F-4
PHANTOM Martin W. Bowman
Obsah Životní data letounu F-4 Phantom II
4
Kapitola 1
Prototypy a vývoj: Od YF4H-1 po RF-4C
5
Kapitola 2
Historie nasazení: Letouny Phantom v amerických službách
17
Kapitola 3
Muži od letounů Phantom
29
Kapitola 4
Verze: F-4C až RF-4X
37
Kapitola 5
Zahraniční uživatelé
61
Dodatky
1: Výzbroj a vybavení: F-4A/F-4B až F-4E Phantom 2: Podrobné údaje o výrobě 3: Takticko-technické údaje 4: Americké útvary s letouny Phantom 5: Modely 6: Doporučená literatura
85 87 90 91 92 94
Rejstřík
96
MCDONNELL DOUGLAS F-4 PHANTOM II
Jako první dostala RF-4B letka VMCJ-3 na základně MCAS El Toro v Kalifornii v květnu 1965 a krátce nato VMCJ-2 na základně MCAS Cherry Point v Severní Karolině a VMCJ-1 v japonském Iwakuni. V říjnu 1965 přelétla VMCJ-1 se svými RF-4B do Da Nangu pro nasazení ve Vietnamu. Během války v jihovýchodní Asii byly tři RF-4B ztraceny palbou protiletadlového dělostřelectva a ručních zbraní a jeden stroj při letové nehodě. Dodávky RF-4B byly ukončeny v prosinci 1970. V roce 1975, dva roky po ukončení amerických bojových operací ve Vietnamu, byly RF-4B soustředěny do nové letky VMFP-3 a rozmístěny v El Toro jako součást 3. MAW (Marine Air Wing, letecké křídlo námořní pěchoty). Až do roku 1989, stále jako součást 3. MAW, VMFP-3 vysílala odřady RF-4B kamkoliv bylo třeba, a to nejen pro svůj mateřský útvar, ale také na podporu 1. MAW v Japonsku, 2. MAW na východním pobřeží a 1. brigády námořní pěchoty na Havaji. VMFP-3 byla rozpuštěna v srpnu 1990. Tento stroj F-4C-22-MC s výrobním číslem 64-0711 od 12. taktické stíhací perutě byl vyfotografován nad Vietnamem v počáteční fázi války (USAF)
14
Phantomy pro USAF Přestože koncem padesátých let USAF úporně odmítalo uvažovat o letounu Phantom pro stíhací úkoly, politická atmosféra počátkem šedesátých let je donutila změnit názor. Nově jmenovaný ministr obrany Robert S. McNamara se snažil snížit výdaje na obranu cestou co možná největší standardizace výzbroje, a tuto doktrínu uplatňoval především na letadla. V roce 1961 tedy USAF dostalo rozkazem znovu posoudit stroj Phantom, nejprve jako možného nástupce přepadového stíhacího letounu Convair F-106A Delta Dart u Velitelství protivzdušné obrany (ADC, Air Defense Command), později také jako víceúčelového taktického stíhacího a průzkumného letounu. Během zkoušek F4H-1 prokázal schopnost nést mnohem těžší náklad na větší vzdálenost než F-106A a jeho radar přitom měl o 25 % delší dosah. Vyžadoval také skoro o třetinu méně hodin údržby na jednu letovou hodinu. Také v roli stíhacího bombardéru se F4H-1F ukázal nekonečně všestrannější než typ Republic F-105D, neboť mohl nést protizemní munici, a přitom si díky menšímu měrnému zatížení a vyššímu měrnému výkonu zachoval schopnost vybojovat vzdušnou pře-
MCDONNELL DOUGLAS F-4 PHANTOM II
Letoun F-4E-55-MC výrobní číslo 01512 (72-1512) z výzbroje Elliniki Aeropovia (řeckého letectva) (McDonnell Douglas)
v kontejneru pod náběžnou hranou levého křídla se montovala od letounu 71-237 výše. Od roku 1971 stroje F-4E také dostávaly navigační systém ARN-101. Během výroby se také objevila nová čidla a systémy jako laserový označovač a dálkoměr ASQ-23A Pave Spike a FLIR/laserový označovač AN/AVQ-26 Pave Tack. Koncem roku 1977 dostalo 180 strojů F-4E systém Lear Siegler AN/ARN-101(V) pro zlepšení přesnosti navigace a bombardování. Letouny
VERZE: F-4C AŽ RF-4X
F-4E z posledních sérií byly vybaveny překonstruovanými ergonomickými přístrojovými deskami. Pro zvýšení únavové životnosti byl u F-4E z prvních sérií (a později u většiny ostatních Phantomů USAF) zesílen centroplán kovovými pásky, zatímco F-4E z pozdějších sérií dostaly tlustší potah už na výrobní lince. V červnu 1969 začaly zkoušky slotů na náběžné hraně pro zvýšení obratnosti, ale kvůli zdlouhavému vývoji se jejich zavedení do sériové výroby protáhlo až do roku 1972 (počínaje strojem 71-0238). Pomocí modernizačních souprav firmy McDonnell Douglas pak USAF dodatečně vybavilo sloty na
náběžných hranách 304 letounů F-4E z prvních sérií a Nírú Haváí Šáhinšáhíje Írán podobně modernizovalo některé ze svých 208 strojů F-4E. Ne méně než 428 letounů F-4E bylo vyrobeno pro zámořská letectva. Hlavní z nich bylo 86 strojů pro Cva Hagana le Israel-Chel Ha’avir, financovaných Spojenými státy v rámci zahraniční vojenské pomoci. Dvanáct letounů F-4E dostala západoněmecká vláda pro použití ve společném výcvikovém programu USAF a Luftwaffe na základně George AFB v Kalifornii. Po zrušení vývoje vysoce výkonné verze RF-4X firma General Dynamics upravila tři stroje F-4E izraelského letectva na speciální průzkumnou verzi F-4E(S) náhradou radaru a kanonu F-4E novým příďovým krytem s kamerou HIAC-1 LOROP o ohniskové vzdálenosti 66 in (167,6 cm). Upravené letouny byly dodány zpět izraelskému letectvu v letech 1976 až 1977. Domácí vývoj izraelských Phantomů přinesl ovoce 24. dubna 1987, kdy vzlétl izraelský stroj F-4E s dvojicí motorů Pratt & Whitney PW1120. Během příprav operace Desert Storm (Pouštní bouře) se šest strojů F-4E od 3. taktické stíhací letky 3. taktického stíhacího křídla z filipínské základny Clark AFB přesunulo na
tureckou základnu Incirlik. Na válčiště byly povolány nejspíše díky své schopnosti nést přesnou munici s koncovým naváděním, totiž 2000lb (907kg) řízené pumy GBU-15(V)-1B s televizní/elektro-optickou hlavicí a podvěs AVQ-26 Pave Tack. Zdá se však, že žádný z nich do bojů nezasáhl. Asi 116 letounů F-4E bylo přestavěno na standard F-4G Advanced Wild Weasel.
F-4EJ a F-4EJ KAI Po objednávce pro Nihon Kóku Džieitai (japonské vzdušné síly sebeobrany) z 1. listopadu 1968 byly u firmy McDonnell v St. Louis vyrobeny dva letouny F-4EJ (japonská výrobní čísla 17-8301 a 17-8302), které od 14. ledna 1971 procházely zkouškami. Firma McDonnell pak dodala dalších 11 strojů (27-8303/8306, 37-8307/8310 a 47-8311/8313) jako soupravy dílů k montáži v japonské Nagoji u firmy Micubiši Džúkógjó KK (Mitsubishi Heavy Industries Ltd.), která náF-4E-67-MC výrobní číslo 78-0744 (pro Koreu), byl 5057. a posledním letounem Phantom vyrobeným firmou McDonnell Douglas. Firma ho expedovala 25. října 1979. (McDonnell Douglas)
Tento stroj F-4E patřil izraelskému letectvu (IDF/AF, Chel Ha’avir). Dohoda Mírová ozvěna (Peace Echo) z 1. července 1968 vyústila v dodávku 44 letounů F-4E (a šesti RF-4E) do Izraele. Dohoda mezi firmami McDonnell Douglas a IAI (Israel Aircraft Industries) z 10. března 1969 o poskytnutí licence a o technické podpoře umožnila dodat izraelskému letectvu 240 letounů F-4E. (Israel Aircraft Industries)
46
47
66 McDonnell Douglas F-4C Phantom II 171. FIS, 191. FIG Michigan ANG
McDonnell Douglas F-4J Phantom II VF-96, USS Constellation US Navy
McDonnell Douglas RF-4C Phantom II Ala 12, Grupo 12 ~ol Ejército del Aire Espan
McDonnell Douglas RF-4B Phantom II VMFP-3 US Marine Corps
McDonnell Douglas F-4B Phantom II VF-102, USS Enterprise US Navy MCDONNELL DOUGLAS F-4 PHANTOM II ZAHRANIČNÍ UŽIVATELÉ
67
MCDONNELL DOUGLAS F-4 PHANTOM II
ZAHRANIČNÍ UŽIVATELÉ
Nahoře: Stroj RF-4E od Luftwaffe (35+15, 97452), první YF-4M Phantom FGR.Mk 2 od RAF (XT852) a F-4E-44-MC od 86. taktické stíhací perutě USAF (69-7264) ze západoněmecké základy Ramstein ve formaci kvůli tomuto snímku. Letouny USAF a RAF mají v předních prohlubních pro ŘS Sparrow protikolizní podvěsy EROS (Eliminate Range-Zero System). Letoun RF-4C nemá prohlubně pro střely Sparrow, proto nese kontejner EROS na trupovém závěsníku. (McDonnell Douglas) Dole: Phantom FGR.Mk 2 XV424 Královského letectva v barvách oslav prvního nonstop transatlantického letu mjr. A. J. N. Alcocka, MBE, a kpt. W. N. Browna v roce 1919 (na rámu kabiny je jeho jméno chybně uvedeno jako „Browne“) a 30. výročí NATO (Rolls Royce)
nepřátelského území. Zatímco letouny McDonnell Douglas A-4 Skyhawk útočily na dělostřelectvo a opevnění, stroje F-4 pronikly hluboko nad Egypt a napadly tábory a vojenská zařízení v údolí Nilu poblíž Káhiry. O několik dní později se uskutečnil mohutný nálet na samotnou Káhiru a 13. ledna izraelské letectvo napadlo stanoviště PLŘS u káhirského mezinárodního letiště. Na jaře se objevily přepadové stíhačky MiG-21MF „Fishbed-J“ a následovalo množství soubojů. Nakonec se, za účasti Američanů, podařilo od 7. srpna 1970 sjednat příměří.
68
V roce 1973 musel Izrael čelit arabským letectvům vyzbrojeným letouny ze Sovětského svazu a stovkami radarem naváděných PLŘS SA-2 „Guideline“, SA-3 „Goa“ a SA-6 „Gainful“, jakož i infračervenými SA-7 „Grail“, přenosnými PLŘS a samohybnými PL kanony ZSU-23-4 „Shilka“ s radarovými zaměřovači. Navzájem provázaný arabský systém PVO překonával dokonce protiletadlový pás kolem Hanoje za vietnamské války. Izraelské letectvo mělo ve stavu 432 letounů, z nichž byly druhé nejpočetnější stroje Phantom (proti 600 egypt-
ským a 210 syrským). Egypt a Sýrie předpokládaly, že Izrael nebude připraven na válku, a proto 6. října 1973 – v den židovského svátku Jom Kippur – vtrhly na jeho území. Izraelská vojska se zpočátku ocitla v defenzivě a izraelské letectvo bylo nuceno podnikat dálkové nálety na nepřátelská pozemní vojska v Egyptě a suezském průplavovém pásmu, než se mohlo zaměřit na PLŘS. Výsledek byl katastrofální, izraelské letectvo ztratilo 33 ze svých 140 letounů F-4E (hlavně zásahy PLŘS). Izrael přiznal celkové ztráty 115 letounů (americké odhady se spíše blížily 200), z toho 60 v prvním týdnu jomkippurské války. Piloti strojů F-4 zjistili, že ve snaze uniknout před SA-2 se dostanou do oblasti účinného dostřelu SA-6, kde je jedinou možností ochrany sklesat proti raketě pod její dráhu, ještě než dosáhne dostatečné výšky a rychlosti. Tím se ovšem vrhnou po hlavě na dostřel střel SA-7 a SA-9 i soustředěné palby ZSU-23-4. Izrael sice dostal protiradarové řízené střely AGM-45A Shrike, ale ty byly většinou neúčinné proti střelám SA-6, naváděným po paprsku, které se letounům Phantom příliš nedařilo vymanévrovat. Izraelské letectvo nakonec získalo na sinajské frontě převahu díky hromadným náletům celých letek místo čtyřčlenných rojů, přesnému bombardování americkými „chytrými“ pumami a vybavením letounů F-4E vrhači klamných světlic proti PLŘS s tepelným samonaváděním. Boje skončily příměřím 24. října a operace Nickle Grass zajistila náhradu izraelských ztrát spěšnou dodávkou 36 strojů F-4E od útvarů USAFE a TAC. Během služby prošly letouny F-4E mnoha úpravami. Na pravé straně trupu přibyl pevný tankovací nástavec, vychýlený nahoru a ven, aby měl pilot dobrý výhled na jeho hubici, propojený s původním rychlouzávěrem na hřbetu trupu. Stroje také byly upraveny pro nesení domácích PLŘS Shafrir a Python, laserem naváděných pum Gabriel, radaru Elta EL/M-2021 a FLIR. Zkoušela se i náhrada rotačního 20mm kanonu M61A1 dvěma 30mm kanony DEFA. Ve dnech 3. a 4. července 1976 izraelské stroje Phantom doprovázely letouny Lockheed C-130 Hercules a Boeing 707 nad Rudým mořem při letu do Ugandy v rámci odvážné záchrany rukojmích v Entebbe. Do roku 1978 bylo izraelskému letectvu dodáno nějakých
Phantom FGR.Mk 2 od 92. letky nad Středozemním mořem poblíž kyperského pobřeží při cvičných střelbách v červnu 1976 (MoD)
69
