ČESKÝ RÁJ
on-line stezky I.
Co jsou QR kódy a jak tato technologie funguje? Mobilní kódy (QR Code, Beetagg) umístěné v přírodě a seznamující s předměty ochrany interaktivně online přímo na daném místě, se využívají v České republice již šestým rokem. V současné době jich je v různých atraktivních lokalitách umístěno již téměř dva tisíce. Na řadě míst České republiky jsou mobilní kódy soustředěny do naučných stezek a poskytují návštěvníkům nový druh informací i zážitků. Tzv. tagglisty, které soustřeďují podobu dvou mobilních kódů (QR Code, Beetagg), bez vysokých nákladů na vznik i údržbu, poskytují pestré portfolio informací. Pro první projekty, které začaly být realizovány před více než pěti lety, byla rozhodující především podpora Ministerstva životního prostředí a agentury Czechtourism. Jestliže tehdy byly mobilní kódy zajímavou novinkou, nyní se jedná o technologii, která se stává běžnou součástí našeho každodenního života. Z poněkud omezeného okruhu znalců je nově možné se cíleně zaměřit na konkrétní cílové skupiny. Možnost vyhodnocení dosavadních výsledků (počet stezek, zastavení, návštěvnost, podoba předávaných informací, obsah) a představení funkčních naučných stezek byly předpokladem pro realizaci projektu “Naučné stezky síťování, propagace a osvěta.” V současné době v řadě oborů dochází ke zvýšení využívání mobilních kódů v jejich nejjednodušší i složitější úpravě. Na prvém místě je třeba zmínit rozšíření jednoduchých vzkazových QR kódů, které potvrzují svůj zakódovaný název QR – quick response (rychlá reakce). Při využívání nové technologie bylo otázkou nejen, zda dojde k jejich dalšímu rozvoji využívání technologií, ale také zda nebudou technologie postupně uživateli opouštěny. Na počátku realizace projektů byla protiargumentace postavena na faktu, že se jedná o japonskou technologii, která se ve zbytku světa neujme, respektive se nemusí osvojit. Z tohoto pohledu je zajímavý průzkum společnosti ScanLife z roku 2012. Tento průzkum poukazuje na nárůst 18.7 % u uživatelů chytrých telefonů používajících QR kódy. Rozvoj online kódů je umožněn rostoucím počtem zákazníků, jejichž mobilní telefon má paušál na datové internetové služby.
Úvodní strana portálu doháje.cz s načtenou mapou zastavení.
Využití existence podobných osvětových a podpůrných akcí v rámci různých oborů bylo druhým hlavním podpůrným argumentem pro načasování osvětového projektu věnovaného mobilním kódům právě na toto období. Rozhodující je také skutečnost, že postupně s vyšší vybaveností mobilních telefonů a spolu se zvýšením využívání internetu jejich prostřednictvím bude se zvyšovat také možnost obsahu, který bude prezentován. Potenciál dalšího rozvoje on line technologií v přírodě a kulturní krajině je velký. V současné době je možné využít efekt nabíhání jednotlivých marketingových kampaní v reklamě, obchodě a médiích a spolu s nimi prezentovat dosažené výsledky na základě dvou let realizovaných projektů. Přestože jsou stále prvotní cílovou skupinou děti a mladí lidé, je možné se pokusit rozšířit celkové zaměření projektu také na další zájmové skupiny. Projekt reaguje na potřebu zajištění odpovídající propagace turistických stezek značených systémem tagglistů – beetagů. Nyní již existuje množství stezek v různých lokalitách České republiky, jejichž propagace leží valnou měrou právě na místních, převážně neziskových organizacích, které provádějí informování veřejnosti každá vlastní způsobem a snahy o propagaci se v některých případech mohou tříštit. Projekt vznikl na základě podnětů z uvedených lokalit a bude přispívat ke sdružení a provázání informačních aktivit.
Chytrý mobilní telefon je dnes běžně využíván všemi věkovými skupinami. Toto zvyšuje jeho potenciál jako prostředku k předávání informací – prakticky každý jej má k dispozici. Technologie beetaggových stezek pracuje se schopností mobilních telefonů za pomoci jednoduché aplikace číst 2D kódy a propojit je s interaktivní akcí, jako je přesměrování na webové stránky, stažení požadovaného obsahu či získání dodatečných informací. Jednotlivá zastavení nově vytvářených naučných stezek jsou tvořena dvěma mobilními kódy - QR kódem a beetaggem, které různým technickým propojením přesměrují uživatele na mobilní webovou stránku, jež je vytvořena speciálně pro dané zastavení.
Tagglist
Projekt umožňuje oživit zájem hlavně mladých lidí o naučné stezky, přírodní a kulturní dědictví. Klasickou informační tabuli je možné doplnit nebo zcela nahradit tzv. tagglistem. Využití tagglistů umožňuje alternativu informačních tabulí v místech, kde není možné nebo vhodné umístit z hlediska rozměrů a dispozic klasickou informační tabuli. Malé tagglisty nepůsobí v přírodě rušivě a jejich obnova v případě poškození je z hlediska nákladů minimální a není časově náročná.
Bílá skála
Přírodní památka Bíla skála
Pro návštěvníky stezky poskytuje technologie následující výhody: Bee Tagg
GPS: N 50° 6.973', E 14° 27.095' HTTP://M.TAGGMANAGER.CZ/4161
– všechny informace je možné prohlédnout doma na počítači, ve škole apod., – informace si může odnést s sebou v mobilním telefonu, – pokud je známa adresa z tagglistu a možnost internetu, jsou informace dostupné bez omezení. Realizace mobilního informačního systému „BEETAGG“ započala v roce 2009. Bylo vytipováno 21 základních, velmi zajímavých lokalit v Železné Rudě a okolí. Pro tato místa byly shromážděny potřebné informace včetně fotografií a vytvořeny upravené dokumentace odpovídající potřebám tvorby webových stránek pro tento systém. Na území České republiky je v současné době funkčních téměř 2000 tagglistů s možností využití 2D kódů beetagg nebo QR kód. Součástí informací poskytovaných na zastávkových místech jsou data o nejbližší první
QR code
Tagglist
pomoci, Policii ČR, Městské policii, hasičích, informace o nejbližší lékárně, poště, autoservisu atd. Většina těchto zastavení má k dispozici i svou anglickou, německou či polskou verzi. Předkladatel spolupracuje se všemi realizátory a správci stezek. Především návštěvnost tagglistů zůstávala zejména na počátku za očekáváním. Je však pozitivní a dochází k postupnému nárůstu počtu uživatelů tak, jak technologie přichází ve známost. Původní předpoklad – průměrný počet 250 návštěv během roku se nyní zdá jako realistický. Důvodem je zejména postupný náběh technologie a míra rozšíření chytrých telefonů mezi uživateli mobilních techologií. Proto je třeba klást důraz na osvětovou a informační stránku projektů. Jako partner poskytovatele technologie mobilních webových informací se setkáváme s ohlasy, že je systém málo propagován, že by bylo třeba dalšího informování veřejnosti o nových funkcích a lokalitách kde je umístěn. Oproti původním předpokladům jsme opustili tvorbu mobilních kódů, poskytujících zvukové a video informace. Důvodem je přílišná datová náročnost. Vývoj však kráčí tímto směrem a dříve nebo později se k rozpracovaným návrhům vrátíme. Bezproblémová funkčnost zvukového tagglistu již byla testována u příležitosti výroční konference CHKO Jeseníky. Technologicky jsou podobné 2D kódy možné. Zde trochu předbíháme svou dobu a čekáme až nás zejména uživatelé a jejich vybavení dožene.
Taggmanager Systém Taggmanager je neustále inovován. Reaguje na podněty realizátorů stezek, vyhodnocuje a zapracovává impulsy od návštěvníků stezek a vyvíjí nové funkce pro uživatele. Proto je nyní možné na displeji mobilního telefonu zobrazit turistickou mapu lokality, v které se stezka nalézá. Také byl vyvinut nový poutavější modernější design tagglistu, který je co nejvíce zjednodušen na piktogramovou podobu a doplněn o návod jak postupovat při používání TGL. Naopak novým prvkem, se kterým jsme původně nepočítali je možnost prohlédnout si danou stezku, lokalitu z tepla domova, stáhnout si informace na domácím počítači a dále s nimi pracovat. Nezanedbatelným přínosem je možnost s datovým obsahem pracovat na školách v rámci výuky případně osvěty studentů. Od počátku bylo zřejmé, že se najdou i návštěvníci, kteří si prohlédnou jednotlivá zastavení pouze na počítači – jejich množství nás však překvapilo. Rozdíl mezi počtem náhledů z počítače a z mobilního telefonu je větší v případě, kdy se jedná o konkrétní lokalitu, která jinak není na internetu dostatečně zpracována. Dalším typickým cílem internetových průzkumníků jsou oblíbené turistické cíle – typicky horské chaty. Při dalším budování sítě je právě s tímto fenoménem třeba pracovat – každé zastavení by mělo automaticky nabízet přechod na další, poskytnout informace o celé stezce apod. Součástí informací obsažených ve vlastních „beetazích“ budou, podobně jako v minulé etapě, informace a kontakty na horskou službu, záchrannou službu, ordinace lékaře, policii, hasiče atd. Beetaggy budou mít možnost zveřejnění svého obsahu ve třech jazykových mutacích (česky, anglicky, německy). Zůstane základní členění do zážitkových a naučných stezek.
Vybrané stezky a zastavení Českého ráje Český ráj (německy Böhmisches Paradies) je název pro území ve středním Pojizeří, které vyniká vysokou koncentrací přírodních i historických památek. Název Český ráj původně označoval oblast Litoměřicka (dnes zvanou Zahrada Čech), osídlenou německy mluvícím obyvatelstvem. Současné vymezení vzniklo ve 2. polovině 19. století. Jako jeho autoři bývají uváděni lázeňští hosté, kteří navštěvovali lázně Sedmihorky, první doložené použití však pochází od redaktora Václava Durycha z roku 1886. Území ležící zhruba 90 km severovýchodně od Prahy je přibližně ohraničeno městy: Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Frýdštejn, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín. Za “srdce Českého ráje” je tradičně považován Turnov. Hlavními dominantami kraje je hora Kozákov a zřícenina hradu Trosky. Významná jsou také skalní města, především Prachovské skály, Příhrazské skály, Hruboskalsko a rybníky, např. Žabakor, Komárovský rybník a rybníky v podtroseckých a podkosteckých údolích. Český ráj je také název pro chráněnou krajinnou oblast, existující od roku 1955, jež obsahuje pouze tři menší nespojitá území v rámci větší pomyslné oblasti turistického regionu Český ráj.
Skalní město.
Hrad Valdštejn Zámek stojí na skalní plošině na místě středověkého hradu založeného Hynkem z Valdštejna kolem r. 1353. Byl vybudován na pískovcových skálách propojených mosty. Původní název Skály se pro odlišení s Malou Skálou přejmenoval na Hrubou Skálu. Majitelé Smiřičtí provedli ve 2.polovině 16. století přestavbu hradu na šlechtické renezanční sídlo. Po bitvě na Bílé hoře získal objekt jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Poslední Valdštejn - František Adam, byl daleko více učencem než zámeckým pánem. Vynikl jako botanik a vydal ve Vídni třísvazkové dílo Descriptio et icones plantarum rariarum Hungarie, které je stále cenným poučením pro odborníky. Není tedy divu, že neměl valný zájem o hospodaření na Hrubé Skále, a proto panství í zámek prodal r. 1821 Janu Lexovi z Aehrenthalu, který na Hrubé Skále založil novou šlechtickou linii. Šlechtický titul si koupil za peníze, které vydělal jako válečný dodavatel za napoleonských válek. Všichni Aehrenthalové byli dobří hospodáři. V první i druhé generaci se snažili okázalými úpravami svého sídla i okolních zbytků šlechtické slávy zdůraznit své šlechtictví a také sňatky se dostávali do prostředí starých panských rodů. Prováděli rekonstrukci a úpravu na Valdštejně, pořizovali schody na Troskách a v r. 1859 dali upravit (Jan Antonín) Hrubou Skálu v novogotickém slohu, kterým zastřeli většinu renesančních prvků kromě hlavní věže, arkád do dvora na západní straně a sgrafit na jihu. Nově postavena byla brána do předhradí i s kamenným mostem, na němž jsou dvě gotické sochy svatého Floriana a sv. Vavřince, upraveno bylo i předhradí a na východní straně vybudován park. Také most z nádvoří do zámeckého dvora byl postaven z kamene. Východní budova zámku byla rozšířena až k ochozu a upravena novogoticky, což značně poškodilo její dosavadní renesanční charakter. Po r. 1945 převzal Hrubou Skálu Československý stát jako konfiskát.
Hrad Valdštejn.
Hrubá Skála Zámek stojí na skalní plošině na místě středověkého hradu založeného Hynkem z Valdštejna kolem r. 1353. Byl vybudován na pískovcových skálách propojených mosty. Původní název Skály se pro odlišení s Malou Skálou přejmenoval na Hrubou Skálu. Majitelé Smiřičtí provedli ve 2.polovině 16. století přestavbu hradu na šlechtické renezanční sídlo. Po bitvě na Bílé hoře získal objekt jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Poslední Valdštejn - František Adam, byl daleko více učencem než zámeckým pánem. Vynikl jako botanik a vydal ve Vídni třísvazkové dílo Descriptio et icones plantarum rariarum Hungarie, které je stále cenným poučením pro odborníky. Není tedy divu, že neměl valný zájem o hospodaření na Hrubé Skále, a proto panství í zámek prodal r. 1821 Janu Lexovi z Aehrenthalu, který na Hrubé Skále založil novou šlechtickou linii. Šlechtický titul si koupil za peníze, které vydělal jako válečný dodavatel za napoleonských válek. Všichni Aehrenthalové byli dobří hospodáři. V první i druhé generaci se snažili okázalými úpravami svého sídla i okolních zbytků šlechtické slávy zdůraznit své šlechtictví a také sňatky se dostávali do prostředí starých panských rodů. Prováděli rekonstrukci a úpravu na Valdštejně, pořizovali schody na Troskách a v r. 1859 dali upravit (Jan Antonín) Hrubou Skálu v novogotickém slohu, kterým zastřeli většinu renesančních prvků kromě hlavní věže, arkád do dvora na západní straně a sgrafit na jihu. Nově postavena byla brána do předhradí i s kamenným mostem, na němž jsou dvě gotické sochy svatého Floriana a sv. Vavřince, upraveno bylo i předhradí a na východní straně vybudován park. Také most z nádvoří do zámeckého dvora byl postaven z kamene. Východní budova zámku byla rozšířena až k ochozu a upravena novogoticky, což značně poškodilo její dosavadní renesanční charakter. Po r. 1945 převzal Hrubou Skálu Československý stát jako konfiskát.
Hrubá skála zámek. Pro veřejnost jsou přístupné k prohlídce nádvoří a hradní vyhlídková věž, zbytek zámku slouží jako hotel. V letní sezóně hrad ožívá akcí nazvanou Poznej středověk. Nádvoří oživují rytíři, kejklíři, tanečnice, muzikanti. Jejich zajímavý program navrací zámku jeho původní charakter. V zámecké rokli se otevírá zábavný a sportovní areál, založený na klasických českých pohádkách a pohádkových postavách, které spolu s ochočenými zvířátky, soutěžemi a velmi atraktivním prostředím rokle nechají v dětech mnoho zážitků z návštěvy zámku.
Trosky Trosky jsou jedním z nejvýraznějších pozůstatků 17 milionů let staré vulkanické aktivity v Českém ráji. Vulkanická aktivita bazaltového magmatu s malým obsahem rozpuštěných plynů byla relativně poklidná. Ze sopečného jícnu vyletující úlomky strusky a sopečné bomby vřetenovitého tvaru vytvořily struskový kužel. Do něho v závěru sopečné aktivity pronikla bazaltová žíla. Pozdější selektivní eroze odnesla převážnou část sopečných uloženin a odkryla čedičovou žílu, která v současnosti tvoří dva výrazné vrcholy – Pannu a Babu. Hrad je původně typická ukázka dvouvěžové dispozice české hradní architektury lucemburského období. Přestože nejstarší písemné záznamy znají Trosky až v roce 1396, minimálně sedlo mezi oběma sopouchy bylo osídleno již dříve a ke stavbě hradu došlo snad v poslední třetině 14. století. Navíc při severním předhradí byly archeologickým výzkumem zjištěny zlomky keramiky lužické kultury (mladší doba bronzová) i ze závěru doby laténské (mladší doba železná). Podoba hradu byla přirozeně určena jedinečným skalním útvarem, jenž na obou koncích tvořily dvě věže – vyšší Panna na východní a rozložitější Baba na západní straně. Mezi majiteli hradu a přilehlého panství najdeme řadu známých rodů – z Vartenberku, z Bergova, Zajíce z Hasenburku nebo od roku 1559 Smiřické ze Smiřic, kteří Trosky již natrvalo připojili k dominiu Skály, později Hrubá Skála. Během třicetileté války sloužil hrad naposledy jako vojenský opěrný bod, na jejím samém konci byl vypálen a zpustl. V roce 1681 navštívil Trosky P. Bohuslav Balbín a popsal je jako snadno opravitelné. Alespoň částečných oprav se zřícenina dočkala až ve 40. letech 19. století v souvislosti s rodícím se novodobým cestovním ruchem. Teprve ve 20. století došlo k rozsáhlejším zabezpečovacím pracím, úpravám i dostavbám Trosek.
Podoba hradu byla přirozeně určena jedinečným skalním útvarem, jenž na obou koncích tvořily dvě věže – vyšší Panna na východní a rozložitější Baba na západní straně.
Hrad Kost Podoba hradu byla přirozeně určena jedinečným skalním útvarem, jenž na obou koncích tvořily dvě věže – vyšší Panna na východní a rozložitější Baba na západní straně Hrad Kost stojí na pískovcové skále v nadmořské výšce 274 m při styku tří údolí – Plakánku, Prokopského a Černého rybníka. Ta údolí jsou vyhloubena drobnými vodními toky ve stejné hornině, na jaké stojí uprostřed nich hrad. Jsou to vlastně kaňony vyhloubené v kaolinitických až křemitých pískovcích svrchního turonu a coniaku české křídy. Tyto kvádrové pískovce obsahují jen zřídka nálezy schránek či otisků zkamenělin, a když, tak patří k větším formám mlžů, hlavně k inocerámům a ústřicím. Středně zrnité až hrubozrnné pískovce snadno propouštějí vodu, a tak na dnech kaňonů všech tří údolí jsou běžné vývěry údolních pramenů, snad nejlépe viditelné v údolí Plakánku. To pak už jsou jen skály a na dnu kaňonu mezi nimi podmáčené louky, jak ze skal prýští prameny vod a napájejí drobné potůčky, které se nakonec spojují v potok Klenici. A nebo studánky, jako je třeba známá Roubenka při cestě Plakánkem do Sobotky. Dnešní jádro hradu s charakteristickou mohutnou tzv. Bílou věží vzniklo koncem 14. století, zřejmě jako obestavba staršího hrádku. Jak bývalo obvyklé, lámal se stavební kámen v nejbližším okolí. V roce 1358 byla Kost v držení Beneše staršího z Vartemberka, ještě před vypuknutím husitských bouří přešla do rukou Zajíců z Házmburka. V průběhu dalších dvou století se majitelé hradu i přilehlého panství střídali, dodnes některé z nich připomínají názvy paláců – Šelnberský, Biberštejnský, Lobkovický a samozřejmě Vartemberský. Za Černínů se ve druhé polovině 17. století Kost stala úřednickým centrem dominia a zvolna chátrala. Během prusko-rakouské války v červnu 1866 dokonce došlo v bezprostředním okolí hradu k okrajovým bojům. V polovině 20. století prošel hrad ve vlastnictví státu asanačními a restaurátorskými pracemi. V současnosti je Kost v majetku rodu Kinských. Za hradem je psí hřbitov, který byl založen jako pohřebiště pro domácí mazlíčky. Mají zde i pamětní tabulky se jmény.
Hrad Kost.
Údolí Plakánek Malebné údolí vyhloubila říčka Klenice a Vesecký potok, který je jejím přítokem. K údolí se váže mnoho pověstí o zmařených láskách a spoustě slz, které byly kvůli nim prolity. Nejpravděpodobněji však název vznikl z toho, že na začátku tohoto údolí, jak dokládají historické prameny, stávala uhlířská chalupa. Když uhlíř začal pálit dřevo na dřevěné uhlí, hustý kouř se linul údolím, a proto není divu, že všichni, kdo z něho vyšli, měli uslzené oči. Plakánek, jako i Prokopské údolí jsou vyhloubeny drobnými vodními toky. Údolí jsou vlastně kaňony vyhloubené v kaolinitických až křemitých pískovcích svrchního turonu a coniaku české křídy. Tyto kvádrové pískovce obsahují jen zřídka nálezy schránek či otisků zkamenělin, a když, tak patří k větším formám mlžů, hlavně k inocerámům a ústřicím. Středně zrnité až hrubozrnné pískovce snadno propouštějí vodu, a tak na dnech kaňonů údolí jsou běžné vývěry údolních pramenů, snad nejlépe viditelné právě v údolí Plakánku. Tím se tato údolí liší od jiných údolí v pískovcových městech Českého ráje, kde hladina spodní vody je mnohem níže a na povrch nevyvěrá. To má vliv i na faunu a flóru v údolí, pro kterou jsou zde díky dostatku vody vhodné podmínky.
Mužský Mužský je nejvýraznější krajinnou dominantou na západním okraji Geoparku Český ráj. Vrchol je tvořen přívodní dráhou olivinického nefelinitu protaženou přibližně ve směru sever-jih v délce asi 140 m při šířce 30–40 m. Kompaktní přívodní dráha je částečně obnažená selektivní erozí a částečně je lemována středně až hrubě zrnitými pyroklastiky freatomagmatických erupcí. Kromě drobných skalek olivinického nefelinitu ve vrcholové části je sopečné těleso odkryto ve dvou opuštěných lomech. Větší jižní lom sledoval kompaktní horninu a v bočních stěnách zůstaly hrubě zrnité facie freatomagmatických pyroklastik. Lom na západním svahu odkrývá kompaktní
Vrchol vulkanického kužele.
olivinický nefelinit s dobře vyvinutou sloupcovitou odlučností. Výsledkem těžby silně rozpukaného bazaltoidu je také volně přístupná puklinová jeskyně. Při okraji západního lomu je zachován relikt středně zrnitých freatomagmatických pyroklastik. Pyroklastické uloženiny jsou špatně vytříděné, tvořené ostrohrannými úlomky nevesikulovaného bazaltoidu a xenolity křídových sedimentů o velikosti 1–5 cm. Mají podpůrnou strukturu zrn, mezi kterými většinou chybí popelová matrix. Dobře patrné periklinální zvrstvení svědčí o ukládání na svahu drobného tufového kužele. Popisovaná pyroklastika jsou produkty freatomagmatických erupcí ovlivněných interakcí magmatu s vodou, většinou povrchovou, nebo jen mělce podpovrchovou. Teplotní šok způsobený chladnou vodou vedl k intenzivní fragmentaci magmatu. Mužský byl datován 19,5 Ma. Údolí Plakánku.
Bozkovské jeskyně Bozkovské dolomitové jeskyně jsou naše největší dolomitové jeskyně a byly zpřístupněny 1968, od r. 1999 jsou chráněné jako národní přírodní památka. Nachází se nad levým břehem říčky Kamenice a mají rozlohu 5,24 ha. Nejstarší krápníky v těchto jeskyních jsou staré asi 230 000 let. Většina krápníkové výzdoby je ale mladší. Výzdoba vznikla hlavně pronikající agresivní srážkovou vodou, která na stěnách postupně rozpustila měkčí dolomit a vypreparovala vrstvičky tvrdších a odolnějších křemenců. Tak vznikla zdejší unikátní výzdoba – křemenné lavice, římsy, síťovité římsičky a voštiny. Množství a velikost těchto útvarů nemá ve zpřístupněných jeskyních v Evropě obdoby. Dalším unikátem jsou zdejší průsvitné záclony, křehké vláknité a keříčkovité krápníčky. Raritou je Jezerní dóm s naším největším podzemním jezerem o rozloze 24x16 m. Prohlídkový okruh je dlouhý 300 m a vede Novou jeskyní, Síní, Prahem Blátivou chodbou, Labutími jezery a Starou jeskyní s Bludištěm Listopadovou jeskyní a již zmiňovaným Jezerním dómem.
V jeskyních zimují netopýři. Bozkovské dolomitové jeskyně jsou naše největší dolomitové jeskyně a byly zpřístupněny 1968, od r. 1999 jsou chráněné jako národní přírodní památka. Nachází se nad levým břehem říčky Kamenice a mají rozlohu 5,24 ha.
Nejstarší krápníky v těchto jeskyních jsou staré asi 230 000 let. Většina krápníkové výzdoby je ale mladší. Výzdoba vznikla hlavně pronikající agresivní srážkovou vodou, která na stěnách postupně rozpustila měkčí dolomit a vypreparovala vrstvičky tvrdších a odolnějších křemenců. Tak vznikla zdejší unikátní výzdoba – křemenné lavice, římsy, síťovité římsičky a voštiny. Množství a velikost těchto útvarů nemá ve zpřístupněných jeskyních v Evropě obdoby. Dalším unikátem jsou zdejší průsvitné záclony, křehké vláknité a keříčkovité krápníčky. Raritou je Jezerní dóm s naším největším podzemním jezerem o rozloze 24x16 m. Prohlídkový okruh je dlouhý 300 m a vede Novou jeskyní, Síní, Prahem Blátivou chodbou, Labutími jezery a Starou jeskyní s Bludištěm, Listopadovou jeskyní a již zmiňovaným Jezerním dómem.
Netopýr velký zimuje.
Rotštejn - hrad Rotštejn je zřícenina skalního hradu na okraji přírodní rezervace Klokočské skály. Zřícenina je částečně zděná a částečně vtesaná do bloků pískovcových skal. Hrad byl krátce po roce 1250 šlechtici z rodu Markwarticů. Jako první majitel je uváděn pan Jaroslav z Hrutwice, dnes Hruštice, který nechal hrad vystavět pro svého syna Voka z Rotštejna. Druhý syn Zdeněk si postavil Valdštejn a stal se zakladatelem rodu Valdštejnů. ,,Nejslavnějším“ majitele hradu je Vok II.z Rotštejna, jemuž od roku 1312 šlechtici nejen z blízkého okolí různě na majetku a statcích škodili (J.V.Šimák) Vše vyvrcholilo v roce 1318, kdy panství rotštejnské a hrad samý zpustošila veliká přesila vojska, kniha půhonná uvádí 152 šlechticů. Soudní pře se táhla od r. 1318 do 1325 výsledek není znám, V roce 1360 hrad držel pan Ješek (Jan) z Rotštejna, který od Karla IV. získal povolení pořádat týdenní trhy v blízké vesnici Klokočí. V roce 1415 rod Rotštejnů vymřel a celé panství připadlo Ondřejovi či Vaňkovi Paldrovi z Vařin, jenž celé panství včetně hradu vlastnil po celou dobu husitských válek. Možná husité hrad, na rozdíl od jiných (Valdštejn,Navarov) nevypálili, protože ještě po roce 1430 se sem Vaněk vrátil a našel hrad v použitelném stavu. Podle jiných zdrojů hrad dobyli roku 1426 a domácí pán pak bydlel na statku v nedaleké vsi Klokočí. K další zkáze přispělo přirozené zvětrávání pískovcových skal. Ve zprávě o prodeji z roku 1514 je již hrad uváděn jako pustý se zdmi a skalami zborcenými do nádvoří. Počátkem 17.století začali ,,skalní dutiny nově se objevivší při patě skal zámku zborceného“ upravovat vesničané . Postupně zde vznikl unikátní komplex vesnického osídlení. Podle pověstí byl pod Rotštejnem uložen poklad. Několik lidí z blízkého okolí se domluvilo, že poklad o velikonocích na Velký pátek vyzvednou. V ten den se před nimi otevřela zem a na hromadě peněz tancovaly modré plamínky. Všichni ztratili odvahu. Jenom jeden z nich se odvážil jít pro poklad. Země se nad ním zavřela a on u pokladu usnul. Když se probudil, už poklad neviděl. Nějakou dobu hledal cestu domů, až jí našel a vrátil se domů. Tam se dozvěděl, že byl z domova celý dlouhý rok a sousedé jej o objevený poklad připravili. Ale výprava za bohatstvím jej v blízké době stála život. „Jen krátkou dobu se těšil z toho, co mu druhové poctivě odevzdali, a již se musel brát na věčnost, kde peníze nemají cenu a kam jen poklady srdce člověka doprovázejí.“
Rotštejn je částečně vtesaný do klokočských skal.
á
eic nuum, ké ájívé es
kovice a jejich učitelé, občané Lelekovic i zástupci sdružení Centrum environmenProjekt Přírodní dědictví Brněnska – tálních projektů. Stezka začíná u autobuhrou k poznání sové točny za Lelekovicemi a končí u souCílemtoku projektu je propagace přírodního Ponávky s Babídolským potokem, dědictví regionu se zaměřením na 3cílopoblíž rozcestí žluté a děti zelené turistické vé skupiny. Partnerem pro předškolní je lesní mateřskáPod školka Sýkorka Na v Brně značky Babou. Pěšině se nacháMokré Hoře, kde bylo vytvořeno přírodní zí celkem 10 informačních tabulí se zajíhřiště a pocitová stezka. Dalším partnerem mavostmi o místníkde krajině, je základní škola v Lelekovicích, byl vy- živé i neživé tvořen virtuální atlas místní živé a neživé přírodě a také posezení nebo most přes přírody a školní smyslově poznávací naučříčku Ponávku. ná stezka.
Mokré Hoře, kde bylo vytvořeno přírodní hřiště a pocitová stezka. Dalším partnerem je základní škola v Lelekovicích, kde byl vytvořen virtuální atlas místní živé a neživé přírody a školní smyslově poznávací naučná stezka. Pro věkovou skupinu žáků středních škol a starších pak bylo zpracováno vzdělávací DVD.
Naučná stezka Pěšina
Pro věkovou skupinu žáků středních škol a starších pak bylo zpracováno vzdělávací DVD.
vydal: Envidea o.s., 2014, v rámci projektu Naučné stezky - síťování, propagace, osvěta. náklad: 2500 ks foto: archiv Envidea o.s., wikipedia.org
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union Vydalo Centrum environmentálních projektů v roce 2014, v rámci projektu Přírodní dědictví Brněnska – hrou k poznání, Náklad: 5000 ks
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union Vydalo Centrum environmentálních projektů v roce 2014, v rámci projektu Přírodní dědictví Brněnska – hrou k poznání, Náklad: 5000 ks
