Český venkov a zemědělství v podmínkách měnícího se podnebí

1

Český venkov a zemědělství v podmínkách měnícího se podnebí Přizpůsobení českého zemědělství a venkova na dopady změny klimatu vydalo Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 110 00 Praha 1

2014

Přizpůsobení českého zemědělství a venkova na dopady změny klimatu

3

Úvodní slovo ministra

Ing. Marian Jurečka ministr zemědělství

Současné dopady globální změny životního prostředí vystavují zemědělskou výrobu i udržitelný rozvoj venkovských oblastí jako celek značným rizikům. Nedostatek vody, šíření škůdců či posuny vegetační sezóny jsou bezpochyby problémy, které zemědělci ani venkov nemohou ignorovat. Probíhající a v budoucnu předpokládané změny klimatu s vysokou pravděpodobností dále negativně ovlivní fungování venkovské krajiny a tím i kvalitu života na venkově a prosperitu samotných zemědělců. Přizpůsobení se probíhajícím i předpokládaným změnám by se proto mělo stát nedílnou součástí plánování a činností nejenom ve zvláště zranitelných oblastech Evropy, ale rovněž na českých statcích a polích. Tato příručka se snaží ve stručnosti nejen nastínit příklady adaptačních opatření na dopady klimatické změny v rovině strategické a politické, ale rovněž uvádí konkrétní příklady opatření k přizpůsobení zemědělských systémů na změny klimatu a ke zvyšování adaptační kapacity zemědělství a venkova včetně příkladů ze zahraničí. Publikace není vzhledem ke svému omezenému rozsahu zaměřena primárně na technická opatření, která zemědělci mají dělat (ačkoliv základní přehled těchto opatření poskytuje), protože nalezení správného adaptačního opatření v podmínkách, kterým budoucí zemědělci budou vystaveni a které předchozí generace neznaly, bude záležitost přesahující možnosti takovéto příručky. Naše publikace se spíše snaží vysvětlit základní principy přizpůsobení se klimatickým změnám a prezentuje doporučení pro zvyšování adaptační kapacity zemědělství a venkova vycházející ze strategických materiálů a vědeckých podkladů. Obecně platným předpokladem je, že jednoduché a univerzální řešení problémů zemědělské produkce a venkova neexistuje. Zemědělci a správci venkova budou stále více hledat kombinace různých řešení, zahrnujících technická řešení, ekologické přístupy spočívající v podpoře ekosystémových služeb zemědělské půdy stejně jako celé krajiny, ale rovněž změny hospodaření, nové způsoby předávání zkušeností a přístupy k nalézání společných řešení přesahujících hranice statku, farmářských bloků a konečně i povodí či celého státu. Přizpůsobení se klimatickým změnám však představuje nejenom hrozbu, ale rovněž nové příležitosti, které lze využít k zajištění potravinové bezpečnosti a zlepšení stavu českého, moravského a slezského venkova.

4

Český venkov a zemědělství v podmínkách měnícího se podnebí

Obsah Úvodní slovo ministra

3

Dopady změny klimatu na zemědělství a venkov

5

Hlavní hrozby spojené s variabilitou a změnou klimatu

6

Sucho Povodně

6 10

Základní přístupy k adaptacím v zemědělství

11

Vnímání změny klimatu zemědělci

12

Politická odezva v oblasti adaptací na klimatické změny

15

Strategická východiska na evropské úrovni

15

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR

16

Nástroje ke zvyšování odolnosti a adaptační kapacity zemědělství

18

Případové studie a příklady adaptací

19

Agrolesnictví – zemědělství budoucnosti? Montpellier, Francie

19

Městské zemědělství jako strategie snižování rizika změny klimatu a dopadu pohrom

19

Obnovení přirozené dynamiky řeky Regge, Nizozemí

20

Platby za ochranu povodí, projekt Nestlé Waters, Vittel, Francie

20

Program Environmental Stewardship, NP Lake District, Anglie

20

Závěry a doporučení

22

Odkazy a další čtení

23


5

Dopady změny klimatu na zemědělství a venkov Dopady změny klimatu se v rostoucí míře projevují v zemědělských činnostech vázaných na půdu, ale rovněž ve venkovských oblastech obecně. I když je současné zemědělství technologicky výše než kdykoliv dříve, jeho schopnosti zásobovat potravinami a pozitivně přispívat k ekosystémovým službám, ze kterých má společnost prospěch, jsou přímo závislé na klimatických podmínkách. Zemědělci stejně jako lesníci či rybáři musí definovat své strategie pro výrobu, řízení ekosystémů a investice tváří v tvář rostoucím nejistotám, které klimatické změny přinášejí a přinesou. Změna klimatu přináší četná rizika pro zemědělskou produkci a venkov. Zemědělská produkce v České republice bude s vysokou pravděpodobností stále více ovlivňována častějším nedostatkem vody, extrémními výkyvy počasí, povodněmi nebo posuny vegetačního období. Nejzávažnější rizika spojená s proměnlivostí a změnou podnebí představují zejména změny v četnosti a intenzitě výskytu extrémních událostí (intenzivních srážek, povodní, zemědělského sucha), které povedou k prohloubení již existujících problémů v zemědělství, jako je nedostatečné množství vodních zdrojů, nadměrná eroze a degradace půdy (utužení půdy, úbytek půdní organické hmoty). Dalšími hlavními očekávanými dopady jsou změny ve výnosech sklizní, umístění produkce, zvýšení rizika neúrody, změny ve zdraví a produktivitě lesů, změny v geografickém rozšíření některých druhů, zvýšení rizika rozšíření závažných infekčních chorob, upřednostňování nových invazních organismů. Ačkoliv zemědělská produkce bude s vysokou pravděpodobností ovlivňována častějšími extrémními výkyvy počasí, podle prognóz tempa klimatické změny dojde do roku 2100 k nárůstu průměrné roční teploty o 3,3 ° C. Mezi základní dopady tedy patří prodloužení vegetační sezóny, která bude v období 2070 – 2099 o 41 dní delší než v období 1961 – 1990. Z hlediska vláhových poměrů nelze pravděpodobně očekávat závažnější změny celkového množství srážek, ale v mnohem větší míře se bude projevovat srážková proměnlivost, spočívající například v nárůstu bezesrážkových období. Podle prognóz by v souvislosti se změnou klimatu mohlo v průběhu 21. století dojít ke snížení průměrných průtoků na mnoha českých povodích o zhruba 15-20 %, případně až o 25-30 %, k prohloubení vodních deficitů by mohlo dojít zejména v letních a podzimních měsících. Klimatická změna bude mít za následek zejména časnější nástup jarních období a růst průměrných teplot v zimních měsících, v důsledku čehož by mohlo docházet k urychlení růstu a vývoje vegetace v jarním období a následnému zvýšení rizika jejího poškození pozdními mrazy a zvýšeným výskytem stávajících i nově migrujících plevelů a patogenů. Současné prognózy předpovídají zvýšení pětidenních srážkových úhrnů v zimních měsících ve druhé polovině 21. století (v období 2070-2099). Také je předpovídáno zvýšení výskytu srážkových extrémů v letních měsících. Častější výskyt intenzivních srážek zejména v letních obdobích bude mít negativní vliv na stav půdy a na hospodářské plodiny. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí je velmi pravděpodobné, že se na konci tohoto

6


století budou v prostoru střední Evropy vyskytovat vlny veder ve stejné frekvenci, intenzitě a délce trvání jako je tomu v současné době na území jižní Evropy. V souvislosti s globální změnou klimatu a z ní plynoucím tlakem na využívání půdy hrají venkovské oblasti zásadní roli v zajištění pestré škály ekosystémových služeb (potravinová bezpečnost, dodávky čisté vody, biologická rozmanitost, rekreace, estetika). Zemědělství jakožto poskytovatel ekosystémových služeb může hrát v budoucnu významnou roli při obhospodařování povodí, ochraně stanovišť a biologické rozmanitosti a rovněž při zachování a obnově multifunkční krajiny a přispívat tak k celkové odolnosti krajiny vůči změnám klimatu. To bude vyžadovat plánování strategií založených na analýze místních a regionálních podmínek (viz například případová studie Národní park Lake District).

Hlavní hrozby spojené s variabilitou a změnou klimatu Sucho Sucho (dočasné snížení dostupného množství vody, způsobené např. nedostatkem srážek) je jeden z hlavních faktorů ovlivňujících zemědělskou produkci. Rozlišuje se několik druhů sucha – meteorologické sucho (sucho vznikající v důsledku absence nebo snížení množství srážek), zemědělské sucho (sucho v povrchových vrstvách půdy, zejména v kořenové zóně, které má za následek nedostatečnou dostupnost vody pro plodiny) a hydrologické sucho (výrazný pokles průtoku a hladiny vodních toků, hladiny podzemních vod a zásob vody ve vodních útvarech). Období sucha představují riziko i v případě podzemních vod, kde může docházet k jejich vyčerpání v důsledku nadměrného odběru pro hospodářské účely. Významné jsou také dopady na půdní prostředí – častější výskyt bezesrážkových období vyvolává změny v bonitě půdy, které následně vedou k její degradaci a erozi. Celkové ekonomické dopady období sucha a nedostatku vody v posledních třech desetiletích v Evropské unii byly vyčísleny na 100 miliard EUR a náklady spojené s výjimečným suchem v roce 2003 byly odhadnuty na 8,7 miliard EUR. V České republice se sucho vyznačuje ne příliš sezónním charakterem, má spíše nepravidelný či nahodilý ráz. Největší riziko představují období sucha především pro sušší oblasti středních Čech a jižní Moravy. Základním nástrojem pro zvládání sucha a nedostatku vody jsou Plány povodí pro zvládání sucha a nedostatku vody. V České republice byl vyvinut systém monitorování a včasného varování sucha, zemědělcům i řídícím pracovníkům informace o riziku sucha na území ČR. Integrovaný systém pro sledování sucha (Monitor sucha) se zaměřuje na meteorologické a zemědělské sucho, a to


7

s ohledem na jejich častější výskyt a ekonomické dopady pro ČR a také proto, že jsou nutným předpokladem obou kategorií následujících (hydrologické a socioekonomické sucho). Monitor Sucha byl vyvinut ve spolupráci Centra výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe) a Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU). Vstupní data pro výpočty jsou na základě smluvní spolupráce poskytovány Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ). Monitor sucha představuje nástroj, který v sobě kombinuje výsledky pozemních měření, dynamický model vodní bilance a metody dálkového průzkumu Země. Co do kvality a rozsahu vstupních dat, použitých metod, stupni rozlišení a co do způsobu ověřování celého systému, se jedná o novou kapitolu v monitoringu sucha na území ČR. Více informací lze nalézt na http://www.intersucho.cz.

Obrázek 1. Ukázka mapového výstupu monitoru sucha – intenzita sucha v půdním profilu (Zdroj: Integrovaný systém pro sledování sucha http://intersucho.cz)

8


Obrázek 2. Ukázka mapového výstupu monitoru sucha – obsah vody v půdním profilu (Zdroj: Integrovaný systém pro sledování sucha http://intersucho.cz)

Obrázek 3. Posouzení dopadů sucha na výnosy na základě monitoru sucha. (Zdroj: Integrovaný systém pro sledování sucha http://www.intersucho.cz).


9

Sucho – příklady možných adaptačních opatření Adaptační opatření můžou nabývat různých podob – od technických řešení přes úpravy v řízení podniku až po zavedení ekonomických nástrojů a změny v legislativě. Z dlouhodobého hlediska hraje významnou roli výběr odolnějších odrůd, které se lépe přizpůsobí novým klimatickým podmínkám.

Technická opatření: • rozvoj oblastí pro akumulaci povrchové vody Netechnická opatření: • šlechtění a výběr odolnějších plodin a odrůd, které se lépe přizpůsobí dostupnosti vody a které jsou odolnější vůči novým klimatickým podmínkám (např. nižší vlhkosti) • účinnější využívání vody, např. omezení ztrát, lepší postupy při zavlažování, recyklace, zadržování • ekonomické nástroje (řízená poptávka po vodě, platby za ekosystémové služby, tzv. PES) • rozvíjení vzdělávacích programů pro lepší porozumění suchu, jeho rizikům a opatřením pro snižování dopadů • zvýšení motivace adaptace –informovanost (tisk, zahrnutí do vzdělávání na školách se zemědělským zaměřením, vzdělávací a informační programy) • začlenění opatření pro přizpůsobení a hospodaření s vodou do programů rozvoje venkova • posouzení potřeby dalších opatření pro zlepšení nakládání s vodou v zemědělství • vyhodnocení možností jak posílit schopnost ekosystémů zadržovat vodu pro zvýšení odolnosti vůči suchu • zapojení krajů a místních samospráv do dlouhodobých prognóz nároků na vodu a prosadit návrhy legislativních opatření, která budou provázaná a komplexní (plány povodí, pozemkové úpravy)

Ekosystémově založená opatření: • zlepšení hospodaření s půdou • zvýšení retenční kapacity krajiny (udržení vlhkosti v půdě, údržba krajiny zachováním krajinných prvků – např. meze, remízky)

10


Povodně Zvýšený výskyt a extremita povodní v posledních desetiletích v České republice způsobily značné hospodářské škody a ztráty na lidských životech. Variabilita klimatu spolu s lidskými aktivitami v záplavových oblastech výrazně zvyšuje zranitelnost společnosti vůči povodním a je také jedním z důvodů, proč zmírňování následků povodní představuje významné výzvy do budoucna. V podmínkách České republiky se v souvislosti s intenzivními srážkovými úhrny vyskytují zejména říční povodně (zasahují většinou rozsáhlé oblasti v důsledku vysokých průtoků na vodních tocích) a bleskové povodně (vznikající kombinací prudké akumulace srážek v krátkém časovém období a následného masivního plošného odtoku vody, často z horských oblastí). Významnou roli hrají lokální a regionální charakteristiky území. V souvislosti s měnícím se klimatem se v oblasti České republiky očekává zvýšení počtu extrémních srážek a nárůstu povodňového rizika zejména lokálního charakteru. Současné prognózy předpovídají zvýšený nárůst pětidenních srážkových úhrnů v zimních měsících ve druhé polovině 21. století (2070-2099). Také se očekává zvýšení výskytu srážkových extrémů v letních měsících. Významnou roli v nárůstu povodňových rizik v budoucnu bude hrát nejen měnící se klima, ale také změny ve využívání půdy. V rámci implementace Povodňové směrnice bylo provedeno předběžné vyhodnocení povodňových rizik a celkem 3 000 km říčních úseků v České republice bylo identifikováno jako úseky s významným povodňovým rizikem.

Povodně – ekosystémové přístupy adaptací na změnu klimatu V minulosti byly strategie protipovodňové ochrany založeny zejména na přesných předpovědích a rozsáhlé technické infrastruktuře (přehrady), která hrála klíčovou roli při zvládání hydrologických extrémů. V posledních letech se více prosazují nové trendy v protipovodňové ochraně, tzv. ekosystémové přístupy, založené na obnově a ochraně ekosystémů a jejich služeb, které představují dlouhodobě udržitelná, nákladově efektivní a k životnímu prostředí šetrná adaptační řešení reagující na měnící se klima. Jedním z cílů Evropské vodní politiky je vytvoření tzv. „Zelené infrastruktury“. Klíčovými prvky „Zelené infrastruktury“ jsou adaptační opatření k přirozenému zadržení vod v povodí prostřednictvím obnovy ekosystémů a jejich služeb. Tato opatření zvyšují odolnost společnosti k povodním prostřednictvím regulačních služeb ekosystémů a současně přináší řadu dalších přínosů, které může společnost využívat – např. čištění vody, regulace klimatu a kvality vzduchu, rekreační, estetické a kulturní hodnoty. Mezi tato řešení patří ekosystémově založená opatření v povodích, která vhodně doplňují technickou protipovodňovou – např. revitalizace vodních toků a břehových porostů, mokřadů a tůní, tvorba přirozených průtokových režimů ve vodních tocích, posilování přirozené retence vody v povodí, zalesňování, změny krajinného pokryvu, změny využívání půdy, trvale udržitelné postupy v lesnictví a zemědělství.


11

Hlavním nástrojem pro realizaci těchto krajinných opatření jsou komplexní pozemkové úpravy, klíčový nástroj pro udržitelný rozvoj venkovských oblastí České republiky.

Základní přístupy k adaptacím v zemědělství Zemědělci se vždy museli vyrovnat s proměnlivostí počasí, změna klimatu ale přináší dlouhodobější posuny teploty či změny rozložení srážek. Adaptace na klimatické změny lze definovat jako přizpůsobení přírodních nebo lidských systémů v reakci na skutečné nebo očekávané klimatické podněty nebo jejich účinky, které zmírňuje hrozby nebo využívá prospěšných příležitostí. Mezi základní typy adaptací patří anticipační, autonomní a plánovaná adaptace. Anticipační adaptace je adaptace, která se uskutečňuje před tím, než jsou pozorovány dopady změny klimatu. Označuje se rovněž také jako proaktivní adaptace. Autonomní adaptace je adaptace, která nepředstavuje vědomou odpověď na klimatické změny, ale je spuštěna ekologickými změnami přírodních systémů a změnami tržního prostředí nebo blahobytu společenských systémů. Také se označuje jako spontánní adaptace. Plánovaná adaptace je adaptace, která je výsledkem záměrného politického rozhodování, založeného na vědomí, že podmínky se změnily, nebo se chystají změnit, a návrat k původnímu stavu nebo udržení či dosažení požadovaného stavu vyžaduje určitou akci. Protože změny klimatu přinesou zvýšenou nejistotu a rizika, adaptační plánování může přinést příležitosti, jak vybudovat zemědělské systémy odolnější vůči ekologickým, klimatickým a ekonomickým rizikům. Adaptační opatření lze rovněž rozdělit podle míry zapojení technologie, ekosystémových procesů či chování lidí na takzvaná šedá, zelená a měkká opatření. Šedá (technologická) adaptační opatření zahrnují převážně technologická řešení intenzivní vzhledem ke spotřebě energie a nárokům na stavební materiál či úpravy. V kontextu zemědělství mohou zahrnovat například výstavbu vodních nádrží či zavlažovacích systémů. V kontextu adaptací mohou šedá řešení nabídnout některé zajímavé možnosti, jako jsou například postupy přesného zemědělství nebo zavlažování odpadní vodou vedoucí k úsporám vody. Zelené (ekosystémové) přístupy k adaptacím jsou možnou adaptační alternativou nebo doplňkem k tradičním technickým přístupům (tzv. šedým opatřením). Jedná se o přístupy, které využívají biodiverzitu a ekosystémové služby jako hlavní element celkové adaptační

12


strategie přizpůsobení se dopadům změny klimatu. Tato opatření upřednostňují přírodě blízká řešení jako je například podpora zelené infrastruktury, zvyšování zadržování vody v krajině, využití stojatých a tekoucích vod. Měkká opatření (založená na změně chování) zahrnují skupinu opatření, které se odvíjejí od změny chování farmářů a řízení či správy agroekosystémů. Zatímco rozvoj zavlažovací infrastruktury jakožto šedé technologické opatření je poměrně lehce vyčíslitelný, úprava spotřeby vody jakožto odezva na změny ceny se odhaduje hůře. Základem je rovněž informovanost farmářů. Přestože v současné době převládají spíše řešení zaměřená na technický, strukturální a ekonomický rozvoj v oblasti adaptací, ekosystémově založené přístupy mohou hrát významnou roli při adaptaci zemědělských systémů na změnu klimatu. Jak vyplývá ze zprávy Evropské agentury pro životní prostředí zaměřené na adaptace na změnu klimatu, nejúčinnější opatření kombinují více způsobů adaptace, například technologická s měkkými či zelenými opatřeními. Navíc tyto přístupy s využitím udržitelného řízení ekosystémů, zvýšení jejich odolnosti a obnovy ekosystémových služeb zvyšují adaptivní kapacitu venkovské společnosti.

Vnímání změny klimatu zemědělci Zemědělské postupy jsou závislé na klimatických podmínkách a výnosy v průběhu let jsou ovlivněny i krátkodobějšími výkyvy počasí, proto je zemědělský sektor zvláště zranitelný vůči změnám klimatu. Změny teplotních a srážkových podmínek přímo ovlivňují výnosy plodin a následnou produkci potravin a mají také vliv na změny v dostupnosti vody. Tato problematika je také jedním z témat evropského projektu 7. rámcového výzkumu BASE (2012-2016) – „Strategie přizpůsobení se změně klimatu, cesta k udržitelnému rozvoji v Evropě“, na kterém se podílí Centrum výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe, http://base-adaptation.eu/). Projekt BASE je zaměřený na rozvoj a tvorbu adaptačních opatření, zhodnocení těchto opatření, sdílení správné praxe napříč EU a zprostředkování výsledků výzkumu relevantním politickým činitelům. Jedním z cílů projektu BASE je zjistit pomocí případových studií místní zkušenosti s dopadem změny klimatu a adaptačními opatřeními v sektoru zemědělství. V České republice je tato problematika hodnocena v rámci případové studii zaměřené na dopady změny klimatu na chmelařství, vnímání extrémních projevů počasí a klimatických změn zemědělci, zjišťování jejich preferencí vůči vhodným adaptačním opatřením. V březnu 2014 byl mezi pěstiteli chmele distribuován dotazník zaměřený především na vnímání změny klimatu, extrémních projevů počasí, stávajících a plánovaných opatření pro přizpůsobení se. V rámci šetření odpovídalo 50 respondentů (z celkového počtu

13


119 pěstitelů chmele v ČR v roce 2013), 88% respondentů byli muži, 12% ženy. Respondenti hospodařili na farmě v průměru 24 let. Co do velikosti farem 52% zemědělců hospodaří na ploše chmelnic do 25 hektarů. Zajímavou skutečností je, že většina respondentů z řad pěstitelů souhlasila (42% spíše souhlasí, 14% velmi souhlasí) s tvrzením, že „Globální změna klimatu probíhá.“ Naproti tomu menšina respondentů nesouhlasí (10% velmi nesouhlasí, 12% spíše nesouhlasí) s tím, že globální změna probíhá.

4%

22% 74%

Ano Ne Nevím

Obrázek 4. Vnímání extrémních projevů počasí pěstiteli chmele (otázka se zaměřovala na to, zda zemědělci během let, kdy pracují na farmě, pozorují častější extrémní projevy počasí (např. sucho, vichřice, kroupy, extrémní srážky, povodně). Šetření projektu BASE (http://base-adaptation.eu/).

Většina respondentů (74%) pozoruje častější extrémní projevy počasí. Naproti tomu pouze 22% respondentů nevnímá nárůst četnosti extrémních projevů počasí. Ohledně zkušeností s konkrétními extrémními projevy počasí, jako jsou silné větrné bouře, silné deště, sucho, kroupy, mrazy a další, má většina respondentů zkušenost s těmito konkrétními jevy. Mezi zemědělci nejvýrazněji vnímanými extrémními projevy počasí je sucho (74% respondentů), silné bouře, které poškozují stromy (69,4%), silné bouře, které způsobují záplavy (75,6%) a kroupy (60%).

14


Obrázek 5. Zkušenosti pěstitelů chmele s konkrétními extrémními projevy počasí. Šetření projektu BASE (http:// base-adaptation.eu/).

Dotazníkové šetření se mj. zaměřovalo na to, kdo by měl být zodpovědný za zahájení kroků k ochraně farmy před možnými negativními dopady změny klimatu (jako je například sucho, povodně, vichřice). Většina respondentů souhlasí (velmi a spíše souhlasí) se všemi navrhovanými možnostmi, tedy že ochrana farem by měla být iniciována jak ze strany státu či pojišťoven, tak samotných zemědělců. 64% respondentů podporuje roli vlády, 55% podporuje také roli zemědělského pojištění, 53% souhlasí s tím, že sami zemědělci mají důležitou roli při zahájení opatření k ochraně svých farem před možnými negativními dopady změny klimatu. Závěrem lze shrnout, že většina pěstitelů chmele (56%) v České republice, se shoduje na tom, že globální změna klimatu probíhá. Zemědělci navíc mají značné zkušenosti s extrémními projevy počasí, jako je sucho, silné bouře, kroupy, či změny v dostupnosti vody. Většina respondentů vnímá odpovědnost vlády, zemědělského pojištění a svého vlastního zemědělského hospodaření pro zahájení kroků k přizpůsobení se změně klimatu.


15

Politická odezva v oblasti adaptací na klimatické změny Problematika přizpůsobení se změnám klimatu je v současnosti jednou z hlavních strategických a politických oblastí v rámci Evropské unie, která se promítá rovněž do zemědělských politik a politik rozvoje venkova. Evropa podporuje rozvoj venkova prostřednictvím programů zvyšování konkurenceschopnosti venkova a kvality života obyvatel venkovských oblastí. Problematika přizpůsobení klimatickým změnám bude postupně integrována do Společné zemědělské politiky. Evropská unie v roce 2013 zveřejnila Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Na národní úrovni je připravována Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR.

Strategická východiska na evropské úrovni Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (2013) identifikovala největší mezery v současných znalostech o přizpůsobování se změně klimatu, potřebných pro rozhodovací procesy. Tyto mezery mimo jiné zahrnují: (a) nedostatek údajů o nákladech na likvidaci škod, nákladech a přínosech adaptačních opatření, (b) analýzy a posouzení rizik na regionální a lokální úrovni, (c) způsob monitorování a vyhodnocování stávajících adaptačních opatření. Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (2013) podporuje ekosystémově založené přístupy k adaptacím jako nákladově efektivní řešení, která jsou snadno dostupná a poskytují široké spektrum výhod, jako jsou přínosy pro biologickou rozmanitost, snížení povodňového rizika, snížení eroze půdy, lepší kvalita vody a ovzduší a snížení efektu městských tepelných ostrovů (viz případová studie Městské zemědělství). Bílá kniha – Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci (2009) zdůrazňuje roli specializovaných tržně orientovaných nástrojů v procesu posílení odolnosti a adaptací na změny klimatu. Příkladem takovýchto postupů jsou např. motivační režimy na ochranu služeb ekosystémů či další činnosti, které posilují odolnost ekosystémů prostřednictvím tzv. plateb za služby ekosystémů (PES) (viz. případová studie Platby za ochranu povodí, projekt Nestlé Waters). Cílem těchto nových přístupů je rozvinout oceňování ekosystémových služeb a vytvořit tak finanční pobídky za účelem zachování a zlepšení dodávek ekosystémových služeb, které hrají významnou roli v procesu adaptace na klimatickou změnu. Dokument doprovázející Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu (2013) „Zásady a doporučení pro zahrnutí úvah o přizpůsobení se změně klimatu v rámci programů rozvoje venkova 2014-2020“ se zabývá integrací přizpůsobení do zemědělských politik. Adaptační opatření na úrovni zemědělského podniku mohou mít rozsah od dílčích technických řešení

16


až po komplexní změny v hospodaření. Doprovázející dokument pro oblast zemědělství také uvádí příklady možných adaptačních opatření, jako jsou: • Úpravy v načasování agrotechnických postupů, jako je výsadba nebo výsev data a ošetření; • Technologická řešení, jako je například ochrana ovocných sadů před poškozením mrazem nebo zlepšení větrání a chlazení ve stájích; • Výběr plodin a odrůd lépe přizpůsobených na předpokládané delší vegetačního období a omezenou dostupnost vody a odolnost vůči změněným teplotním a vlhkostním podmínkám; • Účinnější kontrola škůdců a chorob prostřednictvím například lepšího monitoringu, střídání plodin, nebo integrované ochrany proti škůdcům; • Efektivnější hospodaření s vodou, snižování ztrát, zlepšení systémů zavlažování a recyklace nebo zadržování vody; • Zlepšení hospodaření s půdou, zvýšení retence vody a půdní vlhkosti; péče o krajinu, jako je udržování krajinných prvků; • Zavedení plemen hospodářských zvířat tolerantnějších vůči vysokým teplotám, přizpůsobení krmiva zvířat v případě teplotních stresových podmínek; • Širší využití nástrojů na řízení rizik (jako je pojištění), aby bylo možné lépe se vyrovnat s ekonomickými dopady extrémních projevů počasí.

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR V návaznosti na adaptační politiku EU je v současné době připravována národní Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Tento dokument představuje strategický rámec pro přizpůsobení se dopadům změny klimatu, zaměřuje se na adaptační přístupy a opatření v hlavních sektorech jako je zemědělství, lesní a vodní hospodářství, urbanizovaná krajina, biodiverzita a ekosystémové služby, zdraví a hygiena, cestovní ruch, doprava, energetika a průmysl, krizové situace, ochrana obyvatel a životního prostředí. V oblasti zemědělství návrh Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR uvádí jako základ pro úspěšná adaptační opatření flexibilní a šetrné hospodaření, udržitelné využívání půdy, zavádění nových technologií a diverzifikace zemědělství. Adaptační opatření by měla zaměřena na zajištění kvality půdy a vody, opatření podporující zadržování vody v krajině. Zemědělská adaptační opatření Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR zahrnují: Pozemkové úpravy. Jedná se zejména o vhodné využití území pro zemědělské hospodaření, tvorba krajinné mozaiky, podpora retence vody v krajině, propojenosti přírodních a krajinných struktur. Genetické zdroje, výzkum, šlechtění a zemědělské biotechnologie. Šlechtění a další běžně využívané biotechnologické postupy v zemědělství vytváří předpoklady pro tvorbu a udržitelné využívání odrůd rostlin a plemen zvířat s novými vlastnostmi, které jim


17

mohou pomoci přizpůsobit se rychleji a efektivněji změněným životním podmínkám, např. v důsledku změn klimatu. Genetické zdroje a jejich diverzita jsou zásobárnou nových nebo doposud nepoznaných vlastností a jsou součástí přírodního bohatství každého státu. Míra využití této diverzity pro výzkum, šlechtění a zemědělskou praxi je přitom závislá na jejich široké a volné dostupnosti mezi státy z různých zeměpisných a klimatických oblastí. Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC). Šetrné zemědělské hospodaření, které má vliv na snížení rizika eroze, zvyšování obsahu organické hmoty v půdě, podporuje ochranu krajinných prvků, správné využívání vodních zdrojů pro závlahy. Zalesňování a zatravňování. Ve vhodných lokalitách přeměna orné půdy na lesní porost s kvalitní druhovou skladbou, nebo travní porosty zakládané jako opatření proti větrné a vodní erozi a pro vyšší zadržování vody v krajině. Ekologické zemědělství. Rozvoje ekologického zemědělství, udržitelného hospodaření v krajině. Snižování půdní eroze. Realizace protierozních opatření, jako je ochranné zpracování půdy, půdoochranné osevní postupy, vytváření ochranných prvků a pásem či zatravňování a výsadba protierozních bariér. Opatření proti zemědělskému suchu. Opatření zaměřená na zadržení vody v krajině, snižování rychlosti odtoku vody z krajiny, zvýšení efektivity zavlažovacích systémů. Ochrana biodiverzity. Agroenvironmentální opatření a způsoby zemědělského hospodaření šetrné k přírodě, které zmírňují pokles biodiverzity vázané na zemědělskou krajinu. Diverzifikace zemědělství. Podpora diverzifikace zemědělské a nezemědělské (např. agroturistika) činnosti. Monitoring, analýza rizik a systémy včasné výstrahy. Monitoring a analýza rizik škodlivých organismů rostlin, rozvoj systému včasné výstrahy před extrémními meteorologickými jevy. Příkladem systému včasné výstrahy je například monitoring sucha Řešení dopadů extrémních meteorologických jevů na zemědělské hospodaření. Intervence státu k podpoře motivace farmářů k využívání zemědělského pojištění a pojišťoven k poskytování tohoto pojištění.

18


Nástroje ke zvyšování odolnosti a adaptační kapacity zemědělství Vyvinutí a vyzkoušení nejvhodnějších strategií k přizpůsobení se klimatickým změnám zabere nejspíše ještě mnoho času. Celá řada nástrojů podporujících zvyšování odolnosti zemědělského sektoru a adaptační kapacitu venkova jako celku však již byla identifikována a postupně je zaváděna v praxi. Přístupy dálkového průzkumu Země (družicové a letecké snímkování) mohou být využívány k monitorování změn v širším měřítku, jako je poškození rostlin suchem nebo šíření škůdců. Zemědělci mohou tyto informace využít k rozhodování o přizpůsobení zemědělských postupů. Vládní agentury mohou upravit dotační programy s cílem podpořit výsadbu různorodějších sad plodin nebo přijetí inovativních zemědělských postupů v oblastech, kde jsou ohroženy výnosy. Vládní agentury a soukromý sektor může šířit a podporovat používání technologií pro sběr dešťové vody, zachování vlhkosti půdy, a účinnějšího využívání vody. Farmáři mohou snížit ztráty na hospodářských zvířatech při extrémních teplotních událostech zlepšením větrání ve stájích a zvýšeným stíněním. Zemědělci a výzkumníci mohou pracovat na vývoji a šlechtění plodin, které jsou více tolerantní k suchu či ke zvýšeným srážkám a záplavám. Zemědělci mohou vybrat plodiny, které nejlépe využívají zvýšených hladin oxidu uhličitého v atmosféře. Protože s dřívějším nástupem jara a teplejšími zimami se zvyšuje riziko onemocnění plodin a hospodářských zvířat, například tím, že zvyšuje míru přežití parazitů, zemědělci a farmáři mohou používat rostlinné a živočišné druhy odolné vůči chorobám. Farmáři také mohou obměnit chov dobytka a postupy tak, aby zvířata žila méně nahuštěná, a přesunout se pasoucí stáda do nových oblastí, aby se minimalizovalo šíření nemocí mezi zvířaty. K zamezení potenciálního nárůstu znečištěného zemědělského odtoku z těžších srážkových událostí mohou zemědělci používat tlumící pruhy a upravit nebo snížit aplikaci hnojiv a pesticidů.


19

Případové studie a příklady adaptací Agrolesnictví – zemědělství budoucnosti? Montpellier, Francie Místní zemědělství ve městě Montpellier (jižní Francie) se v posledních letech potýká s nárůstem vln sucha a vysokých teplot. Podle klimatických předpovědí bude v důsledku globální změny klimatu v oblasti docházet v budoucnu k častějšímu výskytu extrémně suchých a teplých období, které negativně ovlivní lokální zemědělství. Ve snaze připravit se na tyto dopady zavádějí v současné době místní zemědělci vhodná adaptační opatření, která spočívají ve vzájemné kombinaci zemědělské a lesnické produkce (takzvané agrolesnictví). Stávající systém založený zejména na pěstování monokultur je citlivější na výkyvy teplot a srážek a proto je postupně nahrazován alternativním přístupy založenými na pěstování směsi zemědělských plodin a dřevin (směs pšenice a ořešáku královského). Vedle adaptace na budoucí změny klimatu je tento přístup šetrnější k životnímu prostředí (ochrana půdy proti erozi) a vyznačuje se také efektivnější a udržitelnější produkcí potravin. Výzkumy ukázaly, že produkce z jednoho hektaru této agrolesnické plochy (ořešáku královského v kombinaci s pšeničnou směsí) je stejná jako u plochy o velikosti 1,4 ha v případě, že by dřevina a obilovina byly pěstovány odděleně (40 % v nárůstu produktivity). Opatření jsou součástí francouzského národního plánu, podle kterého bude v následujících 25 letech vysazeno 0,5 mil. ha agrolesnických ploch. Zdroj: SAFE Project: Silvoarable Agroforestry For Europe (http://www1.montpellier.inra. fr/safe/english/index.htm)

Městské zemědělství jako strategie snižování rizika změny klimatu a dopadu pohrom Ve městech žije v současnosti většina spotřebitelů zemědělské produkce a města rovněž výrazně přispívají k produkci skleníkových plynů. Městské zemědělství a lesnictví je v rostoucí míře považováno za vhodné strategie přispívající k adaptaci a zároveň zmírňování dopadů klimatické změny. Urbánní zemědělství a lesnictví může napomoci městům posilovat odolnost snižováním zranitelnosti u rizikových skupin městského obyvatelstva a posílením komunitně-založeného adaptivního řízení prostřednictvím například diverzifikace městských potravinových zdrojů, snížení závislosti na dovážených potravinách a klesající náchylnosti k období nižšího přísunu potravin z venkovských oblastí během povodně, sucha nebo jiných katastrof. Mimoto může městské zemědělství sloužit jako základna pro učení a sdílení informací o efektivních technologiích produkce potravin a význam zemědělství a lesnictví pro lidskou společnost. Městské zemědělství a lesnictví také může přispět k vytváření zelených otevřených prostor a zvýšení vegetačního pokryvu s významnými ekosystémovými službami a přínosy, včetně například

20


zmírňování městského tepelného ostrova, zadržování přívalových srážek či podpory biodiverzity a rekreace. Zdroj: Urban agriculture as a climate change and disaster risk reduction strategy. Urban Agriculture Magazine, March 2014, http://www.ruaf.org.

Obnovení přirozené dynamiky řeky Regge, Nizozemí Vodní koryto řeky Regge bylo od 19. století upravováno zahlubováním a napřimováním a v průběhu 20. století byla velká část toku přeměněna do betonového koryta. V důsledku těchto úprav dochází v současné době při přívalových deštích k záplavám velkých ploch v údolí řeky a naopak v suchých obdobích trpí místní zemědělství nedostatkem vody. V souvislosti se změnami klimatu bude v oblasti docházet k častějšímu výskytu přívalových dešťů a prodlužování období sucha. V povodí jsou proto v současnosti realizovány postupy zaměřené na obnovení přirozené dynamiky vodního toku (zejména změny ve využívání půdy, revitalizace vodního toku a břehových porostů, obnova meandrů a tůní), která přispějí k přizpůsobení se těmto předpokládaným klimatickým změnám. Projekt je součástí rozsáhlého vládního programu „Room for Rivers“ (Prostor pro řeky), jehož cílem je zvýšení protipovodňové ochrany a kvality životního prostředí v oblasti pomocí ekosystémově založených adaptačních přístupů. Zdroj: Natural climate buffers (http://www.klimaatbuffers.nl/english-homepage-2)

Platby za ochranu povodí, projekt Nestlé Waters, Vittel, Francie Program plateb za služby ekosystémů realizuje společnost Nestlé Waters ve východní Francii. Cílem projektu je snižování znečištění dusičnany na úrovni povodí (způsobené intenzivním zemědělstvím) formou plateb místním majitelům půdy za šetrné a udržitelné hospodaření a zlepšování dodávek ekosystémových služeb. Společnost za účelem zajištění dodávek kvalitní pitné vody pro svůj provoz poskytuje v rámci svého projektu v Francii platby místním zemědělcům, kteří na svých pozemcích o celkové ploše 10 000 ha používají zemědělské postupy omezující znečištění vody v povodí. Zdroj: The Vittel Case: A public-private partnership in the mineral water industry

Program Environmental Stewardship, NP Lake District, Anglie Oblast Národního parku Lake District je významná z hlediska cestovního ruchu, který je závislý na kvalitním životním prostředí a bohatství přírodních zdrojů. K tradičním metodám obhospodařování území patří již po staletí pastva, která se významně podílí na tvářnosti krajiny. Dosažení rovnováhy, která umožní jak chov hospodářských zvířat a produkci potravin,


21

tak zároveň i prosperitu biotopů, představuje do budoucna významný úkol. Vlastníci půdy v oblasti (přes 90 % půdy je v soukromém vlastnictví) jsou zapojeni do zemědělsko-environmentálního programu Environmental Stewardship, jehož cílem je podpora tradičních zemědělských odvětví, zachování kulturní hodnoty krajiny, ochrana přírodních zdrojů a biodiverzity a zajištění dodávek ekosystémových služeb. Program představuje významný nástroj z hlediska ochrany a péče o ekosystémové služby a zároveň v adaptaci na měnící se klima, neboť poskytují finanční pobídky pro zemědělce, kteří na svých pozemcích hospodaří v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje. Zdroj: Lake District National Park – Environmental Land Management Service (http://www. lakedistrict.gov.uk/aboutus/news/projects/elms)

Obrázek 6. Rozrůzněná venkovská krajina může lépe čelit dopadům klimatických změn a představuje vyšší potenciál pro adaptaci. NP Lake District,Velká Británie. Snímek: Blanka Loučková.

22


Závěry a doporučení Zemědělství jako ekonomická činnost vázaná na krajinu a ekosystémy bude ovlivňováno měnícím se klimatem, zejména jeho rostoucí proměnlivostí a s tím spojenými dopady. V rámci Evropské unie i České republiky již probíhají diskuze o adaptačních opatření, připravovaných v návaznosti na přijaté a připravované strategické dokumenty a politiky (například připravované Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR). V rámci venkova je nezbytné brát v úvahu při plánování adaptačních opatření mezisektorové vlivy a provázanosti například mezi zemědělskou produkcí, energetikou, vodním hospodářstvím a ochranou přírody. Zejména ekosystémově založená opatření mají potenciál posilovat mezisektorovou spolupráci a prosadit opatření, která přinášejí vícenásobné přínosy vzhledem k poskytování ekosystémových služeb a kvality života místních komunit. Zároveň je však potřebné zahrnout při adaptačním plánování celou škálu typů adaptačních opatření od technických (šedých) přes zelená ekosystémová až po změny hospodaření a správy (měkká opatření). Adaptace v zemědělství by měla být plánována s ohledem na nákladovou efektivitu a dlouhodobou udržitelnost. Kromě technických opatření na úrovni jednotlivých farem je nezbytné prosazovat systémové přístupy k adaptacím v podobě agrometeorologických služeb a monitoringu, šíření a vyměňování informací a postupů správné praxe či podpory zemědělského pojištění. Znalostní základ pro adaptace mohou kromě výzkumu a vývoje podpořit zkušenosti z rozvoje alternativních zemědělských postupů, jako je ekologické nebo městské zemědělství.


23

Odkazy a další čtení COM(2013)216, Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu EC (2007). Water Scarcity and Droughts in-depth assessment, 2nd Interim Report. European Commission Environment Directorate-General. http://ec.europa.eu/environment/water/ quantity/pdf/comm_droughts/2nd_int_report.pdf EC (2011). Our life insurance, our natural capital: An EU biodiversity strategy to 2020. Brussels: European Parliament EEA (2012a). European waters – current status and future challenges. Synthesis. EEA Report No 9/2012. European Environment Agency, Copenhagen. EEA (2012b). Water resources in Europe in the context of vulnerability. EEA Report No 11/2012. European Environment Agency, Copenhagen. Heim, R.R. (2002). A review of twentieth-century drought indices used in the United States. Bulletin of the American Meteorological Society 83(8), 1149-1165. KOM (2009) 147: Bílá kniha – Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci. Kyselý, J., Gaál, L., Beranová, R. (2011). Projected changes in flood-generating precipitation extremes over the Czech Republic in high-resolution regional climate models. Journal of Hydrology and Hydromechanics 59(4), 217–227. Ministerstvo zemědělství (2011): Zemědělství a změna klimatu. Vydalo Ministerstvo zemědělství, 26 str., ISBN 978-80-7084-932-3. Moriondo, M., Bindi, M., Kundzewicz, Z.W., Szwed, M., Chorynski, A., Matczak, P., Radziejewski, M., McEvoy, D., Wreford, A., 2010. Impact and adaptation opportunities for European agriculture in response to climatic change and variability. Mitigation and Adaptation Strategies for Global Change 15 (7), 657–679. MŽP, 2014. Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR – návrh (leden 2014) Nelson, G.C., Rosegrant, M.W., Koo, J., Robertson, R., Sulser, T., Zhu, T., Ringler, C., Msangi, S., Palazzo, A., Batka, M., Magalhaes, M., Valmonte-Santos, R., Ewing, M., Lee, D., 2009. Climate Change: Impact on Agriculture and Cost of Adaptation. International Food Policy Research Institute. Washington, D.C. Paavola, J., Xin, L., et al. (2013). BASE common case study approach, 173 pp., available at: http://base-adaptation.eu/sites/default/files/Deliverable_4_1.pdf SEK (2009) 417 Pracovní dokument útvarů komise připojený k Bílé knize – Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci – Přizpůsobení se změně klimatu: úkol pro evropské zemědělství a venkovské oblasti. SWD (2013)139, Evropská rada, 2013. „Zásady a doporučení pro zahrnutí úvah o přizpůsobení se změně klimatu v rámci programů rozvoje venkova 2014-2020“.

24


SWD(2013)139, Evropská rada, 2013. „Zásady a doporučení pro zahrnutí úvah o přizpůsobení se změně klimatu v rámci programů rozvoje venkova 2014-2020“. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky a informací. Analýza adaptačních opatření na změnu klimatu na území ČR v oblasti zemědělství. Výstup funkčního úkolu MZe ČR č. 4228. Odpovědný řešitel FÚ: Ing. Jaroslav Pražan. Prosinec 2007. Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření. Technické shrnutí výsledků projektu v letech 2007–2011. Český hydrometeorologický ústav, Univerzita Karlova, Matematickofyzikální fakulta, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M., Centrum výzkumu globální změny AV ČR, Výzkumný ústav rostlinné výroby. Ministerstvo životního prostředí Projekt VaV – SP/1a6/108/07, 2011. Žalud, Z. a kol. Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu -- metodiky stanovení indikátorů ekosystémových služeb. 4. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2008. 175 s. Folia Universitas Agriculturae et Silviculturae Mendeliana Brunensis. ISBN 978-80-7375-221-7. Za zpracování publikace děkujeme pracovníkům oddělení společenského rozměru globální změny Centrum výzkumu globální změny Akademie věd ČR Mgr. Davidu Vačkářovi, Ph.D. Mgr. Blance Loučkové, Ph.D. MSc. Elišce Krkoška Lorencové, Ph.D.

Za cenné připomínky a podklady děkujeme Prof. Zdeňku Žaludovi, Doc. Miroslavu Trnkovi, Dr. Petru Hlavinkovi a Dr. Daniele Semerádové z Centra výzkumu globální změny AV ČR a Ústavu agrosystémů a bioklimatologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.

Český venkov a zemědělství v podmínkách měnícího se podnebí

Recommend Documents