Evropský polytechnický institut, s.r.o.
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009
Petr ZUBALÍK
Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích Studijní obor: Ekonomická informatika
VYUŽITÍ INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ V KOMUNITĚ NESLYŠÍCÍCH (Bakalářská práce)
Autor: Petr ZUBALÍK Vedoucí práce: PhDr. Radka HORÁKOVÁ, Ph.D. Kunovice, srpen 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením PhDr. Radky Horákové, Ph.D. a uvedl v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.
Kunovice, srpen 2009 ……………………………………… podpis autora
Děkuji PhDr. Radce Horákové, Ph.D. za velmi užitečnou metodickou pomoc, její čas, ochotu a množství užitečných zdrojů, kterou mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce. Zároveň děkuji Bc. Petře Horákové za výpomoc v podobě tlumočení do znakového jazyka.
Kunovice, srpen 2009 Petr Zubalík
Obsah Úvod .................................................................................................................................................. 6 1
2
3
4
Problematika sluchového postižení ........................................................................................ 7 1.1
Charakteristika sluchového postižení ................................................................................. 7
1.2
Způsoby komunikace osob se sluchovým postižením ..................................................... 10
1.3
Možnosti péče o osoby se sluchovým postižením v ČR .................................................. 15
Vymezení základních pojmů z oblasti IT/ICT.................................................................... 22 2.1
Informační technologie .................................................................................................... 22
2.2
Nejužívanější informační a komunikační technologie a jejich vývoj .............................. 24
2.3
Současné trendy a budoucí vývoj IT/ICT ........................................................................ 26
Využití IT/ICT u osob se sluchovým postižením ................................................................ 32 3.1
Vývoj používaných technických prostředků .................................................................... 32
3.2
E-learning ......................................................................................................................... 35
3.3
Rozpracované mezinárodní projekty a projekty v rámci ČR ........................................... 39
Zájem osob se sluchovým postižením o problematiku ICT................................................ 43 4.1
Vymezení cílů výzkumu a popis výzkumných technik .................................................... 43
4.2
Charakteristika zkoumaného vzorku ................................................................................ 44
4.3
Interpretace výsledků výzkumného šetření ...................................................................... 45
Závěr ............................................................................................................................................... 51 Abstrakt .......................................................................................................................................... 52 Summary ......................................................................................................................................... 53 Seznam použité literatury.............................................................................................................. 54 Hypertextové odkazy ..................................................................................................................... 56 Seznam příloh ................................................................................................................................. 58
Úvod „Podle některých prognóz se blížíme ke zlomovému bodu, od kterého rychlost technologického pokroku poroste exponenciálně.“ Prohlásil nedávno technologický ředitel společnosti Intel Justin Rattner a mně nezbývá, nežli souhlasit. Pravdou je, že žijeme v moderní době plné technických prostředků, které dennodenně využíváme pro zábavu či usnadnění práce. To, co bylo před několika měsíci uvedeno na trh jako převratná novinka, je dnes zastaralé a nahrazeno novou, rychlejší a efektivnější technologií. Pro některé lidi však není počítač a internet pouhým vyplněním volného času či způsob k usnadnění práce. Pro některé se dnešní moderní technika stala hlavním komunikačním nástrojem a umožnila jim tak věci, které by dříve nebylo možné realizovat. Cílem této práce je charakterizovat specifičnost využití informačních technologií u osob se sluchovým postižením a pokusit se analyzovat jejich počítačovou gramotnost. Jelikož s neustálým vývojem počítačové techniky a se vzrůstající rychlostí připojení k internetu, je dnes možné například přenášet obraz, přičemž právě vizuální vjem je pro většinu neslyšících hlavním prostředkem k získávání informací. Teoretická část se zabývá problematikou sluchového postižení jako takového a v první kapitole jsou definovány potřeby osob se sluchovým postižením a jejich komunikační formy. V další kapitole je popsán vývoj informačních technologií, jejich přechod do technologií komunikačních a vzájemné propojení tvořící současné trendy IT/ICT. Třetí kapitola je pak věnována současným možnostem využití s odkazem na předchozí vývoj a novinky v dané oblasti. V empirické části hodnotím pomocí dotazníkového šetření úroveň konkrétních činností při práci s počítačem a internetem, celkovou zdatnost respondentů při práci s počítačem a dostupnost veřejných kurzů pro osoby se sluchovým postižením. Jsem přesvědčen, že výsledky mého průzkumu pomohou konkrétním institucím pro sluchově postižené při rozhodování o pořízení nové počítačové techniky, případně napoví, zda je v dnešní době o kurzy na dané téma zájem.
1
Problematika sluchového postižení
1.1
Charakteristika sluchového postižení Sluchové postižení je u populace jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních
postižení (Neubert, in Leonhardt, 2001). Vrozená porucha sluchu novorozenců je nejčastější poruchou vůbec. Je 20 × častější než fenylketonurie, přibližně 1–3 z 1 000 novorozenců má signifikantní poruchu sluchu (Lavička, Šlapák, 2002). Všeobecně se traduje, že nejdůležitějším smyslem pro člověka je zrak. Zrak poskytuje informace o prostorových vztazích a jeho ztráta vyděluje člověka ze „světa věcí“. Sluch ovšem přináší akustickou informaci do mozku již v období nitroděložního života, po narození pak mimo jiné také ve spánku nebo v bezvědomí. Člověk slyší i zvuky, které jsou mimo jeho zorné pole, slyší při zavřených očích. Sluch hraje u člověka nenahraditelnou roli při vývoji komunikačního procesu. Je také základní součástí zpětnovazebního systému řeči, informuje nás o tom, co říkáme, jak hlasitě a jakou intonací. Většina sociálních vztahů se vytváří pomocí tzv. sluchového komunikačního kanálu. Z tohoto důvodu ztráta sluchu vyděluje člověka ze „světa lidí“. Člověk, který neslyší, může trpět sociální deprivací. Porucha sluchu může vést k pocitu izolace, osamělosti a v konečném důsledku až ke změně osobnosti člověka. Výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením se zabývá obor nazývaný surdopedie (z latinského surdus – hluchý, z řeckého paideia – výchova). Představuje speciálněpedagogickou disciplínu, přičemž v literatuře se setkáváme také s jinými pojmy pro označení, a to například surdologie, serdopedagogika či pedagogika sluchově postižených. Do roku 1983 byla výchova a vzdělávání sluchově postižených zahrnována do komplexního oboru logopedie. Ke vzniku surdopedie jako samostatné disciplíny pak podle Potměšila (2003) přispěl rozvoj poznání stále větších odlišností v metodice práce a charakteru pojetí cílů v obou oborech a především postupné akceptování sluchově postižených jako jazykové a kulturní minority. Skutečnost, že osoba je neslyšící či nedoslýchavá lze interpretovat z mnoha různých pohledů. Z medicínského hlediska se každá porucha funkce sluchového orgánu hodnotí jako sluchové postižení a vymezení kategorií funguje především z funkčního hlediska – podstatná je kvantita a kvalita sluchového vjemu. Z hlediska pedagogického se tato problematika vymezuje v podobě narušení vztahů sluchově postiženého člověka s okolním
prostředím a jeho možnostmi komunikačních kompetencí v závislosti na preferovaném komunikačním systému. Sluchovou poruchou v širším slova smyslu nazýváme každé snížení sluchové ostrosti nebo změnu kvality sluchového vjemu, která vybočuje z mezí normálního sluchu. Při audiometrickém hodnocení se sluch považuje za normální, pokud na žádné frekvenci není sluchová ztráta větší než 20 dB. Při posuzování poruchy sluchu podle slyšení hovorové řeči a šepotu dělíme orientačně poruchy sluchu na lehkou nedoslýchavost (ztráta sluchu 20 – 40 dB, rozumění řeči ze vzdálenosti 6 – 4 m), středně těžkou nedoslýchavost (při ztrátě sluchu 40 – 70 dB, rozumění řeči ze 4 – 2 m), těžkou nedoslýchavost (ztráta sluchu 70 – 90 dB, rozumění řeči z 2 – 1 m) až hluchotu (ztráta sluchu nad 90 dB). Kostřica (2002). Lidský sluch se stejně jako další smyslové orgány dokáže po určité době unavit, otupit, zvyknout si atd., proto jsou při práci se zvukem nutné určité přestávky na odpočinek. Podle Lüdtkeho (In Leonhardt, 2001) je nedoslýchavost způsobená hlukem druhým nejčastějším onemocněním z povolání. Velikost ztráty sluchu podle WHO 0 - 25 dB
normální sluch
26 - 40 dB
lehká nedoslýchavost
41 – 55 dB
střední nedoslýchavost
56 – 70 dB
středně těžké poškození sluchu
71 – 90 dB
těžké poškození sluchu
více než 90 dB
hluchota
Tab. č.1: Klasifikace sluchových vad – jednotlivé kategorie ztráty sluchu Zdroj: Hrubý (1996, s. 13)
Jinak na sebe nahlížejí sami sluchově postižení. Mnozí z nich se za postižené nepovažují, cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) a označují se jako Neslyšící s velkým „N“ – podle kulturní definice (Hrubý, 1997). V anglosaské literatuře se setkáváme právě s těmito pojmy ve smyslu „deaf“ (označuje jedince se smyslovou poruchou) a slovo „Deaf“ (označuje minoritní kulturu Neslyšících).
Vztah mezi hluchotou podle audiologické definice a hluchotou (neslyšícími) podle definice kulturní vyjadřuje řuje obr. 1.
Obr1.: Porovnání audiologické a kulturní definice hluchoty Zdroj: Hrubý (in Horáková 2007, s. 85)
Život v lidské společnosti společ znamená neustále s někým ě komunikovat a používat k tomu nejrůznějších ů ěějších způsobů. způ ů ů. ů Komunikace je jedním ze základních sociálněě psychologických procesůů a také tím nejdůležitějším ů ě ějším z nich (Janoušek, 1984 in Výrost, Slaměník). Komunikace má dále velký význam pro rozvoj osobnosti, je důležitá dů v mezilidských vztazích a je prostředkem prostř vzájemných vztahů. ů. (Klenková, 2000) Leonhardt (2007 2007 in Horáková) ve vztahu k rodinné situaci upozorňuje upozorň na tři ř procentuální hodnoty: 90% neslyšících pochází z rodin, ve kterých žádný člen není sluchově postižený 90% neslyšících si bere nedoslýchavého popř. popřř. neslyšícího partnera 90% všech dětí z manželství neslyšících jsou slyšící
1.2
Způsoby komunikace osob se sluchovým postižením Sluchová vada s sebou často nese komunikační problémy. Ty pak mohou přispívat i
k problémům v sociální oblasti a v oblasti chování. Osobnostní inventář trvale ukazuje, že neslyšící děti mají více problémů s přizpůsobením se než děti slyšící. Když byly pozorovány neslyšící děti, které nemají zjevný nebo vážný problém, ukázalo se, že projevují prvky nepoddajnosti, egocentričnosti, nedostatku vnitřní kontroly, impulzivitu a sugestivitu. ( Meadow, 1980) Vezměme si příklad neslyšícího chlapce na dětském hřišti, který se chce dostat na řadu při houpání na houpačce. Nemůže jen tak říct: „Chci se houpat!“ nebo „ Jsem na řadě!“. Co udělá? Odstrčí jiné dítě. Toto chování zřejmě způsobuje obtíže v interpersonálních vztazích. Když se tyto situace opakují znovu a znovu, může to vytvořit závažné problémy sociální adaptability. I z takovýchto důvodů patří podle Lechty (In Klenková 2006) komunikace, a to nejen mezi lidmi se sluchovým postižením, ale v celé společnosti, k nejdůležitějším lidským schopnostem. Schopnost řečové komunikace je přitom schopností vědomě používat jazyk jako složitý komunikační systém znaků a symbolů ve všech jeho formách. Studiem lidské řeči se zabýval fyziolog Morávek (1969), který vymezuje tři stránky řeči, neboť lidskou řeč je možné chápat z těchto hledisek: Řeč v užším slova smyslu - rozumíme tím především všechny ty mechanismy v našem mozku, které nám dovolují komunikovat jazykem, mluvou a písmem. Tuto stránku lze studovat z hlediska fyziologického, psychologického či patologického. Protože však struktury umožňující mluvit a mluvené a slyšené řeči rozumět vznikly v mozku až na určitém stupni jeho proměny v mozek lidský, je zde možno a nutno uplatňovat hlediska antropologická, paleontologická apod. Mluva a psaní - rozumíme tím konkrétní mluvený či psaný projev jako výraz určité komunikační situace. Zde je již nutno v míře daleko vyšší uplatňovat i hlediska lingvistická, která se při řeči v užším slova smyslu berou v úvahu jen vzácně Jazyk - jde o relativní stálou lingvistickou komunikační strukturu s přísnými gramatickými zákony a vlastním vývojem, který se uplatňuje v určitých historických, společenských a kulturních podmínkách.
Mezi jinými se nabízí definice komunikace i od Čermáka (2007), který pojímá tento termín jako přenos informací mezi minimálně dvěma účastníky (zvláště, resp. obvykle mezi mluvčím a posluchačem), a to prostřednictvím určitého signálního systému znaků (resp. kódu), zvl. pak systému jazykového. Komunikace se uskutečňuje vždy v určitém rámci, daném několika složkami. Kromě výše uvedených pojmů se v souvislosti s pojmem komunikace často objevují výrazy jako reakce, aktivita, interakce nebo chování. Z toho tedy vyplívá, že jde o složitý proces výměny informací. Jako stavební prvky komunikace uvádí Klenková (2006) tyto jednotky: komunikátor (osoba sdělující něco nového, zdroj informace) komunikant (příjemce informace, který na ni nějakým způsobem reaguje) komuniké (nová informace, obsah sdělení) komunikační kanál (nezbytná podmínka úspěšné výměny informace, aby si obě strany rozuměly, musí používat předem dohodnutý kód) Význam komunikace v životě člověka je jistě neocenitelný, protože bez ní nemůže žádná společnost existovat. Cílem komunikativního chování člověka je podle Klenkové (2006) kromě vzájemného dorozumívání a sdělování informací především vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů. Pokud se zaměříme na podrobnější zpracování typů a forem komunikace realizované v každodenním životě, uvádí Sovák tři formy komunikace: verbální neverbální extrasenzoriální – mimosmyslová Jiné dělení nabízí Mareš a Křivohlavý (1995, in Klenková 2006): verbální neverbální komunikace činem Klenková řadí pod pojem verbální komunikace všechny komunikační procesy, které se vykonávají za pomoci hlasité nebo psané řeči. K řečové produkci samostatně patřící fonémy, jako např. hlasitost, výška hlasu nebo individuální řečové návyky, se zařazují jako paralingvistické znaky oblasti neverbální komunikace. Verbální komunikace má podle Braunové (1992, in Klenková 2006) velkou sociální relevanci - inteligence
člověka se manifestuje zejména ve slově a písmu. A dále podle Klenkové (2000) sociální kontakty, dokonce i milostné vztahy jsou závislé na vysokém stupni schopnosti jazykové výměny, rozhovoru, diskuze, slovní hádky, pomluvy, atd., které zaujímají v lidském sociálním životě centrální pozici. Obecně platí, že i přestože člověk nehovoří, nemůže nekomunikovat. Neverbální komunikace totiž obsahuje širokou oblast toho, co signalizujeme beze slov či spolu se slovy jako doprovod slovní komunikace. Agryle (1996 in Doherty – Sneddon 2005) uvádí, jakými „kanály“ se ubírá mimoslovní komunikace:
gesta rukou pohled očí výrazy obličeje dotyk držení těla prostorové chování tělesný vzhled mimoslovní hlasové projevy pach V oblasti neverbální komunikace se dají rozlišovat vokální nebo paralingvistické fenomény, které zahrnují kvalitu hlasu a způsob mluvení, a nevokální nebo extralingvistické fenomény, jako např. mimika, gestika, haptika, držení těla a zrakový kontakt. (Klenková, 2000) Dorozumívání se slyšícím okolím patří k největším problémům jedinců se sluchovým postižením, protože pro hlavní prostředek komunikace - mluvený jazyk - nejsou patřičně smyslově vybaveni. Při kontaktu se slyšícími jsou odkázáni především na vizuální příjem informací, v případě vnímání mluvené řeči na její odezírání ze rtů mluvící osoby. (Souralová, in Renotiérová 2003) Strnadová (1998) uvádí, že odezírání zaujímá v interkulturní komunikaci prioritní místo a jeho kvalita je přímo závislá na kombinaci vloh a na vrozených předpokladech pro jejich rozvoj. Odezírání se realizuje prostřednictvím kinémů - pohybů mluvidel, které při artikulaci přebírají funkci signálů zvukové řeči.
Pro dobré odezírání je třeba, aby byly splněny určité podmínky. Významným způsobem se na srozumitelnosti odezírané řeči podílí především dostatečná intenzita světla a jeho směr. Je třeba, aby světlo vždy dopadalo na ústa a obličej mluvícího a konverzační vzdálenost by měla být volena tak, aby vyhovovala oběma komunikujícím. Odezírání usnadňují podpůrné složky odezírání jako je mimoslovní komunikace, mimika a gestikulace. Úspěšnost odezírání je také závislá na dosaženém stupni dorozumívacích schopností, dostatečné slovní zásobě, znalosti gramatiky a větného kontextu odezíraného jazyka, míře komunikačních zkušeností a informací o okolním světě. Dalším základním prostředkem k získávání informací je podle Souralové (2003), ať již v podobě zvukové či grafické, mluvený jazyk. Dostatečná jazyková kompetence získaná aktivní interakcí jedince s prostředím spolu s mentálními předpoklady užívání jazyka je nezbytným předpokladem pro porozumění obsahu mluveného. Pro psychické procesy, které probíhají při recepci textu, je nezbytný určitý soubor dosavadních znalostí a zkušeností účastníků dorozumívání, označovaný jako kompetence. Obsahem tohoto souboru jsou především: znalosti jazykové (tzn. gramatika a lexikum příslušného jazyka), znalost prostředků parajazykových a neverbálních, znalosti věcné (encyklopedické), znalosti interakční, které zahrnují schopnost prostřednictvím adekvátních jazykových prostředků identifikovat záměr autora, znalost komunikačních norem, meta-komunikační schopnosti a znalost globálních textových struktur, znalosti strategické, spojené se schopností postupně vybírat z jazykového, věcného a interakčního souboru znalostí vhodné prostředky, speciální znalosti, využívané při propojování poznatků z textu s vlastními znalostmi a zkušenostmi, které pomáhají odhalit autorův záměr (co svými slovy myslel). (Hoffmannová, 1997) Péče o srozumitelný mluvní projev je předmětem intenzívní logopedické péče. Artikulace sluchově postižených dětí je obvykle velmi nápadná, mnohdy až nesrozumitelná. Deformace mohou vznikat již při nesprávném dýchání či fonování, kdy hlas je kolísavý, příliš vysoký nebo naopak hluboký, chraptivý, nosový ap. Snad nejnápadněji působí určitá monotónnost hlasového projevu, protože jen velmi zřídka je sluchově postižené dítě schopno využívat škálu modulačních faktorů řeči, které jsou k dispozici slyšícím dětem.
Daktylní abeceda představuje další z možných prostředků dorozumívání. Jedná se o slovní vizuálně motorickou komunikační formu, která užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření hlásek nebo písmen. Jejími tvůrci byli mniši řádu, kteří se zaslíbili věčnému mlčení, používali ji také učenci z důvodů diplomatických. (Defektologický slovník, 1978) Do České republiky poprvé pronikla v padesátých letech, ale vzhledem nedostatečně propracované metodice výuky brzy zmizela. Znakový jazyk je vizuálně motorickým prostředkem komunikace a výzkumy prokázaly, že jej lze považovat za dorozumívací systém umožňující plnohodnotnou komunikaci. Znakový jazyk má složku verbálně nevokální - pohyby a pozice rukou, obličeje, případně i těla, složku neverbálně nevokální - gesta, mimiku (překvapení, strach, odpor, hněv…) a složku neverbálně vokální- mluvené komponenty, které doprovází znakování (hlasitý dech, smích, útržky slov). Lingvisty byly popsány dvě základní kategorie vizuálně motorických systémů - jazyk znakový a jazyk znakovaný. Jazyk znakovaný představuje uměle vytvořený systém závislý na mluveném národním jazyce každé země. Je určitým kompromisem mezi mluveným jazykem většinovým a vlastním znakovým jazykem neslyšících a jeho vznik iniciovala snaha lépe se navzájem dorozumět. (Řeháková, In Souralová, 2003) Znakový jazyk je považován za přirozený jazyk neslyšících, má vlastní slovník a gramatiku a jeho nejmenší významovou jednotkou je znak, který má dvě složky - manuální a nemanuální. Manuální složka zahrnuje místo, kde je znak artikulován, tvar ruky, orientaci dlaně a prstů, pohyb ruky. Nemanuální složka představuje výraz obličeje, pohled, pozice a pohyb hlavy či trupu a orální složku. Obě tyto složky znaku, jak manuální, tak nemanuální, tvoří základ specifického sdělovacího kódu znakového jazyka neslyšících, který je lingvisticky srovnatelný s jazyky mluvenými. (Macurová, In Souralová, 2003) Jazyk znakový nelze označit za mateřsk ý pro celou populaci neslyšících, protože ve většině případů nesplňuje podmínku kontaktu dítěte s jazykem již od narození. Jak bylo výše zmíněno, většina sluchově postižených dětí má slyšící rodiče a se znakovým jazykem se setká až ve speciálním zařízení - k jeho rozvoji tak dochází mnohem později. Spíše je znakový jazyk označován jako přirozen ý jazyk, protože sluchově postižení jsou pro jeho vizuálně motorickou formu lépe disponováni.
1.3
Možnosti péče o osoby se sluchovým postižením v ČR Bulová (in Pipeková, 1998) zmiňuje, že v České republice žije přibližně 500 000
sluchově postižených osob. Většinu z nich tvoří nedoslýchaví, u nichž došlo ke zhoršení sluchu ve vyšším věku. Ovšem údaje o četnosti sluchových vad jsou v naší i mezinárodní literatuře velmi rozdílné. Najít odpověď na otázku, kolik občanů a s jakým postižením v České republice žije, je velmi těžké. „Podle současné právní úpravy ochrany osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb.) představuje údaj o zdravotním stavu tzv. citlivý údaj. Ten je možno zpracovávat jen se souhlasem subjektu, jehož se to týká, či je-li to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů“ (Michalík, In Renotiérová, Ludíková, 2003). Důvody pro to lze spatřovat také v regionálních a epochálních odlišnostech, v nejednotnosti metod záchytu, v problémech vymezení a klasifikaci, až v rozdílném pojetí, zda se bere v úvahu odstranitelnost převodní poruchy či nikoliv. Vrozená porucha sluchu novorozenců je však nejčastější poruchou vůbec. Je 20 × častější než fenylketonurie, cca 1–3 z1 000 novorozenců má signifikantní poruchu sluchu. (Lavička, Šlapák 2002). Určité sluchové obtíže má až 1 z 22 novorozenců (většinou jde o přetrvávání tekutiny ve středouší, kdy ještě nedošlo k provzdušnění. Pokud je vážná porucha sluchu zjištěna pozdě (více než 24 měsíců), není již možno sluchová centra patřičně stimulovat a sluch se již nerozvine. Hrubý uvádí, že v České republice žije 3 900 osob s praktickou hluchotou a asi 3 700 osob s úplnou hluchotou, která trvá od narození anebo vznikla před započetím či v průběhu školní docházky. (http://www.gong.cz/) Podle výše uvedených informací je patrné, že sluchové postižení v sobě zahrnuje různé typy a stupně sluchových vad, které postihují jedince ve všech věkových kategoriích. Pro ilustraci uvádím přehled výskytu sluchového postižení podle věku (viz. graf. č. 1). Z grafu vyplývá, že téměř polovina ze skupiny sluchově postižených je ve věku nad 60 let. Obdobně velký výskyt sluchových poruch spatřujeme u jedinců od 20-60 let. Jen necelých 5% prezentuje skupinu sluchově postižených dětského věku. Tab. č. 2 pak obsahuje orientační počet zdravotně postižených podle kraje a typu postižení. (Horáková, 2006)
50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% do 20 let
20 - 40 let
40 - 60 let
nad 60 let
Graf č. 1: Výskyt sluchový vad podle věku Zdroj: Krüger, (1991, In Leondhardt, 1999, s. 61)
Název kraje
Hlavní město Praha
Počet obyvatel
Zrakově postižení
Z toho těžce zrakově p.
Sluchově postižení
Z toho neslyšící
1174156
6693
1879
11154
1703
1131469
6449
1810
10749
1641
Jihočeský kraj
630353
3593
1009
5988
914
Plzeňský kraj Karlovarský kraj
553513 306394
3155 1746
886 490
5258 2911
803 444
Ústecký kraj
826831
4713
1323
7855
1199
Liberecký kraj
430684
2455
689
4091
624
Královéhradecký kraj
554308
3160
887
5266
804
Pardubický kraj
509905
2906
816
4844
739
Vysočina
520948
2969
834
4949
755
1133190
6459
1813
10765
1643
Olomoucký kraj
641990
3659
1027
6099
931
Zlínský kraj
597664
3407
956
5678
867
1276384
7275
2042
12126
1851
10287789
58640
16460
97734
14917
Středočeský kraj
Jihomoravský kraj
Moravskoslezský kraj Česká republika
Tab. č. 2 Orientační počet zdravotně postižených podle kraje a typu postižení Zdroj: http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=6691
Péče o sluchově postižené by měla mít komplexní charakter. Provázanost spatřujeme mezi resortem školským, zdravotnickým a sociálním.
Horáková (2006) uvádí, že v České republice zajišťuje výchovně-vzdělávací péči o jedince se sluchovým postižením soustava školských a poradenských zařízení pro sluchově postižené – př. speciálně pedagogická centra, mateřské školy pro sluchově postižené, základní školy pro sluchově postižené, střední odborná učiliště a střední školy pro sluchově postiženou mládež (viz. § 16 školského zákona č. 561/2004 o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání, vyhláška č. 72/2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a vyhláška č. 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.) Střediska rané péče pro sluchově postižené Raná péče pro sluchově postižené je v současné době v České republice zajišťována v rámci střediska rané péče Tamtam v Praze od roku 2001 a v Olomouci od roku 2005. Včasnou intervenci lze chápat jako komplex služeb orientovaný na celou rodinu dítěte raného věku se zdravotním postižením či ohrožením vlivem biologických faktorů nebo vlivem prostředí. Klientem rané péče není tedy jenom dítě, u kterého byla zjištěna rizika ohrožující jeho zdravý vývoj, ale i jeho rodina. Speciálně pedagogická centra pro sluchově postižené Speciálně pedagogická centra zahájila svou činnost počátkem 90. let 20. století. Jejich zřízení posílilo systém odborné speciálně pedagogické péče o sluchově postižené děti raného věku. Speciálně pedagogická centra umožnila zajištění včasné surdopedické intervence, jejíž kvalita má rozhodující vliv na další vývoj dítěte se sluchovým postižením. Jejich primárním úkolem je na základě audiologické a speciálně pedagogické diagnostiky zvolit rehabilitační metodu, která by podpořila rozvoj komunikačních schopností sluchově postiženého dítěte. K jejich dalším úkolům patří např. psychorehabilitační pomoc a sociální poradenství rodinám, metodická pomoc sluchově postiženým a jejich pedagogům v integrovaných podmínkách a výchovně-vzdělávací péče o sluchově postižené děti raného věku (výchova odezírání, sluchová výchova, individuální logopedická péče, smyslová výchova atd.) Mateřské školy pro sluchově postižené Jsou zřizovány při některých základních školách pro sluchově postižené. Podle Sobotkové (2006, In Horáková) musí plnit kromě obecných cílů a běžných funkcí i další specifické úkoly. Školu většinou navštěvují děti ve věku od tří do šesti let s různým stupněm sluchové vady, proto plní mateřská škola diagnostické úkoly, které upřesní možnosti dítěte a individuálně na tyto schopnosti navazuje. K tomu samozřejmě velkou
měrou napomáhá úzká spolupráce školy se speciálně pedagogickým centrem, ale také s rodinou dítěte. Specifické úkoly mateřské školy vymezuje Sobotková takto: navazování komunikace tvoření a rozvíjení hlasu rozvíjení zrakového vnímání, zaměřené na nácvik odezírání, seznámení dítěte s možnostmi hmatového vnímání, rozvíjení jemné a hrubé motoriky reedukace či edukace sluchu rozvíjení řeči od nejranějšího věku a snaha vytvořit u dětí kladný vztah k mluvení začátky čtení pomocí globální metody dosažení funkční komunikace s využitím nonverbálních prostředků – mimiky, gestikulace a přirozených posunků, případně znakového jazyka. Základní školy pro sluchově postižené Původní kategorizace škol podle stupně sluchového postižení, která rozlišovala základní školy pro neslyšící, nedoslýchavé a žáky se zbytky sluchu, byla v roce 1991 vyhláškou MŠMT ČR č. 399/1991 Sb. zrušena a pro všechny školy byl zaveden jednotný název školy pro sluchově postižené. Dříve jednotlivé typy škol podléhaly osnovám, jejichž konkrétní náplň vycházela z klasifikace sluchového postižení foniatrem, například v osnovách škol pro neslyšící bylo mnohem menší penzum učiva než v osnovách škol pro nedoslýchavé (Souralová, In Renotiérová, Ludíková, 2003). V současné době je volba vzdělávacího programu plně v kompetenci ředitele školy v souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní školy. Žáci mohou být prozatím vzděláváni podle vzdělávacího programu. V posledních letech také sílí integrační trendy i v oblasti výchovně vzdělávací péče o sluchově postižené. O přijetí sluchově postiženého dítěte do běžné základní školy rozhoduje ředitel školy s přihlédnutím k doporučení odborných pracovníků speciálně pedagogického centra. Vzhledem k tomu, že se z větší části rodí sluchově postižené děti slyšícím rodičům, je pochopitelné, že rodiče mnohdy usilují o zařazení jejich dítěte do běžné školy nacházející se v místě bydliště. Toto rozhodnutí by měli dobře zvážit, neboť začlenění dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné třídy s sebou přináší řadu překážek, které musí rodiče a především sluchově postižené dítě překonávat.
Střední školy pro sluchově postižené V současné době nabízejí střední odborná učiliště, odborná učiliště a střední školy pro sluchově postižené poměrně širokou škálu možností pro profesní zaměření. Připravují sluchově postižené nejčastěji v oborech strojní mechanik, malíř-lakýrník, krejčí, dámská krejčová, truhlář, kuchař, cukrář, elektrikář, zahradník, zámečník, šička, klempíř, čalouník. Nyní mají sluchově postižení možnost získat maturitu na střední zdravotnické škole (obor asistent zubního technika) v Praze, střední škole pro sluchově postižené v Brně (obory informatika v ekonomii a oděvnictví), střední pedagogické škole v Hradci Králové (obor předškolní a mimoškolní pedagogika), střední průmyslové škole elektrotechnické (se zaměřením na výpočetní technologii) ve Valašském Meziříčí a na gymnáziu pro sluchově postižené v Praze. Studium sluchově postižených na vysokých školách V posledních deseti letech se problematika terciárního vzdělávání dostává stále více do popředí a v budoucnosti můžeme počítat s tím, že stále více mladých sluchově postižených bude chtít absolvovat vysokoškolské vzdělání. Nabídku speciálních studijních oborů založených přímo pro sluchově postižené tvoří dva bakalářské programy s možností navazujícího magisterského studia - Výchovná dramatika neslyšících realizovaná na JAMU v Brně a Čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě UK v Praze. Jiné studijní obory jsou sluchově postiženým studentům přístupny v integrované formě a pro mnohé z nich je to vlastně první společné vzdělávání s intaktní populací. Sluchově postižení, kteří studují např. na kterékoliv fakultě Masarykovy univerzity v Brně, mají v takovém případě možnost se obrátit na Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky (www.teiresias.muni.cz). V rámci tohoto střediska mohou neslyšící studenti využívat tlumočnických služeb, zapisovatele na přednáškách a seminářích, individuální jazykovou výuku, apod. Možnosti profesního uplatnění sluchově postižených Úroveň a kvalita dosaženého vzdělání je jedním z předpokladů, že člověk získá dobré pracovní zařazení. Práce má v životě jednotlivce zásadní postavení a každý má právo na uplatnění na trhu práce podle svých schopností a možností. Ty jsou ovšem vzhledem ke sluchové vadě do jisté míry omezeny. Zdravotně postižení občané patří mezi sociální skupiny nejvíce ohrožené nezaměstnaností. Jejich podíl na celkové nezaměstnanosti se v České republice v posledních letech stále pohybuje kolem 13%. Bez práce je dnes kolem 75 tisíc osob se zdravotním postižením.
Pracovní uplatnění sluchově postiženého člověka je provázeno řadou problémů a komplikací. Přestože současná situace je již v mnohém lepší než dříve, sluchově postižení mají stále méně možností pro svobodný výběr povolání. Především je to způsobeno omezenými možnostmi získávat vzdělání v minulých letech. Sluchově postižení zastávali výhradně manuální profese (Souralová, 2003). Teprve v současné době nacházejí uplatnění i v jiných oblastech – např. jako učitelé ve školách pro sluchově postižené, apod. Nařízením vlády je stanovena povinnost zaměstnávat občana se změněnou pracovní schopností podle § 24 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb., zákona č. 167/1999 Sb., zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 474/2001 Sb., kdy v případě, že je u zaměstnavatele zaměstnáno více jak 20 zaměstnanců, povinný podíl občanů se změněnou pracovní schopností činí 5%. Pro řadu společností a firem je ovšem podle Zámečníkové (in Vítková, 2004) mnohdy velmi obtížné toto nařízení dodržet (např. specifikace výrobního programu, těžké provozy, dopravní obtíže). Nejčastější překážky, na které naráží sluchově postižení při hledání zaměstnání, představují komunikační bariéra, nedostatečné vzdělání a mnohdy i obava zaměstnavatele přijmout člověka s handicapem. Někteří sluchově postižení jsou zaměstnáni v chráněných dílnách a výrobních družstvech, jiní nachází uplatnění ve firmách a podnicích, kde zaměstnávání osob se sluchovou vadou má již dlouholetou tradici. Hovoříme-li o komunikaci mezi neslyšícími, případně jejich vzdělávání a zaměstnání, je nasnadě zmínit možnosti využití sociálních příspěvků a výhod, které této skupině obyvatel usnadní a umožní věci, které by bez použití takovýchto prostředků nebylo možné. O přiznání mimořádných výhod rozhoduje okresní úřad v místě bydliště sluchově postiženého občana na základě rozhodnutí posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Odvolacím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Ve vztahu k obsahu této práce považuji za důležité zmínit především zákon č. 59/2009, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve kterém jsou sluchově postiženým dětem i dospělým přidělována z prostředků všeobecného zdravotního pojištění sluchadla a další kompenzační pomůcky. Pojišťovna hradí vždy sluchadlo v základním, nejméně ekonomicky náročném provedení v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení (Souralová, 2003 srov. Sociální rádce, 2000). Od dubna 2000 platí nový seznam rehabilitačních a kompenzačních pomůcek pro sluchově postižené občany, na které přispívají odbory sociálního zabezpečení příslušných okresních úřadů. Ty se řídí vyhláškou č. 182/1991, podle které mohou sluchově postižení získat příspěvek ve výši 50% - 100% na nákup např. počítače, faxu, mobilního telefonu, světelného budíku, apod.
Právě nákup pomůcek z oblasti informačních technologií a jejich dokonalé zvládnutí může v budoucnu zjednodušit např. hledání zaměstnání, kdy již nebude v prvotním kontaktu se zaměstnavatelem nutný tlumočník, ale bude tato komunikace moci probíhat právě prostřednictvím e-mailu či jiného typu komunikačního software. Konkrétní definicí informačních a komunikačních technologií se zabývá následující kapitola, přičemž využitím těchto prostředků a jejich vývojem ve vztahu k definované skupině neslyšících se zabývá kapitola třetí.
2
Vymezení základních pojmů z oblasti IT/ICT
2.1
Informační technologie Četná usnadnění a výhody, které s sebou přinesl nástup éry informačních
technologií, si bezesporu uvědomuje každý člověk, jež s nimi přichází do styku. Časová úspora a relativní zkracování vzdáleností mezi uživateli jsou přitom pouhým začátkem dlouhého výčtu věcí, které již v dnešní době bere většina uživatelů za samozřejmé. Internet se díky neustálému snižování cen stal dostupným pro většinu českých domácností a slouží k zábavě i vzdělávání. Tématem informačních a komunikačních technologií se zabývá celá řada mezinárodních organizaci zaměřených na vzdělávání od OECD, UNESCO, přes Evropskou Unii až po její složky jako je například Eurydice. Původní koncept informačních technologií (IT), (původně odvozen od slova informace, jelikož počítače nepracují s ničím jiným, než s daty-informacemi) zahrnoval veškerou terminologii, spojenou s fungováním počítačů po technické stránce. V období, kdy mezi sebou začaly jednotlivé počítače či uzavřené sítě komunikovat, byl však tento termín doplněn o prvek komunikace a vznikla zkratka nová. Písmena ICT (z anglického Information and Communication Technologies) nesou zkrácené označení pro informační a komunikační technologie. Tento široce používaný termín zahrnuje veškeré technologie používané pro komunikaci a práci s informacemi. ICT již nejsou pouhé hardwarové prvky (počítače, servery…), ale také softwarové vybavení (operační systémy, síťové protokoly či internetové vyhledávače…). (http://cs.wikipedia.org/wiki/ICT) S rozdělením na IT a ICT se setkáváme i u definice organizace UNESCO, která definuje tyto pojmy následovně: Informační technologie (IT): je termín používaný k popisu vybaveni (hardware) a počítačových programů (software), které nám umožňují přistupovat, získávat, ukládat, organizovat, manipulovat a prezentovat informace elektronickou cestou. Osobni počítače, skenery a digitální kamery spadají do oblasti hardware. Databázové programy a multimediální programy spadají do oblasti software. Komunikační technologie (communication technologies CT) je termín používaný k popisu telekomunikačního vybavení, prostřednictvím kterého mohou být informace hledány a přistupovány. Jedná se například o telefony, faxy, modemy a samotné počítače. (UNESCO, 2003).
Podrobnější popis technologií využívaných ve vzdělávání uvádí také publikace UNESCO určena pro učitele (Semenov, 2005). Mezi hlavní technologie, kterým se autoři věnují, patři počítače, monitory, propojené (kabelové či bezdrátové) a zdroje energie pro počítač. Periferie pak autoři dělí do následujících kategorií: Vstupní: alfanumerická klávesnice, hudební klávesnice, mikrofon, kazetový nahrávač, tablet, skener, digitální fotoaparát, video kamera, senzory a sondy Výstupní: monitor, tiskárna, projektor, sluchátka, reproduktory Kontrolní: motory, světla pro robotické konstrukce, senzory Komunikační: modemy, komunikační linky, satelity, síťové příslušenství, bezdrátové sítě. Za zmínku stojí rozhodně také doplnění výčtu o grafické tablety, dotekové obrazovky, softwarové rozpoznávače písma a hlasu, Global Positioning System (GPS), internet, videokonference či grafická rozhraní. Z hlediska aplikací se věnuje textu, zvukům, hudebním tónům, videu, časovým osnovám, obrázkům, malbám, mapám, CAD aplikacím, animaci, multimédiím či virtuální realitě. Mezi ICT řadí také informační zdroje a hypermédia (popisy, vyhledáváni, portály, bezpečnostní systémy, aj.) Mnohem jednodušeji popisuje pojem informační technologie (IT) Zounek (2002), který je charakterizuje jako technologické prostředky určené ke zpracování dat a informací. Autor rozděluje informační technologie do tří skupin: Základní programové vybaveni. Aplikační programové vybaveni (vlastni aplikace – např. textové procesory, tabulkové editory, webové prohlížeče a jiné. Technické vybaveni (počítače, síťová infrastruktura aj.). Zounek dále pokračuje výčtem aplikací využívaných ve vzdělávání, kterými jsou výukové počítačové programy, textový editor, tabulkový editor, databáze, programy pro tvorbu elektronických prezentaci, grafické programy a výukové programy. Právě školství společně
se
vzdělávacím
systémem
je,
dle
mého
názoru,
v současné
době
nejvyužívanějších oblastí informačních a komunikačních technologií u osob se sluchovým postižením.
2.2
Nejužívanější informační a komunikační technologie a jejich vývoj Jelikož do oblasti informačních a komunikačních technologií spadá jak hardware,
tak software, bylo by vzhledem k vysokému množství jednotlivých hardwarových součástí velmi obtížné definovat v obecné rovině nejpoužívanější prostředek či program. Konkrétní typ softwaru či používaného přístroje se navíc liší s oblastí působnosti každého uživatele. V této části práce se tedy zaměřím na obecnou definici dvou hlavních milníků v historii IT a ICT. Prvním z nich je bezesporu počítač jako celek. Nebýt prvních počítačů, jen těžko by došlo k postupnému vývoji až do fáze současných ICT. Dle elektronické učebnice Euromise (http://ucebnice.euromise.cz), spadá počátek vývoje výpočetní techniky již do období okolo roku 3000 před naším letopočtem. Zhruba v té době byl totiž v Číně vynalezen první přístroj pro provádění výpočtů - kuličkové počítadlo později nazvané abacus, se dvěma druhy kuliček, posouvatelných po rovnoběžných drátech. Počítadlo tak usnadňovalo provádění základních matematických operací jako sčítání a odčítání. K masivnímu rozšíření počítačů tzv. 4. Generace dochází kolem roku 1980. Historický vývoj počítačů na časové ose znázorňuje na základě dat dostupných na http://cs.wikipedia.org schéma č. 1, vytvořené autorem této práce.
1623 Pacaline - mechanická sčítačka a odčítačka
1725 Tkací stroj řízený děrnými štítky
1938 Reprodukce počítače Z1
1939 Pravá strana počítače Mark I.
1947 Počítač Colossus Mark II.
Schéma č. 1: Významné mezníky v historii počítačů Současné počítače jsou ve své podstatě „pouhá“ stavebnice. Páteř tvoří deska s mnoha konektory, do kterých se vkládají potřebné komponenty. Bez některých by počítač nemohl správně fungovat, a naopak, některé mohou být v počítači pouze pro konkrétní účel, například pro zprostředkování zvuku (Navrátil, 2002).
Základním typem počítače, se kterým se běžně setkáváme, je osobní počítač (PCPersonal Computer). Někdy se též můžeme setkat s pojmem stolní počítač (Destkop Computer). Jak již z názvu vyplývá, osobní počítač se používá pro osobní potřebu uživatele. Platí, že na jednom počítači pracuje v daném čase pouze jeden uživatel. Výhodou osobního počítače je nízká cena. Proto se tento druh počítače využívá všude tam, kde není vyžadována přenositelnost počítače. Na časté přenášení je počítač příliš velký a těžký. S osobním počítačem se setkáte v kancelářích, bankách, obchodech, domácnostech, školství a na řadě dalších míst. Uživatel, který klade důraz na přenositelnost, si může pořídit přenosný počítač neboli notebook. Použitím se tento typ počítače velmi podobá osobnímu počítači, protože má podobné vybavení a poskytuje podobné možnosti. Vše je ale přizpůsobeno požadavku na přenositelnost, proto je notebook v porovnání se stolním počítačem malý a lehký (Rohrová, 2006). Rohrová dále uvádí, že se možnosti počítačů výrazně rozšiřují, pokud spolu mohou vzájemně komunikovat. Tato skutečnost dala vzniknout počítačovým sítím. Počítačová síť je propojení počítačů, které umožňuje jejich komunikaci přes přesně definované rozhraní. Přesná definice rozhraní umožňuje vzájemnou komunikaci různorodých systémů, protože si vzájemně rozumějí. Právě proto se další významnou součástí informačních technologií, která pravděpodobně nejvíce přispěla ke vzniku odvětví technologií komunikačních, stal internet. Výkladový slovník výpočetní techniky a komunikací vydaný v roce 1997 ing. Hlavenkou definuje internet jako: 1.
Více počítačových sítí navzájem propojených a schopných komunikace.
2.
Celosvětovou informační a komunikační síť, postavou na protokolu TCP/IP, která vychází z celé řady sítí, které jsou navzájem přemostěny.
Autor dále udává, že v roce 1996 bylo k Internetu připojeno asi 20 mil. Uživatelů, přičemž každý měsíc přibývá okolo 200 000 nových uživatelů. Předchozí vývoj internetu probíhal následovně: -
V roce 1969 vznikla v USA síť Arpanet, která sloužila pro armádu a vládní úřady. Později se sítí propojili i americké vysoké školy a univerzity.
-
V roce 1983 se od sítě Arpanet odpojuje síť Internet. Rozvoj Internetu od počátku devadesátých nemá konkurenci. Rozšířil se rychleji než telefon nebo fax. V roce 1994 rostl měsíčně o 10 procent.
-
Počátkem roku 1992 byl firmou CERN představen WWW. Jenom v tomto roce stoupl počet připojených počítačů na 1,4 milionu. Internet se rozšířil ze své původní oblasti do oblasti uživatelské.
-
„World Wide Web, zkratka WWW: celosvětová veřejná počítačová síť, je kooperací nejrůznějších organizací, které spojili své vlastní počítačové sítě do globální sítě.“ (Wittman, 1998) Internet nabízí řadu služeb, ze kterých zmíním pouze ty základní. V první řadě již
zmiňované WWW, nabízející přístup k hypertextovým dokumentům, tedy webovým stránkám. Dále pak je hojně užívaná elektronická pošta neboli E-mail, který umožňuje posílat zprávy v elektronické podobě včetně libovolných příloh. Z dalších internetových aplikací lze zmínit např. Telnet nabízející možnost připojit se na nějaký cizí server, ze kterého může uživatel spouštět programy, aniž by si je nainstaloval do vlastního počítače. Populárními jsou v současné době také komunikační VOIP1 služby, zprostředkující komunikaci skrze internetový protokol v reálném čase jako např. ICQ, Skype nebo Windows Messenger. Právě poslední uvedené programy tvoří dokonalý příklad kombinace IT (informačních technologií) ve formě počítače, sluchátek, kamery mikrofonu a dalšího hardware a CT (komunikačních technologií), kdy všechna uvedená zařízení spolu s vhodným softwarovými prostředky a připojením k internetu tvoří souhrnně nástroj ICT (informační a komunikační technologie). Jelikož se programy podobného typu staly nedílnou součástí každodenní vzdálené komunikace mezi sluchově postiženými, budu se konkrétnímu rozboru jednoho z programů věnovat v následující kapitole.
2.3
Současné trendy a budoucí vývoj IT/ICT Na trhu je k dispozici jen velmi málo publikací, zabývajících se současnými trendy
v oblasti ICT. Je to dáno pravděpodobně rychlostí, se kterou se mění hranice doposud možného a s tím souvisejícím faktem, že „novinka“ kterou uvedete v tištěné publikaci, může být do doby vydání této knihy zastaralá a nahrazená technologií novou, mnohem rychlejší a efektivnější.
1
Voice over Internet Protocol (zkratkou VoIP) je technologie, umožňující přenos digitalizovaného hlasu v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Využívá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, intranetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení.
K vyhledání
aktuálních
novinek
z oblasti
informačních
a
komunikačních
technologií tedy považuji za nejvhodnější zdroj internet, jelikož obsah informací v něm obsažených se mění každou vteřinu. Jisté však je, že počítače již dnes zasahují do všech oblastí lidského života. Faktem je, že počítačové procesory se zmenšují, zvyšuje se jejich výkon a dokážou zpracovat více vláken najednou. S tímto tempem se dá jen stěží odhadnout, co bude za 50 let. Společnost Intel se v současnosti již zabývá vývojem komunikačních rozhraní mezi člověkem a strojem a testují jejich budoucí využití při práci s počítačem. Ostatně, právě v Intelu vznikl v průběhu psaní této práce dosud nejrychlejší desktopový procesor na světě s označením Intel Core i72. Některé notebooky se již naučily rozpoznávat tváře. Přes vlastní webovou kameru natočí uživatele z několika úhlů a pak jej automaticky přihlašují do systému. Není tak nutné pamatovat si heslo k Windows nebo používat čtečku otisků prstů. Přestože je technologie velmi mladá, už se stačila uchytit na trhu. Dokonce se nenechá zmást ani nastraženou fotografií. Hodí se především lidem, kteří mají v počítači citlivá data a nechtějí, aby s nimi pracovala nepovolaná osoba. „Cizího“ uživatele totiž počítač rychle odhalí (kontinuálně fotografuje prostor před sebou a porovnává snímky), a pokud tvář před sebou nezná, nezvaného návštěvníka odpojí. (Novinky.cz, 2008) Snad každý z nás vlastní mobilní telefon nebo kapesní přehrávač, který je nutné čas od času naplnit daty. Nebo z něj nějaká dostat ven – například kontakty, odeslané emaily či pořízené fotografie. V dnešní době ve většině případů pomáhá USB kabel, kterým je nutné propojit počítač s mobilem a ke slovu se dostává také Bluetooth. Výrobci ale pracují na zcela novém způsobu přenosu souborů mezi kapesními přístroji a osobními počítači, kdy spolu zařízení budou komunikovat po vzájemném přiblížení několikanásobně rychleji než doposud. Stručný přehled možného vývoje počítačů v budoucnosti uložil Jaromír Šivic na speciální části serveru Wikipedia – WikiHosting. Jako hlavní trendy budoucnosti počítačů zde uvádí následující odvětví: Integrace komponentů 2
Společnost Intel představila svůj nejvyspělejší procesor, Intel® Core™ i7. Jde o nejdokonalejší procesor na světě pro osobní počítače, první z řady vyrobené na základě mikroarchitektury Nehalem. Procesory Intel Core i7 zrychlují zpracování videa, hraní počítačových her a dalších internetových a počítačových aktivit až o 40 procent bez zvýšení spotřeby elektrické energie
Miniaturizace Nové typy počítačové architektury
Integrace komponentů Jedná se o proces, který začal koncem 90 let a stále pokračuje. Cílem je umístit všechny komponenty na jednu “základní” desku. Doposud se podařilo integrovat zvukové karty či síťové karty. V budoucnosti by chtěli za pevnou součást základní desky např. operační paměť. Mezi hlavní výhody integrace komponentů podle autora patří:
Snížení výsledné ceny počítače.
Možnost výrazné miniaturizace, zrychlení.
Celkové snížení spotřeby elektrické energie.
Zjednodušení údržby.
Miniaturizace Základním cílem miniaturizace počítačů je nejen snazší manipulacemi otázka designu. Podstatnou součástí je také miniaturizace jednotlivých komponentů, která má za důsledek snižování vzdáleností přenosu informací. Autor příspěvku uvádí, že hranice miniaturizace nejde snižovat do nekonečna. Předpokládané minimum odhaduje na 20nm, poté se již procesory nedají uchladit a ve velké míře se začínají projevovat zákony kvantové mechaniky. Předpokládá se, že se vývoj zastaví kolem roku 2018, kdy přestane platit Mooreův zákon. Encyklopedie serveru Seznam definuje Moooreův zákon jako empirické pravidlo, které roku 1965 vyslovil chemik a spoluzakladatel firmy Intel Gordon Moore. Původní znění bylo: „složitost součástek se každý rok zdvojnásobí při zachování stejné ceny.“ Takovýto růst se nazývá exponenciální. Složitost dnešních procesů se poměřuje především počtem tranzistorů v nich zapojených. Rychlost růstu počtu tranzistorů se časem zpomalila a nyní se jejich počet zdvojnásobuje přibližně jednou za 1,5 roku. I tak je ale zákon považovaný za velmi přesný odhad technologického a ekonomického vývoje. Mnozí vědci věří, že zůstane v platnosti i v následujících dvou desetiletích. Tepelné vyzařování neboli ztrátový výkon je fyzikální jev a je důsledkem toho, že procesorem prochází elektrický proud. Při práci procesoru dochází na polovodičovém přechodu každého z tranzistorů obsažených na čipu k přeměně jeho části na teplo. Je to od
nepaměti nepřítel vývojářů nejen mikroprocesorů, ale i celých počítačů. Vždyť počítače potřebovaly ještě v době nedávno minulé (před 20-30 lety) pro svůj provoz celé klimatizované sály. Pro srovnání poslouží následující grafy, které srovnávají ztrátový výkon procesorů pro osobní počítače za posledních téměř 20 let.
Graf č. 2: Růst počtu tranzistorů na čipu
Graf č. 3: Ztrátový výkon v průběhu vývoje procesorů Zdroj: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003p/xlipinsk.ht
Vědci se shodují, že reálnou nepřekonatelnou minimální hranicí velikosti tranzistoru je 5nm. Chování elektronů prolétajících bránou této velikosti začíná ovlivňovat tzv. Heisenbergův princip neurčitosti. Dle autora je možným řešením do budoucna buď zásadní změna architektur počítačů, nebo výrobních postupů a materiálů, např. tranzistor tvořený 58 atomy zlata.
Nové typy počítačové architektury V roce 2007 ohlásila společnost IBM koncept výroby 3D-čipu, který má být do budoucna daleko rychlejší a úspornější než současné procesory. V dnešní době jsou moderní procesory osazeny více jádry, avšak struktury pro informační cestu jsou uspořádány vedle sebe. Představitelé IBM tvrdí, že uspořádání nad sebou zrychlí cestu informace až 1000x. V podstatě se jedná o čipy naskládané na sobě, které jsou od sebe vzdáleny několik mikronů. Vertikální spojení je provedeno kovovým vedením ukrytým v křemíkovém sloupku. Počátkem roku 2008 vědci z MIT a Berkley presentovali návrh počítače, který je schopen řešit základní problémy třízení a vyhledání prvku v poli v konstantním čase. Používá se metoda přeposílání mezivýsledku zpět v čase. Je nutné vytvořit hypergravitační
torus. Tento vytváří zakřivení časoprostoru. Elektron, či skupina elektronů létající uvnitř se vrací zpět v čase.
Další speciálním odvětvím informačních technologií je kybernetika. Kybernetika je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích, živých organismech a společenstvích. K popisu používá zejména matematický aparát. Za zakladatele je považován Norbert Wiener, americký matematik, který vydal v roce 1948 knihu Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů.(http://cs.wikipedia.org) Marek Zouzalík ve svém článku pro časopis 21. století uvádí, že v posledních několika měsících obdrželo ve Spojených státech dvanáct postižených umělou horní končetinu, která je vybavena tlakovými senzory, z nichž se signál pomocí elektrod přenáší na periferní nervy předloktí. Majitel umělé končetiny tedy může částečně vnímat, jak silou pracuje, byť přesná korelace pocitů s určitými částmi ruky zatím chybí. K lepšímu přijímání náhrad končetin zřejmě přispěje i práce Dr Henrika Ehrssona z Oxfordské univerzity, kterému se nedávno podařilo určit oblast mozku, která tyto zpětné vazby vnímá. Na webových stránkách časopisu autor Martin Janda zmiňuje technologii, která se zatím vyvíjí a která si vzala za úkol vytlačit klasickou počítačovou myš. Počítač by byl ovládán jednoduše gesty. Podobných „drobností“ se dle autora článku v laboratořích celého světa vyvíjí neskutečné množství. Autor se dále v článku věnuje otázce, zda v budoucnu budou chytřejší počítače či lidé. Součástí článku byla také anketa na téma, zda budou za 50 let počítače chytřejší než člověk? Autor již v průběhu článku dochází k závěru, že svou rychlostí počítače člověka jistě předčí již nyní. Superpočítač IBM Roadrunner překonal poprvé v historii hranici 1000 bilionů operací za sekundu (užívá operační systém Red Hat Enterprise Linux a zabírá přibližně 1100 čtverečních metrů), z čehož by dle tvrzení autora lidský mozek pochopitelně nezvládl ani zlomek takovéto rychlosti. Jako součást mé práce jsem se rozhodl zařadit také interpretace odpovědí osobností české informatiky, které se na odpovědi jednoznačně shodly. Milan Mareš z Ústavu teorie a automatizace AV ČR odpovídá jednoznačně ne a dodává: „Vztah mezi přirozenou a umělou inteligencí totiž nebude spočívat v tom, která je
„větší“ a která „menší“, ale v tom, jestli jsou kompatibilní, jestli mohou existovat vedle sebe a spolu. Umělá inteligence bude příliš jiná, než abychom ji poměřovali – bude ale existovat spolu s tou lidskou.“ Patrik Veselík, ředitel Muzea počítačů v Hradci Králové rovněž odpovídá ne a přichází s tvrzením, že „počítače si budou více pamatovat, více vypočítají, ale že by byly chytřejší? Počítač nebude mít tolik kreativity, tolik smyslu pro nesmysl, natož aby něco dokázal tak zašmodrchat, jak to dokáže jen člověk. Počítač bude dobrý na masovější záležitosti, člověk bude stále kralovat v individualitě.“
Evžen Pavlovský ze společnosti Intel se připojuje svou zápornou odpovědí ke svým kolegům a domnívá se, „že pod slovo „chytřejší“ je potřeba zařadit rovněž takové věci, jako je sociální inteligence, empatie, emoce apod. Že by se v těchto oblastech mohly počítače člověku vyrovnat, nebo ho dokonce překonat, si nějak nedovedu představit“.
Jak již bylo v průběhu této kapitoly několikrát zmíněno, oblast informačních a komunikačních technologií se v průběhu minulých let měnila a mění se neustále. Nastávající trendy IC a ICT, jakými jsou například nanotechnologie, možná v budoucnu umožní hendikepovaným lidem opět chodit či nevidomým znovu vidět. Tím, jak technika v minulosti ovlivňovala a v současnosti ovlivňuje osoby se sluchovým postižením a jaké výhody a ulehčení jim přináší, se zabývá následující kapitola.
3
Využití IT/ICT u osob se sluchovým postižením
3.1
Vývoj používaných technických prostředků Předchozí kapitoly byly zaměřeny především na definování obecných pojmů
z oblasti surdopedie a informačních technologií. Zmiňovaný vývoj ICT však mimo jiné umožnil také vylepšení stávajících či vznik nových kompenzačních pomůcek pro sluchově postižené. Tato zařízení představují celý komplex speciálních elektroakustických přístrojů, které umožňují kompenzovat sluchovou poruchu, která je diagnostikována ve středním nebo vnitřním uchu. Souralová (In Renotiérová, 2003) dodává, že technický pokrok a rozvoj lékařských vědních disciplín se zřetelně projevil především na rozvoji sluchadel. Autorka dále zmiňuje stručný vývoj sluchadel od prvních akustických zesilovačů, kterými byly různé sluchové trychtýře a trubice přikládané k uchu, přes uhlíková, elektronková a tranzistorová sluchadla k sluchadlům nejmodernějším - digitálním, v nichž se analogový signál mění na posloupnost čísel zpracovávaných v mikroprocesoru. Základní funkcí sluchadla je zesílení zvuku prostřednictvím zesilovače. Jeho výběr je dán především stupněm sluchové vady a anatomickou strukturou ucha. Existuje celá řada zesilovačů instalovaných do sluchadel. Od jednoduchých standardních lineárních zesilovačů až po zesilovač typu K-AMP s programovatelnými parametry a automatickou regulací zesílení. Hrubý (In Souralová, 2003) po této definici rozděluje sluchadla na:
Programovatelná sluchadla, která jsou schopna optimálně přenášet zvuky z různých prostředí a jejich nastavení lze provést pomocí osobního počítače. Tento typ sluchadel Zajišťují přesné nastavení, řečovou srozumitelnost a jednoduché ovládání. Digitální sluchadla, která v současné době poskytují nejvyšší poslechový komfort.
Dokáží
se
automaticky
přizpůsobovat
různým
poslechovým
podmínkám, mají minimální šum, jsou méně citlivá k rušení mobilními telefony, lze v nich jednoduše potlačit akustickou zpětnou vazbu atd. Jsou však pro většinu sluchově postižených zatím nedostupná, protože současný způsob hrazení kompenzačních pomůcek podle zákona o sociálním zabezpečení neposkytuje dostatečnou finanční podporu k uhrazení jejich vysoké ceny.
K dalším pomůckám, které se využívají při zviditelňování mluvy především při individuální logopedické péči, lze řadit indikátory hlásek. Ty upozorní sluchově postiženého na přítomnost zvuku, upřesní některé kmitočty ve vyslovované hlásce (indikátory sykavek), umožní vznik vibrací v určitém místě hlasového traktu (indikátor hlasu, indikátor nazálních hlásek) a informuje o správné poloze a činnosti artikulačních orgánů při vyslovování jednotlivých hlásek. Stále více neslyšících, a to především z okruhu malých dětí má voperován kochleární implantát. Na internetových stránkách Centra Kochleárních Implantací u Dětí (http://www.ckid.cz) je kochleární implantát popsán jako elektronická funkční smyslová náhrada, která zprostředkuje sluchové vjemy neslyšícím jedincům přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě. Způsob přenosu zvukového signálu prostřednictvím kochleárního implantátu Zvuk je zachycován mikrofonem a signál je veden do řečového procesoru. Zde je zakódován tak, aby mohla být informace o časových a spektrálních charakteristikách přenášeného zvuku co nejvěrněji předána prostřednictvím elektrických stimulů sluchovému nervu. Zpracovaný signál z řečového procesoru je veden do vysílací cívky a odtud je vysílán pomocí elektromagnetických vln do vnitřní části implantátu. Tam je informace dekódována a odeslána do stimulačních elektrod umístěných uvnitř hlemýždě.
K 25. září 2008 byl kochleární implantát Nucleus poskytnut již 335 dětem, nejmladší bylo ve věku 17 měsíců a každý rok přibude asi 30 nových
dětí,
kochleární
které
budou
implantát.
mít
Všechny
operované děti, které před zavedením kochleárního Obr. č. 2: Kochleární implantát Zdroj: www.ckid.cz
schopny
implantátu
slyšet
nebyly
prostřednictvím
sluchadel ani velmi hlasité zvuky,
nyní rozeznávají okolní zvuky na normální hladině hlasitosti a postupně, podle individuálních schopností, začínají rozumět řeči bez odezírání.
Sluchově postižení využívají v každodenním životě také řadu dalších kompenzačních pomůcek, k usnadnění běžných činnosti. Jedná se především o různé pomůcky informující o
zvuku např. vibracemi či zvukovými signály - např. světelné zvonky či vibrační budíky. Některé televizní stanice již u většiny programů nabízí prostřednictvím teletextu tzv. skryté titulky, přičemž další rozvoj této technologie se dá předpokládat po úplním přechodu na digitální vysílání. Z komunikačních zařízení se ke spojení se slyšící společností v minulosti nejvíce osvědčily faxy a textové zprávy (SMS). V současné době tyto technologie nahradila elektronická pošta (e-mail), kterou však částečně vytěsňují, avšak na druhou stranu doplňují, programy umožňující komunikaci s podporou přenosu videa, jelikož komunikace formou znakového jazyka je pro většinu slyšících nejpřirozenější a nejsrozumitelnější. Mezi takovéto programy patří zejména tzv. Instant messengers, z nichž nejznámější jsou ICQ, Skype či MSN Messenger. Vezmeme-li v potaz především požadavek na kvalitní přenos videa, nabízí se mezi těmito programy právě Skype, který je známý bezproblémovým navázáním spojení bez nutnosti jakýchkoliv nastavení. V kombinaci s jednoduchým uživatelským prostředím pak tento program ve vztahu ke komunikaci neslyšících zaujímá přední pozice. Mezi jeho další výhody patří:
Stažení a užívání programu zcela zdarma Možnost textové komunikace Možnost využití skupinových chatů Rozšířenost mezi uživateli v ČR a ve světě
Při testování programu v rámci této práce, se stopa videa mírně sekala (cca 1x za minutu), jinak je přenos vcelku čistý. Co se týče kvality konverzace ve znakovém jazyce, záleží stejně tak na rychlosti připojení, jako na parametrech samotné webové kamery. S kvalitnější kamerou roste i kvalita přenášeného obrazu. Z osobní zkušenosti doporučuji kameru s minimálním rozlišením 800 x 600 bodů a 30 snímky za vteřinu. Velmi se osvědčila kamera s funkcí CrystalEye, integrovaná v notebooku Acer. Při použití této kamery byl obraz jasný i za zhoršeného osvětlení a nedocházelo k problémům v komunikaci, způsobených opožďováním videa. Program Skype společně s vhodně použitým hardwarem umožňuje například on-line tlumočení přednášek či konferencí osobám se sluchovým postižením. Pro studující zde navíc v oblasti e-learningu nastává možnost vzdálené výuky či konzultací s profesorem. Za použití videokonference pak může neslyšící prostřednictvím videa komunikovat s tlumočníkem ve znakovém jazyce a ten pak předá danou informaci třetí osobě mluveným českým jazykem.
3.2
E-learning E-learning, není jednoduše řečeno nic jiného, než efektivní využívání Informačních
Technologií v procesu vzdělávání. Díváme-li se na e-Learning touto optikou, asi málokdo bude tvrdit, že nechce IT ve vzdělávání efektivně využívat. Zůstává tedy pouze otázka efektivní míry využití IT ve vzdělávání u konkrétní společnosti či jednotlivce, jinými slovy co ještě efektivní je a co již ne. Tím není vyloučeno, že pro konkrétní situaci může být nejefektivnější IT ve vzdělávání nevyužívat vůbec. V dnešní technologické situaci dojdeme však k tomuto závěru velmi zřídka. Zejména s nástupem technologií Internetu/intranetu, rozvojem telekomunikačního trhu a za současných možností a cen pracovních stanic nalezneme téměř vždy řešení, kdy nám IT nějakým způsobem vzdělávání zlevní, zrychlí nebo zlepší.(www.e-learn.cz) Výše uvedenou teorii zjednodušeně potvrzuje Telnarová (2003), která definuje elearning jako: „Způsob výuky s maximálním a přitom smysluplným využitím nástrojů ICT s cílem zkvalitnit, zefektivnit a zpřístupnit vzdělávání co nejširšímu okruhu občanů.“ V předchozí definici považuji za důležité spojení „maximální a přitom smysluplné využití“, jelikož některé instituce, ve snaze vyhovět trendům současné doby a maximalizovat tak podíl informačních technologií v každé oblasti působení jedinců, spíše konečné efektivitě škodí. Při výuce dětí se sluchovým postižením lze využít pouze část programů, které byly napsány pro výuku dětí slyšících, neboť ve většině z nich se setkáme s využitím zvuku, komplikovaným jazykem apod. Existují však i programy, které jsou speciálně vytvořeny pro děti se sluchovým postižením. První výukové programy pro neslyšící děti byly u nás vytvořeny pro počítač ZX Spectrum v Laboratoři elektronických smyslových náhrad již v roce 1984 (Hrubý, 1999). E-learningový kurz lze realizovat v podstatě ve třech formách výuky: prezenční (face-to-face) distanční kombinované Při výuce žáků se sluchovým postižením lze využít některých e-learningových programů, které byly vytvořeny pro výuku žáků slyšících. Řada z těchto programů je však založena na práci se zvukovými výstupy, příp. se opírají o složitě formulované větné
konstrukce, které figurují jako instrukce pro studujícího. Silné a slabé stránky e-learning souhrnně popisuje následující tabulka.
Silné stránky e-learningu
•
• • • •
• •
Slabé stránky e-learningu
vyšší efektivnost výuky - možnost informace uspořádat do malých celků, které lze jednoduše skládat do různých kurzů dostupnost studijního materiálu (kdekoliv, kdykoliv a odkudkoliv) individuální přístup ke studujícímu – možnost vytvoření více variant výukových materiálů nižší náklady na vzdělávání interaktivní forma výuky – multimediální prvky (např. flash animace, audio záznamy, videosekvence) atraktivnost výukového obsahu širší možnosti testování znalostí
•
(http://www.praceprozp.cz/e-learninga-vzdelavani.html)
• •
• •
nízká motivace k sebevzdělávání, nedostatečná potřeba veřejnosti celoživotně se vzdělávat chybějící potenciál pedagogů schopných vytvářet a vést elearningové kurzy počítačová nedostatečná gramotnost široké veřejnosti a neschopnost samostatné práce na straně potenciálních zájemců o e-learningové vzdělávání (Telnarová, 2003)
• •
přehnaná délka kurzů obsah nesplňuje studentovy požadavky nebo není poutavý nedostatečné vtažení studujícího do výuky (špatná motivace) nedostatek kontaktu s ostatními (Vrba, Všetulová, 2003)
Tab. č.3: Silné a slabé stránky e-learningu Zdroj: (Horáková, 2006)
Při přípravě e-learningových kurzů pro jedince se sluchovým postižením je proto nezbytně nutné zohlednit odlišnosti komunikačních kompetencí žáků, které vyplývají ze specifik tohoto druhu postižení. Národní jazyk (v našem případě český jazyk) je jazyk s bohatou a nepravidelnou flexí, proto identifikace zákonitostí jednotlivých gramatických kategorií může působit neslyšícím velké potíže, stejně jako zákonitosti, podle nichž se řadí
slova do vět a souvětí. Zvládne-li sluchově postižený obtížnou morfologii národního jazyka, složité syntaktické vztahy a bude mít dostatečnou slovní zásobu, stále ještě nebude dostatečně vybaven pro čtení s porozuměním, jelikož bude jen s velkým úsilím dekódovat význam jazykových metafor. E-learning nabízí studujícím některé dříve nebývalé výukové možnosti, klade však na ně také i zvýšené požadavky. K základním požadavkům na účast studenta v elearningovém kurzu patří přístup k počítači a k Internetu a motivace studenta uspět v netradiční formě výuky. Student by měl umět také spolupracovat s učitelem i s ostatními studenty, věnovat připojení do kurzu potřebný čas, aktivně komunikovat a plnit průběžně zadané úkoly. Nezbytností je alespoň minimální praktická zkušenost s informačními technologiemi, tzv. počítačová gramotnost. (Telnarová, 2003). Vzhledem k současnému rozvoji technických prostředku lze počítačovou gramotnost považovat za jeden z předpokladů či podmínek dosažení dobré informační gramotnosti. Představuje kompetence zaměřené na ovládání a využívání počítače v životě. Počítačově gramotný člověk umí ovládat počítač a jeho periferie, pracovat s běžným softwarovým vybavením a využívat počítačových sítí (především síť Internet). Pojmy počítačové a informační gramotnosti jsou často zaměňovány. Důvodem je neznalost přesně definovaného obsahu pojmu, který se za dobu své existence v souvislosti s rozvojem informačních a komunikačních technologií značně proměnil. Dostál (2007). Termín informační gramotnost byl podle Landové (In Dostál, 2007) poprvé užit v sedmdesátých letech 20. století tehdejším prezidentem „Information Industry Association“ Paulem Zurkowskim. Dokument Státní informační a komunikační politika definuje informační gramotnost jako „schopnost uvědomit si a formulovat své informační potřeby, orientovat se v informačních zdrojích, vyhledat informace prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, tyto informace vyhodnotit a využít při řešení konkrétní životní situace či odborného úkolu.“ Za vhodné vymezení počítačové gramotnosti považujeme kompetence, které umožní jedinci využívat nové technologie pro jeho profesní a osobní život v té míře, kdy se necítí počítačem handicapován, není za digitální přehradou a jeho osobní i profesní rozvoj prostřednictvím počítače je otázkou jeho volby. Počítačovou gramotnost lze zjišťovat řadou způsobů:
analýzou reálných aktivit, realizovaných jedincem prostřednictvím počítače
zkoušením, kdy jedinec prokazuje dovednosti přímo u počítače
pomocí baterie, v níž se respondent vyjadřuje k jednotlivým položkám mapujícím dílčí kompetence
synteticky, kdy jedinec provádí vlastní sebeevaluaci a deklaruje svou počítačovou gramotnost (Sak, Saková, 2006) Míru využívání a základní postoj k informačním technologiím v ČR bez rozdílu
pohlaví a případného zdravotního postižení znázorňuje následující garaf.
Graf č. 4: Počet uživatelů PC a frekvence využívání Zdroj: http://www.lupa.cz/clanky/pocitacova-gramotnost-zpusoby-ziskavani/
Řada článků na internetových serverech pro neslyšící, společně s informacemi dostupnými na internetových stránkách ECDL, svědčí o vzrůstajícím zájmu neslyšících o vzdělávání v oblasti informačních technologií a jejich užívání. European Computer Driving Licence je mezinárodně uznávaná, objektivní a standardizovaná metoda pro ověřování počítačové gramotnosti. Zjišťuje pomocí praktických testů, zda je libovolná osoba schopna využívat základní informační a komunikační technologie alespoň na takové úrovni, která odpovídá mezinárodně dohodnuté definici počítačové gramotnosti (ECDL Sylabus). Tyto aspekty mají za příčinu vznik rozličných projektů na podporu IT/ICT na národní i mezinárodní úrovni.
3.3
Rozpracované mezinárodní projekty a projekty v rámci ČR Dne 1. dubna 2009 byla Občanským sdružením Labyrint3 zahájena realizace
projektu "Multimedia a e-learning ve vzdělávání neslyšících žáků" s podnázvem Eliška II. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím MŠMT a Jihomoravského kraje. Cílem projektu je zvýšit jazykovou, počítačovou a informační gramotnost neslyšících žáků a podpořit rozvoj jejich sociálních dovedností. Partnerem v projektu je MŠ a ZŠ pro sluchově postižené v Brně. V rámci projektu bude rozvíjen vzdělávací portál www.eliska.cz a bude vytvořeno minimálně pět nových kurzů. Vznikne multimediální malá dětská encyklopedie a sdružení Labyrint natočí také dvanáct výukových videoklipů a tři DVD s vyprávěním v českém znakovém jazyce. Všechny tyto pomůcky budou navrženy s ohledem na specifické komunikační potřeby dětí různého věku a budou v průběhu projektu i po jeho skončení využívány ve školní výuce a při mimoškolní práci s dětmi v kroužku dramatické výchovy. Škola v rámci projektu získá nové vybavení počítačové učebny, interaktivní tabuli a televizor s DVD rekordérem pro nahrávání pořadů se skrytými titulky. Uskuteční se tři pobyty v přírodě a proběhne informační kampaň zaměřená na výstupy projektu i propagaci školy. (www.labyrintbrno.cz) Pilotní projekt E-learning pro sluchově postižené žáky (Eliška) byl vytvořen v roce 2006 a ze zkušeností tutorů zmiňovaného e-learningového kurzu vyplývají následující doporučení: E-learning je jednoznačně vhodná metoda vzdělávání žáků se sluchovou vadou v případě, že jsou zohledněna specifika související s daným smyslovým postižením. Zcela nezastupitelnou úlohu hraje e-learning v oblasti motivace. Vše, co souvisí s prací na počítači, je pro žáky lákavé a působivé. S ohledem na přirozenou soutěživost žáků se doporučuje zavedení systému hodnocení, které by žáky mohlo motivovat ještě více. Základním předpokladem úspěchu projektu je respekt k žákům, vstřícnost k jejich věkové skupině i k jejich způsobu komunikace. Celý systém by měl být graficky
Občanské sdružení Labyrint Brno, o.s. bylo založeno dle zákona č. 83/1990 Sb. "o sdružování občanů" a bylo registrováno Ministerstvem vnitra ČR dne 6. prosince 2001 pod č.j. VS/1.1/48752/01-R. Sdružení realizuje programy mimoškolního vzdělávání sluchově postižených dětí a programy na podporu vzájemné komunikace mezi sluchově postiženými a slyšícími dětmi a mládeží. Další činností sdružení je vzdělávání dospělých a poradenská činnost v oboru projektového managementu.
3
přitažlivý, důležitá je nabídka vhodných a zajímavých témat a pestrost v nabídce cvičení. Od žáků základní školy nelze očekávat systematičnost, cílený přístup ke vzdělávání a schopnost samostudia na úrovni dospělých studentů. Je proto nutné kurzy koncipovat tak, aby jejich frekventantům bylo již od počátku zřejmé, zda se jedná o aktivity povinné či dobrovolné. Je nutné mít stále na mysli jazykovou stránku textů. Jak již bylo výše zmíněno, je potřeba zohledňovat, že majoritní jazyk dané země nemusí být sluchově postiženému jedinci srozumitelný. Jako vhodné řešení se tedy nabízí úprava textů dle výše uvedených pravidel, příp. převedení písemného textu do znakového jazyka. Žáci mají mít možnost konzultovat cvičení a úkoly s rodiči, je tedy vhodné připravit i takové aktivity, na kterých může účastník kurzu spolupracovat s rodinnými příslušníky. Jako velmi přínosné se jeví pořádání jak vícedenních, tak jednodenních seminářů a víkendových pobytových akcí se zážitkovým programem, které námětově doplňují elearningové kurzy. Žáci mají možnost řešit jednotlivé úkoly v rámci pobytu, zároveň mají možnost získat okamžitou zpětnou vazbu, pracovat s tutory a spolužáky, se kterými jsou jinak v kontaktu pouze elektronickou cestou, apod.
„Hlavní výhoda e-learningu spočívá v poskytování správných informací správným lidem ve správný čas“. (http://www.praceprozp.cz/e-learning-a-vzdelavani.html).
Dalším rozpracovaným projektem je Integrační modul sekundárního vzdělávání smyslově postižených – projekt je realizován od roku 2005 Střediskem Teiresiás – středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky při Masarykově univerzitě v Brně. Projekt vytváří modul informaticko-technologických služeb pro studenty středních škol se smyslovým handicapem nepostihujícím intelektuální a mentální kapacitu. Doplňuje aktuálně využívané metody zejména v oblasti českého a anglického jazyka a předmětů založených na abstraktním myšlení. Zlepšuje tak připravenost těchto studentů k integraci do terciárního vzdělávání. V rámci projektu jsou nabízeny tyto e-learningové kurzy: čeština pro neslyšící, angličtina pro neslyšící, matematika pro neslyšící a výpočetní technika pro neslyšící. (http://www.teiresias.muni.cz/imosesp/index.html) Tvůrci těchto e-learninových kurzů doporučují při vytváření jednotlivých témat zohledňovat následující opatření: (http://www.teiresias.muni.cz/imosesp/download/pristupnost.pdf)
Texty zařazené v kurzu, příp. kurz samotný, je třeba důsledně strukturovat (např. využívat seznamů a podobných textově organizačních prvků a stěžejní části graficky odlišit, příp. zvýraznit.) V případě, že se v textech zařazených v kurzu objevují neznámé pojmy či málo frekventované výrazy, které nejsou v rámci konkrétního kurzu vysvětleny, je vhodné opatřit kurz určitou podobou slovníku. V souvislosti s problematikou porozumění významu slov u sluchově postižených se jeví jako optimální zařadit výkladový slovník. Stěžejní pasáže textu je vhodné opatřit překladem do znakového jazyka (tedy videozáznamem tlumočníka interpretujícího daný text v národním znakovém jazyce). Kurz je vhodné opatřit obrazovými a interaktivními prvky. Grafy, animace, obrázky, interaktivní prezentace atd., doplňující hlavní část kurzu, mají nezastupitelnou úlohu v didaktice a metodice výuky sluchově handicapovaných, dokreslují smysl slov a činí sdělovanou informaci nejen zajímavější, ale především snadněji srozumitelnou a akceptovatelnou. Kurz by měl ve zvýšené míře obsahovat pasáže sloužící k procvičení získaných vědomostí, k jejich následnému testování a pravidelnému opakování. Vzhledem k úsilí, které musí neslyšící vynakládat na porozumění textu, a k strukturální odlišnosti kódu, se kterým spontánně pracuje, nemají zaznamenané informace v národním (majoritním) jazyce nikdy tak trvalý pedagogický dopad jako u slyšících studentů. Veškeré zvukové záznamy je třeba opatřit jejich textovou alternativou přímo v zobrazeném textu, nebo alespoň stručným popisem obsahu zvukového souboru. Jeli navíc záznam stěžejní pro pochopení výkladu, je nanejvýš vhodné, aby byl opatřen titulky nebo překladem do znakového jazyka. Posledním zmíněným projektem v souvislosti se sluchově postiženými je mezinárodní projekt Teachers’ ICT competences - a way to effective learning for children with hearing difficulties, se zkratkou TICT. Tento projekt je spolufinancován Vzdělávacím programem Evropské unie SOCRATES. (http://tictc.cti.gr) Současná společnost prochází mnoha proměnami, které jsou způsobeny rychlým rozvojem informačních a komunikačních technologií (ICT). Začíná se hovořit o novém typu společnosti – tzv. informační nebo znalostní společnosti. Jedním z charakteristických rysů nově utvářené společnosti je jednak využívání prostředků ICT, jednak rozvoj lidských zdrojů či rozvoj lidského potenciálu, v němž důležitou úlohu hraje proces učení, resp.
proces celoživotního učení. Integrace ICT do vyučování a učení je v současné době velkou výzvou pro rovněž pro speciální pedagogiku, resp. pro vzdělavatele lidí se specifickými vzdělávacími potřebami. Učitelé a další pedagogičtí pracovníci jsou klíčovými aktéry, kteří uvádějí inovace související s implementací ICT do konkrétní výuky či učení se. Cílem projektu je vybavit učitele kompetencemi v oblasti práce s ICT, aby byli schopni zlepšovat a rozvíjet výuku takovým způsobem, který bude motivovat studenty se sluchovým postižením k učení a bude utvářet jejich kompetence učit se, protože právě tato kompetence je nezbytná pro plnohodnotný život v informační či znalostní společnosti. Projekt přináší několik inovativních prvků do oblasti vzdělávání učitelů, kteří pracují se sluchově postiženými dětmi. Učitelé si budou moci například vyzkoušet možnosti ICT ve vzdělávání a vyučování, čímž se prohloubí jejich zkušenosti s výukou směřující k dovednostem potřebným k rozvoji celoživotního učení. Učitelé budou mít rovněž příležitost navázat díky ICT kontakty a spolupráci se svými kolegy z jiných zemí. Následující kapitola se zabývá současným stavem využití informačních a komunikačních technologií u skupiny občanů se sluchovým postižením a mapuje také zájem o další vzdělávání v této oblasti.
4
Zájem osob se sluchovým postižením o problematiku ICT
4.1
Vymezení cílů výzkumu a popis výzkumných technik Dominantním cílem empirické části této práce byla analýza zájmu o téma
informačních a komunikačních technologií u osob se sluchovým postižením, ověření dostupnosti kurzů a školení, včetně finančních podmínek, za kterých se je daná skupina ochotna v oblasti ICT vzdělávat. Parciální cíle výzkumného šetření Zjistit množství uživatelů PC ve vybrané skupině osob se sluchovým postižením Analyzovat poměr jednotlivých činností při práci s osobním počítačem Ve vybrané skupině osob se sluchovým postižením zjistit poměrné množství jedinců využívajících internet Vymezit hlavní činnosti v souvislosti s připojením k internetu Vymezit průměrnou hodnotu počítačové gramotnosti na základě sebehodnocení jednotlivých informantů Poukázat na důležitost rozvoje znalostí v oblasti IT/ICT u osob se sluchovým postižením
Jako základní výzkumné techniky bylo použito dotazníkového šetření, na základě kterého byla provedena univariační analýza. Vzhledem k nízkému počtu informantů nejsou stanoveny obecné závěry, vycházel jsem ze specifik komunity neslyšících. Byl kladen důraz na kvalitativní hodnotu získaných údajů a ke každému z informantů bylo přistupováno individuálně za spolupráce tlumočníka znakového jazyka. Takový způsob komunikace
byl
zvolen
pro
eliminaci
potenciálních
komplikací
v souvislosti
s porozuměním obsahu čteného textu ze strany informantů, s ohledem na specifika percepce čteného textu u sluchově postižených. Dotazníky vytvořené pro dané šetření byly anonymní, i přes individuální přístup nebylo požadováno jméno informanta a kromě zařazení do věkové skupiny ani žádné další osobní údaje. Dotazník se skládal z 12 základních otázek, přičemž dvě otázky obsahovaly pět podotázek. Zahrnuty byly otázky otevřené, polootevřené i uzavřené. Zkonstruován byl na základě praktických zkušeností a za účelem zjištění vymezených cílů empirické části.
4.2
Charakteristika zkoumaného vzorku Dotazníkové šetření probíhalo v brněnském Centrum denních služeb na ulici
Vodova, které svými službami, především v poradenství, terénní a ambulantní práci a v nejrůznějších aktivizačních činnostech, usiluje o zvyšování samostatnosti osob se sluchovým postižením a o jejich co největší nezávislost na druhých osobách či institucích. Poskytuje potřebnou podporu v sociální oblasti, ale i v dalších oblastech života sluchově postiženým dětem, dospělým i rodinným příslušníkům v rámci kraje. Cílovou skupinou centra a zároveň informanty tohoto šetření jsou osoby se sluchovým postižením (nedoslýchavé, neslyšící a osoby později ohluchlé). I přes přítomnost tlumočníka znakového jazyka bylo poměrně obtížné získat údaje od dostatečného počtu informantů. Domnívám se, že příčinou byla uzavřenost komunity neslyšících, kterou je tato skupina obyvatel specifická. Celkově bylo osloveno 41 přítomných osob, z čehož převážnou část tvořily osoby v důchodovém věku. Tyto skutečnosti se v konečném důsledku projevily na celkovém počtu 22 informantů, ochotných participovat na dotazníkovém šetření. Návratnost dotazníků tedy činila necelých 54%, což považuji za dostačující k interpretaci výsledků výzkumného šetření. Rozdělení informantů podle pohlaví a zařazení do věkové skupiny znázorňují následující tabulky: Tab. č. 1 Sluchově postižení muži 16-25 26-40 41-55 56 a více celkem
3 4 4 0 11
Tab č. 2 Sluchově postižené ženy 16-25 26-40 41-55 56 a více celkem
4 2 2 3 11
4.3
Interpretace výsledků výzkumného šetření ř
Graf č.1 Pohlaví sluchově postižených informantů ů
Dotazníkového šetření ření se z celkového počtu č 22 informatnů ů zúčastnilo častnilo 11 žen a 11 mužů. mužů Graf 2 Věk ě sluchověě postižených informantů
Nejvíce dotazovaných (32%) je ve věku vě 16 - 25 let, následují skupiny 26 - 40 a 41 – 55 let oběě se shodným procentuelním zastoupením v poměru ěru 27% a nejmenší počet poč respondentů ů je ve věku 56 let a více. Graf č. 3 Sociální status informantů
Převážná ř ččást informantů ů byla pracujících (59%). Druhou největší ě skupinou osob se sluchovým postižením byli studenti 32% a zbylých 9% zastupovala část č důchodců ů ů (4%) a nezaměstnaných (5%).
Graf č. 4 Počet čet informantů vlastnících počítač č č
Oslovení sluchově postižení z převážné ř většiny ětšiny (86%) vlastní osobní počítač. poč č Čtrnáctiprocentní minoritní skupinou byly tentokrát osoby se sluchovým postižením, které v současné č doběě počítač čítač nevlastní. Tuto skupinu tvořili především informanti i zařazení do vyšší věkové kategorie rie a nezaměstnaní. nezamě
ř činností při př práci s počítačem č č Graf č. 5 Přehled
Informanti měli ěli u každé z otázek možnost zvolit si na stupnici od 1 do 10 frekventovanost různých ů ččinností při ři práci s počítačem. č čem. Individuální bodové hodnocení jednotlivých ččinností bylo poté sečteno čteno a dáno do poměru pomě s celkovým počtem čtem bodů ze všech otázek. V celkovém poměru ěru tak s 33% mírněě převažuje řevažuje možnost využití počítače poč č pro komunikaci s přáteli a s 29% zastoupením se k této možnosti řřadí zjišťování ť ťování nových informací. Další část grafu zaujímá s 18% využití PC při přř práci čči studiu. Zbylou část č tvoří tvořř s 12% hraní her. Možnost ostatního využití zaujímá 8%, kam patřily ř činnosti typu plánování tras, úpravy fotografií, využívání elektronické kuchařky, kuchař ččtení e-publikací publikací o šachu apod.
Graf č. 6 Počet PC s připojením k internetu
Graf vyjadřuje řuje procentuální vyjádření počítačů s připojením řipojením na internet v návaznosti na počet č informantů, ů kteří ří počítač poč č vlastní. Z grafu vyplývá, že 95% uživatelů se sluchovým postižením má zároveňň připojení př k internetu. Pouhých 5% tvoří ř počítač čítače bez internetového připojení. Tato skutečnost čnost společně společ ě s výsledky grafu č. 5 potvrzují domněnku, domně že osoby se sluchovým postižením využívají počítače počč č především ř ředevším jako zdroj informací a způsob způ ů možné komunikace. Graf č. 7 Přehled ř činností při př připojení ř na internet
Z výsledkůů grafu vyplývá, že převážná př ččást informantů ů (37%) využívá při př práci s internetem především ředevším elektronickou poštu. S přihlédnutím řihlédnutím na 11% dotazovaných, kteří kteř jako jinou možnost uvádějí uváděě chat, ICQ či č Skype, potvrzuje také tento graf, že informační informačč a komunikační ční technologie jsou pro osoby se sluchovým postižením v převážné míře funkčním č prostředkem ředkem ke komunikaci. Internetové bankovnictví a nákupy na internetu dosahují celkové hranice 30% (15% nakupování, 15% bankovnictví) a s 22% tvoří poměrně ě ě velkou část grafu také sledování či č stahování multimédií.
Graf č. 8 Hodnocení celkových znalostí a zkušeností s prací na PC
Graf vyjadřuje řřuje subjektivní sebehodnocení počítačové počč čové č gramotnosti jednotlivých informantů. informantů ů Vodorovná spojnice vyjadřuje vyjadřř průměrné ů ěrné ě hodnocení všech dotazovaných. Z grafu vyplývá, že průměrná ů ěrná hodnota znalostí práce s PC je 5,9 bodů, ů přičemž ř čemž uživatelé hodnotili své schopnosti na stupnici od 1 do 10 (kdy 1 znamená nejméně). nejméně
Graf č. 9 Zájem sluchově postižených osob o zlepšování znalostí v oblasti ICT
86% procent dotazovaných projevilo zájem o případné řípadné zlepšování znalostí v oblasti informačních ččních a komunikačních komunikačč technologií. Menší část č osob (14%) se domnívá, že by pro něě nebyl kurz takového typu dostatečným dostateč přínosem. ř
Graf č. 10 Dostupnost kurzů a školení se zaměřením ěř na ICT
Dostupnost kurzů s počítačovou počč čovou č problematikou hodností se 73% sami informanti jako nevyhovující. Zbylých 27% si myslí, že je podobných školení dostatek. Graf č. 11 Ochota vlastního financování kurzů
Z osob se sluchovým postižením, které projevily zájem o případné př padné vzdělávání vzdě a zlepšování znalostí v oblasti ICT, je ochotno financovat si takovýto kurz 63% dotázaných, zbylých 37% by uvítalo možnost takového školení zdarma. Graf č. 12 Maximální investice do kurzu s ICT tématikou
Výše investice do případného řípadného jednodenního kurzu se pohybovala od 200 do 2000 Kč. Kč
Zhodnocení výsledků dotazníkového šetření Z provedeného dotazníkového šetření jednoznačně vyplývá, že osoby se sluchovým postižením mají evidentní zájem o problematiku informačních a komunikačních technologií a jsou ochotni vzdělávat se v dané oblasti. Jak se však prokázalo, i přes případné vlastní spolufinancování, je kvalitních kurzů pro sluchově postižené na dané téma nedostatek. Bylo také dosaženo naplnění všech parciálních cílů a při jejich vyhodnocování se potvrdilo, že počítač a internet slouží pro neslyšící a osoby se sluchovým postižením především jako vhodný komunikační nástroj. O to více by mělo docházet k otvírání kurzů se zaměřením na individuální potřeby osob se sluchovým postižením při práci s počítačem. Jak již bylo jednou zmíněno, porozumění obsahu čteného textu, s ohledem na specifika odlišné struktury jazyka, může osobám se sluchovým postižením dělat problémy. Možnost sebevzdělávání je tedy v tomto směru značně omezena. Ve vztahu k financím je třeba zmínit fakt, že většina sluchově postižených osob má díky svému handicapu zhoršenou výchozí pozici na trhu práce a celkové příjmy tak nemusí dosahovat průměrným příjmům běžného občana. Kvalitní kurz však vyžaduje kvalitního lektora a specialistu, který musí být za svoji práce adekvátně ohodnocen. Stát by měl tedy dle mého názoru takovéto kurzy proplácet, nebo na ně alespoň přispívat a dále tak zvyšovat informační a počítačovou gramotnost u této skupiny obyvatel.
Závěr Dominantním cílem této bakalářské práce bylo zjištění míry využití informačních technologií u osob se sluchovým postižením. Parciálními cíly výzkumu bylo analyzovat poměr jednotlivých činností při práci s osobním počítačem a internetem, vymezit průměrnou hodnotu počítačové gramotnosti na základě sebehodnocení jednotlivých informantů a v neposlední řadě také poukázat na důležitost rozvoje znalostí v oblasti ICT u osob se sluchovým postižením. Práce se ve své teoretické části zabývá definicí pojmů, souvisejících se sluchovým postižením a popisuje způsoby komunikace se sluchově postiženými osobami včetně možností jejich vzdělání a pracovního uplatnění. Další část se dotýká především tématu informačních a komunikačních technologií, jejich stručným vývojem a nastávajícímu trendy. Dále je zde zahrnuta kapitola popisující vývoj využívaných technických prostředků a kompenzačních pomůcek, která přechází až k současnému postavení informačních technologií v životě neslyšících. Jsou zde také zmíněny aktuální projekty související s danou problematikou včetně poznatků z projektů předchozích. Praktická část prostřednictvím dotazníkového šetření dokládá, že informační a komunikační technologie slouží sluchově postiženým převážně jako zdroj informací a efektivní způsob komunikace. Poukazuje na zájem o další vzdělávání a rozvoj počítačové gramotnosti a zároveň upozorňuje na nedostatek kvalitních kurzů dostupných osobám se sluchovým postižením. Jsem si vědom, že prací na téma informačních a komunikačních technologií bylo napsáno spousta, avšak jen část z nich se zabývá aplikací na konkrétní skupinu osob. Věřím tedy, že v tomto směru bude má práce přínosem, zvláště pak jedná-li se o osoby s určitou formou postižení.
Abstrakt ZUBALÍK, P.: Využití informačních technologií v komunitě neslyšících. Hodonín 2009. Bakalářská práce. Evropský polytechnický institut, s.r.o.
Vedoucí práce: PhDr. Radka HORÁKOVÁ, Ph.D.
Klíčová slova: informační technologie, komunikační technologie, osoby se sluchovým postižením, kompenzační pomůcky, charakteristika sluchového postižení, internet, elearning, komunikace neslyšících.
Předkládaná bakalářská práce se zabývá problematikou využití informačních a komunikačních technologií u vybrané skupiny osob se sluchovým postižením. V teoretické části jsou definovány základní pojmy z oblasti sluchového postižení a počítačové terminologie a popsáno několik typů nejpoužívanějších kompenzačních pomůcek. Dále je charakterizován postupný vývoj informačních technologií a internetu, včetně současných trendů a jejich možného vývoje v budoucích letech. Pozornost je také věnována krátké analýze programu Skype, jež je v hojné míře používán při komunikaci sluchově postižených a následuje popis výukové metody e-learningu jako vhodného nástroje pro edukaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Závěr teoretické části obsahuje přehled rozpracovaných projektů z dané problematiky. Empirickou část práce tvoří analýza zájmu o téma informačních a komunikačních technologií u osob se sluchovým postižením včetně ověření dostupnosti kurzů a školení. Na základě získaných dat je poté poukázáno na důležitost rozvoje znalostí v oblasti IT/ICT u osob se sluchovým postižením.
Summary ZUBALÍK, P.: Using Information Technologies in a Community of People with Hearing Impairment Hodonín 2009. Bachelor Thesis. European Polytechnic Institute, Ltd
Supervisor: PhDr. Radka HORÁKOVÁ, Ph.D. Keywords: information technologies, communication technologies, people with hearing impairment, compensatory aids, characteristics of hearing impairment, internet, e-learning, communication of Deaf
This Bachelor Thesis deals with problems of using information and communication technologies in chosen group of people with hearing impairment. Theoretic part defines fundamental terms from area of auditory impairment and computer terminology and describes several types of most widely used compensatory aids. There is also characterized gradual evolution of information technologies and internet, including contemporary trends and its possible development in the next years. Attention is also devoted to short analysis of Skype programme, which is fully used at hearing impaired people's communication and then follows a description of tutorial method of e-learning as a suitable tool for education of pupils with special educational needs. The end of the theoretic part includes a summary of processed projects related to the issue in question. Experiential part of this work covers an analysis of interest in topic of information and communication technologies among persons with hearing impairment, including examination of availability of courses and trainings. On the grounds of received data is then pointed out as very important enhancement of knowledge about IT/ICT among persons with hearing impairment.
Seznam použité literatury BULOVÁ, A. Uvedení do surdopedie. In PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80- 8593165-6 BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona, HORÁKOVÁ, Radka, KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie a surdopedie : Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. 118 s. ISBN 978-80-7315136-2. ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. UK Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978 – 80 – 264 0154-0 DOHERTY – SNEDDON, G. Neverbální komunikace dětí. Praha: Portál, 2005. ISBN 80– 7367–043–7 HLAVENKA, Jiří, et al. Výkladový slovník výpočetní techniky a komunikací. 3. vyd. [s.l.] : [s.n.], c1997. 452 s. ISBN 80-7226-023-5. HOFFMANNOVÁ,
J.
Stylistika.
Praha:
Trizonia,
1997.
ISBN
80-85573-67-9
Defektologický slovník. Praha: SPN, 1978. HORÁKOVÁ , Radka. Expertíza pro cílovou skupinu : \"Osoby se smyslovým postižením\". Podkladový materiál pro proces komunitního plánování sociálních služeb ve městě Brně. 2006. 82 s. HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu, I.díl. Praha: FRPSP, Septima, 1997. ISBN 80-7216-006-0 KLENKOVÁ, J. Logopedie. Brno: Grada Publishing, 2006. ISBN 80 – 247- 1110 – 9 KLENKOVÁ, J. Možnosti stimulace neverbálních a verbálních schopností vývojově postižených dětí. Brno: Paido, 2000. ISBN 80 – 85931- 91 – 5 LEONHARDT, A. Úvod do pedagogiky sluchovo postihnutých. Bratislava: Sapientia, 2001. ISBN 80-967180-8-8 LUDÍKOVÁ, L. Speciální pedagogika. Olomouc: Nakladatelství Univerzity Palackého, 2003. ISBN 80-244-0646-2
LUPAČOVÁ, V. Služby poskytované sluchově postiženým v Jihomoravském kraji. Diplomová práce, PdF UP Olomouc, 2006. MEADOW, K. Deafness and child development. Barkley: University of California Press. 1980 MICHALÍK, J. Postižení, společnost, právo. In RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. Speciální pedagogika. Olomouc: Nakladatelství Univerzity Palackého, 2003. ISBN 80244-0646-2 MORÁVEK, M. Lidská řeč. Praha: Orbis. 1969. NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. 4. vyd. Prostějov: Computer Media, 2002. 176 s. ISBN 80-902815-9-1. PELGRUM, W., J., Law, N. ICT in education around the world: trends, problems and prospects. Paris: UNESCO – International Institute for Educational Planning, 2003. 137 s. POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP PdF, 2003. ISBN 80-244-0766-3 ROHROVÁ, H. Základní pojmy informačních technologií. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. 39 s. ISBN 80-7041-871-0. SEMENOV, A. Information and Communication Technologies in Schools: A Handbook for Teachers. How ICT Can Create New, Open Learning Environments. France: UNESCO, 2005.240 s. SOURALOVÁ, E. Speciální pedagogika osob s postižením sluchu. In RENOTIÉROVÁ, M., SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. Praha: SPN. 1989 STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících I. Hluchota a jazyková komunikace. Praha: Ff UK, 1998. ISBN 80-8589 TANENBAUM, Andrew, S.. Modern Operating Systems. 3. vyd. New Jersey : Pearson Prentice Hall, 2008. ISBN 0-13-600663-9. Kapitola 1.2, s. 7-18. (anglicky) TELNAROVÁ, Z. e-Learning. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003. ISBN 807042-874-0.
Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Ustav výzkumu a rozvoje školství. Středisko vzdělávací politiky. Učení je skryté bohatství: zpráva Mezinárodní komise UNESCO "Vzdělávání pro 21. století" Praha : Ustav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s. VÝROST, J. - SLAMNÍK, I. Sociální psychologie. Praha: Psychologie, 1997 WITTMAN, M. Co je to vlastně internet ? Ostrava: Blesk s.r.o, 1998. 158 s. ISBN 8086060-21-7. ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Pracovní uplatnění zdravotně postižených. In VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9 ZOUNEK, Jiři. Počitač, Internet a multimedia v praci učitele. In Novotny, Petr, Pol, Milan (ed.).Vybrané kapitoly ze školní pedagogiky. Brno 2002.
Hypertextové odkazy CENTRUM KOCHLEÁRNÍCH IMPLANTACÍ u DĚTÍ [online]
[cit. 2009-04-15].
Dostupný z WWW:
. Časopis GONG : Měsíčník sluchově postižených [online]. 2006 [cit. 2009-04-13]. Dostupný z WWW: . DOSTÁL, J. Informační a počítačová gramotnost – klíčové pojmy informační výchovy. In Infotech 2007- moderní informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Olomouc: Votobia, 2007. ISBN 978-80-7220-301-7. Dostupný z WWW: EuroMISE : Elektronická učebnice [online]. [cit. 2009-02-01]. Dostupný z WWW: . JANDA, Martin. Kdo bude v budoucnosti chytřejší: člověk, nebo počítač? . 21. STOLETÍ [online].2009
[cit.
2009-03-10].
Dostupný
z
WWW:
. Kontis : E-learning [online]. [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: .
KOSTŘICA, R. a kol. (2002): Nedoslýchavost [online]. Dostupné na WWW: <www.orl.cz/diagnozy/audiologie/1> LAVIČKA, L., ŠLAPÁK, I. Porucha sluchu v dětském věku – poznámky pro pediatra. Pediatrie pro praxi, 2002/6. Dostupné na WWW: <www.solen.cz> Novinky.cz: Jak bude vypadat budoucnost počítačů a mobilů. 31.10.2008. Dostupný z WWW:
budoucnost-pocitacu-a-mobilu.html>. SAK, P. – SAKOVÁ, K. Počítačová gramotnost a způsoby jejího získávání. Lupa : Server o českém internetu [on-line]. [cit. 2009-04-15]. Dostupné na Seznam.cz : Encyklopedie [online]. c1996-2009 , 26.11.2007 [cit. 2009-04-11]. Dostupný z WWW: . ŠIVIC, J. Počítače a jejich budoucnost : Wikipedia – WikiHosting [online].[cit. 2009-0410]. Dostupný z WWW: . Teachers ICT Competences [online]. 2007 [cit. 2009-05-03]. Dostupný z WWW: Wikimedia Czech Republic : ICT [online]. [cit. 2008-12-10]. Dostupný z WWW: . Wikimedia Czech Republic : Kybernetika [online]. [cit. 2009-03-05]. Dostupný z WWW: . Zdravotně postižení absolvovali testování ECDL. ECDL [online]. 2008 [cit. 2009-03-07]. Dostupný z WWW: . ZOUZALÍK, Marek. Budoucnost protetiky nebo sci-fi? . 21. STOLETÍ [online]. 2004 [cit. 2009-04-10]. Dostupný z WWW:
Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník výzkumného šetření
Pohlaví
Věk
Muž
0-15
Žena
16-25
26-40
41-55 56 a více
Povolání: Student
Pracující
Důchodce
Jiné(uveďte) …………………………………………………….
Vlastníte počítač?
ANO - NE
Zaznačte prosím, jak moc počítač používáte k následujícím činnostem: Málo
Hodně
Zjišťování nových informací
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Komunikace s přáteli
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Práce (studium)
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Hraní her
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Jiné (uveďte)………………………………………..1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Je Váš počítač připojen k internetu?
ANO - NE
Pokud má Váš počítač připojení k internetu, uveďte prosím, jak často jej využíváte k: Málo
Hodně
Elektronická pošta (e-mail)
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Nakupování na internetu
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Sledování (stahování) hudby a filmů
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Internetové bankovnictví
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Jiné (uveďte)………………………………………..1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Jak hodnotíte Vaše celkové znalosti a zkušenosti s prací na počítači? Špatné
Velmi dobré
1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10
Chtěl (a) byste se naučit pracovat s počítačem lépe?
ANO - NE
Máte k dispozici dostatek kurzů s počítačovou tématikou?
ANO - NE
Pokud by byl takovýto kurz k dispozici, zaplatili byste za něj?
ANO - NE
Jakou částku byste byli ochotni do takového kurzu investovat?
…………….. Kč
