Eva Turnová
BE100F Turnový háj ARGO
Eva Turnová BE100F Výtvarný doprovod Eva Turnová Odpovědný redaktor Milan Gelnar Grafický návrh, sazba a předtisková příprava Jan Kurel Jazyková a grafická spolupráce Pavel Beneš Korektury Soňa Čapková Technický redaktor Pavel Růt Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3,
[email protected], www.argo.cz, roku 2016 jako svou 3098. publikaci Vytiskla tiskárna Protisk První vydání ISBN 978-80-257-1993-0 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS sklad: Za Halami 877 252 62 Horoměřice tel: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail:
[email protected], www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
4
ZUBÁKOVÁ
Snažím se být empatická a vstřícná. Kolikrát beru telefon, i když se houpu na stromě a varuje mě skryté číslo. A zamyslím se, jestli nepotřebuju ještě nějaký produkt, aby se operátorka nažrala a já zůstala aspoň částečně celá. Ale dneska se mi zdálo, že mě můj ex poslal pod gilotinu, a když jsem si šla pro zlepšení nálady koupit Pegase na špejli, šlápla jsem navíc do louže s vyjetým olejem. Hned poté zazvonil telefon: „Dobrý den, Olga Zubáková, česká pojišťovna, paní Turnová, máte pět minut času?“ „Oč jde?“ „Paní Turnová, už se k vám dostal nový zákon o ochraně občanů proti krádežím?“ „Nedostal.“ „Jak jste, paní Turnová, pojištěna proti krádeži, dejme tomu, paní Turnová, když vám někdo vezme peněženku a v ní bude hotovost a kreditky?“ „Musíte tolikrát opakovat moje jméno?“ „Bohužel musím, paní Turnová, to je součást naší komunikace.“ „Nejsem pojištěna vůbec.“ „A nechtěla byste se, paní Turnová, pojistit?“ „Kolik, paní Zubáková, by to obnášelo, paní Zubáková, ročně?“ „Čtyři sta, paní Turnová.“ „Čtyři, paní Zubáková, sta? Vzhledem, paní Zubáková, k tomu, že mívám v peněžence kolem sta, paní 5
Zubáková, až dvou set korun, a stejně tak mám, paní Zubáková, na kreditkách, moc by se mi to nevyplatilo, paní Zubáková.“ „Aha, tak dobře, paní Turnová. V tom případě už pro vás nic nemám.“ „A nechtěla byste, paní Zubáková, si ode mě koupit, takový super cédéčko, paní Zubáková, naší kapely Zubá…“ Hovor byl přerušen…
SPEED DATING
Dostala jsem od kamarádky k narozkám poukaz s názvem „speed dating“. Usoudila jsem, že jde o soutěž v rychlé konzumaci datlí, a protože mám exotické ovoce ráda, vytáhla jsem si žaludek teplým pečivem a před odchodem si dala dvě žvejky na trávení. V restauraci na sebe civěla řada mužů a žen s papírky. Takže seznamka, žádný datle. Dvacet žen a dvacet mužů se čtyřiceti skleničkami nealka si během dvacetkrát pěti minut měli navzájem 6
vymýt mozky, celé to vyhodnotit a čekat na spárování. Konkrétně: deset modelů s hranatou hlavou, jeden s ovčí, šest indiferentních ufounů, dva sympaťáci, zjevně nastrčení, a poslední nevím, protože měl na paži vytetováno „Don’t worry, be happy“ takovým fontem, že hlava už mi byla ukradená. Prvních pár mužů mně ve svých pětiminutovkách postupně poradilo, abych si zaškrtla všechny, protože když si zaškrtnu jen někoho, kdo si pak nezaškrtne mě, nedovím se, kdo všechno si mě zaškrtl. Zřejmě finta z minulého dýchánku, kterou jsem nepochopila. Ovčí hlava chtěla třikrát denně teplé jídlo, ufoun viděl anděly a hranaťáci sjížděli kompy. Protože potřebuju na sbalení nejmíň hodinu, plus chuťové pohárky byly nastavené na datle, nebyla se mnou stejně řeč. Žádný z mužů překvapivě nezmínil to, co chce od ženy především: sex a žádnou prudu. A tak jsem ráda, že jsem s někým, kdo to umí říct, a navíc si mě zaškrtnul hned po naší první datli.
7
NETOLÍCI
Japonci zjistili, že půl milionu dětí ve věku od dvanácti do osmnácti let je závislých na internetu. Projevuje se to nespavostí, depresemi, zhoršenými výsledky ve škole a neschopností zabavit se jinak. Závislost na virtuální realitě už má i svůj mezinárodní název – netolismus. Já byla v pubertě jasný telefonní netolík. Za paušální korunu jsem se hodiny krčila na kuchyňském štokrleti, šňůru přiskřípnutou do přibouchnutých dveří, abych mohla nerušeně vnímat naléhavý šepot některého z nápadníků. Virtuální prostředí mi umožňovalo nasadit fatálněžoviální modulaci hlasu a přitom mít na sobě vyboulené tepláky. Žádná realita mě nemohla vytrhnout z mých představ. Starostliví Japonci nenechají nic náhodě. Vybudovali takzvané „fasting camps“ neboli tábory na bázi půstu, kam své adolescenty deportují na předělání. Detoxikační tým se snaží děti začlenit do kolektivu bez pomoci sociálních sítí. Malí netolíci prožívají muka na výletech do přírody, na kterou se nedá klikat, s holkama, na kterých nejde nic zvětšit. Usínají ve stanu plném bezdrátových, ale ergonomicky 8
neuchopitelných myší. Ošklivé zážitky nejdou smazat a hezké přehrát znovu. Frustrovaný teenager prožije hrůzostrašné období půstu, a když se vrátí, nemá si stejně s kým hrát, protože všichni kolem smaží na kompech. Na čas se stane závislým na detoxikačních táborech. Než si sám najde rovnováhu a bude dál užívat komp, ale už netolik.
FUJTÓN
Dlouho jsem si myslela, že mým celoživotním partnerem bude oligofrenik Aleš, který bydlel přes chodbu a jako malá jsem si s ním hrála na princeznu a prince, ale nic se nedohodlo, protože jen vydával zvuky a celkem brzy zemřel. Pak jsem si myslela, že abych někoho sbalila, musím udělat vždycky něco zvláštního – jako například típnout si cigaretu o ruku nebo dýchnout si čikuli pod dekou, do čehož se většinou ostatním holkám moc nechtělo. Když jsem měla hřbety 9
rukou samou jizvu, došlo mi, že možná stačí předvést od něčeho trochu… A tak dnes díky mužům umím bleskurychle přepínat hemisféry, vydělat si prachy, maskovat zkroucené prsty u nohou, trochu čínsky vařit, nezatěžovat otázkami ohledně manuálů, mluvit břichem, nechtít dárky… Nedávno jsem si zkusila pustit televizi a viděla modelku, která říkala, že stačí používat trochu taktiky. Navlíknout to tak, že to, co člověk chce, napadlo partnera. Ukazovala nějakou kabelku Fujtón. Všude doma rozházela časopisy s reklamou, nenápadně na ni zavedla řeč a už ji má… Chystala jsem se zrovna koupit šňůru k base a rozhodla se ji získat tímhle způsobem. Hrozně jsem se ohákla, vzala do ruky basu, a když přišel přítel domů, začala jsem od lesa: „Ty jo, nepřipadá ti, že ta basa vůbec není slyšet? To nemůžu vůbec fanouškům udělat, jak já jenom odehraju koncert? Už mám úplně puchejře. Nenapadá tě něco?“ „Jsi blbá, vždyť to nemáš zapojený. Možná je na čase přestat hrát vůbec, kup si radši nějakou pořádnou kabelku jako normální ženská.“
10
11
PĚTIKÁBLE NA PYTLÍČEK
Můj ranní dialog s dcerou studující základku probíhal běžně: „Vstávej-zuby-čaj, s nikým cizím se nebav, ani si od něj nic neber!“ „Ještě pětikábli na pytlíček, maminko.“ Mince na „pytlíček“ byla součástí ranního šrumce. Ovšem kdo búra od mé dcery inkasuje, kde a proč pytlíček vydává, na to jsem se v domácím frmolu nikdy nezeptala. Ale dítě normálně rostlo, takže měsíční kilo mizející ve virtuálním pytli mě nebolelo. Dokud jsem nezavítala do Copy General a mladík přede mnou nevyhrkl: „Nemáte ty malý pytlíčky za pět korun? Takový ty na knoflíky…“ „Myslíš na hulení. Nemáme,“ řekl věcně prodavač a fronta se kulišácky zavlnila. „Někdy je to na knoflíky, jindy na šroubky, ale dávaj do toho drogy.“ Na hulení!? Takže proto si včera solila čaj! Vzpomněla jsem si, jak jsem na něčí svatbě spolkla nazelenalý koláček, a pak už nešlo nic vrátit. „Dej si snickersku a kafe se solí,“ radil mi kamarád. Poprvé na druhém stupni jsem Johance projela aktovku. Místo marihuany byl v kindervajíčku srolovaný pytlíček se zbytkem bílého prášku. Není to 12
marihuana, je to kokain! Tak proto vyhrála celoškolní závod ve vrhu koulí, ke které vůbec nemá vztah! Štítivě zkoumám strukturu krystalů a googluju. Nahnědlá zažloutlost naznačuje, že půjde o prachsprostý speed. Proto mluví jako o překot a říká za každou slabikou „ga“ nebo „gu“. „Agahogoj magamigi.“
STÉBLA TRÁVY
Nedávno jsem překládala seriál Máte doma uklizeno, ve kterém si dvě upjaté mrchy podávaly různé bohémy, jimž zřejmě dýchal na záda exekutor, a tak se nechali celonárodně natočit do televize, jaký mají doma bordel. Profesionálky se zhnuseně promenádovaly po bytě, kde někdo prostě jen deset let neutíral prach, protože si zřejmě radši brnkal na kytaru nebo chodil ven. Kopaly do věcí a sebevědomě odstraňovaly dětské kresbičky z topení mlíkem, sajrajt z mikrovlnky citronem a tvářily se, že vymyslely 13
prachovku. Pak naběhla četa, vyluxovala byt i s kočkou, a harpyje přišly za čtrnáct dní zoufalce zkontrolovat. Což mě inspirovalo. Samozřejmě že doby, kdy jsem si míchala kafe verzatilkou, jsou pryč, ale vzhledem k tomu, že jsem při vánočním úklidu našla pod kobercem chlebíček z loňského silvestra, řekla jsem si, že taky zkusím uklízet. Tím si implantuji do hlavy „pořádek“, což je zdravé pro osobní život, jak tvrdí ta anglická paní v gumových rukavicích. Moje četba Walta Whitmana pak vypadala asi takhle: Příhodně zrozené a vychované lidské plemeno, spárovat ponožky, rostoucí ve správných podmínkách harmonického života, dokoupit lžíce, činnosti a vývoje na volném vzduchu i v domovech, tohle založit do šanonu, patrně pozná z těchto podmínek a pod jejich účinky, že stačí prostě žít – je čas doplnit rýži. Číst a mít uklizeno nejde! A tak jsem zjistila, že si v hlavě radši nechám ponožky uvíznuté ve filtru pračky a kolem Whitmanova Stébla trávy, než vzduchoprázdno roztříděných fochů a šanonů.
14
LÁSKA I.
Člověk nevěří, že všechno podstatné, co potřebuje, už vlastně má. Myslí si, že je tím, jak vypadá, jak se chová a co za svůj život ukořistí. Zaměňuje vnitřní za vnější, svou podstatu za obal a lásku za vztah. Láska je něco, co mu někdo přinese, protože si to vydupe nebo zaslouží. Láska se považuje za východisko a řešení, i když skoro nikdo neví, o co v ní jde. Když už si člověk myslí, že ji má, ze strachu dělá jeden špatný krok za druhým. A tak holky zbytečně předstírají orgasmus, žehlí košile, i když se jim nechce, cpou si do prsou další prsa a po mejkapovacích orgiích jedou tramvají s výrazem nepřístupných sfing. A přitom je vidět, že ony samotné jsou z té hry unavené a radši by se usmály, jenže to by se pak myslelo, že nejsou výjimečné. Flirtují s kdejakým zevlounem, aby si udržely pozornost partnera, kterému by původně stačilo, kdyby byly normální, ale už to mezitím sám zapomněl. A tak i on přistupuje na tu válečnou hru, mastí zářezy do futra, chodí do fitka, pije monster energy drinky, geluje si vlasy do živého keře a se smrtelně vážným výrazem vyštěkává asap, jetogiga, atraktivní pekidž, mesidž, hulič... Z časáků se pak na sebe usmívají dva 15
dokonale vystajlované druhy, které by k sobě chtěly, ale nevědí jak. Než přijdou na to, že je lepší se nepitvořit, leží na eldéence a s upřímnou láskou luští sudoku.
CIBULOVÝ DIP
Představme si člověka jako cibuli. Každý tuší, že by byl nejšťastnější, kdyby se nějak dostal ke své nejspodnější slupce. Místo toho ale řeší ostatní cibule nebo se stará o image svých nejsvrchnějších vrstev, což je tak hustý ranec položek, že mu vystačí na celoživotní full time job. Penetraci ke spodní slupce se tedy úspěšně vyhýbá, bere prášky, sbírá peníze, hraje Diablo III, číhá na slevy, kandiduje, ztotožňuje se se svým FB profilem a čte si knihy typu Ženy, které milují příliš. Přitom jakékoli pohnutí prdelí směrem do nitra je rozhodně správný krok k sobě, ale cibulový národ ho neudělá, protože je to cesta dlouhá. Někdo z netrpělivosti sáhne po drogách. Cesta rychlá 16
17
