Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010
Etika a třídění „… QUE LE RESPECT DE LA VIE SOIT LE PRINCIPE ÉLÉMENTAIRE DE L’ÉTHIQUE ET DE LA VRAIE HUMANITÉ.‘ (Respekt k životu musí být základním etickým principem a skutečné lidskosti.) Nápis na pamětní desce na vstupu do Nemocnice A. Schweitzera, Lambarene, Gabun.
Historické kořeny a principy lékařské etiky Obor lékařské etiky se pojí s morálkou, morální povinností a s principy vlastního profesionálního chování v souvislosti s právy a povinnostmi samotného lékaře, jeho pacientů a spolupracovníků, s jeho přístupem k péči o pacienty i k jejich rodinám. Základy tohoto oboru se opírají o filosofické tradice myšlení Východu i Západu a mají pevně vytvořený moderní kodex pro chování a konvence. Mezi prvotní zdroje etického myšlení patří faraónovy papyry a nápisy. Egyptská etika byla „praktická“, byla založená na obecném pozorování a vyjádřená v praktických napomenutích. /1/ Měly obecný obsah dávající rámec pro každodenní chování. Jeden z prvních morálních pokynů určených přímo pro lékaře pochází z Řecka: Hippokratova přísaha (Hippokrates z Kosu, asi 460–370 př. n. l.). Přísaha obsahuje slova: „…Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.“ /2/ Podle antropoložky Margaret Meadové představuje Hippokratova přísaha milník v psychologickém rozvoji společnosti: „Poprvé v naší tradici je zde zcela odděleno od sebe zabíjení a léčení. V primitivním světě se pohlíželo na lékaře stejně jako na čaroděje. (…) Až Řekové tento rozdíl vyjasnili.“ /3/ Předpokládalo se, že tomu tak bude natrvalo. V době starého Říma byl princip vyjádřený v uvedené větě formulován jako primum nihil nocere (hlavně neuškodit), tím bylo řečeno maximum nepoškození. Společně s výrazy restitutio ad integrum (navrácení integrity) a bonum facere (provádět své umění dobře, činit dobro) je zde plně vyjádřen stále platný hlavní princip medicíny. Čínská tradice se odvolává na spisy konfuciánského lékaře Sun Simiao (asi 581–682 n. l.). V jeho knize „O naprosté upřímnosti velkého lékaře“ lze nalézt zásadu rovného přístupu k ošetření: „…velký lékař nesmí hledět na stav, bohatství ani věk, nesmí se ptát, zda je určitá osoba hezká či nehezká, zda je to nepřítel či přítel, zda je Číňan nebo cizinec a také zda je nevzdělaný či vzdělaný. Musí se ke všem chovat stejně; musí vždy konat tak, jako by se jednalo o něj samotného.“ /4/ Immanuel Kant (1724–1804), hlavní představitel evropského osvícenství a zakladatel kritické filosofie, klade svůj „kategorický imperativ“ (1785) jako standard racionality, ze kterého se odvozují všechny morální požadavky. „Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“ Spíše než vyjádření vlastního morálního postoje je tím formulována podmínka racionálního chování. Další Kantova věta znovu tento fakt podtrhuje: „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel, a nikdy pouze jako prostředek.“ /5/ Pro Kanta jsou morální 1 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 otázky dány nezávisle na určitém subjektu a jsou univerzálně platné. Na tuto morální univerzalitu se pohlíží jako na charakteristický aspekt Kantovy etické filosofie, pozdější koncepce lidských práv a rovnosti jí byly značně ovlivněny. První pokus o přesnější kodifikaci chování učinil v roce 1864 Henri Dunant (1828–1910). Šokován pohledem na bitevní pole u Solferina (1859) a agónii velkého počtu poraněných vojáků, kteří tam leželi bez pomoci, uspořádal setkání představitelů vlád evropských a některých amerických států na konferenci za účelem přijetí „Úmluvy o zlepšení podmínek poraněných vojáků na bitevním poli“. Hlavní principy zakotvené v tzv. První Ženevské úmluvě byly tyto /6/:
Záchrana raněných bez ohledu na jejich národnost.
Neutralita (nedotknutelnost) zdravotnického personálu a zdravotnických zařízení a jednotek.
Tytéž cíle byly zahrnuty do všech dalších Ženevských úmluv a lze na ně pohlížet jako na základ budoucího etického myšlení a chování v medicíně. Mezinárodní pravidla a zákony o ochraně lidských práv však vstoupily v platnost až po traumatizujících zkušenostech 2. světové války. Jedním z výstupů norimberského procesu byl tzv. Norimberský kodex (1947), vzniklý jako reakce na krutosti této války. Tento kodex zahrnuje 10 zásad pro postup při lékařských výzkumech s lidskými subjekty. V první zásadě Norimberský kodex stanoví: „Dobrovolný souhlas lidského subjektu je naprosto nezbytný.“ Osoba zahrnutá do lékařských výzkumů musí mít právní možnost dát k tomu souhlas a musí mít dostatečné informace ohledně tohoto výzkumu a svého podílu na něm a těmto informacím rozumět, aby mohla dát informovaný souhlas. /7/ Princip informovaného souhlasu se stal předpokladem pro provádění lékařských studií zahrnující lidské subjekty a dnes je zásadním principem pro veškeré lékařské ošetření. Fundamentální vliv Norimberského kodexu je zřejmý při další tvorbě národních i mezinárodních kodexů a pravidel, např. Všeobecná deklarace lidských práv (1948), která má být garantem základních práv jednotlivce. Články 1 až 3 deklarují svobodu, rovnost všech lidí, respekt ke každému jedinci a právo na život, svobodu a bezpečí. /8/ V roce 1964 vytvořila Světová lékařská asociace Helsinskou deklaraci jako soubor etických principů při výzkumech na lidských subjektech. Základními kameny zde jsou obecný respekt ke každému jedinci, právo na sebeurčení, právo činit informovaná rozhodnutí a striktní odpovědnost zdravotnických pracovníků, která je nezávislá na tomto informovaném rozhodnutí. Deklarace také jasně zdůrazňuje /9/:
zájem zkoumaného jedince musí být vždy kladen nad zájem vědy a společnosti,
etické principy musí mít vždy přednost před zákony a předpisy.
Přestože později vznikla celá řada dalších dokumentů, Helsinská deklarace s několika dodatky zůstává jedním z nejvýznamnějších etických kodexů v medicíně. 2 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 Třídění a jeho etická dimenze Všechny výše uvedené etické kodexy jsou zaměřeny na individuální péči o pacienta za normálních podmínek. Při katastrofách /10/ však vzniká akutní a nepředvídaná nerovnováha mezi zdravotnickou kapacitou a zdroji na jedné straně a potřebami přeživších na straně druhé. Ošetřovací postupy prováděné v každodenním provozu nelze použít, protože je nelze naplnit. Velký počet poraněných nebo nemocných může zahltit kapacity zdravotníků a je nutno určit priority pro ošetření – kdo dříve, v jakém pořadí má být ošetřen a/nebo převezen. Není možné s omezeným počtem kvalifikovaných zdravotníků a nedostatečným vybavením a kapacitami pro transport postarat se o všechny pacienty současně. Každý pacient musí mít určenu prioritu ošetření na místě neštěstí a pořadí pro transport do zdravotnického zařízení. Proto jsou pacienti tříděni do skupin podle předem daných pravidel. Tento postup se nazývá třídění (triage). Třídění je definováno jako výběr a kategorizace obětí katastrofy s cílem včasného ošetření podle závažnosti poranění (onemocnění) a dostupnosti zdravotnických a transportních kapacit. /11/ Třídění se provádí jen v nouzové situaci a vznikají zde citlivé etické problémy, protože hledat priority ošetření znamená jednat proti zájmům jednotlivce v zájmu většiny postižených. Výše uvedený princip Helsinské deklarace, kde zájem jednotlivce je nadřazen zájmu společnosti, lze v případě této mimořádné situace nebrat v potaz. Individuální lékařská péče se přestává poskytovat kvůli zavedení přístupů medicíny katastrof. Při katastrofě zůstává lékař odpovědný za stav všech postižených a je postaven před rozhodnutí, komu pomoci dříve s ohledem na jeho vyhlídky na přežití. V roce 1994 vydala Světová lékařská asociace prohlášení o etice a medicíně katastrof konstatující, že v podmínkách katastrofy lze opustit povinnost ošetřit jedince ve prospěch stabilizace vitálních funkcí velkého počtu pacientů. Dále se v prohlášení uvádí: Je neetické, aby se lékař snažil za každou cenu zachránit život jediného pacienta, který nemá naději na přežití, a zbytečně plýtval nedostatečnými zdroji pomoci, která je urgentně potřebná jinde. Z toho důvodu je třeba mít u medicíny katastrof stále na paměti, že technické i medicínské zdroje mohou být omezené, což se často stává v případě hromadného výskytu postižených. Za těchto okolností nelze pro všechny pacienty zajistit okamžitou dostupnost optimálních potřeb běžných u individuální medicíny. Tato neobvyklá situace nutí lékaře zajistit co nejlepší dostupnost lidských a materiálních zdrojů pro co možná nejvíce pacientů. Aby to bylo možné, je nutno stanovit urgentnost péče a určit priority. Pokud je to možné, lékařovo rozhodnutí se musí řídit výše uvedenými etickými pravidly, např. princip informovaného souhlasu je vhodné dodržet v co nejvíce případech. Právě a speciálně při katastrofách musí lékař ukázat nejvyšší stupeň morální integrity a odpovědnosti. Navíc sám potřebuje vnitřní stabilitu a vnější autoritu, aby mohl činit potřebná rozhodnutí. Klasifikaci podle závažnosti poranění by měl provádět na místě neštěstí i na příjmu v nemocnici starší zkušený lékař. Všichni lékaři, sestry i zdravotníci na místě neštěstí by měli být tomuto vedoucímu lékaři podřízeni. Třídění nesmí zdržovat zahájení život zachraňujících postupů, proto může být vhodná pomoc dalších „třídících lékařů“. /12/ 3 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 Třídicí skupiny Zatím neexistuje celoevropská či mezinárodní dohoda o třídicích kategoriích a etice. Kvůli harmonizaci a usnadnění přeshraniční a mezinárodní spolupráce při katastrofě navrhujeme tento systém třídění s klasifikací čtyř jasně definovaných skupin: Skupina I. Nestabilní vitální funkce Potřeba okamžité resuscitace ještě před urgentní hospitalizací Nutnost ošetření během 1 hodiny Skupina II. Závažné poranění, avšak stabilní vitální funkce Po poskytnutí první pomoci priorita transportu Nutnost ošetření během 4–6 hodin Skupina III. Lehké poranění Nejde o prioritu při transportu Není nutná hospitalizace Ošetření může provést praktický lékař Skupina IV. Nestabilní vitální funkce Za daných okolností negativní prognóza pro přežití Odložený transport Nové zhodnocení stavu při opakovaném třídění je nutné Poskytnutí psychologické a podpůrné péče Je velmi důležité zdůraznit, že v případě nehody, kdy téměř pokaždé lze dodržet postupy individuální lékařské péče a běžných standardů, se pacienti nikdy nezařazují do skupiny IV. V podmínkách katastrofy je však zásadně důležité neztrácet čas resuscitací pacientů, kteří jsou s nejvyšší pravděpodobností ztraceni, protože během té doby mohou být ošetřeni pacienti s dobrou vyhlídkou na přežití. Oběti klasifikované jako skupina IV. potřebují psychologickou podporu a péči k tomu určeného personálu, příbuzných a dalších pomocných sil. Jejich utrpení má být zmírněno podáním utišujících prostředků. 4 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 Opakované hodnocení stavu pacientů, zvláště u této skupiny pacientů, je velmi důležité, protože se může průběžně měnit stav pacienta, ale i počet dostupného personálu, množství materiálního vybavení a/nebo transportní kapacity: pacient zařazený do skupiny IV pak může být přeřazen do skupiny I, tedy k okamžité resuscitaci. Podobný případ lze přiblížit na zkušenosti z války v Kambodži v roce 1980. Desetiletá dívka se střelným cerebrálním poraněním byla nejprve zařazena do skupiny IV, ale při pozdějším zhodnocení jejího stavu se ukázalo zlepšení. Po následující operaci holčička přežila. Speciální přístup k určitým skupinám Tento příklad poukazuje na další důležitý aspekt týkající se priorit při třídění: Otázka přístupu k dětem, matkám a těhotným ženám. Pokud budeme pohlížet na dítě jako na jedince, který má před sebou ještě mnoho let, pak při jeho záchraně zachráníme vysoký počet let dalšího života. Podobné úvahy se nabízejí u těhotných žen, kde jsou zachráněny dva životy. Zde lze uvést další případ z Kambodže: těhotná mladá žena se závažným střelným poraněním. Nebylo jasné, nakolik mohlo být poškozeno i dítě. Žena by vzhledem k poranění mohla být zařazena do skupiny IV, avšak její těhotenství a možnost zachránit dítě vedlo k okamžité operaci. Kulka však tehdy bohužel nenarozené dítě zabila a nepřežila ani matka. Matky jsou další skupinou vyžadující si zvláštní přístup, mají často nezastupitelnou roli v péči o malé děti. Při katastrofě jejich smrt může vést k řetězové reakci s následkem zbídačení a možné smrti malých dětí. Hlavní principy a speciální etické problémy při třídění Je zřejmé, že při nutnosti třídění vyvstávají další problémy, které etické normy platné v individuální medicíně zcela neřeší. Jsou však platné jako základ pro řešení těchto otázek. První tři články Deklarace lidských práv z roku 1948 hovoří o svobodě, rovnosti, respektu a právu na život, svobodě a bezpečí jedince a tvoří etický rámec pro problematiku třídění. Pokud se tyto tři články spojí s podmínkou informovaného souhlasu, pak mají lékaři povinnost poskytovat zdravotní péči podle vlastní volby, bez jakéhokoliv ovlivňování silou, omezováním či podvodem. Znamená to však také, že povinnost a odpovědnost za tento etický přístup zůstává na těch, kteří organizují nebo řídí ošetřovací postupy. Vzdělávání a informování o etických otázkách při hromadném výskytu postižených je důležité pro poskytovatele přednemocniční i nemocniční péče, stejně jako pro správní úřady. Lékaři musí být připraveni pracovat v podmínkách katastrofy, kdy je třídění nutné. Měli by mít možnost proškolit se pomocí speciálních výcvikových programů, kde získají znalosti a zkušenosti pro třídění pacientů při různých typech mimořádných situací tak, aby tyto situace řešili s ohledem na základní etické principy urgentní péče v podmínkách katastrofy. /13/ Pomůže jim to také poradit si s možným pocitem viny. Pacienti jsou samozřejmě sobečtí a hledí na zdravotní péči o svou osobu čistě z hlediska svých potřeb, a nejen oni, ale někdy i zdravotníci mohou na třídění pohlížet jako na amorální přístup. Ale jak zdravotníci a záchranáři, tak i pacienti se musí naučit tento přístup chápat. Výcvik a příprava tomu mohou napomoci. /14/ 5 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 Přístup ke třídění poraněných z hlediska vojenského, požadující ošetřit nejprve vojáky s lehkým poraněním, může být někdy nevyhnutelný v extrémních válečných podmínkách. Extrémní válečné podmínky však mohou také způsobit extrémní porušování lidských práv poraněných, pokud by třídění na tato práva nebralo ohled. Autor byl svědkem podobné situace v roce 1982 za války v Libanonu. Zatímco lékaři se chystali začít s operací, poraněný voják byl zabit svým velitelem přímo na operačním stole. To však není vojenské třídění, to je bezpochyby kriminální trestný čin. Je nutno trvat na tom, že klasifikace spočívající na jiných než lékařských principech jsou jasným porušením lidských práv a humanitárního práva. Při požadavku informovaného souhlasu je zkušený lékař povinen dodržovat výše uvedená pravidla. To bude velmi obtížné v situaci, kdy pacient je v bezvědomí, utrpěl polytrauma, šok nebo psychické postižení. Avšak pokud jsou na místě pacientovi příbuzní, musí být informováni o lékařských postupech, které je nutno provést. Jejich rozhodnutí může činit další problémy, pokud jde o kulturní zábrany či názory o „dobru“, „zlu“, či dokonce „tabu“. Princip „neuškodit“ (primum nihil nocere) zde může být chápán způsobem zcela odlišným od přístupu a chápání ošetřujícího lékaře. Je třeba brát tyto názory vážně a s respektem, i když je často obtížné je akceptovat. Hluboký respekt k cizím kulturám a tradicím je základní součástí Etického kodexu chování Mezinárodního výboru Červeného kříže a humanitárních organizací, jejichž postupy doplňují profesní standardy z etického hlediska. S odkazem na základní etické principy vytvářené od roku 1864 a po 2. světové válce, tento kodex stanoví: 1. Na prvním místě je humanitární imperativ. 2. Pomoc je poskytována bez ohledu na rasu, náboženství, národnost postiženého a bez jakýchkoli dělání rozdílů. 3. Pomoc nesmí být zneužita pro politické či náboženské účely. 4. Budeme usilovat o to, abychom nejednali jako nástroj vládních politických zájmů. 5. Budeme respektovat místní kulturu a zvyklosti. 6. Pokusíme se vytvořit záchranné systémy odezvy na katastrofu z místních zdrojů. 7. Budou hledány způsoby podpořit dobročinnými programy organizaci záchranných prací. 8. Záchranné práce a obnova musí být prováděny s cílem snížit zranitelnost komunity při budoucích katastrofách a zajistit základní potřeby. 9. Neseme odpovědnost jak vůči těm, kterým pomáháme, tak vůči těm, od kterých přijímáme zdroje pro naši práci. 10. Při předávání informací, publicitě i reklamních aktivitách uznáváme oběti katastrof jako důstojné lidské bytosti, nikoli jako objekty bez vyhlídek. Odstavec 5 hovoří o respektu k cizí kultuře, což již bylo výše zmíněno. Další odstavec však konstatuje jiný důležitý aspekt: Při katastrofě většinou není dostatek vybavení a zásob, lékařský personál musí často improvizovat. V těchto situacích je důležitější než jindy pomoci si tím, co je v postiženém regionu dostupné, např. využít kokosový ořech jako pomůcky pro infúzi. 6 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 Potřeba univerzálního řešení Dosud neexistují mezinárodně platné standardy pro systém klasifikace do třídicích skupin. Výše uvedený systém třídění do 4 skupin je zde doporučen, protože umožňuje diferencovaný přístup k pacientům, od lehkých po velmi závažná poranění. Zavedením skupiny IV je zde k dispozici nástroj, který (pouze v nutných případech) dovoluje odložit ošetření u pacientů, kterým nelze dát prioritu pro zřejmou velmi špatnou prognózu a značně omezené zdroje. Striktní dodržení etického kodexu však vede k opakovanému hodnocení a zajišťuje lékařský zákrok, pokud je v dalším průběhu možný. Ať už bude využit tento nebo jiný postup, je velmi důležité vytvořit mezinárodní standardizovaný systém klasifikace, aby se usnadnila mezinárodní spolupráce na místě katastrofy. Mezinárodní standardy nejsou nutné pouze kvůli klasifikaci, zatím neexistuje v rámci Evropy ani jinde mezinárodní dohoda o etice a třídění. Rezoluce, která by dosáhla konsensu, by mohla být podobná jako prohlášení zpracované Etickou vědeckou komisí Německé lékařské společnosti (1980): „Nejvyšším zákonem lékařské praxe je zachránit život, zachovat a obnovit zdraví a ulevit v utrpení. Lékař musí respektovat pacientovu důstojnost a musí být spolehlivý. Lékař není zbaven této odpovědnosti ani při katastrofě, tedy v situaci s velkým počtem pacientů postižených vlivem přírodní, technologické nebo biologické mimořádné události. Platí to i v případě války.“ Aby mohl být nalezen vhodný etický způsob chování, principy zpracované v tomto článku by měly být pečlivě zváženy. Literatura 1. Lazaridis, N.: Ethics. In: E. Frood / W. Wendrich (eds.): UCLA Encyclopedia of Egyptology, Los Angeles (http://escholarship.org/uc/item/4q20j8mw, 2009-11-20). 2. Kollesch, J., Nickel, D.: Antike Heilkunst. Ausgewählte Texte aus den medizinischen Schriften der Griechen und Römer, Stuttgart, 1994. pp 53–55. 3. Do Not Harm: The Rise and Fall of the Hippocratic Oath. MCFL News 2010, 31, 4, p. 1 (http://masscitizensforlife.org/wp-content/uploads/2013/04/July-August2010.pdf). 4. Unschuld PU: Medical Ethics in Imperial China. A Study in Historical Anthropology. University of California Press, Berkeley, CA, 1979. 5. „categorical imperative.“ Encyclopedia Britannica Online. 2009. (http://www.britannica.com/EBchecked/topic/99359/categorical-imperative, 2009-11-20). 6. Trials of War Criminals before Nuremberg Military Tribunals under Control Council Law No. 10: Nuremberg October 1946 – April 1949, Washington: Government Printing Office, 1949, Vol. 2, 181ff. 7 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
Název článku: Ethik and Triage Autor: Domres B. D.
Zdroj: CD sborník konference Medicína katastrof Brno 4.-5.2.2010 7. Katz, J.: The Nuremberg Code and the Nuremberg Trial: A Reappraisal. JAMA 1996; 276(20): 1662–1666. 8. United Nations General Assembly Resolution 217 A (III) of 10 December 1948. 9. World Medical Organization. Declaration of Helsinki. British Medical Journal (7 December) 1996; 313(7070): 1448–1449. 10. Gunn, S. W. A.: Multilingual Dictionary of Disaster Medicine and International Relief. Kluwer Academic Publishers: Dordrecht, Boston, London 1990. p. 23. 11. Gunn, S. W. A.: Multilingual Dictionary of Disaster Medicine and International Relief. Kluwer Academic Publishers: Dordrecht, Boston, London 1990. p. 81 12. Domres, B.: Theoretische und praktische Erfahrungen mit der Triage. In: Notfallvorsorge und zivile Verteidigung 1991; 1: 40–45. 13. Cf. Debacker, M.: Triage in disaster situations. 9. Jahrestagung der Gesellschaft für Katastrophenmedizin in Tübingen. Internationale Katastrophenhilfe, Luftrettung, Krankenhauskatastrophenplanung, Tropenmedizin, Infektiologie und Seuchengefahr, Telemedizin. 1998; 12–13. 09. 1998 Tübingen, 94–99. Abstract. 14. Repine, T. B., Lisagor, P., Cohen, D. J.: The dynamics and ethics of triage: rationing care in hard times. Mil Med. 2005 Jun; 170(6): 505–9. Abstract.
8 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113
