EVANJELIUM PODĽA MATÚŠA
16. časť Podnikavé ovce medzi vlkmi V tejto chvíli sa Ježišove, do veľkej miery konkrétne inštrukcie apoštolom k ich konkrétnej apoštolskej praxi menia na všeobecný náčrt osudov kresťanov ako takých vo svete, v ktorom žijeme, z ktorého sme vyšli, aby sme nasledovali Ježiša, ale do ktorého sme spätne poslaní už nie, aby sme v ňom žili a mali domov, ale aby sme v ňom uskutočnili poslanie („služobná cesta“!), ktorým nadobúdame účasť na Kristovom poslaní a tak na samom Kristovi.
Kresťanská dilema Naráža na ňu Ježiš, keď hovorí: „14 Dal som im tvoje slovo a svet ich znenávidel, lebo nie sú zo sveta, ako ani ja nie som zo sveta. 15 Neprosím, aby si ich vzal zo sveta, ale aby si ich ochránil pred Zlým. 16 Nie sú zo sveta, ako ani ja nie som zo sveta. (Joh 17:14-16 SSV)“ „18 Ak vás svet nenávidí, vedzte, že mňa nenávidel prv ako vás. 19 Keby ste boli zo sveta, svet by miloval, čo je jeho, ale preto, že nie ste zo sveta, že som si vás ja vyvolil zo sveta, svet vás nenávidí. 20 Spomeňte si na slovo, ktoré som vám povedal: Sluha nie ja väčší ako jeho pán. Ak mňa prenasledovali, budú prenasledovať aj vás; ak zachovávali moje slovo, budú zachovávať aj vaše. (Joh 15:18-20 SSV)“ Podobne na to naráža aj sám Ján: „3 Duch, ktorý nevyznáva Ježiša, nie je z Boha. To je duch antikrista, o ktorom ste počuli, že príde, a už teraz je na svete. 4 Vy, deti moje, ste z Boha a zvíťazili ste nad nimi, lebo ten, ktorý je vo vás, je väčší než ten, čo je vo svete. 5 Oni sú zo sveta, preto hovoria podľa sveta a svet ich počúva. 6 My sme z Boha. Kto pozná
Boha, počúva nás. Kto nie je z Boha, ten nás nepočúva. Podľa toho poznávame Ducha pravdy a ducha bludu. (1Jo 4:3-6 SSV)“ • Kresťan tým, že prijíma Božie Kráľovstvo, tak ešte (kým žije): o FYZICKY ostáva „vo svete“ – pod ktorým sa myslí svet v zmysle určitej kultúry, ľudských spoločenstiev, života a vzťahov a konania poznačených hriechom a založených na hriechu; o REÁLNE už ale do sveta nepatrí – vyšiel z neho1, opustil jeho hodnoty2, vyvolil si novú vlasť3 a novú identitu a vo svete tak prijal pozíciu cudzinca a pútnika4. • Tým vzniká spomenutý konflikt medzi ním a svetom – konflikt, ktorý je vo svojej podstate nezmieriteľný: o BOL taký od počiatku: „14 Neťahajte jarmo s neveriacimi! Veď akú účasť má spravodlivosť na neprávosti?! Alebo čo má spoločné svetlo s tmou?! 15 Aká zhoda je medzi Kristom a Beliarom?! Aký podiel má veriaci s neveriacim?! 16 A ako súvisí Boží chrám s modlami?! A vy ste chrám živého Boha… (2Co 6:14-16 SSV)“ o A JE taký aj dnes – napríklad: „Brusel 14. novembra 2012 (RV) Strhujúca agresívna kampaň sa rozpútala proti Toniovi Borgovi, súčasnému ministrovi zahraničných vecí Malty, po jeho nominovaní na pozíciu eurokomisára. S vysokoškolským vzdelaním v oblasti administratívy a ľudských práv, desiatkami skúseností vo funkcii ministra spravodlivosti a ministra zahraničných vecí, je Borg ideálnym kandidátom. O jeho možnom vymenovaní bude Parlament hlasovať na budúcotýždňovej plenárnej schôdzi. Jeho príslušnosť ku katolíckemu náboženstvu a hodnoty, ktoré vyznáva, sa však nepozdávajú viacerým záujmovým skupinám. V článkoch, ako aj na blogoch kritici, predovšetkým Európska humanistická federácia, Medzinárodná federácia plánovaného rodičovstva a Medzinárodná asociácia lesbičiek a gayov (ILGA), útočia na Borgovu náboženskú príslušnosť a názory na témy ako je potrat, manželstvo osôb rovnakého pohlavia a rozvod. Oponenti tvrdia, že Borgove názory nekorešpondujú s „európskymi hodnotami“ a označujú ich dokonca za extrémistické. Podľa lobistických skupín je tak uplatňovanie kresťanskej viery v sociálnych záležitostiach znamením extrémizmu. …“
1
„17 A preto vyjdite spomedzi nich, oddeľte sa, hovorí Pán, a nečistého sa nedotýkajte; a ja vás prijmem Otcom a vy budete mojimi synmi a dcérami, hovorí všemohúci Pán." (2Co 6:17-18 SSV)“
18
a budem vaším
2
„15 Nemilujte svet, ani to, čo je vo svete. Ak niekto miluje svet, nie je v ňom Otcova láska. (1Jo 2:15 SSV)“
3
„Veď naša vlasť je v nebi. Odtiaľ očakávame aj Spasiteľa Pána Ježiša Krista. (Phi 3:20 SSV)“
4
„11 Milovaní, prosím vás ako cudzincov a pútnikov: zdŕžajte sa telesných žiadostí, ktoré bojujú proti duši. (1Pe 2:11 SSV)“
• TEORETICKY by kresťania mohli tomuto čeliť „útekom od sveta“ – napríklad pustovníci, či kláštory – ale má to dve chybičky: o 1) ani toto nie je útek pred svetom, len stiahnutie trochu „do ústrania“ o 2) POSLANIE. Máme poslanie, zodpovednosť lásky, ktorá nám neumožňuje jednoducho zo sveta „utiecť“ a ponechať ho svojmu osudu. Je to „mystérium vtelenia“: Tak, ako ani Boh neostal „utečený“ od sveta, ale stal sa človekom a vtelil sa – aj za cenu smrti na kríži; tak aj Cirkev je vtelená do sveta5, aby vo svete bola „akoby sviatosťou spásy“ (II. vatikánsky koncil), miestom prítomnosti Krista a nemôže od tohto svojho vtelenia „utiecť“… • V PRAXI ale kresťania vždy budú zažívať tento konflikt medzi sebou a svetom. A Ježiš teraz dáva návod na to, ako sa v tomto konflikte zachovať.
Hady a holubice 16
Hľa, posielam vás ako ovce medzi vlkov. Buďte teda opatrní ako hady a jednoduchí ako holubice. (Mat 10:16 SSV) ovce a vlci: „Ovce je užitečné a tiché zvíře; za svého života poskytuje potravu a ošacení, smrtí se stává pokrmem a ošacením. Je symbolem Boha, který když dal bytí a nádheru všem tvorům, na kříži se jim dává jako život a sláva. Ale ani z jednoho milionu ovcí se nikdy nestane jediný vlk. I kdyby se všichni na světě stali učedníky, ti všichni budou mít vlastnosti beránka: nikdy nebudou mocnářští a arogantní, neužiteční a škodliví.“ (SF) Pre nás to znamená dve veci: • 1) Ježiš je PASTIER – sú to teda ľudia, ktorí uznávajú Jeho autoritu, patria Kristovi. • 2) INÝ SÚBOR HODNÔT. Na rozdiel od sveta, kde zmyslom je boj o zisk (v akejkoľvek rovine a akejkoľvek podobe), cieľom učeníkov je, naopak, budovať jednotu Božieho života v spoločenstve Cirkvi. Sú tí, ktorí na zlobu vlkov neodpovedajú ako vlci, ale odpovedajú na ňu láskou aj k nepriateľom, neodporovaním zlu zlom, naopak, dobrom premáhajú zlo.
5
„Nemyslím, že by ste nevedeli, že živá „Cirkev je Kristovo telo“. Veď Písmo hovorí: „Boh stvoril človeka ako muža a ženu.“ Muž je Kristus, žena Cirkev. Napokon aj Biblia a apoštoli hovoria, že Cirkev nie je z tohto času, ale od počiatku. Len bola duchovná, ako aj náš Ježiš, zjavila sa však v posledných dňoch, aby nás spasila. Ale duchovná Cirkev sa zjavila v Kristovom tele a ukázala nám, že ak si ju niekto zachová v tele a nestratí ju, dostane ju v Duchu Svätom. Lebo toto telo je obrazom ducha a nik, kto stratí obraz, nedostane pôvodinu.“ (neznámy autor z II. storočia) – je pekné a súčasne dôležité všimnúť si tu hebrejské chápanie pojmov „telo“ a „duch“ a podľa nich tomu aj rozumieť…
o To ich ale vystavuje riziku „v rovine sveta“, ktorú im Ježiš nijako nezatajuje. Áno, v rovine „sveta“ môžu prísť o majetok, o slobodu, o život, byť „vlkmi roztrhaní“6 – aj keď (ako Ježiš neskôr zdôrazní), nič z toho im už nemôže vziať Život v rovine „neba“7, kde je ich meno „zapísané v Nebi“8. o Preto nie je dôvod, aby „ovce“ utiekli zo sveta „vlkov“ – pretože ten im už nemôže nijako ublížiť!9 Naopak, láska ich motivuje, aby do neho napriek tomuto Hady a holubice: Na druhej strane, Ježiš od nás nežiada bláznivú samovraždu! „Matoušovo evangelium vychází zcela samozřejmě z toho, že na světě existují také lidé, ke kterým se evangelium poselství o nebeském království nehodí a kteří se sami nehodí k nebeskému království. Stejně tak jako se Ježíš neobracel na kněze a levity anebo neodešel do Kumránu, aby tamějším členům obce zvěstoval evangelium, nevyžadoval ani od svých apoštolů, aby se při svých misiích obraceli na ty, ke kterým se jeho poselství nehodí. Pro Ježíše v tom není žádny protiklad k evangeliu o milosrdném Otci, který daruje jak dobrým, tak zlým déšť i slunce. Zda se evangelium hodí nebo nehodí k člověku, to záleží přece (jako u moudrosti) také na jeho životním stylu.“ (MSK) „Had v Gn 3,1 je označen jako „chytrý". Přídavná jména a podstatná jména použitá v tomto verši se vyskytují společně v midraši na Píseň písní 2,14: „Rabbi Juda řekl ve jménu rabbiho Šimona: 'Se mnou jsou nevinní jako holubice, ale s národy světa jsou jako chytří hadi.'" Tento citát mluví o Izraeli.“10 „Dvě zdánlivě protikladné ctnosti, přitom obě nezbytné. Inteligence není jen lstivost, která klame, jako jí použil had v Gn 3, ale je také prozíravost, aby člověk mohl odhalit lest a vyhnout se jí. Bezelstnost není zaslepenost, která se vystavuje nebezpečí, ale důvěra dítěte, které se svěřuje své matce. Beránek je tedy prozíravý, takže se sám zlu nevystavuje, a zároveň má důvěru, aby zlo přemohl,
6
„To je základní zákon dějin: zlo na sobě nese ten, kdo ho nepáchá; a právě ten, kdo ho nepáchá a nese ho na sobě, vítězí nad ním, protože ho neodplácí.“ (SF) 7
„Nebojte sa tých, čo zabíjajú telo, ale dušu zabiť nemôžu. (Mat 10:28 SSV)“
8
„20 No neradujte sa z toho, že sa vám poddávajú duchovia, ale radujte sa, že sú vaše mená zapísané v nebi." (Luk 10:20 SSV)“ 9
„35 Kto nás odlúči od Kristovej lásky? Azda súženie, úzkosť alebo prenasledovanie, hlad alebo nahota, nebezpečenstvo alebo meč? 36 Ako je napísané: "Pre teba nás usmrcujú deň čo deň, pokladajú nás za ovce na zabitie." 37 Ale v tomto všetkom slávne víťazíme skrze toho, ktorý nás miluje. 38 A som si istý, že ani smrť, ani život, ani anjeli, ani kniežatstvá, ani prítomnosť, ani budúcnosť, ani mocnosti, 39 ani výška, ani hĺbka, ani nijaké iné stvorenie nás nebude môcť odlúčiť od Božej lásky, ktorá je v Kristovi Ježišovi, našom Pánovi. (Rom 8:35-39 SSV)“ 10
Ak nie je uvedené inak, sú citácie zo SP
když je mu vystaven. První ctnost se vyhýbá nebezpečí, když je to možné, a druhá mu čelí, když je to nevyhnutelné.“ (SF) Krátko a stručne: • Vo „svete“ sú ľudia spravidla alebo „hadi“ – chytrí a to využijú v konkurenčnom prostredí na presadenie seba (sú teda „predátormi“) – a potom „holubice“, čiže ľudia, ktorí sú trochu menej chytrí a stávajú sa obeťami „predátorov“. • KRESŤANSTVO ale vylučuje princíp konkurencie a boja o zisky na úkor jeden druhému. Boha je dosť pre všetkých, netreba bojovať medzi sebou, naopak, tento boj by nás o Boha jednoznačne pripravil. o To umožňuje spojiť tieto dve vlastnosti dohromady: Na jednej strane PRIAMOSŤ, ÚPRIMNOSŤ a „BEZELSTNOST“ holubice, ktorá nemá s nikým a voči nikomu žiadne postranné, zákerné, či skryté a zlé úmysly; Na druhej strane CHYTROSŤ A INTELIGENTNOSŤ, s ktorou sa vie vyhnúť nebezpečenstvu, nenaletí naivne na akúkoľvek búdu, ale koná zmysluplne, prezieravo, múdro, šikovne,… – samozrejme len potiaľ, pokiaľ by „šikovné am prezieravé jednanie“ neviedlo k zrade a zanechaniu povahy „holubice“ a návratu späť do prostredia „sveta“ a „predátorov“… Krátko a stručne: 1) Byť kresťanom neznamená byť „milučkým naivným tupcom“ – ale inteligentným, rozumným a nanajvýš zásadovým človekom. 2) Žiadna vlastnosť človeka nie je sama v sebe zlá: byť prezieravým a prešibaným v službe hriechu môže byť zlé, ale to isté v službe dobra a lásky je čnosťou!
Konflikt medzi kresťanstvom a svetom 17
Chráňte sa ľudí, lebo vás vydajú súdom, budú vás bičovať vo svojich synagógach 18 a pre mňa vás budú vláčiť pred vladárov a kráľov, aby ste vydali svedectvo im aj pohanom. 19 Ale keď vás vydajú, nestarajte sa, ako a čo budete hovoriť, lebo v tú hodinu vám bude dané, čo máte povedať. 20 Veď to už nie vy budete hovoriť, ale Duch vášho Otca bude hovoriť vo vás. 21 Brat vydá na smrť brata a otec dieťa. Deti povstanú proti rodičom a pripravia ich o život. 22 Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. Ale kto vytrvá do konca, bude spasený. (Mat 10:17-22 SSV)
NEBUĎTE NAIVNÍ! Chráňte sa: „Prozíravost spočívá v umění zhodnotit skutečnost a uvědomit si, že přijdou pronásledování.“ Grécke slovo proseuchó znamená „byť pripravený“, „v stave trvalej pripravenosti“, „venovať niečomu pozornosť“. • Neznamená teda „chrániť sa“ ľudí11 v zmysle, že pred nimi utekáme, • ale nemať naivné predstavy o tom, že ak my budeme kresťanmi, svet nás bude milovať a oslavovať a my sa dostaneme do Neba pohodlne „ako na sánkach“12 vydajú súdom: doslova synedriám, sanhedrinom. „Toto vyjádření označuje místní rady židovských vůdců, ne nejvyšší radu veleknězi a starších v Jeruzalémě (viz Mt 26,59). Jejich členové dohlíželi na majetek a na řádný chod židovské obce.“ – teda sa jedná o „miestne samosprávy“. synagógach: „Synagógy byly místem shromáždění Židů. Upřesňující výraz „jejich" naznačuje odstup mezi matoušovskými křesťany a těmi, kteří mají vliv v jejich synagógách". Přesto se Ježíšovi učedníci musí podrobit potrestání v jejich synagógách". O bičování jako židovském trestu viz Dt 25,1-313; ohledně jeho aplikace na prvotní křesťany viz Sk 22,19 a 2 Kor 11,24-25. … To, že místní židovské rady (sanhedriny) a synagógy mohly potrestat neposlušné Židy, je dobře známo.“ • Znova tu zaznieva téma „nástroja“ a „cieľa“: o NÁSTROJE – synagóga, súd, trestanie,… – sú sami v sebe neutrálne. o ICH HODNOTU určuje cieľ, na ktorý sa použijú – a tak, paradoxne, normy, obsiahnuté v Božom slove, sa môžu postaviť proti Bohu samotnému! • Že podobné veci sa môžu diať aj v prostredí kresťanstva, netreba zdôrazňovať…
11
Iné preklady prekladajú „majte sa na pozore“
12
porov. „Nanešťastie, keď sa kresťanstvo stane príliš pohodlným, keď si zaľahne v akomsi posvätnom materializme, keď zabudne na mocnú konfrontáciu, ktorú človek nájde pri kázaní evanjelia, stráca zmysel ustavičného pokánia. Oddaní kresťania sa môžu v takom období neurotický zamestnávať zápasmi so svojimi malými chybičkami, kým zvyšok kresťanstva, bez toho, aby ním pohli myšlienky pokánia, blažené prijíma myšlienku, že každý je spasený, že všetci sa dostaneme do neba na sánkach…“ (Benedict Groeschel OFM)
13
„Ak vznikne medzi dvoma spor a obrátia sa na sudcov, oni ospravedlnia toho, ktorého uznajú za nevinného, a previnilca odsúdia. 2 Keď uvidia, že si vinník zasluhuje bitku, sudca ho dá natiahnuť a dá ho biť vo svojej prítomnosti; množstvo úderov bude podľa veľkosti jeho viny, 3 ale tak, aby sa neprekročila štyridsiatka, aby tvoj brat neodišiel pred tvojimi očami hrozne dosekaný. (Deu 25:1-3 SSV)“
Pred vladárov a kráľov: „„Vládci" mohli být míněni římští prefekti spravující Judsko: Pilát, Felix a Festus, „králi" herodiánská knížata jako Antipas, Agrippa I. a Agrippa II. Není jasné, zda to byli Židé, kdo předváděli učedníky před tyto vládce a krále.“ Toto je posun od „miestnej samosprávy“ až na najvyššiu štátnu úroveň.
NIE PROBLÉMY, ALE PRÍLEŽITOSTI! V tejto chvíli by sme sa možno – ako poslucháči – Ježiša opýtali: „Dobre, Ježišu, ako by sme teda mohli proti tomu bojovať? Ako tomu predísť?“ A Ježiš by nám odpovedal: „Prečo? Nie je to problém, ale príležitosť! Ako inak by ste sa chceli dostať pred vladárov a kráľov a svedčiť im o mne? Ako inak by ste chceli na seba upútať pozornosť zástupov a predstavených synagóg a verejne im svedčiť o Mne?“ aby ste vydali svedectvo: pre kresťana je teda tento „problém“ v skutočnosti „príležitosťou“. „Tato pronásledování poskytují příležitost pro učedníky, aby vydali před těmito autoritami svědectví o Kristu. Slovo ,jim“ je dvojznačné: může označovat Židy, kteří často chodí do „jejich synagóg“, či „vládce a krále“ nebo pohanské úředníky (v protikladu k většině pohanů).“ „Pronásledování, procesy, trestání a smrt nejsou porážka, ale „mučednictví“,46 svědectví Pánu života. Proces s učedníky stejně jako proces Ježíšův je ve skutečnosti proces a soud spásy pro svět.“ (SF) Tento „manažérsky“ spôsob myslenia je niečo, na čo občas zabúdame – a k čomu by sme s ale mali znova pekné – krásne vrátiť! Napríklad otázka Richarda Dawkinsa. Tento „zanietený ateista“ je v oblasti boja proti náboženstvu a špeciálne kresťanstvu o to aktívnejší, o čo je (byť vedec a biológ) nekompetentnejší a naivnejší… Ale napriek tomu hovorí dostatočne hlasno na to, aby ho bolo počuť. Čo s ním? Mnohí kresťania by si povedali: „Ako čeliť s problémom takéhoto prívalu nezmyslov, ktorým prostý a pospolitý poslucháč uverí a zhltne ich aj s navijákom?“ A pritom sa na to dá pozrieť úplne opačne – ako sa na to pozrel napríklad škótsky reverend David Robertson: „Richard Dawkins nám preukázal veľkú službu. Kniha o Bohu a o Biblii sa stala bestsellerom o otvorila na túto tému širokú diskusiu. Nedávno som bol v šou s humoristom Marcusom Brogstockom, ktorý povedal: ‚Predtým, než som si prečítal Delúziu Boha, bol som ateista. Po tom, čo som si ju prečítal, som sa stal agnostikom – a radšej si ju neprečítam ešte raz, pretože sa bojím, že by som sa potom stal kresťanom!‘ A skutočne poznám ľudí, ktorí sa obrátili po prečítaní Delúzie Boha a následnej diskusii. Dawkins otvoril dvere. A nám už len stačí nimi prejsť.“ (Christianity Today, 5. 11. 2012)
BOŽIA POMOC V NEČAKANEJ PODOBE! • Ak by sme zmýšľali svetsky, čakali by sme, že boh nás ochráni pred prenasledovaním. • Ak ale na veci hľadíme z pohľadu Krista – potom je logika úplne iná. o Už nejde o záchranu pred problémom, o ale o pomoc pri využití príležitosti! nestarajte sa… bude vám dané…: – V tomto môžeme plne Bohu dôverovať, sme totiž na jeho strane a on je na našej strane! My svedčíme o Ňom, On podporí naše svedectvo! „Pro prvotní křesťany, kteří nebyli zvyklí mluvit na veřejnosti, byla vyhlídka na organizování obhajoby děsivá. Zde jsou ujištěni o pomoci Ducha svatého (10,20).“ „Apoštol jako kžíš na soudu v té hodině nemyslí na to, aby se hájil nebo obviňoval druhé. Nemluví v něm duch strachu a sobectví, hněvu a msty. V něm mluví Duch Otce a Syna: láska k bratřím, která začíná u pronásledovatelů. V tu hodinu mu bude nablízku „Obhájce" a vnukne mu, co říká Syn.“ (SF) – ale táto pomoc nesmeruje, ako sme povedali, k tomu, aby sme sa nejako sami zachránili pred mučeníctvom, ale aby sme do dna využili prítomnú príležitosť na to, čo je podstatou našej „služobnej cesty“ tu, na zemi: vydať svedectvo o Kristovi.
Symbióza Kráľ ovstva a Sveta? V nasledujúcom texte zisťujeme, že tento „konflikt“ má ešte jeden význam: • neprospieva iba dielu šírenia Evanjelia, • ale prospieva aj nám samotným – ako naznačí Pavol, keď povie: „22 Posilňovali srdcia učeníkov a povzbudzovali ich, aby vytrvali vo viere a že do Božieho kráľovstva máme vojsť cez mnohé súženia. (Act 14:22 SSV)“ Prečo?
OPRAVDIVÁ TÚŽBA, OPRAVDIVÁ LÁSKA… Robert Heinlein vo svojej knihe Hviezdna pechota opisuje fantastický svet, v ktorom na to, aby sa človek stal plnoprávnym občanom (čiže môže voliť a byť volený, inak je vo všetkom rovnaký, ako „neplnoprávni“), musí najprv absolvovať dobrovoľnú vojenskú službu. Tá je jeho právom a ak sa prihlási, nikto ho nesmie a nemôže odmietnuť, ale
musí byť do armády prijatý. Odvodové komisie sú preto zložené a fungujú tak, aby uchádzačov hneď na začiatku čo najviac od podobného úmyslu vstúpiť do armády: Odvodní komise byla v rotundě ohrazené zábradlím. Seděl tam u stolu seržant flotily v parádní uniformě, vozdobenej jako šašek. Hruď měl přeplněnou stužkama, který jsem neznal. Ale pravá ruka mu chyběla tak dokonale, že měl kabát ušitý úplně bez rukávu… a když jste došli až k zábradlí, bylo vidět, že nemá nohy. Zdálo se, že mu to nevadí. Carl řekl: „Dobrý den, chtěl bych se přihlásit.“ „Já taky,“ připojil jsem se. Ignoroval nás. Dokázal se vsedě uklonit a řekl: ,Dobrý den, mladá dámo. Co pro vás můžu udělat?“ „Já se chci taky přihlásit.“ Usmál se. „Koukněte, hoši, víte vůbec, proč mě sem dopředu posadili?“ Nerozuměl jsem mu. Carl se zeptal: „Proč?“ „Protože vláda nedá ani búra za to, jestli se přihlásíte nebo ne! Protože to začala být móda mezi některýma lidma – až moc lidma – odkroutit si dva roky, získat zvláštní práva a nosit na klopě stužku, která říká, že jste veteráni… ať už jste vůbec viděli boj, nebo ne. Ale jestli opravdu chcete sloužit a já vám to nevymluvím, tak vás musíme vzít, protože je to vaše ústavní právo. Tam se říká, že každý, žena nebo muž, má přirozené právo sloužit, a získat tak plné občanství – ale faktem je, že nás nutí těžce hledat místa pro všechny ty dobrovolníky, který nejsou zrovna v oslavovaný službě v kuchyni. Všichni nemůžete být vojáky, tolik jich nepotřebujem a většina dobrovolníků stejně není z toho správnýho materiálu, kterej dělá vojáka. Víte vůbec, co to obnáší, být vojákem?“ „Ne,“ přiznal jsem. „Většina lidí si myslí, že k tomu stačí dvě ruce, dvě nohy a notná dávka pitomosti. Možná ano, pro kanonfutr. Nejspíš to bylo všechno, co požadoval Julius Caesar. Ale dnešní voják je specialista, tak vysoce kvalifikovaný, že v každým jiným oboru by získal doktorát, nemůžem si dovolit přijímat hlupáky. Takže pro ty, kteří trvají na svým – ale nemají, co chceme a co musí mít – musíme vymyslet celý seznam špinavý, nechutný a nebezpečný práce, která je buď zažene domů s ocasem mezi nohama před koncem závazku… nebo si až do konce života zapamatujou, že jejich občanství je pro ně tak cenný, protože za něj zaplatili vysokou cenu. Vemte si tu mladou dámu, co tu byla – chce se stát pilotem. Doufám, že to zvládne, pořád potřebujem dobré piloty, nikdy jich není dost. Možná to zvládne. Ale jestli ne, může skončit v Antarktidě s těma svýma hezkýma očima rudýma od toho, že nikdy neuvidí nic jinýho než umělý světlo, a s rukama plnýma mozolů od tvrdý práce.“ Chtěl jsem mu říct, že tím nejmenším, čím se může Carmencita stát, je programátor počítače pro sledování oblohy; ona byla v matice hotovej kouzelník. Ale on pokračoval. „Takže mě sem šoupli, abych to vám, klukům, rozmluvil. Koukněte na tohle.“ Otočil se s židlí kolem dokola, aby se ujistil, že jsme nepřehlídli jeho chybějící nohy. „Dejme tomu, že neskončíte na Měsíci u kopání tunelů nebo že z důvodu úplnýho nedostatku jakýhokoliv talentu nebudete dělat lidský morčata při výzkumu nových nemocí; dejme tomu, že z vás udělají
bojovníky. Pořádně se na mě podívejte – takhle taky můžete dopadnout… pokud to nekoupíte definitivně, a vaši pak dostanou telegram s 'hlubokou soustrastí'. Což je víc pravděpodobný, protože dneska není moc raněných ani při tréninku, ani v boji. Pokud zhebnete, přidají vám rakev – já jsem řídká výjimka. Měl jsem štěstí… i když vy byste tomu možná štěstí neříkali.“
Dalo by sa povedať, že Božie Kráľovstvo „funguje“ podobne: • 1) NAOZAJ PO TOM TÚŽITE? Nebo je otvorené každému, kto po ňom túži 7 dní v týždni 24 hodín denne od jeho počatia až po okamih smrti, kedy musí každý človek definitívne potvrdí svoju voľbu tak, že ju už nikdy viac nezmení a ona sa stane večnou a v plnom zmysle slova definitívnou… o Naozaj teda túžime a smädíme po Bohu viac, než po čomkoľvek inom? Naozaj Ho chceme? Naozaj? Boh nám to z dobrých dôvodov neuľahčuje – skôr sťažuje: pokušenie, prenasledovanie, súženie, námaha života s Kristom a podľa Krista, občas dlhé Božie mlčanie či až skrývanie sa… každý tento okamih nám kladie otázku: NAOZAJ TO CHCEŠ? Viac, než pohodlie? Majetok? Dokonca svoj život? Chceš? o A vďaka tomu sa môžeme skutočne a opravdivo slobodne ROZHODNÚŤ. Bez ani len náznaku nútenia! Skôr naopak!14 • 2) PODSTATOU NEBA JE KRAJNÁ LÁSKA človeka a Boha. Láska, v ktorej – tak ako Boh nás – milujeme Boha viac, než čokoľvek na svete, „celým svojím srdcom a celou svojou dušou (Tob 13:6 SSV)“. o POTREBUJEME preto podmienky, v ktorých sme postavení pred takúto voľbu – a môžeme skutočne a kompetentne voliť Boha! o V kresťanstve sa zvykne v súvislosti s duchovným životom hovoriť o dvojakom „očisťovaní“ od sebelásky v prospech lásky k Bohu a k blížnym: AKTÍVNE: jeho podstatou je „námaha“ a „obeta“: Sme ochotné z lásky k Bohu obetovať svoje pohodlie, majetok, čas, energiu,… a podstúpiť námahu znovuzrodenia, námahu služby a obety? A keď prídeme na hranicu našich schopností a ďalej už nevieme sami ísť,… prichádza PASÍVNE očisťovanie, ktorého podstatou je „súženie“, v ktorom nás Boh vovedie tam, kam sme sami odvahu ísť nemali15 – do vonkajšej krízy, do prenasledovania,… Tam sa očisťovanie dovršuje a dosahuje dokonalosť: „V tom čase povstane Michal, veľké knieža, čo stojí nad synmi tvojho národa: Bude to čas úzkosti, aký nebol, odkedy povstal národ až po ten čas. V tom čase bude tvoj ľud oslobodený, každý, koho nájdu zapísaného v knihe. 2 A 14 15
„Dokážem milovať Boha preto, že mi dáva slobodu ho poprieť.“ (Rabíndranáth Thákur)
porov.: „18 Veru, veru, hovorím ti: Keď si bol mladší, sám si sa opásal a chodil si, kade si chcel. Ale keď zostarneš, vystrieš ruky, iný ťa opáše a povedie, kam nechceš." (Joh 21:18 SSV)“
mnohí z tých, čo spia v prachu zeme, sa zobudia; niektorí na večný život, iní na hanbu a večnú potupu. 3 Rozumní sa budú skvieť ako lesk oblohy a tí, čo mnohých priviedli k spravodlivosti, budú ako hviezdy na večné veky. (Dan 12:1-3 SSV)“ Samozrejme, ak nie sme ochotní podstúpiť ono „aktívne“, je zbytočné, aby nás Boh vovádzal do očisťovania „pasívneho“ – pretože sme tým dali najavo svoju voľbu: NIE, netúžime po Bohu nadovšetko, nemilujeme Ho nadovšetko – a preto Božie Kráľovstvo nie je pre nás…16 Brat vydá na smrť brata a otec dieťa. Deti povstanú proti rodičom a pripravia ich o život. Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. Ale kto vytrvá do konca, bude spasený. (Mat 10:21-22 SSV) NAJPRV OTÁZKA VOĽBY: Brat vydá na smrť brata: „Rozdělení v rodině nebylo v apokalyptice ničím neobvyklým. Základ má v Mich 7,6. Jako znamení konce času viz 2 Bar 70,3; 4 Ezd 5,9; Jub 23,19; 1 Hen 100,1-2. Jeho literární historie ovšem nevylučuje historický základ ve zkušenosti matoušovské obce.“ „Zlo se v své konečné fázi dotkne i těch nejužších vztahů, a tak se dostane až ke kořenům života (Mích 7,6). Rozbití rodinných vztahů - rozložení společného soužití, odumření všech náklonností a úcty - je to nejhorší zlo, předehra Božího soudu.“ (SF) • Táto voľba je na výsosť osobná – už to nie je osud národa (ako v SZ, kde išlo naozaj skôr o spôsob existencie národa), ale osud a voľba jednotlivca. A táto voľba môže bolestne poznačiť a rozdeliť aj tých inak k sebe najbližších – a aj to tak skutočne deje! • Ale napriek tomu musí byť voľba urobená, či už tak, či onak – pretože byť v Nebi znamená voliť Boha za toho „najbližšieho z najbližších“: „37 Kto miluje otca alebo matku viac ako mňa nie je ma hoden. A kto miluje syna alebo dcéru viac ako mňa, nie je ma hoden. 38 Kto neberie svoj kríž a nenasleduje ma, nie je ma hoden. 39 Kto nájde svoj život, stratí ho, a kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho. (Mat 10:37-39 SSV)“ 16
„„Zde je nutno uvést důvody, proč tak málo duší dospěje k vyššímu stádiu dokonalosti ve spojení s Bohem. Musíme chápat, že to není proto, že by Bůh chtěl, aby takovýchto povznesených duší bylo jen málo. Naopak, Bůh si přeje, abychom všichni byli dokonalí. Nachází však jen málo lidských nádob, které jsou schopny projít takovou pokročilou a důkladnou procedurou. Když je Bůh vyzkoušel v malém, zjistil, že tito lidé jsou tak slabí, že ihned uhnou z cesty před veškerou námahou, protože se nechtějí vystavit sebemenšímu strádání a pocitu beznaděje ... Proto je již nadále neočišťuje a nepozvedává je z pozemského prachu tím, že by je postupně nechával odumírat věcem pozemským... Tito lidé pak uvádějí svou tělesnou stránku do bezpečí tak, že prchají z úzké cesty života a hledají širokou cestu útěchy podle svých představ. Toto je však cesta zkázy. Neposkytují tudíž Bohu v sobě prostor, a tak, když jim Bůh začíná dávat, oč ho prosili, nedokáží tyto dary přijmout. Tak se stávají nádobami neužitečnými. (Ján z Kríža, Plamen lásky žhavé, II, 27, 28).“
A POTOM OTÁZKA OČISŤOVANIA: Všetci Vás budú nenávidieť: Toto je už vyhrotenie „súženia“ až do krajnosti. Vidíme to u mnohých svätcov, vysmievaných, podozrievaných a nenávidených svetom, často nepochopených a odsúdených dokonca aj tými, ktorí boli ich druhovia (v reholi, vo farnosti, v diecéze), často v úplne nepriateľskom a pekelnom prostredí (Maximilian Kolbe, či Edita Steinová v Osvienčime). A tu, v tejto krajnej opustenosti môže človek (nesený milosťou Ducha) urobiť svoje posledné, krajné rozhodnutie! A na toto naráža Ježiš v ďalšej vete: Kto vytrvá do konca, bude spasený: Pretože volil a napriek všetkému zvolil tak, ako kedysi „otec veriacich“, Abrahám: „On proti nádeji v nádeji uveril (Rom 4:18 SSV)“ – a súčasne preto, že jeho láska a sebadarovanie sa Bohu dosiahlo v tejto temnote takisto krajnosť a dokonalosť!17 VÝSLEDOK: • Výsledkom je, že tu, na zemi, žije „svet“ a „Kráľovstvo“ v akejsi podivnej symbióze: o „synovia sveta“ môžu byť stále oslovení a zachránení láskou a svedectvom „synov Svetla“,… o a „synovia Svetla“ zase môžu cez nenávisť a prenasledovanie „synov sveta“ dosiahnuť dokonalosť a svoj cieľ… ☺
Niekoľ ko upozornení 1) NEVYHĽADÁVAJTE „RÝCHLU CESTU“! 23
Keď vás budú prenasledovať v jednom meste, utečte do druhého. Veru, hovorím vám: Nebudete hotoví s izraelskými mestami, kým nepríde Syn človeka. (Mat 10:23 SSV) Utečte: Bolo by zvodné (a rovnako opovážlivé) povedať si: „Hurá, tak tu som, zabite ma, nech to mám čím skôr za sebou“ – a bolo by to súčasne nesmierne sebecké a teda Bohu opačné! • Kresťan nie je človek, ktorý sa sebastredne stará o svoju spásu.
17
„Vytrvalost je spíše trpělivé přijetí než aktivní odpor.“ (SP)
• Je človekom, ktorý miluje Boha a v tejto láske slúži a zabúda na seba – a spasuje sa tak akoby „mimochodom“, bez toho, aby na to nejako myslel, ba až k svojmu vlastnému prekvapeniu ☺ • Vyhľadávať „rýchle riešenie“ znamená zanechať lásku i službu v spospech sebectva: „Nech to už mám čím skôr za sebou!“ – a pred týmto Ježiš dôrazne varuje! „To je lstivost hada: nevystavovat se zlu. Opak by byl masochizmem! Mučedník není ten, kdo usiluje o smrt svou nebo druhých, ale ten, kdo chce život a lásku, i když za to musí zaplatit jakoukoli cenu. Je-li to možné, pak je dobře utéct; ale dobro se útěkem šíří (Sk 8,4; 11,19), stejně jako porážkou vítězí.“ (SF) – znova teda téma „hadov a holubíc“. Nebudete hotoví…: Tento poukaz obracia pozornosť od nás samých a našej spásy práve k službe: nejde nám o nás, ale o dielo, ktoré z lásky k Bohu a ľuďom konáme. Kým nepríde Syn človeka: „Nejpravděpodobnější výklad je, že učedníci nedokončí svou misii Izraele před (eschatologickým) příchodem Syna člověka (= Ježíše), který přijde ve slávě, aby vykonal soud. Někteří vykladači pochybují o tom, že je tu míněna nějaká eschatologická postava. Jiní tvrdí, že příchod Syna člověka se vztahuje k nějaké dějinné události: k Ježíšově smrti a vzkříšení, daru Ducha o Letnicích či ke zkáze Jeruzaléma v r. 70 po Kr. … Pro Matouše je „Synem člověka" bezpochyby Ježíš. Je možné, že evangelista považoval Ježíšovu smrt a vzkříšení za „počátek konce", jak naznačují zlá znamení popsaná v Mt 27,51 b-53, i když příchod Syna člověka je součástí uskutečnění Božího království v plnosti (jak Mt 24- 25 naznačuje). Podle Matouše byla pravděpodobně „městy Izraele" míněna ta, která ležela v izraelské zemi, a možná také města v Sýrii. Myšlenka celosvětové misie k diasporním Židům není pravděpodobná.“ Kresťan je teda človek, ktorý z lásky k Bohu slúži – a pred prenasledovaním a dokonca smrťou necúva úplne rovnako, ako ich nevyhľadáva! Nie je tu na to, aby život strácal, či si ho zachraňoval, je tu na to, aby slúžil…
2) NEVYHĽADÁVAJTE INÚ CESTU! 24
Žiak nie je nad učiteľa ani sluha nad svojho pána. 25 Stačí, keď je žiak ako jeho učiteľ a sluha ako jeho pán. Keď pána domu nazvali Belzebulom, o čo skôr jeho domácich?! (Mat 10:24-25 SSV) Žiak nie je nad učiteľa: Ježiš prešiel tou istou cestou. Jedinou cestou. nejestvuje žiadna iná „ľahšia alternatíva“. Preto ju ani nehľadajme. Ježiš hovorí jasne:
• "Ja som cesta, pravda a život. Nik nepríde k Otcovi, iba cezo mňa. (Joh 14:6 SSV) • “"Kto chce ísť za mnou, nech zaprie sám seba, vezme svoj kríž a nasleduje ma. 25 Lebo kto by si chcel život zachrániť, stratí ho, ale kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho. (Mat 16:24-25 SSV)” „Smysl je ten, že učedníci budou sdílet stejný osud jako jejich mistr Ježíš.“
3) NEMAJTE STRACH! 26
Nebojte sa ich teda. Lebo nič nie je skryté, čo by sa neodhalilo, a nič utajené, čo by sa neprezvedelo. 27 Čo vám hovorím vo tme, hovorte na svetle, a čo počujete do ucha, rozhlasujte zo striech. 28 Nebojte sa tých, čo zabíjajú telo, ale dušu zabiť nemôžu. Skôr sa bojte toho, ktorý môže i dušu, i telo zahubiť v pekle. 29 Nepredávajú sa dva vrabce za halier? A predsa ani jeden z nich nepadne na zem bez vedomia vášho Otca. 30 Vy však máte aj všetky vlasy na hlave spočítané. 31 Nebojte sa teda, vy ste cennejší ako mnoho vrabcov. (Mat 10:26-31 SSV) Nebojte sa ich…: „Ať se strach ze smrti nestane naší životní filozofií! Naší „filozofií" ať je „láska k moudrosti" Otcově.“ (SF) Nič nie je skryté: Nič sa nedeje ukryté pred Bohom a bez Božieho hoci aj „dopustenia“. Môžeme teda dôverovať, že v tomto zmysle aj uprostred utrpenia a prenasledovania a súženia „všetko je tak, ako má byť“. Čo by sa neodhalilo: A rovnako, aj naše utrpenie a obeta – akokoľvek skrytá kdesi v tme a osamelosti – neostane stratená, ale „dôjde odmeny“ – a tou odmenou je práve láska, ktorá sa práve v tejto situácii zrodila a zažiarila! „Velmi doslovný překlad řeckého textu by zněl: „nic není takové, že když to bylo a dosud je zakryto, aby to nebylo jednou odhaleno". Slovesa tu jsou v pasivu - je to passivum divinum - jedno v čase minulém a druhé v budoucím: to, co bylo a stále ještě je zakryto, bude jednou odhaleno. Budoucnost je převrácení toho, co je dnes zjevné. Zjevení je „sejmutí závoje", odhalení skutečnosti, nabídka „Tváře", naplnění všech tužeb, světlo pro naši tvář“ (SF) Rozhlasujte: Odvaha ohlasovať, neskrývať sa, ale vydávať svedectvo – s chytrosťou a inteligenciou hada, ale stále s priamosťou a jednoduchosťou holubice. „„Střechy" představují nejvýše položená místa ve městě, z nichž se hlasy rozléhaly na další místa. Hlavním tématem Mt 10,26-27 je otevřenost Ježíšova učení, to, že není
esoterické, určené jen několika zasvěceným. Od počátku se má stát veřejným vlastnictvím.“ Nebojte sa tých, ktorí zabíjajú telo: Ľudia môžu ukradnúť náš majetok, môžu zničiť naše zdravie, zničiť naše telo – ale nemôžu nám zabrániť slúžiť Bohu a milovať Boha, ba, paradoxne!, nám k tomu dávajú svojim prenasledovaním jedinečnú príležitosť. Nie nadarmo sa mučeníctvu hovorí martýrium, čiže svedectvo (o láske človeka k Bohu)! Prečo by sme sa teda mali ľudí báť? Bojte sa toho…: Diabol môže do nášho srdca zasiať strach a obrať nás o dôveru i lásku – a tým zahubiť celého človeka v Pekle, ďaleko od Boha a Jeho lásky! Áno, na Diabla si musíme dať sakramentský pozor – a na jeho sluhu, najvernejšieho, ktorý ho sprevádza už od Raja: LOŽ, vzbudzujúca STRACH! Nepredávajú sa dva vrabce…: „Řecké slovo assarion je odvozeno od latinského as či assarion, římské měděné mince v hodnotě 1/16 denáru. Vrabec, malý pták, který byl potravou chudých, byl nejlevnějším masem, které bylo možno na trhu zakoupit. „Pád vrabce na zem" popisuje jeho smrt, která se neděje bez Božího vědomí a péče. Jestliže se Bůh stará o vrabce, tím spíše o lidi (viz v. 31).“ všetky vlasy… „Podle bBab 16a Bůh stvořil pro každý vlas samostatný otvor v kůži. Tento výrok narušuje přirozenou sekvenci 10,29.31, ale přináší tentýž základní smysl, jímž je Boží péče o lidské tvory.“ Dôvod dôvery Bohu: Miluje ma (viac ako „dva vrabce“ – pekná a jemná Matúšova irónia ☺), vie o mne, môj život, ani utrpenie a súženie nie sú pred Ním ukryté. Deje sa len to, čo sa diať má.18 „Ani život a smrt jednoho vrabce nejsou pro Boha zanedbatelné. A přitom není otcem jejich, ale „vaším", říka Ježíš. My, jeho synové, se považujeme za méně než nějaký vrabec, jestliže si myslíme, že Bůh se námi nezabývá! … Vlasy jsou nadbytečná část těla (pokud je máme), padají a musejí se stříhat, necítí bolest. Člověk sám neví, kolik jich má, a ani si neuvědomuje, že je ztrácí. A přesto ten, který volá hvězdy jménem (Žl 147,4), má spočítány také vlasy na tvé hlavě! Jestliže se stará i o ty nejmenší drobnosti svých synů, jak by se nepostaral o ně samé?“ (SF) Nebojte sa! – to je ako zopakovanie refrénu z úvodu tejto sekvencie o strachu.
18
porov.: „31 Potom ich začal poúčať: "Syn človeka musí mnoho trpieť, starší, veľkňazi a zákonníci ho zavrhnú, zabijú ho, ale on po troch dňoch vstane z mŕtvych." 32 Hovoril im to otvorene. (Mar 8:31-32 SSV)“
Zdôraznenie princípu v pozadí: pozadí: 32
Každého, kto mňa vyzná pred ľuďmi, aj ja vyznám pred svojím Otcom, ktorý je na nebesiach. 33 Ale toho, kto mňa zaprie pred ľuďmi, aj ja zapriem pred svojím Otcom, ktorý je na nebesiach. 34 Nemyslite si, že som priniesol pokoj na zem. Nie pokoj som priniesol, ale meč. 35 Prišiel som postaviť syna proti jeho otcovi, dcéru proti matke, nevestu proti svokre. 36 A vlastní domáci budú človeku nepriateľmi. 37 Kto miluje otca alebo matku viac ako mňa nie je ma hoden. A kto miluje syna alebo dcéru viac ako mňa, nie je ma hoden. 38 Kto neberie svoj kríž a nenasleduje ma, nie je ma hoden. 39 Kto nájde svoj život, stratí ho, a kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho. (Mat 10:32-39 SSV)
JE TO OBOJSTRANNÝ VZŤAH… Kto mňa vyzná… toho aj ja vyznám, kto mňa zaprie… toho aj ja zapriem: • Otec sa stáva otcom vtedy, keď povie: „Ty si môj syn!“… • … a Syn sa stáva synom vtedy, keď odpovedá: „Ty si môj otec!“ Platí to o Ježišovi a Jeho Otcovi. Platí to aj o každom kresťanovi: • Je to Otec, ktorý mu (pri krste) hovorí: „Ty si môj syn!“… • … a človek, ktorý Bohu odpovedá: „Ty si môj Otec!“ – a tak sa synom Boha aj skutočne stáva. • Ak syn zaprie Otca a odpovie: „Ty NIE SI môj Otec“ – potom aj Otec musí pravdivo odpovedať: „Máš pravdu, synku ☺, ani ty NIE SI môj syn…“ – pretože ním naozaj z vlastného rozhodnutia nie je… „Zapřít ho znamená nepřiznat se k němu jako Petr (26,70.72.74). Kdo zapře Syna, není jeho bratr a popírá, že je syn: ztrácí sebe sama! "Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás" (2 Tim 2,11n).“ (SF) Obdobný je vzťah človeka a Krista ako „nevesty“ a „Ženícha“: • Kristus JE Ženích, pretože sa obracia k človekovi a hovorí: „Ty si moja nevesta, telo z môjho Tela, dal som za Teba svoju Krv!“ • A človek odpovedá: „Ženích môj, jediný, milovaný...“ – a tým sa naozaj stáva nevestou Krista.
• Ak ale odpovie: „NIE, Ty NIE SI môj ženích a ja NIE SOM Tvoja nevesta! Mám svoj vlastný život a aj si ho po svojom a sám podľa seba prežijem!“ – potom aj Ježiš musí pravdivo povedať: „Zmýlil som sa… Ty NIE SI moja nevesta!“ Túto obojstrannosť teraz vyjadruje Ježiš v Matúšovom Evanjeliu a tým súčasne znovu vysvetľuje a pripomína, prečo všetko to, čo povedal, byť musí tak, ako to povedal, prečo neexistuje iná cesta: • Pretože na jednej strane je Ženích, ktorý si získal Nevestu vlastnou Krvou – a na druhej strane Nevesta, ktorá dáva svoju krv za Ženícha. Len tak môže byť ich vzťah opravdivým a obojstranným vzťahom rovnosti v rámci všetkej nerovnosti vzťahu človeka a Boha! • A pretože na jednej strane je Otec, ktorý radšej oželel svojho Syna, aby zachránil syna – ako by teda syn mohol konať odlišne a nepostaviť Otca tiež na prvé miesto vo svojej novej rodine? „Boží soud vykonávám zde na zemi já sám: jestliže v každodenních činnostech a v mimořádných okolnostech pronásledování se přiznávám k Synu jako k bratru, přizná se ke mně jednou Otec. Přiznávám se k němu vděčností lásky. On mě miloval první a vydal se za mě (Gal 2,20); a já v nejmenším z bratří poznávám jeho (18,5; 25,40.45), který aby se přiznal ke všem - stal se posledním a služebníkem všech (Mk 9,35).“ (SF)
NEVYHNUTNÁ VOĽBA, ALEBO „MEČ“ NAMIESTO „POKOJA“ Nemyslite si, že som priniesol pokoj…: „Po blahoslavenstvích o tvůrcích pokoje (5,9) a požadavku milovat své nepřátele (6,44) Matouš určitě nechápal tento výrok jako výzvu k (eschatologickému) boji. Spíše tento výrok jenom upozorňuje na požadované rozhodnutí pro evangelium či proti němu, a na rozdělení mezi lidmi, k němuž dochází v důsledku kladné odezvy. Lk 12,51 čte „rozdělení" místo „meč", což je správný, i když méně poetický překlad.“ „Ježíš přišel, aby přinesl pokoj Božích synů (5,9). To ale není pacifistický pokoj. Je výzvou zlu a prochází ostrými boji, v nichž působí zraňující rozpory. Je to pokoj Beránka, kterého porazí násilí vlků; úplně se liší od „zhoubného pokoje" těch, kdo se přizpůsobují zlu. Je to pokoj království, vyhrazený „násilníkům" (11,12).“ (SF) • Kresťan nutne MUSÍ VOLIŤ – v každej chvíli, v každom stave, na každom mieste, niekedy bolestne, niekedy riskantne, niekedy dávajúc všanc všetko pozemské – ale MUSÍ, pretože aj „nevoliť“ je voľba! ŽIADEN POKOJ, ŽIADNE POHODLÍČKO, ŽIADNE PRISPÔSOBOVANIE SA…!
• V Cirkvi vždy bolo, je a bude pokušenie odstrániť tento konflikt. Je tu a cítime ho aj dnes. A práve na toto pokušenie reaguje jeden krásny text: „Predovšetkým, zabudnite na to, že budete milí. Nefunguje to. Buďte gentlemani. Buďte láskaví. Ale zabudnite na to, že budete milí. Láskavosť, to je samozrejme niečo úplne iné. Náš Pán bol láskavý – dosť láskavý na to, aby povedal ľuďom pravdu. Čo vždy potrebujeme, je jeho kombinácia tvrdosti a mäkkosti. Dajte si pozor na dve veľké skreslenia dnešných čias, hraničiace s herézou: „Nesúďte.“ Áno, je to v Biblii, ale Kristovi nerobilo ťažkosti ani povedať, aký je rozdiel medzi dobrom a zlom. Vlastne ste si mohli všimnúť, že v evanjeliách je viac než len trocha svätého hnevu a naliehavých prorockých varovaní adresovaných jednotlivcom aj celým skupinám. Kristus je vzor. Budete ho nasledovať alebo sa vydáte po ľahkej ceste, ktorá len vyzerá ako súcit? „Ježiš prijímal všetkých.“ Áno, to je pravda, ale za podmienok, ktoré určoval on, nie oni. Ak kresťanstvo znamená jednoducho prijať každého takého, aký už je, keďže aj požaduje, aby bol takto prijatý – samozrejme s výnimkou zlých kapitalistov a škaredých pravoverných kresťanov – načo je nám vlastne Cirkev? Už politici sú maximálne pripravení povedať každému (s už uvedenými výnimkami), aký je úžasný, ak nie rovno úchvatný. Takéto veci prenechajte predavačom s teplou vodou. Majte jasno v tomto. Kto vymyslel frázu „lepšie je zapáliť jednu sviečku než preklínať tmu,“ nebol skutočný kresťan. Ježiš robí oboje a katolíci praktizujú aj – aj, nie buď – alebo. Pripravte sa trpieť za vieru. Svet vždy bude zohrávať svoju úlohu, ktorú zohrať musí, keď počuje pravdu. Vítajte férovú kritiku, ale prijímajte ju v správnom duchu. Keď Ján Pavol II. pred začiatkom nového kresťanského milénia volal po „očistení pamäti,“ úplne otvorene hovoril o hriechoch v minulosti Cirkvi. Nikdy však nedovolil, aby sa pokora a pravda zmenili na akúsi ceduľku „kopni ma“ na chrbte Cirkvi.“ (Robert Royal Autor je šéfredaktorom The Catholic Thing (slovenská verzia pod názvom „K veci“) a prezidentom Faith & Reason Institute (Inštitút pre vieru a rozum) vo Washingtone D. C.)
A takto na to pozeral aj Ježiš! A platí to aj o nás, ostatných, nielen o biskupoch – porov nasl.: Prišiel som postaviť syna proti jeho otcovi…: znova zopakovaná bolestnosť tejto voľby a následného rozdelenia. Ak chceme nasledovať Krista, musíme rátať s tým, že sa budeme musieť, ak na to príde, postaviť aj vlastnej rodine, tým, ktorí sú nám hneď po Kristovi najdrahší… „Musíme předpokládat, že pravá náboženská víra je radikální. Náboženské otázky a problémy jsou v životě nejzákladnějšími, nejfundamentálnějšími starostmi stvoření a destrukce, původu a účelu, dobra a zla -nejvyššího významu. Není-li takzvaná náboženská víra radikální, musíme dospět k podezření, že není než pouhou pověrou.“ (M. Scott Peck, psychológ)
Kto miluje otca, alebo matku viac ako mňa…: Otec obetoval vlastného Syna pre mňa. Ako by som mohol prijať tento dar a nekonať, „neoplatiť“ Bohu rovnako? Ak nemilujem tak, ako som milovaný – potom nie som vhodný pre vzťah, ktorý mi Boh ponúka, ale ktorý som práve odmietol… nie je ma hoden: „Řecké přídavné jméno axios zde má smysl „nezaslouží si, aby ke mně náležel". Monastický život kumránských esejců právě takové ostré rozdělení zahrnoval. Rabínské učení trvá na přednostním následování Boha (bJeva), či učitele ( mBM 2.11) před následováním rodičů.“ „Ježíš může být nemilován. Ale nelze ho milovat méně než někoho jiného: to by nebyl Pán, kterého je třeba milovat celým srdcem (Dt 6,5nn). Bůh je láska. Kdyby nebyl milován sám pro sebe, nebyl by Bůh a nebyl by láska. Miluji Krista, který je můj život (Flp 1,21), protože on mě miloval první a za mě se vydal (1 Jan 4,9; srov. Gal 2,20). Na to, co trpěl pro mě, odpovídám svým utrpením pro něj: byl jsem uchvácen, i když sám ještě běžím, abych ho uchvátil (Flp 3,12). Milovaný se stává životem toho, kdo ho miluje: Ti, kdo se milují, si vzájemně dávají to, co mají a co jsou. Jestliže „jsem pro něj tak jako on je pro mě" (Pis 2,16; 6,3; 7,11), pak jsem ho skutečně „hoden", tvořím s ním jedno tělo v jediné lásce.“ (SF)
„SOBÁŠ NA KRÍŽI“ • PRI SOBÁŠI ženích aj nevesta skladajú rovnaký sľub a vymieňajú si tak rovnakú lásku a spečaťujú ju. • KRISTUS svoju lásku k nám – Ženícha k Neveste – spečatil krajným spôsobom: položením života na kríži. • ČLOVEK, ak do tohto vzťahu vstupuje, potom svoj sľub lásky takisto skladá jediným možným spôsobom: položením svojho života, vyliatím svojej krvi, na kríži – tak, ako Ježiš. • AK TO NEUROBÍ – nie je to manželstvo… a Ženích prestáva byť ženíchom a Nevesta nevestou. Svadba sa nekoná… Preto Ježiš vysvetľuje: Kto neberie svoj kríž a nenasleduje ma, nie je ma hoden: „Tento výrok upozorňuje na utrpení, a dokonce na bolestivou smrt jako součást učedníkova osudu. Samozřejmě, že tento výrok dostává ve světle Ježíšovy smrti a vzkříšení hlubší smysl.“ „Tak s ním svobodně spolupracujeme v jeho boji a v jeho vítězství a stáváme se mu podobnými v důstojnosti Boha, který je svoboda, láska a služba.“ (SF)
Kto nájde svoj život, stratí ho, a kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho: „Každý člověk chce vlastnit svůj život. Ale v míře, v jaké se mu to daří, se stává sobcem, a tak ho ztrácí: zabíjí svůj život syna a bratra. … Život je k tomu, aby se ztrácel. Nejen proto, že jsem jako všichni živočichové smrtelní; ale především proto, že žít znamená milovat a milovat znamená učinit ze svého života dar. Život nelze zadržovat: žít znamená vdechovat a vydechovat, dávat nezištně lásku tak, jako ji nezištně přijímáme.“ (SF) život: „Řecké slovo psýché je nejlépe přeložit jako „život", protože se zde předpokládá semitská antropologie, zatímco v 10,28 řecká antropologie vyžaduje, aby toto slovo bylo přeloženo jako „duše".b ) I když kombinace s 10,38 naznačuje, že se jedná o mučednictví, pravděpodobně má tento výrok širší aplikaci týkající se sebezapření a přijetí nároků týkajících se učednictví celým svým srdcem.“ pre mňa: Samozrejme, ide o vzťah lásky medzi človekom a bohom – a preto cenu majú len tie skutky, ktoré sú konané z lásky k Bohu. Ak ten istý skutok vykonáme z lásky k novému autu, alebo z lásky k jedlu, nijako náš vzťah s Bohom nevybuduje – a teda je z hľadiska našej spásy – akokoľvek sám v sebe dobrý a obetavý – bezcenný! • „Keby som hovoril ľudskými jazykmi aj anjelskými, a lásky by som nemal, bol by som ako cvendžiaci kov a zuniaci cimbal. 2 A keby som mal dar proroctva a poznal všetky tajomstvá a všetku vedu a keby som mal takú silnú vieru, že by som vrchy prenášal, a lásky by som nemal, ničím by som nebol. 3 A keby som rozdal celý svoj majetok ako almužnu a (1Co 13:1-3 SSV)“
PRINCÍP ÚMERNOSTI MOTÍVU… 40
Kto vás prijíma, mňa prijíma. A kto prijíma mňa, prijíma toho, ktorý ma poslal. 41 Kto prijme proroka ako proroka, dostane odmenu proroka. Kto prijme spravodlivého ako spravodlivého, dostane odmenu spravodlivého. 42 A kto by dal piť jednému z týchto maličkých čo len za pohár studenej vody ako učeníkovi, veru, hovorím vám: Nepríde o svoju odmenu." (Mat 10:40-42 SSV) Každý skutok tak buduje, alebo ničí našu spásu ÚMERNE LÁSKE K BOHU, ktorou je naplnený. Rozhodujúci je teda motív skutku, jeho obsah je až druhotný! „Povšimněte si, milý pane, že pouze ty dobré věci, které jsou konány pro Krista, nám přinášejí plody Ducha svatého. Nic, co nekonáme pro Krista, ač je to dobré, nám odměnu pro život budoucího věku nepřinese, ba ani nedá Boží milost ve zdejším životě. … Podobně jako v obchodě nejde o to, aby člověk co nejvíce prodal, ale aby nabyl co největšího zisku, tak ani v křesťanském životě nejde jen o to, aby se člověk jen modlil či stále konal dobré skutky. … Pokud správně
přemýšlíme o přikázáních Kristových i apoštolských, pak náš křesťanský úkol nespočívá ve zvyšování počtu dobrých skutků, které slouží jen jako prostředky k dosažení cíle našeho křesťanského života, ale ve vytěžení velkých výhod z těchto skutků neboli ve větším získání hojných darů Ducha svatého.“ (Sv. Serafím Sárovský) Mňa prijíma: „Rabínský princip zněl, že „představitel nějaké osoby je jako ona" (mBer 5,5).“ – jedná sa teda o prijatie kresťana „ako kresťana“ – teda kvôli Kristovi a pre Krista, z lásky k Nemu. … dostane odmenu proroka…: Tu vidieť tému „motívu“ úplne zjavne: Motív, dôvod, kvôli ktorému niekto robí to, čo robí, určuje výsledný efekt, onú „odmenu“, o ktorú nikto nepríde – ale ktorá súčasne určuje aj hodnotu skutku vzhľadom na cieľ, ktorým je zbožštenie sa človeka v Bohu.
