Zpravodaj Občanského sdružení Český granát a Městského úřadu v Třebenicích
ČESKÝ GRANÁT 2014
3D model hradu Košťálova k r. 1486 Autor: Ing. Ivan Lehký
PODZIMNÍ VYDÁNÍ 2014
SLOVO ÚVODEM Vážení občané, po říjnových komunálních volbách nastává nové čtyřleté období, kterým Vás budou provázet tito Vámi zvolení zastupitelé: Giovanni Capiali, Antonín Čepelák, Ing. Eva Hajná, Ing. Martin Kapr, Ing. Marie Karlíková, Ing. Venuše Klupáková, Pavla Kofrová, Ing. Jaromír Křivohlavý, Ing. Vítězslav Ludwig, Vladimír Novotný, PaedDr. Martina Patrovská, René Pospíšil, Klára Pospíšilová, Mgr. Eva Skokanová a Václav Vobořil. Určitě se na ně můžete obracet se svými dotazy a připomínkami. Členové rady města a vedení města byli odsouhlaseni na ustavujícím veřejném zasedání dne 3. 11. 2014 v následujícím složení: PaedDr. Martina Patrovská – starostka, Ing. Eva Hajná – místostarostka. Kromě těchto dvou členů jsou v radě města dále Václav Vobořil, Ing. Vítězslav Ludwig a Ing. Venuše Klupáková. Celkem tedy radu tvoří 5 zastupitelů. Finanční výbor byl odsouhlasen na ustavujícím zasedání zastupitelstva ve složení: Ing. Marie Karlíková (předseda), Ing. Magdalena Štemberová, Ing. Miluše Dušková. V kontrolním výboru budou pracovat: Ing. Jaromír Křivohlavý (předseda), Vladimír Novotný, Mgr. Eva Skokanová. Postupně Vás seznámíme i se složením osadních výborů a komisí. Jména jejich členů budou postupně zveřejňována na webu města v rubrice Městský úřad – organizační struktura. Zde najdete i kontakty. PaedDr. Martina Patrovská, Ing. Eva Hajná ……………………………………………………………………………………………………………….. Vážení občané, rádi bychom Vás informovali o větších projektech započatých v roce 2014, které budou dokončeny v roce 2015. O rekonstrukci mateřské školy se uvažovalo již od roku 2013. Budovu je třeba zateplit a udělat novou fasádu, vyměnit okna, kterými do budovy při větších přívalových deštích zatéká, problémy často činí rovná střecha. Kolem budovy jsou popraskané betonové chodníčky. Město obdrželo dotaci ze SFŽP prioritní osy 3 – Udržitelné využívání zdrojů energie na rekonstrukci a zateplení MŠ a ŠJ v Třebenicích ve výši 6 395 307,- Kč. Zhotovitelem je firma První izolační ALFA s.r.o. Teplice, která předložila nejvýhodnější nabídku 14 642 043,40 Kč včetně DPH. Byla vybrána ze třinácti předložených nabídek. Započata již byla rekonstrukce a zateplení budovy školní jídelny. V letošním roce se budou provádět stavební práce pouze na zděné části budovy školní jídelny. Zatím byla vyměněna okna, pokračovat se bude zateplením střechy, obvodového pláště a novou fasádou. Vzhledem k tomu, že se již blíží zima, výměna oken a zateplení mateřské školy bude pokračovat na jaře příští rok. Dílo musí být dokončeno do 30. 10. 2015. Město dále obdrželo dotaci ze SFŽP prioritní osy 6 – Zlepšování stavu přírody a krajiny ve výši 1 015 318,- Kč na projekt sadových úprav pro město Třebenice. Součástí projektu je výsadba dřevin, ošetření stromů a založení trávníků v parku na Paříkově náměstí, u zdravotního střediska a u fotbalového hřiště v Medvědicích. Zhotovitelem je firma GRÜNER s. r. o. Litoměřice, která předložila nejvýhodnější nabídku 1 551 933,83 Kč včetně DPH. Do konce roku 2014 musíme profinancovat 60 % celkových výdajů, zbylých 40 % do konce října 2015. Projekt se skládal se dvou částí. První se zabývá zelení a druhý mobiliářem /lavičky, pítka, osvětlení aj./. Dotace ze SFŽP je určena pouze na zeleň. V příštím roce se budeme snažit získat dotaci na mobiliář. Třetím větším projektem je snížení energetické náročnosti budovy školní družiny. Již v roce 2013 jsme uvažovali o opravě střechy, neboť v místě nad počítačovou učebnou zatéká, část krovů je velmi poničena a hrozí pád části střechy. Okna jsou již také nevhodná a fasáda budovy na Paříkově náměstí spíše straší. Rozhodli jsme se tedy podat žádost o dotaci. Město obdrželo dotaci od SFŽP prioritní osy 3 – Udržitelné využívání zdrojů energie ve výši 3 171 201,- Kč. Dílo dosud nebylo vysoutěženo. Projekt je třeba dokončit do konce října 2015. Předmětem podpory projektů na zateplení budovy MŠ a ŠJ a budovy ŠD je realizace úspor energie. Věříme, že zateplení uvedených budov povede ke snížení spotřeby plynu a následnému ušetření finančních prostředků za topení, tak jako tomuto je u budovy zdravotního střediska. Všechny výše uvedené projekty je třeba předfinancovat z rozpočtu města. Z tohoto důvodu si město vzalo úvěr, který bude částečně hrazen příjmy z dotací a částečně splácen měsíčními splátkami od roku 2015. Eva Hajná, místostarostka
KONEC ROKU SE BLÍŽÍ… JAKÉ AKCE NA NÁS JEŠTĚ ČEKAJÍ? Konec každého roku je plný vánočních myšlenek a tradičních milých setkání. Zpestřili jsme si je sobě i Vám občanům - několika změnami. To aby nebyl každý rok stejný. Kulturní komise města tedy připravuje: Vánoční jarmark – v sobotu před první adventní nedělí, tj. 29. 11. 2014 od 14.00 hodin na Paříkově náměstí. Přijďte podpořit vystupující i prodávající, nadechněte se vánoční atmosféry. Koncert Česká mše vánoční J. J. Ryby proběhne tentokrát v podání nového sboru pod vedením sbormistra Miloše Boka http://www.milosbok.com/homecz.htm. Termín je stanoven také nově: na Boží hod vánoční tj. ve čtvrtek 25. 12. od 15.00 hodin v kostele na Paříkově náměstí. Zkusme následovat naše předky, kteří tuto hudbu slyšeli právě až po Štědrém dnu. Zkusme zapomenout na televizi, sezení nad zbylým bramborovým salátem a zajděme všichni s příbuznými potěšit duši. A aby nebylo duchovna zase moc, svařáček zůstává… Silvestrovské setkání s ohňostrojem - i tady nás čeká změna. Sejdeme se sice na Silvestra 31. 12. 2014, ale ve sportovním areálu (fotbalové hřiště). Od 17.00 zde bude připraveno občerstvení u stánku, klobása a svařák od třebenických hasičů, prezentace událostí za rok 2014 atd. Vše v nově vybudovaném prostředí, pod střechou. Máme slíben i ohřev vzduchu (v rámci možností). Ohňostroj bude odpálen na škvárovém hřišti v 18.00 hodin. Poté následuje volná zábava dle chuti a sil, přísun občerstvení zajištěn. Kulturní komise města Třebenice ……………………………………………………………………………
TŘEBENICKÁ SLUNÍČKA HLEDAJÍ … Národopisný soubor Třebenická sluníčka hledá do svých řad nové členy. Rádi bychom doplnili náš program o dospělé tanečníky. Dále chceme rozšířit pěveckou část souboru, takže hledáme zpěváky jakéhokoliv věku. Babičky i maminky vítány. Chlapy přivítáme obzvlášť. Kdo byste měl zájem vystupovat v dobré partě, nebojíte se fyzické námahy, líbí se vám kroje a národní písničky, pojďte do toho s námi. Účinkovali jsme již v Třebízi, v Budyni nad Ohří, Trutnově, v domovech důchodců v Terezíně, Milešově, Čížkovicích atd. Všude jsme se líbili. Podrobnosti o fungování souboru najdete na stránkách www.trebenicka-slunicka.webnode.cz, kde si můžete prohlédnout fotky z našich vystoupení - naposledy z Václavské pouti v Lovosicích. V případě zájmu kontaktujte paní Venuši Klupákovou Mob: 728 335 085, e-mail:
[email protected]
……………………………………………………………………………
Třebenická sluníčka vystupují na slavnostním Vítání občánků v Muzeu českého granátu v Třebenicích
REVITALIZACE OBJEKTU MĚÚ TŘEBENICE II Největší naší akcí roku 2014/2015 je projekt s názvem „Revitalizace objektu MěÚ Třebenice“. Dotace z ROP Severozápad činí 25 460 348,89 Kč, což je 84,9 % z celkových způsobilých výdajů /dle rozpočtu projektanta, protože v době podání žádosti o dotaci nebylo dílo vysoutěženo/. Dotace bude krácena dle skutečných způsobilých výdajů. Výběrové řízení na zhotovitele vyhrála firma METALL QUATRO spol. s r. o. Most s nejnižší nabídkovou cenou 22 873 412,49 Kč včetně DPH. Dodávka interiérů byla vysoutěžena za cenu 3 254 423,26 Kč včetně DPH. Vítěznou firmou je VINT s. r. o. Teplice. Podmínkou dotace je předfinancování akce z rozpočtu města. Teprve po realizaci a kontrolách ze strany ROP Severozápad přijde na účet města výše uvedená částka, upravená podle skutečných nákladů. Z tohoto důvodu si město vzalo úvěr, který bude dílem uhrazen dotací a zbytek splácen městem měsíčními splátkami počínaje rokem 2015. Město Třebenice bylo zařazeno do projektu, který je financovaný z programu European Investment Bank a EU. Během léta byly dokončeny bourací práce. Ty zabraly nejdelší dobu. Zmizela při nich podstatná část stěn, stropů, podlah, celá plocha střechy. Budova č. p. 2 (pošta) byla téměř rozebrána, v horním patře zůstaly pouze obvodové zdi. Takto byl vytvořen prostor pro nové praktičtější uspořádání místností a pro nové sítě – kanalizaci, vodu, elektrické rozvody, topení atd. Následovala obměna části krovů a vybudování bezpečného podkroví včetně nové střechy. Celá budova je zateplená – stropy, podlahy, obvodové zdi. Tímto krokem si slibujeme významné úspory energií v novém provozu městského úřadu. Budova je nově napojena na městskou kanalizaci – přípojka přes dvůr úřadu byla v katastrofálním stavu. Na dvoře se objevila také konstrukce úplně nového prvku – výtahu. Ten byl podmínkou stavby. Dnes se automaticky předpokládá zajištění přístupu do veřejné budovy pro vozíčkáře a handicapované návštěvníky. Zepředu hlavní budovy proto v tomto směru přibude ještě nájezd pro vozíčkáře. Podlahy jsou dnes již odizolované, přibyly toalety, 2 kuchyňky a archivní místnosti, 2 místnosti pro městskou policii a místnost pro Infocentrum. Dělají se stropy a vnitřní omítky. Dojde k výměně oken v č. p. 2. Na sále je pod stropem umístěna vzduchotechnika. Zajistí dostatek příjemného vzduchu při oslavách a různých akcích. Protože to není zrovna estetický prvek, bude zakryta lamelovým stropem. Postupně dojde i k úpravě dvora – řešíme problém spádování vody a plochu dvora pokryjeme asfaltem – je to praktické kvůli údržbě, protože na dvoře se bude opravovat technika údržby, parkovat, skladovat různý materiál. V rámci čerpání dotace probíhá zároveň partnerská činnost, která byla podmínkou přidělení financí. Významná pomoc přišla od SDH Třebenice. Hasiči kropili suť na dvoře při nakládání a odvozu, aby zamezili prášení. Zástupce SDH se zúčastnil i kontrol bezpečnosti práce, zaměřené na požární ochranu celé stavby. Fotografie si můžete prohlédnout na nástěnce sboru - na budově hasičské zbrojnice. Spolu s Dětským domovem Dlažkovice chystáme výzdobu nových prostor. Děti budou v rámci zájmových kroužků vyrábět keramiku i dekorace ze suchých rostlin. Zúčastnily se i besedy s architektem, který si s nimi povídal mimo jiné o barevném pojetí a vybavení interiérů. Partner NIPI o. s. (Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace ČR) se podílel na zpracování projektové dokumentace a bude se účastnit jednání, která se budou týkat bezbariérového přístupu. Při tvorbě projektové dokumentace bylo sdružení v této problematice hlavním konzultantem architekta a projektanta. Další partneři – Třebenická sluníčka (Ing. Venuše Klupáková) a ZUŠ Lovosice přijdou na řadu při vyzkoušení sálu – určitě ocení novou akustiku a možnost využití techniky. Po zprovoznění budovy budou oba naši partneři využívat sál ke zkoušení, tréninkům i vystoupením pro širokou veřejnost. Pódium bude tentokrát přístupné pro účinkující zezadu, takže se nebudou plést mezi diváky. Také zázemí za pódiem umožní vystupujícím lepší přípravu a chráněné místo pro rekvizity a oblečení. Posledním partnerem je třebenická základní škola. Ekologický kroužek nasbíral o staré budově MěÚ řadu informací. Jeho členové měli možnost probrat s architektem možnosti úspory energií v rekonstruovaných nebo nových budovách a v měsíci září si pak při prohlídce stavby prohlédnout různé způsoby zateplení. Na stránkách našeho města www.mesto-trebenice.cz najdete v současné době fotografie postupu prací na budově městského úřadu. Prezentace je postupně doplňována o nové snímky, abyste mohli sledovat aktuální stav. Odkaz na prezentaci najdete na hlavní stránce webu úplně dole, až pod kolonkou „Novinky“ a kolonkou „Vybrali jsme“ a pod logy Severozápad, Evropská unie a European Investment Bank. Po kliknutí z nabídky vyberte pokyn „uložit jako“ a prezentace se vám uloží na plochu. Martina Patrovská, starostka Eva Hajná, místostarostka
DĚTSKÉ CYKLISTICKÉ ZÁVODY První říjnovou neděli si v Třebenicích přišli na své všichni malí cyklisté. Sportovní komise našeho města pořádala dětské cyklistické závody. Letošní ročník měl rekordní účast a to právě 74 závodníků. Soutěžilo se v pěti kategoriích, nejmenší děti závodily na odstrkávadlech, starší děti na kolech absolvovaly daný počet kol podle svého věku. Jeden závodní okruh měřil 1,2 km. Díky sponzorům této akce si každé z dětí odneslo za výkon pěknou cenu, vítězové získali navíc ještě poháry a diplomy. Vítězové jednotlivých kategorií: 1.kat. 1 kolo – 28 závodníků 1.místo - Chaluš Pavel 2.místo - Fidler Filip 3.místo - Buřt Štěpán 2.kat. 2 kola – 18 závodníků 1.místo - Bušková Kateřina 2.místo - Husák Ladislav 3.místo - Rosenbaum Jakub 3.kat. 4 kola – 11 závodníků 1.místo - Krobová Eliška 2.místo - Fraňousová Jana 3.místo - Vild Vojta 4.kat. 6 kol – 6 závodníků 1.místo - Horč Jaroslav 2.místo - Jabůrek Luděk 3.místo - Strižová Tereza Odstrkávadla – 11 závodníků Všem místním i přespolním organizátoři děkují za účast a těšíme se na další ročník. …………………………………………………………………………………
SPOLEČENSKÁ RUBRIKA „V dětech jsou uloženy všechny naše vlastní velké možnosti." L. N. Tolstoj Vítáme mezi námi nové občánky Marka Hurta, Ondřeje Jaroše, Janu Kapaňovou, Elenu Krátkou, Jůlii Nikovou, Vanesu Pazourovou, Matyáše Rejthárka, Tomáše Wágnera a blahopřejeme jejich rodičům. Marek
Elena
Matyáš
Jana
Jůlie
Ondřej
Tomáš
Vanessa
ŠKOLA V NOVÉM ŠKOLNÍM ROCE Společně s kolegy, žáky, dětmi a jejich rodiči jsme 1. září 2014 úspěšně zahájili nový školní rok na naší škole. Co tomu předcházelo a co bude následovat? Během letních prázdnin byly vymalovány chodby v budově prvního stupně, v jedné ze tříd proběhla kompletní rekonstrukce podlahy a výměna lina. V návaznosti na výměnu školního serveru jsme modernizovali webové stránky školy a při té příležitosti jsme je sloučili pro všechna tři pracoviště naší organizace – základní školu, mateřskou školu i školní jídelnu. Věříme, že výsledek přispěje k přehlednosti a lepší informovanosti žáků, rodičů i širší veřejnosti. Současně jsme se od letošního školního roku rozhodli využívat elektronickou žákovskou knížku. Během prázdnin jsme kromě jiného také pracovali na novém školním řádu pro základní školu. Do nového školního roku s námi v základní škole vstoupily tři nové paní učitelky: Mgr. Petra Trégnerová, která učí třeťáky, Mgr. Anna Tomášková, která vyučuje anglický jazyk a výtvarnou výchovu. Anglický jazyk učí také Bc. Lenka Mladá. V mateřské škole s námi začala školní rok v pozici vedoucí učitelky Mgr. Veronika Fraňousová, která se vrátila po rodičovské dovolené, do druhé třídy se také vrátila paní učitelka Bc. Oluše Hájková. Nový školní rok společně námi začalo 32 prvňáčků, máme tedy po delší době opět dvě paralelní třídy. V oblasti výchovy a vzdělávání pokračujeme v tom, co je pro naši školu standardním: individuální přístup k žákům, pestrá nabídka vzdělávacích příležitostí včetně projektových dnů a zájmových kroužků, jejichž nabídku se snažíme stále rozšiřovat. Na jaře se nám podařilo obhájit titul Ekoškoly na další dva roky, takže i v novém školním roce začal pracovat obměněný Ekotým. Naší hlavní snahou je rozvoj ekologického myšlení dětí a žáků a budování jejich kladného vztahu k přírodě. Všechny podstatné informace o přípravě i výsledcích nejrůznějších akcí pořádaných školou najdete právě na nových webových stránkách nebo na vývěsce školy. Mgr. Stanislav Novák ………………………………………………………………………………………………………………………………….. Město Třebenice ve spolupráci se sdružením Hrady Českého středohoří vyhlásilo Modelářskou soutěž pro školní mládež Jejím předmětem je vytvoření modelů hradů Českého středohoří podle volby soutěžních týmů. Vytvářet a odevzdávat soutěžní modely můžeme do 28. února 2015. Slavnostní vyhlášení vítězů je plánováno na březen 2015. Z naší školy se do soutěže přihlásilo několik pětičlenných týmů. Žáci I. i II. stupně základní školy využili možnosti prohlédnout si zdarma expozici hradů Českého 3D model hradu Košťálova k r. 1486 středohoří v Muzeu českého granátu v Třebenicích a vybrat si na místě objekt, který budou chtít ztvárnit. Zástupce sdružení Hrady Českého středohoří, pan Hynek Veselý, nám k jednotlivým hradům poskytl odborný výklad s velmi zajímavými informacemi. Nyní již máme hrady vybrané. Mailem jsme obdrželi materiály, které nám při stavbě pomohou – videa, plánky, fotografie, obrázky rekonstrukce hradů apod. V současné době přemýšlíme zejména o vhodných materiálech pro stavbu hradů. Čeká nás hodně práce - ale zajímavé. Tak nám držte palce, aby se nám naše 3D modely povedly a co nejlépe vystihovaly skutečnou podobu hradu, ať už současnou nebo tu, kterou znali jen naši dávní předkové. Lucie Racková Zápis dětí do 1. ročníku ve školním roce 2015/2016 se uskuteční ve čtvrtek 22. ledna 2015 od 14.00 do 18.00 hodin a v pátek 23. ledna 2015 od 14.00 do 16.00 hodin. K zápisu se dostavte s dítětem a přineste rodný list dítěte a Váš občanský průkaz. Zápis se uskuteční v budově I. stupně Základní školy a mateřské školy Třebenice (Paříkovo nám. 138).
MATEŘSKÁ ŠKOLA „GRANÁTEK“ S příchodem podzimu nastal i nový školní rok. V letošním roce je v mateřské škole přijato 94 dětí. Děti jsou rozděleny do 4 tříd podle věku. Děti se postupně adaptovaly na nové prostředí, seznamovaly se s kamarády, prostředím školky, se svými učitelkami a krásami přírody. V rámci vzdělávání jsme společně s dětmi objevovali krásy přírody – zbarvující se listy, padání listí a kaštanů, sběr šípků a trnek, a také jsme podnikli zajímavou a dobrodružnou cestu pod Košťálov. Povídali jsme si o zřícenině hradu Košťálov, rytířích a princeznách. Děti se během krátkého období naučily mnoho básniček a písniček s podzimní tematikou. Pro rodiče jsme připravili pravidelná setkávání „ Zábavná odpoledne pro rodiče s dětmi“, kde se rodiče a děti dozví o českých tradicích. Zároveň nám jde o vzájemné poznávání rodičů a zaměstnanců mateřské školy. V září proběhla třídní schůzka rodičů. Děti podnikly výstup na Košťálov a pro rodiče s dětmi bylo připraveno první Zábavné odpoledne – Jablíčkování, kde si děti i rodiče užili zpracovávání jablíček různými způsoby - moštování jablíček, jablečné tousty, jablečná lízátka, jablíčkový tisk prostírání. Do školky přijelo divadlo s Pohádkou pana Pohádky. Děti ze 3. třídy začaly jezdit pravidelně na koníčky do hiporehabilitačního spolku Valdek ve Slatině (pedagogicko–psychologické ježdění). V říjnu děti z 1. a 2. třídy jely na polodenní výlet za koníčky. Děti ze 3. a 4. třídy přivítaly naše malé občánky v MČG. Předškoláci ze všech tříd začali pravidelně docházet na výuku práce s počítačem do ZŠ. Pro rodiče s dětmi bylo připraveno Zábavné odpoledne – Dýňování a lampionový průvod, který všem připomněl nadcházející svátek Dušiček. V listopadu děti čeká vystoupení Sváti a jeho dividla v mateřské škole. Pro rodiče s dětmi, od 2,5 let, se v 1. třídě každou středu otevírá MATEŘSKÉ CENTRUM, které slouží dětem k seznámení s prostředím školky, než nastoupí do MŠ. V tomto měsíci proběhne v mateřské škole preventivní vyšetření zraku u dětí. Listopad děti zakončí vystoupením na vánočním jarmarku. V prosinci děti čeká Cirkus Cecilka, Mikulášská a vánoční nadílka. Pro rodiče s dětmi opět chystáme Zábavné odpoledne – téma bude zatím překvapením. Zima už nám klepe na dveře … a tak vám děti a kolektiv zaměstnanců MŠ přejí krásné prosluněné podzimní dny.
PODZIMNÍ VÝLET TŘEBENICKÝCH ŽEN Na náš podzimní výlet jsme tentokrát vyrazily do krásné krajiny Jizerských hor. Ubytovány jsme byly ve velmi pěkném penzionu UKO v Bedřichově, který ve třech samostatných objektech nabízí celoroční ubytování. Penzion byl velice vkusně zařízen a vybaven, ne nadarmo několikrát získal titul „Penzion roku“. Již první večer jsme podnikly procházky do okolí, abychom načerpaly energii na další náročný program. Přestože předpověď nás strašila špatným počasím, probudily jsme se do krásného slunečného rána. Po dobré snídani jsme vyrazily na první zastávku našeho výletního programu. Frýdlant – původně hrad, který byl v 16. století rozšířen o renesanční zámek. Hned u vstupu nás sice pokladní varovala, že jde o náročnou dvouhodinovou prohlídku, kde musíme zdolat 300 schodů, ale žádná jsme to nevzdala. Společně jsme si vychutnaly prohlídku tohoto nejrozsáhlejšího a nejvýznamnějšího památkového celku v severních Čechách. Po návratu a nezbytné kávičce v penzionu jsme vyrazily na nedalekou rozhlednu Královka. Je vysoká 24 metrů a nabízí překrásný výhled nejen na Jizerské hory, Krkonoše, Český ráj, Ještěd, ale i Polsko a Německo. Večer některé na zregenerování sil využily bazén, část hrála bowling, někdo se jen tak procházel nebo využil chvilky k přátelskému klábosení. Jako obvykle jsme oprášily známé písničky a při kytaře si zpříjemnily večer. Druhý den nás opět probouzelo sluníčko, které slibovalo další nové zážitky. Prvním bodem programu tohoto dne byla návštěva hradu Frýdštejn, jehož hlavní dominantou byla hradní věž, postavená na nejvyšším skalisku tak, aby většině z nás umožnila krásný výhled do sluncem zalitého okolí. Prohlédly jsme si hrad, kde se natáčela např. pohádka „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“. Hlavní náplní tohoto dne byl výlet na Ještěd, který je svou polohou v 1012 m nadmořské výšky významnou dominantou severních Čech. Pro svou jedinečnou architekturu získal Ještěd několik cen, stal se
národní kulturní památkou a stavbou století. Na známý televizní vysílač jsme vyrazily lanovkou a ve velké mlze jsme s velkou dávkou fantazie a představivosti poznávaly hlavní symbol Libereckého kraje. Pro zahřátí jsme si v hotelové restauraci daly něco dobrého a přemýšlely jsme, kam bychom za pěkného počasí dohlédly. Cestou domů se již počasí pokazilo a téměř celou trasu nás provázel déšť. V autě už nám to nevadilo a byly jsme rády, že se nám výlet opět podařil a už se na jaře těšíme na další. Za Třebenické ženy Libuše Bolechová
PRÁZDNINY V DĚTSKÉM DOMOVĚ – - TÁBOR HARRACHOV A ZLENICE U ČERČAN O prázdninách jsme se vydali na tábor do krásné přírody v Harrachově, který je velmi známý svými skokanskými můstky a oblíbenou českou pohádkovou postavou – Krakonošem. Pobyt v Harrachově se nám velice líbil. Hned po příjezdu jsme měli radost z pěkného ubytování a z dobrého oběda. Do dalších dnů jsme měli naplánováno mnoho zajímavých, především sportovních aktivit. Spoustu času jsme strávili v lese, kde jsme hráli různé hry, stavěli domečky, ale také sbírali houby a borůvky. Také jsme se vydali po poznávacích stezkách, které nás bavily. Starší jedinci šli dobrodružnou cestu za poznáním včelího života po včelí stezce a mladší absolvovali stezku liščí. Ani špatné počasí nás neodradilo od dobré nálady, protože jsme měli připravený pestrý program. Navštívili jsme hornické muzeum, kam šli jen ti nejodvážnější a ostatní si šli zahrát bowling. Využili jsme také bazén, který jsme měli přímo v hotelu. A největší překvapení celého pobytu bylo, že nás navštívil sám pan Krakonoš. Přišel s námi posnídat a popovídat si o tom, jak máme chránit jeho les. Poté jsme si Krakonoše všichni namalovali a obrázky mu poslali jako poděkování. Sportovní úspěchy našich dětí v září a říjnu: Hned 6. září jsme jeli na turnaj v malé kopané do Bečova nad Teplou u Karlových Varů. Jezdíme tam jako jediný zástupce z našeho kraje už od 1. ročníku. Letos se turnaje zúčastnilo 6 dětských domovů: Plzeň, Dolní Počernice, Horní Slavkov, Tachov, Mariánské Lázně. Za tři vítězství a dvě porážky jsme obsadili hezké 3. místo. Pořadatel turnaje Eli měl připravené krásné poháry a ceny, například míče, dresy od hokejistů a fotbalistů. Mimo jiné tam rostou krásné houby. Jako další jsme měli na programu turnaj v malé kopané v Chomutově, tzv. Pecka Cup 8.9. Letos se turnaje zúčastnilo 8 dětských domovů: Chomutov, Vysoká Pec, Dolní Počernice, Dlažkovice, Mašťov, Místo u Chomutova, Česká Kamenice a Žatec. Skupinu jsme s přehledem vyhráli, ve čtvrtfinále jsme přehráli Českou Kamenici 6:3. V semifinále jsme prohráli s Mašťovem 1:2. O třetí místo jsme hráli se Žatcem, který jsme porazili až na penalty. 13. 9. jsme jeli do Prahy na beach přehazovanou, kde jsme opravdu zabojovali a obsadili jsme krásné 2. místo z 30 dětských domovů. Vyhráli jsme krásný pohár a bazén. 14. 9. - další turnaj v beach přehazované pořádala Tereza Maxová v Praze. Byl to velice hezký turnaj a nakonec jsme po boji obsadili pěkné 4. místo z 30 domovů. 27. 9. jsme se zúčastnili turnaje v Praze v beach fotbale a klecovém fotbale. Mladší žáci se umístili na 1. místě a starší žáci na krásném 2. místě. Chlapci přivezli pěkné poháry. 3 - 5. 10. jsme jeli do Prahy do Dolních Počernic na závěrečný díl DD Cupu. Byla to prevence proti nehodám. Závodili jsme na kolech, řešili křižovatky, testy a dovedností soutěže. I tam se nám velice dařilo, obsadili jsme 10. místo asi z 32 dětských domovů. Celkově jsme letos v DD Cupu ale skončili na 3. místě z 58 dětských domovů z celé České republiky. DD Cup se skládá z 5 turnajů za celý rok, a je to velice prestižní soutěž. (leden – stolní tenis, duben – atletika, květen – fotbal, září - beach přehazovaná, říjen - kola). Máme zde také zdatné houbaře – fotografie je ze Štěpánova. Všechny fotografie a akce najdete na našem webu – dddlažkovice.cz, v sekci galerie a sport. S pozdravem Kotlář Jiří, vedoucí vychovatel
DEN „MEDVÍĎAT“ Koncem srpna se v rámci loučení s prázdninovou volností konalo na hřišti v Medvědicích odpoledne plné her, zábavy a dobrůtek. Účast byla opravdu hojná. Sešla se nejen místní „medvíďata“ a drobotina ze spřátelených blízkých obcí, ale důvěryhodné zdroje jednotně potvrzují účast z Lovosic, Litoměřic, Teplic, Ústí a dokonce až z Prahy. Přitom celá akce visela na vlásku a mohla být zmařena nepřízní počasí. Zoufalí organizátoři střídavě hleděli k deštivému nebi a žhavili mobily… Ještě kolem poledne totiž lilo jak z konve - a pak najednou vykouklo do třpytiva vykoupané slunce a kapky na dobře zalité smaragdově zelené trávě bleskově osychaly. Akce byla potvrzena. Sešlo se kolem 130 dětí a nejméně stejný počet dospělých. Atmosféra byla úžasná svou uvolněností a přátelskostí připomínala něco mezi staročeskou veselicí a slavností z rodinných amerických filmů. Děti si vyzkoušely mnoho zajímavých úkolů a snědly spoustu výborných domácích dobrůtek. K mání byla i cukrová vata. Naplněné žaludky si pak děti sklepávaly na trampolíně a ve skákacím hradu. Zájemci si nechali pomalovat obličej do podoby veselých zvířátek. Medvědice (aspoň chvilku) měly vlastní expres vláček, který byl neustále obsazen nadšenými dětmi. A opět se hledělo vzhůru. Sportovní letadlo zakroužilo a vysypalo tři „dávky“ bonbonů. Dodnes zde malé děti slova „letadlo“ a „bonbonky“ vyslovují v jedné větě. Opravdovým „bonbonkem“ či třešinkou na dortu byl přelet dalšího letadla s výsadkem parašutistů. Vzdušný prostor ani pak neosiřel, k vidění bylo motorové rogalo a (shodou náhod) kousek od Medvědic přistál horkovzdušný balon. Skoro jsme zvažovali zbudování dispečerské věže… Bylo moc zajímavé vidět nadšené hostující děti i maminky z velkých měst, které většinou pěly chválu na naše „medvědohrátky“. Text: Dagmar Böhmeová Foto: Lena Mičková (více na http://medvedice.zonerama.com) …………..…………………………………………………………………………………………………………………………………………………
NOVÁ STÁLÁ EXPOZICE V MUZEU ČESKÉHO GRANÁTU Dne 8. srpna 2014 proběhla slavnostní vernisáž expozice věnované hradům Českého středohoří. Úvodní slovo pronesli náměstkyně ministra kultury PhDr. Anna Matoušková, starostka města PaedDr. Martina Patrovská a předseda sdružení Hrady Českého středohoří Ing. Hynek Veselý. O kulturní program se postaral folklórní kroužek Třebenická sluníčka. Nová stálá expozice nabízí návštěvníkům jedinečnou přehlídku hradů a zřícenin a přináší informace podložené nejnovějšími vědeckými výzkumy. Základem výstavy jsou elektronické 3D animace současného stavu a rekonstrukce zřícenin hradů Kalicha, Košťálova a Oltáříku doplněné bannery s údaji o řadě dalších hradních památek, které neodmyslitelně patří do krajiny Českého středohoří. H. Husáková Pracovní doba MěÚ Třebenice o Vánocích Ve středu 31. 12. 2014 a v pátek 2. 1. 2015 bude úřad uzavřen. V ostatní dny je pracovní doba stejná jako po celý rok.
NELEHKÝ ŽIVOT VYSOKOŠKOLSKÝCH UČITELŮ Pracuji jako odborná asistentka na české zemědělské univerzitě Provozně ekonomické fakulty a dlouhodobě se zde zabývám sociologií venkova. Ráda bych vám přiblížila, co taková práce obnáší, tedy pokud jí děláte poctivě. Pokud jste sami studovali vysokou školu, anebo máte někoho blízkého či známého, který ji studoval, tak si asi nejvíce vybavujete učitele, kteří přednáší studentům a pak je také z přednesené látky zkouší. Ale to není jediný úkol pedagogů na vysoké škole. Mezi jejich povinnostmi bývá kromě práce se studenty, také výzkumná práce a případně další aktivity spojené s praxí. Práce se studenty zahrnuje jednak již zmíněné přednášení a zkoušení a pak také vedení bakalářských a diplomových prací. Vyučované předměty a závěrečné práce studentů bývají rozličné, například na naši katedře (humanitních věd) garantujeme obor Veřejná správa a regionální rozvoj, v jehož rámci učíme například regionalistiku, regionální politiku, sociální politiku a další předměty a konkrétní studentské (bakalářské a magisterské) práce jsou zaměřeny v těchto oborech podle možností pedagogů a zájmu studenta. Druhá (a neméně důležitá) část naší práce tkví ve výzkumné činnosti. Vysokoškolští pedagogové mají povinnost zabývat se výzkumem a výsledky publikovat v odborném tisku. A u každého výzkumníka se předpokládá, že bude prokazovat zvyšující se kvalitu jeho práce v čase a ne naopak. Je to podobné jako u lékařů, kteří se neustále učí a skládají atestace. Vysokoškolští pedagogové mají obdobný systém: odborný asistent učí na vysoké škole, píše odborné články a předpokládá se, že projde „atestací“ třikrát, aby se stal nejprve doktorem (s titulem PhD za jménem, dříve CSc), poté aby se stal docentem (s titulem Doc. před jménem) a potřetí, aby dosáhl mety nejvyšší a stal se profesorem (tedy titul Doc mohl zaměnit za Prof). V prvních dvou stupních musí napsat rozsáhlou odbornou práci podloženou vlastním výzkumem. Já sama jsem zatím jen odborným asistentem, který má již praxi ve výuce a několik desítek publikovaných odborných textů. Přede mnou je teď dokončit a obhájit svou disertační práci zaměřenou na téma sociokulturní potenciál venkova. Jako sociolog venkova, který se zabývá životem ve venkovském prostředí, mohu zvolit na jedné straně práci
takzvaně od zeleného stolu, tedy mohu si vzít třeba rozličná statistická data o venkovských obcích, o projektech, které se v takových obcích realizovaly a hodnotit a srovnávat jednotlivé obce. Já se však domnívám, že pro sociologa (a koneckonců pro každého, kdo chce alespoň trochu venkovu porozumět) je důležité znát názory a postoje lidí, snažit se pochopit jejich problémy a jejich očekávání. K tomu se může sociolog přiblížit tím, že bude lidem naslouchat, sledovat je a jejich život. Pro svou disertační práci jsem se rozhodla provádět výzkum ve 24 venkovských obcích ze šesti krajů ČR. U každé z nich budu sledovat, jak lidé hodnotí potenciál pro rozvoj obce. V každé obci provádím jeden či více rozhovorů s reprezentanty obce, anebo s těmi, kdo se v rozvoji obce angažují a následně se dotazuji místních prostřednictvím dotazníkového šetření. Vytvořila jsem proto dotazník, který mi pomůže zachytit vaše postoje, a požádala jsem představitele obce, aby je vhodili do schránky občanům. Jsem si vědoma, že lidé mají v dnešní době mnoho starostí a byrokracie v našem životě spíše přibývá, než ubývá. Nicméně je nutné vědět, že pokud někdo chce dělat dotazníkové šetření, měl by dodržovat několik zásad, které výzkumníky jednoznačně odlišují od jiných, a to: 1. výzkum má být anonymní (nikde neuvádíte své jméno, ani žádné identifikační údaje), 2. dotazník je zpravidla složitější, 3. výzkum není ziskový, 4. výzkumník by se neměl „skrývat“ (vy byste přesně měli vědět, kdo výzkum dělá a měli možnost toho člověka kontaktovat v případě potřeby). Moji studenti, přátelé a známí mě někdy považují za „příliš“ poctivou ke své práci, myslím, že někteří si takového přístupu váží a souhlasí s nim, jiní mají pocit, že si lidé poctivým přístupem komplikují život. Protože moje práce má pro mě smysl a chci nejen úspěšně obhájit svou disertační práci, ale také získat zkušenosti a argumenty nejen pro svou práci učitele, ale i odborníka s ambicí zasahovat do regionální politiky, rozhodla jsem se napsat tento text, kterým se Vám mohu více představit. Velice děkuji všem, kteří budou ochotni věnovat čtvrthodinku mému dotazníku a odpoví mi na mé otázky.
Srdečné díky. Eva Kučerová Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze ……………………………………………………
ZÁMECKÉ SAXOFONOVÉ KVARTETO
23. srpna 2014 Koncert z cyklu „Kostely znějící“ v zahradě Muzea českého granátu v Třebenicích Marek Buble – baryton saxofon Michael Jermář – alt saxofon Vladimír Valášek – soprán a alt saxofon Josef Žemlička – tenor saxofon
VÝSADBA STROMKŮ VE SPOLUPRÁCI S LAFARGE CEMENT A. S., ČÍŽKOVICE Začátkem října proběhla ve městě náhradní výsadba stromů. Po jarním ošetření zeleně, kdy se kromě prořezávání kácely i napadené stromy, vysadili pracovníci města Třebenice společně se zaměstnanci Lafarge Cement Čížkovice 26 stromů a cca 140 keříků živého plotu. Tato náhradní výsadba proběhla na dvou místech – v Lipové ulici a u panelových domů ve Žlábkově ulici. Děkujeme touto cestou Lafarge Cement a.s. za pomoc formou brigády, která umožnila provést celou tuto pro město důležitou akci, během jednoho dne. Dále naše město obdrželo od Lafarge - jako každým rokem - příspěvek 50 000 Kč do rozpočtu města a řadu drobných propagačních předmětů, které si rozdali účastníci turnaje ve stolním tenisu v místní části Kololeč. Martina Patrovská, starostka
TŘEBENICKÝ SPORT – LEDNÍ HOKEJ V červnu letošního roku jsme se rozloučili s třebenickým rodákem a výraznou osobností našeho města, panem RNDr. Luďkem Wünschem CSc. Velmi rád bych se zmínil o jeho zálibě pro sport, především pro lední hokej v Třebenicích. Sám jsem hrál v době, kdy se hrálo ještě na „koňaku“ a později od roku 1958 na přírodním kluzišti pod dnešními tenisovými kurty. Zde bylo nejdříve postaveno fotbalové hřiště (r. 1956), následně přírodní hokejové kluziště. Výraznější je ovšem stopa, kterou LW zanechal jako hokejový trenér a funkcionář Slavoje Třebenice. Na přelomu 50. a 60. let začal organizovat tento sport a Slavoj Třebenice se stal postrachem pro okolní hokejové kluby. V té době se hokej hrál za zcela amatérských podmínek na přírodních kluzištích a pouze výjimečně se zajelo na umělý led do Chomutova a později do Loun. Tehdy hráli za Třebenice borci jako bratři Buřtové, bratři Dušánkové, brankáři Luděk Ládiš a Petr Müller, Josef Jabůrek, Milan Kubíček, Václav Kreč, František Hedvábný, Václav Řezníček a další hráči z okolí. Vesměs se jednalo o vlastní odchovance, což znamenalo, že se naučili bruslit na rybníce a byli šikovní na sport. Ke kvalitativní změně došlo v roce 1966, kdy bylo v Lovosicích postaveno umělé kluziště (později zastřešené a dále jako hala) a led byl k dispozici od října do března. Ačkoliv později byla okupace naší republiky a následně normalizace a politický útlak, hokej v Třebenicích se hrál úspěšně dál. Díky umělému ledu se začali vychovávat noví hráči a tím se hokej v našem regionu zkvalitnil. V tomto smyslu se začalo měnit i naše mužstvo, poté co skončili výše uvedení borci. Pravidelně se hrála krajská soutěž, tzv. krajský přebor (přelom 60. a 70. let), kde byla města jako Děčín, Louny, Ústí nad Labem, Litoměřice, Roudnice nad Labem, Most, Frýdlant atd. V té době se o hokej v Třebenicích pod vedením Dr. Wünsche dále starali MUDr. Stanislav Havlíček, Věroslav Kubíček, Luděk Ládiš, později kustód František Doubrava, Ing. V. Veber, Jiří Havlíček, samozřejmě s podporou celého sportovního oddílu Slavoje Třebenice. Vyvrcholením pro hokej v Třebenicích byla sezóna 1973-1974, kdy Slavoj celý krajský přebor vyhrál, následně vyhrál kvalifikaci a postoupil do divize. Památný byl zájezd na kvalifikaci do Pardubic, kde se hrálo s vítězem východočeského kraje, Opočnem. Autobusem tehdy jela celá Sokolovna, restaurace, kde se v té době lidé ponejvíce scházeli. To bylo velmi cenné období – třebenický hokej byl nejlepší v krajské soutěži a samozřejmě se šířila sláva města Třebenic. Autor článku pro dokumentaci přidává obrázek diplomu, který každý z týmu dostal spolu s odznakem. Pokud byl někdo v této vzpomínce opomenut, patří mu omluva. Snahou bylo připomenout slavnou éru Slavoje Třebenice a oddílu ledního hokeje pod vedením RNDr. Luďka Wünsche, CSc. Bývalý hráč
………….…………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Z POLICEJNÍHO ZÁPISNÍKU Z pohledu výkonu služby Městské Policie Třebenice byly letní měsíce velice nevšední. Hned ve třech případech došlo k nahlášení a poté k zajištění nevybuchlé vojenské munice z minulého století. K prvnímu nálezu došlo 18. 6. 2014 v budově Městského úřadu Třebenice, která momentálně prochází rekonstrukcí. Pracovníci stavební firmy objevili dva kusy ručních granátů a střelivo ze šedesátých let minulého století. Přivolaný policejní pyrotechnik uvedenou munici zajistil a odvezl ji k likvidaci. Druhý případ se odehrál 31. 8. 2014. Byl jsem vyrozuměn hledačem pokladů, že u obce Lhota u Třebenic nalezl za pomoci detektoru kovů nevybuchlou bombu v blízkosti hlavní komunikace směrem k obci Štěpánov. Povolaný policejní pyrotechnik identifikoval bombu jako nevybuchlý odjištěný německý minometný granát z období druhé světové války. Manipulace s granátem nebyla z bezpečnostních důvodů možná, proto došlo zneškodnění přímo na místě. Při řízeném výbuchu nedošlo ke zranění ani škodě na majetku. V případě třetího nálezu dne 12. 9. 2014 jsem byl povolán do obce Mrsklesy. Místní zemědělec při práci na poli nalezl předmět, který vykazoval znaky vojenské bomby. Na místo byl přivolán policejní pyrotechnik, který rozpoznal ruský minometný granát taktéž z období 2. světové války. Z důvodu bezpečnosti byl granát také zlikvidován na místě řízeným odpalem. I tentokrát nedošlo ke zranění ani škodě na majetku. Na tomto místě považuji za nezbytné zopakovat pravidla, jak se při nálezu nevybuchlé munice chovat. Jedná se totiž o nebezpečné věci, které mohou při sebemenší manipulaci vzhledem k stáří a možnému poškození explodovat. Je vždy potřeba přivolat profesionálního policejního pyrotechnika. K další manipulaci s nevybuchlou municí. V žádném případě se nedoporučuje manipulovat s předměty nebo je jakkoli ohledávat. Na místo je důležité povolat hlídky integrovaného záchranného systému a do jejich příjezdu zamezit vstupu všem nepovolaným osobám a v případě cesty či jiné komunikace i odklonit dopravu. Městský strážník Tomáš Rotbauer
RADNICE – RADNÍ DŮM V PRŮBĚHU ČASU V současné době probíhá rozsáhlá, dlouho očekávaná rekonstrukce budov městského úřadu. V posledním zpravodaji Český granát byly vedením města podrobně vysvětleny důvody této velké a tolik potřebné akce. V článku se mimo jiné uvádí, že obecným cílem celého projektu je zajištění spokojenosti obyvatel a zvýšení kvality života ve městě. S tím nelze než souhlasit! A protože nejen knihy, lidé, ale i domy mají své osudy a příběhy, chtěl bych tímto skromným článkem přispět k informaci a znalosti o místě, kde žijeme a kde jsme doma. V začátcích ustanovování měst, kdy královský rychtář byl první osobou, konšelé nestavěli radních domů. Scházeli se kdekoliv, v bytě některého konšela. V 15. století byl zrušen institut dědičného rychtáře, města stavěla radnice, rathauzy všude. Uvnitř v radních domech, mimo mázhaus (velká vstupní síň v přízemí nebo patře gotických a renesančních domů sloužící jako prostor pracovní, obchodní, kde scházela obec), byla hlavní světnice, kde se scházívala městská rada. Na zdech radní síně byly malovány obrazy a mravoučné nápisy. Například „Právo pavučině se přirovnává, jíž brouk prorazí, muška v ní zůstává.“ Mravoučný nápis jako ze současnosti. Lavice, na nichž zasedali konšelé, stávaly v radní síni po třech stranách stolu. Na stole měli konšelé kříž, na který se přísahalo a přesýpací hodiny na měření času a poznání, o kolik kdo do rady přišel pozdě. Půlpit, čili stůl písařů, býval postaven proti konšelům. Písaři seděli zády k obci, tváří ke konšelům. V našem Třebenickém kancionálu je vyobrazení rady Třebenské a strany, které se před ní soudí, z roku 1571. Toto vyobrazení bývá uváděno v odborných publikacích. První třebenický „rathaus“ stával pravděpodobně v místech dnešního domu č.p. 136. Protože zápisy zmiňují i další domy č. p. 76 a potom č. p. 1, rozeznáváme dům č. p. 136 dalším jménem „Oustecký“ (jehož původ se nepodařilo zjistit). Možná, že to byl dům, který roku 1553 předal v zastoupení obce purkmistr Longin novému majiteli Blažkovi Rathouzskému. Ve dvoře domu byl obecní špitál. Městská rada vyjednávala roku 1678 s mistrem zednickým z Litoměřic, který opravoval velemínský kostel, „jak by se dům rathausní dal reparírovati bez škody pro obec, zda by toto dílo přijal a rejsování na to udělal.“ Tento záměr se však neuskutečnil. V historii domu se objevují od roku 1720 jako majitelé František, Karel a Antonín Jenčovi. V pořadí druhou třebenickou radnicí byl dům č. p. 76. Kdy se tento dům dostal do majetku města, není známo. Roku 1692 dostala obec od vrchnosti dům Hortulánovský, dnešní č. p. 1. Abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, Helena Pieroniána z Galianu, potvrdila tento dar dne 17. června 1692 zvláštním privilegiem. Když obec dostala Hortulánovský dům, neměla dostatek peněz, aby starý radniční dům, který byl na spadnutí, dala do pořádku. Proto se konšelé usnesli a darovali dům purkmistru Štěpánu Šmídovi. Domem tehdy vedl průjezd do městského pivovaru (dnešní Sokolovna). Dům č. p. 1 patřil rodu Hortulánů, dalším majitelem byl Daniel Stolzenberger. Vdova po Danielovi, provdaná Harázková, věnovala dům a pozemky v březnu 1682 vrchnosti, to znamená klášteru sv. Jiří. V darovací listině z roku 1692 byl uveden „dům i s oběma stodůlkami k němu patřícími, též sklípek při krámech masných“, včetně povolení k šenku, jejž v tomto domě měl klášter, když se obec zřekne výhradního práva k vaření piva a jeho prodeji do okolních knížecích vesnic a přispěje kněžně na stavbu obilné sýpky v jejím domě Kovářovském (dnešní dům č. p. 84). Tak se dnešní radnice dostala do majetku obce. Další osudy budovy, která mimo jiné několikrát vyhořela, budou popsány v některém příštím vydání zpravodaje. Dům č. p. 2, který v současnosti patří do celého areálu, se v minulosti nazýval Samkovský. První písemná zmínka z roku 1683 je o majiteli jménem Václav Burian. Po roce 1871 byl přízemní dům opatřen dalším patrem a od roku 1899 je jeho majitelem obec Třebenice. V tomto domě roku 1902 zemřel Josef Kořínek, zdejší farář na odpočinku, kterého delší čas léčil MUDr. Václav Pařík. Právě na jedné z návštěv ke svému pacientovi, jej zde, 5. 11. 1901 v 17.00 odpoledne postihl záchvat mrtvice. 4 dny poté dr. Pařík zemřel. Dalším domem, patřícím k dnešnímu městskému úřadu, je dům č. p. 145. Autor knihy Děje Třebenic, Augustýn Sedláček, píše, že na tomto místě stávala již roku 1677 škola. Těsně před tímto datem byla škola, kostel a 60 budov dne 16. května 1664 zničeno velkým požárem. Obec budovu zakoupila 17. 4. 1896 a umístila do ní od roku 1901 do roku 1904 nově založenou českou měšťanskou školu. A malá poznámka závěrem. Já osobně bych se přimlouval, aby před budovou radnice na veřejném prostranství, byl obnoven historický institut tzv. pranýře. V minulých časech se stěhoval vždy se změnou stanoviště radničního domu. Myslím, že by i v současnosti našel uplatnění. J. Houdek Použitá literatura:
Václav Kosina, Historie našich domů Zikmund Winter, Zlatá doba měst českých
PODOBOJÍ V říjnu uběhlo 600 let od obnoveného vysluhování podobojí. Na podzim roku 1414 byl v Praze po dlouhé přestávce při bohoslužbách kalich s vínem podáván všem věřícím. Všichni přijímali chléb i víno, takzvaně „pod obojí způsobou“, zkráceně podobojí. Husitské hnutí bylo tehdy ještě v plenkách, avšak tímto byl učiněn první krok k reformě církve. Krok to byl jistě nepatrný v porovnání s dějinnými událostmi, které se po Husově smrti spustily jako lavina a které se spíše dostaly do učebnic dějepisu. Podávání kalicha všem věřícím při svatém přijímání však nejlépe vystihuje, oč vlastně v husitství jde. Mistr Jan Hus a jeho následovníci chtěli změnu. Západní církev v jejich době byla velice mocná. Bujela v ní korupce a kupčení s náboženskými „produkty“ jako byly například odpustky, a tím pádem i kupčení s lidskou důvěrou a nadějí. Studiem Písma Svatého a spisů církevních otců pak zjišťovali, že tento stav se povážlivě míjí s životem církve v prvních staletích její existence. Raná církev toho neměla mnoho. Nejednotně a tápavě nacházela svoje místo ve světě. Jistě nebyla ideální. Avšak ty, kdo ji tvořili, spojovala a živila silná touha. Touha po Ježíši Kristu. Nikoli po moci a ovládání lidí, nýbrž touha po spasiteli lidských duší. Jedině díky němu dostává lidský život smysl, směr a nový horizont, ke kterému směřuje. Už je to tady. První člověk na světě vstal z mrtvých. Začal nový věk. Už nyní se můžeme účastnit nebeské radosti. A nejhlubšího a nejintimnějšího rozměru dochází tato nebeská radost právě při sdílení chleba a kalicha při svatém přijímání, nebo jak se říká u evangelíků, při večeři Páně. Na tento rozměr euchristie se ve středověku v západní církvi pozapomnělo. Mistr Jan Hus a jeho následovníci, zejména Jakoubek ze Stříbra, tento rozměr eucharistie znovuobjevili. Vynesli jej z knih opět do církevní praxe. Ať se pak husitský zápas dostal do seberozmanitějších a sebešílenějších podob, všem proudům a hnutím byla tato touha velice vlastní. Proto všechna hnutí, která z husitství vzešla, kladla takový důraz na vysluhování podobojí. Proto se stal kalich symbolem české reformace. Bez tohoto rozměru nelze po mém soudu mistru Janu Husovi, husitství ani celé české reformaci rozumět. Pokud zapomeneme, co znamená kalich, pak se z mistra Jana Husa stane národní buditel, bojovník proti Němcům či hrdina obyčejných lidí bojujících proti nespravedlivé vrchnosti. Z husitů se pak stanou předchůdci komunistů, bojovníci za národní suverenitu či jen loupeživí barbaři. Mistr Jan Hus však byl katolickým knězem, který poukazoval na zlořády v církvi, a husité křesťany toužící po změně v církevní praxi. Symbol kalicha ukazuje, v čem tkvělo jejich odhodlání. Ukazuje totiž k naději, která není z tohoto světa. Nemáme ji v rukou, protože ona má v rukou nás. Filip Ženatý, evangelický farář
NAŠINCI NA TRANSSIBIŘSKÉ MAGISTRÁLE (Příspěvek k 100. výročí vzniku České družiny na Rusi) Zde ležíme my - Čechoslováci padlí v boji za práva a svobodu věčná stráž cti a slávy svého národa Nápis s tímhle českým textem možno nalézt tisíce kilometrů na východ od české kotliny, na břehu Tichého oceánu, v ruském městě Vladivostok, na tamním Mořském hřbitově. Patří do příběhu Čechů v době „velké“ války. Historický rámec Češi podobně jako Slováci žili v habsburské monarchii oproti Němcům a Maďarům v nerovnoprávném postavení. Neměli tudíž valný zájem bojovat v 1. světové válce za zájmy monarchie. Přesto rakouské vojenské úřady povolaly do války zhruba 1,4 milionu Čechů, a na 140 tisíc českých vojáků v ní ztratilo život. Proti nesmyslnému rakouskouherskému militarismu vystoupili jako první Češi a Slováci žijící v zahraničí. V Rusku a Francii se hlásili hned v prvých dnech války do vojenských dobrovolnických jednotek, aby mohli se zbraní v ruce bojovat proti habsburskému mocnářství a Německu. Své odhodlání vyjádřili symbolicky slavnostní přísahou v Kyjevě 11. října Nápis na jehlanci uprostřed 1914 (podle ruského kalendáře 28. září) dobrovolníci České družiny a o den československého válečného později v jihofrancouzském Bayonne dobrovolníci Roty Nazdar. Tři čtvrtě hřbitova ve Vladivostoku roku na to, 6. července 1915, veřejně deklaroval ideu boje za vytvoření samostatného československého státu při přednášce v Ženevě profesor T. G. Masaryk. Spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem vytvořili v exilu politické vedení protihabsburského odboje. Dobrovolníci České družiny působili v rámci ruské armády a pod ruským velením. Byli nasazováni v předních liniích ruské armády jako vyzvědači a průzkumníci s cílem rozvracet bojeschopnost rakouskouherských vojenských jednotek. Po pádu ruského carismu navštívil Masaryk v květnu 1917 Rusko a prosadil přeměnu České družiny v masovou československou revoluční armádu, budovanou na principech Sokola s dobrovolnou kázní, vlastenectvím, bojovou soudržností, odvahou, ctí a bratrským jednáním. Po rozsáhlém náboru v zajateckých táborech se podařilo v Rusku postavit šedesátitisícové československé vojsko. Menší podobně organizované dobrovolnické formace vznikly ve Francii a Itálii. Do historie vešly jako československé legie (ruská legie, francouzská legie, italská legie). Významným vojenským počinem legií bylo vítězství 3500 vojáků nevalně vyzbrojených pluků československé brigády nad trojnásobnou přesilou rakouských vojsk v bitvě u haličského města Zborov (2. července 1917). Po třech stoletích, poprvé od Bílé hory (1620), u Zborova vojensky vystoupili Češi proti Habsburkům. Podobně oceňováno bylo vítězství Čechoslováků nad silnějšími německými jednotkami u Bachmače na Ukrajině (březen 1918) i porážka ruských bolševiků u Penzy (květen 1918). Vojenské úspěchy československých legií budily respekt a přiměly v létě 1918 vedoucí státníky Francie, Velké Británie a USA k souhlasu s Masarykovým projektem československé samostatnosti. Po bolševické revoluci a brestlitevském míru se rozpadla ruská fronta. Masaryk na to reagoval v únoru 1918 prohlášením ruských legií za část autonomní československé armády ve Francii. S vládou sovětů byla (za cenu souhlasu s výrazným odzbrojením československých legií) vyjednána dohoda o podmínkách cesty čs. vojska přes Vladivostok do Francie. Projekt ztroskotal na nedůvěře mezi legionáři a místními sověty bolševiků, napadeno bylo několik vlaků s prakticky neozbrojenými Čechoslováky. Za stálých bojů, mnohdy o hladu a v sibiřské zimě ustupovali legionáři až do Vladivostoku. Mezitím v Evropě na podzim 1918 porážkou Německa a Rakousko Uherska skončila válka a vzniklo samostatné Československo. Teprve o dva roky později, na podzim 1920, přepravou poslední skupiny legionářů z Vladivostoku, skončila jejich anabáze. Svědectví krajanů Barvité osudy legionářů jsou dobrým námětem pro umělecké ztvárnění. Náš krajan, libochovický rodák, spisovatel Josef Kopta (1894-1962), legionář, pracovník informačně osvětového oddělení ruských legií, bývá označován za „básníka dálek a rodného kraje“. V legionářské trilogii Třetí rota (1924), Třetí rota na magistrále (1927) a Třetí rota doma (1934) podal překvapivě otevřený obraz života legionářů. V trilogii najdeme mnoho autobiografických prvků i skutečných osob. Namátkou připomeňme románovou postavu filozofujícího legionáře Hynka Louckého, holiče z Libochovic, jehož předobrazem byl ruský legionář Hynek Zvolský (1879-1936), jenž skutečně v Libochovicích holičskou živnost provozoval. Motivy rodného kraje a „velké“ války možno nalézt i v Koptově novele Adolf čeká na smrt (1933), příběhu tuberkulózního dělníka zaměstnaného v cementárně v Čížkovicích, stejně jako v psychologické próze z roku 1926 Hlídač č. 47, úspěšně zfilmované v roce 2008 Filipem Renčem, s Karlem Rodenem v hlavní roli. Zajímavé detaily o způsobu myšlení prostých legionářů nalézáme v jejich válečných vzpomínkách. Příběhy začínají povoláním do války a přesunem na ruskou frontu. Část rakouských pluků byla na počátku války poslána přímo proti Rusům na východní (haličskou) frontu, jiné, kupř. 42. pěší pluk z Terezína až počátkem roku 1915, po prvotním nasazení na srbské frontě. Máme-li věřit dokladům vojenské evidence, upadli třebeničtí rodáci - Josef Preis (1891), Karel Novák (1884-1945), Václav Novotný (1881) - do ruského zajetí krátce po nasazení na frontu, v září 1914, Václav Šuma (1880) údajně již v srpnu 1914. Podmínky v ruských zajateckých táborech, zakládaných i v odlehlých místech Sibiře a Střední Asie, byly pro Středoevropana z hlediska klimatických podmínek, úrovně stravování i osobní hygieny krajně nevhodné. Josef Preis, krátkou dobu umístěný v zajateckém táboře ve městě Barnaul na jihu Sibiře, vzpomínal, že zajatce trápily blechy natolik, že raději spali u komínů a na stromech. Alois Soukup (nar. 1890 v Třebenicích) prožil nějaký čas v táboře ve městě Katta Kurgan v turkestanské oblasti (dnes v Uzbekistanu,
60 km od Samarkandu), kde zajatce umístili za městem, pod širým nebem. Trpěli velkým horkem, pili vodu z potoka, jež měla od spousty vodních vší hnědou barvu. Mnoho zajatců onemocnělo, denně umíralo 10 - 15 osob. Jednou z možností jak uniknout z bídy ruských zajateckých táborů, byl vstup do československé dobrovolnické armády. Josef Žáček (nar. 1888, bytem v Třebenicích čp. 61) uvedl jiné tři okolnosti, které jej přivedly k rozhodnutí přihlásit se do legií. Autoritu učitelů třebenické školy, od nichž slýchával o potřebě pomáhat vlasti k rozkvětu, příklad kamaráda Aloise Bendy z Chodovlic (1890-1957), angažujícího se v České družině (po válce zůstal v armádě a v roce 1938 byl povýšen do generálské hodnosti – pozn. J.M.), a v neposlední řadě vliv Aloise Peterky (1893), syna řídícího učitele z Úpohlav, jenž jako komisař legií agitoval pro vstup do československé armády v jejich zajateckém táboře v roce 1917. Dobrovolníci prodělali základní vojenský výcvik, načež následovalo přidělení k příslušnému útvaru. Specifické bylo zařazení Aloise Soukupa k tajné výzvědné službě a Karla Nováka do funkce tajného policisty. Josef Preis, sloužil u hlavní intendantury ve Vladivostoku a při shánění proviantu pro armádu poznal kus Číny (především Mandžusko) a Japonska. Mimořádná byla vojenská kariéra majora (později podplukovníka) Jana Brože, narozeného v roce 1882 v Úštěku. V Rusku, kde byl majitelem pivovaru v Juzovce (dnes Doněck) na Ukrajině, žil od roku 1905. Po vstupu do československého vojska se záhy stal osobním pobočníkem velitele čs. armádního sboru ruského generála Vladimíra Šokorova (1868-1940). V letech 1919-1920 působil ve Vladivostoku na hlavním velitelství československých vojsk jako nejbližší spolupracovník velitele Československé armády na Dálném východě generála Stanislava Čečka (1886-1926) a politického plnomocníka MUDr. Václava Girsy (1875-1954). Často zastupoval Československo při mezispojeneckých vojenských poradách. Naši krajané bojovali na Rusi v řadě známých bitev. Budyňský rodák Jaroslav Saur (1893) v bitvě u Zborova, v níž 2.7.1917 padl, František Křídlo (1884), dělník čížkovické cementárny, bytem v Třebenicích, v bitvě u Bachmače, jiní v řadě míst v Povolží (Samara, Penza), na Urale (Jekatěrinburg, Perm, Čeljabinsk), na sibiřské magistrále, až po dálněvýchodní Vladivostok. Karel Novák vzpomínal na potyčky s bolševickými bandami na magistrále. U stanice Ančinsk (poblíž Krasnojarska) se bolševikům 17. ledna 1920 podařilo rozebrat koleje. Dvanáct vozů bylo shozeno z náspu, shořely tři vagony, oprava trati trvala tři dny. Jindy byli naopak úspěšní legionáři. Pochlubil se tím jak: „ Často vyrušili nepřítele ze spánku a překvapili, že i nazí se dávali na útěk. Potřeboval jen někdo vykřiknout „Čechoslováci“, a už byli v prachu, a my měli od nich dlouho pokoj“. Václav Virt (1895) z Chodovlic po letech vzpomínal, kterak bolševici přepadli 25. května 1918 legionářský vlak u stanice Marianovka, poblíž Omsku. Legionáři byli takřka beze zbraní, bránili se především kamením. Přesto po srážce mezi mrtvými identifikovali na dvě stě rudoarmějců a „pouhých“ osmnáct Čechoslováků. S odstupem let možno s určitou nadsázkou říci, že na trase transsibiřské magistrály - co stanice, to mrtvý či zraněný legionář. Některé prameny uvádějí, že celkově na Rusi českoslovenští legionáři zanechali 3652 mrtvých a 739 nezvěstných (jinde uvedeno 4112 padlých a zemřelých). Dnešek na magistrále Co dnes na magistrále připomíná československé legionáře? V Čeljabinsku před nádražím nový legionářský pomník z roku 2011; v Jekatěrinburgu na Michajlovském hřbitově symbolický památník z roku 2007, Ledoborec Angara použitý bolševiky věnovaný legionářům, kteří padli nebo zemřeli v tamní gubernii; v lodní bitvě s legionáři na Bajkalu v roce 1918 v Irkutsku pamětní tabule připomínající působení spisovatele Jaroslava Haška, legionáře, jenž později přešel k bolševikům, a na břehu řeky Angary ukotvený stejnojmenný ledoborec s expozicí věnovanou bitkám mezi legionáři a bolševiky na strategicky exponovaném úseku magistrály v oblasti kolem Bajkalu. Ve Vladivostoku najdeme připomínku legionářů takřka na každém kroku. Na Ruském ostrově (100 km2), chránícím město mohutným pevnostním systémem, je řada kasárenských objektů, užívaných čs. armádou. V sousedství kasáren, ve Svatoserafimovském mužském klášteře, probíhaly sňatky ruských dívek s legionáři, které provdáním za legionáře získaly možnost přesídlení do Československa. V centru města, na Světlanské ulici, sídlilo velitelství československých vojsk. Naše poslední zastavení bude v kopcích nad městem, na tzv. Mořském hřbitově. V letech 1918-1919 tu byl podle návrhu sochaře Jana Stránského (1885) zřízen československý válečný hřbitov, jenž jako jeden z mála přežil všechny peripetie ruské historie dvacátého století. V areálu je pohřben 171 legionář a vévodí mu 7,5 metru vysoký šestiboký jehlanec zakončený sokolem s rozepjatými křídly. Na schodišti podstavce stojí opřen o římsu borec se skloněným mečem a střeží nápis, jenž je mottem článku. Uzavřel se příběh jedné zlomové kapitoly naší novodobé historie. T. G. Masaryk ji popsal prostě a stručně: „Dobrovolnická jednotka Česká družina vznikla ze Sokolů a bez Sokola by nebylo České družiny, bez České družiny by nebylo československých legií a bez čs. vojska by nebylo čs. samostatnosti …“ Je příjemné konstatovat, že i kraj na úpatí Českého středohoří byl v tomto příběhu účasten. Osudy několika z těch, kteří za svobodu bojovali na daleké Rusi, jsem se pokusil dnešnímu čtenáři připomenout. Řečeno parafrází vladivostockého nápisu, zůstávají i po sto letech věčnou stráží cti a slávy svého národa. PaedDr. Jaroslav Moravec Československý válečný hřbitov ve Vladivostoku
Obsah podzimního vydání 2014
Titulní strana
str. 1
Slovo úvodem
str. 2
Konec roku se blíží… Jaké akce na nás ještě čekají? Třebenická sluníčka Revitalizace objektu MěÚ Třebenice II
str. 3 str. 3 str. 4
Dětské cyklistické závody Společenská rubrika
str. 5 str. 5
Škola v novém školním roce
str. 6
Mateřská škola „Granátek“
str. 7
Podzimní výlet Třebenických žen Prázdniny v dětském domově – tábor Harrachov a Zlenice u Čerčan Den „Medvíďat“ Nová stálá expozice v Muzeu českého granátu v Třebenicích Nelehký život vysokoškolských učitelů Zámecké saxofonové kvarteto Výsadba stromků ve spolupráci s Lafarge Cement a. s., Čížkovice Třebenický sport – lední hokej Z policejního zápisníku
str. 7 str. 8 str. 9 str. 9 str. 10 str. 10 str. 10 str. 11 str. 11
Radnice – radní dům v průběhu času
str. 12
Podobojí
str. 13
Našinci na Transsibiřské magistrále Obsah, redakční rada
str. 14 str. 16
Redakce: Šéfredaktor zpravodaje ČG: Lucie Racková, členové redakční rady: Libuše Bolechová, Hana Husáková, Josef Bača Vydává občanské sdružení Český granát ve spolupráci s Městem Třebenice, distribuuje zdarma do všech domácností obce Třebenice a místních částí. Vychází čtvrtletně. Texty neprochází korekturou. Podněty a připomínky směřujte na členy redakční rady, na adresu
[email protected] nebo na adresu Města Třebenice, Paříkovo náměstí 1, 411 13 Třebenice, tel. 416 594 301. Email:
[email protected] www.mesto-trebenice.cz Fotografie k článkům pocházejí ze soukromých alb občanů Třebenic. Registrováno pod evidenčním číslem MK ČR E 21058. Rádi zveřejníme zajímavé příspěvky i názory našich spoluobčanů, za které předem děkujeme. Redakce zpravodaje
