Čestné prohlášení. Čeněk Paclt svět očima turnovského dobrodruha Petra Michnáčová P

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Historie

Katedra:

Studijní program: Historická studia Studijní obor:

Kulturně historická a muzeologická studia

ČENĚK PACLT – SVĚT OČIMA TURNOVSKÉHO DOBRODRUHA ČENĚK PACLT – WORLD THROUGH THE EYES OF TURNOV ADVENTURER

Bakalářská práce: 12–FP–KHI –116

Podpis:

Autor: Petra Michnáčová

Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Zelenka

Počet stran 70 V Liberci dne:

Grafů 0

obrázků 8

tabulek 2

pramenů 13

příloh 17

Čestné prohlášení

Název práce:

Čeněk Paclt – svět očima turnovského dobrodruha

Jméno a příjmení autora:

Petra Michnáčová

Osobní číslo:

P09000703

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: Petra Michnáčová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Jaroslavu Zelenkovi za jeho cenné rady, připomínky, ochotu a odborné vedení práce. Dále bych ráda poděkovala pracovníkům Muzea Českého Ráje v Turnově a Krajské vědecké knihovny v Liberci za projevenou vstřícnost během zpracovávání mé práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá životem českého cestovatele Čeňka Paclta, který byl ve druhé polovině 19. století jedním z prvních Čechů, jež navštívili pět světových kontinentů. Výsledná práce mapuje jeho jednotlivé cesty po Spojených státech Amerických, Austrálii a jižní Africe a snaží se přiblížit realitu cestovatelství vnímanou očima obyčejného člověka.

Klíčová slova: Čeněk Paclt, cestování, cestovatelé, cestopisy, 19. století, Turnov, USA, Austrálie, Nový Zéland, Afrika, zlatá horečka, diamantové doly.

Summary This thesis deals with the life of Czech traveler Čeněk Paclt, one of the first Czechs to visit five continents of the world during the second half of the 19th century. This work presents his journey in the USA, Australia and south Africa and tries to clarify the reality of traveling percieved through the eyes of an ordinary person.

Key words: Čeněk Paclt, traveling, travelers, travelouge, 19th century, Turnov, USA, Australia, New Zealand, Africa, gold rush, diamond minds.

Obsah 1. Úvod…………………………………………………………………….8 2. Čeněk Paclt – svět očima turnovského dobrodruha…………………...10 2.1.Rodina…………………………………………………………….10 2.2.Čeněk Paclt…………………………………………………….....11 2.3.Amerika…………………………………………………………...13 2.3.1. První kroky v Americe……………………………………….13 2.3.2. Mexická válka 1846 – 1848………………………………….15 2.3.3. Výprava na Floridu a odjezd do vlasti……………………….18 2.4.Zpět do Ameriky a odjezd do Austrálie…………………………..20 2.5.Putování po Austrálii, výprava do Indie a cesta zpět do Čech……23 2.6.Návrat do Austrálie a cesta na Nový Zéland……………………...26 2.7.Naposledy v Čechách……………………………………………..30 2.8.Afrika……………………………………………………………..31 2.8.1. První seznámení……………………………………………...31 2.8.2. Kimberley a roztržka s Emilem Holubem…………………...33 2.8.3. Útěk z Kimberley…………………………………………….37 2.8.4. Závěr Pacltova života………………………………………...40 2.9.Pacltova smrt……………………………………………………...41 3. Čeněk Paclt v periodikách……………………………………………..43 4. Kritika pramenů………………………………………………………..46 5. Kritika literatury……………………………………………………….49 6. Závěr…………………………………………………………………...50 7. Seznam literatury a pramenů…………………………………………..52 8. Seznam příloh………………………………………………………….57

7

1. ÚVOD Cestování je od nepaměti spjato s lidskými životy.

Tato výsada

náležela většinou kupcům, kteří putovali za obchodem a později i vyšším společenským vrstvám, jež si mohly finančně něco takového dovolit. Cesty za studiem, poutě ke svatým místům, nebo rytířské výpravy byly fyzicky náročné a také zdlouhavé. Lidé byli během nich vystaveni rozmarům počasí, únavě, ale i jiným nebezpečím, které na ně mohly po cestě čekat. Ne každý měl k dispozici koně nebo povoz, a tak se mnoho cest podnikalo pěšky. Jen oblasti při mořích nebo u splavných řek měly dopravu usnadněnu plavbou. V raných počátcích cestování se poznatky o cizích zemích získávaly jen velmi obtížně. V období středověku se za hranice českých zemí dostávali hlavně obchodníci, příslušníci církevních řádů, nebo také vojáci během válečných tažení. Bohužel, z této doby se dochovalo jen málo písemných památek cestopisného charakteru. První záznamy pocházející z pera Čechů, kteří se vypravili do ciziny, a jež leze považovat za předchůdce cestopisu, pochází až druhé poloviny 15. století. Je to například Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné, Z Čech až na konec světa v letech 1465-67 sepsaný Václavem Šaškem z Bířkova, nebo Putování ke svatému hrobu z roku 1505 od Jana Hasištenského z Lobkovic.1 Novověk znamenal v cestování jisté uvolnění a také nárůst cest a zejména zpráv o nich. Novými důvody byly zábava a poznání. V průběhu 16. a 17. století vzniklo mnoho cestopisných děl, které měly za úkol čtenáře nejen pobavit, ale také i poučit. Autory českých cestopisů zaujal pro své výpravy nejvíce Blízký východ. Mezi nejznámější novověké cestovatele u

1

KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl. Orbis: Praha, 1961, s. 17

8

nás patří výše jmenovaný Jan Hasištejnský z Lobkovic, Václav Vratislav z Mitrovic nebo Krištof Harant z Polžic a Bezdružic.2 Pro tuto bakalářskou práci je stěžejní cestování v druhé polovině 19. století. V takzvaném „dlouhém století“ nalezneme mnoho českých cestovatelů, kteří se dostali do méně známých končin světa, jako byla například Austrálie nebo Afrika. Mezi tyto se řadí Enrique Stanko Vráz, Josef Kořenský, Emil Holub a neposledně také Čeněk Paclt, o jehož životě a cestách tato práce pojednává. Bakalářská práce se snaží přiblížit Pacltovo putování světem a zmapovat konkrétní cesty a místa, která navštívil. Dále se studie snaží poskytnout náhled na Pacltovo vnímání jednotlivých zemí, kultur nebo situací a cestovatelské reality vůbec. Práce je tvořena osmi podkapitolami, které se detailně věnují Pacltovým výpravám do severní a jižní Ameriky, Austrálie, Asie a jižní Afriky v období od roku 1846, kdy se vydal poprvé do zámoří, až do Pacltovy smrti v roce 1887. Ve své práci jsem se věnovala také odrazu Pacltových cest v dobových periodikách. Čeněk Paclt byl veřejně známou osobností a přepisy jeho odeslané korespondence, nebo alespoň výtahy z ní, se pravidelně objevovaly v tisku. Právě ty nám pomáhají vytvořit si obraz, jakým mohl být vnímán českou společnosti konce 19. století. Čeněk Paclt nikdy nenapsal žádný cestopis pojednávající o jeho výpravách. Učinil tak za něj jeho přítel JUDr. Jaroslav Svoboda, který sestavil z Pacltových vyprávění a dopisů podrobné dílo, díky němuž se po více než 130 letech dovídáme o pestrém životu tohoto českého cestovatele a dobrodruha.3 Právě Pacltova korespondence je důležitým pramenem pro 2

DIBLÍK, Ondřej. K turecké tematice v relacích českých cestovatelů do oblasti Blízkého východu v 16. Století. [Bakalářská práce]. Univerzita Palackého: Olomouc 2010, s. 5 3 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.). Karel Vačlena: Mladá Boleslav, 1891

9

poznání a pochopení osobnosti Čeňka Paclta. Z těchto dopisů později vycházeli téměř všichni autoři, kteří o tomto cestovateli psali. V cestovatelských kompendiích nalezneme statě a krátké medailonky vypovídající o Pacltově životu. O jeho osobnosti pojednává také několik článků. Kompletní seznam literatury je uveden na konci práce. Život a cesty Čeňka Paclta jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala záměrně, protože je to osobnost velmi významná nejen pro náš region, z něhož pocházel, ale hlavně pro historii českého cestování, které přinesl pohled do neprobádaných koutů světa nikoli odbornýma očima vědce, ale obyčejného člověka.

2. Čeněk Paclt – svět očima turnovského dobrodruha 2.1

Rodina Čeněk Paclt, český cestovatel a světoběžník, se narodil do významné

kamenářské rodiny pocházející z Turnova v Českém Ráji. Pacltové se živili původně sedlářstvím a až ve druhé polovině 18. století se začali věnovat kamenářství. Prvním z kamenářů v rodu byl Maxmilián Paczlt (17181798). Na počátku 70. let 18. století, konkrétně v roce 1772, šel Maxmilián za kmotra svému prasynovci Josefu Maxmiliánovi Pacltovi, otci Čeňka Paclta.4 Josef Maxmilián Paclt se vyučil tradičnímu povolání rodiny, sedlářství, avšak později se začal věnovat kamenářství. V roce 1803 byl přijat do kamenářského bratrstva. Josef Maxmilián Paclt byl dvakrát ženatý a z jeho dětí proslavili rodinné jméno hlavně synové Antonín a Čeněk. Antonín Paclt se věnoval po celý život kamenářství a také vstoupil do kamenářského bratrstva. Ve VANĚK, Pavel. Osobnost Čeňka Paclta. [Diplomová práce]. Univerzita J. E. Purkyně: Ústí nad Labem, 1993, s. 6, [CD - Rom] 4

10

své práci byl velmi úspěšný, o čemž svědčí i účast na několika světových výstavách, na kterých vystavoval své zboží, například ve Vídni (1845), Londýně (1851), nebo v Paříži (1855).5 Antonín Paclt stál také u zrodu tzv. Pacltovy hutě v Turnově. Stalo se tak v roce 1854, když koupil několik domů a rozsáhlou zahradu ve Sklenařicích, což byla městská část Turnova, která byla na počátku 20. století zbourána kvůli výstavbě nové budovy šperkařské školy.6 Právě zde se zrodila tradice turnovské skelné kompozice7 (výroba olovnatého skla v barvách a napodobeninách drahých kamenů)8. Z hutě se zachovala jen čtverhranná stavba, která dnes slouží k rekreačním účelům. Je to poslední budova, která se ze Sklenařic dochovala. Od roku 1958 je Pacltova sklárna zapsaná v seznamu nemovitých kulturních památek. Antonín Paclt obchodoval nejen se skleněnými kameny, ale i s pravými drahokamy. Jeho práce brusiče kamenů byla tak proslulá, že díky ní navázal obchodní styky s Německem, Ruskem a také s USA. Po Antonínově smrti v roce 1864 se ujal rodinné tradice jeho prostřední syn František Paclt (1838-1902).

2.2

Čeněk Paclt Nejmladší ze synů Josefa Maxmiliána Paclta, Čeněk, se narodil 14.

července 1813. Navštěvoval měšťanskou školu v Turnově, kde se mu podle jeho názoru dostalo jen základní a pro něj nedostatečné vzdělání. „Prvního

5

NOVÝ, Petr. Jablonecká bižuterie. Grada: Praha, 2008. ISBN 978-80-247-2250-4, s. 26 6 Český Ráj – http://www.cesky-raj.info/ [online]. [cit. 5. 7. 2012] < http://www.ceskyraj.info/dr-cs/8890-pacltova-hut-v-turnove.html> 7 VANĚK, Pavel. Osobnost Čeňka Paclta, s. 6 8 Časopis Krkonoše – Jizerské hory - http://krkonose.krnap.cz/index.php [online]. [cit. 5. 7. 2012]

11

učení poskytnuto mně bylo na škole turnovské. Ale vzdělání, jehož se mi dostalo, bylo velmi chatrné. Školy tenkráte vůbec ještě za mnoho nestály.“9 Naučil se číst, psát a počítat, avšak na předměty, které by ho zajímaly mnohem víc, jako například zeměpis, dějepis, kreslení nebo fyzika, nebyl kladen takový důraz. Paclt poukazoval na hodně času stráveného vyučováním katechismu a biblických dějin místo toho, aby byla probíraná ve stejné míře historie Českých zemí. Jako vlastenec 19. století se zajímal období husitství a jeho hlavní osobnosti, za jejichž ideového potomka se považoval10 a rád se tak ve svých dopisech podepisoval.11 Po absolvování měšťanské školy se Paclt vyučil v Jičíně mydlářem a následně vycestoval „na zkušenou“. Jako tovaryš prošel české, rakouské a uherské země.12 Tohle byl patrně první impulz k tomu, aby v podstatě života strávil cestováním. Po nějaké době zjistil, že se jako nezkušený mydlář těžko uplatní, a tak odešel do Vídně, kde navázal na rodinnou tradici a začal brousit opály. Základy této práce se naučil doma ještě jako dítě. Díky tomu se mu podařilo našetřit slušné úspory.13 Přesto na radu staršího bratra Antonína Vídeň opustil a přestěhoval se do Varšavy, kde prodával kameny posílané z domova. Obchody nešly tak, jak si bratři představovali. Neúspěch v podnikání, při kterém Paclt přišel o většinu našetřených úspor, vyústil v roztržku a značné ochladnutí vztahu mezi nimi.14

9

Čeněk Paclt - Cesty světem, Příhody a zkušenosti na cestách po Americe, Austrálii, Novém Zélandě a jižní Africe. Josef Štefánek (šéfredaktor). Orbis: Praha 1954, s. 9 10 Cesty světem, s. 9 11 Pozůstalost Čeňka Paclta, Muzeum Českého Ráje v Turnově, A-P ČP 12 12 ROZHOŇ, Vladimír. Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti. Aleš Skřivan ml.: Praha, 2005. ISBN 80-86493-18-0, s. 252 13 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 365 14 Tamtéž

12

2.3

Amerika

2.3.1 První kroky v Americe Po rozchodu s bratrem a krachu podnikání ve Varšavě se Čeněk Paclt vydal hledat štěstí do Ameriky. V září 1846 nastoupil v Antverpách na loď Thomas Bennett, na které podle svých slov nepotkal žádného krajana, ale za to mnoho Irů a Němců.15 Paclt, nezvyklý na cestování lodí, popisoval plavbu jako poměrně strastiplnou. „Naše malá a k tomu ještě chatrná loď mezi plavbou mnoho zakoušela, byvši vlnami stále zmítána. Na palubě nemohli jsme se takořka ani ukázat, takže nám nezbývalo, leč trávit dlouhé dny a delší ještě noci v nezdravém vzduchu v mezipalubí. To přivádělo malomyslnější cestovatele skoro k zoufalství.“

16

Po měsíci úmorného cestování doplul Paclt do New

Yorku. První kroky nově příchozích ve Spojených státech nebyly jednoduché a jejich osudy často končily tragicky. O tom se Paclt přesvědčil osobně a jako příklad použil případ svého spolucestujícího z Antverp, s nímž se v New Yorku krátce ubytoval. Tento „sladovnický“ se ještě na lodi seznámil se skupinou lidí, snad z jeho vlasti, se kterou si šel později prohlédnout město. Už se nevrátil a jeho mrtvolu našli druhý den ve vodě v přístavu. Tato příhoda poskytla Pacltovi zkušenost, že v novém prostředí musí být obezřetný. Ve svých dopisech líčí některé, pro něj neobvyklé, stránky všedního života v New Yorku 19. století. Zaujalo ho například pragmatické nakládání se zemřelými, kteří se po smrti stali předmětem obchodních transakcí. Ve městě byl nedostatek těl k pitvání, a tak se za každého zesnulého, kterého donesli do nemocnice, platilo pěti dolary. Běžně se stávalo, že silně podnapilého člověka unáhleně prohlásili za

15 16

Cesty světem, s. 19 Tamtéž, s. 19

13

mrtvého a ten se jim později probudil v márnici. Někdy se mrtvoly dokonce kradly. Pro Paclta byly podobné události nezvyklé a v líčení jeho zážitků z cest se jich objevuje několik. Po příjezdu do Spojených států se Paclt snažil najít práci. Na cizince tu čekalo mnoho nástrah, například podvodné kanceláře, slibující za úplatu zprostředkování zaměstnání. Zájemce o práci musel zaplatit příslušnou taxu, a když šel později na určené místo, poznal, že ho ošidili. Také Čeněk Paclt sháněl práci několik dní. V hledání ale příliš trpělivý nebyl, a když po pěti dnech neuspěl, rozhodl se, že bude pokračovat v cestě dál. Pátý den po svém příjezdu nastoupil na parník „Phoenix“ a odplul směrem k New Orleans. Poklidnou plavbu narušil u Bahamských ostrovů požár plavidla. Vzhledem ke špatnému stavu lodi se rychle šířil a mezi cestujícími vypukla panika. Naštěstí loď proplouvala blízko jednoho z ostrovů, takže lidé na břehu si všimli hořícího plavidla. Vyslali k němu na pomoc několik bárek. Díky tomu se stihla zachránit většina cestujících i nákladu, který Phoenix převážel. V Pacltově životě tato událost znamenala důležitý mezník. V době nehody se v blízkosti nacházela i vojenská loď, jež se podílela na evakuaci pasažérů. Na ní se zachránil Paclt a několik dalších lidí. „Ještě z lodi spatřili jsme parník „Phoenix“ v plných plamenech hroužiti se zvolna do moře, až se vlny nad ním zavřely.“17 Na lodi se Čeněk Paclt od amerických vojáků dozvěděl o mexické válce, a protože neměl žádné jasné plány, jak naložit se svou budoucností a patrně mu začali docházet finance, podlehl své dobrodružné povaze a nechal se naverbovat. Po prohlídce od lodního lékaře vykonal přísahu u kapitána a zavázal se pět let sloužit v armádě Spojených států.18

17 18

Cesty světem, s. 22 Tamtéž, s. 23

14

2.3.2 Mexická válka 1846-1848 Korveta Providentia, která zachránila Čeňka Paclta, vysadila přeživší cestující z Phoenixu blízko ústí řeky Mississippi a dál pak pokračovala až na Rio Grande. Osádka se vylodila ve městě Tempica, kde se nacházela americká vojenská posádka. Paclt a dalších 217 dobrovolníků odešlo do města Veracruz, které dobyl velitel severoamerických vojenských oddílů generál Winfield Scott v únoru 1847. Američtí vojáci se s mexickou armádou vedenou prezidentem Santa Annou střetli v průsmyku Cerro Gordo. Díky vpádu amerických vojsk nepříteli do zad byl průsmyk dobyt a nenadálý útok způsobil takový zmatek v jejich řadách, že se mexičtí vojáci dávali na překotný útěk. Uprchl i sám Santa Anna.19 Z Cerro Gorda postupoval Paclt se svým oddílem přes Yalapu, Pirode a Amazucu až do Puebla. Po cestě se dostal do problémů, když chtěl se svým druhem Ballem doplnit zásoby vody. Překvapil je oddíl Mexičanů na koních a obklíčil je. Nakonec oba vojáky zachránilo jejich náboženství. Díky římskokatolickému vyznání je nepřátelé propustili a ještě je odvedli do blízké vesnice, kde dostali najíst a byl jim poskytnut nocleh. Vysvětlit vojákům, že nejsou Američané, nebylo vůbec jednoduché, protože Paclt španělsky neuměl a jeho společník jen málo.20 Na druhý den ráno je Mexičané odvedli do blízkosti jejich ležení a tam pak, po radostném uvítání, vyprávěli svoji příhodu.21 I přes jistou únavu a vyčerpanost vojáka se Čeněk Paclt nezapomínal dívat okolo sebe a obdivovat krásy a zajímavosti okolní krajiny, ať už to byla flóra nebo fauna. „Unaveni marnou tou chůzí, zasedneme na chvíli do houštiny vysokých aloí, z nichž tu domácí lid čerpá opojný nápoj „pulque“, 19

Cesty světem, s. 25. K událostem Mexické války se podrobně věnuje Josef Opatrný v knize Stát osamělé hvězdy a mexicko-americká. 20 Cesty světem, s. 27 21 Tamtéž, s. 28

15

a těšíme se z plna srdce zatím veselým rejdům pestrých papoušků a titěrných kolibříků, kteří nad námi a kolem nás vesele si poletovali.“22 Paclt se jako příslušníka americké armády nezastavil na území Spojených státu a spolu se svým oddílem se vydal na těžení údolím RioFrio dál, přes hory, okolo sopky Popokatepetl. Minuli jezera Chalca a Tezuco, ovšem obtížný horský terén zastavil postup amerických vojsk. Ta se proto stáhla k pevnosti Fort Contreras, jež byla v držení Mexičanů a která záhy19. srpna 1847 padla do rukou Američanů. Nepřátelská vojska se ale stále odmítala vzdát a tak se strhla další bitva v kukuřičných polích u města Churubusco. S postupujícími boji Paclt neviděl jen nové a pro něj dosud nepoznané kraje, ale především útrapy, které sebou vleklá válka a neustále boje přinášely. Netýkalo se to jen vojáků na obou stranách, ale také domorodého obyvatelstva. Hrůzy války na Paclta hluboce zapůsobily a promítly se do jeho vyprávění, kde poměrně expresivně líčil útrapy, jež sebou boje přinášely „Všechna bahniska a všechny příkopy naplněny jsou v krátké době mrtvolami, když dral se utíkající nepřítel úzkými těmi průchody, kam jsme jej jeho vlastními děly důrazně poháněli. Také mnoho žen a dětí, které po celé tažení muže a otce doprovázely, v bažinách těch zde pochováno. Spatřil jsem zde tak mnohou ženu umírající, ona ještě v smrtelném zápasu křečovitě držela v rukou své mrtvé děcko.“23 Americký generál Scott postupoval k hlavnímu městu Mexika. Ještě, než na něj zaútočil, začali Mexičané vyjednávat mír. Příměří bylo sjednáno na dobu šesti neděl a ještě s příslibem zásobování a šacení americké armády.24 Pacltův oddíl se utábořil u města Tacubaye. Příměří ale netrvalo dlouho a po zastřelení dvou amerických vojáků nepřátelskou hlídkou vypukly boje

22

Cesty světem, s. 27 Tamtéž, s. 31 24 Tamtéž 23

16

nanovo. Při dobývání pevnosti Molino de la Rie byl Paclt raněn na ruce kusem sekaného železa. „Obával jsem se, že snad ruku ztratím, avšak rána byla jen lehká a brzo se mi zahojila; kde však maso bylo vytrženo, tam dosud mám na ruce znamení.“25 Přes překážky se konečně dostali američtí vojáci k hlavnímu městu Mexika a dobyli jej. Na Paclta učinilo Mexiko City příznivý dojem a popsal jako město s nádhernými budovami, vlastní univerzitou a s chrámy a kláštery. I přes neúspěchy se prezident Santa Anna nevzdával a oblehl Američany ovládané pevnosti v blízkosti Puebly. Tyto poslední pokusy o zvrácení válečné situace byly marné, protože generál Scott poslal na pomoc Pueble dva tisíce mužů a zmařil tak úsilí Santa Anny. 19. května 1848 byl v Guadalupe Hidalgu uzavřen mezi Mexičany a Američany mír. Mexiko postoupilo území Texasu, Nového Mexika a Kalifornie a na oplátku Američané vyplatili patnáct milionů dolarů jako náhradu.26 Po ukončení bojů se Paclt vydal se svým plukem přes Yalapu do Vera Cruzu, odkud odplul zpět do New Yorku. Mexická válka pro něj tímto skončila. Pobyt na americkém kontinentu byl pro Paclta první velkou cestovatelskou zkouškou. Dokázal si sám poradit v obtížných situacích, získal rozsáhlou síť kontaktů, kterých využil při svém pozdějším pobytu v Americe a také se naučil mluvit anglicky a snad také základy španělštiny, což byl jeden z největších přínosů pro jeho pozdější cesty. Rozšířil také svoje obzory a poznal realitu života nejen ve Spojených státech, ale také v chudých oblastech Mexika.

25 26

Cesty světem, s. 32 Tamtéž, s. 36

17

2.3.3 Výprava na Floridu a návrat do vlasti Po skočení války se Paclt vrátil se svým oddílem do New Yorku. Zde se v plné míře projevila Pacltova povaha dobrodruha. Místo aby si užíval zaslouženého volna, požádal velitele Schmidta o přeložení k setině, která měla odejít na Floridu. Schmidt mu vyhověl a na konci srpna 1848 odplul Paclt do města St. Augustin. Nově přicházející osadníci, kteří se chtěli na Floridě usadit, řešili řadu konfliktů s původními indiánskými obyvateli Seminoly a postupně je vytlačovali do neúrodných částí země. Seminolové se proti tomu bouřili a tak mezi oběma tábory vzrůstalo napětí. Po době relativního klidu byla Pacltova posádka požádána o pomoc, neboť skupina Seminolů přepadla floridské osadníky, vypálila jejich domy a jednoho z nich dokonce zabila. Kapitán tedy poslal dvacet mužů (mezi nimi byl i Paclt) na místo činu, aby zjednali nápravu. Když vojáci dorazili do zničené osady, našli sice spáleniště i mrtvého, ale žádné stopy po indiánech. Ani v noci během hlídky nikoho neobjevili, tak z rána pohřbili tělo zabitého osadníka a vydali se hledat dál. Po dvaceti dnech bez jakékoliv stopy po indiánech vzdali pátrání a vydali se zpátky do St. Augustina. Mezi tím se ke kapitánovi dostala zpráva, že několik indiánů přepadlo a vyvraždilo selskou rodinu a jejich majetek si rozdělili. Počet takovýchto hlášení neustále narůstal, a tak se vláda rozhodla proti indiánům zakročit a ochránit tak přicházející osadníky. Bylo naplánováno pochytání domorodých obyvatel a jejich vysídlení k řece Arkansas. Za tímto účelem bylo svoláno vojsko, pod jehož záštitou měla akce probíhat. Když se Pacltův oddíl dostal na místo, hned začal mýtit lesy a upravovat terén pro nové obyvatele. Každého Seminola, kterého potkali, měli za úkol dopravit do Tampy, kde se měli všichni Indiáni shromáždit. Po dlouhou dobu na nikoho nenarazili. 18

Náčelník Seminolů podal protest proti postupu amerických vojáků, neboť ti útočníci, kteří vyvraždili selskou rodinu, k nim nepatřili. Jednalo se o skupinu potulující se v lesích. Nakonec se ukázalo, že je to pravda. Vojáci vrahy dopadli a vydali je generálu Twiggsovi. Ani během těchto vypjatých okamžiků nezapomínal Čeněk Paclt sledovat okolní přírodu, která na něj působila svou exotičností. „Jedlové lesy střídaly se s vysokými palmami a háje citronové a pomerančové naplňovaly vzduch libou vůní; nad námi poletovala hejna všelikého ptactva, ve vodách hemžilo se množství ryb a želv, a časem ploval aligátor."27 Pro Paclta byly tyto vjemy zřejmě velmi podstatné, protože téměř u každé ze svých cest se věnoval někdy až detailnímu popisu okolí, kde se zrovna nacházel. Výprava proti Indiánům byla nakonec pozastavena a Paclt se se svojí jednotkou přesunul do Charlestonu, kde pomáhal na dostavbě pevnosti Fort Sumter stejně tak jako každý voják, který se vyučil nějakému řemeslu. Paclt zde pracoval jako kameník, přestože se v Evropě živil kamenářstvím, ale takovém termínu, který souvisel s broušením kamenů, nikdo nerozuměl.28 Čeněk Paclt strávil v Charlestonu pět měsíců a poté si vymohl propuštění z vojenské služby. Za dobu pěti let u armády dostal výsluhu několik set dolarů a k tomu poukaz na kus pozemku ve městě Washington. Po dlouhé době strávené v Americe se Pacltovi zastesklo po domově. Rozhodl se tedy, že je na čase podívat se zpět domů. Prodal poukaz na volnou půdu a rozjel se do Čech. „Prodav zápis na pozemek, vstoupil jsem 12. měsíce února roku 1853 na loď „Patrick Henry“, jež nás devatenáctého dne dopravila do Londýna.“29 V Londýně se zdržel jen krátce, aby si prohlédl některé památky, jako třeba westminsterské opatství. Byl se podívat i v Toweru, kde obdivoval sbírky zbraní. „Také neopomenul

27

Cesty světem, s. 40 Tamtéž, s. 42 29 Tamtéž, s. 43 28

19

jsem vystoupit na věž svatopavelského chrámu, odkudž lze přehlédnout Londýn. S úžasem zřel jsem na tu ohromnou spoustu budov, jež se prostírá na všecky strany, kam oko dozírá.“30 Z Anglie se přeplavil do Le Havru a v doprovodu dvou Němců strávil několik dní v Paříži. Poté se konečně vydal přes francouzská a německá města do rodných Čech. V Lipsku potkal mnoho turnovských rodáků, kteří tam jezdili za ochodem s drahými kameny. Tak se Paclt setkal s domovem už trochu dříve. Následovala cesta do Drážďan a Žitavy a zanedlouho dorazil do rodného Turnova. Psal se duben 1853.

2.4

Zpět do Ameriky a odjezd do Austrálie O průběhu pobytu v Turnově nemáme bližší informace. Faktem je, že

se Paclt v rodném městě příliš dlouho nezdržel. Po pěti měsících se rozhodl cestovat dál. V Brémách nastoupil na loď Hansa a odjel znovu do New Yorku. Během jeho první návštěvy v Americe získal několik přátel a nyní se rozhodl je vyhledat. Nejdříve se vydal po řece Hudson do West Pointu a následně do Cincinnati. Pacltovy dojmy z „Královny západu“31, jak Cincinnati nazval, byly pozitivní. Obdivoval hlavně jeho velmi rychlý rozvoj. Město založili r. 1788 evropští osadníci a v době, kdy do něj přijel Čeněk Paclt, rychle narůstal počet jeho obyvatel. Přispěla k tomu například výstavba průplavu mezi řekou Ohio a jezerem Erie v roce 1825, nebo zavedení železnice v roce 1836.32 Z Cincinnati se Paclt vydal do města Washington, kde potkal dva Němce, své známé z Mexika. Společně se rozhodli, že se usadí. Ve 30

Cesty světem, s. 43 Tamtéž, s. 45 32 Wikipedie – cs.wikipedia.org [online]. [cit. 5. 7. 2012] 31

20

Fullchurch ve Virginii koupili dům s pozemkem a začali hospodařit. Pěstovali ovoce, zeleninu a chovali dobytek. Pro Paclta to byl možná až moc klidný život.33 Věnovat se hospodaření mohl i doma v Turnově, ale on chtěl znovu cestovat, a tak prodal svůj podíl a odešel. Za svůj cíl si zvolil město Savannah v Georgii, kde měl také přátele. Během cesty, kterou urazil pěšky, navštívil několik významných míst americké historie, například Mount Vernon, sídlo bývalého amerického prezidenta George Washingtona. Cestování „po vlastní ose“ Pacltovi nevadilo, spíše na opak. Vítal to, protože nebyl na nikom závislý. Jídlo si nosil v tlumoku, a přespával, pokud to nešlo jinak, třeba v lese, nebo v poli.34 Putování po Americe pochopitelně nebylo tak idylickou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Paclt se musel potýkat s nejrůznějšími potížemi. Například jej kousl štír, ale on si toho nevšiml hned, malému štípnutí nevěnoval pozornost. Až když ho potom noha začala silně bolet a natekla, zjistil, že má v botě rozšlápnutého štíra. Dva dny zůstal v lese a ránu si léčil. „Pro bolest nemohl jsem dále. Dva dny přeležel jsem v lese hoje ránu. Třetí den, když bolest povolovala, dovlekl jsem se do Kingsville, nejbližší železniční stanice, odkudž jsem jel do Augusty a dále do Savannah. Za několik dní přestala bolest sama sebou.“35 Když dorazil do Savannah, zjistil, že oba jeho přátelé zemřeli na žlutou zimnici. I přes to se rozhodl zůstat. Pronajal si kus půdy, na které hospodařil. Vypěstované plodiny prodával na trhu. Paclt se zde, jako už na Floridě, setkal s nevraživostí bělochů vůči Indiánům. Neschvaloval chování „bílých“, jejich touhu po vyhnání indiánských obyvatel a zabrání jejich pozemků. „Jménem kultury páchány v Americe i jinde děsné zločiny na ubohých domorodcích.“36 33

Cesty světem, s. 46 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 366 35 Cesty světem, s. 47 36 Tamtéž, s. 48 34

21

Život Paclta v Savannah byl téměř idylický, ale jen do doby, než onemocněl zimnicí. Na radu lékaře se tedy rozhodl, že je na čase změnit opět prostředí. Lákala ho Brazílie a to hlavně díky nalezištím drahých kamenů.37 To byl přelom v jeho kariéře cestovatele. Od této chvíle vyhledával výhradně místa, kde se nacházela naleziště drahých kovů nebo kamenů. Když ze Savannah odplouvala portugalská loď do Ria de Janeira, neváhal a odjel s ní. Po příjezdu do Ria zjistil, že jako jednotlivec zchvácený zimnicí, nemá šanci uspět při hledání drahokamů. Potkal však svého známého z mexické války, jistého kapitána Browna a ten mu slíbil místo na lodi, která odplouvala do New Yorku. Tak se tedy nemocný Paclt vrátil zpátky na sever, kde vyhledal znovu lékařskou pomoc, protože zimnice (zřejmě příznaky malárie) se mu stále vracela. I přes léčbu choroba neustupovala a lékař mu znovu poradil opustit prostředí, ve kterém ve Spojených státech žil. Volba padla na Austrálii, nicméně jeho zdravotní stav mu dlouhou dobru bránil v rychlém odjezdu. Až v květnu roku 1857 konečně nastoupil na loď Marie Banks a vyplul vstříc nejmenšímu kontinentu. Během plavby se mu několikrát vrátily příznaky jeho nemoci a nemálo mu znepříjemňovaly pobyt na lodi. Jeho spolucestující se mu vyhýbali a štítili se ho v obavě, že by se od něj mohli nakazit. Po téměř čtyřech měsících cesty Paclt cítil, že je konečně zdravý. Byl konec srpna 1857.

37

Cesty světem, s. 48

22

2.5

Putování po Austrálii, výprava do Indie a návrat do

vlasti Po čtyřech měsících plavby po moři přistála loď v Melbourne. Paclt si prošel město, obdivoval krásné stavby, univerzitu, botanickou zahradu nebo budovy bank. Zvláště ho zaujala banka Victorie, kde poprvé uviděl zlatou cihlu, což byl zřejmě další z impulzů, které určily jeho další osud. Během prvních pár dní si snažil sehnat práci, ale nedařilo se mu. S několika druhy, které potkal na lodi, se rozhodl pro odchod do Castlemain ležícího asi 120 kilometrů za městem. V okolí této malé osady se nacházela zlatá pole a právě ty byly cílem jejich výpravy. Dali dohromady potřebné vybavení a vydali se na cestu. Když dorazili na místo, našli rozlehlé údolí plné stanů, šachet a rozryté zeminy. V kopaninách bylo také plno Číňanů, které sem přitáhla touha po výdělku. Paclta a jeho společníky nečekalo bohatství, jak doufali, ale velká konkurence mezi zlatokopy a malá šance na úspěch. Pacltovi přátelé se vrátili zpět do Melbourne a on sám pokračoval v cestě do města Ballarat, kde se zdržel několik dní. Ke konci pobývání v Ballaratu se Paclt setkal s drsnou realitou spojenou s hledáním zlata v podobě zabití jednoho z diggerů, který se večer předtím chlubil svým nasbíraným zlatem. Kdo měl tuto vraždu na svědomí, se Paclt už nedozvěděl, protože se vydal znovu na cestu, tentokrát do Portlandu.38 Putování australskou krajinou přineslo Pacltovi další netradiční zážitky. Setkal se například s místními domorodci kmene Minera.39 Setkání s nimi nepatřilo zrovna mezi ty nejšťastnější. Domorodci mu zabavili potraviny, ale naneštěstí mu alespoň lámanou angličtinou poradili, zdali se jde správným směrem. Nutno poznamenat, že ani takové příhody nevedly

38 39

Cesty světem, s. 57 Tamtéž, s. 60

23

Paclta k tomu, aby na domorodé obyvatele zanevřel, spíše se snažil hledat vysvětlení pro jejich chování, které omlouval jejich tíživou sociální situací. Paclt byl nadšeným cestovatel nicméně i u něj se čas od času projevila skepse spojená s útrapami jeho nekonečné pouti. Jeden z těchto okamžiků se dostavil právě během putování Austrálií. Špatné počasí, vyčerpání a osamělost na cestě probudily v Pacltovi malomyslnost. „Tak bez vlády zde sedím a divné myšlenky se mi rodí v hlavě. … Kdož ví, nezahynu-li zde hladem, neboť neměl jsem ničeho s sebou, čím bych se trapné smrti ubránil.“40 Nakonec však sebral zbylé síly a pokračoval v putování. Narazil na ovčácké stavení, kde se najedl a kde mohl také přespat. Doplnil zásoby potravin a pokračoval dál. Došel do malé osady jménem Hochkirch, založené německými osadníky. Místní pastor se k Pacltovi choval velmi vlídně, ale jen do té doby, než zjistil, že je Paclt katolík. Poté jeho chování k Pacltovi rychle ochladlo. Všichni v městečku byli luteráni a neradi mezi sebou viděli někoho, kdo nevyznával luteránství stejně tak, jako oni. Paclt na vlastní kůži poznal, že konfesní rozdíly hrají zásadní roli i mimo území Starého kontinentu. Kvůli špatnému počasí a zatopeným nebo rozbahněným cestám, které neumožňovaly pokračovat v cestě do Portlandu, se Paclt v Hochkirch na nějakou

dobu

zdržel.

Mezitím

pomáhal

osadníkům

na

jejich

hospodářstvích, nebo na stavbě silnice.41 Za několik dnů se opět vydal na cestu. Došel konečně k portlandským zlatým polím, okolo kterých stálo stanové městečko. V nalezištích převládala všeobecná nespokojenost, protože většina diggerů nalákána vidinou rychlého zbohatnutí, poznala, že realita je úplně jiná, jen ne zlatá.

40 41

Cesty světem, s. 61 Tamtéž, s. 67

24

V roce 1859 Paclt nakrátko vyrazil do Indie za vidinou zisků z tamních zlatých polí. Mezi diggery šířila zpráva o nových nalezištích v Kalkatě. Avšak když dorazil Paclt na místo, byl zklamaný, protože se jednalo pouze o jedno naleziště a ještě ke všemu téměř vyčerpané. Poté nastoupil na loď plující do Hongkongu a pak zpátky do Austrálie, konkrétně do města Adelaide.42 Odtud se vydal k řece Snow River na místo zvané Kiandra v Novém Jižním Walesu, kde se nacházela další naleziště zlata. Nepobyl tam však dlouho. Vzhledem k mrazům, na které neměl Paclt vybavení, se po čtyřech dnech vydal s omrzlinami znovu na cestu, aniž by byl v hledání zlata úspěšný. Nutno říci, že u Snow River poprvé v Austrálii viděl Paclt sníh, o němž si myslel, že se tam nemůže nacházet. Na cestě z Kiandry narazil na několik budov sloužících k zastavení a přenocování procházejících ovčáků. Rodina Chalkerových, která zde žila, ho přijala mezi sebe a on jim nejdříve pomáhal s litím lojových svíček a později v nově zřízeném hostinci. Protože počasí bylo stále nepříznivé, Paclt místo v kuchyni rád přijal.43 Brzy se utábořil v lese nad hostincem kmen Minera, ze kterého pocházela Pacltova pomocnice v kuchyni. On sám s nimi rád trávil čas, protože ho fascinovaly jejich společenské zvyky, z pohledu Evropana exotické. Mezi příslušníky kmene bylo normální mnohoženství, kočovnost, nebo rvačky mezi ženami, které souvisely s pohřebním rytem.44 Z kraje nového roku 1861 Paclt společně s dvěma diggerskými rodinami odcestoval za novými nalezišti do Lambing Flat. Konečně byl Paclt se svými přáteli úspěšný a podařilo se jim nalézt trochu zlata, ale nakonec znovu změnili místo a přesunuli se do zlatých dolů v Cunningham

42

Cesty světem, s. 69 Tamtéž, s. 74 44 Tamtéž, s. 78 43

25

Creek. Tam se Paclt odpojil od obou rodin a zamířil k řece Lachlan v Novém Jižním Walesu, jejíž zlatá naleziště ještě nebyla tak známá. Přidal se zde k několika dalším evropským diggerům, kterým se podařilo najít bohatou zlatonosnou žílu. Díky četným nálezům se lachlanská naleziště stala skoro „přes noc“ známá a velmi rychle se zaplnila velkým počtem zlatokopů hledajících štěstí.45 Paclt zde strávil šest měsíců a se svými společníky vytěžil ze země maximum. Potom se ale zatoužil podívat po téměř deseti letech domů.

46

V srpnu roku 1862 se vydal do

Sydney a na konci září odplul na lodi White Star do Lodnýna. V polovině ledna 1863 se z hlavního města Anglie vydal do rodného Turnova.47

2.6

Návrat do Austrálie a cesta na Nový Zéland V Čechách strávil Čeněk Paclt rok a půl. Pobýval převážně u svého

bratra Františka v Rovensku pod Troskami. Toulal se po kraji a často navštěvoval zříceninu hradu Valdštejn. Někdy se také vypravil do Turnova do společnosti, která si říkala Vondráčkova chasa,48 a zde vyprávěl své zážitky z cest.49 V srpnu 1864 se mu znovu zastesklo po cestování a vydal se zpět do Austrálie. Po čtyřměsíční plavbě byl v Sydney a rozmýšlel, co podniknout dál, protože zprávy ze zlatých polí nebyly dvakrát příznivé – nálezů drahého kovu ubývalo.50 Rozhodl se pro výpravu na severovýchod Austrálie, do Queenslandu. Koupil si koně, zásobil se nejnutnějšími potravinami a vyrazil.

45

Více k tématu viz MORÁVEK, Petr. Zlaté doteky pěti kontinentů. Mladá Fronta: Praha, 2008. ISBN 80-204-1744-3 46 Cesty světem, s. 90 47 Tamtéž, s. 92 48 BABÍK, Michal. Vondráčkova chasa v Turnově. In: Turnovsko, r. 2007, č. 1 49 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 368 50 Cesty světem, s. 93

26

Na pusté cestě do městečka Leyburn mu pošel kůň z důvodu nedostatku vody a potravy a sám Paclt se obával, aby nezemřel hlady. Odtud putoval do Ipswich a po řece Bremer River do hlavního města Queenslandu, do Brisbane.51 Ani zde se Pacl nezdržel moc dlouho a po třech dnech si určil další cíl cesty, město Rockhampton vzdálené od Brisbane asi 600 kilometrů.52 Z Rockhamptnomu se vydal do Clermontu. Po cestě přes vyprahlé planiny si opatřoval vodu z baobabů, které míjel. „Kmen tohoto stromu, dva i tři sáhy vysoký, má podobu veliké láhve, je uprostřed silný a objemný, při kořeni a nahoře u koruny tenký a slabý. Dřevo jeho podobá se uvnitř dřevnaté řípě a všecky otvory naplněny jsou zasládlou mízou. Proseká-li se na povrchu kůra, vytéká ze stromu tekutina, kterou si může cestovatel lehkým způsobem nachytat.“53 Clermont byl jako další z mnoha měst založen díky objevení zlaté žíly v jeho okolí. Když sem dorazil Paclt, naleziště zela prázdnotou, protože v místě panoval nedostatek vody a zlatonosná zemina se tak nemohla propírat.54 Čeněk Paclt tedy pokračoval dál k řece Belyando. Po cestě ho potkala nepříjemná příhoda s domorodými obyvateli Austrálie. Přepadli jej, zbili a ukradli mu plášť a revolver i s prachem. 55„Než jsem mohl zvednout nohy, již na mě dopadají rány bumerangů, nili-nili a divoký křik a výskot rozlehne se krajinou. Mrákoty mne obestrou – beze smyslů padnu k zemi a ležím v mdlobách.“56 Nutno znovu zdůraznit, že i přes špatnou zkušenost se Paclt domorodců nepřestával zastávat. Ospravedlňoval jejich nevraživost vůči bělochům tím,

51

Cesty světem, s. 97 Wikipedie – cs.wikipedia.org [online]. [cit. 5. 7. 2012] 53 Cesty světem, s. 99 54 Tamtéž, s. 99 55 Tamtéž, s. 100 56 Tamtéž 52

27

že noví osadníci se vůči původním obyvatelům chovali nepřátelsky a ti se jim následně mstili.57 Paclta zachránil projíždějící farmář. Poskytl mu první pomoc a odvedl ho na svou farmu, aby se zotavil a mohl jít dál, až do Carpentarského zálivu. Nakonec svůj cíl přehodnotil a vydal se do Port Denison a následně do Sydney. Po cestě potkal dva diggery původem z Evropy a přidružil se k nim. Blum, původem ze Slezska a Hermann Michaelis z Pruska mezi sebe Paclta přijali a snažili se vypátrat ložiska zlata.58 Když se jednoho večera vraceli z hledání zpátky do tábora, našli po něm jen spáleniště. Podle stop bosých nohou poznali, že za zničení stanů a vybavení můžou domorodci. Policie tlupu vypátrala a několik jejich členů bylo zabito. I přesto, že při vypálení jejich ležení přišel o veškeré osobní věci, nelíbilo se mu, jakým způsobem se s domorodým obyvatelstvem zachází. „Ubohý lid domorodý! – Je věru už nejvyšší čas, aby se s těmito posledními zbytky australských domorodců s větší šetrností zacházelo: vždyť nemoci, nedostatek a bída, ba i příroda sama pracují vší mocí o úplné jejich zkáze a záhubě.“59 Po této nešťastné příhodě se Paclt rozhodl, že odjede z Austrálie a navštíví Nový Zéland. V Clermontu se rozloučil se svými společníky a dál pokračoval do Rockhamptonu a Sydney, odkud chtěl odplout. V tuto dobu Paclt onemocněl kurdějemi, nemocí vyvolanou nedostatkem vitamínu C. Pacltovo stravování během jeho cest Austrálií nebylo moc výživné a to se podepsalo na jeho zdraví. Kurdějemi trpěli například i námořníci, kteří na dlouhých plavbách také neměli pestrý jídelníček.60 Během týdne, kdy Paclt čekal v Rockhamptonu na parník do Sydney, se spřátelil s domorodci, kteří tábořili na stejném místě jako on. Mluvili 57

Cesty světem, s. 100 Tamtéž, s. 103 59 Tamtéž, s. 106 60 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 368 58

28

mezi sebou anglicky a Paclt jim vyprávěl o rodných Čechách a neopomněl vlastenecky zmínit ani Žižku s Husem.61 Na konci srpna roku 1865 se Paclt dostal konečně do Sydney a na začátku října odtud vyplul na lodi Paterson na Nový Zéland, konkrétně na západní břeh Jižního ostrova. Ve městě Hokitika se zdržel jen několik dní a pak se vydal do hor (do Jižních Alp) za nalezišti zlata. Po celou dobu pršelo, takže krajina byla rozbahnělá a Pacltovi se velmi špatně cestovalo. Stanování zase znepříjemňovalo, kromě vlhkého počasí, také velké množství všudypřítomných krys. Několik dní se toulal, a i když pokaždé trochu zlata našel, nikdy ho nebylo tolik, aby to stálo za delší setrvání na místě.62 Dva měsíce se Paclt toulal po horách a pak se vydal do města Nelson, které se nachází ve stejnojmenném regionu na severu Jižního ostrova. V okolí Nelsonu se Paclt setkal i s původními obyvateli Maory. Odtud se vydal do města Dunedin. I zde se setkal s Maory a popisuje je jako křesťany, kteří znají bibli a slaví křesťanské svátky. Několikrát je potkal ozbrojené puškami a tak se jim raději vyhýbal, ale později poznal, že jsou přátelští a že mu neublíží.63 Z Otaga se Paclt přeplavil na Severní ostrov do Aucklandu, kde navštívil města Opotiki a Taranaki. V době, kdy Paclt připlul do Aucklandu, válčili Angličané s jedním z maorských kmenů jménem HauHau. Původní obyvatelé se s nově přicházejícími osadníky přeli o půdu a v následných bojích64 přišli o mnoho svých území a práv.65

61

Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.). Karel Vačlena: Mladá Boleslav, 1891, s. 128 62 Cesty světem, s. 119 63 Tamtéž, s. 120 64 Více k tématu viz SINCLAIR, Keith. Dějiny Nového Zélandu. Lidové noviny: Praha, 2003. ISBN 80-7106-556-0 65 Cesty světem, s. 121

29

Na Novém Zélandu zatoužil Paclt znovu se podívat po dvou letech domů. V únoru 1866 odplul z Taranaki do Sydney a v březnu do Londýna, kam připlul v polovině června. Domů se vracel v neklidné době pruskorakouské války. Krátce před odjezdem napsal Paclt dopis adresovaný svému příteli Jaroslavu Svobodovi, že se chystá na svou poslední cestu domů. V psaní popisoval zážitky z Nového Zélandu a také, že už se na cestování a dobrodružství cítí starý. Poznamenal, že pokud by ještě někdy měl někam odjet, tak do Ameriky, kterou považoval za svou druhou vlast.66

2.7

Naposledy v Čechách Po cestě domů v Londýně zastihla Paclta zpráva o smrti bratra

Františka. Nevracel se do Čech s takovou radostí, s jakou odplouval z Austrálie. Do Turnova dorazil koncem června 1866, kdy už sever Čech okupovala pruská vojska.67 Paclt jako velký český vlastenec snášel přítomnost Prusů jen velmi těžko a dokazovaly to i jeho slova: „Horoucně miluji svou matičku krásnou zemi Českou a z celého srdce nenávidím její nepřátele.“68. Během svého pobytu v Turnově žil převážně samotářsky, toulal se po krajině a někdy trávil čas s přáteli z Vondráčkovy chasy.69, Život v Turnově se zdál Pacltovi příliš poklidný a on se svojí nezkrotnou cestovatelskou povahou do zdejší maloměšťácké společnosti nikdy nezapadl. Po dvou letech se odstěhoval do Prahy, kde si ve Vršovicích pronajal pokoj v hostinci U České koruny. Nutno říci, že ani v konzervativní Praze Pacltovu ráznou náturu nepřijali s otevřenou náručí. Už jen svým vzhledem byl považovaný za podivína obléknutého do 66

Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P-ČP 16 Více k tématu viz BĚLINA, Pavel, FUČÍK, Josef. Válka 1866. Paseka: Praha – Litomyšl 2005. ISBN 80-7185-765-3 68 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 149 69 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 369 67

30

loveckého kabátu a vysokých bot a se širákem na hlavě. Rád besedoval se svými přáteli, vyprávěl zážitky ze zámoří, rozebíral politiku a společenský život a nezapomínal se hrdě hlásit k husitství. Vyjadřoval své názory naprosto otevřeně, tak jak si zvykl na svých cestách. Na tak otevřené vyjadřování a kritiku nebyla vhodná doba, tak byl na Paclta vydán v dubnu 1869 zatykač za pobuřování. Díky přátelům se o něm Paclt dozvěděl včas a stihl tak uprchnout za hranice. Dá se usuzovat, že napjatá atmosféra, kde se Paclt nemohl projevovat svobodně, byla jedním z důvodů, proč už se nikdy nevrátil zpátky do Čech.70 V Gransee u Berlína, kam se uchýlil po útěku z Prahy, žil jeho přítel z druhé cesty do Austrálie, Hermann Michaelis. Zde se také dozvěděl o nálezu diamantů v jižní Africe a rozhodl se, že opustí Evropu a odjede právě tam. Ještě před svým odjezdem se u Žitavy naposledy sešel s některými přáteli z Turnova a koncem roku 1869 odjel do Londýna a v lednu 1870 odplul ze Southamptonu do jižní Afriky.71

2.8

Afrika

2.8.1

První seznámení

Krátce před odjezdem z Londýna psal zpět do Čech, že už nemá v plánu se vrátit, přestože má svou vlast rád. Situace doma a podřizování se společnosti spojené s tím, že nemohl projevit svou povahu a názory, v něm vyvolaly pocit svázanosti a nesvobody, proto raději volil další cestu do zámoří. „Byl krásný čas, zatoužil jsem navštíviti Šumavu a shlédnouti

70

SMOČKOVÁ, Monika. Vzpomínka na Čeňka Paclta, světoběžníka z Turnova (1813 – 1887.) in: Z Českého Ráje a Podkrkonoší, sv. 20, roč. 2007, s. 30 71 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 369

31

památná místa, kde naši slavní předkové Husité nejednou dali Němcům za vyučenou.“ 72 Po cestě do Port Elizabeth měla loď Northam několik zastávek. Paclt si tak prohlédl Madeiru a ostrov Svatá Helena. Navštívil na něm sídlo Longwood a hrob Napoleona Bonaparta. Další zastávka je čekala v Kapském Městě, protože po dlouhé plavbě bylo nutné doplnit vodu a potraviny.73 V únoru dorazila loď konečně do Port Elizabeth. V přístavu se zdržel, aby si odpočinul a také aby doplnil zásoby a mohl koncem března 1870 vyrazit do Oraňska (dnes region Svobodný stát v Jihoafrické republice). Jeho cílem bylo město Bloemfontien. Během cesty Paclt obdivoval africkou krajinu, ale velmi často vzpomínal na rodné Čechy.74 Přes města Colesberg a Cradock po osmnácti dnech dorazil Paclt do Bloemfontein. Poté se vydal k řece Vaal. Zásoby si nosil v tlumoku na zádech a ještě k tomu lovil okolní zvěř, povětšinou antilopy. Paclt byl dobrý střelec, takže mu lov nedělal problémy. Po celou dobu svých cest chodil ozbrojený. Několikrát se také setkal s domorodými Křováky, ale nikdy nedošlo k žádnému většímu konfliktu.75 Po několika dnech dorazil k městu Klip Drift (dnes Barkly West nedaleko Kimberley), v jehož blízkosti se nacházely diamantové kopaniny. Paclt zde nějakou dobu zůstal a opět zkusil štěstí jako digger. Našel čtyři kameny dohromady o třinácti karátech.76 V Klip Driftu Paclta potkala nepříjemná událost, kdy byl obviněn z vraždy místního misionáře. Kněz se ostře vyjadřoval proti místním obyvatelům a to se Pacltovi nelíbilo. Zastal se tedy domorodců a znelíbil se 72

Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 159; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 18 73 Cesty světem, s. 128 74 Tamtéž, s. 131 75 Tamtéž, s. 132 76 Tamtéž, s. 141

32

tak kazateli. Toho o několik dní později někdo zavraždil. Podezření padlo na Paclta právě kvůli nedávné roztržce, kterou spolu ti dva měli. Paclt byl v době činu u svých přátel a ti mu to také dosvědčili.77 Nějaký čas ještě zůstal v Klip Driftu a hledal diamanty. Našel jich jen pár, a tak se rozhodl, že se znovu vydá na cestu. Tentokrát k řece Zambezi. V této době postihl Paclta nepříjemný zánět očí. Během prudké bouře mu vítr navál do očí písek a obě se mu zanítily. Snažil se je pravidelně vymývat vodou, až nakonec zánět ustoupil. Nebyl to ale jediný zdravotní problém, který Paclta trápil. Během cesty ho napadl levhart a ošklivě jej poranil na ruce. Toto zranění se Pacltovi dlouho hojilo a zmiňuje ho ve svých dopisech.78

2.8.2

Kimberley a Pacltovo setkání s Emilem Holubem

Výpravu k Zambezi nakonec Paclt nepodnikl, ale vydal se do Severního Kapska do diamantových nalezišť v Kimberley (dříve New Rush). Cesta byla dost obtížná, docházeli mu potraviny a hlavně zásoby vody. Uprostřed stepí nakonec potkal bratry původem z Meklenburska, kteří měli k diamantovým kopaninám také namířeno. Sourozenci Teichové nabídli vyčerpanému Pacltovi, aby cestoval s nimi.79 V Kimberley začal se svými přáteli hledat diamanty. Dařilo se jim celkem dobře. Paclt bydlel společně s Teichovými v plechovém domku, kde měl pro sebe malou místnost. Sám si obstarával vaření i úklid a tento způsob života mu vyhovoval.80 V roce 1872 připlul do Kimberley další český cestovatel Emil Holub. Holubovi bylo v té době dvacet pět let a právě dostudoval lékařskou fakultu. I přesto, že byl mladý a oproti Pacltovi nezkušený, ihned se spolu

77

Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 173 Tamtéž, s. 169; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 17 79 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl, s. 371 80 Cesty světem, s. 152 78

33

spřátelili a trávili dohromady hodně času. Holub si v kopaninách zřídil s pomocí bratrů Teichových lékařskou praxi. Přitom připravoval výpravu do vnitrozemí a své smělé plány předložil i Pacltovi. Zde se možná poprvé rozešly názory obou mužů. Paclt byl po mnoha letech cestování rozhodně zkušenější, Holub zase mladý a odvážný, možná podle Paclta i lehkomyslný. Paclt tedy spoluúčast na výpravě odmítl. Z počátku jejich přátelství to vůbec nevypadalo, že by se jeden druhému později tolik znelíbili. Holub v dopisu ze 7. září 1872 vyřizoval Pacltovi pozdravy a líčil, jak u Paclta často pobýval, obědval a jak společně hovořilo o uplynulých dnech nebo o politice. Holuba velmi zajímaly i Pacltovy zážitky z cest. Je nutné dodat, že oba dva cestovatelé se od sebe velmi různili. Dělilo je od sebe čtyřiačtyřicet let a také rozdíl ve vzdělání. Nejvíce se lišily jejich povahy a názory. Paclt odešel do ciziny ne proto, že by se chtěl stát díky svým cestám slavným, nebo že by měl v plánu vydávat o tom cestopisy či paměti. Cestoval, protože rád rozšiřoval svoje vědomosti a na všechno, co ho zajímalo, si chtěl utvořit vlastní názor. Běžný usedlý život na jednom místě Paclta nelákal. Emil Holub měl naproti tomu mnohem větší ambice. Chtěl být vůdčí osobou výprav, které by ve vzdálených končinách světa učinily nové objevy. Toužil své zážitky vydávat v cestopisech a zakládat etnografické sbírky. Další možnou příčinou počínajících rozporů mohlo být už výše zmiňované vzdělání. Jako čerstvý absolvent vysoké školy se Holub cítil vůči vyučenému Pacltovi nadřazený. Největší propast mezi oběma muži tvořil jejich názor na politiku. Paclt byl známý svou oblibou domorodého obyvatelstva, odporem ke kolonizování nových oblastí a hlavně také kritizoval poměry doma, za což byl na něj vydán v Čechách zatykač. Holub byl oproti tomu rakouský

34

vlastenec a později některá svá díla věnoval korunnímu princi Rudolfovi, nebo jeho otci císaři Františku Josefu I. 81 Co konkrétně stálo za rozpadem vzájemných vztahů mezi Pacltem a Holubem, už se asi nedopátráme. Na začátku bylo pevné přátelství, kdy Paclt pomáhal nezkušenému Holubovi s životem v Africe. Tlumočil mu, protože Holub tehdy neuměl anglicky, nechával ho u sebe bydlet a vůbec Holubovi poskytoval zázemí. Někdy z počátku roku 1873 se dá v Pacltově korespondenci vypozorovat ochladnutí jejich přátelství.82 Jak už bylo zmiňováno výše, Holub se snažil přesvědčit Paclta k účasti na expedici do vnitrozemí, avšak Paclt to zřejmě pro znevýhodněné postavení ve výpravě odmítl.83 I přesto se nacházejí v Pacltových dopisech zmínky o Holubovi a nic nenasvědčuje, že by mezi oběma muži panovalo nepřátelství. O rok později už Holub ve svých listech z Afriky píše, že mu Paclt působí ze závisti nepříjemnosti.84 Kde nebo za jakých okolností na to přišel, není zřejmé. O neshodách Paclta s Holubem se vědělo i v Čechách. Je tedy možné, že pomluvy, které měl údajně Paclt o Holubovi rozšiřovat, byly vykonstruované někým z domova a v dopisech předloženy mladšímu cestovateli. Napjaté poměry jen přiostřilo obvinění Holuba z r. 1879, že Paclta v Kimberley zavraždil a odcizil mu veškeré jeho sbírky a nalezené diamanty.85 Přispívalo k tomu například i to, že od roku 1875 nenapsal Paclt do Čech jediný dopis. Když se o pět let později znovu ozval, objasnilo se jeho dlouhé odmlčení a to tím, že se Paclt přestěhoval do Keiskammy v Oranžsku. Postupem času se rozhádaná situace uklidnila. Emil Holub plánoval své další expedice, vydával cestopisy a Paclt se dál 81

SMOČKOVÁ, Monika. Vzpomínka na Čeňka Paclta, světoběžníka z Turnova (1813 – 1887), s. 26 82 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 186 - 187 83 KUNSKÝ, Josef, Čeští cestovatelé. 1. díl, s. 372 84 HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe, 1. díl. J. Otto: Praha, 1880, s. 67 85 ROZHOŇ, Vladimír. Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti, s. 156. viz J. V. Želízko, Dr. Emil Holub a jeho výzkumné cesty v jižní Africe, In: Sborník Československé společnosti zeměpisné, r. 1902, s. 245

35

věnoval hledání diamantů. Ani jeden tedy neplýtval energii na nekonečné rozepře a pomluvy. Nutno podotknout, že oba dva cestovatelé věřili, že za zničené přátelství může ten druhý.86 Život Čeňka Paclta v 70. letech 19. století plynul, až na roztržku s Emilem Holubem, celkem neměnně. Stále pracoval v diamantových dolech a docela se mu dařilo. Svým přátelům domů zaslal několik surových diamantů. V jednom z dopisů známému Jaroslavu Svobodovi poslal dva diamanty do náušnic pro jeho dceru.87 Paclt stále vzpomínal na rodné Čechy. I když by rád viděl domov, stále nad ním visel zatykač z roku 1869. Navíc už se cítil starý a díky nemocným rukám mu na cestu do Evropy nezbývalo sil. Před Vánoci v roce 1873 ho zasypal v dole zával a Paclt tak jen náhodou unikl smrti. Z nebezpečné situace vyvázl vážně zraněný a z následků se vzpamatovával několik měsíců. Měl poraněný levý bok, hlavu a později špatně slyšel na pravé ucho. Nejhůře to odnesla levá ruka, na níž mu nánosy kamení a hlíny rozdrtily dlaň i prsty. Od této nehody byl Paclt nějakou dobu bez práce. Chtěl jet navštívit zlaté doly v Lydenburgu, ale zprávy, které odtamtud dostal, nezněly příznivě, protože naleziště už byly vytěženy. Nakonec v květnu 1874 začal Paclt opět pracovat v diamantových dolech v Kimberley.88 Ke konci roku 1874 byla Pacltova část dolu zaplavena vodou. Nemohl pokračovat dál v hledání diamantů, a tak mu jeho přítel Teich nabídl, aby vypomáhal v jeho krámě. Z kraje nového roku, kdy voda opadla, začal Paclt za pomoci Teicha a domorodých Kafrů odstraňovat nánosy bahna a znovu zpřístupňovat štolu. Někdy v této době Paclt zpozoroval ochladnutí přátelství mezi ním a Teichem, a protože byl zvyklý jednat s lidmi na

86

ROZHOŇ, Vladimír. Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti, s. 158 Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 20 88 Cesty světem, s. 175; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 11 87

36

rovinu, zeptal se ho, co se děje. Důvod Teichovy nevraživosti byl poměrně jednoduchý. Paclt měl údajně o svém příteli šířit pomluvy. Tuto informaci se Teich dozvěděl od člověka, kterému měl Paclt nějakou dobu před tím pomáhat. V literatuře se sice neobjevuje konkrétní jméno, ale podle Pacltových domněnek se zřejmě jednalo o Emila Holuba. Rozčílený Paclt se za Holubem vypravil s karabáčem v ruce, ale naštěstí jej doma nenašel. S Hugem Teichem se ale Paclt udobřil a jejich přátelství pokračovalo dál.89

2.8.3

Útěk z Kimberley

Jak již bylo zmiňováno výše, od roku 1875 do 1880 se Čeněk Paclt z jižní Afriky odmlčel a v Čechách o něm neměli téměř žádné zprávy. Snad jediná informace pochází z roku 1876 od příbuzného od Hermanna Michaelise, jenž Paclta potkal. Byl v zdravý a mířil do zlatých dolů do vnitrozemí Afriky. A pak dlouho nic. Až v červnu 1880 napsal Hugo Teich z Kimberley, že Paclt stále žije a že se zdržuje u řeky Vaal, kde hledá diamanty. O měsíc později podal o Pacltovi podobnou zprávu dr. Hermann Jeppe.90 Důvod, proč se Paclt pět let neozval, byl jednoduchý. V roce 1874 poslal do Čech soukromý dopis, kde se mimo jiné zmínil o napjaté politické situaci v Kimberley a žádal, aby tento list nebyl veřejně publikován. Naneštěstí někdo doma (nepřišlo se na to, kdo to byl) tuto zprávu přeložil do angličtiny a zaslal do redakce místních novin „Diamond News“ v Kimberley. Trestní soud v Kimberley následně Paclta obžaloval za urážku guvernéra a vydal příkaz na jeho zatčení.91 Díky včasnému upozornění přítele právě z trestního soudu uprchl Paclt tajně do Oranžska a

89

Cesty světem, s. 180 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 248 91 Cesty světem, s. 191; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 7 90

37

pak dál na sever do Transvaalu. Usadil se na místě zvaném Keiskamma u řeky Vaal.92 Pro Paclta události z roku 1875 znamenali velké rozčarování. Byl nucený neustále utíkat. Nejdříve z Čech v roce 1869, a pak o jedenáct let později z Kimberley, když na něj byl znovu vydán, tentokrát africký zatykač. Pro Pacltovu svobodomyslnou osobnost to muselo znamenat velkou ránu a hlavně zklamání. Je možné, že udavač pocházel z jeho milovaných Čech. Když dal o sobě Paclt po pěti letech zase vědět, vyrojily se okamžitě dopisy od neznámých lidí, kteří po Pacltovi žádali peníze, nebo dokonce samotné diamanty. Vyvolalo to zdání, že Paclt si během let, kdy pracoval v kopaninách, uspořil velkou finanční částku. Takovéto žádosti od cizích lidí Paclt zatvrzele odmítal, ale jednu prosbu přece jen vyslyšel. O pomoc v nouzi mu napsala rodina, u které bydlel během svého posledního pobytu v Turnově. Obnos Paclt poslal přes Huga Teicha svému příteli v Turnově Konstantinu Schusterovi, jehož požádal, aby ho rodině předal.93 Informace o Pacltově bohatství byly ale klamné. Paclt žil v Keiskammě v plátěném stanu a společnost mu dělali podle jeho slov dva psi a kočka. Práci v kopaninách musel na několik měsíců přerušit kvůli rozvodněné řece, která zatopila jeho štoly, ale hlavně kvůli svému zdravotnímu stavu, který nebyl nejlepší. V roce 1881 onemocněl revmatismem a levou ruku, kterou si poranil během závalu v dole, měl už téměř ochrnutou. Po nějakou dobu se o něj staral Hermann Jeppe a žádal ho, kvůli jeho chatrnému zdraví, aby si opatřil lepší obydlí, ale svéhlavý Paclt to odmítal.94 V říjnu 1881 přišla z domova zpráva, která nemocnému Pacltovi udělala velkou radost. Po dvanácti letech mu byla udělena amnestie a on se

92

Cesty světem, s. 193; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 7 Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 56 94 Cesty světem, s. 211 93

38

tak mohl vrátit domů. Paclt ale na návrat nepomýšlel. Jak sám psal v dopise do Čech, obával se dalšího trestního stíhání díky svým otevřeným politickým názorům.95 „Počínám, milý příteli, hodně cítit svízele staroby, přece však vře ve mně táž husitská krev jako před čtrnácti lety, a proto se obávám, že bych ve své vlasti opět snad narazil na nějaký paragraf trestního zákona.“96 Nebyly to jen české zákony, se kterými přicházel Paclt do křížku. Ke konci roku 1882 měl Paclt odevzdat Hlavnímu policejnímu úřadu v Kimberley seznam všech nalezených diamantů. Vzhledem k zatopeným kopaninám a špatnému zdraví ale nenašel ani jeden kámen a tak tedy žádný soupis neposlal. Zanedlouho mu přišel dopis ze stejné instituce, že mu za to hrozí pokuta a patnáctileté vězení. Tohle nebyl jediný případ, kdy se Paclt pozastavoval nad jednáním místních úřadů. Zmínil se například o diggerovi, který pro neúspěšnost v hledání diamantů své práce zanechal, ale příslušným orgánům to neoznámil. Tento nešťastný muž dostal trest dvou let vězení a musel zaplatit uloženou pokutu. V roce 1883 vešel v platnost další zákon, který Paclt popisoval jako „nenáviděný“. Většina kopanin se musela oplotit a všichni diggeři, kteří z nich odcházeli, se museli podrobit prohlídce, aby nikdo neměl šanci vynést žádný diamant. Pacltovi se nelíbilo ani zacházení s domorodými pomocníky Kafry, s nimiž se jednalo celkem tvrdě. Paclt byl známý svým postojem k domorodcům, téměř vždy se jich zastával, ať už to bylo v Mexiku, Austrálii, nebo nyní v Africe.97 Na podzim roku 1883 se Pacltovo zdraví opět zhoršilo. Při práci v kopaninách mu kameny rozdrtily dva prsty na pravé ruce. Lékaři chtěli zvolit amputaci, ale Paclt se tomu bránil. Jeho zranění mu znemožnilo

95

Cesty světem, s. 221 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 298 97 Cesty světem, s. 228; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 35 96

39

pracovat v dole, a tak měl dostatek volného času na bilancování a vzpomínání na minulost, jak to líčí ve svých dopisech z posledních let života. V listu z října 1883 vzpomíná na události z posledního pobytu doma. V roce 1866 chtěl v červnu oslavit výročí úmrtí mistra Jana Husa, tak tedy vystavil v okně své pronajaté světnice jeho sochu vyzdobenou květinami. Katoličtí sousedé byli samozřejmě pobouření a skoro Pacltovi vysklili okno. Jeho domácího, u kterého bydlel, dokonce předvolali, aby vysvětlil, proč takové kacířství dovolil. Na úřadě nakonec přišli k překvapivému závěru. „Domácí můj pán byl předvolán, aby se zodpovídal, proč takové kacířství ve svém domě trpí. Vymluvil se, že jsem to nastrojil já. Na to mu řekli: „Paclt má opar na mozku z velikého horka v Austrálii, ale vy jste měl tomu zabránit.“ Však jsem jim to oplatil. Ale oni nechtěli se mnou nic mít – pro ten opar.“98 Paclt ani daleko od své vlasti neztrácel smysl pro humor a znovu se ukázala jeho svobodomyslná povaha. Nezáleželo mu na tom, co řeknou lidé, nebo úřady na jeho chování. Podstatné bylo hlavně to, že se on sám se sebou cítí být spokojený.

2.8.4

Závěr Pacltova života

Poslední roky Paclt strávil cestováním po jižní Africe. Díky poraněným rukám už nemohl pracovat v dole, a tak projel na koni část Transvaalu a Oranžska. Na výpravě ho doprovázeli jen jeho dva psi Neptun a Pluto, které často zmiňoval ve svých dopisech. Navštívil Pretorii, kde navštívil svého známého obchodníka Shiffmana a viděl zde popravu vůdce jednoho z místních kmenů. Poté odešel do vnitrozemí Jihoafrické republiky, které se také nazývá Země Zulů, podle afrického kmene, který odtud pochází. Paclt popisoval putování v této oblasti jako nebezpečné. Místní obyvatelé podezřívali každého nově příchozího bělocha ze špionáže pro Angličany, 98

Cesty světem, s. 241; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 35

40

což byl následek britsko-zulské války.99 Paclt cestou potkával mnoho domorodých pomocníků z kimberleyských dolů. S většinou z nich se znal a přátelil a oni mu neváhali poskytnout přístřeší i ochranu. Kafrové si Paclta oblíbili pro jeho vstřícné chování a hlavně také pro negativní názor na anglické kolonisty.100 Během své cesty navštívil Paclt místo, kde padl na začátku června roku 1879 princ Napoleon Evžen Bonaparte, syn císaře Napoleona III. Byla to malá vesnička jménem Ityotyozy. Na paměť této události byl nedaleko osady vystavěn kamenný kříž. Odtud se Paclt vydal přes jižní Transvaal zpět do Kimberley, kde se dozvěděl nečekanou zprávu. Jeho přátelé bratři Teichové prodali svůj kimberleyský majetek, a odstěhovali se do Philipstownu. Paclt se v městě dlouho nezdržel a odešel zpět k řece Vaal do Keiskammy.101

2.9

Pacltova smrt O smrti cestovatele Čeňka Paclta se toho, bohužel, mnoho neví.

Poslední dopis odeslal z Afriky na konci října 1884. Paclt v něm psal o politické situaci v Transvaalu a také se zmínil o počínající epidemii neštovic. Obával se, aby neonemocněl i on. Od této doby neměli přátelé v Čechách o Pacltovi žádné zprávy. Nevědělo se, zdali je opět na cestách, nebo je nemocný, či dokonce nezemřel. V roce 1886 otiskl turnovský časopis Hlasy pojizerské o Pacltovi článek, ve kterém byla vyjádřena obava o život slavného cestovatele, protože o sobě už dlouho nedal vědět s tím, že všechny dopisy mu adresované se vrátily jako nedoručené, protože nebyl nalezen adresát. Kde 99

Více k tématu viz BUDIL, Ivo. Válka Zuluů: britsko-zulská válka v roce 1879, Triton: 2006, Praha. ISBN 80-7254-830-1 100 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. 327; Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 36 101 Cesty světem, s. 263

41

byl Čeněk Paclt? Vydal se znovu na nějakou výpravu? Odstěhoval se z Keiskammy? Na tyto otázky už dnes odpovědi, bohužel, nenajdeme. Jisté je, že v této době Paclt ještě nebyl po smrti.102 Zprávu o Pacltově úmrtí podal až jeho přítel Hermann Jeppe v červenci 1887. Čeněk Paclt zemřel náhle v červnu toho roku ve svém stanu v Keiskammě. Kdy přesně a za jakých okolností došlo k Pacltově smrti, není jasné vzhledem k jeho osamělému životu v posledních letech před smrtí. V několika českých novinách byly uveřejněny články o úmrtí slavného cestovatele. Například v Národních listech, v Hlasech Pojizerských nebo v listu Moravská orlice. „Čeněk Paclt. Dle zpráv některých listů je známý český cestovatel po Africe Čeněk Paclt, který od roku 1869 meškal v Africe, mrtev. Zemřel prý náhle a nalezen ve svém stanu na řece Kyskamma, kde kopal diamanty.“103 „Čeněk Paclt mrtev! Již před rokem se šířila zvěst, že neohrožený cestovatel, bývalý zlatokop v Austrálii a na Novém Zélandě, tento muž ze železa, jenž viděl pět dílů světa, ve kterém člověk normální na odpočinek odchází, vydal se znovu na cesty do Afriky, aby hledal tam diamanty, že Čeněk Paclt podlehl konečně v houževnatém zápasu s protivenstvími a zemřel. Byla to pouhá zvěst nezaručená, nyní však došla zpráva, jež nepřipouští nejmenší pochybnosti, že Paclta již více není.“104

102

In: Hlasy pojizerské, 1886, roč. 1, č. 18, s. 3, autor neznámý In: Moravská Orlice, 1887, roč. 25, č. 143, s. 3, autor neznámý 104 In: Národní listy, 1887, roč. 27, č. 171, s. 2, autor neznámý 103

42

3. Čeněk Paclt v periodikách Čeněk Paclt byl známou českou osobností už během svého života. Po dobu Pacltových cest po světě jeho přátelé jako Jaroslav Svoboda, nebo Otto Pinkas uveřejňovali některá z jeho vyprávění nebo části dopisů do různých novin, např. do Literárních listů, Zlaté Prahy. V Literárních novinách z roku 1865 vyšel článek Čeněk Paclt, rodák Turnovský, a jeho cesty, napsaný Jaroslavem Svobodou a mapující Pacltovy cesty od výpravy do Ameriky až po výpravu do Austrálie. V tomto článku nalezneme totožné informace jako například v knize Cesty světem. Úvodní odstavec dobově charakterizuje osobnost Čeňka Paclta v odraze jeho cest. „Čeněk Paclt patří v malý hlouček našich řemeslníků, kteří pohodlí a tiché domácnosti se odříkají, aby v dalekých světa končinách z vlastního názoru důkladných nabyli známostí a zkušenosti; kteří puzeni vrozenou již k cestování náchylností a vedeni touhou po úplné volnosti, ani tisícerých obtíží a nebezpečí nedbají, aby jen po novotách baživého ducha ukojili.“105 Dalším textem, vypovídajícím o Pacltových cestách, je fejeton Jana Wagnera uveřejněný v Národních listech v roce 1890. Věnuje se českému přistěhovalectví v Severní Americe a mimo jiné i Pacltovu pobytu za oceánem. Wagner nejdříve poukazuje na situaci po bouřlivém roku 1848, kdy muselo mnoho vlastenců opustit Čechy v důsledku možného policejního stíhání. Uvádí ale také, že emigranti většinou mířili do Francie, Anglie nebo Německa, protože cesta do Ameriky byla náročná, jak finančně, tak i z pohledu dlouhé plavby po moři. U příkladu Čeňka Paclta správně uvádí, že cestovatel odplul ještě před rokem 1848 a ne z důvodů útěku před vězením, ale za prací a z touhy po poznávání nových zemí. Jan

105

SVOBODA, Jaroslav. Čeněk Paclt, rodák turnovský a jeho cesty. In: Literární listy, 1865, roč. II., č. 6, s. 121 - 129

43

Wagner ve fejetonu uvádí jméno ještě dalšího cestovatele Edvarda Preisse a člověk tak může porovnat oba muže a jejich výpravy za oceán.106 Neméně zajímavý je také fejeton z časopisu Lumír z roku 1873, který se zabývá počátky vztahu mezi Čeňkem Pacltem a tehdy velmi mladý cestovatelem Emilem Holubem. Jedná se hlavně o ranou dobu jejich přátelství, kdy společně trávili čas u jídla nebo u diskuzí týkajících se cestování po Africe. Tento fejeton vztah cestovatelů spíše idealizuje, než ukazuje v pravém světle, a má za úkol čtenáře pobavit, oproti textu Jana Wagnera, který je více založený na faktech (viz výše). „V diamantových polích jižní Afriky se sešli dva čeští rodáci: Čeněk Paclt a dr. Emil Holub; starý zkušený orel, a na cestách sotvaže opeřený sokolík. Teď sedávají pod večer pospolu a starý orel cvičí sokolíka v cestovatelství velkého slohu. Má z něho radost, ač neví sám ještě, bude li z toho káněte sokol nebo orel; ale tolik už ví, že se mu bystří zrak, že mu rostou křídla, a že mu utěšeně tuhne zobák.“107 Otto Pinkas zveřejnil v roce 1886 v časopisu Zlatá Praha článek popisující Pacltovy cesty po Austrálii jeho život v Africe. Informace čerpal z dopisů, které Čeněk Paclt posílal přátelům do Čech. Z tohoto článku jsou patrné rysy, kterými je charakteristická většina Pacltových dopisů. Obdiv k původním obyvatelům, krajině a silné vlastenectví. „Líčení domorodců a jejich zvyků jest u Paclta velice živé a zajímavé, popisy pak krajin plastické, výroky o zběhlých neb zažitých případech přímo drastické, nadevše to pak vyniká mocný cit lásky k vlasti.“108 Další článek zabývající se Pacltem vyšel v únoru roku 1887 v Národních listech. V této době neměli v Čechách o Pacltovi žádné zprávy a autor se obával o cestovatelův život. Článek, spíše než Pacltovy cesty, 106

WAGNER, Jan. Někteří čeští přistěhovalci v Severní Americe. In: Národní listy, 1890, roč. 30, č. 98, s. 1 107 In: Lumír, 1873, roč. 1, č. 6, s. 71 – 72, autor neznámý 108 PINKAS, Otto. Čeněk Paclt. In: Zlatá Praha, 1886, roč. 4, č. 4, s. 54 - 55

44

přibližuje jeho osobnost. Je zde také zmínka o Pacltovu vztahu k ženám. Během jeho pobytu v Americe se měl zamilovat do kuchařky z farmy, kde každou neděli předčítal z bible. Bližší informace text neobsahuje a ani v knize Čeňka Paclta cesty po světě se tato zpráva neobjevuje. „Tenkrát poprvé jsem se zamiloval. A víte do koho? Do kuchařky na naší farmě, a ta kuchařka byla černá, jako duběnkový inkoust. Miloval jsem ji upřímně, a vzpomenu-li si na tu černou ebenovou holčici, tu zdá se mi, že podnes ještě nějaký zbyteček té staré lásky v srdci mi trčí. – Později šel jsem do Mexické války, co voják unie.“109 V roce 1880 publikoval Konstantin Schuster v Národních listech několik řádků o Pacltovi a vyjadřoval obavu o jeho život. Od roku 1875 o sobě Paclt neposílal žádné zprávy z obavy, aby nebyly v Čechách využity proti němu, tak jako se to stalo v roce před tím v souvislosti s jeho kritikou režimu v Kimberley. Článek se opět zabývá Pacltovými cestami po světě, tentokrát ale z obecného pohledu. Schuster také píše, že většinu Pacltových rukopisů zaslaných ze zahraničí, sestavil pro veřejnost jeho přítel Jaroslav Svoboda.110 Dále se pak v dobových periodikách objevovaly drobné zprávy o Pacltově životě, týkající se například místa, kde se Paclt momentálně nacházel apod. „Známý cestovatel p. Čeněk Paclt z Turnova mešká nyní na Předhoří dobré naděje. V posledním dopisu svém zmiňuje se též o vysokém clu v tamějších krajích. Píše mezi jinými, že musel platit za dvouhlavňovou ručnici, kterouž si byl v Londýně koupil, 3 libry šterl. (něco přes 30 zl. r. č.) cla. Byla to ale dvojka skvostná, jinak platí se tam za pušku o jedné hlavni toliko jedna libra šterlinků.“111 109

In: Národní listy, 1887, roč. 27, č. 36, s. 5, autor neznámý SCHUSTER, Konstantin. Čeněk Paclt, český cestovatel. In: Národní listy, 1880, roč. 20, č. 78, s. 2 111 In: Světozor, 1870, roč. 4, č. 24, s. 81, autor neznámý 110

45

„Čech v Austrálii. Čeněk Paclt, rodák turnovský, jenž času svého v „Lit. L.“ vypisoval své cesty po Austrálii, vrátí se dle doslechu co nejdříve do vlasti své. Odvážný muž ten podniknuv cesty do všech dílů světa vypravil se v srpnu roku 1864 na novo do Austrálie, kde krátce před tím celých 5 roků na cestách byl potrval.“112 „Africký cestovatel Čeněk Paclt se smí po drahné době let opět trvale do Čech vrátit. Týž byl r. 1869 pro velezradu stíhán zatykačem a nesměl se do té doby v Čechách ukázat.“113 Ne všechny uveřejněné články o Čeňku Pacltovi obsahovaly pravdivé informace. Jako například tento uveřejněný v časopise Světozor v roce 1871, kdy se Čeněk Paclt určitě nenacházel v Americe, ale v jižní Africe. „Známý cestovatel český Čeněk Paclt, o němž šířilo se domnění, že na své výpravě v jižní Africe zahynul, poněvadž dlouhou dobu o sobě nedával ničeho věděti, posud žije a sice nyní v Americe.“ 114 O Pacltovi nalezneme článek také v Rudém právu z roku 1949 napsaný Donátem Šajnerem, který se věnuje hlavně Pacltově účasti na výpravě proti kmenu indiánů Seminolů.115

4. Kritika pramenů Základní pramen vypovídající o osobnosti Čeňka Paclta je jeho korespondence uložená v Muzeu

Českého

Ráje

v Turnově. Fond

pozůstalosti Čeňka Paclta116 eviduje 104 inventárních čísel a jedná se především o korespondenci odeslanou, přijatou nebo o dopisy cizích osob. Nacházejí se zde také fotografie. 112

In: Národní listy, 1866, roč. 6, č. 123, s. 2, autor neznámý In: Plzeňské listy, 1881, č. 60, s. 2, autor neznámý 114 In: Světozor, 1871, roč. 5, č. 45, s. 539, autor neznámý 115 ŠAJNER, Donát. Trestná výprava proti Seminolům. In: Rudé právo, 1949, roč. 29, č. 102, s. 7 116 Pozůstalost Čeňka Paclta, Muzeum Českého Ráje v Turnově 113

46

Co se týče odeslaných dopisů, nejvíce jich Paclt napsal JUDr. Jaroslavu Svobodovi, který byl v letech 1883 – 1889 Turnovským starostou.117 Dalším častými adresáty byli obchodník a překladatel Karel Frič, dramatik a spisovatel Otto Pinkas a ředitel Turnovsko-kralupské dráhy Konstantin Schuster. U některých dopisů jsou adresáti neznámí, nebo se spekuluje například mezi Svobodou a Fričem. Ve Fondu pozůstalosti Čeňka Paclta nalezneme také korespondenci cizích osob, ve kterých se o Pacltovi píše.118

Tabulka č. 1 Fond pozůstalosti Čeňka Paclta Typ Korespondence odeslaná Korespondence přijatá Korespondence cizích osob Literatura o něm Foto Ostatní Mapy Různé

Počet ks 48 3 12 21 6 4 2 7

Inventární číslo

Obsah

AP-ČP 1 – 42, 85 – 90, 98 AP-ČP 43 – 44, 102

Odeslané dopisy, opisy dopisů Přijaté dopisy

AP-ČP 45 – 56

Např. H. Teich – K. Schuster Novinové články

AP-ČP 57 – 75, 99 100 AP-ČP 76 – 79, 103 104 AP-ČP 80 – 82, 101 AP-ČP 83 - 84 AP-ČP 91 - 97

Vlastní, rodinné foto Obálky, podací lístky Mapy Novinové výstřižky

Turnov – www.turnov.cz [online] , Vysvětlení názvů turnovských ulic (pdf), [cit. 20.7. 2012] 118 Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 50. Hermann Jeppe pro Konstantina Schustera 117

47

Tabulka č. 2 Korespondence odeslaná Počet dopisů Jan Svoboda 1873 – 1882 3 Jaroslav Svoboda 1865 – 1883 6 Karel Frič 1869 – 1875 2 Konstantin Schuster 1858 – 1874 3 Otto Pinkas 1870 – 1881 3 Ostatní 1864 – 1881 4 Neznámý adresát 1865 – 1884 10 Nejistý adresát 1870 – 1884 11 * celkový počet 42 (+ 6 ks: opisy, obálky) Příjemce

Období

Inventární číslo AP-ČP 12 – 14 AP-ČP 15 – 20 AP-ČP 2 – 3 AP-ČP 9 – 11 AP-ČP 5 – 7 AP-ČP 1, 4, 8, 21 AP-PČ 22 – 25, 28, 37 - 41 AP-ČP 26 – 27, 29 – 36, 42

Dalším důležitým pramenem je kniha Čeňka Paclta cesty po světě, jejíž první vydání vyšlo v roce 1888. Pro tuto bakalářskou práci bylo použito její druhé vydání.119 Jedná se o sbírku Pacltových vyprávění a odeslané korespondence, kterou sestavil jeho přítel, turnovský starosta, JUDr. Jaroslav Svoboda. Tato kniha mapuje Pacltův život detailně až od jeho první cesty do USA v r. 1846. Dětství a rodině se téměř nevěnuje. První část knihy má vypravovací charakter a zabývá se jednotlivými Pacltovými cestami. Byla sepsána na základě Pacltových poznámek a doplněna o jeho další osobní informace.120 Druhá část, konkrétně od Pacltovy cesty do Afriky v roce 1870, je soubor dopisů zaslaných Pacltem do Čech. Jaroslav Svoboda využil celkem dvacet jedna datovaných listů a k tomu ještě několik nedatovaných. Originály těchto dopisů jsou uloženy v Muzeu Českého Ráje v Turnově ve fondu Pozůstalost Čeňka Paclta (viz výše). V roce 1954 vyšla kniha Cesty světem, která je vlastně jen zkrácenou verzí Čeňka Paclta cest světem. Některé části jsou v ní zestručněny, nebo se vůbec neobjevují. Dále pak vyšly knihy věnující se například pouze

119

Čeňka Paclta cesty po světě, II. vydání. Jaroslav Svoboda (ed.), Karel Vačlena: Mladá Boleslav, 1891 120 Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), s. IV

48

Pacltovu životu v jižní Africe121 nebo jeho výpravám za hledáním diamantů a zlata. 122 Pro obě dvě publikace byly opět použity texty z knihy Jaroslava Svobody.

5. Kritika literatury Co se týče sekundární literatury, využívala jsem pro svou práci hlavně cestovatelská kompendia,123 kde jsem si ověřovala základní informace o osobě Čeňka Paclta. Tyto knihy pro mě byly velmi přínosné, protože obsahovaly odkazy na další literaturu k tématu. Jak už jsem popsala výše, většina literatury čerpala informace z knihy Čeňka Paclta cesty po světě, tudíž ve většině případů nepodávala žádné nové skutečnosti. Během zpracovávání bakalářské práce jsem používala také obecnou literaturu vztahující se k tématu a to hlavně pro doplnění, ucelení a ověření informací. Život Čeňka Paclta se nevyhnul také beletristickému zpracování. Jedná se o knihu Zpívající digger / podle dopisů, vzpomínek a zápisů Čeňka Paclta napsanou Donátem Šajnerem. Toto dílo nemá téměř žádnou odborně vypovídající hodnotu a je jen velmi povrchním zpracováním Pacltových osudů. Kompletní seznam literatury je uveden na konci práce.

121

Sedmnáct let v jižní Africe / Čeněk Paclt. F. A. Bureš (ed.), Pavel Prokop: Praha, 1941 122 Jak jsem hledal zlato a diamanty. Melantrich: Praha, 1947 123 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, 1. díl. Orbis: Praha, 1961; ROZHOŇ, Vladimír. Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti. Aleš Skřivan ml.: Praha, 2005

49

6. Závěr V bakalářské práci jsem se věnovala životu a osudům Čeňka Paclta. Tento výjimečný cestovatel a dobrodruh procestoval v 2. polovině 19. století několik světadílů, počínaje Amerikou a Afrikou konče. V hlavní části práce jsou detailně rozebrány Pacltovy cesty po světě. Studiem pramenů a sekundární literatury jsem se snažila vystihnout osobnost Čeňka Paclta ve světle jeho putování. Paclt díky svým výpravám poznal opravdu velkou část světa a byl svědkem mnohých důležitých událostí, jako byla například mexická válka. Ve svých vyprávěních zanechal velmi zajímavé výpovědi, které dnes čtenáři poskytují náhled do myšlenkového světa neobyčejného člověka, kterým Paclt ve srovnání se svými spoluobčany bezesporu byl. Ve svých dopisech nehodnotil velké dějiny zemí, jimiž procházel, zajímal se o život lidí a nezvykle velkou část věnoval domorodému obyvatelstvu. Ať už to byly Seminolové na Floridě, Minerové v Austrálii, nebo Kafrové a Zulové jižní Africe, Paclt se vždy zabýval jejich zvyky a způsoby života a posuzoval je v kontextu s danou zemí, v níž žili. Zajímal se také o jejich sociální postavení a vztah, který měli k bělochům, jež ovládali jejich území. Paclt otevřeně kritizoval také leckdy tvrdé a nespravedlivé chování kolonistů vůči domorodcům. Za tyto ostré a politicky kontroverzní názory, které se nebál veřejně prezentovat, byl na svobodomyslného cestovatele dvakrát vydán zatykač, jeden v Čechách a druhý v Kimberley v jižní Africe. Obojímu stíhání se ale díky pomoci přátel a včasnému útěku vždy vyhnul. Během svých cest stanul Paclt také tváří v tvář realitě zlaté a diamantové horečky. Dá se říci, že to byl jeden z hlavních důvodů pro jeho putování. Aby mohl Čeněk Paclt uskutečnit své výpravy, musel si na ně vydělat peníze a zde se nabízí otázka: Cestoval Paclt proto, aby mohl hledat drahé kovy a kameny, nebo se stal diggerem, aby mohl cestovat? Jak již 50

bylo řečeno, vystřídal nejrůznější povolání, od vojáka po námezdného dělníka, až nakonec skončil „u lopaty“. Díky putování za zlatem procestoval napříč Austrálii a Nový Zéland. Osudným se pro Paclta stala těžba diamantů. Zájem o drahokamy přivedl Paclta do jižní Afriky, která se po útěku z vlasti stala jeho domovem. Na rodnou zemi ale nikdy nezapomněl a velmi často na ni ve svých dopisech vzpomínal. I v tak dalekých vzdálených koutech světa, jako například Kimberley v jižní Africe, Paclt narazil na svého krajana. Setkání s Emilem byla pro Paclta velmi důležitá životní epizoda. Upřímné přátelství mezi starým diggerem a mladým lékařem postupně přerostlo v otevřené nepřátelství, které oba muže rozdělilo a nemálo jim znepříjemnilo život. Co vedlo k rozpadu jejich vřelého vztahu, není známo. Následky této aféry pociťovali oba aktéři ještě několik let po jejím utichnutí. Čeněk Paclt se stal během svého života známou osobností. V české společnosti se proslavil jako zcestovalý dobrodruh, který navštívil velkou část světa a díky této pověsti je celkem pochopitelné, že se informace o něm a jeho cestách často objevovaly v různých periodikách. Právě díky těmto článkům lze zjistit, že lidé Paclta vnímali jako oblíbenou společenskou ikonu a jakékoliv informace o něm a jeho cestách vítali. I když Čeněk Paclt a jeho cesty upadly v současnosti do zapomnění, stále bude tento významný turnovský rodák patřit mezi nejvýznamnější české cestovatele.

51

7. Seznam literatury a pramenů Archivní prameny: Muzeum Českého Ráje v Turnově: fond Pozůstalost Čeňka Paclta Publikované prameny: Čeněk Paclt - Cesty světem: Příhody a zkušenosti na cestách po Americe, Austrálii, Novém Zélandě a jižní Africe. Orbis: Praha 1954 Cesty po Austrálii. F. A Bureš (ed.), Pavel Prokop: Praha, 1939 Čeňka Paclta cesty po světě: příhody a zkušenosti jeho na cestách po Americe, Austrálii, Novém Zélandu a jižní Africe / dle zápisků a různých dopisů jeho. II. vydání, Jaroslav Svoboda (ed.), Karel Vačlena: Mladá Boleslav, 1891 HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879), 1. díl. J. Otto: Praha, 1880, s. 67 Jak jsem hledal zlato a diamanty. Melantrich: Praha, 1947 Sedmnáct let v jižní Africe / Čeněk Paclt. F. A. Bureš (ed.), Pavel Prokop: Praha, 1941 Dobová periodika Hlasy pojizerské Lumír Moravská orlice Národní listy Plzeňské listy Světozor 52

Časopisy, noviny a sborníky BABÍK, Michal. Ze sbírek muzea. In: Muzejní čtvrtletník, r. 2007, roč. 2007, č. 4, Muzeum Českého Ráje Turnov, s. 7 BOROVIČKA, Michal. První Čech na 5 kontinentech. In: Lidé a Země, r. 2003, roč. 52, č. 8, s. 90-91 CODR Milan. Přemožitelé času 17. Díl. Mezinárodní organizace novinářů, Praha 1989, s. 179 – 183 FAPŠO, Marek. Turnovský mydlář v mexické válce. In: Turnovsko, r. 2009, č. 15. října - 15. listopadu, s. 20-21 FAPŠO, Marek. Turnovský mydlář v mexické válce 2. část. In: Turnovsko, r. 2009, č. 15. října - 15. listopadu, s. 18 GLÜCKSELIG, Josef. Naši lidé a svět 1 (1. část). In: Víkend, r. 1993, roč. 3, č. 41, s. 10 PINKAS, Otto. Čeněk Paclt. In: Zlatá Praha, r. 1886, roč. 4, č. 4, s. 54 - 55 SMOČKOVÁ, Monika. Vzpomínka na Čeňka Paclta, světoběžníka z Turnova (1813-1887). In: Z Českého Ráje a Podkrkonoší, sv. 20, r. 2007, s. 25 – 35 SVOBODA, Jaroslav. Čeněk Paclt, rodák turnovský, a jeho cesty. In: Literární listy, r. 1865, roč. II., č. 6, s. 121 - 129 ŠAJNER, Donát. Trestná výprava proti Seminolům. In: Rudé právo, r. 1949, roč. 29, č. 102, s. 7 WAGNER, Jan. Někteří čeští přistěhovalci v Severní Americe. In: Národní listy, r. 1890, roč. 30, č. 98, s. 1

53

Další literatura vztahující se k tématu BĚLINA, Pavel, FUČÍK Josef. Válka 1866. Paseka: Praha – Litomyšl, 2003. ISBN 80-7185-765-3 BUDIL, Ivo. Válka Zuluů: britsko-zulská válka v roce 1879. Triton: Praha, 2006. ISBN 80-7254-830-1 BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny České: Cestovatelství. Paseka, Praha-Litomyšl 2010. ISBN 978-80-7432-033-0, s. 449 - 452 ČAPKA, František. Dějiny českých zemí 1800 – 1918. Masarykova univerzita: Brno, 2006. ISBN 80-210-3078-X DAVIDSON Basil Africká minulost. Orbis: Praha, 1972, s. 226 – 229 DIBLÍK, Ondřej. K turecké tematice v relacích českých cestovatelů do oblasti Blízkého východu v 16. Století. [Bakalářská práce]. Univerzita Palackého: Olomouc 2010 FEISTMANTEL, Otakar. Setkání v Africe: 1873, Dr. Emil Holub a Čeněk Paclt. Toužimský a Moravec: Praha, 1947 HULEC, Otakar. Dějiny jižní Afriky. Nakladatelství Lidové noviny: Praha, 2010. ISBN 978-80-7422-039-5 JANKA,

Otto.

Příběhy

českých

cestovatelů:

zapomenutých

i

nezapomenutých. Akcent: Třebíč, 2001. ISBN 80-7268-122-2, s. 73 – 76 KAŠPAR, Oldřich. Tam za mořem je Amerika: dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do Ameriky v 19. Století. Pardubice: Kora, 1992. ISBN 80901092-8-4, s. 43 - 46 KUNSKÝ, Josef. Čeští cestovatelé, I. díl. Orbis: Praha, 1961, s. 363 – 389

54

LENDEROVÁ, Milena. Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Karolinum: Praha, 2009. ISBN 978-80-246-1683-4 MARTÍNKOVI, Jiří a Miloslav. Kdo byl kdo: naši cestovatelé a geografové. Libri: Praha, 1998. ISBN 80-85983-50-8, s. 323 - 326 MORÁVEK, Petr. Zlaté doteky pěti kontinentů: zlato, příroda a lidé v příbězích geologa. Mladá Fronta: Praha, 2008. ISBN 978-80-204-1744-2 NERAD, Filip. Búrská válka. Aleš Skřivan ml.: Praha, 2004. ISBN 8086493-13-X POLIŠENSKÝ, Josef, NESVADBÍK Lumír. Češi a Amerika. Karolinum: Praha, 1996. ISBN 80-7184-147-1 POLIŠENSKÝ, Josef, Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky 1848 – 1914, Karolinum: Praha 1992. ISBN 80-7066-670-6 RODR, Josef. Příběhy z dalekých krajin: Čtyřiadvacet světoběžníků z let 1464 – 1984 vypráví o tom, jak se cestovalo a cestuje. Kruh: Hradec Králové, 1986, s. 99 – 105 ROZHOŇ, Vladimír. Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti. Aleš Skřivan ml: Praha, 2005. ISBN 80-86493-18-0, str. 253 – 255 SINCLAIR, Keith, Dějiny Nového Zélandu, Lidové noviny, Praha 2003. ISBN 80-7106-556-0 ŠAJNER, Donát. Zpívající digger / podle dopisů, vzpomínek a zápisů Čeňka Paclta. Mladá Fronta: Praha, 1955 VANĚK, Pavel. Osobnost Čeňka Paclta. [Diplomová práce]. Univerzita J. E. Purkyně: Ústí nad Labem, 1993, [CD-Rom]

55

Zdroje na internetu Citované zdroje: Český Ráj – http://www.cesky-raj.info/ [online] [cit. 5. 7. 2012] Časopis Krkonoše – Jizerské hory - http://krkonose.krnap.cz/index.php [online],[cit. 5. 7. 2012] Wikipedie – cs.wikipedia.org [online] [cit. 5. 7. 2012] Wikipedie – cs.wikipedia.org [online] [cit. 5. 7. 2012]

Ostatní použité zdroje: Online katalog Krajské vědecké knihovny v Liberci - [online] http://ipac.kvkli.cz/i2/i2.entry.cls?ictx=li&language=2 Online katalog Národní knihovny ČR - [online] http://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=nkc Kramerius - digitalizovaná ohrožená periodika a monografie - [online] http://kramerius.nkp.cz/kramerius/Welcome.do;jsessionid=F5BE1615EC6 ECDE221BFE80F2DCB923C Vědecká knihovna Olomouc – digitální knihovna novin - [online] http://noviny.vkol.cz/kramerius/Welcome.do;jsessionid=380A128344F115 8FBFD3015913AF4F24 Čeněk Paclt – český cestovatel - [online] http://www.libri.cz/databaze/orient/list.php?od=p&start=1&count=10 56

8. Seznam příloh

Obr. 1 Čeněk Paclt v ateliéru Muzem Českého Ráje v Turnově, fond: Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 78

57

Obr. 2 Čeněk Paclt sedící s lopatou Muzem Českého Ráje v Turnově, fond: Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP 77

58

Obr. 3 Inzerce, kniha Čeňka Paclta cesty po světě, II. vydání In: Národní listy, r. 1890, roč. 30, č. 287, s. 7

59

* Obr. 4 Dopis Čeňka Paclta příteli Konstantinu Schusterovi z roku 1858 Muzem Českého Ráje v Turnově, fond: Pozůstalost Čeňka Paclta, A-P ČP

60

Obr. 5 Dr. Emil Holub Africké muzeum dr. Emila Hluba http://www.holubovomuzeum.cz/ [online; cit. 11. 7. 2012]

Obr. 6 Pacltova huť v Turnově Český Ráj – http://www.cesky-raj.info/ [online], [cit. 5. 7. 2012]

61

Obr. 7 Prosívání štěrku, třídění diamantů South African Mines - http://www.miningartifacts.org/ [online], [ cit. 11.7.2012]

Obr. 8 Diamantový důl v Kimberley 1873, Jižní Afrika Internet Stones - http://www.internetstones.com/ [online], [cit. 11.7.2012]

62

Mapy Pacltových cest Mapa 1 Čeňka Paclta cesty po světovém moři124

Mapa 2 Druhá cesta Čeňka Paclta v letech 1853 - 1863125

124

Čeňka Paclta cesty po světě. Jaroslav Svoboda (ed.), příloha: mapa. BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny České: Cestovatelství. Paseka, Praha-Litomyšl 2010. ISBN 978-80-7432-033-0, s. 453 125

63

Mapa 3 Severní Amerika

Mapy světa – www.mapysvěta.eu [online] , [cit. 21.7.12] Upraveno:

orientační vyznačení míst, která navštívil Čeněk Paclt

64

Mapa 4 Jižní Amerika

Mapy světa – www.mapysvěta.eu [online], [cit. 21.7. 2012] < http://www.mapysveta.eu/politicka_mapa_jizni_ameriky_1998.php>

65

Mapa 5 Austrálie

Mapy světa – www.mapysveta.eu [online], [cit. 21.7.2012]

66

Mapa 6 Nový Zéland

Cesta na Nový Zéland – www.cestananovyzeland.cz [online], [cit. 21.7.2012] http://www.cestananovyzeland.cz/informace/mapa-novehozelandu.php

67

Mapa 7 Východní Asie

Mapy světa – www.mapysvěta.eu [online], [cit. 21.7.2012] http://www.mapysveta.eu/politicka_mapa_vychodni_asie_2004.php

68

Mapa 8 Afrika

Mapy světa – www.mapysvěta.eu [online], [cit.21.7. 2012]

69

Mapa 9 Jihoafrická republika (detail)

Vít Klíma – www.einvestor.klima.cz [online], [cit. 21.7. 2012]

70