytl
list
možno, bych
list
jsme nalezly v jedné kapse
jejž
nám žádného
ten spatil?*
pravil
vysvtlení.*
jsem kvapn.
Abatyše pisvdila. »Byl
majetek
to
sestry
Marie
a
proto
uložily
jsme
jej
u
jejích
nohou.*
Pi tom odhrnula víko a vzavši
ješt jednou pikrývku
u nohou mrtvoly
ležící lístek,
s rakve,
podala mi
nadzvedla sklenné jej.
Poznal jsem písmo na první pohled. »
Darujte mi, prosím, tento lístek,* poprosil jsem.
Abatyše
svolila.
Podkoval jsem i
se a
omluviv se ješt jednou opustil jsem hrobku
klášter.
O mne
citech,
které
bouily a bouí v mých prsou,
velkého pemáhání, nežli jsem
ti
vypsal celý
psáti
píbh
nemohu
a stálo
zcela objektivn.
.
109
Lístek,
ást
vlastn jen
lístku toho,
jenž mi
byl darován,
pikládám
k tomuto svému dopisu.
Bu
zdráv! Bude-li možno, budu
ti
zase co nejdíve.*
psáti
Potud pítelv dopis.
Avšak
lístek,
o
nmž
se
ku
konci zmiiíuje,
že
jej
k dopisu
svému
pikládá, piložen nebyl.
Ode
vojsko
pítel hranice a s
z bojišt
dne, kdy došla
nepedvídanou
za
rychlostí
sebou.
zpráva,
telegrafická
rakouské že couvá,
že
pekroil ne-
následovaly zprávy z bojišt
Brzo došla zvsf o bojích a za ne-
dlouho dopraveni do Prahy první ranní z bitek u Podola a Mnichova Hradišt.
S trapnou úzkostí oekával jsem na nádraží píjezd prvního vlaku rannými, jehož pibytí do Prahy bylo díve ohlášeno. Mezi rannými, mezi kterýmiž byli také dstojníci a vojíni polského nkolika pluku Martini, pítele mého nebylo. Poptával jsem se po pluku, jeho ale žádný z nich nemohl mi o lehce ranných vojín
s
nm
nm
Jeden z dstojník vidl
podati podstatnou zprávu. dola, ale
sice v boji
rann, nemohl mi pranic více povdíti,
byv tam sám
práv v okamžiku, když
jej
jej
z bojišt odnášeli, hnal pítel
mj
u Po-
nežli že
v ele setniny
útokem na menší oddlení pruské pchoty. Od té doby byl jsem pokaždé na nádraží, kdykoli pibyl njaký vlak jako mnozí jiní, jejichž pátelé a známí s rannými, a náležel jsem k nejpilnjším tenám úadního listu, v nmž úastnili se války ranných a mrtvých každodenn otištn byl dlouhý seznam jmen
—
—
—
Neoekávané couvání
vojska rakouského
chova Hradišt, Jiína, Trutnova
atd.
i
.
.
po vtších bitkách u Mni-
bylo sice nápadné, ale pece nebudilo
ješt za tehdejší bojechtivosti, která nepítele podceovala, žádných velkých obav,
Mlof
se
prost za
to,
že armáda rakouská
vyká
nepítele v posta-
vení strategicky nejvýhodnjším, aby svedla jedinou, velkou a rozhodnou bitvu.
—
Zprávy o bitv
té
došly v nkolika dnech.
pak pochybn a posléze nebylo už více možno
Zpoátku znly pízniv,
tajiti
úplnou porážku vojska
rakouského.
Tvánost Prahy v dnech po bitv u Králové Hradce jest doposud v živé pamti. Vojsko, které tu ješt zbylo, c. k. úadové, policie, etnictvo, slovem vše, co bylo jen z daleka v njaké souvislosti s vládou, opustilo
110
Netrvalo
volna
.
.
po píkladu orgán vládních prchaly peetné rosoukromník na jih a na západ od Prahy dlouho a Praha byla poprvé, co existuje úplné
tch Prahu
v dnech
diny bohatých
i
a
chudších
.
.
.
—
—
to
.
Královský hrad hradanský, místodržitelství, vrchní vojenské
všechny kasárny, vojenské
policejní editelství,
i
velitelství,
etnické, slovem všechny
do té doby složitý aparát vládní vyopuštny a takm úpln prázdny nebo ponechány pod ochranou njakého ubožáka, jemuž vypláceno až dosud místnosti, v nichž pracovával až
—
jímaje toliko trestní soud
ze státní pokladnice jen
Hlavní
nm
v
msto ech
Neobmezená jsouc
aby práv nemusil hladem zemíti.
tolik,
tšilo se
úplné a neobmezené volnosti.
nevládl, nikdo nerozkazoval, nikdo
že není v Praze
se,
byly
lovka,
jenž by se odvážil mír a poklid porušit.
Prahy však dlouho
volnost
tato
odvkým vladaením
Nikdo nikomu nevyhrožoval, ba zdálo
nejen úadnictvu, nýbrž
vládním od místodržitele až po prostého policistu
na dlouho
snésti
i
netrvala. Obanstvo, všem ostatním orgánm
píliš uvyklé,
nemohlo
úplné svobody.
Za nkolik hodin zídilo si samo náhradu za vládní orgány a ozbrojení sborové mšanští dobrovoln a ochotn pevzali úkol
c. k.
priv.
policie a
z ásti také úkol vojska.
Obsadivše s
veškerou
horlivostí
pesvdených. Na štstí jest
nad
vši
vojenské a
a
policejní
svdomitostí
nebyla služba
pochybnost
v Praze tak velká jako
jisto,
práv
ta
strážnice,
mužv dob
v oné
o
vnovali
se
služb
té
svého konání
dležitosti
píliš nesnadná,
nebo
tolik
že bezpenost života a majetku nikdy nebyla
v
onch dnech všeobecného
napjetí a roze.
chvní.
Za nkolik dní po bitv u Králové Hradce zmnila
se
fysiognomie
Prahy poznovu. Vojsko
nepátelské
po domech a Praha
pibylo do Prahy,
mla
na pohled
ubytovalo se v kasárnách a
opt dávný svj
ráz,
toliko
s
tím
rozdílem, že službu, kterou druhdy konávali lidé v uniformách rakouských,
pevzali nyní lidé v uniformách pruských.
ani
Pro lidi obyejného druhu, jako jsem byl já, kteí od vítzství nepitelova pranieho neoekávali, zmna
ani tato
od porážky*
mnoho
ne-
znamenala.
nám sice, mluvili jsme o ní, dnech ješt v praniem nepekážela.
Neušla
v
onch
ale
v podstat
nám
aspofi
.
111
jsem tedy
žil
jako
ped
—
tím
i
po obsazení Prahy vojskem nepátelským rovnž
to jest nevšímal
jsem
takm
si
tak,
pranieho, co se dlo
kolem mne.
O jsem se
v svedených bitvách pítele mého,
osudu, jaký potkal ani
nyní ješt pranic
podstatného, a
ml
jsem za
to,
nedovdl že aspo
životem šastn vyváznul.
Avšak domnní mé netrvalo dlouho. Kdysi, prohlížeje dodaten seznamy mrtvých a ranných v eských listech pražských, nalezl jsem mezi mrtvými také jméno pítelovo. Dojem, jaký na mne uinilo nkolik tch vytištných písmenek, byl zdrcující. Chvl jsem se na celém tle, srdce poalo mi prudce bíti a oi zalily se
mi slzami.
Byl jsem sice pipraven na nejhorší; ale nabyv úplné jistoty o smrti
pítelov nemohl jsem se na nkolik okamžik ubrániti pohnutí nejbolestnjšímu. V tu dobu byly již nejen všechny nemocnice, nýbrž všechny místnosti, které byly v Praze provisorn v nemocnice pemnny, rannými vojíny v pravém slova smyslu peplnny. Jelikož však stále ranní i
do Prahy dopravováni, nezbylo pomocnému komité než
upravovati vždy
nové místnosti v polní nemocnice.
Od onoho
okamžiku,
co jsem
sice nikdy více na nádraží, když
zvdl
pibyl vlak
o smrti pítelov, s
nešel jsem
rannými.
Pes to vše neopomenul jsem pece nižádné píležitosti, abych se dovdl, kdy, kde a jakým zpsobem vlastn pítel zahynul, a vždy, kdykoli jsem se setkal s nkým, kdo bu sám nebo prostednictvím druhé osoby ml píležitost, mluviti s nkterým lehce ranným vojínem bu od pluku pítelova nebo od pluku jiného, o nmž jsem vdl, že súastnil se tchže bitek jako pluk pítel;^, neopomenul jsem osudu pítelov.
mé
Avšak veškeré
Ku
pátrání
zstalo
i
se nikdy poptati také
nyní ješt
úpln
po
bez výsledku.
msíce ervence, když už bylo všeobecné úastenství obyvatelstva pražského k ranným vojínm valn ochablo, tak že už skoro nikdo ani se nezastavil, když ubíral se ulicemi pražskými njaký menší transport s rannými, vracel jsem se za krásného odpldne z delší vykonci
i
cházky do okolí pražského a octnuv se na Mariánských hradbách dal jsem se
pes hradby smrem
k
Novému svtu
a
odtud podle kapucínského
kláštera.
Octnuv tánským
stojí
se
ped
klášterem tím,
spatil jsem,
že
ped chrámem
nkolik povoz, v kterýchž bývali ranní
lore-
vojíni dopravováni.
««
«
:
112
U voz
malé skupení pruských voják,
stálo
kteí je
by!í
dle všeho do-
provázeh'; vozy však už byly prázdny.
Odkud
ranných ?«
ten transport
»Z Mladé
znla struná
Boleslavl,<
jsem se jednoho z vojín
otázal
ped chrám
pruských, když jsem byl došel až
loretánský,
odpov
jargonem berlínským.
Prusové nebo Rakušané?*
»
» Pouze Rakušané.* »A nevíte od jakých pluk?* »
Nevím.*
»Neznáte rakouský pluk pchoty Martini?*
»Znám; bojoval jsem
nkdo od
»Je snad »
z
nmu
u Podola.*
ale zde pítel bude vdt; doprovdzelf transport ranných sem a má seznam jmen,« znla odpov. ukázal na staršího poddstojníka, jenž byl práv vyše
Nevím,
z Boleslavi až
A
proti
pluku toho mezi rannými ?«
vojín
chrámu. Obrátiv se k tomuto, opakoval jsem poslední svou otázku.
Muž ten nnými nalézá
ani
do seznamu ranných nenahlédnuv
se také
pravil,
že mezi ra-
dstojník od pluku Martini.
Znáte jeho jméno?* Tázaný vytáhnuv z postranní kapsy svého kabátu úadní pítelovo. hlédnul do ní a vyslovil jméno '>
listinu
na-
—
»Jak to? Nemýlíte se?« »
zvolal jsem.
Nemýlím.
»Je
rann
lehce nebo tžce?* optal jsem se
kvapn
dále.
»Jen lehce na hlav.
»Možno
s
ním promluvit nkolik slov? Jef mým pítelem ale ranní nejsou ješt umístni.*
.
.
.«
»Není žádné pekážky; »Jak to?«
»Když jsme
s
nimi
pibyli do Prahy,
jsou všechny místnosti už peplnny. lože
upravena.
v kaplích
.
»To
.
Zatím
odkázali nás sem; ale
Pro nové ranné musejí
i
zde
býti teprve
ranní na krátkou dobu uloženi na slamníky
byli
.«
nic
nevadí,*
dím
nedoka/.
»Možno-li,
ukažte mi,
kam byl
pítel dopraven.
Poddstojník Prošedše
mj
s
ochotou pání n.ému vyhovl.
prjezdem
se zastavil a ukázav
»Tam
octnuli
jsme se v kížové chodb.
rukou v právo do chodby
v poslední kapli
—
stojí
dl
tam jeden muž na
stráži.*
Prvodce
^f4
*4
i
»Odkud jsem
se.
ten transport (Str.
112.)
ranných
?« otázal
Na smrt bledá jeho tvá mla výneobyejn klidný. (Str. 113.)
raz
«
«
113
Všimnuv
jen
si
zbžn,
nádvoí
že
kížové chodby loretánského
i
chrámu, kde hemžilo se množství vojska pruského, poskytovaly neobyejný
naznaeným smrem. Ped kaplí ranným dstojníkem promluviti.
pohled, spchal jsem že pál bych Stráž
s
si
nieho nenamítala
do
a já vešel
oznámil jsem
stráži,
kaple.
Paprsky k západu se chýlícího slunce vnikajíce do kaple, v které se
hry
nalézaly dva oltáe, okrouhlými otvory s
a z ásti jako odlesk velkýmj
Pes
zasklenými dvemi, osvcovaly vnitek kaple dosti jasn.
všimnul
jsem
ležícího
a
po
až
krom
nieho
si
hrubou
krk
to
vše
ne-
podle jedné stny na slamníku na znak
houní
muže
pikrytého
s
obvázanou
hlavou.
Na první pohled poznal jsem pítele. Na smrt bledá jeho tvá mla však zamhoueny patrn spal nebo dímal
ml
;
nmu
Když jsem vstoupil a k Také on mne poznal a
máhav
se nadzvedl a podal
Byla studená jako
V
okamžiku,
Oi
peletl bledou jeho tvá.
Na-
.
.
se nachýlil, otevel oi.
zásvit radosti
mi
klidný.
neobyejn
výraz .
pravici.
led.
když jsem
píteli ruku stiskl,
zahalila
njaká chmura
slunce a v kapli nastalo pítmí.
mj
^DostaPs poslední
Pisvdil jsem. Avšak práv tato jsem se odboiti k
m
první otázka
pedmtem,
v myšlénkách
otázal se pítel
list?*
který
pedmtu
by
jej
mdlým
hlasem.
upomenula, že zabývá se pítel
mohl snadno
rozilit.
Proto snažil
jinému.
»)ak se ti daí?« tážu se. »Bylo mi zvstováno, že's rann lehce; nebezpeí patrn už minulo. » Nesnadno íci,« vece namáhav pítel. » Lékai rakouští dli, že jsem
rann tžce,
»Pro » I
Boleslavi
po
lékai pruští zase, že lehce
.«
doprav své do Prahy?* odpovdt. Když jsem ležel v nemocnici v Mladé horeka pominula, zmocnila se mne tak neodolatelná touha
jsi
a
»Lékai se,
.
tedy svolil k
na to nesnadno
Praze, že
máhá
.
aby
sám jsem ti
žádal
zajisté radili
.
.
.«
klid,«
pravil jsem,
pozoruje na píteli, že na-
usedl.
»Jsem tak kliden jako málo kdy jindy.
»Kdy a kde's byl rann?* »V bitce u Podola 26. ervna, když jsme poali po celém couvati. Jak snad víš, couvali ABBES: UKIŽOVANÁ.
jsme od hranic bez
ustání.
šiku
Pibyvše k Sych15
«
:
114
adová
rovu, couvli jsme k Podolu, kde svedena tuhá bitka.
aspo pes
hodiny.
ti
rann pi útoku
jsem
Byl
palba trvala
jízdy pruské na moji
Sklesl jsem bez sebe na zem. Co dlo se dále se mnou, nevím. Když jsem nabyl opt vdomí, zvdl jsem, že nalézám se v nemocnici v Mladé Boleslavi a že mi byl pruský palaš odštípl kus lebky ....
setninu.
Pozoruje, že mluvení pítele namáhá,
Odpus,
»
že
bu
díve dopraven
zmny. Také
do svého
pravdu.
Postarám
nkam
bytu nebo
pítel.
>Jef
vidíš,
Byl sice slab a mluvil
neobyejný. Dle všeho
již
abys byl co
se,
nej-
na místo píhodnjší.
mi zde neobyejn voln a nepeju
— vždy
odcházet nemusíš
ml
Pítel byl
pipomenul jsem:
se nyní vzdálit.
dl kvapn
»Ne, ne!« si
musím
že jsem
úpln
namíhav,
kliden ...»
ale
klid jeho
se pozdravoval.
Chtl jsem namítnouti, že bude snad pece lip, když odejdu, než neobyejná náhlá zmna, kterou jsem v okamžiku tom na píteli spozoroval, upoutala veškerou moji pozornost.
Do
kaple, v kleréž bylo
pojednou
pedmty zcela Ped chvíli
slunce,
že
tak
vnikl
možno všechny
bylo
ješt na smrt bledá tvá pítelova znenadání se zrumnila,
doposud mdlé oko
Nepedvídaná v témž
po nkolik okamžik panovalo pítmí,
paprsk jasného zeteln rozeznati.
odlesk
v oblieji
se rozjiskilo,
zmna mne
tato
okamžiku nastalo v
se výraz
jevil
Poklekl jsem
polekala.
opt pítmí
kapli
jeho
zdšení.
k píteli,
ale
v nejvtším namá-
a pítel
hání na pólo se vztyil. »
Probh, co
se s tebou
dje?«
Pítel však vztáhnuv pravici k
zvolal jsem.
jednomu
z
oltáv bolestným hlasem
zaúpl »Bože
zase ten pízrak!*
Ohledl
smrem, kam
jsem se
V
kapli
byl pítel
okamžiku tom nemohl
piznati, že jsem se v
panovalo sice šero,
vztyený pihndlý kíž a na
ale
nm
pes
rukou ukázal, a musím se ubrániti pocitu
to vše rozeznal
pibitou
hrzy.
jsem
na oltái
díví postavu ve vybledlém
žlutém rouše.
Na hlav mla korunu s bílým závojem. Dva vrkoe erných vlas až po pás a tvá její, a nehezká a bez výrazu, jí pes ramena zastínna byla hustým tmavým plným vousem.
splývaly
Bylt když jsem
to jej
týž pízrak,
vidl
Vyskoil jsem
i
já,
se
jaký byl pítel druhdy vídával; ale tentokrá.te,
nemohl
zem.
to býti
klam
smysl
.
.
.
Tvá
ukižované zastínna
tmavým plným vousem.
byla- hustým,
(Str.
114.)
.
:
115
Souasn
vztyil se
i
Nevda ped
co iním,
ani,
Ležel na slamníku,
tvá
ale
síly jej
vybhl jsem
»Prosím, zavolejte
kaplí:
vzpímen
pítel a
zrakem. Chtl vyrazit z kaple; ale
ryclile
z kaple
lékae!*
obvazek
s
on
s
vyteštným
sklesl
na slamník.
vzkiknuv na
a
vrátil
stráž
jsem se zase k píteli.
rány na hlav jeho byl stržen a
prsa jeho krví zbarvena.
i
Nkolik okamžik
usiloval jsem zastaviti z rány
mé
krev; ale v brzku jsem spozoroval, že jest úsilí
Za nedlouho že veškerá
Drže
opt
mn
pomoc lékaská chvíli
pítelovy inoucí se
marné.
do kaple pivolaný vojenský léka.
vešel
jeho sice se podailo ránu
ke
mne
podle
stál
opustily a
Zruné ruce zejm,
obvázati, ale v tvái jeho etl jsem
marná.
je
ruku pítelovu ve
své,
naež
zkoumal tepnu,
obrati v se
pidušeným hlasem
pravil
»Ztráta krve je velká
—
za nkolik minut
bude mrtev.*
Zatím bylo pikvapilo do kaple také nkolik pruských vojín a osob civilních. Mezi poslednjšími spozoroval jsem též starého kostelníka, jenž
zstav
státi
Léka
dvemi lhostejn
mezi
ml
nkolik minut dokonal
Co dlo
díval se na celý výjev.
pravdu. Pítel, jehož dech vždy více slábnul,
se v
.
mé
.
duši, nelze vypsati.
Bylo mi
jenž byl nejmilejšího bratra svého nešastnou
Bez hnutí když
mrtvolu
stál
jsem u mrtvoly pítelovy;
odnášeli
skuten
za
.
z kaple,
a
setrval
asi
náhodou
tak,
Jako
zavraždil
.
lovku, .
beze slova díval jsem
na témže míst,
když už
se,
byli
všichni kapli opustili.
Na prahu
stál
Uinil jsem
ješt kostelník, jenž patrn ekal, až opustím kapli
tak posléze
krokem
mj
jednou ohlédl do kaple a zrak Spatil jsem na oltái
úplného pesvdení, že
nejistým. Mezi
dvemi jsem
i
já.
se ješt
utkvl na osudném oltái.
obraz jako díve, ale zárove nabyl jsem
týž
nemže
to býti
pízrak a klam smysl, nýbrž sku-
tenost. Byla to socha, vlastn prostá, ve vybledlý žlutavý šat obleená a na
kíž pibitá nevkusná legendy.
loutka,
Pipamatovav
prvního jeho
pízraku,
si
seznal
páterem roku 1848 nemohlo se
rove
vysvtlil jsem
si
»Co znamená onen
také
že
jsem, státi
pvod
patrn
njaký výjev
nkteré momenty první
setkání
jinde, než v
z
jakési
z pítelova
líení
jeho
osudné
nemoha
odvrátit.
této
se
škaredým
kapli,
a
zá-
pítelových pízrak.
výjev tam na oltái ?« otázal jsem se
stojícího starého kostelníka,
tváe ukižované zrak
pedstavující
v tu chvíli
s
tsn
vedle
mne
bezvýrazné, hustým vousem zarostlé
116
»Na kterém oltái?* opáil
tázaný.
»Na jednom
a to na oltái sedmi-
bolestné matky boží...«
»Myslím oltá vaná
.
.
jsem
perušil
druhý,*
nmž
»na
starce,
ukižo-
je
.«
—
toje tak zvaná svatá Starosta,* poal kostelník. >Byla njakého pohanského krále a tajná kesCanka. Byla prý krásná a dlouho tajila ped otcem a svtem, že je vyznavakou uení Kristova. Bh však ji chtl zkoušet. A tak zamiloval se do ní otec její a chtl ji
»Ah
tak
to dcera
pojmouti za manželku.
Dcera bránila se tomu, jak mohla; ale když otec
pohanský na svém
žádala ubohá dcera boha, aby
strah
áblových.
stál,
Bh
dovdl,
a když se
ubohou
Kristova, kázal
ednickou
.
že
byla
pibiti
kaz ten zas
tom už dlouho?«
Otec se
.
.
na oltáích
býti
v
jsem
se.
A
když
pak císa ten vydal
chrámech žádné figury
sata a uschována odvolán, byla znovu obleena a na svatá Starosta
i
otázal
vím od svého pedchdce,
jak dlouho; ale
panování císae Josefa.
za
nesmjí
trpny, byla
.
.«
.
zde už že
vysvobodil z ná-
ji
a tak procitla dcera
vyznavakou uení na kíž, kde dokonala život svj smrtí mu-
Nemohu, prosím, povdít,
rozkaz,
neoslyšel
dcera jeho tajnou
že je
»Je svatá Starosta na oltái •
její
obliejem hustým vousem zarostlým
knížecí jednou z rána s
rozzuil
modlitby
vroucí
;
ale
a
obrazy
když byl pozdji roz-
oltái vystavena*
»
Pipisuje se snad zdejší svaté Starost njaká zázraná mcc?«
»
Nevím o tom,
nkdo poptá nco ... Z
.
.
.
Skoro nikdo se
pane.
Ale roku
1
848,
v dnech
jí
nevšímá a zídka kdy se
vzbouení,
stalo
se zde
pece
rána po oné noci, v které byly staromstské mostecké mlýny
zapáleny, nalezl jsem jeden z pantoflík, jež
na nohou, na oltái a ne nohl jsem
smeknout. Pozdji
arci
si
mla
tenkráte svatá Starosta
vysvtlit, jak se
jsem myslil, že snad
jí
mohl
njakým zázrakem
nohy
s .
.
se-
.«
Více jsem neposlouchal.
»Dkuju vám,« dl jsem
a rychle ubíral jsem se
kížovou chodbou,
bych se dostal z chrámu.
mlo
Vojskem pruským a podobný ráz, jak mi Všimnul jsem
mítce, i
i
etných,
si
i
civilisty jej
naplnné nádvoí chrámu loretánského svém vypravování líil.
byl pítel ve
primitivních vyobrazení
kiklavými barvami
zázrak a výjev na ob-
malovaných obraz za sklem, jakož
veškeré té bezpíkladné spustlosti, která panuje v
chrám tom od
prostých,
zernalých a z ásti obmítky zbavených stn až po sochy svatých a svtic s
uráženými údy a znetvoenými oblieji.
117
Dospv
ped chrámem rozhlédl jsem se kolem a popráv vidl, s podrobnostmi z líení pítelova, nabyl jsem úplného pesvdení, že nalézám se ped chrámem, v nmž byl pítel na prostranství
rovnav, co jsem
roku 1848
osudnou noc.
strávil
Obloha byla úpln bez mrak, temn modrá a
mrák,
nulo nkolik
obas
které
Zlatý odlesk slunce dodával celému okolí zvláštního
skuten podobalo
západ
jen na
ply-
slunce zahalovaly. rázu, tak že se
njakého msta
italského. Po jedné stran hrbolanedláždného, nepravidelný tverhran tvoícího prostranství táhla se ada vysokých se starobylým podloubím; po druhé stran vypínal
ásti
tého,
dom
se bývalý palác
zem
stvím od
ernínv,
nyní kasárny, jejichž
až po stechu se vypínajících
prelí
hladkých
je
ozdobeno množ-
sloup
pknými
s
hlavicemi.
V
pozadí k severozápadu vidl jsem prostý kostelíek kláštera kapu-
cínského
s
ke chrámu loretánskému spatil jsem
mi
to byl
svém vypravování
pítel ve
—
bezprostedn po
duše rozlítostnn
.
,
Tetího dne a
pohební prvod
tyi
z
smrti
kíž, a
práv
vížku se zvonky
i
obrátiv tak,
jak
vylíil.
Jindy bych se byl po tomto seznání tenkráte
devný
nenápadnou vížkou a ped ním velký
se
zajisté
pítelov
dom
vracel
potšen;
ale
vracel jsem se v hlubinách
.
sice
skoro v tutéž pozdní dobu odpolední vyšel zvláštní
chrámu loretánského.
pruští vojíni nesli
máry
dstojníka. Za rakví nešel zpoátku
s rakví,
na které bylo ^k«, rakouského
krom mne
nikdo.
^
kolik
Když však jsme pibyli na námstí loretánské, všimlo si pohbu nvojín pruských, kteí tu v skupení stáli a ze zvdavosti, pidružili
se k
nam.
Prvod u této
pes Pohoelec k Strahovské brán, a když jsem se poohlédnul, spatil jsem, že pohební prvod ítá skoro sto vojín bral se
pruských, mezi nimiž bylo také nkolik dstojník.
brano% zaboili jsme na malém hbitov Vojenském, jenž
Prošedše Strahovskou octli
jsme se
píkop
za kasárny ernínskými.
v právo a
za nedlouho
rozkládá se v
hradebním
118 s mar u oteveného hrobu a hrobníci do hrobu.
Rakev složena veni,
aby
ji
Bez
citu a
spustili
tup
skoro
Avšak když jsem
nyní
stál
Prahy, a
vzpomnl
Bylo to tedy
když jsem
si
je
ped oteveným hrobem, pipamatoval strávili,
než
jsem
odešel s plukem
isi
svým
na poslední jeho pání.
si
skuten pání lovka
smrti
zasvceného a
pipamatoval, zdálo se mi, že by bylo
híchem, kdybych
pipra-
již
doprovázel jsem pítele na poslední jeho cest.
poslední noc, kterou jsme byli spolu z
stáli
v
okamžiku,
nepromíjitelným
je nevyplnil.
Proto rozhlédl jsem se po vojínech,
kteí
kae, pistoupil jsem k nim
s otázkou,
byli
pítele až ke hrobu
dstojník
doprovodili, a spativ vedle dvou pruských
možno-li
také vojenského
poheb na
krátkou
lé-
dobu
odroit. Pohledli na »Je-li
píina
mne
s
udivením a jeden z nich dél:
naléhavá
.
.
.«
»Jedná se o vyplnní posledního pání zemelého,; pravil jsem.
>A mžete nám pání
Povdl
to povdít?''
jsem v strunosti, že
a logicky myslící,
ml
otázal
pítel,
se vojenský léka.
akoli muž vdecky vzdlaný
nkolikráte v život svém zvláštní vidní.
Povdl
«
lig
zpsobem pirozeným domníval se, že musejí míti mimoádném ústrojí mozku a rnerv zrakopál, aby bylo ústrojí to po jeho smrti k úelm v-
jsem, že vykládaje
si
pvod svj mimo
jiné také v
vých, a proto že
si
je
deckým prozkoumáno. Zpráva
má
vzbudila u obou
dstojník
neobyejný
a zvlášt u lékae
interes.
Pání mému bylo bez odkladu vyhovno zvstováno, že mrtvola prozatím pohbena
ohníkm
a hi
nebude;
zárove
vojínm
i
byli
všickni
vyzváni, by se rozešli.
»Pejete
bych vykonal obdukci sám?«
si,
pipomenul
ke
mn
léka
pruský. Jelikož bylo
eho
pání mému
s
ochotou vyhovno, nemohl jsem nyní
ni-
namítati.
Vykonám
»
tedy práci tu bez odkladu, « dodal léka a zavolav jednoho
vojín, poslal
z odcházejících
jej
do svého bytu pro potebné
Za nedlouho zstal jsem u hrobu, u nhož ležela rakev s obma dstojníky a lékaem toliko já.
s
nástroje.
pítelovou
mrtvolou,
Zatím, co ekali jsme na návrat vojína, jenž byl poslán pro nástroje, musil jsem jim vypravovati
Obmezil jsem
se
nkteré podrobnosti o pítelových pízracích.
na výklad co možná nejstrunjší;
sice
ale úastenství
všech bylo neobyejné.
V
brzku pineseny nástroje a léka pedsevzal obdukci u pítomnosti
obou dstojník, kdežto
já
ekal opodál na
její
výsledek.
Práce lékaova netrvala ani tvrt hodiny. »Shledal
jste
njakou abnormálnost
opt víkem
když byl hotov a rakev »
avšak
Musím
oi
nežli že
vyznati,
<
dl
léka, »že shledal jsem
mozek
jsou dle všeho vskutku neobyejné. Prozatím
droboukých buniek,
jsem
se
ho
zcela pravidelný;
nemohu
jsem shledal zvláštní a jak se mi zdá nenáhlému
kových nerv podobné ochrnutí. hrály
v ústrojí?» otázal
pikryta.
Oba
nervy
které za živobytí v
koní v množství
dobách
bezpochyby dležitou úlohu. Ale vše
udati více,
odumírání
zra-
zarudlých
neobyejného rozilení
to jest jen výsledek
zbžného
pozorování prostým okem a nezbude mi, nežli prozkoumati abnormálnost tu
mikroskopem.
miti výsledek
Libo-li,
rate mi udat svou adresu, bych vám mohl ozná-
svého zkoumání.
:
120
níky
Vyhovl jsem jeho pání a vykav, až byla rakev pivolanými spušna do hrobu a zasypána, opustil jsem hbitov .
O
Pruský léka však slibu svému nedostál
nedovdl
jsem se nieho
.
.
hrob-
.
výsledku jeho zkoumání
.
Následujícího dne obdržel jsem poštou
Na první pohled poznal jsem dle rozpeetn a zase zapeetn a pitištno Dle všeho byl
,
list.
adresy, že to
od
list
Byl
pítele.
razítko polní pošly pruské.
ten odeslán rakouskou poštou polní, dostal se
list
opt dodán
rukou nepátel a teprve po ukonení války byl
na poštu.
do Byl
datován dne 24. ervna a obsahoval jen nkolik tužkou psaných slov: »Odesílaje
kláštera;
nyní
.
.
lístku,
jenž
pipomenul jsem, že piubohé Ruth, když pišla do
dopis,
nalezen
byl
u
opomenul jsem
svém
rozilení
v
ale
minule obšírný svj
ti
kládám také ást
iním
piložiti.
jej
tak
.«
Piložená ást
Pvodn
lístku
na tech stránkách popsán
mn
jsem poznal
byla psána v jazyku
obyejný
byl to
dolejší
švabachem.
malého formátu a
drobným, ponkud tesavým písmem, v
dobe známý
Pozdji byla
nmeckém
listovního papíru
aršík
ást
rukopis
—
polovice
z
asi
listu
nmž
Schneidrv. utržena, tak že zbyly
z celého listu jen úryvky.
V
pekladu znly úryvky
ty
následovn: záí 1845.
8.
»Pála's sob, drahá Ruth, abych
napsal,
ti
podveer rozmluvu. Plním tvé pání Mýlíme se všickni, kdož pokládáme .
tisícerých
Nejsme
své íditi
a nebyli jsme
se za
rodními. Týž paprsek slunce,
—
že bys bez
bez
bytosti
dle vlastní
vyšší,
nhož
Jsmef závislými na bezohlednými silami pí-
bys nemohla obdivovati se krá-
v nkolika okamžicích zahynula,
—
ti
—
Až potud ...
žal
i
zla ?
Kdo
tak
poteben,
otravuje; táž tajemná
moc, kteráž kapky vody tvoí arokrásné kišálky snhové
Kdež medle jsou meze dobra a
za tvory
vle.
oslíuje a oslepuje; týž vzduch, který jest
nho
vera
takovými nikdy.
okolnostech, ízených tajuplnými, ale
sám pírody
skonil jsem
.
mohou konání
nezávislé, kteí
Nikoli!
.
ím
—
z nás odvážil
usmrcuje...
by se
tvrdit
-
naše radost, naše pání
psobení nesíslných tajemných
sil
i
naše skutky nejsou než výsledkem
pírodních.
121
Mraný tvj
práv tak málo zasahá v divuplné svrchovan spravedHvý a milosrdný bh, kte-
Jehovah, drahá Riith,
toto ústrojí všehomíra jako
rému
koí
se
.
.
Pomrnou
.
Kdo
.
jen lehká niti
prý tisícové v mukách
práv
se jarní slunce
tak milostn,
když
ti
puká srdce
jako se usmívalo, když srdce tvé rozchvívala blahá rozkoš?
harmonii a ástené usmíení nalezneš jen v díle
—
leckém. Zda dílem takovým je svt
.
úpí
.
Zdaž neusmívá
hoem,
vle
svrchované
a z jehož
jiní
vném
a trápení
jak dokonáš.
ví,
Mn
chmura zármutku zastela
zdá
um-
—————————
se,
že není ani možno, aby kdy
A pece nemohu se ubrámžeš dokonat —
duši tvou.
tisícové jiných v
myšlénce, že jako
—
hoi
a bolesti
bez viny ...
V
pýše své domníváme se býti stvoeni k
—
votu
vnému
bu
vzplane nebo jen doutná
a
pece
až uhasne na vždy«
jsem
se
pítelovou knihovnou své povaze,
stal
ale
vcem neobyejným,
je
k ži-
jako pohozená jiskika:
vždy díve nebo pozdji povlovn hasne,
v svt, jak se jeví v tchto nkolika ádkách, a udá-
o nichž jsem byl Vrátil
;
náš
— — — — —
Chmurný názor losti,
víme, že život
práv
vypravoval, nezstaly na
mne
bez vlivu.
opt k dívjším svým studiím, která mi byla valn usnadnna, ale ztrativ v píteli protiváhu ke
sice
jsem se v brzku zase ostýchavým, bázlivým a skoro ke
všemu neteným samotáem.
ARBES
:
UKIŽOVANÁ.
16
'^ -^
-
jM
\
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 A?U5 1903
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Arbes, Jakub Jan
Ukižovaná
POCKET
LIBRARY
A^-»^-#>
4 r^
t.
io.<
.*<.'
^
^>'*
*
V;
'^4k>.:^S
.^xf-j
"'\
-%if
»tV-*.
