Profil: Tomáš Macháček Autor: Vlastimil Resl , 22. 4. 2013 21:07 Tomáš Macháček (2. 5. 1977) spojil převážnou část svoji dosavadní kariéry s legendární Škodou 130 LR a spolujezdcem Pavlem Karešem. Po rozpačitých začátcích, plných odstoupení především vinou technických problémů, se dostavily úspěchy. V roce 2008 například absolutní vítězství mezi historiky v Poháru ČR. Změna je však život a tak do letošní sezóny vstoupilo čelákovicko-novoborské duo s Hondou Civic Vti páté generace, přezdívanou „Mladice“. Na rallye od malinka
.c z
„Moji lásku k motoristickému sportu zavinili rodiče. Na závody mě brali od malinka. Naši domovskou soutěží byla zejména Rallye Škoda. Moc rád vzpomínám na osmdesátá léta, Pavlíka s quattrem, Demutha, „elery“. Právě toto sympatické auto mě uhranulo už tenkrát. Děsně jsem fandil především Ladislavu Křečkovi. Pak euforie trochu vychladla a přestali jsme rallye navštěvovat. Občas jsem se vyrazil podívat až během studia na vysoké škole.“ Pořízení Škody 130 LR
eW
R
C
„Někdy na přelomu tisíciletí jsem v jednom pražském autobazaru náhodou objevil Škodu 130 L/A. Měla krátké řízení, krátkou převodovku a špéru, tak jsem se v ní vyrazil svézt po Zahradním Městě. Zážitek obrovský, ale po důkladné prohlídce jsem jí odhalil jako ohromný šrot a raději jí nekoupil. Semínko však bylo zaseté. Okamžitě jsem dal inzerát na ewrc, že bych měl zájem o áčkovou či béčkovou „stotřicítku“, favorita, prostě nějakou závodní škodovku. Neměl jsem ještě povědomí o cenách, a tak bych bral téměř vše. Ozval se mi nebožtík Michal Průcha z Jihlavy a roztomile se ptal, co vlastně chci. Prý má „elery“ hned dvě. Vypravil jsem se za ním a užasle prohlížel ty jeho klenoty. Okruhová „eresa“, „bastard“, MTX 160 RS po Karlu Kašpárkovi, evoluční „eresa“ oteklá laminátem – neuvěřitelná auta. „Elery“ mi nabídl obě. Dnes již vím, že jsem po týdnu rozmýšlení vzal tu horší, byť vypadala lépe. Bylo v ní však více věcí a také rám a převodovka. Auto bylo původem z Metalexu, mělo zadní ramena ze svařenců s „elerovými“ náboji a bylo teoreticky schopné jízdy. Zkusili jsme jí tedy dovézt domů do Čelákovic po vlastní ose, což šlo celkem hladce, dokud se nám po třiceti kilometrech nezadřela převodovka. Doma jsme zjistili, že byla totálně bez oleje. Nakonec jsme museli celé auto stejně postupně kompletně předělat. A jak dopadla ta druhá, tehdy ještě úplně oholená „elera“? Nyní podstupuje důkladnou repasi a dozvěděl jsem se, že jde o skutečný unikát – první testovací auto, které nikdy nezávodilo a později tréninkový vůz Pavla Sibery.“
.c z C R
Závodnické začátky
eW
„Trvalo celý rok, než jsme „eleru“ osadili pseudozávodním motorem a uvedli jí do stavu schopného závodit. Debutovali jsme na Labské Rally, která se tehdy jela premiérově jako součást ČMPR. Na sedadlo spolujezdce usedl spolužák a kamarád z vysoké školy Dan Kobera. Byl sice ohromným fandou rallye, ale špatně se mu dělalo i při pomalejší jízdě, natož pak při rychlé. Po dojezdu do cílů erzet několikrát zvracel, naštěstí to vždy vydržel až do stopky rychlostky. Na další soutěže už neměl čas a pro jeho zažívání to bylo asi dobře. Následovala Rally Tábor. Tentokrát mě navigoval další kamarád Honza Kvaš, dnes mimochodem boss na stavbě tunelu Blanka v Praze. Na třetí vložce nás zastavil motor. Odhalili jsme nesvéprávné svíčky a ukáplou elektrodu a sezónu jsme neslavně ukončili. Takhle jsme postupně nacházeli další závady a přestavovali auto do skutečné „elery“. Postupně se dostavily první úspěchy, u kterých jako spolujezdec asistoval Karel Dvořák. Cením si třeba čtvrtého místa ve třídě z Kramolína 2004. Kategorie byly sestaveny vyloženě podle objemu a proti nám tak jel například Honza Sýkora s favoritem či Ladislav Kopelent s kitovou felicií.“ Tomáš Kárník – vyznavač adrenalinu „S Tomášem Kárníkem jsem se seznámil v Metrostavu, kde mi šéfoval na stavbě tunelu Panenská na D8. Nebyl sice motoristicky vyprofilovaným typem, ale vyhledával libovolný adrenalin – lezení, skákání. Rallye mu tak chyběla do sbírky. Po směně jsme se jezdili sklouznout na rychlostní vložky již neexistující Rallye Teplice. Z několika společných startů si cením jedenácté příčky absolutně v Kralovicích na Rally Střela 2005. Silným zážitkem byla noční etapa. Před jedním retardérem jsem navíc utrhl řadicí páku. Ve snaze situaci řešit jsem jí vyhodil do vzduchu a gumový špunt z ní se mi dostal pod plynový pedál. Vytvořil jsem si tak gumový restriktor a ne a ne ho vykopnout. Že se dá guma prošlápnout, mi došlo až ke konci erzety. Dojeli jsme také posádku před námi. Pohled na její blížící se koncová světla nás rozvášnil natolik, až jsme v retardéru předvedli piruetu, zhasnul nám motor a dlouho jsme ho nemohli nastartovat. Také počasí bylo nestálé a poprvé jsme si vyzkoušeli
Moje karamboly
R
C
.c z
jízdu se slicky na mokru.“
eW
„V roce 2005 na obnovených Lužických horách jsme s Tomášem Kárníkem přilétli po dnes již kultovní kunratické šotolině na česko-polském pomezí příliš rychle do jedné zatáčky. V rozpise jsme v ní měli poznamenán hraniční patník a zdůrazněno neřezat jí. Vyneslo nás to tedy do příkopu na vnějšku a zastavili jsme se až o statný smrk. Roztržený předek auta a vylomené kolo znamenaly odstoupení. Při opravě auta jsme na stolici zjistili, že začne-li se tahat za přední rošt, deformuje se střecha… Nezbylo, než výtvor soudruhů z Metalexu rozříznout a od A-sloupků dopředu pochovat, poshánět díly a poskládat nový předek. O rok později neměl kolega Kárník před Labskou čas a já si vzpomněl na novoborského Pavla Kareše. S ním mě seznámil známý motoristický novinář a od loňského Pačejova i rallydriver AllesGute (Aleš Holakovský, pozn. autora). Na toho jsem omylem natrefil na zcela nepravděpodobném místě – v univerzitní knihovně v Jinonicích, kde jsem si odbýval civilku a kde on velmi, velmi dlouho úporně studoval. Není vyloučeno, že Fakultu humanitních studií navštěvuje dodnes :-).
.c z C R
eW
Týden před soutěží jsem tedy kolegu Kareše oslovil s nabídkou neplaceného postu spolujezdce a on celou dobu do startu soutěže strávil oběháváním licence, lékařských potvrzení a zkoušením helmy a nehořlavého prádla. Na soutěži jsme zaplatili daň za nezkušenost s místem, přes které tekla voda i za sucha. To jsme si nepoznamenali a po brutálním probrzdění „zaútočili“ na skálu. Výsledkem byla opět destrukce předku, tlumiče, řízení, tří disků a kotouče, který prasknul. Ve druhém průjezdu se jako přes kopírák poroučel v témže místě Václav Dunovský s civicem. Již před námi zde havaroval Přemysl Šebesta. Ten dopadl ještě hůře a poroučel se na střechu do potoka.“ Lesní muž v Tišnově
„V sezóně 2007 jsme sice absolvovali kromě testování v Hoškovicích jedinou soutěž, tedy necelou jednu rychlostní zkoušku. Na Tišnově nám totiž praskla klika už po několika kilometrech. Přesto mám na závod v kraji, kde jsem byl v dětství dvakrát na pionýrském táboře, hodně zajímavé vzpomínky. Ubytování jsme sehnali tuším přes Pampelišku u jakéhosi dědy v osadě Kutiny. Už cesta k němu do hlubokého lesa, kde jsme dokonce museli s autem a vlekem zdolat brod, byla velkým dobrodružstvím. Chlapík, vypadající s dlouhými vlasy a vousy poněkud divoce jako lesní muž, o nás pak po celou dobu pečoval jako o vlastní, vařil nám, připravoval vydatné snídaně. Dokonce jsme se dozvěděli, že také závodil. Jezdil vrchy.“ Změna taktiky a přestupy mezi kategoriemi „Právě tišnovské odstoupení bylo zlomovým okamžikem našeho závodění. Pochopili jsme, že pokud máme pokračovat smysluplně dál, nemůžeme si stavět motor sami či ho svěřovat nějakým „garážistům“. Oslovili jsme proto pana Čepka z firmy Motor Excel, a on nám postavil nový motor. Z
eW
R
C
.c z
našeho původního byly použity jenom svody. Rázem jsme měli konkurenceschopné auto. V roce 2008 jsme v rámci Poháru ČR vyhráli klasifikaci třídy HA2 i historiků absolutně. Další dva roky jsme jeli ve skupině V, poslední dvě sezóny opět třídu HA2. Auto přitom bylo totožné. Záleželo, jakého komisaře jsme potkali na testování. Jeden nám například tvrdil, že v historiku nesmí být zapuštěná nádrž, další pak trval na suché vaně. Nyní už se ale situace lepší. Historiky pod sebou má Standa Kafka. Hodně to povznáší, má rozumné názory a zbytečných tahanic a dohadů ubylo. I technici se chovají vstřícněji než v minulosti. Naše nejúspěšnější sezóna přišla v roce 2010. Dvakrát jsme se vnutili na bronzový stupeň absolutní klasifikace Poháru ČR, vyhráli skupinu V a utrpěli bramboru v absolutním pořadí.“
Loučení s „elerou“
„V roce 2011 jsme v rámci Lausitz Cupu poprvé vyrazili závodit za hranice naší vlasti. Raid Karkonoski však započal nemilou tradici – praskla klika. Zbytek roku jsme tak opět strávili většinou mezi diváky. Vědomí, že v garáži stojí auto a my koukáme z meze, nebylo vůbec příjemné. Loni po rozsáhlé repasi auto úspěšně absolvovalo Valašskou rally na čtvrtém místě absolutně v Poháru ČR. Hned při druhém startu, na Vrchovině, se opět ozvala klika. Odstoupení provázely drobné pyrotechnické efekty a míra naší trpělivosti přetekla. Podal jsem inzerát – kde jinde než na ewrc – že nabízím „eleru“ k prodeji. Během dvou, tří dnů jsem měl čtyři vážné zájemce. Asi jsem mohl dát i cenu vyšší, ale už mi bylo trapné jí měnit. Když mělo nastat loučení, afekt vyšuměl. Připadal jsem si, jako bych vdával dceru. Pečlivě jsem zvažoval, který z kupců se o ni dobře postará, kde jí bude dobře. „Černého Petra“ si vytáhl Petr Kašpar, bratr úřadujícího šampióna Poháru ČR. Nedávno jsem se na ní byl u něj na Smíchově podívat. Je jí dobře, na nový motor ale ještě čeká.“ Civic – za vše může Hrachovec „Martin Hrachovec neměl loni pro Vrchovinu nachystáno ani jedno ze svých aut a půjčil si od olomouckého Tomáše Janíčka civica. Když jsme pak sami neměli s čím jet, lákal nás na hondu.
eW
R
C
.c z
Nebylo to prý zase tak špatné svezení, a ať si to také zkusíme. Japonec, nenáročný na údržbu, sériové enko, všude je k němu dispozici spousta dílů, stačí jen lít benzín – takové reference jsem na hondu dostával. A tak jsem se odhodlal půjčit si jí od Tomáše Janíčka na Krkonoše. První šok jsem zažil už při testu. Zašlápl jsem brzdy dle svých zvyklostí z „elery“ a málem jsme se poroučeli do rybníka. Civic vlastnil posilovač, který jsem ze škodovky neznal – tam byly silné nožky třeba. Předokolku jsem nikdy nevlastnil ani jako civilní auto, a tak mě čekalo a čeká hodně učení. Hned na druhé vložce se navíc rozpadl silentblok na předním rameně. Do cíle vložky a ještě následující erzetu jsme zažili pořádný očistec, především ve sjezdech. Auto si dělalo, co chtělo. Dokonce i při řazení nahoru se plovoucí geometrie snažila shodit vůz ze silnice. V servisu Tomáš provedl nápaditou provizorní opravu a vtlučením ořechu od goly vytvořil provizorní unibal. Pak už jsme se svezli hezky. Zaujalo nás to, a když vzápětí nabídl k prodeji svého civica – „Stařenu“ – Jarda Kastner, rozhodli jsme se ho ujmout.“
Přítelkyně – za vše může Hrachovec „Také mé seznámení se současnou přítelkyni má na svědomí Martin Hrachovec – má nejspřízněnější duše v Poháru ČR, opravdový guru, který nás dokázal odrovnat i s Karešem tatranským čajem, jinde zase domácí slivovicí:-). Když od něj odešla spolujezdkyně Hanka Vránská k Jirkovi Hladíkovi, nahradila ji Zdenka Tamášová. Aby necestovala ze Slovenska do Čech sama, doprovázela ji Lucka. Ta fotí pro slovenský web Rally-Sports.sk a Martin ji přivezl na Vrchovinu coby novinářku:-). A my se dali dohromady. Jelikož Lucka dodělává vysokou školu v Košicích, děláme si zhruba jednou měsíčně prodloužený víkend na půli cesty – v penzionu za přehradou na Bystřičce, kolem něhož vede má oblíbená rychlostka.“ Moje zaměstnání – voda „Jsem klasický zaměstnanec. Podnikatelský typ jsem nikdy nebyl. Tedy podnikat bych mohl, pokud by
mi někdo sehnal kšefty. Pracuji ve firmě Vodní díla – TBD jako geodet. Zjednodušeně řečeno, měřím posuny a deformace přehrad. Firma jako taková dělá technický a bezpečnostní dohled pro vlastníky a provozovatele vodních děl od přehrad po jezy a rybníky. V případě nějakého velkého průšvihu, například povodně, jim jsme k dispozici a dělíme se s nimi o zodpovědnost za bezpečný chod díla. Geodety, dělající v Čechách tuto práci, je téměř možné spočítat na prstech jedné ruky. Tuto práci jsem získal s velkým štěstím. Táta je vodař, a já zde poprvé vykonával brigádu jako student. Zaujalo mě to natolik, že jsem později obor geodézie-kartografie vystudoval na ČVUT. Po škole jsem sice nastoupil tvořit tunely v Metrostavu, ale když mi hodili lano z TBD, že mají o mě zájem a volné místo, nezaváhal jsem. Taková nabídka se neodmítá.“ Učitelé, rádci a vzory
eW
R
C
.c z
„Jsem jasným samoukem. Nikdo mi neradil, dokonce i rozpis jsem si tvořil sám – pouze ze začátku jsme naše první kroky konzultovali s, tehdy také začínajícím, Tomášem Arazimem. Největším vzorem je pro mě Ladislav Křeček. Sympatický mi byl nejen jako divočák se „stotřicítkou“, což opravdu osobně pamatuji:-))., ale i za dob nenápadné, čisté, leč o to rychlejší a účelnější jízdy s escortem. Usoudil jsem, že právě tento styl je správný. Ze současných pilotů fandím Vaškovi Pechovi – to je úkaz a jeho začátky s enkovým subaru mám v živé paměti. Párkrát jsem v roli diváka zavítal i na soutěže mistrovství světa – do Německa a Finska. Naživo mě nejvíc zaujal Sebastien Loeb. Každý jeho průjezd byl nápadný ohromným nasazením a přesností. Tak tomu bylo i v místech, kde na první pohled ani nemohl nahnat moc času. Jet pečlivou stopu na dva metry široké cestě se jen tak nevidí.“
Oblíbená soutěž „Mám rád všechny soutěže. Každá má něco do sebe. Ze sprintů se mi moc líbí Jeseníky a Vsetín. Hezčí erzetu, než je Bystřička, jsem asi nikdy nejel. Líbí se mi střídání úzkých a širokých pasáží, přechod z hladkého asfaltu na uskákaný a mojí oblíbenou pasáží na ní je především „jednosměrka“.
Na Bohemce jsme jeli v roce 2007 Star Rally. Úžasné tratě, zejména v podhůří Jizerských hor. Chloudov nebo Bzí jsou přes menší délku velmi náročné erzety. Naopak špatné zkušenosti máme s Kopnou. Její erzety jsou hezké a náročné. Například Podhoran, Májová, velbloudí hrby za Trnavou či nálet na vytahaném v závěru zádveřické vložky jsou hodně na srdce. Nám se však Kopnou nikdy nepodařilo dokončit. Asi jsme na ní měli moc křehkou techniku.“ Honda – asexuální auto?
.c z
„Nikdy předtím jsem s předokolkou nejezdil a ze strachu jsem si na zimní trénink pořídil dvacet let starého civica Vti. Je až neskutečné, jakou zbraní je současník našeho „fáčka“ a co ti Japonci dokázali už tehdy vymyslet. Zábava s touto obstarožní předohrabkou je mnohem větší než se Subaru Legacy, s nímž jezdím normálně do práce. Tato moderní a precizní auta s vysokou váhou a nutností plnit emisní limity už velké charisma nemají. A když už se třeba na sněhu ta masa plechu do smyku dostane, je to jako tank. Hondu jsem přitom ještě docela nedávno považoval za celkem nudné a na rallyových tratích doslova asexuální auto. Nyní jsem názor poněkud změnil. A nutno dodat že civic páté generace je vyhlášený krasavec:-).“ Rallyová budoucnost
eW
R
C
„Jsme pravděpodobně doživotní amatéři. Velmi rychle jsem zjistil, že si o peníze sponzorů říkat neumím, a tak si kromě podpory mého zaměstnavatele financujeme tuto bohulibou činnost sami. Těší mě přítomnost rodičů na většině podniků. Když jsou v dění, zřejmě mají menší strach, než kdyby seděli doma. Auto si připravujeme sami s Pavlem. Tolik společně stráveného času občas vyústí v „ponorku“, to je ale asi normální. Poslední půlrok, kdy Pavel pracuje v Německu v oblasti infrastruktury pro GSM sítě, je vše především na mě. Nemáme ani stálé mechaniky. V případě stresu nám vypomáhá Martin Hrachovec, s nímž sdílíme servisní zázemí. Parta v Poháru ČR je celkově dobrá a člověk si v pestrém startovním poli vždy nějakého soupeře najde. To je jeden z hlavních důvodů, proč se nikam jinam necpeme. Jezdíme si tedy pro zábavu a bez ambicí se v budoucnu kamkoliv dále prosadit. “
