Etické problémy příjezdového cestovního ruchu s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů z Ruské federace

Etické problémy příjezdového cestovního ruchu s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů z Ruské federace

Bakalářská práce

Ekaterina Urvantseva Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdaní bakalářské práce: 2016-04-20 E-mail: [email protected]

Praha 2016

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Etické problémy příjezdového cestovního ruchu s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů z Ruské federace zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

.……………………………. Ekaterina Urvantseva

V Praze dne 20. 04. 2016

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Monice Klímové za trpělivost, ochotu a cenné, odborné rady.

Abstrakt

URVANTSEVA,

Ekaterina.

Etické

problémy

příjezdového

cestovního

ruchu

s přihlédnutím ke kulturním odlišnostem klientů z Ruské Federace. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. 48 stran

Tato bakalářská práce se zaměřuje na etické problémy vyplývající z kulturních odlišnosti klientů z Ruské federace, navštěvující Českou republiku. Cílem předkládané bakalářské práce je analyzovat etické a kulturní zvyklosti turistů z Ruské federace, komparovat je s českými zvyklostmi a stanovit etické problémy, vyplývající z kulturních odlišnosti. K tomuto účelu bude použita komparativní kvalitativní analýza etických a kulturních zvyklosti Čechů a Rusů. V první kapitole je popsán cestovní ruch obecně a jako fenomén 21. století. Následně budou popsány pojmy kultura a etika z různých pohledu a jejích součástí. Analytická část je zaměřena na analýzu a porovnaní ruské a české mentality, kulturních kořenů a vyplývajících z odlišnosti etických problémů a možnosti jejích předcházení. Obsahem závěrečné části je interpretace získaných dat.

Klíčová slova: kulturní rozdíly, etické problémy, příjezdový cestovní ruch, klienty z Ruské Federace

Abstract URVANTSEVA, Ekaterina. The Ethical Problems of Incoming Tourism According to Cultural Differences of the Clients from Russia. [Bachelor thesis]. The Institute of Hospitality Managment in Prague 8, Ltd: the 2016. 48 pages.

This bachelor thesis focuses on ethical problems follows from cultural differences of the clients from Russia, visiting the Czech Republic. The aim of this bachelor thesis is to analyse ethical and cultural customs of clients from Russian federation, compare them with czech customs and determine ethical problems, follows from cultural differences. For achieve a goal of bachelor thesis will used the qualitative and comparative analysis of ethical and cultural customs Czechs and Russians. The first chapter describes tourism in general and as a phenomenon of 21 century. Subsequently, describing of terms culture and ethic and their parts in detail, from different points of view. The analytical part concentrates on analyze and comparison of Russian and Czech mentalities, cultural roots and follows ethical problems and possibilities of prevention. The content of final part is interpretation of gained information.

Key words: cultural differences, ethical problems, inbound tourism, tourists from Russian federation

Obsah Úvod ................................................................................................................................................. 8 1. Teoretická část ..................................................................................................................... 10 1.1 Cestovní ruch.................................................................................................................................. 10 1.1.2 Turismus jako fenomén světové ekonomiky .................................................................. 10 1.1.3 Turismus jako fenomén světové spotřeby....................................................................... 11 1.1.4 Turismus jako fenomén vzájemného porozumění mezi národy ............................. 11 1.1.5 Definice cestovního ruchu ..................................................................................................... 12

1.2 Mezinárodní cestovní ruch ............................................................................................ 12 1.3 Kultura .................................................................................................................................. 13 1.3.1 Kulturně hodnotové paradigma .......................................................................................... 14 1.3.2 Elementy kultury ...................................................................................................................... 15 Čas .......................................................................................................................................................................... 15 Prostor.................................................................................................................................................................. 16 Paraverbální komunikace ............................................................................................................................ 17 Neverbální komunikace ................................................................................................................................ 17 Náboženství........................................................................................................................................................ 18

1.4. Mezikulturní rozdíly ....................................................................................................... 19 1.4.1 Kulturní identita........................................................................................................................ 21

1.5 Etika ....................................................................................................................................... 22 1.5.1 Etika cestovního ruchu ........................................................................................................... 23 1.5.2 Globální etický kodex cestovního ruchu .......................................................................... 23

2. Analytická – praktická část .............................................................................................. 24 2.1 Kulturní specifika Rusů obecně .............................................................................................. 24 2.1.2 Kulturní specifika ruských turistů ..................................................................................... 26

2.2 Ruská mentalita ................................................................................................................. 27 2.2.3 Kulturní kořeny Rusů .............................................................................................................. 28

2.3 Česká mentalita ................................................................................................................. 29 2.3.1 Kulturní kořeny Čechů ............................................................................................................ 30

2.4 Turisté z Ruska v České republice .............................................................................. 31 2.5 Etické problémy v oblasti cestovního ruchu související s kulturními odlišnostmi klientů z Ruské federace ............................................................................... 33 2.6 Řízený rozhovor ................................................................................................................ 34 2.6.1 Metodický postup...................................................................................................................... 34 2.6.2 Řízený rozhovor – odpovědi ................................................................................................. 35 2.6.3 Analýza získaných informací ................................................................................................ 36 2.6.4 Shrnutí .......................................................................................................................................... 36

3. Návrhová část ........................................................................................................................ 37 1.1 Doporučení.................................................................................................................................. 37 1.1.1 Brožura ................................................................................................................................................. 37 1.1.2 Doporučení pro zaměstnance ve službách cestovního ruchu ........................................ 39

Závěr ............................................................................................................................................. 40 Literatura ...................................................................................Error! Bookmark not defined. Přílohy .......................................................................................................................................... 45 Příloha 1 – Veselý česko – ruský slovník ..................................................................................... 45 Příloha 2- Zásady globálního etického kodexu cestovního ruchu ..................................... 48

Úvod Téma bakalářské práce je pro mne důležité z několika důvodů: pocházím z Ruské federace, znám kulturu Rusů, chování a mentalitu ruské národnosti zevnitř, a díky tomu, že jsem přestěhovala za účelem studia do České republiky, můžu porovnat tyto kultury a prozkoumat etické problémy vyplývající z kulturních odlišností. Druhým důvodem je, že turisté z Ruské federace tvoři velký podíl na příjezdovém cestovním ruchu České republiky, a proto je nutné respektovat etické a kulturní odlišnosti z obou stran. Cílem předkládané bakalářské práce je analyzovat etické a kulturní zvyklosti turistů z Ruské Federace, komparovat je s českými zvyklostmi a stanovit etické problémy, vyplývající z kulturních odlišností. Vrozená zvědavost lidi vůči k různým částem světa a jejich obyvatelstvu tvoří jeden z nejsilnějších turistických motivů. Cestovní ruch je nejlepším způsobem, jak se seznámit s jinou kulturou. Při cestovaní do zahraničí vždycky dochází k setkání, střetu a prolínaní kultur. Každý národ má své specifické rysy, zvyklosti a tradice, ovlivněné geografickou polohou země, odkud pocházejí, klimatem, historickým vývojem, náboženstvím a politikou. Dodržování etických norem a pravidel je v cestovním ruchu nutné z obou stran, jak ze strany přijíždějících návštěvníků, tak i ze strany přijímající turisty země, aby nedocházelo k etickým problémům a nedorozuměním. Proto Světová organizace cestovního ruchu v roce 1999 vydala Etický kodex cestovní ruchu, který v sobě zahrnuje zásady chování a činnosti jak podnikatelů, tak i návštěvníků v cestovním ruchu. Etické problémy vyvolané odlišnostmi ruských a českých kulturních zvyků jsou hlavním tématem bakalářské práce.

8

První kapitola se zabývá teoretickými přístupy ke zkoumané problematice. Obsahem první kapitoly je deskripce cestovního ruchu, vymezení mezinárodního cestovního ruchu, definice kultury z různých pohledů, vyčlenění elementů kultury, vysvětlení pojmu kulturní identity, etiky a významu etiky v cestovním ruchu, je prezentován jeden z nejdůležitějších dokumentů mezinárodního turismu - Globální etický kodex cestovního ruchu. Obsahem druhé kapitoly bakalářské práce je analytická část. Náplní této kapitoly je deskripce specifik Rusů, ruské a české mentality a jejich kulturních kořenů, charakteristika ruských turistů, vyčlenění vznikajících etických problémů a možnosti jejích předcházení. Cílem analytické části bude potvrdit nebo zamítnout následující hypotézu: H0 Předpokládám, že se kulturní a etické zvyklosti turistů z Ruské federace a České republiky neodlišují tak silně, aby to ovlivňovalo oblast příjezdového cestovního ruchu

9

1. Teoretická část 1.1 Cestovní ruch V posledních létech význam cestovního ruchu stále roste, je to způsobeno růstem příjmů obyvatelstva, zvětšením množství volného času, zvyšující se otevřeností regionů a řadou dalších faktorů. Cestovní ruch jako volnočasová aktivita existuje už mnoho století. Už od pradávna jednoduchá lidská zvědavost motivovala lidi cestovat bez jakéhokoliv konkrétního účelu. Dnes se cestovní ruch aktivně rozvíjí, lidé začali cestovat rozumně – za účelem vzdělaní, náboženství, zdraví. Kulturní cestovní ruch se stal nástrojem pro poznávání kulturních a rekreačních hodnot jiných zemi. Zlepšování životní úrovně a rozšiřování možností volného pohybu po celém světě stimuluje vznik milionů nových cestovatelů. Cestovní ruch začal hrát takovou roli ve společnosti, že se stál unikátním globálním průmyslem a turistické zdroje – nejdůležitějším bohatstvím v mnoha zemích. Dnes se cestovní ruch jistě ukazuje jako fenomén 21. století. V současné době industriální epochu, ve které základní hodnotou byla materiální prosperita, nahrazuje postindustriální éra, kde hlavním cílem je zážitek. Důležitými faktory rozvoje cestovního ruchu jsou rozvoj dopravy, rostoucí mobilita, urbanizace, zkrácení pracovní doby, růst společenského bohatství. Dříve cestovní ruch sloužil jenom pro poznávání nových zemi a rozšíření obzoru, ale v dnešní době se cestovní ruch stal mnohostranným a proniká do všech sfér společenského, kulturního, náboženského a dokonce i politického života. Podle M. Palatkové význam turismu lze chápat ve třech rovinách: 1. Turismus jako fenomén světové ekonomiky 2. Turismus jako fenomén světové potřeby 3. Turismus jako fenomén vzájemného porozumění mezi národy

1.1.2 Turismus jako fenomén světové ekonomiky V současné době cestovní ruch je silným světovým průmyslem. Díky rychlému tempu růstu je přiznán ekonomickým fenoménem století. Ve mnoha zemích cestovní ruch hraje významnou roli při tvorbě HDP a vytváření pracovních míst. Cestovní ruch ovlivňuje i

10

klíčové hospodářské oblasti jako doprava, stavebnictví, zemědělství, tj. působí jako katalyzátor socio-ekonomického rozvoje. Neustále roste význam turismu jako zdroje zahraniční měny a rozšiřovaní mezinárodních kontaktů. Z ekonomického hlediska cestovní ruch je zvláštní druh spotřeby zboží a služeb, který vyniká do samostatného odvětví hospodářství, jenž poskytuje turistům všechno, co potřebují: dopravu, stravování, ubytování, kulturní a zábavní aktivity. Z tohoto důvodu v některých zemích cestovní ruch je jedním z nejslibnějších sektorů národního hospodářství.

1.1.3 Turismus jako fenomén světové spotřeby Spotřeba coby komplexní pojem zahrnuje několik rovin – sociologickou rovinu (standard života, třída, status), psychologickou a sociokulturní rovinu. Objem spotřeby v turismu se vyjadřuje výdaji na cestovní ruch. Od roku 2000 výdaje České republiky na cestovní ruch se 1387 mil. euro vzrostli na 3875 mil. euro v roce 2014 (statistiky MMR).

1.1.4 Turismus jako fenomén vzájemného porozumění mezi národy Cestovní ruch je jednou z nejčastějších forem kontaktů a komunikace mezi různými kulturami. Tuto formu lze považovat za dialog nebo cross-kulturní komunikaci. Cestovní ruch přispívá k seznámení, identifikování, osvojení si a srovnání národních charakterů, mentalit a archetypů. Tradice, inovace a normy kultur také mohou byt aktualizovány a odhaleny prostřednictvím turismu. Na druhou stranu je třeba počítat i s negativním působením turismu v sociokulturní oblasti spojeným s následujícími faktory: - střetávání rozdílných kultur – obohacování či degradace sociokulturního prostředí destinace - vlivy pozitivní, ale i negativní - v reálném prostředí se může turismus stát naopak kontroverzním tématem ve vztahu návštěvníků a rezidentů (významnou roli hraje ekonomický pilíř udržitelného rozvoje). (M. Palatková, 2011, s. 13)

11

1.1.5 Definice cestovního ruchu „Cestovní ruch vždy zahrnuje cestování, ale ne každé cestování je cestovním ruchem. Cestovní ruch zahrnuje rekreaci, ale ne každá rekreace je cestovním ruchem. Cestovní ruch se uskutečňuje ve volném čase, ale ne celý volný čas je věnován cestovnímu ruchu.“ (PÁSKOVÁ, M., 2002). Cestovní ruch jako zvláštní případ cestovaní má jasná omezení, charakteristiky a množství definic. Podle H. Poser cestovní ruch je „lokální nebo územní nahromadění cizinců s přechodným pobytem, které vyvolává vznik vzájemných vztahů mezi cizinci na jedné straně a domácím obyvatelstvem, místem a krajinou na straně druhé.“ Tato definice upozorňuje na dopad cestovního ruchu na životní prostředí a mezikulturní komunikaci. Nejčastěji je používána a citována statisticky zaměřená definice UNWTO, která v sobě obsahuje místní, časové i motivační vymezení CR: aktivity osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem trávení volného času, sjednávání kontaktů pro následné podnikání apod. Ve výkladovém slovníku cestovního ruchu autoři vychází z následující vlastní definice: Cestovní ruch je komplexní a existující na pomezí mnoha oblastí společenský jev bez jakýchkoli pevně stanovených hranic a představuje synergický souhrn všech jevů, vztahů a dopadů v časoprostorovém kontextu, souvisejících s narůstající mobilitou lidí, motivovanou uspokojováním jejich potřeb v oblasti využití volného času, rekreace, cestování a poznání.

1.2 Mezinárodní cestovní ruch Mezinárodní cestovní ruch (též zahraniční cestovní ruch; angl. international travel/ tourism) = součet příjezdového cestovního ruchu všech zemí světa; mezinárodní cestovní ruch zahrnuje tedy cestování návštěvníků mezi všemi zeměmi světa. Ve statistikách mezinárodního CR je však vždy uváděn počet turistů, neboť UNWTO zpracovává podklady pouze o přenocujících návštěvnících. (Výkladový slovník cestovního ruchu) Mezinárodní turismus označuje účast na turismu, kdy dochází k překročení hranice národního státu. Mezinárodní turismus představuje nejširší (nejvolnější) pojem z hlediska

12

územní realizace turismu, zahrnující pohyb účastníků turismu mezi státy bez konkrétního teritoriálního určení (zahraniční turismus více států či regionů). (M. Palatková, 2011, s. 11) Z pohledu státu se jedná o  výjezdy osob trvale pobývajících v zemi do zahraničí a hovoříme o výjezdovém cestovním ruchu, který je také pojmenován „outgoing“ či v doporučeném názvosloví WTO „outbound tourism“  příjezdy osob trvale sídlících v zahraničí do země a hovoříme o příjezdovém cestovním ruchu, který je také pojmenován „incoming“ či v doporučeném názvosloví WTO „inbound tourism“  průjezd osob trvale sídlících v zahraničí přes území státu do jiného státu, přičemž motiv účasti na cestovním ruchu je realizován v jiném státu a hovoříme o tranzitním cestovním ruchu. (P. Attl, K. Nejdl, 2004, s. 19) V rámci své práce jsem se zaměřila na příjezdový cestovní ruch. Přijezdový́ cestovní ruch (též aktivní CR, incoming, angl. inbound travel/tourism, incoming tourism) = cestovní ruch do dané země realizovaný obyvateli jiných zemí, jednodenními návštěvníky i turisty. Podle UNWTO aktivity zahraničních návštěvníků v dané oblasti, pohybujících se mimo jejich obvyklé prostředí a pobývajících zde po dobu ne delší než jeden rok za účelem trávení volného času, podnikatelskými kontakty nebo jiným účelem. V odborné komunikaci se v ČR často používá slangový́ termín incoming. (Výkladový slovník cestovního ruchu)

1.3 Kultura Kultura v širokém slova smyslu zahrnuje více než 500 lidských projevů, které jsou výrazem celého systém hodnot, a to jak materiálních, tak i duchovních. Je to soubor vzorců chování, světonázorů a vztahů. Užší pojetí kultury se však zaměřuje pouze na duchovní a osvětovou část života společnosti nebo jedince. Kultura je utvářena výchovou, vzdělaním, zvyky a morálkou společnosti, v níž se jedinec pochybuje. Úroveň kulturního rozvoje lidí je spojen se schopností chránit svou historii a artefakty a neztrácet svou kulturní identitu v odlišných společnostech. „Výraz „kultura“ zde bude chápán v souvislosti s hodnotami, zvyklostmi, tradicemi, jednáním, způsobem komunikace, které si osvojují a sdílejí osoby, jež jsou součástí určité

13

skupiny. Pojem „kultura“ a odvozeniny jako „kulturní, vzdělaný, ušlechtilý“ se vztahují pouze k lidským bytostem. Kultura je vše, co mají lidé, co si myslí, co dělají a čím se zabývají jako členové určité konkrétní společnosti.“ (Šroněk, 2000, s. 10)

Podle J. Sokola Kultura, z lat. 1. Pův. To, co je třeba pěstovat 2. Souhrn dovedností, zvyků, životních norem, myšlenek a děl, který se v rámci určité společnosti pěstuje a předává učením (hmotná a nehmotná kultura) 3. Lidská skupina, charakterizována společnou kulturou (např. kultura únětická)

1.3.1 Kulturně hodnotové paradigma Pojmem kulturně hodnotové paradigma je označen celek (systém) základních principů, podle kterých dané lidské společenství interpretuje realitu a orientuje se v ni. Tyto základní principy jsou velmi stabilní, velmi obtížně podléhají změnám a proměňují se v řádu století až tisícletí. Kulturně hodnotové paradigma plni v životě konkrétního lidského společenství několik důležitých funkci: 1.

je základem interpretace reality, složitého obrazu světa, který dané společenství

konstruuje 2.

orientuje společenství v realitě, je základem jeho hodnotové orientace, a tím i

základem jednaní a obecným východiskem zacílení lidského jednaní v dané kultuře 3.

je důležitou determinantou rozvíjení jedinečných, neopakovatelných rysů dané

kultury, je jejím „identifikačním vzorcem 4.

integruje sociokulturní celek, je integračním jádrem každého sociokulturního

systému 5.

je základem kulturní identity společenství jako celku i jejích příslušníků.

(Lehmannová, 2011, s. 40)

V rámci mezinárodního cestovního ruchu často dochází k prolínání kultur. Turisté se buď adaptují, což předpokládá kulturní inverzi a případně částečnou změnu staré kultury, nebo naopak zcela odmítají přijmout novou kulturu. Nejtypičtější reakcí při potkání neznámé

14

kultury je adaptace. Cestovní ruch by se potýkal s množstvím překážek, kdyby převážná část cestujících měla ostře negativní postoj ke kultuře jiných zemi. Vnímání kultury člověkem, který se nachází v jiném kulturním prostředí, může být vědomým či podvědomým. Před návštěvou nové země se turista obvykle snaží dozvědět co nejvíc informací, ale na druhou stranu se při setkaní s novou kulturou podvědomě snaží jí přizpůsobit. Avšak si může zvolit jinou strategii: chovat se neutrálně nebo odmítnout adaptovat se.

Americký výzkumník E. Hall ve své práci Beyond Culture pojednává o fenoménu, který se nazývá „kulturní brýle“, což znamená, že jinou kulturu vnímáme subjektivně skrze prizma své vlastní. Kromě toho každý, kdo vstupuje do dialogu s představitelem cizí kultury, má určitý soubor znalostí a představ, jak národních, totiž založených na nezbytných znalostech, které jsou ovlivněny jazykem, kulturou, historií a náboženstvím, tak i sociálních, jež jsou formovány profesním životem, vzdělaním, věkem, hobby atd. A proto turisté, i když patří ke stejné kultuře, se mohou chovat absolutně odlišným způsobem ve stejných situacích. Také na komunikační proces má dopad chování turistů, okolní prostředí a konkrétní komunikační situace. Například, kongresový nebo náboženský cestovní ruch už zpočátku předpokládá dodržování určitých vzorů chování. Za jednotlivé elementy národní kultury se obvykle považuje jazyk, národnost, vzdělávací systém, přístup k času, příslušnost k etnickým skupinám, náboženství, společenské skupiny a některé další. Posuzovat samostatně nebo vytrhávat jednotlivé elementy pro vytvoření obrazu jedné země nelze. Je nutno vycházet z toho, že kultura země sestává z řady elementů tvořících integrální celek. (Šroněk, 2000, s. 18)

1.3.2 Elementy kultury

Čas Komunikace a vzájemné porozumění do značné míry závisí na tom, jak lidé vnímají čas a jaké lexikální prostředky používají pro jeho vyjádření. Vztah k času a prostředky pro jeho

15

vyjádření jsou důležitou složkou každodenního lidského života. Různé kultury mají tak odlišný postoj k času, že občas dochází k závažným nedorozuměním. Americký výzkumník E. Hall navrhnul dvě koncepcí vnímání času – monochronickou a polychronickou. Monochronické vnímání času znamená, že jednání probíhá postupně, jedno po druhém. Čas je koncipován lineárně. Monochronický čas je rozdělen do úseků; každý úsek je věnován určité činnosti. Pro představitele monochronických kultur čas má materiální hodnotu a je nástrojem zachování řádu v organizaci života. Nositelé daného typu kultury nemají rádi, jestli je někdo ruší v procesu vykonávaní jejich činnosti. Takový typ vnímání času je nejvíc rozšířen v Německu, USA a řadě severoevropských zemí. Polychronické vnímání času je zcela opačné monochronickému – všechno se děje paralelně. Polychronický čas je chápan jako bod, v němž se najednou proplétají různé problémy, a proto čas je méně citelný. V kulturách polychronického typu důležitou roli hrají personální a mezilidské vztahy a kontakt s člověkem je důležitější než přijatý plán. Představitelé polychronických kultur jsou dynamičtější v otázkách manipulace s časem. Dochvilnost a denní program nemají tak velký význam. Typickými polychronickými kulturami jsou kultury Latinské Ameriky, Středního východu, Středomoří a Ruska.

Prostor Lidé intuitivně dodržují osobní prostor při komunikaci s představiteli své kultury, ale při setkaní s představiteli jiných kultur distance při komunikaci může způsobit určité problémy – vztah k prostoru v každé kultuře je jiný a může být chybně chápan nositelem jiné kultury. Většina lidí vnímá prostor nejen očima, ale i ostatními smysly. Podle vztahu k prostoru můžeme rozdělit kultury na dva typy. Pro první typ kultury důležitou roli hraje veřejný prostor. Pro představitele kultury tohoto typu je charakteristická krátká vzdálenost při procesu komunikace, často se navzájem dotýkají. Také se nestydí prohlédnout si osobní věci jiných lidí, přečíst jakýkoliv otevřený text, přijít na návštěvu bez pozvání. Tento typ je charakteristický pro kultury Italie, Španělska, Francie, Ruska, země Středního východu atd. Pro druhý typ kultury velký význam má osobní prostor. Dotknutí jsou povolena převážně mezi blízkými lidmi nebo mají rituální charakter, distanci při komunikaci tvoří vzdálenost natáhnuté ruky. V těchto kulturách zpravidla přečteni jakéhokoliv textu určeného pro konkrétního člověka je nepřípustné, o návštěvě se vždycky domlouvají předem a objevení 16

bez pozvání se vnímá jako vtrhnutí do osobního prostoru. Tento typ je charakteristický pro kultury severoevropských zemí, Německa, USA atd.

Paraverbální komunikace Paraverbální oblast komunikace doprovází komunikaci verbální – řecké para znamená „u, při, vedle“. Řadili bychom sem tón a výšku hlasu, rychlost a plynulost řeči, pomlky i slovní emboly („eee…“ apod.) a další. Paraverbální komunikace je soubor zvuků, který doplňuje ústní řeč a přináší do ní dodatečný význam. Například, jsou to intonace, které signalizují o tázacím charakteru, sarkasmu, odporu nebo humoru atd. Při paraverbální komunikaci se informace sdělí prostřednictvím hlasových odstínů, které v různých jazycích mají určitý význam, a proto někdy to, jak mluvíme, je mnohem důležitější než to, co říkáme. Paraverbální komunikace je založená na tónových a témbrových specifikách jazyka a jejich použití v kultuře. V souvislosti s tím můžeme rozlišit tiché a hlasité kultury. Například, Evropané odsuzují Američany za jejich příliš hlasitý způsob mluvení, který je ovlivněn tím, že často je nezajímá, jestli někdo je poslouchá nebo ne. Důležitější je prokázat svou kompetenci a otevřenost. Na rozdíl od nich Angličané věří, že bychom neměli zasahovat do činnosti jiných lidi, a proto směrují svou řeč ke konkrétnímu partnerovi a zároveň berou v úvahu nejenom hluk, ale i vzdálenost. Důležitou je i rychlost řeči. Například, Finové mluví relativně pomalu a s dlouhými pauzami. Díky tomuto specifiku řeči Finové mají reputaci lidí, kteří dlouho přemýšlí a jednají pomalu.

Nositeli rychle mluvicích kultur jsou

Francouzi, Rumuni, Moldavané.

Neverbální komunikace Neverbální komunikace je komunikací pomocí gest, mimiky a pohybu a představuje neoddělitelnou část jakéhokoliv kontaktu. Taková forma komunikace pomáhá zdůraznit význam předávané informace. Neverbální komunikace se uskutečňuje řadou způsobů, jimiž jsou: výrazy obličeje (úsměv, mračení se), pohyby rukou, držení těla, využívání prostoru, dotýkání se jiných osob, oční kontakt, vůně a pachy, symbolika barev, oblékání včetně doplňků, účesy, používaná kosmetika, grafické symboly. (Šroněk, 2000, s. 25) Použití gest a symbolů může způsobit největší potíže při komunikaci s představitelem odlišné kultury. Gesta a symboly jsou často používány při kontaktu s partnerem v cizím 17

jazyce a to může vést ke komickým a dokonce i trapným situacím. Například, zvednutý nahoru palec je kladným signálem v západní kultuře, ale v Latinské Americe a východní Africe takový znak bude vážnou urážkou. Oční kontakt je velmi důležitou součástí neverbální komunikace. Pro Američany absence přímého očního kontaktu znamená, že něco skrýváte nebo nemáte zájem o rozhovor. V Brazílii oční kontakt musí být poměrně dlouhým – je to způsob, kterým zjišťují vaši upřímnost. V mnoha zemích Afriky a Asie dlouhý oční kontakt je projevem nezdvořilosti. Pokynutí hlavou je považováno za univerzální znak souhlasu nebo nesouhlasu, ale v Bulharsku ostré odhazování hlavy dozadu znamená „ne“, třást hlavou v horizontální rovnosti – „ano“. Podobná gesta souhlasu a nesouhlasu jsou přítomné i v Řecku. Existují i zcela unikátní gesta specifická pro jednotlivé kultury. Například, ve Francii odtahování nižního očního víčka znamená nedůvěru.

Náboženství Náboženství podle J. Sokola je „lidskou odpovědi na fakt života a existence“, hraje významnou roli ve struktuře společnosti. Působí jako forma společenského vědomí, vyjadřuje určité ideje a reguluje oblast sociálních vztahů. Je systémem norem a předpisů chování ve společnosti. Moderní výzkumníci identifikují tři zásadní náboženství, jejichž přívrženci tvoři nejpočetnější skupinu věřících v celém světě. Těmito náboženstvími jsou buddhismus, křesťanství a islám. Buddhismus Buddhismus je nejstarší světové náboženství. Morální přikázání ranního buddhismu byla většinou negativní. Představují soupis činů, kterým by se měl bránit následník Buddhy. Počet elementárních a povinných pro všechny přikázání se ustálil na pět: nezabíjet ani žádného živého tvora, nebrat cizí majetek, nedotýkat se cizí ženy, neříkat nepravdy, nepít víno. Základem buddhistické etiky je porozumění zákonu karmy, který prohlašuje, že každý trest či dar osudu není nahodilý. Jakákoliv událost je následkem dřívější činnosti. Křesťanství Vznik křesťanství spadá do prvního století našeho letopočtu. Nejdřív se objevilo v Palestině. Vzhledem k tomu, že Starý zákon v bible byl napsán dlouhou dobu před tím, než se narodil Ježíš Kristus, můžeme s jistotou říct, že křesťanství má kořeny v judaismu. 18

Jedinečnost křesťanské etiky spočívá v jejím univerzálním charakteru: není omezena pouze křesťanskou komunitou, ale je spíše základem všeobecné lidské morálky. Křesťanská etika předpokládá filozofické posouzení morálky. Z pohledu vlivu náboženství na běžný život, každodenní činnosti a mezikulturní komunikaci nejzajímavějším náboženstvím je judaismus, který není považován za světové vyznání. Má však spoustu zákazů a příkazů, které musíme respektovat při kontaktu s přívrženci daného náboženství. Judaismus není jenom náboženstvím, ale především zákonem, který reguluje úplně všechno a nemá žádné výjimky. Kromě dodržování Toru, modliteb, svátků, pracovních vztahů a způsobů vychování dětí, zákon také určuje chování Židů v otázkách hygieny, manželských vztahů, oblečení atd. Základem židovského zákona jsou 613 přikázání, která jsou rozdělena do dvou skupin: 248 z nich jsou předpisy, zbývající 365 – zákazy. Islám Jedná se o nejmladší ze světových konfesí. Islám má více než 1 miliardu přívrženců po celém světě. Základy muslimského vyznání jsou stanoveny ve svaté knize – korán. Zákony koránu sociálního charakteru odůvodňují společenskou nerovnost. Mnoho veršů se týká postavení žen, které nejsou rovné ve vztahu k mužům. Korán povoluje mnohoženství a předpisuje nošení burky. Systém striktních předpisů a pravidel regulace života je obsažen nejen v koránu. Mnohem důležitější je sunna – komentáře a doplnění k sváté knize. „Příslušnici sekularizované nebo značně ateistické společnosti, jakou je společnost česká, mohou mít tendenci náboženstvím opovrhovat, jeho vliv podceňovat , zlehčovat, případně považovat je za zbytečnost. Znalosti o náboženství jako součástí jiných kultur vždy posilují vlastní postavení a neznalostí mohou vytvářet trapné situace.“ (Šroněk, 2000, s. 30)

1.4. Mezikulturní rozdíly Každý člověk se dívá na svět skrze určité kulturní prizma. Zpravidla toto prizma je podvědomé a je součástí osobnosti. Uvědomění norem chovaní a myšlení vlastní kultury je možné jenom při kontaktu s cizincem. Lidé rozšiřují hranice svého kulturního obzoru při návštěvě jiných zemí, studiu cizích jazyků a komunikaci s představiteli dalších kultur. Nicméně taková interakce může způsobit nepohodlí nebo dokonce i konflikty. Mechanismy chování a hodnot, které fungovaly při komunikaci v rámci mateřské kultury,

19

začínají selhávat při dialogu s nositelem kultury jiné, což může sloužit příčinou nejistoty, ztracení vnitřní stability a nesprávné interpretace chování partnera.

Teorie G.Hofstede Holandský sociolog G.Hofstede jako jeden z prvních se snažil použit statistická data pro analýzu kulturních hodnot. V 80. létech 20. století usiloval o odhalení vlivu národních kultur na korporativní kulturu mnohonárodního podniku IBM a vzhledem k tomu zanalyzoval výsledky dotazování pracovníků v 40 různých zemích. Na základě provedeného výzkumu vydělil čtyři základní parametry, které definují specifika národních kultur.

Individualismus vs. kolektivismus Pro individualismus je charakteristická společnost s volnou sociální strukturou, v níž se každý stara sám o sebe. Příkladem individualistických kultur jsou kultury Německa, USA, Austrálie, Velké Británie, Kanady, Nizozemska a Nového Zélandu. V takových kulturách převládá uvědomění svého „Já“ a přednost se dává soutěži a konkurenci. Lidé neprojevují emocionální závislost. Velkou hodnotu má právo na soukromý majetek a subjektivní názory. Individuální iniciativa, individuální úspěch a schopnost rozhodovat jsou velmi důležité. Kolektivismus je příznačný pro společnost s přísnou sociální strukturou a výrazným rozdělením na sociální skupiny. V kolektivistických kulturách, ke kterým patři většina latinskoamerických a blízkovýchodních zemí, existuje definitivní rozdělení na „svoje“ a „cizí“. Je kladen větší důraz na zájmy a potřeby celé skupiny, osobní vztahy nejsou tak důležité, jako blaho komunity. Postavení člověka se určuje pozicí v rámci sociální hierarchie, nikoliv osobními vlastnostmi.

Maskulinita a feminita Tento parametr nemá nic společného se vztahem mužů a žen, nýbrž s převahou v kulturách určitých rysů, které jsou více typické pro muže nebo ženy. G.Hofstede popisuje mužskou kulturu jako tu, v níž velkou hodnotu má domýšlivost, touha po úspěchu, uznání výkonů a péče o vysokém příjmů. Pohlavní odlišnosti mužských a ženských rolí v podobné společnosti jsou zřetelně označeny: od raného dětství se chlapec učí byt rozhodným a umíněným a holky – pokornými a starostlivými. Mužská kultura se vyskytuje v Irsku, Filipínách, Řecku, zemích Jižní Afriky, Rakousku, Japonsku, Italii. Ženská kultura je 20

kultura, ve které převažuje význam mezilidských vztahů, touha po porozumění a péče o lidi. Kultury s ženským původem jsou charakteristické pro Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko a Nizozemsko. Vyhýbání se nejistotě Vyhýbání se nejistotě je míra hrozby, kterou prožívá společnost v dvousmyslných situacích. Přívržence kultur s vysokou mírou nejistoty se snaží vyhnout nejasným situacím, zabezpečiv sebe množstvím formálních pravidel a nepřijetím odchylek od norem. Pro ně je charakteristická vysoká úroveň nepokoje a mají silnou potřebu v písemných instrukcích, pravidlech a zákonech. Vysoká míra vyhýbání se nejistotě je přítomná v Portugalsku, Řecku, Německu, Peru, Belgii, Japonsku. Při nízké míře vyhýbání se nejistotě lidé nemají rádi přísnou reglementaci a organizaci, přebytek pravidel a instrukcí. Cítí se lépe v situacích, kdy existuje možnost tvůrčího řešení. Nízká míra vyhýbání se nejistotě je typická pro společnosti v Švédsku, Dánsku, Norsku, USA, Irsku, Finsku, Nizozemsku.

Vzdálenost moci Vzdálenost moci se projevuje mírou připravenosti společnosti přijímat nerovné rozdělení moci v mezilidských vztazích. Tato vlastnost se odráží v postoji jedinců k těm, kdo mají moc, a těm, kdo ji nemají. Francie, Belgie a většina latinskoamerických a blízkovýchodních zemí jsou představiteli kultur s vysokou vzdáleností moci, které předpokládají, že se lidé rodí nerovnými a každý má svoje místo v rámci složité hierarchické struktury společnosti. Země s nízkou vzdáleností moci se drží hlediska, že nerovnost ve společnosti musí být redukována na minimum. Pro ně hierarchie je jenom podmíněné ukotvení nerovnosti ve společnosti. K takovým zemím patří Německo, Velká Británie, Rakousko, Finsko, Dánsko, Norsko.

1.4.1 Kulturní identita Kulturní identita je příslušností jedince k nějaké kultuře nebo kulturní skupině, která formuje jeho postoj k hodnotám, k sobě, k jiným lidem, ke společnosti a celému světu. Můžeme říct, že kulturní identita je vědomé přijetí jednotlivcem kulturních norem a vzorců chovaní, hodnot a jazyka a uvědomění svého „Já“ z pohledu kulturních charakteristik, které jsou pěstovány v dané společnosti. Kulturní identita předpokládá formování stálých

21

představ, díky nimž určité kulturní jevy nebo lidi vyvolávají u jedince buď sympatii, anebo antipatii. V závislosti na vyvolané reakci člověk volí vhodný způsob a formu komunikace. V kulturologii tvrzení, že každý člověk je nositelem kultury, ve které on vyrůstal a zformoval se jako osoba, je axiomem. Při střetu s představiteli jiných kultur se specifické rysy vlastní kultury jedince stávají zjevnými, i když se v každodenním životě jich ani nevšímá. Člověk si uvědomuje, že existuji i jiné formy prožívání, chování a myšlení, které se výrazně liší od těch, na něž je zvyklý. Na základě porovnání postojů a zvyků různých skupin a komunit, odhalených v procesu komunikaci, probíhá formování osobní identity člověka jakožto souhrnu znalostí a představ jednotlivce o svém místě a roli jako příslušníka sociokulturní skupiny. Jinými slovy, kulturní identita je založena na rozdělení lidí na „svoje“ a „cizí“. Během interkulturních komunikaci se člověk rychle přesvědčuje o tom, že „cizí“ reagují zcela jiným způsobem na určité jevy a mají svůj vlastní systém hodnot a norem chovaní. Pouze prostřednictvím potkávání něčeho „cizího“ se uskutečňuje formování představ o „svém“. Jestli takové porovnaní chybí, člověk není schopen poznat sebe a zformovat svou vlastní identitu. To platí pro všechny formy osobní identity, ale zvlášť se projevuje při formování kulturní (etnické) identity.

1.5 Etika Etika je věda o mravnosti. Jako termín a speciální systematická disciplína pochází až od Aristotele.

Od slova „ethos“, které nejdříve znamenalo bydliště a pak – udržitelnou

přírodu jakéhokoli jevu včetně mravu, charakteru, temperamentu a zvyku, Aristoteles odvedl pojem „etika“, který sloužil pro označení zvláštní kategorie lidských vlastností charakteru jako, například, umírněnost, statečnost, štědrost. Tyto vlastnosti se podstatně odlišují od vlastností rozumu (například, paměť) a také od projevů fyzického charakteru (například, vztek). Etika je filozofická věda, jejím předmětem zájmu je morálka, mravnost jakožto forma společenského vědomí, jeden z nejdůležitějších aspektů lidského života. Etika určuje místo morálky v systému společnosti, analyzuje její přírodu a vnitřní strukturu a zkoumá původ a historický vývoj mravnosti.

22

1.5.1 Etika cestovního ruchu Cestovní ruch je charakterizován množstvím složitých vztahů mezi účastníky cestovního ruchu. Zlepšení efektivity interakce účastníků není možné bez dodržování etických standardů a pravidel. Při realizaci cestovního ruchu velmi důležitým aspektem je osobní morální vlastnosti lidí. Zvláštní význam v oblasti mezinárodního cestovního ruchu mají sociokulturní faktory. Mezinárodní cestovní ruch je jedním ze základních faktorů rozvoje mezikulturní komunikace a dialogu kultur, tím pádem by turistické aktivity měly přispívat k vytvoření harmonie a vzájemného porozumění mezí různými kulturami a k zachování historických památek a životního prostředí. Vznik etiky cestovního ruchu je způsoben rozvojem hotelnictví. Vzhledem k tomu, že specialisté hotelnictví každodenně pracují s lidmi, s nimiž mají mravní vztahy, nastává potřeba ve zvýšení pozornosti k morální stránce komunikaci. Vývoj a vylepšování etiky cestovního ruchu záleží jak na sociálních a ekonomických vztazích, které se utváří ve společnosti, tak i na vztahu určitého podniku ke kvalitě služeb a kultuře vedení podniku. Etika cestovního ruchu zahrnuje znalost etických principů a norem morálky.

1.5.2 Globální etický kodex cestovního ruchu Globální etický kodex cestovního ruchu byl přijat členy Světové organizaci cestovního ruchu (WTO), v Santiagu (Chile) v roce 1999 na valném shromáždění. Kodex pojednává o různých problémech cestovního ruchu: přínos cestovního ruchu ke vzájemnému porozumění a respektování jednotlivců a komunit, povinnosti odborníků, právo na cestovní ruch, svoboda turistických pohybu, práva pracovníků a podnikatelů v turistickém průmyslu; dívá se na cestovní ruch jak na hybnou silu individuální a kolektivní seberealizace, faktor udržitelného rozvoje a spotřebitele a tvůrce kulturního dědictví. Zásady globálního etického kodexu cestovního ruchu (příloha 2)

23

2. Analytická – praktická část Východiskem zkoumání bude koncept kulturně hodnotového paradigmatu. Tento koncept umožňuje vysvětlit jednak podstatu a zdroje specifického charakteru každé jednotlivé kultury (sociokulturního celku), jednak utváření kulturní identity jako individuálně prožívané a společensky reflektované jedinečnosti dané kultury. (Lehmannová, 2011, s. 41) Pro analýzu jsem si zvolila kulturně hodnotové paradigma podle kulturních standardu, což znamená konkrétní způsoby jednání a reakci, projevující se v každodenních praktických situacích života společenství a jednotlivců, s časem se poměrně rychle mohou proměnit. Jsou to konkrétní sociální normy, které jsou příslušníky určité kultury sdíleny a závazné respektovaný.

2.1 Kulturní specifika Rusů obecně

Rusko je obrovskou polyetnickou zemí. Každý z obyvatelů se vyznačuje kulturními, náboženskými a životními zvláštnostmi. Rusové jsou nejčetnější národ žijící v Ruské Federaci. Náboženstvím ruského národa je pravoslavné křesťanství. Za tři hlavní pilíře ruské kultury můžeme považovat: 1.

Geografické podmínky s důsledkem neustálého ohrožení z východu i západu a také

relativní izolace od civilizačních center 2.

Tři významné vnější kulturní vlivy, pod kterými se ruská kultura formovala

v jednotlivých obdobích svého vývoje: vliv byzantské kultury, asijský kulturní vliv, který přinesly tataromongolské kmeny, vliv západoevropské kultury, ke které se ruská kultura přiklání počínaje obdobím vlády Petra Velikého. 3.

Pravoslaví, které představuje duchovní základ ruské kultury a její základní

hodnotový rámec. (Lehmannova, 2011, s. 123) Mezi kladné vlastnosti Rusů jsou obvykle zařazovány laskavost, srdečnost, upřímnost, soucit, štědrost a empatie. Také se zdůrazňují jednoduchost, otevřenost, upřímnost a poměrně vysoká míra tolerance.

24

Komunikace s Rusy má svá specifika. Při prvním setkání mohou být nelaskaví, chovat se nevhodným způsobem, myslet projektivně. Také mohou být příliš ztuhlí nebo naopak rozpustilí a mít zasmušilý výraz obličeje. Při neformální (a někdy i při formální) komunikaci se často vybírají nevhodné téma konverzaci (politika, problémy, nemoci, soukromé záležitosti, atd.). Ženy se častěji povídají o domácnosti a osobním životě (vztahy s rodiči, manžely a dětmi), muži raději hovoří o politice, sportu a budoucnosti, a to často v nejčernějších barvách. Charakter komunikace s Rusy je velice rozmanitý – od tmavého stylu do hraně pozitivního, zkopírovaného v 90. létech z amerických komunikačních vzorů. Spolu s dalšími faktory problémy v komunikaci snižují image Rusů. Muži a ženy Ruští muži se zpravidla vyznačují galantním chováním: otevírají pro dámu dveře, dávají přednost ženě při vcházení a platí účet v restauraci. Ženy v Rusku jsou kombinací ženskosti a hospodyně, jsou dobře upravené, podnikavé a velmi aktivní. Skromnost v tradičním slova smyslu, jak se zdá, je pryč. Ale ve stejné době i nadále mají rády, když se muži o ně starají, avšak na druhé straně v Rusku, jako v mnoha zemích, pro ženy v zaměstnání existuje „skleněný strop“ – na vyšších pozicích je přednost dávána mužům. Oblečení a dres kód Někteří muži se snaží oblékat elegantně, ale větší část, kterou představují muži se sociálně nižším postavením, má na sobě téměř každý den černý top a džiny. Je zajímavé, že jakmile existuje možnost neoblékat formální oblek a košili, ruský muž zvolí černý „styl“. Důvodem k tomu je, že není lehce se špinícím. V Rusku je zvláštní demografická situace – počet žen je mnohem vyšší než počet mužů. Nyní v Rusku kvůli konkurenci probíhá „lov“ na muže. Proto se ženy uchylují k různým trikům v oblečení, aby sehnaly manžela: mini, umělé nehty a vlasy, dekolt atd.

Hostina Hostina v Rusku je doprovázená bohatstvím jídla a pití. Pouze v diplomatických kruzích na snídaně nebo oběd může být pouze dvě občerstvení, v jiných případech to bude vnímáno s údivem nebo dokonce i odporem. Etiketa při hostině se dodržuje ne vždycky – proč by se měli řídit pravidly, pokud všichni jsou přátelé a v okamžiku hostiny téměř příbuzní.

25

Pozdravení, oslovení Při přímém kontaktu se hledá varianta oslovení, která bude vhodná pro obě strany. Starším osobám se vyká, jsou oslovovány jménem a jménem po otci, mladší – pouze jménem. Obzvlášť dneska stojí problém tykání. Iniciátorem přechodu může být jenom osoba s vyšším postavením, pokud jsou si rovní, tak jenom žena. Úsměv Je třeba poznamenat, že tradiční pro Rusy neúsměvnost a zachmuřený výraz obličeje, které jsou známé po celém světě, souvisí s touhou vypadat vážně. Rusové se ochotně usmívají, ale většinou při setkaní s přáteli. Cizinci se tedy musí vyrovnat se skutečností, že na ulicích potkají mnoho lidí s nepozitivním a zamračeným výrazem. Je to způsobeno tím, že pro Rusy je charakteristická uzavřenost.

2.1.2 Kulturní specifika ruských turistů Socialistický režim, který dlouhou dobu ovládal ruskou společnost a zanikl před 25 léty, zanechal po sobě mnoho stop. Po rozpadu Sovětského svazu a otevření hranic se Rusové začínají aktivně zajímat o cestování do zahraničí. Avšak první turisté zatím neměli žádné znalosti o chování v zahraničí nebo zkušenosti cestovaní. Rusové se nevšímali tohoto problému a podceňovali jej. Rusové se drželi názoru, že bude lepší, jestli budou všude, kde je to jen možné, zdůrazňovat své národní rysy, než přijímat občas negativní postoj k bývalému socialistickému Rusku. Existuje spousta různých anekdot a vtipů o ruských turistech: o tom, jak jsou nevzdělaní, hrubí, často neupravení, velmi chamtiví a notoričtí pijáci – obecně řečeno, nekulturní. Dnes se takový pohled na ruské turisty začal mizet, i když tento problém není zcela vyřešen. Ruské turisty buď přijímají takovými, jací jsou, anebo dělají ústupky na jejích zvyky a způsoby chovaní. Je vidět, že se Rusové mění v důsledku opakovaných cest do zahraničí, ale stálé jsou vnímáni jako hlučný a milující hlasité zábavy národ. Podle cizinců se ruští turisté rádi oblékají pestře, ale nemají dostatek znalostí v oblasti kultury a výběru oblečení. K takovým typickým ruským oblečením patří vysoké podpatky,

26

make-up a „nevyslovitelné“ účesy. Z tohoto důvodu mnozí ani nevyužívají možnost plavat, například, v moři, protože nechtějí pokazit make-up. Ruští turisté jsou otevření, často příliš důvěřiví, vyznačují se širokou duší a optimismem, spoléhají na náhodu i v nevhodných situacích, jsou hazardní a velice mají rádi všechno, co je levné a zdarma. Odpočívají ve velkém stylu, s písni a tanci. Starší generace mají rádi inteligentní formy zábavy, střední dávají přednost pasivnímu odpočinku a mládež naopak miluje outdoorové aktivity.

2.2 Ruská mentalita Ruská mentalita je převládající mezi Rusy systém postojů a vzorů myšlení. Ne všichni občané Ruské federace jsou Rusové. Hodně občanů Ruské federace jsou hrdí na to, že jsou Kozáci nebo Židé, ale mimo Rusko se všem občanům Ruské federace tradičně říká Rusové bez ohledu na jejích původ. Důvodem k tomu je to, že zpravidla všichni mají podobnosti v myšlení a chování. Kolegialita, nadřazenost společného nad soukromým: kolegialita má za následek nedostatek soukromí a možnost, že jakákoli sousedská babička může říct všechno, co si o vás myslí – o vašem oblečení, chovaní a výchově vašich dětí. Rusové se velmi vážou názoru společnosti a vždy se ptají „co lide budou říkat?“ - a je to kolegialita v nejčistší podobě. Na druhou stranu vždycky vám řeknou, jestli máte rozvázané tkaničky, zastříkané kalhoty nebo roztrhanou tašku s potravinami. Při volbě mezi rozumem a city, Rusové volí city – upřímnost a laskavost. V ruské mentalitě slovo účelnost je téměř synonymem pro sobecké a egoistické chovaní. Průměrný ruský člověk si nedokáže představit, že lze rozumně a vědomě jednat nejen pro sebe, ale i pro někoho jiného, a proto nezištné jednaní je identifikováno jako jednání „ze srdce“, na základě citů, bez hlavy. Pro Rusy je typický odpor k disciplíně a pořádku, žijí podle duše a nálady, která se mění od mírumilovné a pokorné do nelítostné a zpátky. Taky je typická některá negativita. Většina Rusů si všímá jenom svých slabin, než dobrých stránek. Úsměv v ruské komunikaci není povinným atributem zdvořilosti. Na Západě se čím více člověk usmívá, tím víc zdvořilosti projevuje. Tradiční ruská komunikační priorita je upřímnost. Úsměv demonstruje osobní vztah k někomu, což, samozřejmě, neplatí pro všechny, a proto jestli se někdo usmívá ne ze srdce, může to vyvolat odpor. Hraný úsměv

27

má negativní konotaci. Výzkumníci tomu říkají „fenomén životní neúsměvnosti“. Úsměv obsluhujícího personálu při plnění svých povinnosti vždycky chyběl – úředníci, prodavači, číšníci a služebníci byli zdvořilí a užiteční, ale neusmívali se. Ruský jazyk má jedinečné přísloví „Bezdůvodný smích je příznakem blázna“ (vlastní překlad). Logiku tohoto rčení nemůže pochopit člověk se západním způsobem myšlení. V ruské komunikaci důležitou roli hrají spory a diskuse. Ruský člověk rád diskutuje o čemkoliv – jak soukromém, tak i veřejném. Diskuse o globálních a filosofických otázkách je význačným rysem ruského chování. Ruského člověka spor zajímá nikoli jako prostředek hledání pravdy, ale jako mentální cvičení a forma přímé emocionální komunikace, a proto se často ztrácí nit rozhovoru a snadno se odkloňuje od původního tématu. Ochota ke kompromisu nebo dát oponentu zachovat si tvař je naprosto netypické. Nekompromisnost a konfliktnost se projevují velmi jasně: ruský člověk se cítí nekomfortně, jestli nemůže prokázat svou pravdu. Naopak slovo „nekonfliktní“ má spíše negativní význam jako „bezcharakterní“, „bezzásadový“.

2.2.3 Kulturní kořeny Rusů Když se mluví o zvláštnostech ruské kultury, odborníci obvykle vychází z polohy Ruska mezi Evropou a Asií, která je považována za příčinu kombinace v ruské kultuře projevů východní a západní civilizace. Slavný ruský historik V. Klučevskij ve svém dílu „Kurz ruských dějin“ psal, že charakter ruského národa je formován polohou Ruska na hranici lesa a stepi – protilehlých živlů ze všech pohledu. Ideu Klučevského rozvíjel ruský filosof Nikolaj Berdyaev, který tvrdil, že krajina ruské duše odpovídá krajině ruské země. Většina území Ruska byla obydlena později ve srovnání s těmi regiony světa, kde se utvořila hlavní centra světové kultury. V tomto smyslu lze říci, že ruská kultura je relativně nový jev. Kvůli svému historickému mládí se ruská kultura vyvíjela poměrně rychle a osobitě, stejně jako i stát. Samozřejmě, ruská kultura se vyvíjela pod vlivem různých kultur Východu a Západu, které ji historicky předstihly. Velký význam ve formování ruské kultury hraje přijetí křesťanství v jeho východní (byzantské) variantě. Nicméně, vliv křesťanství na ruskou kulturu není zdaleka jednoznačný. Pravoslaví v Rusku bylo v podstatě symbiózou křesťanství a pohanství a díky tomu byla nakonec překonána náboženská hranice.

28

Klíčovým rysem ruské kultury, stejně jako i ruského národního charakteru, je ambivalentnost, dualita, konstantní touha po spojení nesourodého – evropského a asijského, pohanského a křesťanského, kočovného a usedlého, svobody a despotismu. A proto základní formou dynamiky ruské kultury je inverze – mění se jako kyvadlo, od jednoho k druhému. Jedním z nejdůležitějších projevů kultury je jazyk. Nejenom kultura, ale i celý svět, má svůj původ ve slově. Zvláštnost a síla ruského jazyka spočívá ve smysluplné a svobodné syntaxi, která umožnuje organizovat řeč jakýmkoli způsobem a hrát se slovy. Máte-li v angličtině nahradit 30 - 40% slov cizojazyčnými, přestane to byt angličtinou ve svém jádru, i když udrží svůj název. Pokud v ruském jazyce nahradíme stejný počet slov, stále to bude ruský jazyk díky ruskému syntaxi.

2.3 Česká mentalita Zvláštnosti geografické polohy České republiky, tisícleté sousedství s Němci a neustálý boj o zachování svého vlastního etnika a kultury vede k vytvoření původní české mentality, ve které existují necharakteristické Slovanům prvky. Každý, kdo přečetl humoristický román „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“, ví o filozofické duši Čechů. Fráze dobrého vojáka Švejka „Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.“ dobře ilustruje charakteristický rys české mentality: není potřeba honit se, hlavní věcí je žit klidně. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se uskutečnily první pokusy popsat český národní charakter. V první řadě to muselo zbavit Čechů nechvalných vlastností (lenost, zloba, lhostejnost). Mezi analytiky českého národního charakteru patři takové známé osobnosti jako historik František Palacký, filozof a první prezident republiky Tomáš Masaryk, spisovatele Karel Havlíček a Karel Čapek, historik a novinář Ferdinand Peroutka. Všichni studovali českou mentalitu jako samostatný vědecký problém. František Palacký odsuzoval skrytost Čechů a neschopnost přiznávat vlastní nedostatky. O tomto charakteristickým rysu zmiňoval i Tomáš Masaryk. První prezident republiky také odsuzoval Čechy za soustředění se na minulost a kult falešného mučednictví. Ferdinand

29

Peroutka nenacházel v Češích nějaké specifické rysy, které by nevyskytovaly u jiných národů. Z jeho pohledu většina vlastnosti, patřící Čechům, jsou více lidské, než české. „Přece jen však existuje jedna čistě česká specifická zvláštnost, kterou pravděpodobně nenajdeme u žádného jiného národa; vlastnost, která je pro některé nepochopitelná, nečitelná, kterou jedni obdivují, jiní kritizují. A to je velmi zvláštní smysl pro humor. Zatímco, například, pravý Američan nezná žádných hranic, má se vždy „okey“ a je pyšný sám na sebe, Čech velmi dobře zná své hranice, má blbou náladu a stěžuje si. Ale ne proto, že by se měl opravdu špatně – nadává, protože jej to baví. Zatímco v Americe je slušností odpovědět na otázku „jak se máš?“ skvěle, OK, výborně, v Čechách je to téměř nezdvořilé a podezřelé. Lépe je říci „ale nic moc“, „nestojí to za moc“ apod. Čech má totiž škodolibý a potměšilý smysl pro humor a rád si dělá legraci i ze sebe. I když mluví vážně.“

2.3.1 Kulturní kořeny Čechů Nadvláda Habsburků Když české stavy byly porážené a Habsburky zvítězili nad Českým státem (bitva na Bílé hoře v roce 1621), Češi byli velice zlámáni a vyčerpáni následnou válkou. Důsledkem je to, že česká kultura slábla, vývoj českého jazyka se skoro zastavil. Češi si museli zvyknout na tento osud a přijmout své poddanství, díky čemuž se zformovaly takové české vlastnosti jako nadávání, blbá nálada, ale i pověstný český humor. Národní obrození a budování občanské společnosti V tomto periodu české historií vznikla kulturní, intelektuální a vědecká elita, která vyzývala národ k sebevědomí a hrdosti. Češi přestali nadávat na vládu a byli opět hrdí na svůj stát. Fašismus a komunismus V této době česká národní hrdost zase byla narušena, ale zbytky ještě zůstávaly. Jenže pak přišel únor 1948 a Češi zase přijali roli poddaných. Navíc ztratili i svoji víru. Přesto se Češi pokusili k odporu, přišla další osudová ráda: Rusové, které považovali za bratry a osvoboditele, přišli jako okupanti. Několik jedinců z milionů neztratili naději a snažili se zburcovat svědomí spícího národa.

30

2.4 Turisté z Ruska v České republice Cestovní ruch v České republice se po roce 1989 stal významným ekonomickým fenoménem. Podle českého statistického úřadu v roce 2005 do České republiky přicestovalo více než 23 mil. zahraničních návštěvníků, počet přenocování tvořil téměř 36 milionů. Ve stejném roce přesáhly příjmy České republiky z cestovního ruchu těchto návštěvníků hodnotu 121 mld. Kč.

Ekonomicky nejvýznamnějšími jsou pro Českou

republiku zahraniční turisté, jejichž výdaje se na celkové spotřebě příjezdového cestovního ruchu podílely v roce 2005 více než 77 %. Podle výzkumu agentury CzechTourism počet ruských turistů stoupal od roku 1992 do roku 1998, kdy dosáhl svého maxima – 390 940 turistů. Pak byl zaznamenán propad v roce 2000, v následujících létech stagnoval a v roce 2003 dosáhl 178 079 turistů. Od roku 2011 do roku 2012 počet ruských návštěvníků stoupl z 264 742 hostů na 339 096. Cestovní ruch v České republice

Zdroj: ČSU

31

K výrazným změnám došlo v posledních dvou létech, podíl ruských turistů v prvním pololetí roku 2014 tvořil 11% a v prvním pololetí roku 2015 - 8%. Stát trvalého pobytu zahraničních turistů

Zdroj: vyzkumy.czechtourism Důvodem je, že kvůli klesajícímu kurzu rublu se pobytové baličky v České republice zdražily o 20 až 40 procent, ale stále Rusové tvoři početnou skupinu zahraničních hostů. Průměrné výdaje

zdroj: vyzkumy.czechtourism

32

Česká republika je jednou z nejoblíbenějších destinací ruských turistů. Hlavními příčinami jsou evropské služby za demokratické ceny a relativní blízkost. Příspěvková agentura CzechTourism v roce 2012 provedla unikátní výzkum „Jak nás vnímají Rusové?“.

Pomocí celoplošných telefonických dotazování v domácnostech a

skupinových diskuzí bylo zjištěno: 1)

Česká republika je velmi atraktivní destinace pro ruské turisty, kteří mají zájem o

poznávání 2)

Mezi ruskou klientelou Česká republika má image pohádkovosti

3)

Ruští návštěvnici jsou vysoce spokojeni s pobytem v České republice

4)

Existuje jenom jedna překážka na cestě do České republiky a je to vízová

povinnost.

2.5 Etické problémy v oblasti cestovního ruchu související s kulturními odlišnostmi klientů z Ruské federace Na základě analýzy české a ruské mentality a porovnání kulturních specifik, mohu stanovit nejčastěji vyskytující se etické problémy: 

Češi jsou stále zaměřeni na minulost. Do současné doby vidí v Rusech okupanty, to

se vztahuje nejenom k starší generaci, která zažila tu okupaci, ale i k mládeži. Z tohoto důvodu se snaží vyhnout komunikaci s Rusy a občas se chovají neslušně. Rusové stále považují Čechy za bratský národ. 

Jak už jsem zmiňovala, Rusové tvoří početnou skupinu návštěvníku. Do České

republiky každoročně přijíždí velký počet nejenom ruských turistů, ale i rusky mluvících studentů nejenom z Ruska, ale i z Kazachstánu, Ukrajiny a Běloruska na dlouhodobý pobyt. Je těžké se projit po ulici a nezaslechnout alespoň jednou ruskou řeč. U Čechů, kteří vždycky uvažovali o záchraně své kulturní identity, jazyka atd., taková skutečnost vyvolává iritaci. 

Rusové jsou velmi pyšný na sebe národ, počítají s tím, že ruský jazyk je

celosvětově povinný, kromě toho považují Čechy za bratský národ, „bratři – Slované“, a

33

proto necítí potřebu mluvit anglicky a nevnímají Českou republiku jako zahraničí, kde prezentují svým chováním svou zemi. 

Dokonce i Rusové žijící v České republice nemají rádi ruské turisty.

I když prožili v srdci Evropy nejvíc 2 roky, někteří ruští migranti se už začínají chovat namyšleně (pro Rusy žit v Evropě je velmi prestižně) i ve vztahu k spoluobčanům. Z vlastní zkušenosti mohu říct, jak se ruští studenti hraji, že mluví česky nebo anglicky, aby se ruští turisté na ně neobrátili. 

Na první poslech se může zdát, že ruština a čeština jsou podobné jazyky, ale to není

úplně pravda. V ruském a českém jazyku existují nějaká stejná slova se stejným významem. Ale najdeme ještě více slov, která zní stejně, ale mají úplně jiný nebo dokonce i opačný význam. Existuje i speciální slovník, který zahrnuje nejzajímavější slova, které jsou podobné na poslech a mají různý význam.(příloha 1)

2.6 Řízený rozhovor

2.6.1 Metodický postup V přípravné fázi jsem se obrátila přímo na front office manager společnosti Prague Spirit Kláru Černou s žádostí o spolupráci v rámci bakalářské práce. Byla jsem příjemně překvapena ochotou a snahou pomoci. Domluvily jsme se o rozhovoru s front office manager Klárou Černou a operation manager Radkou Hoffmanovou. Společnost Prague Spirit je obchodní společnost, která vlastní tři hotely: hotel Anděl, hotel Purpur a Chili hostel. Hotel Anděl je tříhvězdičkový hotel, který se nachází v centru Prahy a je v převážné míře obsazován zahraniční klientelou. Hotel sídli v kompletně zrenovované budově, postavené na přelomu tohoto století. Hotel Purpur je tříhvězdičkový hotel, který se nachází v centru Starého města, v několika minutách pěšky od Václavského náměstí a hlavních atraktivit Prahy. Hotel se otevřel v roce 2009 a nabízí 36 moderních a stylových pokojů. Chili hostel je hostel, který se nachází přímo v centru Prahy. Hostel sídli v modernizované budově 19. století a nabízí společné dormitáři a privátní pokoje.

34

Radka Hoffmannová - Operation Manager, má na starosti řízení celé společnosti, ředitelka.Vyřizuje objednávky zboží, vede práci údržby, řídí a kontroluje chod celé společnosti a práci podřízených, má na starosti i finanční záležitosti v oblasti nákupů a mezd, řeší stížnosti a připomínky hotelových hostů. Klára Černá - Operation Assistent, Front Office Manager, vedoucí recepčních na všech ubytovacích subjektech, kontrola a řízení chodů recepcí, asistentka Radky Hoffmannové, řídí a motivuje týmy recepce za účelem zajištění vysoké kvality služeb pro hosty. Obě manažerky byly při rozhovoru velmi laskavé, pozorné a ochotné. Manažerky mluvily nejenom o aktuálních poznatcích z hotelů, ale i o svých vlastních zkušenostech s ruskými hosty.

2.6.2 Řízený rozhovor – odpovědi

1)

Řídí se vaše organizace nějakým etickým kodexem?

Ano, organizace se řídí etickými nepsanými pravidly pro hotely a obecným etickým kodexem firem hotelového průmyslu. 2)

Jsou vaši zaměstnanci seznámení se specifickými požadavky klientů z Ruské

federace? Všechny specifické požadavky ohledně ubytování v hotelech a typy pokojů musí být předem uvedeny v rezervacích. Co se týče specifických požadavků v jiných oblastech, tak vedení hotelů nepřišlo na žádné. 3)

Jaké specifické požadavky mají hosté z Ruské federace?

Požadavky hostů z Ruské federace se neliší od jiných hostů. Chtějí velké pokoje a hezký výhled. Dříve hodně Rusů se ptali na žehličku. 4)

Přizpůsobujete se k speciálním požadavkům hostů z Ruské federace?

Vždycky se snažíme přizpůsobit k požadavkům hostů, pokud je to v rámci možností. 5)

Můžete v krátkosti charakterizovat chování turistů z Ruska?

Ruští turisté mluví jenom rusky a očekávají to i od personálu. Anglický bud neumějí nebo nechtějí mluvit. Většinou bývají nadřazení a neumějí laskavě poprosit. 6)

Mohly byste popsat největší odlišnosti Ruských hostů od českých zvyklosti ve

společenském chování? Ruští hosté jsou mnohem hlučnější, ale zároveň jsou skromnější, za výjimkou tak zvaných „nových ruských“. K snídání si mohou dat i pivo. Ruští hosté jsou stateční a zocelení. V současné době je vidět, jak se ty rozdíly snižují. 35

7)

Proměnila se nějak situace v posledních dvou letech?

V posledních dvou létech, vzhledem k politické a ekonomické situaci v Rusku, ruští hosté nepřestali jezdit do Prahy, ale zkracují své pobyty. Dříve oblíbenou ruskou sezónou byly Vánoce, přijížděli 26.12 a odjížděli až 6.1. Na závěr můžeme říct, že ruští hosté jsou dobří hosté. Mávají rukou, když se jim něco nelibí, nepíšou stížnosti, nedělají skandály a bordel na recepci.

2.6.3 Analýza získaných informací Zaměstnanci společnosti Prague Spirit se řídi nepsanými pravidly etiky a etickým kodexem pro firmy v hotelovém průmyslu. Snaží se brát v úvahu všechny specifické požadavky klientů. Při výběru ubytovaní se ruští hosté neliší od jiných, nemají speciální požadavky i ohledně jídla ke snídání. Co se týče společenského chování, vedení společnosti Prague Spirit označuje hlučnost, ale skromnost ruských turistů, nadřazenost, neochotu mluvit cizím jazykem a neumění laskavě poprosit. Také v poslední době pozorují změny ve společenském chování ruských hostů, vedoucí k snížení rozdílů. Za poslední dva roky se trochu snížil počet ruských turistů, stejně jako i délka jejich pobytu. Dřív oblíbenou sezónou byly Vánoce, Rusové přijížděli na poměrně dlouhou dobu od 26.12 do 6.1. Celkem ruští hosté jsou dobří hosté. Nikdy nedělají skandál nebo bordel, když se jim něco nelibí, mávají rukou na malinké nedostatky a nepíšou stížnosti.

2.6.4 Shrnutí Podle analýzy získaných dat ze strukturovaného rozhovoru s manažerky společnosti Prague Spirit mohu říci něco o specifikách ruské klientely, která vyplývají z praxe. V dnešní době existuje tendence snížení rozdílů ve společenském chování. Rusové se konečně všímají, že jejích chování v cizině má vliv na celkový dojem o Ruské federaci a mínění jiných lidí je pro Rusy velmi důležité (viz. kapitola 2.2). Ale stejně nechtějí mluvit cizím jazykem, protože se počítají s tím, že ruština je světový jazyk a kromě toho má spoustu podobností s českým jazykem, protože pochází ze stejné skupiny slovanských jazyků; stejně nemyslí si odpočinek bez alkoholu a považují Prahu za pivní centrum, a proto si mohou dát pivo i ke snídání; přetrvává nadřazenost Rusů vůči ostatním národům a

36

hlučnost, což po pivu ke snídání, obědu a večeře není divné. Na druhou stranu Rusové jako klienti ubytovacích zařízení jsou velmi dobří. Nedělají skandály, hodně utrácí a mávají rukou na všechno, co se jim nelíbí. Vnímají hotely jenom jako místo pro přespání. V posledních dvou létech, v návaznosti na politickou situaci a krizi v Rusku, Rusové nepřestali jezdit do České republiky, i když pobyt se pro ně zdražil. Tato situace se odráží jenom na zkracování pobytu. Celkově mohu říct, že rozhovor byl přínosem pro mou práci, měla jsem možnost se podívat na specifika ruských hostů nejenom z teoretického hlediska, ale i na základě konkrétních příkladů.

3. Návrhová část V zemích jako Česká republika, znamená s obrovským turistickým potenciálem, často dochází k etickým problémům kvůli velkému počtu zahraničních návštěvníků. Pracovníci cestovního ruchu nemohou vědět úplně každou drobnou specifiku každé kultury, tak i návštěvníci před cestou do nějaké země, nezkoumají kulturní kořeny národního charakteru, ale pouze hlavní atraktivity a slevy. Proto je třeba držet se obecných, mezinárodních pravidel etikety pro obě strany.

1.1 Doporučení 1.1.1 Brožura Chtěla bych navrhnout zpracování informačních brožur, které by byly rozmístěny v letadlech, vlákách a jiných dopravních prostředcích, které používají Rusové, aby se dostali do České republiky. Tyto brožury by měly obsahovat obecné informace o kulturních specifikách České republiky, specifikách stravování, pravidlech chování v městské hromadné dopravě a pravidlech společenského chování, nějaká varování a malý slovníček.

Úvod Na úvod by se dalo říci obecné informace o České republice, atraktivity hlavního města a regionů, tím způsobem můžeme i motivovat je k návštěvě vedlejších destinací.

37

Kulturní specifika České republiky V této kapitole mohu doporučit uvést něco málo o mentalitě Čechů a jejich kulturních kořenech. Udělat důraz na to, že i když pocházíme z jedné skupiny slovanských národů, máme více odlišností než podobností, a také zvýraznit negativní postoj Čechů ke komunistické minulosti.

Specifika stravování Tato část by měla obsahovat specifika národní české kuchyně a etiketu stolování. Samozřejmě, mělo by se říct i o pivě a udělat důraz na kulturu pití piva.

Pravidla chování v MHD Na začátku této části, zmínila bych o tom, jak a kde se kupují jízdenky, jak je správně označit a jak ty jízdenky se kontrolují. Z vlastní zkušenosti vím, že si většina ruských turistů, když vidí člověka s přívěskem MHD, myslí, že chce jim něco prodat a snaží se vyhnout konverzaci. Pak bych uvedla par vět o chování v MHD, například, mluvení na hlas a telefonování a postoj Čechů k takovým situacím. Pravidla společenského chování Tato kapitola může poskytnout informace o základech společenského chování v České republice. Například, k nim patří pozdravy i neznámých lidi v obchodech a výtahu.

Varovaní V této části bych chtěla uvést varování před kapsáři, možné podvody v restauracích a směnárnách, možné okrádání v taxíkách. Mělo by se i varovat před možným postojem některých Čechů k Rusům; aby se předešlo nepříjemnostem, doporučit nedávat příliš najevo svou národnost. Slovníček Slovníček by měl obsahovat základní fráze v češtině: pozdravy, poděkování, názvy obchodů a nejčastěji matoucí slova, která jsou stejná na poslech v ruském a českém jazyku, ale mají jiný význam. Také by mohl zahrnovat informace, jak se zeptat kolemjdoucí na cestu nebo prodavače v obchodu na cenu.

38

Podle mého názoru by taková brožura mohla pomoct předcházet etickým problémům spojeným s kulturními odlišnostmi. Za hlavní příčinu vzniku takových problému se považuje neznalost. Brožura zahrnuje základní a užitečné informace, které se týkají nejenom společenského chování, ale i postojů místního obyvatelstva k jejich porušení. Přečtení brožury může garantovat její rozmístění v dopravních prostředcích, kde chybí přístup na internet a lidé mají spoustu času a nemají co dělat.

1.1.2 Doporučení pro zaměstnance ve službách cestovního ruchu Vedení služeb cestovního ruchu bych mohla doporučit školení personálu, který se nachází v přímém kontaktu s klienty. Hlavním cílem je tedy nastudovat kulturní specifika hostů a na tomto základě stanovit strategii komunikaci, uvést konkrétní problémové situace a propracovat postup jejích řešení. Školení by mělo obsahovat zásady globálního etického kodexu, základní informace o kulturních specifikách, mentalitě a možných speciálních požadavcích hostů. Doporučila bych zaměřit školení na specifika země, odkud přijíždí největší počet turistů. Pro pracovníky služeb cestovního ruchu by se dalo vytvořit speciální manuál, který by byl souhrnem opatření při komunikaci se zahraniční klientelou a měl by obsahovat příklady konkrétních situací a postup jejich řešení.

39

Závěr Má bakalářská práce se zaměřila na problematiku etických problémů příjezdového cestovního ruchu vznikajících kvůli kulturním odlišnostem klientů z Ruské federace. Příjezdový cestovní ruch v České republice je významným odvětvím a neustále se rozvijí. Podle výzkumu Ministerstva pro místní rozvoje za 4. čtvrtletí roku 2015 celkový počet zahraničních turistů vzrostl o 9,0%, celkové výdaje zahraničních návštěvníku vzrostly o více než 2%, meziročně se poklesl podíl Rusů – pokles počtů ruských turistů o 280 tis. (o 37%). Rusové však stále tvoří početnou skupinu zahraničních návštěvníku. Etické problémy vznikající na základě kulturních odlišností jsou velmi důležitým prvkem příjezdového cestovního ruchu. Na dojem o destinaci cestovního ruchu mají vliv nejenom její kulturně-historické a přírodní zdroje, vybavenost a infrastruktura, ale i kultura a etika obyvatelstva. Na začátku byla stanovena hypotéza: H0 Předpokládám, že se kulturní a etické zvyklosti turistů z Ruské federace a České republiky neodlišují tak silně, aby to ovlivňovalo oblast příjezdového cestovního ruchu Hypotézu H0 se nepodařilo v průběhu práce potvrdit. Ruská a česká mentality mají víc odlišností, než podobností, i když pochází z jedné skupiny slovanských národů. Kulturu národu ovlivňuji nejenom její původ, ale i faktory, ovlivňující její vývoj jako jsou historie, geografické poloha atd. České a ruské kulturní zvyklosti mají více odlišností, než podobností, samozřejmě, mají velké rozdíly ve společenském chování, způsobu komunikace, které mohou vyvolat určité etické problémy v cestovním ruchu, protože se právě v cestovním ruchu odlišné kultury nejčastěji potkávají. Důležitou složkou příjezdového cestovního ruchu jsou zaměstnanci v oblasti služeb, kteří nejčastěji vstupují do styku se zahraničními návštěvníky. Jejich přístup může zapůsobit na celkový dojem klientů. Znalosti o kulturních odlišnostech mohou pomoct pracovníkům působícím ve službách cestovního ruchu zmírnit nedorozumění.

40

Literatura [1] ATTL, Pavel a Karel NEJDL. Turismus. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2004. ISBN 80-86578-37-2. [2] ARTEMOVA, E., KOZLOVA, V. Osnovy gostěpriimstva i turizma [online] [cit. 201604-18]. Dostupné z

http://tourlib.net/books_tourism/artemova4-1.htm

[3] BOUZEK, Jan. Jak se domluvit s jinými?: úvod do mezikulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-80-7387-043-0. [4] BITTNEROVÁ, Dana a Mirjam MORAVCOVÁ (eds.). Etnické komunity v české společnosti. Vyd. 1. Praha: Ermat, 2006. ISBN 80-903086-7-8. [5] BYČKOV, S., SUROVA, N., Globalizacija i obrazovanie v sferě servisa i turizma. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z

http://tourlib.net/statti_tourism/bychkov.htm

[6] BGAŽNOKOV, B.CH. Kul'tura empatii // Tolerantnost' i kul'turnaja tradicija., 2002 [7] Charakteristika a význam cestovního ruchu v Česku [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z

http://old.czechtourism.cz/didakticke-podklady/1-charakteristika-a-vyznam-

cestovniho-ruchu-v-cesku/ [8] Češi a svět [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://www.okamzikyvecnosti.avalon24.eu/epilog1.php [9] Globální etický kodex cestovního ruchu [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://www.socr.cz/file/625/globalni-eticky-kodex-cestovniho-ruchu.pdf [10] HALL, Edward T. Beyond Culture. - N.Y., L., 1989 [11] HOFSTEDE, Geert. Culture's consequences: comparing values, behaviors, institutions and organizations across nations. 2nd ed. Thousand Oaks: Sage, c2001. ISBN 978-0-8039-7324-4. [12] Jaký je podíl cestovního ruchu na ekonomice ČR? [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z 41

https://www.czso.cz/csu/czso/jaky_je_podil_cestovniho_ruchu_na_ekonomice_cr2006111 0 [13] KASTEL, M. Informacionnaja epocha: ekonomika, občestvo i kul'tura., 2000 [14] KLĚVČENKOV, M. Etika i kul'tura predprinimatelśtva v sferě meždunarodnogo turizma. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://tourlib.net/statti_tourism/klevchenkov.htm [15] LISTVINA, E., GALIZDRA A., Sovremennyj turizm: problěmy puti i putěšestvija. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z

http://tourlib.net/statti_tourism/listvina.htm

[16] LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-297-4. [17] NEDOMOVÁ, Alena a Tomáš KOSTELECKÝ. Národní identita. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 1996. Working papers (Sociologický ústav AV ČR), 96:9. ISBN 80-85950-15-4. [18] LUZIN, A. Měžkul'turnyje različija i sposoby adaptacii k nim. [online] [cit. 2016-0418]. Dostupné z http://www.elitarium.ru/mezhkulturnye_razlichija/ [19] PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích, evropská integrace a mezinárodní turismus. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3750-8. [20] PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3069-1. [21] PERSIKOVA, Tamara. Mežkul’turnaja kommunikacija i korporativnaja kultura [22] ROBERTS, Elisabeth. Rusové. 1. vyd. Praha: Sagitta, 1995. Xenofobův národnostní průvodce. ISBN 80-901561-8-5.

42

[23] ROGAČEVA, Varvara. Turizm kak fenoměn kross-kul'turnoj kommunikacii. [online] [cit.

2016-04-18].

Dostupné

z

http://www.dslib.net/sociologia-kultury/turizm-kak-

fenomen-kross-kulturnoj-kommunikacii.html [24] SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka: a Slovník filosofických pojmů. 5., rozš. vyd., (Ve Vyšehradu 3.). Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-884-6. [25] Světový etický kodex cestovního ruchu [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://www.cestovni-ruch.cz/zdroje/docs/kodex.htm [26] SOKOLOVA, M., Rol' turizma v krosskel'turnoj kommunikacii i faktory, ego opreděl'jyušije.

[online]

[cit.

2016-04-18].

Dostupné

z

http://tourlib.net/statti_tourism/sokolova3.htm [27] ŠRONĚK, Ivan. Kultura v mezinárodním podnikání. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. Manažer. ISBN 80-247-0012-3. [28] TIMOFEEV,A. Korni i větvi ruskogo mira. Russkij jazyk i kul'tura. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://www.iarex.ru/articles/52171.html [29] VERBIN, E.I. Čechija, kotoruju vy ne znaětě [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://lit.lib.ru/w/werbin_b_e/text_0020.shtml [30] VOSKRESENSKIJ, V.U. Meždunarodnyj turizm [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z

http://tourlib.net/books_tourism/voskresensky_vved.htm

[31] Výdaje na cestovní ruch u výbraných evropských zemi [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://www.mmr.cz/getmedia/04629722-7c0f-4d23-8439-424452f0d9c8/9BPB-Vydaje-na-CR-u-vybranych-evropskych-zemi.pdf [32] VORONIN, I., VORONINA, A., Vlijanie faktorov globalizacii na razvitije meždunarodnogo

turizma.

[online]

[cit.

http://tourlib.net/statti_tourism/voronin.htm

43

2016-04-18].

Dostupné

z

[33] ZIMA, A., Razvitije meždunarodnogo turizma. [online] [cit. 2016-04-18]. Dostupné z http://tourlib.net/statti_tourism/zima2.htm

44

Přílohy

Příloha 1 – Veselý česko – ruský slovník

45

46

47

Příloha 2- Zásady globálního etického kodexu cestovního ruchu Článek 1 – Podíl cestovního ruchu na vzájemném porozumění a respektování národů a společností Článek 2 – Cestovní ruchu jako nástroj individuálního a kolektivního uspokojení Článek 3 – Cestovní tuchu jako faktor udržitelného rozvoje Článek 4 – Cestovní ruchu jako aktivita využívající kulturního dědictví lidstva a přispívající k jeho zdokonalení Článek 5 – Cestovní ruch, prospěšná aktivita pro hostitelské země a komunity Článek 6 – Závazky účastníků rozvoje cestovního ruchu Článek 7 – Právo na turistiku Článek 8 – Svoboda pohybu turistů

48