Čestmír Kapřík (1976) je morálně bezúhonný český občan. Nikdy nebyl černou ovcí rodiny, natož bílým koněm úplně cizích lidí. Pokud byste se ho nedejbože zeptali, vážně by vám vyložil, že kdyby se býval v mládí fotbalu věnoval intenzivněji, mohl to dotáhnout nejméně do národního týmu. Jeho malý talent však naštěstí zůstal neobjevený, a tak si ušetřil velké zklamání. Své zkušenosti se nicméně rozhodl zúročit alespoň při psaní a rozhodně není připraven vysedávat na lavičce náhradníků české literární reprezentace.
© Čestmír Kapřík, 2014 Cover © Petr Urban, 2014
ˇík cˇestmír Kapr
L iga ´ch opravdov y ˚ mis tru
otbale s láskou Humoristický román o f
mladá fronta
Předehra
Láska se přihlásila v rakouském krmelci Bruno, ona tě miluje! Heleno, on ale miluje fotbal! Tyhle palcové titulky se jednoho dne objevily na titulní stránce bulvárního deníku Blátíčko. A vedle těchto výkřiků byl ještě velkým červeným písmem jeden titulek: Láska a balony. Doprovázela ho fotografie Bruna Nožičky s balonem u nohy a fotografie herečky s údajně italskými kořeny Heleny Ticossi, která se na večírek holdingové společnosti Vícepráce a. s. vydala s obřím dekoltem, z nějž se dralo ještě něco daleko většího. Článek krátce pojednal srdceryvný příběh: Helena Ticossi odjela z Prahy, kde v rámci projektu Letní šmíra hrála na Hradě v inscenaci úspěšné komedie Měnová reforma, a vydala se do Rakouska, kde právě bylo na soustředění před sezónou mužstvo FC Nagelované primadony. A do jeho základní sestavy právě patřil Bruno Nožička, který to z rodných Hamounovic dotáhl až do Prahy, do nejlepšího mančaftu v republice, a taky do reprezentace. „Bruníku, sme na tebe všichni moc hrdý,“ halekala dojatě matka Nožičková do telefonu. A Brunovi bylo divné, proč mu to říká zrovna teď – vždyť fotbalové úspěchy už sbíral nějaký čas. „Ten článek v Blátíčku četli v Hamounovicích všichni. Dokonce z něho čet v neděli i páter Smítko, abysme prej viděli, že i z Hamounovic se to dá někam dotáhnout… Kluku, tys mi udělal takovou radost… Tak sme
se s tebou nedřeli zbytečně…“ „Brundibáre, ty kaňoure, to se nestávalo zamlada ani mně, aby za mnou žencký jezdily až do Rakouska…“ „Tati, dyť za vás se do Rakouska jen tak nesmělo…“ „No, to máš pravdu… Ale mě právě tehdy někerý milovaly tak, že by snad i přelezly ty dráty, kamaráde… No, nic… Škoda, že nemůžeš přiject na pouť. To bys viděl, že seš tady teď vopravdu slavnej… By tě nechali nejmíň pětkrát zadarmo svízt na autodromu… No, to nejmíň… Co jinak? Nacvičujete ňáký signály? Nebo střelbu?“ „Ale ne, jenom běháme v lese nebo klikujeme…“ „Aha, ten vám dává… Balon bude až za odměnu, co? To je správný…“ „Ale ne, balon bude až v Praze, zapomněli je naložit a tady v Rakousku sou prej drahý.“ „No, to jo… My, když sme tam tehdy po revoluci byli s mámou, tak sme si dali kafe a zmrzlinu, takovou tu vobyčejnou, sladký to bylo jak cecek, a stálo to jako šest krabiček želé v čokoládě… Prostě úplně v nesmyslu… A kde se scházíš s tou svojí?“ „No, chodili sme do lesa, je tady kousek takovej prima krmelec, ale najednou tam přišel takovej hajnej s vohromným knírkem a začal něco pokřikovat… Helena říkala, že prej povídal, že to je přírodní rezervace a že tam teda nemůžem takle řvát, tak sme šli do auta.“ „Řvát, jo? Jéžiš, Brundibáre, a to dybych byl na tvým místě já, to by teprv koukala…“ „Tak jo, tati, já už musim do jídelny, my tam máme mentální trénink. Víš, koho na to máme? Toho Emila Lahodu… No, toho, co ho chtěli zavřít za to, že hajloval… Je fak supr… Tak čau, že všecky moc pozdravuju.“
Podzimní část sezóny
Trenér Strmý má výhrady proti vlastencům Přestane Leoše Kopretinu, kapitána FC Potetovaní bezmozci Praha, svědit žirafa, kterou si nechal čerstvě udělat na pravou lopatku? A doléčí Bruno Nožička záděru na prostředníčku levé nohy? To byly podle deníku Zdravý duch největší otazníky před začátkem nové ligové sezóny. „Nazdárek, Bruníku, to sem rád, že ses stavil…“ zahlaholil Brunův strýc Čeněk Znamínko, majitel restaurace U Vystydlé plotny, který kdysi býval šéfem banketů na Hradě, ale když přišel nový prezident, musel se poroučet. A tak si tam ještě nechal do foroty navařit spousty jídla, pronajal si hospodu a do ní si pořídil z druhé ruky obrovské mrazáky. „Vsadil sem na vás tisícovku, ty budějický bábovky vymlasknete jak kafe s dvojitým rumem, ne?“ „To si piš, strejdo. Jesi prohrajem, tak na tom tvým mopedu pojedu do Budějic a zpátky…“ „Mam tam karboše a brsal, nedáš si?“ „Nevim, takle před sezónou… Ale tak jo, tak mi dej jenom tak tři karbanátky, ňáký menší, a toho salátu ne víc než půl kila… Jenom tak na chuť.“ „Jasně, řeknu Ivánkovi, že chceš dětskou porci… Počkej…“
Bruno přicházel od záchodů a slyšel, jak v kabině už hřmí trenér Luboš Strmý. „Hele, kucí, jako chceme uspět v tý fotbalový Evropě, že jo… Takže v rámci tréninku odolnosti stanovuju tudle taktiku… Necháme ty budějický nemrcouchy, aby nám dali v první půli dva fíky, a pak to v druhým poločase votočíme a vyhrajeme 3:2. Je to jasný? Tak dem na to…“ A když se mužstvo vypotácelo do tunelu, trenér Strmý se svého asistenta Cyrila Vyryla zeptal: „Tak co?“ „V pohodě. Dorovnal sem pade, co dostali vod Budějic, takže budou pískat rovinu.“ „Ty voe, že se na to nevyserou, viď? Hrajou hovno, vůbec na to nemaj, ale furt to budou zkoušet…“ zhodnotil zkušeně Luboš Strmý a vytáhl peněženku, aby zkontroloval, že má oba tikety u sebe. Na prvním sázel deset tisíc na to, že FC JNN České Budějovice bude po prvním poločase vést nad FC Nagelovanými primadonami Praha 2:0, a na druhém pak, že jeho tým zvítězí 3:2. „Trénere, tak jak to vidíte před novou sezónou?“ zastavil reportér Břetislav Cecík trenéra Strmého u východu z tunelu. „Tak určitě, říkám, je to první zápas sezóny, takže to bude těžký. Každej zápas totiž bůhvíproč začíná 0:0, takže to nebude lehký.“ „Ale určitě jsou Nagelované primadony v dnešním utkání favoritem…“ „Tak určitě, říkám, může se stát leccos. Můžem třeba po první půli prohrávat 2:0, ale nakonec vyhrát…“ „Jako jasný favorit byste ale měli mít utkání pod kontrolou už od začátku, ne?“ „Tak určitě, říkám, to by mě teda nepotěšilo… Myslim jako, že by to pro diváky asi nebylo pak atraktivní. Já myslim, že je dycky lepší, dyž se mužstva do poslední minuty
přetahujou o vítězství, ale padne hodně gólů. Třeba takovej výsledek 3:2 se mi zdá docela prima…“ „Ale vést jenom o jeden gól, to bývají trenéři nervózní… Jistě byste tedy byl klidnější, kdyby to bylo aspoň o dva góly, třeba 4:2…“ „Tak určitě, říkám, to by mě teda namíchli, dyby tam flákli eště jednoho fíka… Hele, sem se tak rozčílil, že eště musim skáknout na cigáro.“ „A to, po čem jsme volali, tedy brzký gól, je tady!“ halekal komentátor Bronislav Mazlavý. „Za tým JNN České Budějovice se ve 13. minutě prosazuje hráč s číslem 12 Zdeněk Paprčka, který prošel hned mezi trojicí beků Nagelovaných primadon a nepovedená střela proklouzla překvapenému brankáři Hlásilovi mezi rukama.“ „Brankář Hlásil podruhé loví míč ze sítě a evidentně se zlobí na své spoluhráče, ale sám jistě také nemůže mít čisté svědomí… Ve 26. minutě tedy hráč s číslem 7 Petr Nováček téměř u rohového praporku ošálil dvojici v modrých dresech a potom poslal lehký centr na branku Hlásila, který si balon srazil do brány… JNN České Budějovice tak vede již 2:0…“ „Bruno, pojďte sem za námi…“ začal reportér Břetislav Cecík přestávkový program. „Řekněte, co se stalo? Zaskočilo vás JNN něčím, nebo je to důsledek těžké letní přípravy?“ „Tak určitě, říkám, příprava v Rakousku byla těžká, speciálně pro mě, protože sem furt pobíhal po lese a hledal ňákou šikovnou mýtinku.“ „Podle řady chybných přihrávek to ale vypadá, že ta příprava se zaměřovala spíš na fyzičku než na práci s balonem.“ „Tak určitě, říkám, bylo to těžký a všichni sme se už těšili, že si dneska pořádně kopnem do balonu.“
„Váš trenér jako by už před začátkem tušil, že přijdou problémy… Říkal dokonce, že můžete po půlce prohrávat 2:0, ale že věří, že pak 3:2 vyhrajete…“ „Tak určitě, říkám, to je pravda.“ „A co myslíte, že vám trenér do druhé půle naordinuje, abyste zápas takhle otočili?“ „Tak určitě, říkám, to bych teď asi nerad prozrazoval.“ „Díky… A já už předávám slovo do studia, kde je připravený expert Kamil Trpík s elektronickou tužkou.“ „Ano, tak já sem si připravil akce, kerý ukážou, proč Budějovice vedou po prvním poločase 2:0. Tak tady máme první akci, je to první gól Budějovic, kdy Paprčka prochází mezi třema bekama… Já to tady zastavim… Tady to vidíme, jeden, dva, tři obránci Nagelovaných primadon, a potom Paprčka střílí a míč prochází brankáři Hlásilovi… já to zpomalim… prochází brankáři Hlásilovi mezi rukama… A pak sem si tu připravil druhou akci, to je druhý gól Budějovic, kdy se Nováček tady v rohu nijak nebojí přesily dvou obránců Nagelovaných primadon… Tady vidíme prvního obránce, druhýho obránce… Nebojí se přesily a posílá na bránu lehkej centr, kerej si patrně dezorientovanej… já to zpomalim… patrně dezorientovanej brankář Hlásil srazil do branky… Takže to sou příčiny toho, proč Budějovice vedou po prvním poločase 2:0.“ 47. minuta – gól Marka Kameníka, 1:2 58. minuta – gól Bruna Nožičky, 2:2 71. minuta – gól Karla Měřičky, 3:2 87. minuta – vlastní gól Alberta Brkačky, 4:2 „Takže, trenére, nakonec spokojenost?“ ptal se Břetislav Cecík po závěrečném hvizdu. „Tak určitě, říkám, vůbec ne,“ mračil se Luboš Strmý.
„A co tedy budete svým hráčům vyčítat především?“ „Tak určitě, říkám, měli si tam toho jejich beka pokrejt. Vůbec ho při tom našem rohu neměli pustit k balonu, nebo, dyž teda viděli, že si dává vlastence, tak to měli eště nějak vykopnout z brány… To byl přece úplně zbytečnej gól…“ „A koho ze svého týmu nejvíce pochválíte?“ „Tak určitě, říkám, sou placený a já tady nejsem vod toho, abych je chválil.“ „Nicméně třeba Bruno Nožička určitě zahrál životní zápas…“ „Tak určitě, říkám, to mě nenapadlo.“ „Díky, trenére… A teď už tu mám trenéra FC JNN České Budějovice Arnošta Zátoku… Tak trenére, co tomu říkáte?“ „Tak určitě, říkám, rozehraný sme to měli dobře, ale Nagelovaný primadony maj zkrátka silnej mančaft, což se taky v druhý půli ukázalo.“ „Ale jinak nadějný vstup do sezóny…“ „Tak určitě, říkám, tak určitě.“ „Do nové sezóny jste vstoupili rovněž s novým názvem. Objevily se spekulace, že ta zkratka znamená Jihočeské nové naděje či Jihočeské neutuchající nadšení… Můžete říci, které z těch sousloví odpovídá realitě?“ „Tak určitě, říkám, ani jeden. To JNN znamená Jinde nás nechtěli…“ „Díky. A já už předávám slovo do studia, kde je expert Kamil Trpík s elektronickou tužkou.“ „Ano, tak já sem si připravil akce, kerý ukážou, proč nakonec tým Nagelovaných primadon strhnul vítězství na svojí stranu. První akce je první gól Nagelovaných primadon, kdy hráč Kameník přebírá balon, má čas si ho připravit na střelu a dává gól… Pak tu mám připravenou druhou akci, což je druhej gól Nagelovaných primadon, kdy hráč Nožička přebírá balon, má čas si ho připravit na střelu
a dává gól… Dál tu mám třetí akci, což je třetí gól Nagelovaných primadon, kdy hráč Měřička přebírá balon, nemá čas si ho připravit na střelu, a tak střílí bez přípravy a dává gól… A nakonec tu mám čtvrtou akci, což je čtvrtej gól Nagelovaných primadon, kdy se hráč Brkačka krásně nezorientoval v pokutovém území a zaskočil vlastního gólmana. Takže to sou příčiny toho, proč mančaft Nagelovaných primadon nakonec zvítězil 4:2.“ Jelikož trenér Strmý za to, že mu zkazili tiket, zakázal zatopit v sauně, zdravé jádro Nagelovaných primadon šlo po příjezdu do Prahy hned k Vystydlé plotně. Po sérii rund zelených od strejdy Čeňka, doplněných oslavným sulcem ještě s jemnými šupinkami ledu, se mančaft přesunul na diskotéku Roschambo. Pokračovalo se v pití, přičemž se kluci na baru družně bavili s děvčaty, a ti, kteří na hřišti nenechali všechno, s nimi pak i šli na taneční parket. „Dobrý den,“ řekl úlisně soused Packa přes plot, když Bruno vyšel po poledni na předzahrádku, za sebou Romanu, která se zasekla na tom, že tramvají ani taxíkem nepojede, že ji musí Bruno dovézt aspoň domů. „Dobrý den,“ přeladil Packa na Romanu a úplně se rozzářil. „Vy ste čim dál mladší, slečno… A máte zas novej účes, koukám…“ Romana se nechápavě usmála, ale to už se Packův stařecký obličej zas obrátil na Bruna: „To ste jim to včera nandali… I když ve Zdravým duchu píšou, že to byl velice rozpačitej začátek sezóny. A v Blátíčku sou fotky z nějaký tančírny s titulkem Celou noc jsme si ten těžký zápas přehrávali v hlavě… Moc vám se ženou fandíme, pane Bruno, tak se držte. Na shledanou… Pěknej den vinšuju, slečno…“
Důležité je myslet na zadní vrátka Trenér Strmý – tiket, na kterém vsadil, že Nagelované primadony vyhrají 3:2, ještě v kapse, jako kdyby se s tím pořád nesmířil – nařídil hned od pondělka těžké dvoufázové tréninky. Přitom Bruno byl většinou zvyklý, že už ve čtvrt na dvanáct bouchal na okýnko klubové jídelny, aby mu konečně vydali oběd a pak měl volno. Nikdy se ale nenudil, buď s klukama zašli na kávičku, na kulečník nebo na ruletu, případně sám objížděl butiky, autosalony a obchody s parfémy, což mu zabralo celé odpoledne. A když měl ještě víc času nebo když mu bylo trochu tak jako smutno, vzal svoje porsche, popojížděl po Praze a pomalu kroužil kolem parků a hřbitovů, jestli nezahlédne něco příhodného, z čeho by se dal udělat samorost. Pěkně ho očistit a nalakovat, jak ho to kdysi naučil děda Nožička… V pondělí mu dvakrát během odpoledního tréninku volala Romana. Zvednul jí to ale až potřetí, když vylezl ze sprchy a srdceryvně jí oznámil, že je naprosto zničený těžkým tréninkem. Tréner Strmý tyhle galeje vysvětloval tím, že je v sobotu čeká zápas s SK PranÍčko Plzeň, a taky tím, že další týden je čeká první vystoupení na evropské scéně s bulharským týmem AC Opálený zmrzlinář Burgas.
Zdravý duch první půlku týdne rozebíral, jestli Nagelované primadony mají po výkonu s Budějovicemi na titul, druhou část týdne potom, zda mají na to, aby porazily plzeňské PranÍčko, a jestli mají šanci uspět v pohárové Evropě. Odpověď na první otázku: Těžko předvídat. Odpověď na druhou otázku: Uvidíme v sobotu. Odpověď na třetí otázku: Bude záležet na tom, jak se bude dařit. Akorát ve čtvrtek večer se Bruno horko těžko dostal na slavnostní premiéru muzikálu Vraždy dětí z Bullerbynu, což byl příběh kombinující známou dětskou knihu s postupy populárních severských detektivek, a to vše vyprávěno prostřednictvím řady svěžích hudebních čísel. Pozvala ho Helena, která tam hrála maminku Lisy, Olleho a Lasseho. Potom se Bruno ještě krátce zdržel na večírku po premiéře, kde ho fotograf Blátíčka opět zachytil, jak jednou rukou objímá skleničku sektu a druhou Helenu. Už v půl čtvrté byl doma, takže mu přišlo velmi vhod, že si v pátek ráno trenér Strmý potřeboval skočit do sázkové kanceláře Škubánek, aby měl před odjezdem do Plzně klid na samotný zápas. Asistent Cyril Vyryl vedl taktickou poradu u videa, a tak Bruno mohl spokojeně podřimovat schovaný za spoluhráče, kteří si žárlivě pročítali Blátíčko s jeho fotkou znovu na titulní straně. Když se v místnosti opět rozsvítilo, druhý brankář Závora majznul spícího Bruna Blátíčkem přes hlavu, ten se rozhlédl, vstal a odešel zabouchat na okénko klubové jídelny. Dalmátské čufty přišly jeho žaludku na vodě vhod, takže odpolední trénink byl opravdovým peklem. Odplazil se do šatny, odtud do sprchy, odtud k autu, od auta do bytu, zatáhl závěsy a usnul. V devět se mu ozvala Alena, krásná širokoboká holka s černými vlasy, s níž se seznámil někdy zjara. Probral se, oblékl a zajel pro ni, aby si dali pozdní lehkou večeři. Bruno si dal stejk s gratinova-
nými brambory, ale když se pak v posteli z Aleny svalil, cítil, že má zase hlad. Sobota teprve začala, a už má hlad. A navíc jedou do Plzně. To zas bude víkend! Pohladil Alenu po zadku, který vyčuhoval zpod peřiny, a najednou se mu v hlavě ozval hlas trenéra Strmýho: „Myslet na zadní vrátka!“ A potom se k Aleně přitulil, objal ji a dlaně přitiskl na její plná prsa. „Ale v pravou chvíli se nebát vystrčit růžky!“ řval odněkud Strmý a Bruno viděl, že je při tom celý brunátný.
Dvě červené karty za jediný den Rozhodne už tenhle zápas o tom, kdo se stane podzimním půlmistrem, nebo dokonce o tom, kdo se na konci sezóny bude radovat ze zisku titulu? Zdravý duch taky velmi podrobně rozebíral základní sestavy a sílu lavičky a došel k tomu, že Nagelované primadony mají kvalitního gólmana, beky, halvy i forvardy, zatímco Plzeň disponuje kvalitním brankářem, obránci, záložníky a útočníky… A Kamil Trpík ve studiu s tímhle velmi přesným zhodnocením naprosto souhlasil. Taktika Nagelovaných primadon byla jasně daná podle tiketů trenéra Strmého. Po první půli prohrávat 0:1, konečný výsledek 2:1 pro Nagelované primadony – opět jako trénink na pohárovou Evropu. Plzeňský trenér Šoupal měl ovšem jiné plány. Což zjistil i asistent trenéra Nagelovaných primadon Cyril Vyryl, když šel dát rozhodčímu obvyklých padesát tisíc. Ten mu obálku vrátil, takže bylo jasné, že Plzeň zatopila pod kotlem. „Ty vole, dyť já mám vsazeno,“ vykřikl naštvaně v prázdné šatně trenér Strmý a kopnul do jedné z plastových lahví. „Trenére, s čím jste poslal své mužstvo na hřiště?“ přepadl trenéra Šoupala u východu z tunelu reportér Břetislav Cecík.
„Tak určitě, říkám, deme se poprat o vítězství.“ „Jak těžký zápas čekáte?“ „Tak určitě, říkám, dost.“ „A jak těžké bylo hráče na tento zápas namotivovat?“ „Tak určitě, říkám, málo.“ „Byl byste zklamaný, kdybyste dneska ztratili body?“ „Tak určitě, říkám, byl.“ Nejdřív se zdálo, že všechno jde podle plánu, neboť v 26. minutě se komentátor Mazlavý rozplýval nad krásnými nůžkami plzeňského Trčky. A i když to nevypadalo, že by ho obrana Nagelovaných primadon ten gól nechala dát záměrně, trenér Strmý byl po poločase s výsledkem velmi spokojený. To, že se jeho mančaft za celých pětačtyřicet minut téměř na nic nezmohl, nechával bez povšimnutí. První tiket v suchu! „Bruno, pojďte k nám? Tak se zdá, že zatím taháte za kratší konec…,“ podotkl Břetislav Cecík. „Tak určitě, říkám, my sme si šli dnešní zápas především užít, protože je to vohromnej svátek fotbalu.“ „A jak tedy na Plzeň vyzrát v druhém poločase?“ „Tak určitě, říkám, první poločas je první poločas, a ten už je za náma, a teď bude druhej poločas a ten je zas jinej, a navíc je před náma.“ „A s čím tedy do druhé půle půjdete?“ „Tak určitě, říkám, užít si to a vyhrát.“ „Díky… A já už předávám slovo do studia, kde je s elektronickou tužkou připravený Kamil Trpík.“ „Ano, tak já nejdřív ukážu gól Plzně. Tady stojí ve vápně… můžeme si to zastavit… sedm Nagelovaných primadon… jeden, druhej, třetí, čtvrtej, pátej, šestej a sedmej… a Trčka přesto stojí na penaltovým puntíku sám a nikým neatakován vyskočí a trefuje míč k tyči, takže brankář Hlásil neměl nárok.
Tým Nagelovaných primadon si první poločas opravdu užíval, protože bych moh nabídnout dalších deset akcí Plzně, zatimco pražský mužstvo nemělo ani jedinou nějakou vyloženější šanci… Tady si ukažme, jak se opět Trčka snaží obhodit Nožičku, kerej ho fauluje a dostává žlutou kartu. To byl hodně zbytečnej faul, dyž máme před sebou eště celej druhej poločas, a Bruno tak ví, že si bude muset dávat velkej pozor. Navíc teď vidíme, že na stadionu začalo pršet…“ 63. minuta – gól Alfréda Klapačky, 2:0 76. minuta – vyloučení Bruna Nožičky po skluzu 84. minuta – druhý gól Antonína Trčky, 3:0 „Tak, trenére, nakonec nespokojenost?“ ptal se Břetislav Cecík po zápase trenéra Strmého. „Tak určitě, říkám, nespokojenost.“ „Kde vidíte hlavní příčiny prohry?“ „Tak určitě, říkám, nerad bych se mejlil, ale myslim, že příčinou naší prohry je to, že Plzeň dala tři góly a my ani jeden, přitom ty další dva góly sme měli dát my!“ „Takže vy jste do druhého poločasu poslal mužstvo s jasnými instrukcemi, že mají dát dva góly a vyhrát 2:1.“ „Tak určitě, říkám, nevim, proč neposlechli…“ „Koho byste ze svého mužstva přesto vyzvedl… Myslím, že třeba takový Bruno Nožička až do vyloučení hrál životní zápas.“ „Tak určitě, říkám, to mě nenapadlo.“ „Díky. A já už tady mám trenéra vítězného týmu, pana Šoupala. Jaké jsou pocity takhle krátce po zápase?“ „Tak určitě, říkám, dobrý.“ „S čím jste do zápasu šli?“ „Tak určitě, říkám, s dobrým pocitem, protože sme v přípravě nic nepodcenili.“
„Někdo možná bude namítat, že vašemu týmu pomohla některá sporná rozhodnutí sudích…“ „Tak určitě, říkám, máme demokracii a každej si může povídat, co chce, ale taky máme tržní ekonomiku, a teda neviditelnou ruku trhu…“ „Gratuluju k vítězství a předávám slovo do studia Kamilu Trpíkovi.“ „Tak si pojďme shrnout druhej poločas… Tady je druhej gól PranÍčka, kdy se Alfréd Klapačka krásně vobtočil kolem Nožičky, navádí si míč na pravou nohu a střílí po zemi k tyči. Hlásil neměl nárok, navíc na tom namoklým terénu… A tady je vyloučení Bruna Nožičky, kdy se kolem něj znova vobtočil Alfréd Klapačka a Bruno ho nádherně trefuje do kotníku, navíc na tom namoklým terénu, takže Klapačka neměl šanci… A tady je nakonec třetí gól Plzně, kdy Trčka, kerej skóroval už v prvním poločase, vidí, že Hlásil při návratu na čáru uklouzl, a tak poslal takovej padající list a míč letí pomaličku do brány… Takže PranÍčko v zápase podzimu vyhrálo poměrně hladce 3:0, i dyž mohli vyhrát i vyšším skóre, to by ovšem museli proměnit další šance – protože dyž se šance promění, bejvá z toho ve fotbale gól.“ Než se Nagelované primadony vysprchovaly, byl autobus s trenéry a maséry pryč. Nahnal je tam vzteky rudý trenér Strmý, který v ruce žmoulal druhý tiket. Mohl ho teď zahodit, i když by si nejraději nechal ušlý zisk od hráčů zaplatit. Bruno hned zavolal strejdovi k Vystydlé plotně. „Co se stalo, Bruníku? Myslim na hřišti i potom?“ „Strejdo, já se stavim a řeknu ti to, teď bych jenom potřeboval těch pět taxíků, ňákejch levnejch, a rychle…“ „Stavíte se? Vyndal sem z mrazáku smuteční buřtguláš, co si prej nechal navařit eště Husák…“
„Asi ne, strejdo, na jídlo nemáme ani pomyšlení.“ Čeněk Znamínko obratem sehnal pět taxikářů. Když přijeli do Plzně a viděli, jaké nagelované primadony povezou, ihned nasadili taxu, kterou užívali jenom pro zmatené či zfetované domorodce a pro na první pohled bohaté cizince. Když se pak s fotbalisty před diskotékou Mecheche loučili, všichni taxikáři byli velmi srdeční a svítila jim spokojeně očička. Zklamané Nagelované primadony pily hodně a velmi rychle, takže Bruno sbalil Martinu jenom díky tomu, že přišla, stoupla si vedle jeho barové stoličky a otřela se bokem o jeho levou ruku. Nakonec Bruna dovedla do taxíku a obětavě s ním odjela do jeho bytu. Když se z posledních sil v posteli pokusil o průnik do pokutového území, Martina mu ruku rychle zachytila a mile mu pošeptala: „Bruníku, víš, dneska to asi nepůde…“ Bruno Nožička ten den dostal už druhou červenou kartu. „Dobrý den,“ řekl úlisně soused Packa přes plot, když Bruno vyšel po poledni na předzahrádku, za sebou Martinu, která se zasekla na tom, že tramvají ani taxíkem nepojede, že ji musí Bruno dovézt aspoň domů. „Dobrý den,“ přeladil Packa na Martinu a úplně se rozzářil. „Vy ste čim dál mladší, slečno… A máte zas novej účes, koukám…“ Martina se potěšeně usmála, ale to už se Packův stařecký obličej zas obrátil na Bruna: „Ty vám včera nakopali… Ve Zdravým duchu píšou, že jesi takle budete hrát ve středu, tak na fotbalovou Evropu můžete zapomenout. A v Blátíčku sou fotky z nějaký tančírny s titulkem Po hořké porážce pořádně hořké pití… Moc vám se ženou fandíme, pane Bruno, tak se držte. Na shledanou… Pěknej den vinšuju, slečno…“
Náš trenér má už starší manželku Proti atmošce v kabině Nagelovaných primadon byla Rákosníčkova mlha, co by se dala krájet, ještě naprostá zívačka. Prohra v Plzni, nevýhra trenéra Strmého a pohárové utkání před nimi. Situace byla velmi kritická, jak upozorňoval i Zdravý duch, který s nádherným humorným nadhledem psal, že Nagelované primadony nemusí Opáleného zmrzlináře porazit, ani když budou v Burgasu dřít jako Bulhaři. Jistě, chybělo trochu štěstíčka, navíc do toho Nagelované primadony nedávaly to správné, bojovné srdíčko, a hlavně nefungovala týmová chemie. Každý hrál na sebe. Trenér Strmý si proto řekl, že mančaftu asi nepomůže, nanejvýš sobě, a vsadil nezvykle vysokou částku na prohru Nagelovaných primadon. A Bruno se rozhodl – pro zlepšení nálady a taky proto, že to poslouchaly celé Hamounovice – přijmout pozvání do rádia Fest Pohoda, do tamní Ranní sprchy, kterou uváděli Ládik, veselá kopa, a Peťan, vtipálek k neutahání. „Bruno, řekni nám, přijels vlakem, autobusem, nebo tramvají? Hehehe…“ zahlaholil Ládik. „Autem…“ „Čéče, podivej se na něj… Kluk chvíli kope do meruny, a už má na trabanta… Hehehe…,“ trumfoval Peťan. „Porsche…“
„Porschíčko, panečku,“ mlasknul závistivě Ládik, protože si uvědomil, že to by musel do mikrofonu eště hodně dlouho slintat. „Prostě slušnej oddíl, no! Hehehe…“ „Bruno, ty odsud rovnou odjíždíš na letiště a odlítáte do Burgasu k důležitýmu pohárovýmu utkání, takže teď trochu na vážnou notu... Je tam ňáká tréma, dyž už seš přece jenom zkušenej plejer, hehe?“ zahihňal se Peťan. „Neni tam…“ „Takže víš, že vyhrajete? Hehehe…,“ přepadl Bruna z druhé strany zase Ládik. „To nevim…“ „Bruno, já se zeptám eště jinak, protože Ládik fotbalu moc nerozumí… Myslíš, že je možný, že byste do Burgasu doletěli, ale pak nevyhráli?“ „No, to možný je. Proč by nebylo?“ „Nemáš snad vsazeno na to, že prohrajete? Hehehe…,“ dotíral Peťan. „To nemam, protože se může stát, že vyhrajeme.“ „Chceš snad říct, že hru natolik nemáte pod kontrolou, že byste mohli dát víc gólů než soupeř? Hehehe…,“ vyprsknul Ládik. „Přesně tak…“ „Bruno, teď z jinýho soudku,“ zvážněl opět Peťan. „Trému, říkals, nemáš. Co třeba ale takhle před zápasem jídlo a sex?“ „Myslíš, co dřív a co potom, nebo…“ „Ne, myslim, jesi jíte málo a sexuálně absentujete? Jesi vás třeba letušky nechaj vodpočívat a soustředit se na zápas, hehehe…,“ upřesňoval Peťan. „To je individuální, myslim… Třeba trenér Strmý je vždycky před zápasem tak nervózní, že vůbec nic nemůže sníst. A co se týče sexu, tak von už má starší manželku, takže je rád, že se má na co vymluvit, protože říkal, že už se mu to trochu ekluje.“
„Koukám, že máte s trenérem velmi úzkej vztah, hehehe…,“ zaržál Ládik. „Tak určitě, říkám, je to vo důvěře. Kdyby tam nebyla, tak to nebude fungovat.“ „A jakej maj letos vůbec Nagelovaný primadony vyhlídky? Chcete bejt nejlepší tým na světě, hehehe?“ marně se snažil Bruna popíchnout Peťan. „To ne, ale chceme v Evropě dojít co nejdál a samozřejmě vyhrát doma titul…“ „A repre?“ „Na mistrovství světa už postoupit nemůžeme, takže myslim, že se nemáme čeho bát a můžeme hrát bez nervů…“ „Dobře… Jelikož náš čas se nachýlil… hehehe,“ zazubil se Ládik, „a Bruno už musí mazat na letiště… i dyž tim porschákem tam asi budeš nejvejš za tři minutky, hehehe… Takže my se rozloučíme s fotbalistou Brunem Nožičkou, kerej byl dneska našim vzácným hostem. Moc děkujem, že sis na nás udělal eště před odletem čas, a zejtra budeme držet palečky…“ „A jesi prohrajete, tak se rači vůbec nevracejte, hehehe…,“ dodal Peťan. „Moc díky, Bruno. A drž se, chlape. A dyby tě ten fotbal přestal bavit, tak přiď a určitě bys moh začít dělat v rádiu, protože seš neuvěřitelně vtipnej, hehehe…“ „Díky. A zdravim posluchače… Určitě vás nezklameme!“
Ty snad znáš lepšího taktika? Na letišti i v letadle se hráči Nagelovaných primadon chovali jako naprostí profesionálové – slušivé oblečení, ležérní chůze plná sebevědomí, žvýkačka převalující se v ústech, hlasitý hovor, pohrávání si se všemi těmi blýskajícími se moderními věcičkami, které se co chvíli vyndávají a zase zasouvají do kapsy, popřípadě v uších sluchátka a apatický pohled někam před sebe či otrávené listování denním tiskem. Na straně 7 v Blátíčku se Heleny ptali, jak prožije středeční večer, kdy hrají Nagelované primadony tak důležitý zápas: „V divadle Čurda hraju představení Lehká holka za těžký prachy, fantastická komedie anglického autora Raymonda Walcotta, v níž budu excelovat. A pak jsem domluvená s kámoškama, že zajdem do bárku na nějaký lehký koktejlík a probereme ty naše holčičí věci. Zároveň ale budu samozřejmě klukům držet palce a všecko průběžně sledovat…“ A ve Zdravém duchu měli anketu Vyšlápne si Opálený zmrzlinář na Nagelované primadony? Všichni se shodli na tom, že by neměl. Stejný názor zastávali i experti v televizním studiu – byl to Emil Jelínek, který před dvaceti lety při utkání Česká republika versus Bulharsko seděl na lavičce náhradníků, a pak Evžen Vojkůvka, jenž hrával za SK Nemotora
Blšany a kdysi se mu během dovolené v Bulharsku rozbilo v Plovdivu auto. „Tak pánové, co podle vás bude tím, co o dnešním duelu rozhodne?“ ptal se moderátor Robert Žampach. „Takle… Myslim, že všichni tady ve studiu si přejeme, aby vyhrály Nagelovaný primadony, i když nevíme, jak by to měly udělat… Ale každej zápas začíná 0:0 a dopředu těžko odhadovat, jesi ten dánskej rozhodčí, co to píská, něco bere, případně vod koho, takže říkám, začíná to 0:0 a ňákej vodraženej balon, nějaká haluz, jak říkáme my hráči, by tam spadnout mohla…,“ rozmluvil se Evžen Vojkůvka, až Žampachovi začal po páteři stékat pramínek potu. „A vy, Emile?“ „Tak já to trochu vodlehčim… Víme, že v Bulharsku používaj takzvaný turecký záchody, tak doufám, že Nagelovaný primadony je moc nepoužívaly, že, abych tak s humorem řek, nejdou na hřiště podělaný…“ Robert Žampach zděšeně zašilhal do kamery: „Ano, tak já už předávám slovo na komentátorské stanoviště do Burgasu, kde je připraven Patrik Střívko…“ „Vyhodil mě,“ syknul naštvaně Cyril Vyryl a obálku s penězi hodil zdrceně na stůl. Trenér Strmý pozvednul obočí, ale přesně to od dánského rozhodčího čekal, a tak byl rád, že byl ujištěn, že vsadil správně. „To znamená, že je zaplacenej vod nich, nebo že prostě nebere?“ zeptal se jen tak pro forma Strmý. „Přede mnou vyhazoval jejich asistenta… Pakoval ho ven i s lodnou rajčat a paprik a živou ovcí, takže to vypadá, že si hraje na féráka…“ Mladý Patrik Střívko se na komentátorském stanovišti snažil zápas podat tak, že Nagelované primadony už už sahají po vítězství, neboť jsou lepším týmem, aby se divákům
náležitě zavděčil. Pravda ovšem byla taková, že hráči Opáleného zmrzlináře byli všude dřív, Nagelované primadony si kloudně nepřihrály, a vůbec to vypadalo, že se někdo rozhodl, že je naprosto ztrapní. Po první půli to ale bylo zatím jen 2:0 pro Opáleného zmrzlináře. „Tak zatim sme tady z toho, pravda, malinko rozpačitý,“ převzal ve studiu slovo Evžen Vojkůvka, „jako by Nagelovaným primadonám někdo k vobědu dal prášky na spaní, ale eště je před náma poločas a za těch pětačtyřicet minut se toho může stát strašně moc.“ „Já taky myslim… Podle mě je to vo prvním gólu, a pak už by se ta skvěle promazaná mašina Nagelovaných primadon mohla rozject,“ dodal Emil Jelínek. Jenže nebylo to o prvním gólu, nýbrž o gólu třetím a posléze i čtvrtém. Místo toho, aby se Nagelované primadony zlepšily, začalo to velmi brzy vypadat, že je opustily síly, a po hřišti už se jen tak znaveně potácely. „Tak velký zklamání… Vůbec nechápu, jak někdo může hrát líp než Nagelovaný primadony,“ hořekoval po zápase ve studiu Emil Jelínek. „Mně to taky nejde do hlavy, protože pokud bysme tendle zápas vzali vážně, tak by to znamenalo, že Nagelovaný primadony sou v evropským měřítku podprůměrnej klub… Tomu se těžko věří, dyž víme, jak parádně umí v český lize hrát, předevšim proti kandidátům sestupu,“ dodal Evžen Vojkůvka. „Já vás teď, pánové, na chvíli přeruším,“ vtrhl do toku nedokončených myšlenek Robert Žampach, „protože už máme připravené první ohlasy po zápase… A měl by to být sám trenér Strmý…“ Prostřih na hrací plochu, kde stál rozkročený trenér Strmý, vypadalo to ale, že má ve tváři spokojený výraz. „Trenére, takže zklamání?“ zeptal se tragicky Patrik Střívko. „Tak pro mužstvo a pro českej fotbal určitě…“
„Kde se stala chyba?“ „No, to si pak musíme sednout a zanalyzovat to, to takhle rychle po zápase nejsem schopnej říct… Teď bych moh akorát vod boku vypálit, že se mi zdálo, že ty Bulhaři prostě byli lepší, i dyž se mi tomu nechce věřit…“ „No právě, Nagelované primadony jsou přece supermančaft… Co tedy připravíte do odvety?“ „Nijak nepanikaříme, stačí dát doma pět gólů…“ „Nebojíte se, že se ozvou hlasy, které budou požadovat po prohře v Plzni a teď v Burgasu vaše odvolání?“ „Ty snad znáš lepšího taktika, než sem já?“ „No… právě, že ne,“ přikrčil se vyděšeně Střívko a jeho ručička při tom křečovitě svírala mikrofon. „Nagelovaný primadony mě potřebujou, takže já sem připravenej jim pomoct…“ „Děkuju moc, pane trenére, za rozhovor…“ „Dobrý den,“ řekl úlisně soused Packa přes plot, když Bruno vyšel po poledni na předzahrádku, za sebou blonďatou letušku Alžbětu, která se zasekla na tom, že tramvají ani taxíkem nepojede, že ji musí Bruno dovézt aspoň domů. „Dobrý den,“ přeladil Packa na Alžbětu a úplně se rozzářil. „Vy ste čim dál mladší, slečno… A máte zas novej účes, koukám…“ Alžběta se vyděšeně pousmála, ale to už se Packův stařecký obličej zas obrátil na Bruna: „Ty vám včera naplnili ranec vrchovatě… Ve Zdravým duchu píšou, že to byla prvotřídní ostuda a že odveta už je jenom formalita. A v Blátíčku sou fotky, jak ste se na letišti poprali s těma celníkama s titulkem Rvát jste se, hoši, měli na hřišti… Moc vám se ženou fandíme, pane Bruno, tak se držte. Na shledanou… Pěknej den vinšuju, slečno…“
Pan majitel vyjadřuje mírnou nespokojenost Nagelované primadony před sebou měly náročný týden… V neděli je čekal další těžký soupeř v lize – SK Čecháček Liberec, potom ve středu doma odveta s AC Opálený zmrzlinář Burgas, znovu doma FC Betelní Borci Brno a následně reprezentační přestávka, kdy se Česká republika měla utkat v rámci kvalifikace na mistrovství světa ve skupině F s Gibraltarem – a ve výběru pochopitelně nechybělo hned několik Nagelovaných primadon. Zdravý duch samozřejmě začal mít spoustu péče a začal být konstruktivní. Nejprve rozebíral, že už ten úvod ligy byl rozpačitý. Potom, proč to nevyšlo v Bulharsku. Pak, jak to asi bude v Liberci a i v odvetě s Burgasem. Následně, jak by to mělo být v Liberci a i v odvetě s Opáleným zmrzlinářem. Pak, jak by se měla změnit sestava. A jestli není čas najít jiného trenéra. A taky, zda se nepohoda Nagelovaných primadon nemůže negativně podepsat na výkonu celého reprezentačního mužstva. Do kritiky se dokonce pustil i nejčtenější seriózní deník Údajně. A do toho se ještě zrovna z Karibiku vrátil majitel Nagelovaných primadon Jan Novák, rozladěný tím, že jeho nejnovější milenka prý otěhotněla – nevěděl, proč ženy umí pořád jenom s něčím otravovat nebo otěhotnět, případně oboje najednou. Navíc mu ten stevard s velkýma nohama, co pořád
v uličce zakopával o sedadla, úslužně nabídl čerstvé české noviny, kde byla samá kritika Nagelovaných primadon. Jakmile přijel svým bavorákem s kouřovými skly na stadion, nechal si okamžitě zavolat trenéra Strmého. Bylo už po obědech, a tak ho sekretářka zastihla v jídelně, jak stojí u okénka. „Snad nehoří, čekám tady na konvičku, neska byly jatýrka a náš Heršpic se po nich může dycky utlouct…“ „Pan majitel řekl: Okamžitě!“ zapištěla sekretářka, až se jí na temeni vztyčila trvalá. Strmý za ní cupital s bandaskou v ruce, kterou si postavil na chodbě vedle velké chlupaté rohožky. Majitel už ho čekal v křesle: „Tak co, Strmý, co je to tady za bordel, ste snad tataři, nebo co? Člověk vodjede na tři měsíce a vy tady z toho uděláte zaopatřovací ústav… Eště sázíš?“ „Ne-e, prosim…“ „Nekecej, ty posero… Sám se pakuješ, a vosud mančaftu je ti ukradenej, co? Víš, že tě platim?“ Strmý hleděl tupě do koberce. „Víš, nebo nevíš?“ „Vobčas něco vyberu, dyž mi nevýde tiket…“ „Neserte mě, Strmý! Já vás tady platim, a platim vás královsky. A platim vás za co? Za to, že todle mužstvo bude šlapat, že vyhraje ligu a že vydělá ňáký prachy v tý pohárový Evropě – to snad víte, ne? Ale pokud teda máte pocit už teď, že to nedokážete, tak mi to řekněte, a já si najmu někoho jinýho, schopnějšího, a vy si dál můžete sázet…“ „Já to zvládnu, pane majitel…“ Jan Novák vstal a obcházel kanceláří, až se dostal za vyděšeně stojícího Strmého. „Koukám, že pořád nosíš v zadní kapse tepláků hřebínek… No, to tě asi nezachrání, kamaráde… Tak dělej, co umíš… Chraň tě ruka páně, abys v Liberci prohrál a abys vypad
