Evropské přesahy. sborník příspěvků. z mezinárodního kolokvia , Plzeň

Sborník příspěvků

Evropské přesahy muzejní edukace

Západočeské muzeum v Plzni Kopeckého sady 2 301 00 Plzeň www.zcm.cz

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015

Plzeň 2015 sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia 28.—29. 4. 2015, Plzeň

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015 sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia 28.—29. 4. 2015, Plzeň

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015 sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia 28.—29. 4. 2015, Plzeň

Západočeské muzeum v Plzni, 2015

text and photos © Marianne Grymer Bargeman, Andrea Guenther, Marianna Carli, Andreja Rihter, Tereza Dobiášová, Tomáš Novotný, Kateřina Tomešková, Jitka Králová, Markéta Pastorová, Daniela Čarná, Lucia Fojtíková, Pavel Douša, Eva Dytrychová, Silvie Čermáková, Sylvie Pecháčková, Lucie Štůlová Vobořilová, Barbora Škaloudová, Kateřina Samková, Alena Najbertová, Michal Kučerák, Petra Peštová, Kateřina Hausenblasová, Pavla Hlušičková, Jitka Pešková, Lenka Zmeková, Jiří Sulženko photos p. 11 © DEPO2015 photos p. 91—93 © Plzeň 2015 edition © Západočeské muzeum v Plzni design © Milada Hartlová all right reserved ISBN 978-80-7247-116-4

5

Poděkování

Děkuji PhDr. Františku Frýdovi, řediteli Západočeského muzea v Plzni, za podporu mé práce a kolegyni Mgr. Markétě Formanové za odborné konzultace a pomoc s organizací kolokvia. Sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015 vyšel za finanční podpory Plzeňského kraje.

Děkujeme partnerům

Obsah

9 Úvod

DEN PRVNÍ Hands On! International Association of Children in Museum 15 User involvement and active participation in everyday lives of Children and Young people (a practical approach) Marianne Grymer Bargeman

19 Hands On! International Association of Children in Museum Andrea Guenther

22 Children’s Museums: When Place Matters Explora, a case history Marianna Carli



27

Hands on International Award — initiative and partners

Andreja Rihter

Příklady dobré praxe z ČR a Slovenska — 1. díl 31 Galerie hrou MgA. Tereza Dobiášová

34 Využití metod kooperativního učení při interpretaci obsahů muzeálií a evropský přesah jeho podpory v českém prostředí Mgr. Kateřina Tomešková

38 „Mámo, táto… V muzeu to stojí za to!“ Mgr. Jitka Králová

42 Standardy pro základní vzdělávání jako příležitost pro neformálního vzdělávání PaedDr. Markéta Pastorová

7

48 Ako interpretovať súčasné umenie Mgr. Daniela Čarná, PhD.

53 Muzikologický výskum v múzejnej pedagogike Mgr. Lucia Fojtíková

56 Skutečná kopie a replika skutečnosti aneb poznání z muzea PhDr. Pavel Douša, Ph.D., Ing. Eva Dytrychová

60 Přesahy muzejní edukace — Muzejní edukace mimo muzeum Mgr. Silvie Čermáková 65 Umění na dosah Mgr. et Mgr. Lucie Štůlová Vobořilová, Mgr. Barbora Škaloudová

DEN druhý Příklady dobré praxe z Čech a Moravy — 2. díl 71 Nový edukační projekt Technického muzea v Brně: S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem Mgr. Alena Najbertová

75 DJ Kurátor: Tablety v galerijní edukaci Michal Kučerák

78 Animovaná tvorba v muzeu Mgr. Petra Peštová, Mgr. Kateřina Hausenblasová

82 Program Kreativní Evropa Mgr. Pavla Hlušičková

87 P  rojekt „Archeologické muzejní kufříky“ a nominace Jihočeského muzea na cenu MOSTY 2014 za zpřístupňování sbírek návštěvníkům se specifickými potřebami Mgr. Jitka Pešková, Mgr. Lenka Zmeková

Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015 90 Seznamte se s Plzní 2015 Mgr. Jiří Sulženko

8

Úvod

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015 je název prvního ročníku mezinárodního kolokvia, které bylo zaměřeno na neformální mimoškolní vzdělávání dětí v muzeích a galeriích. Setkání proběhlo 28. 4. a 29. 4. 2015  v Západočeském muzeu v Plzni. Záštitu nad celou akcí přijal Plzeňský kraj, finanční podporu poskytlo město Plzeň, Plzeň 2015 o. p. s. a Plzeňský kraj. Oficiálním partnerem se pak stalo Pivovarské muzeum v Plzni, které poskytlo plzeňské pivo a prostory pro společenský večer. Dvoudenní seminář byl slavnostně zahájen ředitelem Západočeského muzea v Plzni, PhDr. Františkem Frýdou, zástupcem Plzeňského kraje Mgr. Jaroslavem Šobrem, vedoucí odboru kultury Města Plzně PhDr. Květuší Sokolovou a ředitelem projektu Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015 Mgr. Jiřím Sulženkem. První dva bloky semináře (28. 4. 2015) věnovaly pozornost hlavním trendům v české a zahraniční muzejní pedagogice, možnostem spolupráce českých muzeí a galerií se zahraničními institucemi a představení nejnovějších projektů v oblasti mimoškolní edukace. Dopolední program byl zaměřen na mezinárodní asociaci muzeí a galerií pracujících s dětmi — Hands On! International Association Children in Museum. Asociace sdružuje více než 200 organizací ze 45 zemí. V České republice je zastoupena Západočeským muzeem v Plzni, které plní roli ambasadora. Členy asociace jsou odborníci se společnou vizí: chtějí prezentovat mladým návštěvníkům muzea a galerie jako atraktivní a přátelské místo, kde se mohou pobavit a zároveň se zábavnou a nenásilnou formou vzdělávat. Hands On! vznikla v roce 1994, od roku 1996 pořádá odborné mezinárodní konference zaměřené na muzejní p ­ edagogiku

9

a  neformální vzdělávání a  uděluje cenu Children in Museum Award. Výroční, desátá konference s názvem Amsterdam 2015: Touch and Learn bude probíhat 13.—16. října 2015 v nizozemském Amsterodamu. Na kolokviu vystoupili členové představenstva: Marianne Grymer Bargeman (Dánsko), Marianna Carli (Itálie), Andreja Rihter (Slovinsko) a Andrea Guenther (Rakousko). Tématem byla historie a současnost Asociace, možnosti aktivní mezinárodní spolupráce, cena Children in Museum Award, projekty Dánské národní galerie a dětské programy v muzeu Explora v Římě. V odpoledním bloku 28. 4. 2015, který nesl název Příklady dobré praxe dostala prostor česká a slovenská muzejní a galerijní pedagogika. Tématem byly hlavní trendy v neformálním vzdělávání a představení nejnovějších projektů v oblasti mimoškolní edukace. Česká a slovenská muzejní a galerijní pedagogika je na vysoké úrovni i v porovnání se zahraničím. Skutečně se máme čím pochlubit. Proto bylo hlavní myšlenkou kolokvia nabídnout odborné veřejnosti z muzejních a galerijních institucí přímý kontakt s aktuálními trendy současné mimoškolní pedagogiky a poskytnout tak diskusní platformu k oborové problematice za účasti odborníků ze zahraničí a muzejních a galerijních pedagogů z České a Slovenské republiky. Třetí blok — 29. 4. 2015 byl pokračováním Příkladů dobré praxe z ČR, představen byl rovněž projekt Evropské unie Kreativní Evropa. Náplní závěru programu bylo představení Plzně jako Evropského hlavního města kultury 2015 a nesl se v duchu prohlášení uměleckého šéfa Petra Formana: „Rok 2015 jistě přinese každému něco nového a možná výjimečného. Pro mě znamená vy‑ vrcholení několikaleté práce mnoha lidí… Já se na něj v očekávání celkem napjatém těším! Moc bych si totiž přál, aby každý v kalendáři našel alespoň jednu událost, díky které bude chtít do Plzně vyrazit nebo se jen vydat do ulic a krajiny za kulturou… za zážitkem. Jinak by ta naše práce byla dost na prd. A když už vyrazíte, tak Plzeň pořádně prozkoumejte a taky si dejte ‚plzničku‘, kterou mám já osobně ze všech piv světa nejraději. A pokud Vám bude na sklonku dne dobře, tak to znamená, že jste si právě otevřeli svůj plzeňský ráj, kam stojí za to se vracet!“ O projektu promluvil programový ředitel MgA. Jiří Sulženko, který ve společnosti Plzeň 2015, o. p. s. spolu s uměleckým šéfem Petrem Formanem koordinuje a zodpovídá za program projektu Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015. Jedná s partnery, umělci, příslušnými orgány i spřátelenými organizacemi. Na závěr kolokvia byli účastníci seznámeni s aktuálními výstavami a lektorskými programy v nově otevřené kulturní instituci DEPO2015. DEPO2015 je výstupem pro-

10

jektu Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015. Srdcem PROJEKTU je Centrum pro kreativní podnikání, které propojuje kulturu s byznysem a kreativními průmysly. DEPO2015 je také sídlem rezidenčního programu OPEN A.i.R., který nabízí českým umělcům a inovátorům možnost vycestovat do zahraničí a zároveň zve zahraniční kulturní scénu do Plzně. V současné době v DEPO2015 probíhají tři veliké výstavy — DOMUS design, RESTART Čestmíra Sušky a Plzeňské rodinné album. Oficiálním partnerem kolokvia se stalo Pivovarské muzeum v Plzni. Pro společenský večer dalo k dispozici atraktivní historické prostory tzv. Valečku, které se nachází v unikátně zachovaném právovárečném domě z 15. století. Rovněž pro nás zajistilo čepované pivo Pilsner Urquell. Kolokvia se zúčastnilo 97 účastníků, zařazeno bylo celkem 20 příspěvků, které byly tlumočeny do/z anglického jazyka. Dle ohlasů se jednalo o velmi zdařilou akci, která by měla mít pravidelné každoroční opakování.

DOMUS design

RESTART Čestmíra Sušky

11

Plzeňské rodinné album

12

den první

Hands On! International Association of Children in Museum Příklady dobré praxe z ČR a Slovenska — 1. díl

13

14

User involvement and active participation in everyday lives of Children and Young people (a practical approach) Marianne Grymer Bargeman ředitelka oddělení Children & Youth Department v Dánské národní galerii, vítězka Children of Museum Award 2014

The Children in Museums Award Twelve nominated museums from around the world, several of them aimed specifically at children, were in the running for the 2014 Children in Museums Award, which was set up in 2012 by European Museum Academy (EMA) and the international children’s museum organisation Hands On! International. The objective of the award is to recognise outstanding work done at museums around the world and to spread new approaches and ideas within the field among peers and wider audiences. The award is presented annually, and in 2014 it went to the SMK. The jury’s reasons for choosing the SMK as the winner included the following statements: “The jury was unanimous in praising the in­‑depth and high quality presentation, materials and programmes for children, which they considered unique for an art museum. Children are taken seriously by curators and director, and ideas from the children’s presentation are adapted in the main museum. Complex subjects, well researched, are made accessible to children and offer a unique, surprising and stimulating environment based on the idea of freedom of thought and an original approach. (…) The combination of workshop spaces, exhibition area and drawing room is a unique idea.”

Visions and objectives For the SMK, receiving this award represented the culmination of many years of strategic work with and for children and teens; work that has taken the form of special programmes designed specifically for pre­‑schoolers, schools, young adults, and families. Our overall vision for our work with children and young people is to improve their opportunities in life by means of art and creativity. Being subjected to the greatest possible variety of art and culture expands the spectrum through

15

which they experience the world, its opportunities and its potential. In our work we focus on mutual learning processes, and all projects are, to the greatest extent possible, based on user involvement. Every project developed at the SMK is carried out in close collaboration with many different individuals — from the museum scene and from elsewhere, in Denmark and abroad. In our day­‑to­‑day activities we work to ensure: — that art and creativity can play an active part in the everyday lives of all children and young people — that knowledge and lessons learned are shared and made accessible — that The Children and Youth Department acts as a microcosm for learning within our organisation

Zones within the museum’s collections The SMK collections are home to art that spans seven centuries, from the early Renaissance to the latest cutting­‑edge works. The collections constitute the heart of the museum, and when the collection displays were rearranged in 2011 the museum decided to create two special zones that are particularly family­‑friendly. The results were the Match­‑SMK set­‑up and the drawing studio, both of which offer new avenues of approach to the world of art. The Match SMK set­‑up consists of a long piece of wooden furniture placed inside one of the largest exhibition rooms. Built into this piece of furniture visitors can find board games developed especially for families with children aged six to ten. The objective of the game is to tell good stories based on the art in the room; the participants will vote for the best and most convincing stories to decide which ones win.“ The drawing studio is distinctively different from the other rooms in the museum with its interactive shelves and its flea­‑market chairs. It also offers the opportunity to hand in a drawing, thereby taking part in the monthly drawing competition In the article The Figure­‑Ground Relationship in Organisations (Common Ground Publishing) we relate the story of how this room came to be crucially important for a very different way of staging a special exhibition eighteen months later.

Exhibitions for children The museum collections also form the starting point for the special exhibitions for children, which the museum has staged from 1994 onwards. These exhibitions often involve a specific theme, addressing big questions such as life and death or what freedom is. The first of these exhibitions had brief exhibition runs, but over time most exhibitions have come to last a year. The target group is children aged six to twelve, and the displays are suitable for school excursions as well as for families visiting on

16

their own. All of these exhibitions are always developed in close co­‑operation with children. The objectives of the museum’s exhibitions for children are: 1. To create relevant, engaging exhibitions that present first­‑rate art on the children’s own terms by means of close co­‑operation with children and museum/education professionals. 2. To create spaces for contemplation in which a few, selected works (presented with young audiences in mind) take up a lot of space — mentally as well as phy­­sically. 3. To stimulate children’s imagination, creativity and sense of wonder by means of dialogue, multivoicedness and diversity. 4. To experiment with various aspects of learning & education, presentation, space and design, thereby allowing these exhibitions to act as a microcosm and sandbox for learning that can be fruitfully applied to other activities within the organisation. 5. To document and evaluate the exhibitions in co­‑operation with external researchers and academics; the results will regularly be presented in small­ ‑scale publications. Our current exhibition for children is called What Makes a Home? It was opened with a massive pillow fight staged in front of the museum; an event that Denmark’s largest newspaper Politiken described as the most hilarious opening ever in the whole history of the SMK.

Documentation and sharing knowledge For many years now we have worked intensively with dialogue­‑based teaching — a concept that also includes the non­‑verbal aspects of such dialogue — and in 2013 we co­‑wrote the book Dialogue­‑based Teaching. The Art Museum as a Learning Space, which has been translated into English, Spanish and Norwegian. One of the main authors of the book is the Norwegian professor of education Olga Dysthe. The book is one of several publications documenting our work with children and young people. Since 2011 we have also documented our work in so­‑called yearbooks (in Danish and English) in order to make it easier to share lessons learned and to further upgrade and qualify the efforts made within this field in Denmark and internationally. The books are available online.

ULK Art Labs — metro fences The ULK Art Labs are the SMK‘s social and creative community for young people between the ages of 15 and 25. Known as ‘art pilots’, these young volunteers work with projects that actively involve users and visitors, and they carry out their projects in close co­‑operation with SMK staff — right from the initial ideas

17

are presented until the project has been realised. All projects share the same overall vision: that art must be relevant and engaging, and that creativity should be part of young people’s everyday lives. In one of their most recent projects, the art pilots decorated some of the many fences that surround the metro building sites seen throughout Copenhagen at present. The project was based on the Google Art Project and the 160 high­‑resolution art images made available as free downloads by the SMK, and the mission was to make art available and accessible to the citizens of Copenhagen. To this end, the works were remixed and sampled in many ways in co­‑operation with local citizens. The completed fences can still be seen in several locations in the streets of Copenhagen.

CV Marianne Grymer Bargeman Head of the Children & Youth Department at the SMK since 2008. Author of childrens’ books, member of the Hvidovre Art Council, and external examiner at Communication and Performance Design at Roskilde University (RUC). Holds a degree (mag.art.) in Art History from the University of Copenhagen and Universiteit van Amsterdam, and also holds a BA in Comparative Literature and a management degree.

Match SMK, Drawing room a Opening of What makes a home?

18

Hands On! International Association of Children in Museum Andrea Guenther sekretariát HandsOn! a Muzeum dětí Frida & Fred v Grazu

I would like to present the organization “Hands on!” in more detail. When, why and who found “Hands on!” Which changes did the organization make during the years and where is “Hands on!” now? It`s important to see the people behind the organization and to explain who the members are and from which countries they come from. Finally we will take a look at the new webpage which shows all recent activities and allows an exciting forsight. Hands On! has members from more than 20 different countries worldwide. Our members range from large institutions to ambitious individual museum professionals.

Our history Hands On! began in 1994 as an informal network of a number of European museum directors, interested in promoting children’s museums in Europe. After the first Hands On! Europe Conference in 1996 in the Netherlands, a committee created an official organization with a legal structure, statutes and a Board of Directors. In March 1998 Hands On! International (as it became known) was constituted in Portugal as an international non­‑profit and professional association. In 2014 the name of Hands On! was changed to better suit its aims and goals. The organization is now officially known as Hands On! International Association of Children in Museums.

Founding members The founding members of Hands On! Europe were: Museu das Criancas (Lisbon, Portugal) Hotel ‘Het Reispaleis’­‑ Wereldmuseum Rotterdam (Rotterdam; Holland), Musee des Enfants / Het Kindermuseum (Brussels, Belgium), Zoom Kindermuseum (Vienna; Austria) and Het Kindermuseum (now Tropenmuseum Junior) (Amsterdam; Holland)

19

Board of Directors The Board of Directors consists of five members from at least three countries, who are elected at the General Assembly. The General Assembly meets at each a Hands On! Conference, or whenever it is convened by the President. The General Assembly can also be convened upon request of the Board of Directors or of one third of the Institutional Members. The current board members are: — Annemies Broekgaarden, Amsterdam, Netherlands — PresidentHead Public and Education, Rijksmuseum — Petra Katzenstein, Amsterdam, Netherlands — Vice President Jewish Historical Museum — Joerg Ehtreiber, Graz, Austria — Treasurer Director Frida and Fred children’s museum, Graz — Marianna Carli, Rome, Italy Exhibit manager, Explora, the Children’s museum of Rome — Andreja Rihter, Ljubljana, Slovenia Director Forum of Slavic Cultures & President of the European Museum Academy (EMA)

Our mission Hands On! believes that museums should encourage curiosity and imagination in the children who visit them. We recognize the role and significance of both collecting and non­‑collecting children’s museums. Hands On! is committed to the professionalization of all museums that welcome children. Not only in terms of exhibition design and programmes, but also in financial and personnel management.

Členové Hands On! International Association of Children in Museums

20

Pozvánka na konferenci v roce 2015

Hands On! wants to make a difference! Our goals, among others, are sharing information, exchanging expertise with our members and influencing policy makers.

Our Vision Hands On! strives to act as a global leader, advocate and a resource for organizations serving the learning needs of children and families. Our aim is to represent European as well as non­‑European organizations.

Our Goals Hands On! has three main goals. 1. To heighten the awareness, visibility and recognized value of children in museums. For instance by branding museums as relevant places of learning. But also by developing large­‑scale initiatives — like our Conference and the Children in Museums Award — that leverage the collective power of the field. 2. To support sustainability of Hands On! members. For instance by collecting statistical data on children in museums, to track existing and emerging trends. But also by providing our members with information on EU funds and projects. 3. To ensure the future of Hands On! for instance by diversifying our products and services.

21

Children’s Museums: When place matters Explora, a case history Marianna Carli Exhibition Manager v Explora — Museo dei Bambini di Roma v Římě

Children are keen observers and tireless experimenters: if something does not succeed, they try again and again and this way they begin to learn how things work, testing their own skills, learning to experience, enhancing and strengthening their self­‑esteem. Interaction is a mental activity, it mirrors a brain process: our arms become extensions of the perceptual and motor mechanisms that constitute us as individuals. We are highly imaginative beings, with the ability to project ourselves ‘outside’ and plunge into different situations: “hands­‑on” is the ‘physical’, practical translation of this mental activity. “Play is the highest form of research.” Albert Einstein In a Children’s Museum this process is fulfilled, the museum becomes the place where experience comes first: it’s physical, mental and creative. At Explora, the Children’s Museum of Rome, children grow up! Explora was set up in the old Atac warehouse  — an unusual example of industrial archaeology for the city of Rome — which had fallen in disuse and decay. Through the renovation of some

Explora pavillion

22

buildings dated between 1870 and 1920, Explora carried out an important urban requalification, transforming a degraded area into a permanent, valuable, international benchmark for families, schools and children. Museo dei Bambini SCS Onlus — a non­‑profit cooperative company founded in 1998 — runs Explora Il Museo dei Bambini di Roma, a permanent museum for children, schools and families. The cooperative — female majority — is an organization based on an EN ISO 9001:2008 — certified quality management system for the design and supply of educational and recreational activities for children aged 0—12. (Certificate n° IQ­‑0607­‑01 issued by Dasa­‑Rägister). Self­‑funding ability is a distinctive feature of the cooperative company that built the permanent museum by raising funds for a total of 3,700,000.00 euros in 2001 and runs the museum through proceeds: Explora supports itself mainly thanks to tickets, corporate sponsorships, European and national calls, services, shop and bookshop. Explora is a permanent museum which operates Tuesdays to Sundays with 4 daily visits: interactive exhibits, thematic temporary hands­‑on exhibitions are addressed to 3—12 years old children, while the Young Explorers area is dedicated to 0—3 years old children.

Mission — To encourage and help the natural desire to learn of every child with stimulating, entertaining proposals for children of all ages; — To offer children and parents the opportunity to share this fascinating learning experience. Kids will grow up and parents will go back to their childhood; — To provide teachers with new challenging experiences, for non­‑disciplinary learning, to be followed up by class activities; — To attract interest and foster a well­‑disposed attitude towards culture, cooperation and respect for others and the environment; —  To let children and adults approach science and research promoting culture knowledge and new technologies. Play is the vehicle for exploring and learning, developing new skills and connecting with others. Through self­‑directed play, children can follow their interests, explore the unknown, link outcomes with choices, conquer their fears and make friends. Play also has important links to developing key skills that serve as a foundation for life­‑long success, including critical thinking, communication, problem solving and collaboration. Children’s museums are spaces designed to give children the opportunity to learn through play or ‘informal learning’. They are different from traditional museums, where visitors aren’t usually allowed to touch or interact with exhibits: children’s museum exhibits are hands­‑on. Children’s Museums strive

23

to provide a rich environment that stimulates children’s natural curiosity and creativity through a multi­‑sensory, hands­‑on, active and child­‑centered environment which offers children unique opportunities for playfulness — encouraging children to learn by testing, experimenting, exploring their natural curiosity and using their senses and imagination. Dealing with involving and innovative issues enrich visits to the museum: Explora offers a wide range of programs, including food education, health and well­‑being topics, science, environmental issues, renewable energy, bio­‑economy experiences, thematic events, camps, teacher training workshops, adult training workshops, outdoor projects and consultancies. Among others, Tinkering represented one of the most popular activities of the past year. What is tinkering? The Oxford Dictionaries says that to tinker is to “attempt to repair or improve something in a casual or desultory (unfocused) way.” The Free Dictionary says that a tinkerer is “one who enjoys experimenting with and repairing machine parts.” From our experience, it’s more of a perspective than a vocation. It’s fooling around directly with phenomena, tools and materials. It’s thinking with our hands and learning through doing. It’s slowing down and getting curious about the mechanics and mysteries of the everyday stuff around us. It’s whimsical, enjoyable, fraught with dead ends, frustrating, and ultimately about inquiry. What is tinkering at Explora? It’s thinking with your hands and learning through doing.

Zig zag

BIOPROM EU project

24

‘Networking’ is one of Explora ‘must have’ because we strongly believe that it is essential to our growth: meeting colleagues, exchanging experiences and perspectives mean growing in competence and practice. That’s why Explora expands its network by connecting with peers and experts. We are part of Hands On! International association of children in museums, Ecsite the European network of science museums, ENCATC the European network on Cultural Management and Cultural Policy education. Strictly linked to international networking is Europe: Explora story speaks of Europe since its opening on May 9 th, 2001, the official Europe Day. Europe is the broad scenario that Explora has chosen to be part of and in which we recognize ourselves: an active participation to EU calls means sharing and disseminating EU values and a valuable opportunity for cultural challenges and economic growth. Thanks to Europe, Explora has a chance to live a continuous dialogue on a European scale, being part of a rich cultural exchange that provides and enhances the individual national peculiarities, escaping to a perspective of globalization and approval. As evidenced in Explora mission, deep focus is on issues that have always found great sensitivity within Europe and beyond: environmental and food education, renewable energies, bio­‑economy and culture are some of the topics offered through exhibitions, events, workshops, meetings with experts and theme days, always appreciated by Explora visitors, who participate actively and enthusiastically even when the proposed issues may appear tough or controversial. EU projects best practice: (WEAVE) — A cycle of cultural events and ateliers to discover Culture and Art through Textiles and Fibre Artefacts in Europe. The WEAVE project was ranked 9 th in the EU final list and 2nd among the 11 Italian projects admitted. It was a project with the support of the Culture Programme of the European Union for 3—12 years old children, families, schools, teachers, museums operators, University researchers and students, designers, fibre & textile artists which aimed to promote the cultural heritage through an innovative and not formal approach, learning by playing, hands­‑on activities and art performances. Children and adults with international artists and educators from 6 European museums took part in the creation of 3 collective textile artworks and to the workshops. Key elements the project were the training workshops with teaching packs for teachers, 12 videotutorials, a good practice guide and a photo exhibition in which the whole experience of the project is shown to public. Artists and museum operators cooperated and exchanged expertise and experiences to give children, schools and families strong awareness and sensations about textiles and fibre

25

art, its history, its features and traditions. “ZigZag — Textile, fibre and felt: it’s a Smart Child’s play!” offered a field­‑training opportunity to university students in The Netherlands, Bulgaria and Italy through the creation of 3 local groups which creatively cooperated with the local artists in order to organize the final event in each city. Children and adults took part to co­‑creation activities and focus groups with museum operators and artists to give inputs, ideas and advices about textiles, testing their awareness of the topic: ZigZag events matched needs, knowledge and values of all the participants in Europe. The WEAVE project ended in March 2015. Here are some numbers of the ZigZag final event in Rome: 1 SUNNY DAY + 9 HOURS NON STOP ACTIVITY + 80 PEOPLE INVOLVED: PARTNERS FROM BULGARY, HOLLAND, IRELAND, ITALY, MACEDONIA AND TURKEY + 5 INTERNATIONAL ARTISTS + 150 WORKSHOPS + 2500 VISITORS + 2500 ENTHUSIASTIC SMILES = A PERFECT DAY! Links: https://www.mdbr.it/; http://zigzagproject.eu/

26

Hands on International Award — initiative and partners Andreja Rihter ředitelka Forum for Slavic Culture & President of the European Museum Academy (EMA), Ljublana, Slovinsko

Children’s Museum Award — HOI as Affiliated Organization of ICOM Hands On believes that museums should be places that stimulate curiosity and imagination in children. Places that inspire creativity, informal and lifelong learning, whether or not based on material and immaterial collection. Our aim is to make all museums and science centres meaningful places for children, to professionalize the (children’s) museum field and to share our expertise. The Children’s Museum Award was established by the European Museum Aca­ demy and Hands On! International for the recognition of excellence in the sector of international children’s museums. The Jury looks especially for the creative use of exhibitions and programmes with an innovative interpretative approach, which should be meaningful to the relevant age­‑group up to 14 years old. An important consideration is to investigate how a candidate is likely to change the course of museum thinking or museum practice in these respects, nationally and internationally. The institution is lead by the Board consisting of: Annemies Broekgaarden, president

Andreja Rihter, Slovenia, member

Marianna Carli, Italy, member

Susanne Gesser, Germany, member

Joerg Ehtreiber, Austria, member

Marianna Bargemann, Denmark, member

Petra Katzenstein, Netherland, member

Andrea Guenther, Graz, Austria, secretariat

27

The Award is managing by the experts from both institutions and by the jury. HO’I is representing by:

The EMA is representing by:

Claudi Haas, Austria

Arno van Berge Henegouwen, Netherland

Gail Lord, USA

Camila Gonzales, Spain

Petra Zwaka, Germany

Gregor Isenbort, Germany

Nurit Shilo­‑Cohen, Izrael

Margherita Sani, Italy

Veronica Sekules, UK

Andreja Rihter, Slovenia

The Award is materialized in the form of a  bronze statue of Miffy, The world­ ‑famous children’s character, created by Dick Bruna. The sculptor is Marc Bruna, Dick Bruna’s’s son. Long­‑term experiences of the colleagues in EMA in museology and the organizing the Michelleti Award, the proposal for the Children’s Museum Award has been submitted to the HO! that has taken the initiative and realized it. European museum Academy ­— EMA is a non­‑profit Foundation established —— to reflect museums at the international level, —— to promote research on museography and museology as a high cultural activity, —— to provide constructive criticism and promote discussion on new exhibitions and museums, and —— to diffuse museological knowledge and ideas among members of the profession. It aims to promote the conception and development of new as well as of traditional museums as tools of social change. The call is published annually by both of the institutions and includes the terms for the participants.

Entry requirements for the award 1. Permanent space designed for children up to the age of 14 years 2. Age­‑appropriate exhibitions and/or programmes based on the cognitive, social and emotional development of children 3. Permanent staff/ management 4. Dedicated budget 5. Interactive learning experiences and exhibit strategies engaging as many senses as possible 6. Specialist provision for children within the museum sector internationally

28

The first call was published in 2012 and the first winner was Tropenmuseum from Amsterdama. The judges said: “The Tropenmuseum Junior fulfils all the criteria requirements to be a candidate but exceeds the other candidates because of its high degree of creativity and effectiveness in the design of its programmes. For years the museum’s working method has been a model to be followed by many other museums and museum professionals worldwide who are interested in allowing their museum to meet the visitor and to make them feel part of the exhibition, making their visit an enjoyable and rewarding experience. The museum’s atmosphere helps their young visitors to allow their imaginations to fly, and the materials and concepts are seriously considered by the museum responsible adapting them to the children’s capacity.The museum was and must remain as a model for other institutions of this kind. Its accumulated experience and expertise is needed as much today and in the future as in the past, at a time when exchange of ideas and understanding among different peoples and cultures are so necessary.” The second winner in 2013 was Please touch museum from Philadelphia The judges said: “Philadelphia, USA is the home of the PLEASE TOUCH MUSEUM, whose exhibitions and programmes provide children with hands­‑on introductory learning experiences to the arts, sciences and humanities through play. Every effort is made to make its facilities, programmes and services accessible to all children and their families,

From the Exhibition Holland & Pernambuco — Brasil

29

The idea of the prize is given by the EMA.

irrespective of socio­‑economic background and level of ability. The target group is children aged 1­—7, the museum pointing out that the brain develops more rapidly in early childhood than at any other time. Programmes go beyond conventional subject and include financial literacy and a healthy lifestyle initiative, aiming to make these complex subjects engaging and comprehensible to a young audience. The theatre is a key component of the museum’s activities and year­‑round daily performances provide a number of original and highly interactive shows.” Winner in 2014 was The National Galery of Denmark Statens Museum for Kunst — The National Gallery of Denmark The jury was unanimous in praising the in­‑depth and high quality presentation, materials and programmes for children, which they considered unique for an art museum. The judges said: “Marianne Grymer Bargeman’s thorough work, knowledge, experience and conviction has raised awareness of children as a museum target group. Children are taken seriously by curators and director, and ideas from the children’s presentation are adapted in the main museum. Complex subjects, well researched, are made accessible to children and offer a unique, surprising and stimulating environment based on the idea of freedom of thought and an original approach. The combination of workshop spaces, exhibition area and drawing room is a unique idea.”

HOI with the ICOM HOI is the Afiliated organization of ICOM “Museums are an important means of cultural exchange, enrichment of cultures and development of mutual understanding, cooperation and peace among peoples.” Is statement of Prof. Dr. Hans­‑Martin Hinz, ICOM President. The Affiliated Organisations are associations or international councils that are dedicated to museums and museum professionals in a given region. These organisations participate in ICOM’s activities and contribute to the influence of the organisation and its network while maintaining their autonomy. The 20 Affiliated Organisations are represented by their Presidents within the Advisory Committee. HO!I actively promotes the creation and development of children’s museums and spaces for cultural and educational activities for children and young people. Join us and be active. Welcome in Amsterdam 13—16 October 2015 at our 10 th Conference. Ljubljana, June 2015

30

Galerie hrou MgA. Tereza Dobiášová, ředitelka a Tomáš Novotný, lektor, Sladovna Písek

První, co mě velmi překvapilo, když jsem před rokem začal jako galerijní pedagog pracovat v galerii Sladovna Písek, bylo její velmi živé, dynamické a tvůrčí prostředí. Školy, školky, děti a jejich rodiče a také babičky a dědečkové. Setkávaly se zde rodiny, přátelé. Z výstavních sálů proudila ven radostná energie, smích a nadšení. „Galerie byla plná lidí“. To bylo něco zcela jiného, než co jsem do té doby měl možnost vidět a co jsem znal. V  krásných zrekonstruovaných prostorách budovy bývalé sladovny v  těsném sousedství středověkého hradu nalezla prostor galerie, která se ve svých sálech snaží prostřednictvím hry a umění vytvářet pestrý svět vnímatelný všemi smysly, svět plný rozličných podnětů, svět velmi dynamický, kultivovaný. Koncepční pojetí galerie hrou se zaměřuje především na dětského návštěvníka a tomu odpovídá dramaturgie, skladba a řešení jednotlivých interaktivních výstav. Ve Sladovně se nesnažíme dítěti zpřístupnit, přiblížit samotné výtvarné dílo — artefakt, hotové dílo vynikajícího umělce. Snažíme se skrz toto dílo dál pracovat, vytvářet dítěti přístupný, srozumitelný a pochopitelný svět, do kterého může svobodně a se zaujetím vstupovat a který ho bude dále obohacovat a rozvíjet jeho imaginaci a fantazii. Sladovna však nepracuje pouze s dětským návštěvníkem. Stejně tak jako dítě samotné je pro nás důležitý jeho rodič — dospělý. Sladovna je prostor pro všechny. Jazykem, kterým promlouvá ke svým návštěvníkům, je především hra a zážitek. O důležitosti hry pro optimální rozvoj dítěte toho bylo napsáno mnoho a její význam pro utváření osobnosti dítěte především v raném věku je nezpochybnitelný. Hra je ovšem důležitým prvkem v životě každého člověka a je prvkem nesmírně energickým, tvořivým. Pokud budeme vycházet z  premisy, že základem každé

31

kultury je hra, pak je koncepce prvku hry v galerijním prostředí zcela opodstatněná. V našem pojetí se hra netýká jen nejmenších dětí, ale i dětí starších, žáků, studentů i  dospělých. S  věkem člověka se pouze proměňuje forma a  účel hry jako takové. Pro malé dítě je hra přirozeným způsobem poznávání světa a sama o sobě je podstatou i motivem konání. Pro dospělého to může forma, díky které dokáže opustit zaběhnuté způsoby myšlení a vnímání. V dětském vnímání světa nejsou pevně stanoveny hranice a hra tak často splývá se skutečným světem. Ono typické dětské vnímání světa, okouzlení a fascinace detaily, které již dospělému člověku unikají. Hra je přirozenou formou dětského vnímání a poznávání světa. Je cestou do fantazie, je projevem radosti a energie a jako taková má vždy přítomný charakter. Při vymýšlení koncepce lektorského programu se vždy snažím kromě herního principu pracovat také s příběhovou linkou. Příběh sám o osobě většinou pomůže jako navést do hry — provést hrou. Když děti vstupují na výstavu, vstupují do příběhu. Ten je z části daný a z části ho utvářejí ony samotné tím, jak vstupují do rolí a situací, vytvářejí nové možnosti. Příběh je v koncepci programu jakousi červenou nitkou, která program propojuje, drží pohromadě, ale zároveň ponechává prostor interakci. Výhodou příběhu je, že dává dítěti možnost identifikace s postavou, napomáhá mu překonat ustálené způsoby myšlení a je prostorem pro hledání nových perspektiv. Ze hry a příběhu vychází dnes již dobře známé metody prožitkového (popř. zážitkového) a situačního učení. U zrodu koncepce prožitko-

Animační programy ve Sladovně v Písku

32

vého učení byl John Dewey, který zdůrazňoval nutnost zapojení osobních prožitků a zkušeností namísto do té doby běžného „biflování informací“. Na jeho myšlenky později navázal David Kolb, podle jehož zjištění pramení 80 % poznání z vlastních zážitků. Z perspektivy použití metod prožitkového učení v galerijní pedagogice jsou důležité hlavně tyto jejich přednosti: rozvoj tvořivosti, aktivní přístup dětí, siná vnitřní motivace k činnosti a především učení na základě vlastního siného prožitku. Metody prožitkového učení jsou dnes často používané při práci s dětmi předškolního věku, rád bych zde ale zdůraznil vhodnost jejich použití i při práci se staršími dětmi, popřípadě dospělými návštěvníky galerie. V pojetí programů galerie sladovna je lektor často průvodcem, který vede návštěvníky skrze příběh a vlastní silný zážitek k poznání. To na osobu lektora klade vysoké nároky, neboť musí velmi dobře ovládat práci se skupinovou dynamikou a energií. Každá dětská skupina je jiná a stejně tak je jiná každá prohlídka. Při práci se skupinou nelze postupovat pouze podle zaběhnutého modelu, ale je zapotřebí pružně reagovat a v každém momentě být otevřeni interakci. Návštěvníci a lektor se navzájem silně ovlivňují a společně vytváří atmosféru prohlídky a zážitek. Teorií a návodů, jak pracovat s dětmi, je nepochybně mnoho a každá teorie či návod má svou pravdivost a váhu. Neexistuje ideální cesta, ideální metoda, jak k práci galerijního pedagoga přistupovat. Nezbývá než poctivě přijímat to nejlepší ze všech stran, být neustále otevřen novým myšlenkám a možnostem a především mít úctu a respekt k našim návštěvníkům, neb jsou to oni, kdo dává naší práci význam. Pokud vytváříme programy pro děti, sledujme je, povídejme si s nimi, hrajme si s nimi a učme se od nich.

Sladovna v Písku

33

Využití metod kooperativního učení při interpretaci obsahů muzeálií a evropský přesah jeho podpory v českém prostředí Mgr. Kateřina Tomešková, Ph.D. Muzeum Komenského v Přerově

Motto: „Nic není praktičtějšího než dobrá teorie.“ (Lewin, 1952, s. 169) Na úvod příspěvku nám dovolte přidržet se motta, které bývá ve vědeckém světě často připomínané. Autor této myšlenky, Kurt Lewin, který je právem považován za zakladatele sociální psychologie a který se jako jeden z prvních zabýval studiem skupinové dynamiky, vypracoval v polovině 20. století teorii pole ve společenských vědách. Její topologická povaha je založena na vztazích celku a části. Ač vychází prostorová dimenze pojmů Lewinovy teorie z matematické podstaty, je možné jejím prostřednictvím logicky vysvětlit proces závislosti dítěte na okolí. S ohledem na tuto teorii se v běžné muzejní praxi můžeme například ptát, zda umíme ve prospěch vzniku podnětných edukačních situací správně využít potenciálu kulturního prostředí, ale také sdílené sociální zkušenosti. Vyjděme z obrazu současné české reality, kdy se na půdě mnoha našich muzejních institucí řada muzejněpedagogických profesionálů stále více zabývá výběrem a realizací inovativních způsobů, aby byl obsah muzeálií účastníkům animací co nejlépe zprostředkován. Za zvláštní pozornost stojí žákovské kolektivy, které se svými učiteli tvoří v posledních letech jednu z nejpočetnějších návštěvnických skupin našich muzejních institucí. Právě oni postupně přivykají možnosti aktivně využít nabídky edukačních programů, kdy v podnětném prostředí expozic a výstav vzniká nejedna příležitost k bohatému poznávání prostřednictvím společné zážitkové činnosti a reflektivní diskuse žáků. Úspěšná realizace pedagogických změn, které byly s ohledem na popisovanou problematiku implementovány do aktuálně nabízených edukačních programů mnoha českých muzejních institucí, vypovídá ve prospěch podpory spolupráce žákovské skupiny. S ohledem na současné české i zahraniční trendy v oblasti vzdělávání nabývá na zvláštním významu podoba edukačního

34

procesu, kdy jsou žáci cíleně vedeni k osvojování si klíčové kompetence sociální a personální. Nad každou iniciací takového pedagogického jednání se lze zamýšlet v širokém slova smyslu a hlouběji uvažovat o praktickém začleňování metod ko‑ operativního učení do muzejní edukace jako o konkrétní snaze pozitivně ovlivnit psychologické okolí návštěvníků a zároveň pomoci rozvoji týmového ducha českých dětí a mládeže v rámci evropských požadavků na vzdělávání mladé generace. Česká muzea jako místa naplněná artefakty muzejní povahy se tak v posledních letech čím dál tím častěji proměňují na podnětný prostor pro intelektuální a prak‑ tické činnosti prosocionálního charakteru. Jsou to právě společné oživující aktivity nabízené v rámci muzejních animací, které bývají společně s tradiční prohlídkou muzejních artefaktů s povděkem přijímány školními skupinami. Účinnost animace jako oblíbené formy muzejní edukace se stejně jako efektivita výuky ve škole odvíjí od předpokladu, že žáci poznávají obsah, kter ý si mají z učení odnést (Slavík, 2010, s. 28). S ohledem na slova významného českého didaktika a výtvarného pedagoga spočívá podstata problému v tom, jak nejlépe zajistit rovnocenný vztah významů a kvality obsahů z hlediska (muzejně)edukačního, což v muzejním kontextu může znamenat pokusit se hlouběji zamyslet nad vlastním pedagogickým jednáním z hlediska formování dětské osobnosti. V praxi se nabízí možnost přistupovat k využití edukačního potenciálu muzejních sbírek zážitkovým způsobem, jehož prostřednictvím mnohdy vznikají cenné zkušenosti jedinců uvnitř kooperujících skupin. Z pozorování reality vyplývá nejedno svědectví o snaze mnohých muzejních pedagogů klást důraz na vznik učebních úloh, kdy je prostřednictvím společné interpretace obsahů muzeálií a vyjednáváním jejich významů uvnitř pracovního týmu obohaceno školní učivo z celé šíře vzdělávacích oborů a při nichž se zároveň praktici ohlížejí na výchovné možnosti muzejně­ edukačního procesu. Prezentovaný příspěvek, podložený důkazy vzešlými  z  konceptové analýzy klíčové učební situace jedné z animací Muzea Komenského v Přerově (O tajem‑ stvích přerovského zámku aneb Pojďte s námi objevovat histo‑ rii), včetně předložené deskripce úryvku žákovského rozhovoru (jak bádá archeologický tým),

35

­ odal detailní výpověď o úzké vazbě mezi zážitkem jedince a společnou badatel‑ p skou činností skupiny v roli „archeologického týmu“. O netradiční podobě sociální interakce a jejím zvláštním významu pro praktickou zkušenost žáků vypovídá text zachycující obsah žákovských promluv. Ze studia analytických materiálů vyplývá, že v daném edukačním procesu jde z hlediska didaktického nejen o zohlednění nabyté znalosti žáků v podmínkách konkrétní muzejní expozice, ale také o pedagogické úsilí cíleně podpořit vzájemnou spolupráci žáků v milieu skupiny. Muzejně­pedagogickým profesionálům se prostřednictvím vytváření didaktických analýz rozkrývá příležitost k serióznímu zvažování kvality muzejní edukace. Otevřít diskusi v odborném společenství může také znamenat pokusit se společně popsat zákonitosti procesu učení v muzeu — viz předvedená snaha o matema‑ tické vyjádření závislosti dítěte na okolí — na edukačně vstřícných expozicích a výstavách jako na vhodném prostředí pro možný rozvoj efektivní spolupráce uvnitř pracovní skupiny. Součet faktorů, jež se podílejí prostřednictvím působení edukačního bohatství uvedeného pole na posílení zájmu jedince i skupiny o učení v muzeu a zároveň vstupují do hry o kvalitu edukace, lze pro lepší názornost vyjádřit rovnicí:

Do výsledku takové rovnice se tak nepřímo může zároveň promítat i muzejní obsah uskutečňovaný prostřednictvím pedagogicky aktivizované činnosti a jí vyvolané komunikace žáků, což upozorňuje na široké možnosti sociálně zprostředkovaného utváření oborových znalostí a dovedností. Závěrem lze konstatovat, že předložený příklad popisu edukační situace z praxe a její detailní rozbor tak přinesl kromě konkrétní výpovědi o využívání edukačního potenciálu muzeí k poznávání účastníků programů z řad školních dětí také cenné informace o smysluplnosti aplikace metod kooperativního učení při interpretaci obsahů muzeálií. S ohledem na uvedené skutečnosti lze mnohé české muzejní expozice a  výstavy považovat za místa vhodná k realizaci takové podoby badatelské činnosti žáků, pro niž je charakteristická radostná zážitková interakce a spolupráce ve skupině, která

36

může přivádět jedince k osvojování správných postojů a nasměrovat ho k zvnitřnění prosocionálních vzorců chování. S odkazem na Lewinovu teorii a s oporou v předloženém důkazu z praxe stojí za zamyšlení, zda nedozrál čas k široké podpoře rozvoje klíčové kompetence spolu‑ pracovat v prostředí českých muzeí. Přidáte se i vy svým pedagogickým jednáním k praktikování kooperativního učení, při němž může mladá generace Čechů svo‑ bodně vyjadřovat myšlenky a komuinikovat mezi sebou, jako jedné z vhodných cest k úspěšnému prosazení se na trhu práce v evropském společenství? Použitá literatura LEWIN, K. Field theory in social science: Selected theoretical papers. London: Tavistock Publications, 1952. SLAVÍK, J., K. DYTRTOVÁ, K. a FULKOVÁ, M. Konceptová analýza tvořivých úloh jako nástroj učitelské reflexe. Pedagogika, časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. 2010, 60[3—4], s. 27—46. ISSN 3330­‑3815. Úplná verze odborného příspěvku, včetně detailní interpretace klíčové učební situace a popisu jejího konceptového diagramu, bude dostupná na stránkách časopisu Muzeum: muzejní a vlas‑ tivědná práce. Řadu fotografií z prezentované animace a krátký filmový dokument o jedné z realizovaných podob vybrané učební úlohy najdete v  internetovém prostředí ŠKOLY HROU Muzea Komenského v Přerově.

37

„Mámo, táto… V muzeu to stojí za to!“ Rodina s malými dětmi jako cílová skupina návštěvníků na příkladu malého muzea Mgr. Jitka Králová Regionální muzeum Mělník

Rodina s velmi malými dětmi a návštěva muzea? A proč vlastně ne… Využití potenciálu muzeí pro vývoj a edukaci dětí v batolecím až raně předškolním věku se přímo nabízí. Současný svět působí na dítě přesycenými podněty. Cestu, jak se naučit vnímat umění, krásu a odkaz minulosti, mu může pomoci najít mj. i muzeum. Tento příspěvek vychází z praktických zkušeností Regionálního muzea Mělník. Na  příkladu malého muzea jsme se pokusili laskavým čtenářům nastínit několik východisek a námětů k zamyšlení, jak může muzejní prostředí rozvíjet dítě od  raného věku. Domníváme se, že jsme tzv. položili pevné základy výstava spolupráce a  komunikace mezi rodinou s  malými expozice dětmi a muzeem, na nichž lze v budoucnu stavět. Muzeum již několik let spolupracuje s místními roRODIČE dítě dinnými centry RC Kašpárek Mělník a RC Chloumek. Praxe ukazuje, že také v prostředí muzea získává Interakce a komunikace v muzeu dítě první poznatky o okolním světě a může být kultivováno přátelským pozitivním prostředím. Muzeum a jeho lidé jsou jednoznačně prostředníky k postupnému budování vzájemného vztahu („pojď na čtyři“). Jako prostředník v navazování prvních kontaktů se nám osvědčil maskot kocoura Švarce. Stálé expozice a výstavy mohou nabízet prostor ke hře, osamostatňování a objevování. Samoobslužné aktivity pak podpoří motoriku, koordinaci či rozšíří slovní zásobu. Snažíme se dát prostor přirozené dětské zvídavosti, nápodobě, nepřehlížet první dětské úsudky. Na vybraných výstavách nechybí kontaktní zóny pro nejmenší. Jako příklad z praxe lze uvést snadné uchopení u přírodovědně zaměřených výstav (Brouci — Svět muzejní pedagog

38

pod našima nohama, Houby), výstav s preventivně bezpečnostní problematikou (V muzeu je… Policieeé…) či výstav, kde figurují hračky (Mělnické medvídkování). Ne všechna témata jsou pro toto vývojové období optimální. Národní obrození, válečné vřavy či řasy nám daly lekci. Ideální je, pokud se podaří muzejnímu pedagogovi prosadit u autorského týmu vnímaní malého dítěte jako plnohodnotného návštěvníka připravované výstavy (i jednoduchá linka příběhu/prostor pro dítě). Toto nastavení na sledovanou cílovou skupinu je optimální u všech muzejních profesí od průvodců po animátory. Přátelská atmosféra a vhodná komunikace naznačí, že malé dítě není překážkou. V kontaktních zónách objeví děti trojrozměrné muzejně didaktické pomůcky, uzlíkové prvky, skládačky. Je zde všudypřítomná snaha zapojit co nejvíce smyslů. Program pro nejmenší pak respektuje možnosti koncentrace a snaží se nezahltit malého účastníka podněty. Navíc dítě nepřichází samo. Koncepce programů tak vychází ze společných aktivit rodič — dítě, úkolů, kde se dá pozorovat, reflektovat, sdělovat a sdílet. Velmi vítané u rodin s malými dětmi jsou tematické muzejní dílničky pro rozvoj konstrukčních činností. Dítě zde uspokojí potřebu aktivity, tvoří s dospělými. Zkušenosti nám ukázaly, že právě v muzeu se poprvé setká s materiály a pomůckami, jako jsou smirkový papír, nebo třeba plsť. Výhodou pro práci s touto věkovou skupinou je dobrá znalost prostředí, místních podmínek a především alespoň orientační znalost primární pedagogiky a vývojové psychologie. Rozhodnutí zaměřit se v  edukační činnosti muzea na  rodiny s nejmenšími předpokládá vědět, co mohu v rámci možností malého muzea nabídnout. V cestě bude stát bezpočet překážek a půjde o dlouhodobější systematickou práci. Nelze zapomínat na otevřenost muzea k rodině a dávat o sobě vědět všemi dostupnými prostředky. Dlouholetá spolupráce s rodinnými centry potvrdila, že je třeba vytvářet osobní vazby, setkávat se s koordinátory center, naslouchat, reagovat na jejich potřeby. Vytvářet harmonogram společných aktivit, speciální materiály, vyměňovat si informace, podpořit mediální reciprocitu. Muzeu se může dostat intencí konzultační a poradenské činnosti.

Můj první badatelský list — s listem pracují mj. dvou a tříleté děti při programu „Projděte se Mělníkem s kocourkem Švarcíkem“

39

Muzejní pedagog snadno vstoupí do role motivátora a koordinátora společných aktivit. Důležitý je respekt k odlišnému časovému režimu rodičů a rovnocenné pozici. Nabídka programů může být pro cílovou skupinu zajímavější s přijatelnější výší vstupného či výměnou služeb. Jako příklad z praxe lze uvést speciální program pro nejmenší Projděte se Měl‑ níkem s kocourkem Švarcíkem, který připravilo muzeum a realizaci pohádkového představení divadelním souborem při rodinném centru v rámci muzejní noci. Muzejní prostředí je schopno podpořit nespecifickou primární prevenci, mezigenerační setkávání, v muzeu čeká poznávání, možnost odnést si svůj první vlastní výrobek. Přirozeně zde lze vnímat potřebu nakojit, nakrmit dítě. Muzeum může být místem, které podpoří šikovné děti ze znevýhodněného prostředí (muzeum jako patron), kde zapůjčí didaktické pomůcky a  kde na  tradičních jarmarcích podporují možnost seberealizace i  získání finančních prostředků pro maminky s dětmi/rodinná centra. Ve spolupráci s oběma středisky realizujeme projekty na obnovu regionálních tradic (vynášení Morany, masopust), dětské dny, orientační běhy za minulostí města pro rodiny s dětmi či dny otevřených dveří (muzejní noci, soutěže pro rodinné týmy aj.). Každoročně zde formou výstavy centrum prezentuje svou činnost, odehrává divadelní představení. Muzeum hostilo jako první putovní výstavu o síti mateřských center ve Středočeském kraji. Za svůj přístup také získalo prestižní ocenění Společnost přátelská rodině. I přes prostorové minimum jsme pro rodiny s malými dětmi zřídili jednoduchý přebalovací koutek vybavením pro tzv. „první pomoc“ a kočárky — třeba i se spícími juniory — lze bezpečně zaparkovat v pokladně. Muzejní kavárna nabízí dětské jídelní stoličky, možnost zabavit se výtvarnými činnostmi a drobnou hrou. Muzejní paní učitelka má pro nejmenší čas na zajímavé nápady, když rodiče navštíví muzeum s úředními či badatelskými záměry. Samozřejmě po předchozí domluvě. Zpětná vazba je naprosto nezbytnou součástí práce muzejních pedagogů pro jejich další činnost. Právě díky ní si plně uvědomujeme, že možnosti spolupráce s rodinami s malými dětmi vykazují značné rezervy. Překážkou je zcela jistě nedostatek času, absence muzejní herny a především silná vytíženost muzejní pedagožky. Ta pracuje intenzívně i s dalšími cílovými skupinami bez alternace. Programy nejsou pravidelné a jsou prioritně zaměřeny na rodiny s dětmi v rámci regionu. V historické budově muzea chybí bezbariérový přístup a cílová skupina musí počítat s horší dopravní obslužností a nemožností vstupu s kočárky do expozic. Výše zmíněným prvkům není prozatím přizpůsobena stálá expozice.

40

Možnosti kooperace a komunikace mezi muzeem a rodinami s nejmenšími návštěvníky mohou být různorodé. Na příkladu malého muzea jsme se pokusili čtenáři předložit vybrané z nich. Některé z nich se v našich muzeích realizují běžně, ty méně obvyklé budiž pro ostatní kolegy volnou inspirací pro vlastní iniciativu, jak využít muzejní prostředí a jeho potenciál pro ty a těmi, kteří se třeba jednou budou rádi vracet za jeho brány pro poznání, zábavu a možná pro mnohem více… … a tak mnohdy na vlastní pěst, na koleně a především srdcem se budeme snažit, aby malé muzeum v srdci Čech bylo nadále místem se zajímavými vzdělávacími volnočasovými aktivitami, místem s pozitivní atmosférou pro rodiny s malými dětmi, místem, kde motivací pro další nápady může být třeba zápis z návštěvnické knihy… „Mámo, táto, v muzeu to stojí za to!“

41

Standardy pro základní vzdělávání jako příležitost pro neformálního vzdělávání PaedDr. Markéta Pastorová Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků

Základní informace o standardech Od 1. 9. 2013 vstoupil v platnost upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV), a tedy i standardy pro vzdělávací obory český jazyk a literatura, matematika a její aplikace a cizí jazyk (anglický, francouzský a německý). Tyto standardy byly jako Příloha 1 zařazeny do RVP ZV a tím se staly závazným kurikulárním dokumentem.1 V letošním roce (2015) byly zveřejněny po několikaleté práci standardy pro ostatní vzdělávací obory (OVO), mezi které patří: Informační a komunikační technologie; člověk a jeho svět; člověk a společnost — dějepis, výchova k občanství; člověk a pří‑ roda — fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis (geografie); umění a kultura — hudební výchova, výtvarná výchova; člověk a zdraví — výchova ke zdraví, tělesná výchova; člověk a svět práce. Na rozdíl od standardů, které jsou povinné — zařazené do RVP ZV jako Příloha 1, jsou standardy OVO zpracovány jako doporučený materiál, nejsou tudíž přílo­hou RVP ZV a ani nebudou vyžadovat plošnou úpravu školních vzdělávacích programů.2 Vzhledem k možnosti využití standardů pro muzejní edukaci se v následujícím textu budeme věnovat standardům OVO a zejména pak standardům výtvarné výchovy.3

1



Základní informace o upraveném RVP ZV a Příloze 1 jsou dostupné na Metodickém portálu www.rvp.cz v modulu Digifolio. Zde do pole Vyhledat pohled zadat průvodce upraveným rvp. V textu je přímo odkaz na standardy.

2



Informace o všech standardech jsou dostupné na Metodickém portálu www.rvp.cz v modulu Digifolio Zde do pole Vyhledat pohled zadat standardy zv.

3



Vytvořeny byly rovněž doplňující jazykové standardy, mezi které patří standardy pro španělský jazyk, italský jazyk a ruský jazyk. Těm však nebudeme (vzhledem k obsahovému zaměření konference) věnovat již dále pozornost.

42

Standardy OVO jsou určeny na  pomoc školské praxi. Jedná se o  metodickou podporu, která má především sloužit učitelům při plánování, realizaci a hodnocení výukových aktivit a má pomoci konkretizovat požadavky na žáky v jednotlivých vzdělávacích oborech. Standardy však mohou být velmi dobře využitelné i při promýšlení různorodých edukativních programů muzeí a galerií. Výhodou standardů je, že pregnantně formulují výstupy, takže mohou přispět ke zvýšení kvality obsahu programů, jejich provázání se školní výukou a tím napomohou i vzdělávacímu přínosu pro žáky. Tím, že standardy pomocí indikátorů konkretizují obsah očekávaných výstupů RVP ZV a stanovují minimální úroveň jejich zvládnutí (kterou je třeba dosahovat se všemi žáky na konci 5. a 9. ročníku), mohou přispět i k lepšímu „odstupňování“ náročnosti obsahu edukativních programů pro různé věkové skupiny žáků. Nezanedbatelné také je, že se mohou s jejich pomocí promyšleněji připravovat obsahy programů s mezioborovými přesahy a vazbami. Obsahy edukačních programů by se však rozhodně neměly orientovat pouze na minimální úroveň danou standardy (jejich indikátory), ale měly by mít ambice ji „přesahovat“ a motivovat žáky k hlubšímu zájmu o určitá témata či obory lidské činnosti, se kterými se nemají příležitost běžně setkávat. Důležitou součástí standardů jsou ilustrativní úloh. Ty poskytují příklady aktivit, které vedou k dosažení určitého vybraného indikátoru či indikátorů. V průběhu

V rámci tvůrčích dílen Tvorba jako zkušenost­— zkušenost jako tvorba, které se konaly na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni v letech 2012—2015, se učitelé měli možnost seznámit i s principy uplatněnými ve standardech výtvarného oboru. Fotografie se snaží s humorným nadhledem upozornit na to, že v prvé řadě nejde o objekty samotné, ale o to, jak k nim přistoupíme a co se o nich chceme dovědět.

43

roku 2015 a 2016 budou k těmto standardům připravovány metodické komentáře s ukázkami dalších ilustrativních úloh i vyšších náročností.

Pojetí standardů vzdělávacího oboru výtvarná výchova — základní informace Vzdělávací oblast umění a kultura zahrnuje dva povinné vzdělávací obory — hu‑ dební a výtvarnou výchovu, a dále tři doplňující vzdělávací obory — dramatickou, filmovou/audiovizuální a taneční a pohybovou výchovu. Standardy jsou zpracovány pro výtvarnou a hudební výchovu. Pro ostatní umělecké obory se v letošním roce zveřejní na metodickém portálu rvp.cz konkretizované výstupy, které budou rovněž sloužit jako metodická podpora. Standardy pro výtvarnou výchovu mají komplexní povahu a zahrnují všechny tři základní okruhy činností (vzdělávacího obsahu) — rozvíjení smyslové citlivosti, uplatňování subjektivity a ověřování komunikačních účinků. Vzhledem k cílům vzdělávací oblasti umění a kultura a tedy i výtvarné výchovy podporují rozvoj tvůrčích schopností žáka v rovině tvorby, vnímání a interpretace při respektu k jeho individualitě, jeho vlastním zkušenostem, k jeho způsobu prožívání a myšlení, k jeho představivosti, fantazii a emocionalitě. Z těchto důvodů v žádném případě „nestandardizují“ výsledky tvorby žáka, ale podporují to, aby žák dosáhl minimálních dovedností a znalostí (včetně minimální jazyková výbavy), které  individualizovanou tvůrčí činnost a její reflexi umožňují. Jejich obsah se soustřeďuje na principy, které je ve výuce třeba uplatnit, nikoliv na výčet témat či námětů. Ilustrativní úlohy nejsou formulovány jako konkrétní zadání pro tvůrčí činnost, ale jako výukové situace, které přibližují podstatu jednotlivých indikátorů. Předpokládá se, že při respektu k principům, ze kterých vycházejí, budou učiteli modifikovány podle jejich vlastního pojetí výtvarné výchovy.

Ukázky standardů Standardy pro výtvarnou výchovu mají pro 1. a 2. stupeň základního vzdělávání celkem 47 indikátorů. Na rozdíl od ostatních vzdělávacích oborů (kromě hudební výchovy, která má 42 indikátorů) se jedná o počet výrazně nízký (viz Příloha 1), který je však dán jak komplexním pojetím očekávaných výstupů, tak samotných indikátorů. Tato komplexnost odpovídá samotné koncepci vzdělávacího obsahu oborů oblasti umění a kultura, který není členěn na tematické okruhy, ale na okruhy vzájemně se prolínajících tvůrčích činností. Indikátory výtvarné výchovy mohou být využitelné jak pro samotnou tvorbu nových edukativních programů muzeí a galerií, tak pro reflexi programů stávajících, i jako inspirace pro samostatnou práci žáků, formulaci úkolů v pracovních listech či jako podněty pro přímou interakci s žáky.

44

Vzhledem k omezenému rozsahu textu je zde uveden pouze jeden příklad standardu s ilustrativní úlohou vážící se přímo na práci s uměleckým dílem a na návštěvu galerie. Ilustrativní úlohu č. 1, ve které jsou využívány reprodukce, je pochopitelně vhodné modifikovat tak, aby žáci mohli vnímat umělecká díla v originálu. Důležitý je pak výběr takových uměleckých děl, jejichž porovnáváním žák může přicházet na vzájemné podobnosti a odlišnosti, které se také učí pojmenovávat, případně vztahovat je ke svým zkušenostem či dalším souvislostem. Podstatné je, aby se žáci i při vnímání uměleckého díla v prostorech galerie učili co nejvíce přemýšlet ve vztazích. Ideální pak je, pokud na návštěvu galerie navazuje výuka ve škole — i k tomu mohou dobře posloužit třeba pracovní listy, které si vyučující pro žáky odnese s sebou a může se pak úkolům věnovat následující hodinu. Výstupy žáků (třeba i celé pracovní listy) je vhodné dokumentovat a zveřejňovat jak na stránkách galerie, tak školy. Přestože pracovní listy jsou v současné době nejčastěji využívány přímo v rámci programů, je otázka, zda by nebylo lépe, aby návštěvníci měli příležitost vnímat nejen umělecká díla, ale zažívat i atmosféru galerie jako jedinečného místa, do kterého se budou chtít navracet. Vzdělávací obor

Výtvarná výchova

Ročník

9.

Tematický okruh Očekávaný výstup RVP ZV

VV­‑9­‑1­‑ 05 Žák rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu.

Indikátory

1. Žák vybere z nabídky obrazů ty, které jako celek především působí na jeho smysly nebo vyjadřují jeho osobní nebo společenskou zkušenost či představu. 2. Žák najde ty části obrazu, které mohou především působit na jeho smysly nebo vyjadřovat jeho jedinečnou osobní zkušenost či představu nebo jejich obsah může být společně sdílen. 3. Žák využije návštěvu galerie k vnímání originálu uměleckého díla a uvědomění si významu vlastního prožitku z umělecké tvorby v autentickém prostředí galerie výtvarného umění či výstavní síně.

Ilustrativní úloha č. 1

Prohlédni si pozorně tři dvojice reprodukcí uměleckých děl. Umělecká díla v každé dvojici porovnej a vyber ke každému uměleckému dílu jednu odpověď, která nejlépe odpovídá tomu, jak na tebe umělecké dílo v porovnání s druhým dílem působí: a) obraz v porovnání s druhým obrazem z dvojice u mne vyvolává především smyslový prožitek, b) obraz v porovnání s druhým obrazem z dvojice vyjadřuje především moji osobní zkušenost nebo představu, c) obraz v porovnání s druhým obrazem z dvojice vyjadřuje především společensky respektovaný obsah. Výběr svých odpovědí se pokus zdůvodnit.

45

VV­‑9­‑1­‑ 05.1 1. dvojice: Claude Monet, Imprese, Východ slunce, 1872, Musée Marmottan Monet, Paříž  http://www.claude­‑monet.com/images/paintings/impression­‑sunrise.jpg [cit. 2013­‑04­‑18]. Rembrandt van Rijn, Noční hlídka, 1642, Rijksmuseum, Amsterodam

 http://en.wikipedia.org/wiki/File:The_Nightwatch_by_Rembrandt.jpg [cit. 2013­‑04­‑18]. 2. dvojice: Robert Delaunay, Pocta Blériotovi, 1914, Kunstmuseum Basilej

 http://art­‑now­‑and­‑then.blogspot.cz/2012/01/robert­‑delaunay.html [cit. 2013­‑04­‑18]. Poznámky k ilustrativní úloze

Claude Monet, Jezírko s lekníny, zelená harmonie, 1899, Princeton University Art Museum, New Jersey

http://www.artrecordiff.com/impression/monet/index.html [cit. 2013­‑04­‑18].

3. dvojice: Paul Gauguin, Karikatura — autoportrét, 1889 The National Gallery of Art, Washington

 http://www.abcgallery.com/G/gauguin/gauguin23.html [cit. 2013­‑04­‑18]. Théodor Géricault, Vor Medúzy, 1818, Louvre, Paříž

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:JEAN_LOUIS_TH%C3%89ODORE_G%C3%89RI CAULT_­‑_La_Balsa_de_la_Medusa_(Museo_del_Louvre,_1818­‑19).jpg [cit. 2013­‑04­‑18].

Vhodné je pracovat i s příklady výtvarných uměleckých děl současných českých i světových autorů. Ilustrativní úloha vyžaduje již určité schopnosti žáka vnímat a popsat umělecké dílo. Je zde však uvedena proto, aby upozornila na důležitý princip „dávat věci (zde umělecká díla) do vztahů“ — to je třeba vyžadovat od všech žáků (s ohledem na jejich individuální možnosti).

Ilustrativní úloha č. 2

Právě jsi vstoupil do galerie, kde jsou vystaveny originály uměleckých výtvarných děl. Při prohlídce výstavy nech díla na sebe působit a zaznamenávej si, pokud v tobě díla nebo jejich části vyvolaly pocity, vzpomínky, prožitky. Setkal ses s uměleckými díly, která na tebe již podobně působila? Byla pro tebe tato návštěva galerie něčím neobvyklá? Záznam z návštěvy galerie si vlož do svého portfolia.

Poznámky k ilustrativní úloze

VV­‑9­‑1­‑ 05.3 Jedná se o společnou návštěvu galerie, jejímž cílem je navodit respekt k individualizovanému vnímání. Žáci mají dostat příležitost k vyjádření a zdůvodnění osobních preferencí. Při interpretaci odlišností či podobností výběru je třeba respektovat charakter kolekce, ze které se výběr provádí (jsou­‑li to obrazy různých směrů a stylů apod., má­‑li expozice jeden koncept apod.). Žáci mají mít možnost získané zkušenosti z galerie dále rozvíjet v hodinách výtvarné výchovy. Doporučený zdroj: Markéta Pastorová a kol., Běžte všichni do muzea [cit. 2015­‑14­‑5]. Dostupné z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/18471/BEZTE­‑VSICHNI­‑DO­‑MUZEA.html

Cílem článku je motivovat učitele k využívání edukační nabídky muzeí a galerií jako součásti výuky některých předmětů — výtvarné výchovy, fyziky, matematiky a její aplikace, a také v předškolním vzdělávání. Současně učitelům poskytuje vybrané tituly základní odborné literatury, která se zabývá jak teoretickými východisky muzejní edukace, tak metodami a formami práce a konkrétními projekty, které se k muzejní edukaci vztahují. Z hlediska výtvarného oboru se text snaží inspirovat k hledání osobitých interakcí se současným uměním.

46

Příloha 1 Přehled ostatních vzdělávacích oborů (OVO) a počtu indikátorů VZDĚLÁVACÍ OBOR

STANDARDY — POČTY INDIKÁTORŮ 1. STUPEŇ

2. STUPEŇ

CELKEM

Člověk a jeho svět

135

—

135

Člověk a svět práce

48

128

176

Dějepis

—

121

121

Fyzika

—

75

75

Hudební výchova

19

23

42

Výtvarná výchova

23

24

47

Chemie

—

111

111

ICT

33

25

58

Přírodopis

—

110

110

Tělesná výchova

46

54

100

Výchova k občanství

—

125

125

Výchova ke zdraví

—

78

78

Zeměpis

—

102

102

Dramatická výchova

—

—

—

Taneční a pohybová výchova

—

—

—

Filmová/audiovizuální výchova

—

—

—

VŠECHNY VZDĚLÁVACÍ OBORY

47

1280

Ako interpretovať súčasné umenie Mgr. Daniela Čarná, PhD. manažérka vzdelávacích programov KHB Dom umenia/Kunsthalle Bratislava

Na Slovensku má galerijná pedagogika jedinečný inšpiračný zdroj, na ktorý nadväzuje, a tým je výtvarná pedagogika 70.—80. rokov 20. storočia. V tomto období na slovenskej výtvarnej scéne nastala paradoxná a neopakovateľná situácia: mnohí výtvarníci tzv. neoficiálnej scény, ktorí nemohli slobodne prezentovať svoju tvorbu, sa počas komunizmu živili ako pedagógovia na zákadných umeleckých školách či stredných umeleckých školách. Autori prevažne analytických tendencií, ktorí v tvorbe využívali aj stratégiu interpretácie a apropriácie, využili túto situáciu vo svoj prospech. Problémy, ktorými sa zaoberali vo svojej tvorbe, zároveň analyzovali aj so svojimi žiakmi v rámci pedagogického procesu, čím vychovali celú generáciu tvorivo mysliacich ľudí. Za všetkých spomeňme Rudolfa Filu, Mariána Mudrocha, Vladimíra Kordoša, Ladislava Čarného, Daniela Fischera, Ľubomíra Ďurčeka, Igora Minárika a i., viacerí z nich dodnes pôsobia ako metodici výtvarnej výchovy. Absenciu prirodzenej komunikácie s divákom nahradili komunikáciou s detským divákom a dialógom s ním. Niektorí z nich realizovali s deťmi spoločné diela, mnohí aj so svojimi vlastnými deťmi. Po prelomovom roku 1989 sa však deväťdesiate roky paradoxne ku galerijnej pedagogike stavali rozpačito — galérie sa zameriavali viac na výstavnú, akvizičnú či prednáškovú činnosť v nových, ideológiou nezaťažených podmienkach. Etablovanie či profesionalizácia tejto špecifickej muzeologickej disciplíny nastala až po roku 2000, kedy začala Slovenská národná galéria spolupracovať so sieťou externistov a Nadácia­— Centrum súčasného umenia organizovala trojročný seminár Bližšie k múzeu (2004—2006, v koncepcii Marcely Lukáčovej). Pre mnohých začínajúcich teoretikov umenia sa tento odbor stal nielen náhradou za kurátorské ambície, ale profesionálnou a celoživotnou výzvou, vďaka čomu postupne pomohli etablovať disciplínu galerijnej pedagogiky aj v očiach kolegov kurátorov.

48

Medzi prvé galérie, ktoré dali galerijnej pedagogike adekvátny priestor, patrila Slovenská národná galéria, Galéria Jána Koniarka v Trnave, OZ Stanica Žilina­‑Záriečie, Stredoslovenská galéria v Banskej Bystrici, Nitrianska galéria. Popredné miesto v oblasti galerijnej pedagogiky patrí Galérii mesta Bratislavy, ktorá organizuje jediný dlhodobý celoslovenský galerijný projekt pre školy UMENIE ZBLÍZKA (autorka Daniela Čarná), ktorý stručne predstavím. Zároveň by som rada prezentovala model sprostredkovania súčasného umenia detským divákom, realizovaný na pôde jednej z najmladších galérií na Slovensku: Domu umenia/Kunsthalle Bratislava a prezentovaný aj vo fotodokumentácii.

UMENIE ZBLÍZKA (www.umeniezblizka.gmb.sk) je projekt určený školám na Slovensku, zameraný na poznávanie slovenského súčasného umenia, rozvoj tvorivého myslenia a zručností mladých ľudí vo veku 10 až 15 rokov, kedy strácajú záujem o prirodzenú tvorivú

Erwin Wurm: Všetko je inak. KHB LAB. Kurátor Juraj Čarný. Rodinný program Živé sochy.

Paradox 90. Kurátorské koncepcie obdobia mečiarizmu (1993—1998). KHB. Autori koncepcie Juraj Čarný, Richard Gregor. Program pre školy a dospelých Labyrint umenia.

49

činnosť. Realizuje sa v dvojročných intervaloch od roku 2004. Je voľne inšpirovaný metodikou programu Take One Picture v National Gallery v Londýne. Vychádza z predpokladu, že nie pre každú školu je možné navštíviť galériu vo svojom okolí alebo v Bratislave, a preto vychádza galéria zo svojich brán do škôl sprostredkovane — formou reprodukcií. V každom ročníku programu dostanú pedagógovia zdarma sadu siedmych reprodukcií diel z 20. a 21. storočia zo zbierok GMB, s metodickým materiálom, ktoré študenti pod vedením pedagógov interpretujú. Výsledkom projektu, do ktorého sa v každom ročníku zapojí okolo 300 škôl, čo je vyše 10 % škôl na  Slovensku, je výstava vybraných prác na  galerijnej pôde prezentovaných v  galerijnom štandarde a  katalóg, prepájajúci profesionálnu a detskú tvorbu. Voči súčasnému umeniu, napriek tomu, že sa postupne aj u nás začína tešiť rastúcej pozornosti, stále vo verejnosti panuje istá nedôvera, vychádzajúca z jeho často zdôrazňovanej „nezrozumiteľnosti“. Tak ako umenie vždy reflektovalo dobu svojho vzniku, to dnešné reflektuje našu súčasnosť, ktorá nie je jednoduchá a jednoznačne interpretovateľná. Predpokladom projektu UMENIE ZBLÍZKA, a interpretácie súčasného umenia vôbec, je práve skutočnosť, že súčasné umenie reflektuje našu dobu, vypovedá o našom svete a malo by nám byť preto blízke. Práve sprostredkovanie súčasného umenia rôznym vrstvám publika a postupné prispievanie k „rúcaniu“ bariér v jeho vnímaní je jedným zo základných poslaní novej inštitúcie — Domu umenia/Kunsthalle Bratislava (KHB), nezbierkotvornej inštitúcie, ktorá sa zameriava na prezentáciu domáceho a medzinárodného umenia a profiluje sa aj ako vzdelávacia inštitúcia. KHB realizuje nový model komunikácie s návštevníkom, nielen formou katalógov, odborných textov, prednášok a vzdeláva-

UMENIE NA HLAVE. Poľské súčasné umenie. KHB. Kurátor: Sebastian Cichocki (program pre školy Unavená stolička)

50

cích programov, ale aj prostredníctvom tzv. mediátorov — externého tímu mladých ľudí s profesionálnym záujmom o oblasť súčasného umenia. Mediátori umenia sú ľuďmi prvého kontaktu, sprievodcami, permanentne prítomnými na výstavách, ktorí s návštevníkmi komunikujú o vystavených dielach a témach výstav. Jadrom sprostredkovania umenia sú adresné vzdelávacie programy pre rôzne cieľové skupiny detských, dospelých návštevníkov aj skupín so špecifickými potrebami, na ktoré sa zameriavajú tematické programy, vychádzajúce z výstav, prepojené s animačnými a tvorivými aktivitami, realizované galerijnými pedagógmi (vznikajú v spolupráci KHB s výtvarníčkou Ľubou Sajkalovou). Tie vychádzajú napríklad z jednej z polôh umenia, rôznym spôsobom využívajúcich každodenný predmet: ready­‑mades, ktorý umožňuje prepojenie s našimi každodennými príbehmi, ktoré v kontexte umenia dostávajú nový rozmer a interpretačný rámec. Popri cielených vzdelávacích programoch, školeniach a prednáškach vydáva KHB k výstavám tzv. Detských sprievodcov, pracovné listy, ktoré slúžia individuálnym návštevníkom s deťmi ako forma nemoderovaného vzdelávania, ktorá približuje deťom vybrané diela výstavy z ich uhlu pohľadu. Dovoľte mi na záver sa krátko pristaviť pri otázke, ktorá sa týka odlišnosti vo vnímaní starého a súčasného umenia. Každé umelecké dielo v sebe má istú mieru tajomstva. Pri starom umení však má divák často pocit, že dokáže rozpoznať jeho príbeh, vie, čo dielo zobrazuje a dokáže mu „porozumieť“, uchopiť ho, z čoho vyplýva istý pocit uspokojenia. Súčasné umenie naopak vo väčšine svojich podôb tento pôžitok rozpoznania diela na prvý pohľad neposkytuje a odopiera, keďže sa riadi iným systémom kódovania, nepracuje vždy s príbehovosťou, nie vždy poskytuje estetický zážitok, vyžaduje poznanie kontextu vzniku a tvorby autora a často aj

Milan Mikula: Dielo (Predobraz). Latentná rekapitulácia štýlov. KHB LAB. Kurátorka Mária Rišková. Rodinný program Prázdne obrazy.

51

istú mieru jeho sprostredkovania. Pozrime sa však na dva zdanlivo odlišné nároky umenia na vnímanie diváka z inej stránky. Pri starom umení môžeme mať, napriek jeho zdanlivej uchopiteľnosti, pocit, že sa nás netýka, že vznikalo v inej dobe s inými problémami, že je od nás vzdialené. Navyše, nie vždy môžeme s istotou tvrdiť, že mu naozaj rozumieme: vieme síce na prvý pohľad rozoznať, čo zobrazuje, no nie vždy dokážeme vnímať napr. odkazy krajinomaľby k dobovému vnímaniu sveta, pri kytinových zátišiach holandských majstrov si nie vždy uvedomujeme, že sa nemohli reálne objaviť naraz vo váze v ateliéri umelca atď. Naproti tomu súčasné umenie od nás vyžaduje námahu aktívneho vnímania a ponúka nám možnosť participácie, možnosť vložiť do diela vlastné asociácie, stať sa do istej miery súčasťou diela a to častokrát nielen mentálne, ale aj fyzicky. Vyžaduje od nás zaujatie postoja a niekedy aj istú mieru nepohodlia, ktorá nás však môže odmeniť pocitom spolutvorcov, či skôr spoluobjaviteľov, ktorý sme možno iba zriedka a výnimočne, ale verím, že zažili aj z vlastnej skúsenosti. To je jedna z výziev, ktorú súčasné umenie a jeho interpretácia divákovi, a špecificky detskému divákovi, ponúka. Je to dobrodružstvo, ktoré nie je vopred vypočítateľné, keďže je viazané aj na jedinečnosť, neopakovateľnosť a otvorenosť vnímania diváka. A v tomto dobrodružstve spočíva aj čaro našej práce sprostredkovateľov umenia.

52

Muzikologický výskum v múzejnej pedagogike Mgr. Lucia Fojtíková SNM — Hudobné múzeum

Edukácia — celoživotná formácia človeka? Nepochybne každý múzejný pedagóg si uvedomuje dôležitosť a opodstatnenosť múzejnopedagogických aktivít a ich pozitívny vplyv na formáciu našich múzejných návštevníkov. Edukácia (z  latinského pojmu „educatio — výchova“) je vlastne celoživotná formácia človeka.1 Jasne vidíme, že edukácia nezahŕňa len vzdelávanie v zmysle čerpania a uchovávania si ďalších a ďalších poznatkov. Je to vskutku vzrušujúca cesta životom, v ktorom sa učíme poznávať i prijímať seba aj druhých a učíme sa tiež bojovať za veci a hodnoty, ktoré sú pre nás cenné. Slovom, táto cesta nás neustále posúva vpred — a skončí sa až našou smrťou. Edukácia je nesmierne dôležitý proces v živote človeka — a teda aj v múzeách by sa jej malo dostať pri­ meraného postavenia. Na Slovensku sa síce múzejnopedagogická činnosť dynamicky rozvíja, avšak i dnes ešte možno pozorovať v konzervatívne ladenej časti odbornej obce istú mieru podceňovania či prinajmenšom neporozumenie voči týmto aktivitám. Z uvedeného dôvodu vidím tému svojho príspevku ako vysoko relevantnú. Totiž, niektoré múzejno­pedagogické aktivity sa môžu stať dôležitou základňou pre výskum. A to aj v oblasti muzikológie, ku ktorej sa teraz dostávame.

Muzikológia: definície pojmu a základné disciplíny Bude užitočné vymedziť si pojem muzikológie a jej obsah z hľadiska aspoň základnej definície a jej vedeckých disciplín. Vzhľadom na obmedzenosť priestoru uveďme tú najstručnejšiu: „Muzikológia/hudobná veda je „veda o hudbe.“ (Apel, 1946)

 „Celkové a celoživotní rozvíjení osobnosti člověka“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2009) in Jagošová, Lucia, Jůva, Vladimír, Mrázová, Lenka: Muzejní pedagogika, Paido, Brno 2010. 298 s. ISBN 978­‑80­‑7315­‑207­‑9.

1

53

Nasledujú disciplíny, ktoré patria pod hudobnú vedu2: 1. Hudobná akustika sa zaoberá zvukovými javmi, ktoré sú súčasťou hudby, alebo ju určujú. 2. Organológia skúma hudobné nástroje, ich vznik, vývin, stavbu, zloženie, popis, akustickú analýzu. 3. Hudobná fyziológia rieši zvukové zdroje a sluchové receptory vzhľadom na tvorbu a vnímanie hudby. 4. Hudobná psychológia skúma psychické procesy v hudbe. Sú to možnosti, podmienky a predpoklady, pri ktorých sa hudba môže stať obsahom nášho vedomia. 5. Hudobná estetika vyjadruje vzťah umenia k okolitému svetu, zmysel umeleckých diel a schopnosť človeka porozumieť umeniu. 6. Hudobná sociológia je veda o zákonitostiach vzájomného vplyvu hudby a spoločnosti. 7. Hudobná filozofia sa zaoberá základným zmyslom hudby pre človeka a spoločnosť. 8. Hudobná teória skúma hudbu z jej vnútorných konštrukčných a technických hľadísk. 9. Hudobná grafika sa zaoberá vizuálnou formou existencie hudby. Možno ju chápať ako náuku, v ktorej dochádza k premene akustického javu na vizuálny jav. 10. Hudobno­‑textová interpretácia skúma a analyzuje konkrétnu podobu hudobného zápisu. 11. Hudobná interpretácia sa zaoberá zvukovou podobou hudobného diela, procesom vzniku a rozvíjania zvukovej podoby hudby. 12. Hudobná pedagogika je ucelený systém prenosu hudobných hodnôt, princípov, techník, poznatkov a skúseností medzi jednotlivcami spoločenstva z jednej generácie na druhú, z jedného kultúrneho okruhu do druhého.

Muzikologický výskum v múzejnej pedagogike: príklad Možno povedať, že z vyššie uvedených vedných disciplín je to práve oblasť hudobnej psychológie, v ktorej sa realizujú rôzne výskumy, vedúce k zaujímavým záverom. Na tomto mieste nie je žiaľ možné sa nimi podrobnejšie zaoberať, avšak uveďme aspoň ako príklad výrok Marka Franěka 3, ktorý hovorí, že „schopnosť vnímať časovo organizované informácie nie je dôležitá len pre hudbu, ale napr. aj pre rozvoj moto-



3

Franěk, Marek: Hudební psychologie, Karolinum, Praha 2009. s. 136, ISBN 978­‑80­‑246­‑0965­‑2.

Elschek, Oskár: Hudobná veda súčasnosti, VEDA, Bratislava 1984. 386 s. ISBN 71­‑004­‑84.

2

54

rických zručností, rôznych perceptuálnych a kognitívnych schopností, schopností učiť sa jazyky a pod.“ Z uvedeného a nie ojedinelého výroku badať, že štúdium hudby už v období ranného detstva a samozrejme primeranou formou veľmi pozitívne pôsobí na rozvoj mnohých dôležitých funkcií a schopností človeka. Vo svojom edukačnom programe Tri tajomstvá o hudobných nástrojoch sa okrem iných aktivít venujeme s návštevníkmi aj problematike emócií v hudbe. Jednou zo sledovaných aktivít programu je počúvanie vybraných skladieb. Skladby sú zámerne zvolené z emocionálne vypätejších situácií a prinášajú emócie rôzneho typu (láska, radosť, smútok, hnev, atď.), navyše zväčša sa jedná o filmovú hudbu, ktorej podstatnou funkciou vo filme je práve emočné dotvorenie filmového príbehu. Niektoré skladby nesú názov konkrétnej emócie a účastníci programu sa snažia názov skladby presne identifikovať. Je však potrebné zdôrazniť, že program nerieši len emócie, jeho úlohou je zaznamenať akékoľvek asociácie, ktoré účastníkov pri počúvaní skladby napadnú, teda napr. aj osobné zážitky. Po vypočutí skladby si účastníci aktivity svoje postrehy zaznačia a následne s nimi o nich diskutujeme. Výsledky prirodzene vykazujú isté diferencie, podmienené vekom. Veľmi príjemným zistením je úžasne bohatý vnútorný svet a prejavené asociácie u žiakov autistov. Zaujímavé je napr. vnímanie skladby s  durovou melodikou, avšak s  pomalším tempom — viacerí respondenti ju označujú ako smutnú. Naopak skladbu molovej melodiky s rýchlejším tempom viac respondentov považuje za radostnú — je však pravda, že treba brať do úvahy aj iné spojenia, nakoľko sa jedná o slovenskú hymnu, evokujúcu napr. radosť prinášajúce športové víťazstvá. Podobné postrehy budú v budúcnosti ešte predmetom ďalšieho podrobného výskumu.

Študenti z Pedagogickej a sociálnej akadémie. Študenti pri bubnovaní emócie. SNM — Hudobné múzeum, 2014

55

Žiaci II. stupňa zo základnej školy pre autistické deti. Žiaci pri počúvaní a reflektovaní hudby. SNM — Hudobné múzeum, 2014

Skutečná kopie a replika skutečnosti aneb poznání z muzea Projekt Dotkni se 20. století PhDr. Pavel Douša, Ph.D., a Ing. Eva Dytrychová Národní muzeum

Čas od  času vznikne pokus spočítat muzejní sbírky ve  správě českých muzeí a paměťových institucí. Dnes se zpravidla udává více než 65 milionů sbírkových předmětů. Příležitosti pro jejich fyzické zpřístupnění jsou vzhledem k jejich počtu minimální, přestože kulturní, dokumentační, historický nebo vzdělávací potenciál je kvalitou každého z nich. I tato skutečnost byla jedním z podnětů pro vzdělávací projekt Národního muzea zaměřený na prezentaci českých a československých dějin 20. století, realizovaný v letech 2012—2014. Projekt Dotkni se 20. století získal celorepublikový charakter prostřednictvím spolupráce s řadou významných partnerů (Univerzita Karlova, Asociace učitelů dějepisu ČR, Asociace muzeí a galerií ČR, Moravské zemské muzeum, Masarykovo muzeum v Hodoníně, Hornické muzeum Příbram, Muzeum Českého lesa v Tachově) a dvanácti pilotních škol, které zároveň poskytly potřebnou návaznost na praxi a nezbytnou zpětnou vazbu. V průběhu projektu se aktivně zapojovala další muzea např. Muzeum východních Čech v Hradci Králové či Severočeské muzeum v Liberci. Cílem projektu bylo uplatnit ve výuce sbírkový předmět (nejen jako exponát) jako takový, přiblížit ho cílové skupině, pedagogům základních a středních škol. Prostřednictvím učitelů však projekt komunikoval s žáky 2. stupně základních škol, odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a studenty středních škol. V rámci projektu vznikla na základě pravidelných setkávání s pedagogy celá řada výukových materiálů, připravených muzei. Uhelným kamenem pro jakýkoliv výstup bylo využití sbírkového předmětu. Pro vzdělávací účely byly vybrány a zpracovány předměty s příběhem, který umožňuje oslovit studenty, „dotknout se“ jich a umístit tyto předměty do kontextu doby. Přestože se sbírkové předměty uplatňovaly v zcela jiném prostředí, než je muzejní vitrína, pedagogové i studenti získali přehled, jak pracuje muzeum a jaká je jeho role ve (vzdělávání) společnosti. Studenti si oblíbili zejména interaktivní a multimediální výstupy (obrazové záznamy, audio záznamy, 3D modely), dostupné především prostřednictvím webových stránek. Na webových

56

portálech jsou dnes běžně zpřístupňovány digitální kopie sbírkových předmětů, např. na eSbírkách se jich nachází přes 51 tisíc ze 49 institucí. Předmět zpřístupněný prostřednictvím moderních technologií není jeho „digitální kopií“, ale unikátním propojením informací, lidí (kurátorů, žáků, pamětníků), technologií. Mluvíme proto o sociotechnické interakci, která specifickou cestou překračuje fyzický rozměr a hodnotu autenticity, s kterou muzeum 19. a 20. stol. pracuje. S „digitalizovanou/digitální“ podobou předmětů lze pracovat v podobě tvorby výukových materiálů pro 2. stupeň ZŠ a SŠ na několika úrovních. Studenty zaujala možnost tvorby virtuální výstavy ve 2D nebo 3D prostoru, kde měli možnost vytvářet výstavy nejen z předmětů paměťových institucí, ale také z vlastní rodinné historie, která se tak mohla stát součástí virtuální sbírky muzea. Tato aktivita byla podpořena i soutěží Vzpomínky na 80. léta v Československu, která měla studenty motivovat k badatelské aktivitě a vytvořit příležitost pro mezigenerační dialog, nalezení příběhů rodičů, babiček, pamětníků. Žáci preferovali možnosti realizace výstavy ve 3D prostorů, kde si z 11 možných výstavních prostor vybírali nejčastěji České muzeum hudby. Výstavy dimenzované na 12 sbírkových předmětů byly pro studenty natolik zajímavé, že některé kolektivy vytvořily dokonce několik svébytných kolekcí. K předmětům přistupovali jako ke skutečným sbírkovým předmětům a z každé sbírky byla vždy uspořádána i klasická výstava v prostorech školy. Při hledání příběhů vlastní rodinné historie využili studenti spíše běžnějších předmětů, např. hračky nebo domácí potřeby, hledání předmětů s politickými souvislostmi pro ně bylo obtížné, a to nejen z důvodu, že získat dostatek takových předmětů je obtížný úkol. On­‑line sbírka či virtuální výstava není jediným způsobem, jak pracovat se sbírkovými předměty; digitalizovaná podoba předmětů ve spojení s příběhy je ideálním prostředkem pro gamifikaci. Z her a aplikací si zvláštní popularitu získala hra Osudy a kariéry — 8 postav, 38 příběhů, mnoho osudů. Hra slouží ke snadnějšímu pochopení historických momentů 20. století. Student se může identifikovat s vybranou postavou a prostřednictvím volby v každém historickém okamžiku si volit svůj osud. Principem hry je reflexe konkrétních a individuálních životních rozhodnutí v rámci dějin. Postava se v průběhu hry vyvíjí a na základě výběru ze dvou možností určuje svůj budoucí osud a kariéru. Výstupem hry je životopis Muzejní sbírky ve výuce a žáci jsou konfrontováni se „skutečnými“ životy a dějinnými

57

rozhodnutími. Většina studentů chce pochopitelně zjistit, jak by se změnil jejich osud, kdyby se v průběhu života rozhodli jinak, třeba jen jednou. Hru hrají opakovaně a se svou postavou se sžívají, zpravidla jsou značně překvapeni, jaký velký vliv na jejich budoucnost mohlo mít jedno jediné rozhodnutí a že přes zodpovědná a morální rozhodnutí končí život jejich postav nezřídka v bídě, ve vězení nebo na popravišti, že demokracie nebyla vždy samozřejmostí. Práce s digitální podobou předmětů je pro studenty atraktivní, zejména proto, že odpovídá jejich způsobu vnímání, je pro ně srozumitelná. Naopak právě práce s „reálnými“ předměty a jejich příběhy — předměty mimo vitrínu — je pro studeny odlišnou situací, která je dokáže zaskočit. Přináší jim radikálně novou zkušenost. „Dotýkání se“ třírozměrných věcí je s podivem obtížněji uchopitelné a studenti raději využívali ikonickou či obrazovou dokumentaci. Přestože se jednalo o kopie (žáci a studenti výrazně nerozlišovali rozdíl mezi originálem, replikou, kopií), ukázalo se, že sbírkové předměty, resp. jejich kopie, nejsou hračkou a pomáhaly studentům nalézt vztah k historii a vytvořit si vlastní pohled. Teprve po dotyku si studenti uvědomují jak, „vypadaly“ přídělové lístky nebo třeba bony? V rámci projektu byla ve spolupráci s pedagogy připravena aktivita Otevři si dějiny. Soubor pěti muzejních sad — kufříků — obsahuje repliky sbírkových předmětů a dobových dokumentů, vztahujících se ke zlomovým i každodenním obdobím moderních českých dějin. Replika umožňuje vyzkoušet si funkci předmětu, což je v muzejním prostředí se sbírkovými předměty možné pouze v omezené míře nebo úplně nemožné. Fyzická přítomnost předmětu pomáhala proměnit výuku resp. atmosféru pro diskuzi. Předměty neoživovaly „minulé“ příběhy, ale kladli si za cíl probouzet vlastní příběhy studentů a naučit pedagogy takové inspirativní prostředí vytvářet. Zde je nutné zmínit zkušenost předsednictva Asociace učitelů dějepisu, v čele s Mgr. Martinovským, která nám v tomto směru velmi pomohla. Zmíněné aktivity byly jen úzkým výsekem širokého záběru projektu Národního muzea „Dotkni se 20. století, který obdržel dvě mezinárodní ocenění pro vzdělávací projekty (Comenius EduMedia Siegel, Erasmus EuroMedia Award 2014). Projekt

Nad dobovými dokumenty mají studenti možnost si uvědomit, jaký vliv měla politická situace a další okolnosti na velikost území naší republiky nebo třeba na skladbu povinně vyučovaných předmětů ve škole.

58

prokázal aktivní a přímou spolupráci mezi kurátory (nejen zprostředkovanou muzejními lektory) a pedagogy, která ukazuje vysoký potenciál muzea v oblasti dějin 20. století, které jsou pro učitele obtížně uchopitelné resp. sdělitelné. Zároveň se nám podařilo v rámci projektu rozbourat celou řadu stereotypů a nabídnout jiný pohled na věci. Muzeum ztratilo aureolu důležité, ale nudné instituce, učitelé byli velmi otevřenými a aktivními spolupracovníky, nikoliv pasivními příjemci výukových materiálů z muzea, které prokázalo, že není školním kabinetem na podporu výuky, ale svébytnou vzdělávací institucí. Ta prostřednictvím kreativních přístupů, herních metod a interaktivity dokázala v tomto případě propojit generace (studenti plnili projektové úkoly zaměřené na jejich příběhy a rodiny) a podnítit u studentů vznik vlastní interpretace v dialogu se „školními“ daty a „nezpochybnitelnými“ fakty přejímanými v rámci rodiny.

Virtuální výstava ve 3D prostoru

Pro studenty bylo zajímavé i zjištění, že sbírkovým předmětem se stávají i věci, které znají ze současnosti, například dnes znovu oblíbená céčka. Idea projektu Dotkni se 20. století obdržela dvě mezinárodní ocenění pro vzdělávací projekty (Comenius EduMedia Siegel, Erasmus EuroMedia Award 2014).

59

Přesahy muzejní edukace Muzejní edukace mimo muzeum Mgr. Silvie Čermáková Muzeum Vysočiny Jihlava

„Buď je to moderní, nebo je to muzeum, ale nemůže to být obojí najednou,“ napsala svého času spisovatelka Gertruda Steinová. Když ji později citoval Don Thompson, myslel přitom na  galerie, muzea umění a  myslel na  ně především jako na místa obchodu s uměním, v němž bývá hlavním cílem přilákat co nejvíce návštěvníků, utržit co nejvíce peněz, na svět, kde často narazíme na kontrast hodnoty umělecké a  tržní.1 Cesty obchodníků s  uměním směřují tam, kam je následovat nebudeme, chceme si ale podržet problém onoho zpochybněného spojení muzea s moderností. Modernost přece můžeme chápat také jako otevřenost novým řešením a  novým výzvám. Rádi bychom si mysleli, že takové moderní muzeum je životaschopné a kreativní spojení. Když bylo v roce 1929 v  New Yorku založeno Muzeum moderního umění (MoMA), výrazy „muzeum“ a „moderní“ byly možná protikladné, dnes po bezmála 85 letech je situace už zcela jiná, alespoň většinou. Několik možných přístupů k novým výzvám naznačí konkrétní příklady a zkušenosti s praxí „muzejní edukace mimo muzeum“ coby inspirativní a ne zcela tradiční formy práce muzejního pedagoga, přesahující práh muzea obrazně i fakticky: 1. spolupráce se SŠUP v Jihlavě­‑Heleníně, a to od klasických frontálních přednášek po participaci na tvorbě edukačního programu, po spolutvorbu zcela nového typu muzejního projektu „Muzeum na dlažbě“, 2. spolupráce Muzea Vysočiny Jihlava (dále MVJ) s městskou knihovnou v Moravských Budějovicích a muzejní programy jako součást příměstských a letních dětských táborů,



1

Thompson, Don. Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů. Kniha Zlín, 2010.

60

3. nabídka jedné z možných forem podpory vzájemného obohacování a výměny informací a zkušeností mezi kolegy muzejními a galerijními pedagogy a edukačními pracovníky z dalších institucí se statusem kulturních, paměťových a vzdělávacích i mimo ně, 4. konečně také zhodnocení dosud málo zohledněného potenciálu, který vidíme v důslednějším zainteresování těch kolegů, kteří jsou z principu svých profesí těmi nejdůležitějšími, protože často prvními a jedinými v kontaktu s návštěvníky muzeí a galerií (zároveň v oborovém diskurzu často pohříchu nejopomíjenějšími) — kustodů, průvodců a lektorů. Spolupráce se SŠUP v Heleníně vznikla počátkem roku 2014 pozváním k sérii přednášek v rámci tam probíhajícího projektu „Kreativní management na SUPŠ Jihlava­‑Helenín“, kdy bylo hlavním úkolem zpracovat regionální témata estetické výchovy a zhodnotit jejich kulturně edukační potenciál očima muzejního pedagoga. Následovala spolupráce na tvorbě samostatného edukačního programu, který studenti následně sami realizovali pod odbornou supervizí. Společný projekt Mu‑ zeum na dlažbě, kterému bych chtěla věnovat více pozornosti, byl původně pouze explicitním příkladem použitým pro téma Propagace projektu — projekt jako propagace. Na základě spontánního zájmu a iniciativy studentů a jejich pedagogů se stalo Muzeum na dlažbě součástí řešeného grantu. Základní koncepce projektu byla poměrně rozsáhlá a náročná, bylo proto nutné jeho konečnou podobu přizpůsobit reálným časovým, materiálním a finančním podmínkám. Výsledkem byl pilotní ročník zcela nové kulturní akce, která byla posléze nominována do prestižní soutěže Zlatá jeřabina, ceny Kraje Vysočina za kulturní počin roku 2014. V září letošního roku se uskuteční ročník druhý, věříme, že nikoliv poslední. Realizací projektu Muzeum na dlažbě se nesnažíme prodat vycpaného žraloka za 12 mil. dolarů, tento projekt se nachází mimo výše zmíněný kulturní byznys. Přesto máme za to, že je dobré na projekt myslet jako na produkt a umožnit mu, aby byl pro­ duktem úspěšným. Za velmi důležitý aspekt, možná rozhodující pro budoucnost projektu, jenž závisí na dlouhodobé spolupráci plánované v horizontu let a jenž je svázaný s angažmá studentů, kteří dříve či později školu opustí, považuji implicitní schopnost dynamických změn v podobě kreativního přístupu k jednotlivým segmentům této kulturní akce. Proto je nanejvýš potřebné vybudovat ho na dobrých základech. Co tedy očekáváme od projektu v kontextu naší avizované snahy o moderní regio­ nální muzeum? — Chceme, aby přispěl k upevnění pozice muzea v očích veřejnosti. — Slibujeme si, že jedním z výsledných efektů projektu bude osobní angažmá a aktivní účast obyvatel, která může příznivě ovlivnit jejich postoj k městu a jeho historii.

61

— Chtěli bychom vytvořit novou formu tradice setkávání s muzeem, která má podobu vícežánrového kulturního projektu. — V neposlední řadě věříme, že projekt osloví nové návštěvníky a získá muzeu nové příznivce. Lze konstatovat, že v mnoha ohledech byl první ročník s Muzeem na dlažbě skrovnější oproti počáteční náročné vizi. Přesto se podařilo dát vzniknout akci s potenciálem opakujícího se setkávání s regionální historií, akci, jež v sobě nese snahu o sdílení prostoru a kontextu jeho kulturní historie, tedy muzeum zde působí jako iniciátor jistého pocitu pospolitosti i jako zprostředkovatel nové kvality vztahu mezi městem, jeho historií a současnými obyvateli. Kromě přesahů ke spolupráci na tradiční ose muzeum — škola, nově založených na reciproční, a tedy kvalitativně zcela jiné bázi muzeum — škola, škola — muzeum, bude do budoucna zajímavé a možná i nezbytné navázat podobně bezprostřední a potenciálně oboustranně přínosnou spolupráci s dalšími kulturními institucemi, jejichž aktivity dlouhodobě směřují k edukační činnosti. Také spolupráci s Městskou knihovnou v Moravských Budějovicích zahájilo pozvání k přednášce, resp. k realizaci edukačního programu ze stálé nabídky MVJ, „ABC archeologie“. K němu jsem se sešla opakovaně v květnu a červnu roku 2014 s několika školními třídami z místní základní školy, které se po dobu celého roku v knihovně zabývaly archeologií jako vědou v rámci celoročních oslav 100. výročí relativní chronologie neolitu a eneolitu významného archeologa Jaroslava Palliardiho. Následovala vzápětí další pozvání ke spolupráci na programu příměstského letního tábora, abychom nakonec zcela opustili prostory knihovny a poslední program se odehrál uprostřed klasického letního dětského tábora na Peksově mlýně. Obě tyto zkušenosti pomohly odhalit další kreativní přístupy k plnohodnotné muzejní edukaci mimo muzeum. Bylo nutné přizpůsobit se nestandardním přírodním podmínkám a odlehčit metodiku programu od školního směrem ke kreativně vzdělávacímu obsahu, a to při zachování jeho kvality a odbornosti. Také tuto spolupráci lze řadit k úspěšným, neboť v současné době jednáme o dalších programech, budeme tedy pokračovat. Za zcela zásadní považujeme nové výzvy představující důležité přesahy muzejní edukace: — Aktivní hledání cest ke spolupráci a vzájemnému obohacování muzejní a galerijní edukace. — Diskuse k tématu profesionalizace edukačních pracovníků — ustavení profese muzejního / galerijního pedagoga a průsečíky pracovní náplně těchto a dalších souvisejících profesí. — Mezioborová spolupráce.

62

Spolupráci muzejních a galerijních pedagogů plus pedagogů a lektorů z dalších kulturních institucí zde zmíníme především v souvislosti se seminářem Na jedné lodi, pořádaným 20. dubna 2015 v MVJ. Historicky první setkání edukačních pracovníků z kulturních a vzdělávacích institucí Kraje Vysočina snad splnilo očekávání, když dalo příležitost k navázání pracovních kontaktů těm, kdo chtějí o své práci hovořit se svými kolegy, považují za potřebné a zajímavé předávat si navzájem zkušenosti a praktické postřehy, sdílet úspěšné postupy a projekty, nechat se inspirovat. Ze závěrečné shody vyplynulo, že podobná setkání mají smysl a že v nich pedagogové a lektoři sami vidí jednu z možností, jak zlepšovat výstupy a upevnit status svých profesí. Setkání se tedy budou opakovat, zároveň bude možné nahlédnout do konkrétní práce v dalších institucích, protože to napříště mají být setkání putovní (nástin uvažovaných témat: příměstské tábory v muzeu a galerii, komunikace se školami, vliv soukromých a komerčních podniků s výstavní ambicí). Součástí konečné dohody je také záměr oslovit s pozvánkou k účasti a spolupráci další instituce — knihovny, hvězdárny apod. Mezioborová spolupráce muzejních a galerijních profesí se stala nosným tématem celé série seminářů, za nimiž stojí dlouhodobá snaha o vytvoření co nejkvalitnějšího a podporujícího prostředí v kulturních institucích. Iniciátorem a hlavním organizátorem těchto setkání je výbor Komise pro práci s veřejností a muzejní pedagogiku pracující při AMG ČR. Není pochyb, že spolu s obrazem „moderního muzea“ se v posledních letech výrazně mění také nároky, které z těchto změn vyplývají pro profese a role dalších zaměstnanců kulturních institucí: kustodů, průvodců, lektorů, ale do nezanedbatelné míry i pro práci kurátorů. Jenom těžko budeme hledat profesi, které by se proměna muzea nebo galerie z uzavřeného vědeckého pracoviště v otevřenou, vstřícnou a dokonce zábavnou vzdělávací instituci nedotkla. Bylo by nesmyslné uzavírat se do profesních komunit, naopak se ukazuje jako nezbytné otevřít téma mezioborové spolupráce a participace, je třeba hledat kreativní cesty k vzájemné symbióze. Proto se uskutečnil první putovní seminář V první linii (9.—10. února 2015 v Brně) ve spolupráci s katedrou muzeologie FF MU a nejbližší příští setkání se chystá na 15. června 2015 v MV. Následovat budou další ve spolupráci s jinými hostitelskými institucemi. Naší snahou je vyhovět vysokému zájmu účastníků svědčícímu o potřebnosti podobných setkání. Závěrem stručný nástin směru, kterým by se mohlo ubírat uvažování o aktivitách přesahujících práh muzea. Víme, že bychom měli chtít přinést do muzejní a galerijní edukace vždy cosi, co obvykle zveme „přidanou hodnotou“, ovšem stále s důrazem na to, že se pohybujeme a chceme pohybovat na poli kulturním. Není žádnou vzácností, že mnohde bývá měřítkem úspěchu kvantita, a to jak co do počtu výstav, akcí, programů, tak co do počtu návštěvníků. Všichni víme, že bychom proti

63

výkazům návštěvnosti měli vždy trvat na kvalitním obsahu. Ani ten nejkvalitnější se ale dnes již neobejde bez komunikace „přes práh“ muzeí a galerií. Je třeba, abychom obě misky vah udrželi v rovnováze s čistým štítem. Chceme uspět i obstát, a to při zachování exkluzivity autentického edukačního prostoru, jakou paměťové instituce nepochybně stále reprezentují. Aplikujeme­‑li následující otázky na výše zmíněné aktivity, může to být pro nás zajímavé a v mnohém užitečné, uvažujeme tím totiž o poslání muzea takového:2 1. Co intenzifikujeme (neboli umocňujeme, posilujeme)? 2. Co archaizujeme (činíme zastaralým, překonaným)? 3. Co aktualizujeme (co probouzíme k novému životu)? 4. Co je inverzí (tedy v co by se mohla naše snaha zvrhnout)? Chceme intenzifikovat pocit kontinuity a sounáležitosti s konkrétním životním prostorem; posilovat vnímání vlastní role jako individuální a jedinečné součásti společné hmoty historického celku. Můžeme tím zvýhodnit aktivitu proti pasivitě a také pocit zodpovědnosti do budoucnosti, za pokračování tohoto příběhu. Archaizujeme definitivně představu muzea jako tiché zaprášené, uzavřené, nevlídné, nevstřícné a nekomunikativní instituce, zaplněné množstvím mrtvých a němých předmětů. Aktualizujeme noetickou podstatu orálně předávaných příběhů vedle aury autentických trojrozměrných předmětů a narativ jako přirozenou a významnou součást kontinuálního a přirozeného procesu poznávání. Inverzí by mohlo být riziko sklouznutí k zábavnosti a podbízivosti, může se stát, že muzejní práce bude veřejností nakonec chápána jako mainstreamová a nevědecká. To se stane tehdy, když převáží neprofesionální zprostředkování umění nebo historie formou povrchních estrád, vyhovujících potenciálním sponzorům na úkor smysluplné edukační činnosti. Důležitá role edukačního pracovníka a muzejního či galerijního pedagoga spočívá mimo jiné právě ve schopnosti posledně zmíněnému riziku úspěšně čelit.



2

Otázky vytvořil kanadský filosof Herbert Marshall McLuhan, jeden z filosofů, kteří se zabývali a zabývají mocí médií. Viz Bělohradský, Václav. Společnost nevolnosti. SLON Praha, 2007, s. 95.

64

Umění na dosah Mgr. et Mgr. Lucie Štůlová Vobořilová, Mgr. Barbora Škaloudová Národní galerie Praha

Rodiny v Národní galerii v Praze Národní galerie v Praze je přední sbírkotvornou a výstavní institucí v České republice. Nevytváří však jen bohatý a zajímavý výstavní program, ale snaží se o jeho zprostředování široké veřejnosti dalšími doprovodnými akcemi. Lektorské oddělení Národní galerie bylo ostatně založeno již v 60. letech 20. století. Mezi cílovými skupinami, na které se v Lektorském oddělení Národní galerie soustředíme, patří také děti, od 80. let jsou školní skupiny mezi našimi pravidelnými návštěvníky, od 90. let 20. století chystáme různorodé výtvarné dílny i pro rodiče s dětmi. V nedávné minulosti se Národní galerie v Praze znovu na cílovou skupinu rodin s dětmi zaměřila a připravila v rámci celkové strategie nové programové formáty a uvedla v život mnohá opatření, která rodinám zpříjemňují pobyt v galerii (byla vydána brožurka představující možnosti trávení společného času rodiny v galerii, pro každý objekt NG vznikly pracovní listy pro děti, které podporují jejich seznámení s uměleckými díly zábavnou formou, vznikla samoobslužná výtvarná pracovna ve Veletržním paláci (Veletržní palác je největším objektem NG, hostí sbírku moderního a současného umění). Přibyly přebalovací pulty, došlo k úpravám rodinného vstupného, proběhlo školení kustodů o vhodných komunikačních strategiích atd. Jedním z nových programových formátů, které byly pro rodiny s dětmi v rámci této snahy vytvořeny, je i Otevřená výtvarná herna.

Hra a experiment v intencích a kontextu výtvarného umění Otevřená výtvarná herna je unikátním konceptem, jenž v době svého vzniku neměl v českém prostředí obdoby. Herny jsou otevřeny již dětem od 1,5 roku a jsou založeny na mezigeneračním učení (děti­— rodiče — prarodiče). V Hernách se snažíme děti oslovit tvůrčími aktivitami, které se ale dotýkají podstaných kontextů výtvar-

65

ného umění. Je pro nás důležité, aby se jejich experimenty odehrávaly na dosah „umění“. Každá Herna je zaměřená na jedno výtvarné dílo, umělce či téma výstavy a tvůrčím způsobem je rozvíjí. Inspirace díly z galerie je pro nás důležitá — snažíme se využít do podnětných přístupů k tvorbě. Herna v Národní galerii

Zdánlivě bezbřehá tvořivost dětí získává nový rozměr a přispívá k uvědomování si různých našich kulturních souvislostí. Děti ale i jejich rodiče zažívají, že například

1

2

3

4

5

6

66

házení tyček nad hlavu (obr.1) či tvorbu soch z koupelové pěny (obr.2) je možné vnímat i jako umělecké vyjádření a hledat v něm inspiraci pro vlastní tvorbu a představivost.

Otevřená, spontánní, tak jako bychom tvořili v ateliéru Snažíme se dětem představit galerii, jako místo, kde je možné prožít tvorbu spontánně. Vytváříme prostor pro různé, často velkoformátové, scénografické, multimediální situace, volíme neobvyklé nástroje a techniky, které by děti doma stěží realizovaly. Někdy v Herně i sněží, děti pozorují pomalu padající body k zemi, dotýkají se jich, přeskupují je, či házejí nad hlavu (obr.3), jindy se na zemi objevuje z haldy kousků barevných papírů vekoformátový obraz. Kresba prstem do mouky či záměrné rozdupávání již nepoužitelných zbytků kříd je povoleno (obr.4). Ve velkém prosvětleném ateliéru je vždy připraveno několik tvůrčích zastavení. Čas na tvorbu je individuální, každé dítě si volí své tempo a energii, kterou chce věnovat jednotlivým aktivitám. Herna je místem, kam je možné vstoupit kdykoliv během programu. Zadání k aktivitám jsou motivována tak, aby vedla k osobitým vyjádřením a nepředjímala přesný výsledek.

Herna jako cesta k současnému umění Pronikáme s dětmi do rozdílných přístupů k tvorbě a přibližujeme se tak často projevům současných umělců. Uvědomujeme si, že soudobí výtvarní umělci volí různorodé umělecké koncepty a používají pestré techniky tvorby. Reflektujeme jejich představy a pojetí. Nebojíme se použít specifické přístupy na hranici umění. Dětem jsou jejich hledání často velmi blízká (obr. 4 a 5). Také si uvědomujeme, že právě děti jsou často prostředníky mezi díly současného umění a svými průvodci — rodiči a prarodiči. Často se v praxi setkáváme s dospělými lidmi, kteří tvrdí, že současnému umění “nerozumí”. Jejich vlastní děti jim k dílům současnosti často pomáhají cestu nalézt, kladou zvídavé otázky, objevují, nejsou svázané převzatými estetickými soudy.

Herna v datech Herny probíhají ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze již od roku 2009. Za tu dobu se jich zúčastnily tisíce dětských i dospělých návštěvníků, většina z nich přichází opakovaně, každý týden. Z původní jedné Herny týdně se počet opakování téže dílny navýšil na tři. Více informací o Hernách je možné získat na Facebooku: Otevřená výtvarná herna.

67

den druhý

Příklady dobré praxe z ČR a Slovenska — 2. díl Plzeň — Evropské hlavní město kultury 2015

69

70

Nový edukační projekt Technického muzea v Brně: S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem Mgr. Alena Najbertová pedagog volného času, Technické muzeum v Brně

Technické muzeum v Brně (dále TMB) je institucí, která se hodně věnuje práci s dětmi a mládeží. Významnou část návštěvníků hlavní budovy muzea v Králově Poli tvoří žáci a studenti ve školních skupinách, jsou pořádány dětské dny, workshopy a speciální akce k výstavám, přibližující odbornou tematiku i pro rodiny s dětmi. V muzeu funguje Technická herna a Výtvarně technická dílna. Tento článek se ale hlavní budově věnovat nebude, zaměříme se na akce na externích památkách. V letošním roce se uskutečňují v rámci projektu S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem. Šroubek a Matička jsou maskoti TMB a budou děti provázet v jejich putování a zadávat jim úkoly a aktivity. Technické muzeum v Brně má ve své správě kromě hlavní budovy v Brně ještě šest mimobrněnských technických památek: Vodní mlýn ve Slupi (okres Znojmo) Stará huť u Adamova (okres Blansko) Barokní kovárna v Těšanech (okres Brno venkov) Větrný mlýn v Kuželově (okres Hodonín) Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou (okres Žďár nad Sázavou) Areál československého opevnění v Šatově (okres Znojmo) V pěti případech se jedná o objekty výrobní, šestý je objekt vojenský. Nachází se na území dvou krajů — Jihomoravského a Kraje Vysočina. Tři z objektů mají status národní kulturní památky, dva status kulturní památky. Objekty se nacházejí in situ, tedy na svém původním místě, jsou v nich prezentovány původní výrobní technologie a historické skutečnosti, související s daným místem. Ne vše však lze prezentovat při každodenních prohlídkách. Aby si návštěvník udělal představu, jak to tu v minulosti vypadalo, je třeba památku oživit, a k tomu slouží speciální akce. Jejich pořádání má oproti akcím v hlavní budově v Brně svá specifika.

71

Objekty se většinou nachází mimo sídelní centra, v některých případech na samotě. Přináší to své výhody i nevýhody. Začněme z té lepší stránky a tou je určitě zajímavé okolí, přímo vybízející k výletům do přírody (např. Stará huť se nachází na území CHKO Moravský kras, Šlakhamr v zalesněném údolí řeky Sázavy, kde v jeho bezprostředním nebo blízkém okolí můžete navštívit přírodní památku Rozštípená skála, sochu Mamuta nebo místo s tajuplným názvem „Na konci světa“, Kuželov láká na výlety do slovenského příhraničí). Je tedy možné návštěvu památky a okolí pojmout jako celodenní výlet. Nevýhodou je horší dostupnost a logistické těžkosti při zajišťování akcí. Dalším problémem jsou omezené a mnohdy velmi stísněné prostory objektů, což je problém zejména v případě deště, kdy nelze využívat exteriér. Co se týká personální otázky, speciální akce je organizována muzeem v Brně (muzejní pedagog ve spolupráci s odborným garantem památky), a při akci samotné pomáhají další pracovníci, kteří přijedou z Brna. Běžně totiž na památce působí pouze jeden nebo dva pracovníci (vykonávají funkci správce i průvodce). Výrobní objekty TMB na sebe tematicky navazují: dřívější zpracování železné rudy pomocí hamru je možné vidět na Šlakhamru, novější technologii s vysokou pecí ve Staré huti, Šlakhamr je mechanickou kovárnou, ruční kovárnu můžete navštívit v Těšanech, po zániku hamru býval Šlakhamr obilním mlýnem, funkční vodní mlýn uvidíte ve Slupi, pro srovnání větrný mlýn v Kuželově.

Děti na vzdělávacích „mimobrněnských“ programech Technického muzea v Brně

72

Akce na památkách mají za hlavní cíl památku oživit a ukázat původní technologie (v případě objektů výrobních) nebo historické skutečnosti (v případě objektu vojenského). Konají se o víkendu (1× až 2× ročně). V letošním roce v rámci projektu S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem, který byl finančně podpořen Ministerstvem kultury ČR, proběhnou na  Šlakhamru dvě akce a  na  ostatních památkách vždy jedna. Cílem projektu je představit návštěvníkům všech šest památek, a to způsobem přiměřeným věku účastníků. Při akcích probíhají komentované prohlídky, určené i dětem, návštěvníci jsou do prohlídek aktivně zapojováni. Úkolem akcí je umožnit lidem zažít památku „na vlastní kůži“ a co nejvíce smysly (možnost ukování hřebíku v Těšanech či na Šlakhamru, mlýnské složení tvořené těly návštěvníků ve Slupi, lidé vidí kováře při práci, slyší údery kladiv, mohou si vzít do ruky nástroje, s řemeslníky si promluvit a ptát se jich, …). Pokud je to možné, pracují tu řemeslníci (kovář v Těšanech, kováři na Šlakhamru kovající na ručních kovadlinách i na velkém, vodou poháněném bucharu, experimentální tavby a milíř na Staré huti), vojenský srub je oživen dobovou posádkou. Dále jsou pro návštěvníky připravena soutěžní stanoviště zaměřená vždy na jedno spojující téma. Stanoviště fungují po celý den, lidé si sami regulují, jak dlouho se tu zdrží. Úkoly jsou rozvrstveny a modifikovány podle věku řešitelů. Snažíme se kombinovat různá témata (technické, přírodovědné a enviromentální, výtvarné, práce se sbírkovými předměty). Aktivity jsou koncipovány tak, aby se zapojovaly

Děti na vzdělávacích „mimobrněnských“ programech Technického muzea v Brně

73

znalosti, sportovní a motorické schopnosti a odhad. Programy jsou vždy navrženy jako programy rodinné, ideální je kooperace všech členů skupiny, dětí, rodičů i prarodičů. Návštěvníkům by měly přinášet poučení, ale také zábavu. Projekt je určen jak místním lidem, tak turistům (ze zkušeností víme, že na akcích jsou zastoupeni obě tyto skupiny přibližně stejně). Místním podává informace o jejich regionu, jeho historii a tradicích, utváří jejich regionální povědomí. Často přináší možnost využití volného času v místech, kde větší nabídka chybí. Lidem ze vzdálenějších oblastí nabízí možnost rodinných výletů se zábavně naučným programem. Je zaměřen především na rodiny s dětmi, ale účastnit se mohou i mládež, dospělí a senioři (opět ze zkušeností víme, že rádi si zasoutěží i skupinka seniorů nebo samotní dospělí). V rámci projektu S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem vznikl společný programový leták s nabídkou všech akcí. Děti mohou sbírat razítka do návštěvnického pasu, byly vyraženy také speciální mince (s ražbou Šroubka a Matičky z jedné strany a jednotlivých památek ze strany druhé). Harmonogram akcí v rámci projektu S Matičkou a se Šroubkem za poznáním putujem 18. 4. 2015

Jaro na mlýně (Vodní mlýn ve Slupi)

2. 5. 2015

Večerníček slaví … na Šlakhamru (Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou)

23. 5. 2015

Setkání ve střední části Moravského krasu (Stará huť u Adamova)

4.—5. 7. 2015

Oživená pevnost (Areál čs. opevnění v Šatově)

11. 7. 2015

Kovářská sobota (Kovárna v Těšanech)

1. 8. 2015

Jak (se) lidé vážili a měřili (Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou)

19. 9. 2015

Fouká vítr ze strnišť (Větrný mlýn v Kuželově)

Bližší informace k památkám najdete na internetových stránkách muzea www.tmbrno.cz.

74

DJ Kurátor: Tablety v galerijní edukaci Michal Kučerák Centrum současného umění DOX

Je umění ztráta času? Co vlastně „umí“ současné umění? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá stálá nabídka vzdělávacích programů centra DOX. Centrum současného umění DOX je největší soukromou výstavní institucí v České republice. Představuje nezávislou mezioborovou platformu pro současné české a mezinárodní umění, architekturu a design. České veřejnosti se snaží představit tematicky zaměřené projekty s edukačním přesahem. Kromě výstav nabízí také bohatý doprovodný program (přednášky, diskuse, konference, workshopy). Pro školy je připraven také interaktivní materiál mapa společenských stereotypů, který nabízí učitelům platformu pro diskusi o různých stereotypech a předsudcích, které jsou zakořeněny v našem myšlení.

75

V roce 2013 představilo centrum DOX cyklus vzdělávacích programů ROLE (V) UMĚ‑ NÍ. Ambicí této nabídky vzdělávacích programů bylo otevírat potenciál současného umění v jeho rozmanitých podobách. Samotné nabídce předcházela úvaha o tom, co je současné umění a jak tuto zkušenost/vědomost/pocit předat dál. Vznikl koncept několika programů, které přiblíží pluralitu současného umění, pro umění obecně tak typickou a pro výchovný proces nenahraditelnou. Pro zjednodušení výchozí situace byly zvoleny dvě metody. První, inspirovaná psychologií a světem deskových/počítačových her, představuje formát rolové hry, v rámci které je na současné umění nahlíženo nejen z různých úhlů pohledu, ale především jinými způsoby. Druhou je metoda kritického hraní 1, která prezentuje pro současnost zásadní témata a myšlenky, které by měly být přirozenou součástí naší každodennosti. Výsledkem je čtveřice základních programů, v rámci kterých se žáci a studenti učí čtyřem zásadním rolím objevujícím se v diskursu vizuálního umění: umělec, kurátor, divák a architekt.



1

Termín „kritické hraní“ vychází z knihy Mary Flanagan: Critical Play: Radical Game Design, MIT PRESS: 2013

76

Program DJ Kurátor je zaměřen na osobu kurátora a procesy spojené s realizací výstavy. „Dýdžej“ je osoba, která vybírá a pouští předem připravenou hudbu a podle výběru skladeb kontroluje energii tančícího davu. Kurátor sbírky je její opatrovník: odborník, který rozhoduje o výběru děl. Je to DJ obrazů. Je to zároveň uměnovědec, autor textů a katalogu. Naše současnost a její mediální obraz je potom výsledek práce mnoha takových „kurátorů“. Tento vzdělávací program, který pracuje vždy s aktuální výstavou centra DOX a způsobem odpovídajícím věku účastníků, otevírá prostor pro setkání a dialog: obrazů, pohledů, názorů. Hlavní důraz je kladen na schopnost kritického myšlení, která kombinuje klíčové kompetence k učení, komunikaci a k řešení problémů. V rámci workshopu, který je součástí a završením programu, využívají jeho účastníci tablety, které jim umožňují apropriovat a remediovat díla z výstavy. Sami se tak na chvíli stávají kurátorem vlastního příběhu — komiksu, kde zvládají dvě základní kurátorské strategie — práci s obrazem a práci s textem. Program odpovídá zadání mediální výchovy, kdy řeší s účastníky příklady konkrétních mediálních sdělení a snaží se je vést ke kritickému dívaní se/čtení obrazů. Více informací na www.dox.cz nebo na www.facebook.com/DOXPrague.cz

77

Animovaná tvorba v muzeu / animovaný film Jakub Jan Ryba dětskýma očima Mgr. Petra Peštová a Mgr. Kateřina Hausenblasová výtvarný obor ZUŠ JJR Rožmitál pod Třemšínem, Podbrdské muzeum, Aeroškola

Příspěvek představuje příklad využití filmové animované tvorby v muzeu. Žáci výtvarného oboru ZUŠ JJR v Rožmitále pod Třemšínem připravili ve spolupráci s Podbrdským muzeem a Aeroškolou film o místním učiteli a hudebním skladateli J. J. Rybovi. V roce 2015 si připomínáme výročí 250 let od Rybova narození a 200 let od jeho smrti — Jakub Jan Ryba byl tedy hlavním mottem všech školních projektů.

Rozbor metodiky Druh projektu — tvorba dětského animovaného filmu pro vzdělávací účely Délka programu, četnost — 9 měsíců, každá skupina jednou týdně v rámci výuky ZUŠ + exkurze, cílené animační semináře a soustředění Námět — seznámení s životem a dílem místního pedagoga a hudebního skladatele J. J. Ryby, transformace získaných vědomostí do vizuální filmové podoby Cílová skupina — 6 skupin žáků VO ZUŠ JJR ve věku od 8 do 14 let, z toho 4 mladší okrajově, 2 starší cíleně Místo konání — Podbrdské muzeum, výtvarná učebna ZUŠ JJR, další kulturní instituce a místa spjatá s životem a dílem JJR či s animovanou tvorbou Autorky projektu ­— Mgr. Petra Peštová (VO ZUŠ JJR), Mgr. Kateřina Hausenblasová (Aeroškola) Spolupráce — VO ZUŠ JJR, Podbrdské muzeum, Aeroškola, Společnost přátel JJR, LDO ZUŠ JJR, oboroví specialisté Klíčová slova — Jakub Jan Ryba, klasicismus, filmová výchova, animovaný film, animace, stop motion, pixilace, plošková animace Klíčové kompetence — pracovní, komunikační, sociální Didaktika — vychází z principů konstruktivistické pedagogiky. V duchu objektového učení je kladen důraz na autenticitu exponátů a prostředí, projektové metody, reflexi a sebereflexi a prezentaci tvorby dětí.

78

Hlavní náplň — I. fáze — návštěva kulturních institucí, seznámení s odbornou li­ teraturou, seznámení s historickými dokumenty, příprava scénáře, kresba v plenéru; II. fáze — storyboard, dabing, kresba figury, jednotlivých prostředí, tvorba plošných loutek, přípravné animační etudy. III. fáze — týdenní animační soustředění — tvorba filmu, postprodukce, prezentace

Popis projektu Animovaný film Jakub Jan Ryba dětskýma očima vznikal na základě cílené, několikaměsíční spolupráce žáků ZUŠ JJR, Aeroškoly, Podbrdského muzea a Společnosti přátel J. J. Ryby. Naším cílem bylo vytvořit animovaný dokument, který bude součástí vzdělávacího programu (jako prvotní motivace pro dětské návštěvníky muzea — ­ před vstupem do expozice). Projekt byl vystavěn na pilířích strukturalistické pedagogiky a objektového učení. Trval od září 2014 do května 2015, kdy vyvrcholil vernisáží výtvarných prací a premiérou animovaného filmu. Animovaná tvorba a její specifické formy poznávání byly v rámci projektu využity jako primární nástroj edukace v muzeu. Přípravné fáze projektu se účastnilo šest malých třídních skupin žáků výtvarného oboru pod vedením Mgr. Petry Peštové, pouze dvě skupiny nejstarších žáků však animovaly vlastní film. Žáci v rámci sběru materiálů a díky výtvarnému zpracování podkladů k filmu navštívili řadu míst a kulturních institucí, spjatých se životem a dílem místního pedagoga a hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby (sbírkové, předměty, archiv, chrámy, kde Ryba poslouchal hudbu a hrál). Navštívili i místa související s tvorbou profesionálních animovaných filmů, například studio Via Lucis. V duchu objektového učení 1 se pak učili konfrontovat reálie. Velký důraz byl kladen na kresbu v plenéru, děti kreslily místa, kde Ryba působil a pro kolorit doby na malém městě například i živá zvířata. Na základě získaných vědomostí a praktických zkušeností připravili nejstarší žáci podle filmového scénáře storyboard. Snaha o zprostředkování vědomostí pomocí filmové řeči nutila žáky formulovat myšlenky do vizuální filmové podoby tak, aby byly srozumitelné pro diváka a měly nosnou informativní složku. Podle storyboardu pak kreslili konkrétní figury dle skutečných modelů v dobových kostýmech, v pozicích, jakých bylo třeba. Dle kreseb připravovali plošné loutky. Podklady pro animaci žáci zpracovávali formou několika výtvarných technik. Základem byla kresba, při přípravě loutek byla uplatněna koláž a asambláž. Na některých místech filmu je pro pozadí použita fotografie. Dramatické scény či duševní vypětí JJR jsou ilustrovány linorytem.



1

Petráková, B., 2009: Příběhy sbírkových předmětů. Acta musealia Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně 2009/3, s. 109.

79

Vlastní animaci filmu předcházely dva animační semináře, které již byly vedeny ve spolupráci s pražskou Aeroškolou a jejich cílem bylo seznámení dětí se základními principy animace, jejími možnostmi a limity. Jednalo se o jednoduché animační stop­‑motion etudy, které měly žáky připravit na souvislou práci ve studiu. Během prvního semináře vznikly krom pixilovaných etud také titulky, během druhého pak měli žáci možnost pracovat již přímo v animačním studiu, kde se seznamovali s prostorem, technikou a vyzkoušeli si ploškovou animaci ve vrstvách. Před vlastním soustředěním byl k dispozici dabing, na kterém spolupracovaly děti z literárně dramatického oboru. Závěrečné týdenní animační soustředění proběhlo v prostorách Podbrdského muzea. Zde již jen 14 žáků ve věku od 10 do 14 let pracovalo 6 hodin denně ve třech pracovních skupinách na závěrečné přípravě podkladů a vlastní animaci, opět ve spolupráci s Aeroškolou. Žáci měli ve studiu k dispozici jeden přípravný stůl a dva stoly animační — se třemi vrstvami skel. Harmonogram dne obsahoval krom vlastní animace také hry vztahující se k filmové řeči, projekce krátkých animovaných filmů a procházky na místa, která Jakub Jan Ryba sám navštěvoval a která pak žáci ve filmu animovali. Během soustředění byli žáci neustále konfrontováni s filmovým storybordem, podle kterého byla rozdělována práce do skupin a který sloužil i k celkové orientaci v čase a prostoru. Byl kladen důraz na pečlivou přípravu každé scény od fixace kulis přes nastavení techniky a světel až po rozpis časování každé animované sekvence. Pozorování reálného pohybu se stalo základním východiskem pro fázovaní animace. Každý den byl zaměřen na jeden konkrétní problém týkající se dynamiky animace a na jeho aplikaci do vybraných záběrů. Důležitým prvkem byla i každo-

Animační soustředění, pohled do studia a práce ve vrstvách na animačních stolech. Foto Jana Fischerová

80

denní projekce profesionálních animovaných filmů a reflektivní projekce hotových animačních sekvencí z předešlých dnů, které dávaly žákům zpětnou vazbu k jejich stávající práci. Postprodukci zajišťovala z časových důvodů již samotná Aeroškola, která však důsledně respektovala dětskou vizi filmu a při skládání sekvencí postupovala podle dětmi vytvořeného storyboardu. Ukázalo se jako nutnost věnovat ještě jednu vyučovací jednotku tzv. dotočkám a nafotit do filmu ještě několik animovaných sekvencí. Na závěr byl film konzultován s prof. Rudolfem Adlerem z pražské FAMU a jeho připomínky byly reflektovány v závěrečné části postprodukce.

Zhodnocení projektu po realizaci a závěr Projekt se podařilo zrealizovat včetně dílčích cílů. Žáci díky práci na filmu poznali, že mohou dohledat množství materiálů, vypovídajících o konkrétní době. Jejich snaha o zprostředkování vědomostí pomocí filmové řeči, tedy snaha formulovat myšlenky do vizuální filmové podoby tak, aby byly srozumitelné pro diváka a měly nosnou informativní složku, umožnila jejich nabyté vědomosti reálně aplikovat a pomohla je upevnit. Velmi důležitým shledáváme fakt, že jejich dílo je dále k dispozici Podbrdskému muzeu jako součást výukových materiálů. Projekt byl tak pro děti skutečnou „zakázkou“, vidí, že jejich práce může být užitečná a sloužit druhým. Spolupráci žáků s kulturními institucemi vnímáme jako velmi prospěšnou a rozhodně budeme na podobných projektech dále pracovat. Základní literatura Adler, R., Myslík, J.: ABCD pro všechny, Film a video. VČVSAFV a Impuls, Hradec Králové, 2006. Hofmeister, R. R.: Uštvaný génius. SN a K, Praha, 1971. Němeček, J.: Školní deníky Jakuba Jana Ryby. SPN, Praha. 1957. Pastorová, M., Adler, R., Šlaisová, J.: Filmová/audiovizuální výchova; metodická podpora — informační zdroje. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/10717/ filmova­‑audiovizualni­‑vychova­‑metodicka­‑podpora­‑informacni­‑zdroje.html/ Ryba, J. J.: Můj život a hudba. Přepis a překlad Smolová, V., Společnost Jakuba Jana Ryby, Národní knihovna ČR a Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Rožmitál pod Třemšínem, 2005. Dobové mapy a vyobrazení měst z 18.—19. století

81

Program Kreativní Evropa Mgr. Pavla Hlušičková referent zahraničních vztahů, Národní památkový ústav

O programu Kreativní Evropa je nový program EU na podporu kinematografie a kulturních a kreativních odvětví, plánovaný na období let 2014—2020. Jedná se o komunitární program, jehož cílem je podpořit mezinárodní spolupráci subjektů z jednotlivých evropských zemí. Staví na úspěchu programů MEDIA, MEDIA Mundus a Kultura. Záměrem programu Kreativní Evropa je vytvořit jednotný rámec pro financování projektů v oblasti scénických umění, výtvarného umění, nakladatelství a literatury, filmu, televize, hudby, mezioborového umění, kulturního dědictví a videoher a maximálně využít synergii mezi těmito různými sektory. Program Kreativní Evropá má tři cíle: —— Podpora kulturního a kreativního sektoru, aby mohl rozvíjet činnost nadnárodně a mezinárodně, především v cirkulaci kulturních děl a aktérů —— Podpora rozvoje publika, přístupu ke kultuře a kulturnímu dědictví, zvláště dětí, mládeže, handicapovaných a znevýhodněných osob —— Podpora inovace v umění a kultuře, digitalizace a ověřování nových business modelů a šest priorit: —— Posílení dovedností, kompetencí a know — how představitelů kulturních a kreativních odvětví —— Podpora aktivit pro nadnárodní působení a mezinárodní pracovní uplatnění na úrovni EU i mimo ni —— Podpora organizací a mezinárodních sítí s cílem usnadnit přístup k profesním příležitostem —— Podpora mezinárodních kulturních aktivit jako jsou výstavy, výměny a festivaly —— Podpora oběhu evropské literatury

82

—— Podpora spolupráce s publikem za účelem zvýšit zájem o evropská kulturní a kreativní díla a hmotné a nehmotné kulturní dědictví a zlepšit jejich dostupnost Skládá se ze 2 dílčích programů — dílčího programu MEDIA a dílčího program Kultura a mezioborové části. Celkový rozpočet programu na období 2014—2020 je 1,462 mld. eur. Na dílčí program Kultura připadá 31 % (453 220 tis. eur). Je otevřen právním subjektům, které jsou činné v kulturních a kreativních odvětvích. Těmi se rozumí: —— veřejné organizace: příspěvkové organizace, galerie, muzea, školy, knihovny, archivy, městské a krajské úřady apod. —— soukromé organizace: občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace, společnosti s ručením omezením, akciové společnosti apod. —— mající právní subjektivitu alespoň 2 roky Program není otevřen fyzickým osobám, ale cca 250 000 umělců a kulturních a audiovizuálních profesionálů získá podporu díky projektům předloženým kulturními organizacemi. V těchto zemích: —— 28 členských států EU + země a teritoria na základě Dohody o přidružení zámoří (Overseas Association Decision) —— od roku 2014: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Makedonská republika —— od roku 2015: Gruzie, Moldavsko, Turecko, Ukrajina —— Na základě bilaterální dohody země EFTA: Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko —— Za určitých podmínek také kandidátské země EU, Kosovo a země Politiky sousedství (Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko, Ukrajina, Alžír, Egypt, Maroko, Tunisko, Jordánsko, Libanon, Libye, Palestina, Sýrie a Izrael) Žádosti: O podporu je možné žádat pouze v rámci vypisovaných výzev k předkládání žádostí. Grantová žádost musí být v tomto období, které trvá zpravidla 2 až 3 měsíce, podána. Následně probíhá evaluace (cca 6 měsíců). Hodnocení: 1. Relevance Jak projekt naplňuje priority programu?

83

2. Kvalita obsahu a aktivit Jaká je kvalita koncepce projektu? Existují konkrétní a dobře definované výstupy? Existuje přesvědčivá a jasně definovaná strategie pro rozvoj publika? Jak zkušený je tým, který projekt realizuje? Jak vhodné je rozdělení rozpočtu a lidských zdrojů s činnostmi prováděnými v rámci projektu? 3. Komunikační strategie a šíření výsledků Existuje vhodná komunikační strategie informující o činnosti partnerů, cílových skupinách, použitých kanálech, médiích, dopadu a načasování? 4. Kvalita partnerství Jak je nadefinováno partnerství? Bude pokračovat i po skončení projektu? Do jaké míry jde partnerství nad rámec přímých geografických sousedů, tedy zda začleňuje partnery z jiných částí Evropy? Maximální součet dává dohromady 100 bodů. Okruhy dílčího programu Kultura: Mezinárodní projekty spolupráce —— Projekty spolupráce menšího rozsahu — zahrnují koordinátora a nejméně 2 další partnery se sídlem v nejméně 3 různých zemích; jsou předmětem žádosti o nejvýše 200 000 eur (max. 60 % způsobilého rozpočtu) —— Projekty spolupráce většího rozsahu — zahrnují koordinátora a nejméně 5 dalších partnerů se sídlem v nejméně 6 různých zemích; jsou předmětem žádosti o nejvýše 2 miliony eur (max. 50 % způsobilého rozpočtu) Maximální délka projektu činí u obou kategorií 48 měsíců. Příští výzva by měla být vyhlášena v červenci 2015 s uzávěrkou k 1. 10. 2015. Literární překlady —— Podpora nakladatelů, kteří jsou činní alespoň 2 roky v nakladatelském sektoru; způsobilými jazyky jsou oficiální jazyky EU, EHP, EFTA nebo Švýcarské konfederace, řečtina a latina; tištěné knihy a e­‑knihy; beletrie vysoké literární kvality — poezie a próza, divadelní hry, komiksy, literatura pro děti; jsou předmětem žádosti o nejvýše 100 000 eur ročně (max. 50% rozpočtu) Finance jsou rozpočtovány na překlad a distribuci 5—10 knih ročně. Poslední výzva na tzv. čtyřletou rámcovou dohodu o partnerství bude vyhlášena v roce 2016. Evropské platformy —— Platforma se skládá z koordinátora a minimálně 10 dalších organizací se sídlem v nejméně pěti různých zemích. Platformy podporují rozvoj nových talentů — členové platformy musí doložit, že tyto představily 30 % začínajících umělců každý rok;

84

Poslední výzva v této kategorii proběhne v roce 2016. Bude se jednat o čtyřletou rámcovou dohodu o partnerství s grantem v max. výši 500 000 eur (max. 80 % rozpočtu). Evropské sítě —— Síť se skládá z minimálně 15 organizací z 10 různých zemí. Nabízí spolufinancování činností zaměřených na profesionalizaci kulturních a kreativních odvětví, aby mohly působit na mezinárodní úrovni a aby se dokázaly přizpůsobovat změnám. Poslední výzva v této kategorii proběhne v roce 2016. Bude se jednat o čtyřletou rámcovou dohodu o partnerství s grantem v max. výši 250 000 eur (max. 80 % rozpočtu). Další informace na www.kreativnievropa.cz. Dotazy rádi zodpovíme na emailu [email protected] nebo na emailu [email protected].

Evropský kulturní životní styl v keramice. Od baroka až do dneška.

Evropský kulturní životní styl v keramice. Od baroka až do dneška.

85

Patnáct evropských kulturních institucí se pod názvem Keramika a její rozměry účastní projektu financovaného z programu Kreativní Evropa, který zkoumá kulturní, historický, tvůrčí, technický, ekonomický a sociální rozměr keramiky. Základní částí projektu je výstava Evropský kul‑ turní životní styl v keramice. Od baroka až po současnost, organizovaná Mezinárodním muzeem keramiky ve Faenze, které se chystá prozkoumat minulost využití keramiky s  cílem lépe poznat naši současnou situaci, počínaje každodenní keramickou výrobou a konče světem umění a designu. Výstava má didaktický duch a upřednostňuje nový přístup ke sbírkám prostřednictvím vyprávění keramiky jako součásti historie společnosti, z tohoto důvodu bude keramika zobrazena po boku zajímavých a atraktivních fotografických panelů. Přibližně 200 keramických prací pocházejících z 9 evropských muzeí nabídne konkrétní vizi evropského životního stylu od 17. století až do současnosti.

Putovní výstava je umístěna v 6 lokacích: 5. Muzej primenjene umetnosti, Bělehrad, od 19. května do 27. června 2015 6. Porzellanikon, Selb, od 31. července do 15. listopadu 2015 7. Museo Nacional de Ceramica y Artes Suntuarias, González Martí, Valencia, od 15. ledna do 10. dubna 2016 8. Mezinárodní muzeum keramiky, Faenza, od 23. dubna do 11. září 2016 9. Potteries Museum & Art Gallery, Stoke on Trent, od 1. října do 6. ledna 2017 10. Estonské Muzeum užitého umění a designu, Tallin, od 22. ledna do 30. dubna 2017 Tři evropská muzea podpoří výstavu důležitými zápůjčkami ze svých sbírek: Národní muzeum Slovinska v Lublani, Muzeum porcelánu v Rize a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze.

86

Projekt „Archeologické muzejní kufříky“ a nominace Jihočeského muzea na cenu MOSTY 2014 za zpřístupňování sbírek návštěvníkům se specifickými potřebami Mgr. Jitka Pešková a Mgr. Lenka Zmeková Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích

Jihočeské muzeum (dále jen JčM) má v současné době dvě muzejní pedagožky, které na základě zpracované vzdělávací strategie připravují nejen edukační programy pro krátkodobé výstavy, ale podílí se na dalších činnostech týkajících se prezentace muzea. Pro edukační účely JčM byla zpracována vzdělávací koncepce, která je doplňována na základě prováděné evaluace. Jedním z jejich cílů je srozumitelnou a zážitkovou formou zprostředkovat všem návštěvníkům témata obsažená v JčM a jeho pobočkách. Muzejní pedagožky si kladou za cíl podněcovat návštěvníky ke komunikaci s historií, archeologií či etnografií, ale díky muzejním sbírkám a odborným pracovníkům muzea přibližovat např. i přírodní vědy jako je geologie, zoologie, botanika, mykologie aj. Návštěvník má tak jedinečnou příležitost přímého kontaktu s odborníky, kteří jsou aktivními spoluautory mnoha programů. Edukační činnost JčM se zabývá přípravou a realizací edukačních programů primárně pro MŠ, ZŠ, SŠ. Zaměřuje se však též na znevýhodněné skupiny. Pro ty připravuje speciální programy a dokáže se jim flexibilně přizpůsobit. Programy jsou pak vytvářeny každé skupině „na míru“, podle druhu a specifika daného znevýhodnění. Pro školní rok 2014/15 vytvořily muzejní pedagožky celoroční nabídku edukačních programů pro centrum ARPIDA, centrum pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením, o.s. Edukační programy probíhají jak v muzeu, tak přímo v centru ARPIDA, kam muzejní pedagožky dochází.

87

Systematika edukační činnosti staví na pěti základních pilířích: —— spolupráce s odbornými pracovníky —— tvorba edukační nabídky —— propagace —— realizace programů —— evaluace Edukační programy jsou průběžně nabízeny na webových stránkách JčM v kolonce „vzdělávání“. Každý edukační program má svůj profil, kde návštěvník nalezne informaci o programu, ceně, návaznosti na RVP nebo délce programu. Všechny vytvořené profily mají aktivní odkaz na objednávkový formulář. Pro znevýhodněné návštěvníky jsou edukační programy zdarma. V roce 2014 byla sepsána a podána žádost na projekt Muzejní kufříky v grantovém řízení „Podpora regionů“ od Nadace ČEZ. Žádost byla schválena a projekt se začal v roce 2015 realizovat. Muzejní kufříky budou obsahovat hmotné rekonstrukce předmětů denní potřeby lidí v období od pravěku ­po středověk. Základní myšlenkou při podání projektu bylo, aby muzeum mohlo interaktivní formou zpřístupnit prezentaci daných období a kultur. Díky těmto didaktickým pomůckám bude možné do výuky zapojit více smyslů a muzejní kufříky se tak stávají efektivní pomůckou i pro osoby se zdravotním znevýhodněním. Na každé vybrané období bude vyroben speciální obal „na míru“, aby byly předměty dobře chráněné a zároveň byly snadno využitelné při externích programech. Konkrétní předměty do kufříku byly vybrány po konzultaci s odbornými pracovníky, a to především s archeology. Muzejní pedagogové při výběru tvořili „příběh předmětů“, spojující jednotlivé předměty do celku — edukačního výstupu, kterým

Edukační program pro centrum APIDA — Poznáváme pravěk

88

by měly být nabízené edukační programy. Pří výběru předmětů tedy nešlo jenom o jednotlivou vypovídací hodnotu každého předmětu, ale o návaznost jednotlivostí na sebe a vytvoření celkového obrazu daného období. Ke každému kufříku budou vytvořeny pracovní listy/sešity pro jednotlivé stupně škol a další cílové skupiny. Vypracování pracovních listů/sešitů bude probíhat po celý rok 2015. Obrazový materiál je kreslen na míru zaměstnancem JčM, dle odborných konzultací. Pracovní listy/sešity se tak stávají originální didaktickou pomůckou při práci s muzejním kufříkem. V současné době jsou hotové repliky do kufříků PALEOLIT, NEOLIT a BRONZ z období pravěku. Pro tyto kufříky jsou již zadány speciální obaly. Ostatní kufříky i navazující edukační programy jsou v přípravě, včetně pracovních listů/sešitů. Dokončení celého projektu bude v roce 2015. Na již dokončené muzejní kufříky proběhly pilotní edukační programy, ke kterým byl napsán scénář. Byly to: Život v pravěku a Keltové nejen v jižních Čechách. Pro další edukační program Život v době bronzové bude muzejní kufřík využíván přímo v expozici při výstavě Poklady, depoty, obětiny… Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích mělo zároveň tento rok tu čest být nominováno na cenu MOSTY v kategorii pro instituci veřejné správy za mimořádnou aktivitu nebo čin ve prospěch občanů se zdravotním znevýhodněním. JčM se zdravotně znevýhodněnými pracuje od začátku sepsání vzdělávací strategie, což je od roku 2013. Za tuto dobu navázalo stálou spolupráci s centrem ARPIDA, ale oslovuje i další organizace v Českých Budějovicích a v Jihočeském kraji. Edukační programy navštívila např. společnost LORM — společnost pro hluchoslepé, se sídlem v Jindřichově Hradci. JčM také aktivně komunikuje s krajským koordinátorem Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (NRZP) a dalšími koordinátory, zabývajícími se jednotlivými skupinami zdravotně znevýhodněných v Jiho­českém kraji. Pro další aktivní spolupráci se zdravotně znevýhodněnými budou jistě velice dobře sloužit i již zmiňované muzejní kufříky.

Ukázka zpracovaného obrázku do pracovního listu. Autor Tomáš Kolegar.

89

Seznamte se s Plzní 2015 Mgr. Jiří Sulženko programový ředitel EHMK 2015

Za dobu svého fungování prokázal projekt Evropského hlavního města kultury cenné přínosy ve městech, která nepodcenila proces příprav ani neopomněla záměr trvale udržitelného rozvoje města a regionu na bázi kreativity.  Už od přípravy přihlášky Plzně do soutěže o Evropské hlavní město kultury pracujeme se čtyřmi tématy: Umění a technologie, Vztahy a city, Tranzit a menšiny a Příběhy a prameny. Vlajkové projekty pak jazykem umění odkrývají významy těchto témat, která se vážou jak k Plzni, tak k evropské debatě. Stavíme na odkazu osobností spojených s Plzní a využíváme ho jako inspiraci pro pohled do budoucna, jako motivaci pro nové nápady. Téma Umění a technologie zároveň vybízí ke komunikaci s tím, co je Plzni vlastní, a to je průmysl, řemeslo, byznys a proto hledáme způsob, jak provázat tyto dva světy v Centru na podporu kreativního podnikání — kreativním inkubátoru v DEPU Cukrovarská. Vztahy a city odkazují k veřejnému prostoru v tom nejobecnějším smyslu — k tomu, jak vypadá (od umění ve veřejném prostoru k urbanismu), k tomu, jak se k němu chováme (od sousedů po představitele města). Téma Tranzit a menšiny bude zkoumat náš vztah k menšinám žijícím blízko i daleko od nás, který jistě ovlivňuje i to, že se Plzeň nachází na rušné cestě do Evropy a je tak bohatá, že potřebuje spoustu cizinců, kteří v ní žijí a pracují. Příběhy a prameny jsou pak pojítkem všech předchozích témat. Bez hledání a snahy pochopit svoji historii, identitu nebo paměť, těžko budeme moci hledět do budoucna. Díky tomuto tématu můžeme objevit skrytou Plzeň, barokní poklady v jejím okolí, ale i prozkoumat naše místo v Evropě! První programový proud Umění a technologie je zaměřen na vytváření udržitelných pracovních míst v kreativním a kulturním odvětví a posilování obrazu města v evropských souvislostech. Soustředíme se na hodnotu odpovědnosti a propagu-

90

jeme tvůrčí odvětví obecně, konkrétněji otázky, jako je dovednost, kreativita. Tady naleznete velkou retrospektivní výstavu Jiřího Trnky, velkolepý festival Sezona nového cirkusu či řadu projektů s odkazem na průmyslovou historii Plzně souhrnně nazvanou Továrny na představivost. Programový proud Vztahy a city se zaměřuje na veřejný prostor obecně – transformaci fyzického veřejného prostoru společně s občany, úředníky a architekty, ale také na moderování diskuse o evropských otázkách. Programový proud Vztahy a city uvádí vlajkový projekt pod názvem Veřejný prostor, který se skládá z několika dílčích projektů a fází: programu Pěstuj prostor, který zve veřejnost k diskusi o veřejném prostoru a probíhá od roku 2012, Dne Meliny Mercouri, představujícího aktivní iniciativy ve městě, který probíhá od roku 2011 a letos byl inovován do formátu Evropského dne sousedství. Umělecký program vyvrcholí přehlídkou Zen Plzeň ­— Město jako výstava. Druhý vlajkový projekt Skryté

Le Mange Carré Sénart, Aladin a Trnkova Zahrada — slonograf

91

město je široká platforma pro participaci, ale také nástroj pro služby a inovaci cestovního ruchu. Důležitou součástí projektu je i to, že již nyní vytváříme odkaz v podobě velkého archivu, jehož obsah bude k dispozici pro budoucí použití. Třetí programový proud Tranzit a menšiny předvádí sílu rozmanitosti a interkulturality projekty v oblasti menšin, sérií moderovaných diskusí a otevřených workshopů a výstavami. Vlajkový projekt se nazývá prostě Lindauer a skládá se ze tří výstav. Západočeská galerie připravuje výstavu Gottfrieda Lindauera. Tyto portréty budou vystaveny v Evropě poprvé. Z příběhu Gottfrieda Lindauera nebo z inspirace jeho dílem vycházejí další dvě samostatné výstavy. Poslední programovým proudem jsou Příběhy a prameny, které mají podpořit cestovní ruch založený na osobnostech spojených s Plzní, jakými jsou Adolf Loos nebo Ladislav Sutnar. Rovněž obrací pozornost k Plzeňskému kraji, kde využíváme bohatství rozsáhlého barokního dědictví. Na podporu značky Západočeské baroko

9 týdnů baroka — Klatovy 6TB koncert, Planá

92

Les Slovaks — Fragments, Deamen — Losers

již v roce 2014 mohli návštěvníci ochutnat barokní festival 6 týdnů baroka, který se v roce 2015 rozroste do 9 týdnů baroka plných hudby, ohňostrojů, prohlídek a slavností po celém plzeňském regionu.

Zahraniční spolupráce Mezinárodní projekty a spolupráce jsou nezbytnou součástí každého Evropského hlavního města kultury. Jejich prostřednictvím se navazují, obnovují či prohlubují vazby na různých úrovních: mezi kulturními institucemi, partnerskými městy, stále rostoucí „rodinou“ Evropských hlavních měst kultury, v neposlední řadě také mezi uměleckými sdruženími či umělci samými. Plzeň 2015 v tomto směru napomáhá propojovat, spojovat, otevírat brány, zvedat závory, to vše společně s výše jmenovanými aktéry. Vytváříme tak nová partnerství, sítě, aktivity, ať už se jedná o velké mezinárodní koprodukce, umělecké rezidenční pobyty v Plzni, regionu i zahraničí nebo aktivity z oblasti komunitního a sociálního umění.

Spolupráce s evropskými kulturními sítěmi In Situ ­— prostřednictvím spolupráce s festivalem 4+4 dny v pohybu spolupracujeme s evropskou sítí In Situ, která se zaměřuje na umění ve veřejném prostoru TransEuropeHalles — společně s Johan Centrem Plzeň se podílíme na přípravách výročního setkání členů sítě TransEuropeHalles v Plzni SPACE — naše partnerská organizace Papírna se zapojila do projektu Space pro mladé evropské kulturní manažery. V roce 2015 zároveň Plzeň bude spolupořádat jejich výjezdní seminář.

Výtvarné umění, Veřejný prostor

93

A Soul for Europe — spolupráce na přípravě konference v roce 2015 Circostrada Network — prostřednictvím organizace Cirqueon/Zahrada, o. p. s. připravujeme společné setkání členů sítě pro nový cirkus v Plzni v rámci festivalu nového cirkusu Evropská síť Greenways – Příprava konference na rok 2015 IFLA Europe — mezinárodní soutěž krajinářských architektů CIVILSCAPE — mezinárodní konference Landscape Forum evropské platformy CIVILSCAPE v roce 2015 reSITE — konference a festival v roce 2015

Společné projekty se zahraničními partnery Bohumír Lindauer — Alte Nationalgalerie Berlin & Lindauer Foundation New Zealand Mnichov, zářící metropole umění — Villa Stuck Design Meeting — Evropské vysoké školy designu Mezinárodní festival nového cirkusu — Circostrada, Cirqueon / Zahrada, o. p. s. Baroko — společný projekt se zástupci Euroregionu Dunaj­‑Vltava Městské zásahy, mezinárodní otevřená výzva, výstava(Urban Interventions, Open International Call), spolupráce s Vallo a Sadovský Ostrovy Land artu — přeshraniční dílny

94

95

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015 sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia 28.—29. 4. 2015, Plzeň text a fotografie Marianne Grymer Bargeman, Andrea Guenther, Marianna Carli, Andreja Rihter, Tereza Dobiášová, Tomáš Novotný, Kateřina Tomešková, Jitka Králová, Markéta Pastorová, Daniela Čarná, Lucia Fojtíková, Pavel Douša, Eva Dytrychová, Silvie Čermáková, Sylvie Pecháčková, Lucie Štůlová Vobořilová, Barbora Škaloudová, Kateřina Samková, Alena Najbertová, Michal Kučerák, Petra Peštová, Kateřina Hausenblasová, Pavla Hlušičková, Jitka Pešková, Lenka Zmeková, Jiří Sulženko fotografie na straně 11 DEPO2015 fotografie na straně 91—93  Plzeň 2015 redaktorka a editorka Mgr. Denisa Brejchová jazyková korektura Mgr. Dana Fialová obálka, layout a sazba Milada Hartlová tisk  Typos, tiskařské závody, s. r. o., Podnikatelská 1160/14, 320 56 Plzeň Vydalo Západočeské muzeum v Plzni, 2015 Kopeckého sady 2, 301 00 Plzeň, tel. (+420) 378 370 111 [email protected], www.zcm.cz 1. vydání ISBN 978-80-7247-116-4

Sborník příspěvků

Evropské přesahy muzejní edukace

Západočeské muzeum v Plzni Kopeckého sady 2 301 00 Plzeň www.zcm.cz

Evropské přesahy muzejní edukace Plzeň 2015

Plzeň 2015 sborník příspěvků z mezinárodního kolokvia 28.—29. 4. 2015, Plzeň