Etnologický výzkum na Třebívlicku 30.6. - 6.7. 2014 zpráva z výzkumu vypracovali: Kateřina Fuchsová, Michaela Opravilová, Adam Votruba Obsah Úvod 1. Lidové písně 1.1 Písňový repertoár 1.2 Přepisy vybraných textů 1.3 Zlomky nedochovaných písní 1.4 Zpěvní příležitosti 1.5 Tance 2. Kapely a muzikanti 3. Zvykosloví 4. Pověsti 5. Nářečí Úvod Ve dnech 30. června až 6. července proběhl sběr lidových písní v oblasti Třebívlicka. Výzkumu se pod odborným vedením Mgr. Adama Votruby Ph.D. zúčastnily studentky Ústavu etnologie Univerzity Karlovy v Praze Kateřina Fuchsová a Michaela Opravilová. Cílem výzkumu bylo zmapovat písně, které jsou v regionu známy nyní, které se zpívaly před a krátce po druhé světové válce a pokusit se nalézt případná krajová specifika. Sběr, prováděný metodou rozhovory s pamětníky, proběhl ve vsích Dlažkovice, Dřemčice, Chrášťany, Obřice, Pnětluky, Podsedice, Solany, Třebenice, Třebívlice a Vlastislav. Jedná se o oblast na bývalé jazykové hranici, některé z vyjmenovaných obcí byly proto před druhou světovou válkou převážně německé (Vlastislav, Pnětluky). 1. Lidové písně 1.1 Písňový repertoár Pamětníci uváděli takřka výlučně písně obecného dechovkového repertoáru s některými místními přizpůsobeními. Uvádíme přehled písní zmiňovaných různými informátory: paní Pazderová, Třebívlice: U Třebívlic pěkný vinohrádek (umělá) U Třebívlic na potoce stával mlýn Ještě já se podívám k třebívlickým zahradám Od Třebívlic jedou vozy Kdo tě sázel víno třebívlické (umělá, nová) Pozn: Dotazy směřoval na písně, kde se zpívá o Třebívlicích Ten kladenskej kostelíček (píseň od maminky, pozdější dotazování) Hřbitove, hřbitove (píseň od maminky)
Byl jednou jeden kouzelník (píseň od maminky) Znám křišťálovou studánku (píseň od maminky) Osiřelo dítě (zpívala maminka) paní Cílová, Dlažkovice a její dva přátelé (pár) z Podsedic: Od Třebívlic jedou vozy Já mám koně Cestář Nemelem, nemelem Hájku, háječku Hospůdko, hospůdko malá Sedlák na louce seče Cikánko ty krásná Já mám svou panenku v Roudnici (cílený dotaz) Lepší je pívečko (cílený dotaz) Chmelíčku, chmeli (cílený dotaz) Plzeňská věž (cílený dotaz - zpívali na návsi, scházeli se když jim bylo 15 let, oblíbená píseň) manželé Větrovcovi, 85 let Dlažkovice, pan Větrovec nar. v Semči Ty nemáš srdce U našich kasáren Padla facka na sále Čtyři páry bílejch koní Pytlák (Ty dobře víš, že pytláka, nic víc než puška neláká - s oblibou hrál dědeček pana Větrovce, sám chodil pytlačit) Nikdy se nevrátí pohádka mládí Konvalinky Akáty bílé Já tě děvče nemiluju Chodounská polka (umělá) A já tě nechci, já tě nemám rád Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám, ten karafiát, do klopy za kabát (parodie na předchozí) Pod lesíčkem na zelené stráni stojí malá hájovna Holka neznámá, dej mi na drama Olivo, olivo, olivo zelená O Tanenbaum (dotaz na německé) Ještě já se podívám (dotazováno později) Zahrajte mi mou litoměřickou (dotazováno později) paní Kosáčková nar. 1940, její sestra, paní Miroslava Mindlová, nar. 1930, Podsedice Pod jednou střechou Do lesíčka na čekanou Sova po lese slídí (Proč ta sova tolik houkala) Čtyři páry bílejch koní Cikánka Cikán, černý cikán Teče potůček bublavý
U našich kasáren Strahováček Co jste hasiči, co jste dělali Červená sukýnka Když jsem šel od vás, byl překrásný čas U studánky seděla Zelený hájové Pode mlejnem, nade mlejnem Když jsem mašíroval přes hranice Pětatřicátníci Já jsem malý mysliveček Do lesíčka na čekanou Holka neznámá, dej mi na drama V Třebenicích na potoce stával mlýn - zpívalo se i V Podsedicích na potoce Co je to za děvčátko s modrejma očima V té naší aleji švestky se válejí U kláštera stojí kámen (…Má panenka sedí na něm.) Pod našimi okny teče vodička Pivovarský koně grošovaný Spadl lístek s javora Ta slepička kropenatá Včera jsem tě čekala Co jste hasiči, co jste dělali Šla panenka k zpovídání U panského dvora jaro když zavolá paní starostka, Vlastislav Každý má tu svoji vesničku (oblíbená z gramofonu) Hornická růže (tatínek z Proboštova s oblibou zpíval hornické) Kamarádi dolu sfárejme pan doktor Henke, nar. 1923, Solany Nikdy se nevrátí pohádka mládí Cikánka Já se ještě podívám k těm solanským zahradám (zpíval si doma) Neplačte mámo, já se vám vrátím, já se na tý vojně neztratím (složil muzikant Kalach ze Semče) pan Nezbeda, hostinský Podsedice Pod podrábským mlýnem vesnička je malá Na Šumavě je dolina Stanislav Sajler, Dřemčice Židák (Poslyšte mé zpívání) Manželé Hnilicovi, asi 70 let, Dlažkovice Andulko Šafářova
pan Klupák, Třebenice, rodem z Lukohořan Od Chodoulic jedou vozy Lukohořanský stráně (složil muzikant Kalach ze Semče) pan Zdeněk Henig, Podsedice: Pod lípou seděla, jiskřičky na ní padaly Pětatřicátníci (vojenská) U kanónu stál = Kanonýr Jabůrek Měla babky čtyři jabka (dětem) Písně spojené s místním průmyslem: Těžba granátu – Šly panenky silnicí (…Na krku má granáty…), či jednotlivými v kraji hojně rozšířenými řemesly: řezník – Pes jitrničku sežral. říkanky od různých pamětníků: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný (více pamětníků) Koleda, koleda Štěpáne (pan Henke, Solany) Hop, hop, hop, wir fohren in die Stodt (Bendová, Dlažkovice, A. Krug, Pnětluky) Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček (paní Pazderová, Třebívlice, prý ve slabikáři) Náš tatíček Masaryk (Větrovec, Dlažkovice - ze školy) Negativní dotazy: "Na posvícení všechno to voní" zde není známo (výjimka pan Běloch ze Solan) Zapůjčen rukopisný zpěvník Václava Brůny, nar. 1908 ve Lkáni, zapůjčila paní Bendová z Dlažkovic, obsahuje texty písní (většinou nelidového původu): Za vodou do lesíčka, chodila Anička Pěkně na chodníčku svítil mi měsíček Veselo je v celém kraji (Muziky, muziky) Tři jezdci jeli tiše dolinou Zda hochu víš, když duhu zříš Šli vojáčkové z manévrů Strejda Váňa z Husí Lhoty Aj, lúčka, lúčka široká Jdou sokolské šiky, jdou Mlýnské kolo, to se točí Ku Praze je cesta dlouhá 1.2 Přepisy vybraných textů Hop, hop, hop, wir fohren in die Stodt, wo die grussen Bauern sitzen mit den langen Zipelmützen. Hop, hop, hop, wir fohren in die Stodt. Z lístku zapsaného paní Matyldou Brůnovou, roz. Holzmanovou, nar. 1912 v Dlažkovicích,
zapůjčila její dcera paní Bendová z Dlažkovic. Říkanku potvrdil a nečitelné výrazy upřesnil pan Antonín Krug z Pnětluk. Říkalo se při houpání a natřásání dítěte na klíně. Náš tatíček Masaryk, na nás vždycky myslel dřív, na chleba nám másla přidal, sám jen suché kůrky jídal. "To jsme se učili v první třídě." Sdělil pan Větrovec, Dlažkovice (nar. v Semči). V Třebenicích na potoce stával mlýn, teď už je tam jenom halda rozvalin, když tam mlýnek stával, vesele klapával, teď tam roste jenom blín. Jednou přišel do mlejnice krajánek, aby si tam vyfedroval na džbánek, kluk jak malovaný, fešák na dvě strany, panímámě sladce řek: S vámi bych chtěl paní mámo pěkně žít, s vámi bych chtěl hůl a pytel zahodit. Ve dne s vámi mlýti, v noci s vámi spáti, ach, to by byl rajský cit. Panímáma si ho vzala na zkoušku, že prej umí dělat pěknou vejražku, obilíčko mlýti, dobré pivo píti, při tom stále vesel být. Sdělily paní Kosáčková, její sestra, paní Midlová v Podsedicích, diktováno. Prý není píseň celá. Pamětníci z Podsedic uváděli, že šlo o velmi oblíbenou píseň, což komentovali slovy: "To byla taková hymna." Zpívalo se také "V Třebívlicích na potoce", jak sdělila paní Pazderová z Třebívlic, ta uváděla i další nekompletní text: "Bejvalo, bejvalo tam veselo, že se mlečům ani domů nechtělo, krásná panímáma, ta tam mlela sama, jak se mlečům zachtělo." Ještě já se podívám k třebenickým zahradám, zdali je tam ještě modrooké děvče, já se za ním podívám. Nikde ho tam nevidím,
ani ho tam neslyším, čímpak já se ještě modrooké děvče, s kýmpak já se potěším, Sdělily paní Kosáčková, její sestra, paní Midlová v Podsedicích, diktováno. Jiní pamětníci uváděli jiné lokalizace: "k podsedickým zahradám", "třebívlickým", "k těm solanským" a další drobné obměny textu. Podle paní Pazderové z Třevívlic se zde zpívaly jen dvě sloky. Třetí sloku neúplnou uváděla paní Větrovcová z Dlažkovic. U kláštera stojí kámen, má panenka sedí na něm, volám: "Hoši, pojďte sem, já už v klášteře nejsem." V klášteře mě nic netěší, protože tam nejsou hoši, a já ráda tancuju, hezké hochy miluju. Šla panenka k zpovídání, měla hezký šněrování a pan páter se jí ptal, kdo tě holka šňeroval. Pane páter, proč se ptáte, vždyť vy jenom zpovídáte, kdo mě včera miloval, ten mě taky šněroval. Sdělily paní Kosáčková, její sestra, paní Midlová v Podsedicích, diktováno. Stavěli tesaři, zedníkům lešení, po něm se prochází moje potěšení. Moje potěšení s modrýma očima a já bych pro něho do vody skočila. Do vody skočila, kde se voda točí, pro tebe, miláčku, že máš modré oči. Sdělily paní Kosáčková, její sestra, paní Midlová v Podsedicích, diktováno. Na louce sedlák seče, kosa mu síti nechce, on se smutně dívá, své oči upírá,
jak vysoko stojí slunce. Slunce je na poledne, má milá vyprovoď mě, vyprovoď, už je čas, k rybníčku na tu hráz a potom se rozejdeme. Když jsme se rozcházeli, oba jsme zaplakali, oba do jednoho do šátku bílého, své oči jsme utirali. Zpívala paní Cílová, Dlažkovice, nahrávka. Od Třebívlic jedou vozy .... Ten kladenskej kostelíček kolem něho černý les, až tam tudy půjdu, vzpomínat si budu, co dělá můj milý dnes. Můj miláček jede, jede, na vraném koníčku, vesele si zpívá, při tom si připíná na levý bok šavličku. ... "Dále si to nepamatuju." Sdělila paní Pazderová z Třebívlic, zná od maminky. Maminka narozena v Hudlicích na Berounsku, od 15 let žila v okolí Třebenic, kam se pak vdala. 1.3 Zlomky nedochovaných písní Neúplný text Pod podrábským (pohrázským) mlýnem vesnička je malá, někteří pamětníci spojují s místní lokalitou Podhrázský mlýn, kde stávala vesnička Doly, později vypálená. Zjevně jde o variantu písně "V tom našem údolí" (na Kouřimsku se zpívalo "V jelčanském údolí"). Neúplný text "ukaž ty mě pěnkavičku, ukážu ti strnada", zjevně relativně archaický motiv, prý to bývala oblíbená píseň podsedického muzikanta pana Hejduka. 1.4 Zpěvní příležitosti Zpívalo se v hospodě, kde i hrávali místní muzikanti, v masopustním průvodu, štandrle (hraní k
svátku na Josefa a Václava - Hnilicovi, Dlažkovice), zpívání mládeže na návsi, věk 14-15 let (paní Cílová, Dlažkovice). 1.5 Tance Pamětníci uváděli tance: polka, valčík, mazurka, tango, šimi, valc, twist, čtverylka, šotyš, polka na šest, polštářková. (první tři uváděny nejčastěji) Tancovala se zde také česká beseda (Mudr. Henke, nar. 1923, Solany). Ze starších tanců: šotyš (Větrovec ze Semče, 85 let, M. Mindlová, nar. 1930, Podsedice). Paní Mindlová uváděla i konkrétní pár, který tento tanec tančil (Morkusová, Pecen). Většina lidí na přímý dotaz uváděla, že o šotyši nikdy neslyšeli. Polku na šest uváděla paní Větrovcová z Dlažkovic, že ji tančili její rodiče. Polštářková (či polštářkový) zřejmě volenka: ten, komu se hodil polštářek, měl jít tančit, ať už chlapec či dívka (paní Jarošová, nar. 1933, Pnětluky). 2. Kapely a muzikanti Veselá osma (Podsedice) Pamětnice: paní Kosáčková, Podsedice, 74 let a její mladší sestra, paní Mindlová. Otec paní Kosáčkové hrál v kapele na housle. Na Veselou osmu si vzpomínají pamětníci z celého okolí. - Kapela Veselá osma se dala dohromady po druhé světové válce, nejspíše v roce 1946. (Foto z roku 1947) Hrát přestala kolem roku 1968 z důvodu stáří svých členů. - Místo působení: Podsedice. Chodili hrát do okolních vesnic. - Hrála při rozličných příležitostech. Pamětnice paní Kosáčková uvedla masopusty, zábavy, dětské zábavy. - Repertoár: Lidovky, hrané bez not, pouze z hlavy. „Co neuhráli, to uzpívali.“ - Složení: Housle: Antonín Černý, Josef Douša Basa: Václav Janoušek Mandolína: Jindřich Hejduk Klarinet a saxofon: František Korf Trumpeta: Václav Karel (Otec pí. Kosáčkové, +1972) Akordeon: Přemysl Löbl Buben: Karel Menda Kroužek domácích hudebníků v Solanech Pamětník: Pan MUDr. Henke, Solany, 89 let. Otec pana Henkeho v uskupení hrál, taktéž jeho dva strýci. - Působení: První republika, Solany (Foto z 1920) - Složení: kontrabas, viola, patery housle - Členové: Bratři Gertnerovi (2) Bratři Cibulkovi (2) (strýcové pamětníka) Pan Henke starší (otec pamětníka) Pan Kalach (autor písně Neplačte, mámo, já se vrátím, já se na té vojně neztratím) Pan Josef Černý - Uskupení hrálo především na koncertech a patrně z velké části vážnou hudbu. Nejednalo se tak docela o vesnickou kapelu hrající na zábavách. Další pamětníky zmíněná uskupení
Pamětníci: manželé Větrovcovi, 85 let Dlažkovice - Kapely většinou odjinud. V Dlažkovicích kapela nebyla. (Veselou osmu pamatují. Jejím členům se říkalo Vožralkové) - 5-6 muzikantů - Housle, harmonika, vozembouch, basa, buben aj. - Muzikanti, když šli hrát, dostali panáka Pamětník: pan Váša, Chrášťany - Funebráci – hráli jak na pohřbech, tak na plesech (hasičských či baráčnických) 3. Zvykosloví Masopust - Masopust se dnes slaví už jen v obci Podsedice, donedávna to organizovali dobrovolní hasiči, dnes se o to stará obecní úřad. - Z Podsedic se chodilo i do nedaleké obce Obřice, což již dnes nefunguje. - Chodil průvod masopustních masek po celé obci a zastavil se u každého domu – obyvatelé daného domu museli maškary pohostit jídlem a pitím, případně jim i přihodit nějaký peníz. - S průvodem chodila živá hudba, před stavením hrála vždy píseň, která se vztahovala k řemeslu, které obyvatel stavení vykonával. - Průvod vedla maska medvěda s medvědářem (maska se drží dodnes). - Na starých fotografiích bylo možné nalézt klasické masky: klibna, svatební pár v kočáře. - Dodnes tvoří průvod přes 60 masek. Tradiční masky do velké míry nahradily nové. - Večer byla zábava, na které probíhalo pohřbívání masopustu – na márách se z hospody za hudebního doprovodu odnesl většinou nejopilejší člověk. Za ním následovaly plačky a dále masky. Kafevaření - Součást podsedického masopustu - vždy v úterý po masopustním pondělí. - Organizovaly to ženy. - Sešlo se v hospodě, hospodyně napekly koláče a různé buchty, vařila se káva a probíhala zábava. Štandrle - Na svátek (většinou na Václava a Josefa) se šlo před dům nositele tohoto jména a vyhrávalo se. - Kapela závisela na tom, kdo se zrovna sešel (často hrály housle, vozembouch). - Na zdraví se pili štamprle alkoholu. Vánoční troubení - Na Štědrý večer chodili po vsi, vytrubovali a dostávali výslužku. - Chodili nejprve tři – obecní bubeník pan Jabůrek, paní Grundová zvonila na zvoneček (měla koš na výslužku) a pan Václav Karel měl trubku. - Po smrti pana Jabůrka a paní Grundové chodil pan Karel sám (asi od roku 1955) - Po smrti pana Karla tradice zanikla (+ 1972) - Sice ještě jeden pán (Jarda Pazourek) na Štědrý večer troubil, ale už jen z balkonu svého domu a na obchůzku už se nevydával (informace z Podsedic, vánoční vytrubování zmiňováno též v Dlažkovicích)
Zpívání u kapličky v Obřicích - Obec Obřice leží asi kilometr od Podsedic - Před válkou to bývala obec mnohem větší, ale po válce mnoho domů po vyhnaných Němcích zaniklo a počet obyvatel se tím pádem snížil, což vedlo například i k zániku dvou hospod, které na území obce fungovaly. - Uprostřed návsi stávala kaplička Panny Marie, která již dnes bohužel neexistuje (socha Panny Marie je uložena v kostele v Dlažkovicích). U ní se každý večer scházeli lidé z obce, starší seděli na lavičkách a děti a mládež seděly na zemi. Vždy přišel nějaký muzikant (nejčastěji hráč na harmoniku nebo na housle) a všichni zpívali písně, popíjeli pivo a povídali si. - Zvyk zanikl pravděpodobně s masovějším rozšířením televize. Pálení ohňů na výročí smrti mistra Jana Husa - V této oblasti se vyskytoval zvyk pálit ohně večer před výročím upálení mistra Jana Husa (5. července). - Za obcí se připraví veliká vatra a večer se na počest Jana Husa zapálí. - Zvyk se do dneška nedochoval. Velikonoce - Dnes už ve většině obcí na Třebívlicku dodržuje pouze pondělní koledování, kdy se chodí od domu k domu s pomlázkou – je to spíše dětská záležitost - Dnes už často koledují i děvčata - V obci Dlažkovice se uchoval zvyk řehtání na řehtačku: Chlapci z obce se ráno scházeli u kapličky, řehtali a modlili se. Celý proces se opakoval i odpoledne. O době začátku ranní obchůzky uváděli různí inofmátoři různé údaje - 4:00, 5:00, 3:00 a 5:00. - Nejrůznější typy řehtaček: trakaře, řehtačky do ruky, do podpaží aj. - Z koled se tradičně říkají – Hody, hody doprovody dejte vejce malovaný a Hody, hody já jsem malý zajíček - Mytí se v potoce na bílou sobotu – když se opět rozezněly zvony (doloženo v Podsedicích) Poutě - Boží tělo (60 dní po Velikonocích): Vlastislav: Údolím řeky Modly, do šedesátých let, okázalé: kroje - Na Mistra Jana Husa: Chrášťany Koledování na Štěpána - Koleda, koleda, Štěpáne… Selské jízdy - Před Druhou světovou válkou – Solany: národní kroje Šibřinky - kusá zmínka o slavení Šibřinek v Třebenicích (paní Mindlová z Podsedic) 4. Pověsti Pérák
Vo ňom se za války vyprávělo hodně. Ale to byl člověk. On měl na nohou péra. Von tak provokoval ty Němce a vždycky jim utekl na pérech. Třeba přeskočil barák a tak jim utek. Odboj to asi nebyl, spíš si z těch Němců dělal legraci. Tady to nebylo, asi v Praze někde byl, tam toho bylo nejvíc. (Mudr. Henke, nar. 1923, Solany) Kaplička u Solan Jak je ta kaplička u Solan, tak tam Švédi zakopali poklad, když byly ty války. To se aspoň říkalo. Potom ho tam hledali, ale nenašli ho. (Mudr. Henke, nar. 1923, Solany) Žid Nalos Já vím, jak vzniklo jméno žida Nolase. To byl tady žid. Voni si pak židi museli změnit méno, to bylo nějaký nařízení za Josefa. Tak von si dal jméno Nalos a to jsou obráceně Solany - Solan. Že to zní úplně hebrejsky? Nalos. (Mudr. Henke, nar. 1923, Solany) Svoboda Ten generál Svoboda se šel podívat, někde, jak se tam střílí a oni mu ustřelili čepici. Pak mu za to Rusové vynadali, že tam neměl chodit jako velitel. Tam padlo hodně lidí na Dukle, vod nás z rodiny tam čtyři zůstali. Tady vám řeknu: tady lidi neveděli vo válce, akorát kradli Němcům. (paní Hájková, 85 let, Pnětluky, volyňská Češka, nar. v Bocánovce na Volyni) O původu názvu Třebívlic Říká se, že došlo k moru, všichni obyvatelé zemřeli, zůstali jen tři sestry a jejich tatínek si přál, aby se nerozešli, aby zůstali pořád spolu. Oni tu nemoc opravdu přežili a jako první občané tu začali žít. Žili spolu pohromadě. Začalo se jim říkat "Tři bydlící", z toho pak "Třibydlice" a z toho "Třebívlice". (Pozn. vypravěčky: ve skutečnosti ze staročeského "třebiti", což znamená spalovat, vypalovat.) (paní Pazderová, Třebívlice) Podzemní chodba Existuje pověst, že byla podzemní chodba z Košťálova na Házmburk. (paní Pazderová, Třebívlice) Lapka Paška Na silnici z Lovosic do Teplic, jmenoval se Paška, a tam přepadal. Je to část silnice, která teď vede z Lovosic do Teplic a je nebezpečná, kvůli tomu se tam teď dělá dálnice. A tam se říká "na Paška poli" - tak to měl bejt nějak lapka velkej. (paní Pazderová, Třebívlice) O založení obce Medvědice Vesnice Medvědice vznikla proto, že kdysi manželka pána na Košťálově Běla jela za ním z Bíliny na Košťálov a přepadli ji medvědi. A ona je tam všechny s tou svou družinou pobila. A z toho vznikl název Medvědice. (paní Pazderová, Třebívlice) O původu názvu Šepetely Je tady u nás vesnice Šepetely a to prý vzniklo pro to, že si tam lidé pořád něco šeptali. (paní Pazderová, Třebívlice) O původu jména obce Chrášťany Ztratila se dívka jménem Anna. Celá obec se jí vydala hledat. V kopcích v chroští nad vsí ji kdosi
uslyšel, jak tam chodí a šustí nohama starým listím a chvojím. Tedy zvolal: „Tady chrastí Anna!“ Dívka byla nalezena a od té doby se vsi říká Chrášťany. (Pan Váša, Chrášťany) 5. Nářečí Během rozhovorů s pamětníky bylo možné zachytit následující diferenční tvary: "jednouch" (=jednou), "tahle" (=takhle), např. "tahle je zatáčka", "ju" (=jo), např. "že ju", "nemuší" (např. "to vás nemuší zajmat"), "po ňom", "vo ňom", "veděla" (="věděla"), "zavřte", "rouňický" (? - nezřetelné), "žáný" (=žádný), "na počtu" (=na poštu), "kráct" koncovka "ojc" u příjmení: "Šaškojc", "Vinčojc", "Kratochvílojc", "Růzojc Dáša", "Jana Nýdrojc", "Větvičkojc" koncovka "oj": "šla sem (k?) doktoroj", "synoj" názvy obcí: "do Třeblic", "do Tříblic" (=do Třebívlic), "Loukořany" (=Lukohořany), "Kožov" (=Chožov), "Křtěno" (=Třtěno), "Vince" (vrch Vinice - není na mapě) zvláštní slova, slang: "vajksle" (=višně), "kinkul" (=bezinka), "kněvatka" (=motyka na brambory), "radvanec" (=kolečko stavební), "špičkový práce" (=sezónní práce), "na skúru" (loupání kůry z klád - "chodilo se na skúru"), , "pik" (=pikola při dětské hře), "severáci" (lidé, co jezdili z Mostu krást, např. česnek na pole, přijeli vlakem vystoupili, sebrali si zeleninu a jeli zpátky, od dědy), "čerčilky" (součástky na příjem krátkých vln, které se zasouvali do rádia pro poslech Londýna, za protektorátu museli být radiopříjmače upraveny, aby nebylo možné chytit zahraniční vysílání) Pozn.: Některé tvary používali pouze někteří mluvčí, nejvíce se opakovala koncovka "ojc" a tvar "jednouch".
