EVROPSKÝ PARLAMENT 2004
2009
Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů
27. 8. 2008
PRACOVNÍ DOKUMENT o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh [KOM (2008) 311 v konečném znění] Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Zpravodajka: Catherine Neris
DT\739012CS.doc
CS
PE411.957v02-00
CS
1. Úvod Stavebnictví je jedním z klíčových průmyslových odvětví Evropské unie. Toto odvětví představuje 10 % HDP, působí v něm 2,7 milionu podniků a je největším zdrojem pracovních míst v evropském průmyslu, neboť zaměstnává 15 milionů osob. Aby se zlepšilo fungování vnitřního trhu se stavebními výrobky, navrhla Evropská komise nahradit směrnici o stavebních výrobcích (89/106/EHS) novým nařízením, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (RPC), jehož cílem je vyjasnit a zjednodušit současný systém a posílit jeho důvěryhodnost. Cílem Komise bylo přizpůsobit stávající znění předpisu požadavkům nového legislativního rámce (NLR), tzv. „balíčku opatření vztahujících se ke zboží“. Zvláštnosti odvětví, zkušenosti s uplatňováním současné směrnice a skutečnost, že stavební výrobky jsou meziprodukty, nicméně vedly Komisi k tomu, že se často mírně odchýlila od struktury NLR. 2. Hlavní prvky návrhu RPC si klade za cíl navrhnout společná technická označení, která podpoří lepší oběh i používání stavebních výrobků. V této perspektivě navrhuje postupy, které vedou k udělení označení CE. 2.1 – Povaha označení CE Prvkem, který umožňuje využívat označení CE, je prohlášení o vlastnostech (viz články 4 až 6 / příloha III). Toto prohlášení vystaví výrobce, který také nese odpovědnost za údaje v něm obsažené. Příslušné orgány předpokládají, že toto prohlášení je pravdivé, tj. že příslušné výrobky byly vyrobeny v souladu s jedním z platných postupů (viz bod 2.2 tohoto pracovního dokumentu). RPC se od NLR odlišuje tím, že označení CE stanoví jakožto jediné označení hodnotící vlastnosti výrobků. Udělení označení CE znamená, že osvědčené či udávané hodnocení vlastností výrobku je přesné a spolehlivé a de facto nahrazuje veškeré další vnitrostátní označení (čl. 7 odst. 2). Členské státy by byly naopak oprávněny používat označení kvality, která by nebyla právně závazná, avšak umožňovala by obchodně zvýhodnit určité stavební výrobky, které již disponují označením CE. 2.2 – Postup udělování označení CE 2.2.1 – Dva možné postupy Návrh Komise rozlišuje dva postupy, přičemž výrobce je nucen dodržet postup, který si zvolil, aby pro daný výrobek získal označení CE: a) Hlavní postup umožňuje udělit výrobku osvědčení na základě harmonizovaných norem vypracovaných evropskými normalizačními orgány, především Evropským výborem pro normalizaci (CEN). Pokud se výrobce domnívá, že jeho výrobek odpovídá již existující PE411.957v02-00
CS
2/8
DT\739012CS.doc
normě, nechá jej posoudit. Návrh Komise za tímto účelem vymezuje 5 možných systémů posuzování (oproti stávajícím šesti), které ukládají rozdílnou úroveň kontroly v závislosti na požadavcích na bezpečnost, které vyplývají z používání výrobku (příloha V). Komise stanoví, který systém lze použít na daný stavební výrobek nebo skupinu stavebních výrobků, přičemž vybere ten z nich, který je nejméně nákladný, a zároveň odpovídá požadavkům na bezpečnost. Posouzení samotné (zkoušky, inspekce, certifikace) provádějí oznámené subjekty členských států. b) Evropské technické posouzení je druhou cestou získání označení CE. Toto posouzení by výrobci umožnilo, aby se dovolával vytvoření nové harmonizované technické specifikace, která odpovídá jeho výrobku, a to prostřednictvím evropského dokumentu pro posuzování, jehož funkce by byla srovnatelná s funkcí harmonizovaných norem. Tyto evropské dokumenty pro posuzování by vypracovávaly subjekty pro technické posuzování na základě žádosti ze strany výrobce a v součinnosti s ním. 2.2.2 – Harmonizované normy: zjednodušený postup posuzování určený mikropodnikům Komise navrhuje alternativní způsob posuzování výrobků mikropodniků, který sníží jejich náklady: tyto mikropodniky by mohly namísto klasického systému posuzování (viz bod 2.2.1 pracovního dokumentu) využít specifickou technickou dokumentaci, v níž by výrobce prokázal, že se na jeho výrobek již uplatňuje stávající norma a že tento výrobek je v souladu s jejími požadavky (článek 26). Tento specifický postup by tak výrobkům umožnil vyhnout se určitým technickým testům, které jsou často nákladné. Tyto testy by však byly i nadále povinné v případě, že to Komise považuje za nezbytné z bezpečnostních důvodů (článek 27). Postup, při kterém se použije specifická technická dokumentace, by navíc měl umožnit sdílení výsledků testů, které byly provedeny třetím subjektem u výrobků považovaných za ekvivalentní, a také využívání „kaskádovitých zkoušek typu“. Použití specifické technické dokumentace by bylo umožněno také podnikům, které hodlají uvést na trh výrobky vyráběné neprůmyslovým výrobním postupem (článek 28). Prohlášení výrobce o vlastnostech musí obsahovat zmínku o specifické technické dokumentaci a tato dokumentace musí být uchovávána orgány dozoru nad trhem. 2.3 – Jak zvýšit důvěryhodnost označení CE Návrh obsahuje několik opatření, jejichž cílem je posílit důvěryhodnost systému certifikace. Zejména se jedná o následující opatření: a) nová a přísnější kritéria, která se vztahují na oznámené subjekty a na subjekty pro technické posuzování. Oblast působnosti ustanovení týkajících se dozoru nad trhem obsažených v NLR se navíc rozšiřuje na všechny stavební výrobky;
DT\739012CS.doc
3/8
PE411.957v02-00
CS
b) byla by vytvořena výrobková kontaktní místa, jejichž účelem by bylo poskytovat informace o vnitrostátních technických předpisech použitelných na zabudování, montáž nebo instalaci konkrétního typu stavebního výrobku. 3. Sporné body 3.1 – Evropské technické posouzení Postup, který odpovídá evropskému technickému posouzení, již existuje v platné směrnici. Tento postup je vyhrazen výrobkům, u nichž neexistuje harmonizovaná norma, a poskytuje těmto výrobkům normativní rámec, který odpovídá jejich specifické povaze. Nyní Komise navrhuje, aby byl tento postup rozšířen na všechny výrobky. Hodlá tak podpořit dobrovolné vytváření norem, přičemž pojem „inovačních výrobků“ má být i nadále poměrně pružný. Komise se domnívá, že výrobci těch výrobků, na které se vztahuje harmonizovaná norma, přirozeně zvolí klasický postup certifikace, který je méně nákladný a rychlejší než evropské technické posouzení. Výrobek, který byl certifikován na základě evropského technického posouzení, by tudíž mohl být automaticky považován ze „inovační“. Tato situace může nicméně vést k vytvoření dvou nestejně náročných druhů certifikace, u nichž by ani záruky kvality nebyly na stejné úrovni, a to pokud jde o výrobky, na které se již vztahuje určitá harmonizovaná norma, neboť postupy posuzování se liší v závislosti na zvoleném postupu certifikace. Členové výboru IMCO mají možnost vyjádřit se k tomu, zda tuto volbu považují za správnou. Je otázkou, zda tím, že se všem stavebním výrobkům umožní využít paralelní postup, nedojde ke zkomplikování celého systému. Mohla by mít tato situace záporné dopady na důvěryhodnost označení CE? Nebylo by vhodné vrátit se k omezenějšímu pojetí evropského technického posouzení a/nebo upřesnit pojem „inovačních výrobků“? 3.2 – Specifická technická dokumentace Pokud jde o specifickou technickou dokumentaci, Komise navrhuje mikropodnikům (a podnikům, jejichž výrobky jsou vyráběny neprůmyslovým výrobním postupem) zvláštní postup posuzování, který neodpovídá klasickému postupu. Tento postup by umožnil vyhnout se technickým testům (zejména doplňkovým testům) a využít testy, které již byly provedeny jinými výrobci na podobných výrobcích (jedná se o sdílené zkoušky typu). Pouhé prohlášení výrobce by tak nahradilo posouzení výrobku. Otázka, kterou si můžeme položit v souvislosti se specifickou technickou dokumentací zní, jakou hodnotu si uchová posouzení výrobků uvedených na trh a jaká bude úroveň ochrany spotřebitele. Poskytují pouhé prohlášení výrobce či sdílené zkoušky typu dostatečné záruky kvality pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a zároveň důvěry v označení CE? Nenarušuje existence postupu, který je souběžný s postupem posuzování výrobku, hospodářskou soutěž způsobem, jenž nepříznivě ovlivňuje fungování vnitřního trhu, anebo je naopak vhodné tento postup podpořit, protože PE411.957v02-00
CS
4/8
DT\739012CS.doc
podnítí činnost mikropodniků? Pokud by došlo k přeshraničnímu prodeji, v jakém jazykovém znění by byla specifická technická dokumentace vedena a jaká je „státní příslušnost“ subjektu pověřeného jejím ověřováním? Měl by spotřebitel přístup k tomuto dokumentu? Měl by k dispozici překlad? 3.3 – Označení CE a vnitrostátní označení Komise si přeje nahradit všechna vnitrostátní označení označením CE (čl. 7 odst. 2), což by vedlo k tomu, že by členské státy nemohly používat vlastní normy, a to i případě, že by vnitrostátní požadavky týkající se vlastností výrobku byly přísnější, než požadavky zavedené systémem označování CE. V tomto smyslu se návrh Komise odchýlil od zásady, kterou nedávno stanovil „balíček opatření vztahujících se ke zboží“ (tj. NLR) a podle níž vnitrostátní označení budou i nadále uplatňována vedle označení CE, a to do té doby, dokud budou přínosem v oblasti bezpečnosti a dokud nebude nalezeno společné řešení pro všechny členské státy. Bylo by vhodné přezkoumat, zda je tato odchylka odůvodněná, a vyslovit se ke vztahu mezi označením CE a vnitrostátními označeními. V tomto smyslu je třeba zvolit mezi těmito variantami: vytvoření jednotného evropského označení; povolení všech vnitrostátních označení; nebo opětovné uplatnění kompromisu, kterého bylo dosaženo v „balíčku opatření vztahujících se ke zboží“ a který tato vnitrostátní označení povoluje v případě, že jsou pro spotřebitele přínosná. 3.4 – Definice Návrh nařízení upřesňuje povinnosti, které jsou výrobcům (a v některých případech i distributorům) zboží uloženy. Skutečnost, že dotčených aktérů je v této oblasti mnoho, jakož i samotná povaha stavebnictví, nicméně vyvolávají otázky týkající se odpovědnosti jednotlivých subjektů. Lze dodavatele považovat za distributora, pakliže dodává stavební výrobky subdodavateli? Lze jej považovat za výrobce, pokud pro účely provádění prací, jež mu byly svěřeny, výrobky pozmění? Je třeba ověřit, zda jsou povinnosti uložené každému subjektu vymezeny s dostatečnou přesností, protože je nutné zabránit příliš volnému výkladu daných ustanovení a také právní nejistotě, která by mohla narušit řádné fungování celého systému. Zpravodaj proto mimo jiné vybízí členy výboru IMCO, aby věnovali pozornost přezkumu definic uvedených v článku 2. 3.5 – Oznámené subjekty a subjekty pro technické posuzování Stanovení harmonizovaných podmínek vyžaduje zásah specifických subjektů, které zajistí posouzení výrobků žádajících o udělení označení CE (v případě harmonizovaných norem se jedná o oznámené subjekty, v případě evropského technického posouzení jde o subjekt pro technické posuzování) a jejichž nestrannost a způsobilost je důležité zajistit. S ohledem na určité prvky kapitoly VII nicméně přetrvávají některé otázky, pokud jde o možné střety zájmů spojené s oznámenými subjekty. Skutečnost, že subjekty pro DT\739012CS.doc
5/8
PE411.957v02-00
CS
technické posuzování mohou současně vypracovávat normativní standardy a fungovat jako orgány pro posuzování, může být matoucí. Bylo by v každém případě vhodné ujistit se, že navrhovaná kritéria pro oznamování či akreditaci dostatečně zaručují nestrannost těchto subjektů a důvěryhodnost celého systému.
PE411.957v02-00
CS
6/8
DT\739012CS.doc
ANNEXE : VOIES D’ACCÈS A LA MARQUE CE SPECIFICATIONS TECHNIQUES HARMONISEES (cadre normatif + modalités d’évaluation) Procédure principale (Article 16)
Procédure parallèle (Article 20)
Référentiel = Normes harmonisées Harmonised Standards
Référentiel = Document d’évaluation européen (DEE) European Assessment Document (EAD)
Réalisation = Organismes européens de Normalisation (OEN) European Standardisation Bodies (ESB)
Réalisation = Organisation des Organismes d’Evaluation Technique (OOET) Organisation of Technical Assessment Bodies (OTAB : ex EOTA) Interrelation entre la réalisation de l’ETE et la nature du DEE (cf.
Annexe II) EVALUATION DE LA PERFORMANCE DES PRODUITS Procédure parallèle (Article 21) Procédure principale Entreprises classiques Micro-entreprises (Article 19 / Annexe V) [OU produits fabriqués individuellement] (Chapitre VI) Procédure = évaluation selon un des 5 systèmes disponibles, en fonction du niveau de sécurité requis (Annexe V)
Procédure simplifiée = rédaction d’une Documentation Technique Spécifique (DTS) Specific Technical Documentation (STD)
Procédure = Evaluation Technique Européenne (ETE) European Technical Assessment (ETA) (Annexe II)
Réalisation = Organismes notifiés : Notified Bodies Organisme de certification Organisme d’inspection Laboratoire d’essais
Réalisation : Fabricant
Réalisation = Organismes d’Evaluation Techniques (OET) Technical Assessment Bodies (TAB) (Annexe IV – tableau 2)
DT\739012CS.doc
CS
NOTE : Si le produit correspond aux systèmes d’évaluation 1 ou 2, la DTS est vérifiée par une Organisme de certification
PE411.957v02-00
CS
compétent (Article 26)
PE411.957v02-00
CS
8/8
DT\739012CS.doc
