Hinduismus
Pojem HINDUISMUS • Až v 19. století pro skupinu indických náboženství. • Původ slova: hindu (perština), sindhu (sanskrt) – řeka. • Hinduisté původně své náboženství nijak nenazývali. • Obyvatelstvo Indie – kolem 1 miliardy, „hinduistů“ je kolem 800 mil., 30 mil. v dalších zemích (Nepál 90 % – jediná země světa s h. jako státním náboženstvím, Bhútán 25 %, Bangladéš, Pákistán, Srí Lanka 15 % – Tamilové, jinak buddhismus; v Africe – JAR, Keňa, Tanzánie, Madagaskar). Hinduistické památky jsou i v Indonésii (která je nyní především muslimská). Bali.
• Evropský pohled (především) – snaha o zařazení hinduismu jako jednotného náboženství (zakladatel, jasně stanovené učení…) mezi světová náboženství • Skutečnost je velmi odlišná – problém už při definici pojmu hinduismus • Někteří hinduisté přijali koncept jednotného hinduismu (součástí je např. posvátnost véd a vegetariánství), pro jiné „hinduisty“ může být koncept náboženství odlišný.
Postavení hinduismu • Systém s mnoha variantami se začal formovat od konce 1. tis. př. n. l. jako součást indických náboženství a mytologií. • Není pouze náboženstvím, ale společenským systémem (příslušnost ke kastě/varně a k rodině).
Vznik hinduismu • Harappská kultura (nejasnosti). Počátky jógy (odstranění otisků z minulých inkarnací) • Védské náboženství (především od Árjů) – texty védů a uppanišad (završení véd). – Dualistický polyteismus (bohové jsou především přírodní síly). Nejvyšší je Varuna (v sepětí s Mitrou) a Indra (král bohů). – Postupem náznaky vývoje k monoteismu.
Vznik hinduismu • Někdy bývají dějiny hinduismu členěny pouze na dvě hlavní vývojové části: – Védská – Hinduistická
• Jako další členění se uvádí – Védské (ve smyslu pouze ústní tradice) – Bráhmanismus 900–400 př. n. l. (upevnění privilegované vrstvy kněží – bráhmanů) – Hinduismus (od 400 př. n. l.)
• Současnost – stále náboženský vývoj a vznik nových kultů
Hlavní panteon • Brahma (stvořitel) • Višnu (udržovatel) – jeho vtělením je i Kršna • Šiva (ničitel)
Uppanišady Texty vznikající zhruba od roku 600 př. n. l. až do středověku (formou otázek hledajících jedinou univerzální realitu). Hledání Boha v uppanišadách: Kolik je bohů? 3306 – 33 – 6 – 3 – 2 – 1,5 – 1 Který je jeden Bůh? Je to dech. Říkají mu Brahma, ONO, [tat]. Brahma může být: – Tajemná síla ve spojení s magickou formulí (v nejrannějších védách) – Posvátný výrok (mantra) – Původní Zdroj všeho, co existuje (v uppanišadách) – neosobní zdroj moci (stvořitel i bohů a bohyň) x átma (individuální duchovní princip) Lidé obyčejně brahma nevidí přímo (zakrytí skutečnosti). Spása a vysvobození – odkrytí skutečnosti.
Dělení hinduismu • Některé hinduistické směry se osamostatnily – džinisté, buddhisté, sikhové. • Rozvíjení hinduistických tradic specifickým způsobem – višnuisté (uctívají Višnua a Višnuovy formy inkarnací – např. Kršnu a Rámu), šivaisté (uctívání Šivy a jeho manželek). • Višnuismus a šivaismus jsou dva základní směry hinduismu
Společné znaky • Bůh se projevuje mnoha způsoby a v mnoha bozích. • Řetěz znovuzrození (nevědomost), dokud nedojde k vysvobození. • Vše ovládá karma. • K vysvobození vede mnoho cest (nelze určit jejich vyšší, či nižší vhodnost).
Varny Varna = barva. U příchozích Árjů byla světlá barva znakem urozenosti. • Bráhmani – kněží • Kšatrija – válečníci • Vaišija – řemeslníci • Šúdrija – služebnictvo Nedotknutelní
Buddhismus
Náboženství bez Boha? • Buddhismus vychází z hinduismu, ale poměrně radikálně kritizuje a odmítá bráhmanismus a jeho pojetí Boha. • Historický Buddha – Sidhárta Gautuma – Bůh je zcela mimo systém jevů, Brahma není původcem a Stvořitelem všeho ostatního.
Začátek buddhismu • Gautuma – život v královském paláci (dnešní Nepál) • Setkání s nemocným, starým, mrtvým a asketou • Asketismus ho neuspokojil • Osvícení • Buddha • Bódhisattva (1. čeká na osvícení, 2. vzdává se nirvány)
Chápání světa • Svět je pouze „slzavým údolím“ a život je utrpením • Lidská existence – Pomíjivost – Utrpení (bolest) – Neskutečnost (uvědomování si sebe sama je jakýsi kosmický klam). Učení o ne-já.
• Buddhismus se dělí na mnoho škol, velmi často přejímá jiné prvky. Např. v Číně – propojení buddhismu a taoismu, místo učení o ne-já učení o nezničitelnosti duše, nirvána se stala druhem taoistické nesmrtelnosti. Buddha byl považován za inkarnaci Lao-c’ (často uctívání obou u stejného oltáře).
Buddhistické tradice • Hínajána (malý vůz). Odvozeninou je théraváda (J a JV Asie). • Mahajána (velký vůz) – na S od Indie. • Vadžrajána (diamantový vůz). Tibetská mahajánová tradice (lámaismus).
Hlavní buddhistické tradice •
• •
•
Podle geografického rozšíření: J – théravádový (Barma, Thajsko, Srí Lanka). Buddhismus mnišského typu, důraz na meditaci. Prolínání s dalšími kulty. S – lámaismus (Burjatsko, Kalmycko, Tibet, Mongolsko) V – zen (z Číny přes Koreu, Vietnam do Japonska). Základem je iracionalismus a mystika, obliba paradoxů, předávání učení „od srdce k srdci“. Mniši i laici. Z – buddhismus, který pronikl do Evropy a Ameriky (50. a 60. léta – beatový zen).
Přes odlišnost buddhistických tradic existuje v Bangkoku světové buddhistické centrum.
Thajští mniši
Architektura • Stúpy – symbolické relikviáře Buddhových ostatků, nejprve ve formě polokoule, později i ve formě věžovitých staveb.
Královský palác v Bangkoku
Rozšíření • V Indii velmi málo (0,7 %), Bhútán (75 % – lámaismus), Bangladéš – pouze obyvatelstvo při hranicích s Barmou (tibeto-barmské skupiny – mahajánový buddhismus), Srí Lanka (70 %) – konflikty s hinduistickými Tamilci. • Především v JV Asii (hínajánový buddhismus). Barma (89 %), Thajsko (95%), Laos (60 %) – kolem 1/3 vyznává animismus), Kambodža (95%), Vietnam (55%) – S je bezkonfesijní, na J křesťané (ŘK – 7 %). • V Asie – Silný vliv buddhismu, vliv původních náboženských systémů • Čína (multikonfesionalita), Mongolsko, Korea, Japonsko.
Letopočet: od narození Buddhy (Thajsko: rozdíl oproti našemu letopočtu jen v rozdílu roků – +543, dny a měsíce se počítají stejně. 2540=1997).
Lámaismus • Označení LÁMAISMUS bývá někdy považováno za nesprávné (forma tantrického buddhismu – vadžrajána). Tantry – předávání učení pouze iniciovaným. • Spojován především s Tibetem (v 8.– 9.st. sahá Tibet až k Samarkandu, dobývá hlavní město Číny – Sian). • Tibet – původní náboženství bylo bön (do tibetského buddhismu byly vtaženy i bönistické postavy). • Buddhismus v Tibetu – od 8.–9. století z Nepálu.
Lámaismus • Institut dalajlámy – titul poprvé použitý v 16. století po setkání tibetského vládce s mongolským chánem – výměna titulů (dalajláma – oceán moudrosti). • 5. dalajláma – poprvé jako teokratický vládce • Současný dalajláma – 14. Dalajláma – inkarnace Avalokitéšvary Paňčenláma – inkarnace Amitábhy (otce Avalokitéšvary).
Představa světa • Rozdělení světa – Pozemská říše – Nebeská říše – Oblast pekla – Prázdnota (například říše hladových duchů). Schopnost ovlivnit svou příští inkarnaci měli pouze vysocí lámové.
Pohřební obřady – Do země (děti zemřelé na infekční choroby) – Kremace (vysocí kněží, smísení popela s hlínou, otisk Buddhy). – Do vody (u chudých, v centrálním Tibetu zakázáno) – Rozsekání – Balzamování (první králové). Hrobky s balzamovaným tělem jsou červené.
Tibetští mniši
Potala
Poutníci v Jokhangu
