SBOROVÝ ZPRAVODAJ Českobratrské církve evangelické v Opavě
Podzim 2013
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Dej mi své srdce. Obrázek na titulní stránce namaloval desetiletý Michal Grufík se svou maminkou Milenou. Byl součástí jednoduché pozvánky, kterou pro příležitost křtu svatého vyrobili, včetně biblického verše z knihy Přísloví. Míša sám o křest požádal a na základě svého vlastního vyznání jej v neděli 29. září také přijal. Mnozí jste se těchto křestních bohoslužeb zúčastnili, mnozí jiní jste zrovna tuto jedinou neděli přítomni být nemohli. To, že by ještě nedospělé dítě v předkonfirmačním věku požádalo o křest, nebývá příliš časté a nebývali jsme na to zvyklí. Většinou stále křtíme nemluvňata na základě víry a vyznání rodičů a kmotrů. Někdy bývají křty spojeny s konfirmační slavností na prahu dospělosti. Michal pocítil ve svém srdci touhu být pokřtěn už nyní. Po rozhovoru s ním jsem neměl důvod pochybovat o tom, že to bylo rozhodnutí jeho srdce. Stejně jak před několika lety, když o křest požádala tehdy osmiletá Katka Kopecká. Někdy máme v naší církvi i ve sboru sklon k tomu o sobě pochybovat. Naše svědectví je prý chabé a horlivost pro Boží věci nevelká. A přece občas býváme svědky toho, že se evangelium lidí dotýká. I navzdory jisté cudnosti, se kterou víru předáváme. I navzdory tomu, že se nám občas zdá, že to moc neumíme a jsou jiní a jinde, kterým to jde lépe a mají více sebevědomí. A přece vidíme, že se mezi námi něco děje. V takovýchto chvílích jako je křest si přece uvědomujeme, že ať už jde o výchovu v rodinách nebo ve sboru, nezáleží to jen na nás. Věříme, že je zde při díle Pán Bůh sám skrze svého Ducha svatého. To nic nemění na tom, že na našem křesťanském svědectví převelice záleží. „Dej mi své srdce“ – tak zní slova z knihy Přísloví. I když to na první poslech může tak vypadat, není to slovo Hospodinovo. Jedná se o slovo izraelského otce ke svému dítěti. „Dej mi synu své srdce, ať si tvé oči oblíbí moje cesty.“ Ve starověku byla častým výchovným prostředkem rákoska. A přesto zde ten otec vidí i jiný způsob, jak zvát svého potomka na cestu víry. Vlastním příkladem. Má si oblíbit, doslova střežit jeho cesty. To je závazek hlavně pro toho otce. To on musí především dbát, aby žil podle Božích přikázání. To na něj je vloženo břemeno příkladu, který by byl hoden následování. To on má žít tak, aby se mu jeho potomek nevysmál, ale aby pochopil, že cesta, po které jeho táta jde, je ta správná a pravá. Někdo má věřícího otce, někdo matku, někdo oba. Někdo má věřící prarodiče. Někdo dojde k víře skrze svědectví úplně jiných lidí. A když má někdo věřící rodinu i sbor, je to zvláště velký dar. Nezapomínejme na to, že tady je naše místo. A že všichni neseme odpovědnost za to, aby zde evangelium zaznívalo a vedlo naše děti a mladé k počátku
2|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě jejich vlastního vyznání víry, ať už při křtu nebo konfirmaci. A že je při tom důležitá naše pravidelnost účasti na bohoslužebném i sborovém životě i náš vlastní příklad.
Jan Lukáš, farář
Program v našem sboru Neděle 27. 10. ……………………………………………………. Opava 9 hodin Deštné 14 hodin* Neděle 3. 11. .…………………………………………………… Opava 9 hodin* / bohoslužby se staršími dětmi / Sudice 11 hodin Horní Benešov 14 hodin Neděle 10. 11. ……………………………………………………… Opava 9 hodin / káže tajemník SR Martin Kocanda / Neděle 17. 11. ………………………………………………………. Opava 9 hodin / po bohoslužbách sborová beseda / Neděle 24. 11. ……………………………………………………… Opava 9 hodin Neděle 1. 12. / 1. adventní /………………………………………. Opava 9 hodin* / bohoslužby se staršími dětmi /
*Bohoslužby s vysluhováním Svaté večeře Páně
Biblické hodiny: každý čtvrtek v 18 hodin, v současnosti čteme a probíhá výklad Ježíšova Kázání na hoře. Pěvecký sbor: každý čtvrtek v 17 hodin Náboženství: každý pátek ve 14, 45 / mladší děti /
3|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě v 15, 30 / dorost / Mládež se schází dle domluvy. Srdečně zveme.
Mimořádné akce -
-
-
v sobotu 2. listopadu se uskuteční drakiáda nedělní školy. Pozvánky se budou rozdávat o víkendu 9. a 10. listopadu bude v našem sboru hostem tajemník synodní rady bratr Martin Kocanda. V neděli bude kázat a po bohoslužbách se s ním budeme moci setkat. Program bude ještě upřesněn, včetně tištěných pozvánek. o víkendu 15. – 17. listopadu proběhne víkendovka našich táborníků v neděli 17. listopadu po bohoslužbách proběhne sborová beseda o křtu a konfirmaci; pozvánky budou natištěny a včas rozdávány v sobotu 23. listopadu proběhne tradiční adventní dětská dílna v sobotu 21. prosince se bude konat generálka vánoční besídky a večírek pro děti v neděli 22. prosince se koná dětská vánoční slavnost www.opava.evangnet.cz – na těchto stránkách naleznete starší nedělní kázání a aktuální akce sboru
Naši jubilanti 1. 10. bratr Josef Komárek ze Sudic…………………………………..79 let 7. 10. sestra Ludmila Grulichová z Žimrovic ……………………….. 81 let 11. 10. sestra Marta Gebauerová z Opavy .……………………………...75 let 16. 10. bratr František Slováček z Opavy ……………………………… 72 let 23. 10. sestra Eliška Válková ze Svobodných Heřmanic………………. 87 let 27. 10. bratr Miroslav Valchář z Opavy ………………………………. 81 let 21. 11. bratr Josef Šindler z Opavy …………………………………….. 72 let
4|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě 25. 11. sestra Selma Ševčíková z Opavy..……………………………… 93 let 29. 11. bratr Jaroslav Košťál z Opavy .……………………………….. 90 let
Všem jubilantům přejeme hojnost Božího požehnán PWF TRAVNÁ 20. 9. – 22. 9. 2013 K této akci jsem se nachomýtl totální náhodou. Přišel mi mail s – na můj vkus – velmi povedenou pozvánkou na akci s prapodivným názvem, který jsem sice chvíli luštil, ale v podstatě mi bylo hned jasné, co chce organizátor sdělit. „Modlitby, chvály, společenství – jak na to, aby křesťanská radost byla každodenní a trvalá … budeme se sdílet hlavně sami a v tichu;“ to vše stálo na pozvánce. Problesklo mi hlavou, že tohle jsem ještě nikdy nezažil, tu opravdovou tichou chvíli s Bohem. A nejvíc mě zajímalo, jak to dělat tak, abych na Něho nezapomínal a byl s Ním pravidelně. Počasí mělo být ten víkend deštivé, končily prázdniny a moje valmezácká kamarádka Míša – to vše bylo skvělou přidanou hodnotou k hodnotě, kterou jsem si odvážel, když jsem odjížděl zpátky. Zúčastnit se bylo moje spontánní rozhodnutí a jsem za ně rád. Na Travnou jsme se s Míšou dopravili snadno stopem z Opavy – cestovali jsme pouhými dvěma auty. Už večer jsme se zamýšleli nad 51. žalmem. Do té doby jsem jej příliš neznal. Hodinu jsme nad jeho textem měli meditovat. Zašel jsem úkol provést na travenský hřbitov, který mě vždy, když do tohoto kraje přijedu, znovu přiměje k fascinaci nad zmizelými Sudety. O to lépe se na takovém místě také přemýšlí o nadpozemských věcech. Nejkrásnějším závěrem žalmu pro mne bylo ujištění, že Bůh po nás žádá, ať mu odevzdáme svou nečistou duši. On s tím počítá, že je nečistá a hříšná. Přijímá nás takové, jací jsme a nic víc po nás zpočátku nevyžaduje. Teprve až „duchovně vyspějeme“, přichází s dalšími požadavky, například abychom na sobě pracovali, pomáhali druhým a pracovali v církvi. Sobotní den jsem začal procházkou po neskutečně deštivém okolí Travné, zašel si ke štole, která byla bohužel zamřížovaná, popovídal si se zajímavým samotářem ve velké chalupě, kde jsme před 12 lety byli ubytováni a trávili zde čas s naším opavským sborem, a vydal se zpět na snídani. Po ní následoval dopolední program, který nám ukládal, abychom byli každý tři hodiny o samotě jen s Pánem Bohem a meditovali. To mě nadchlo a samozřejmě jsem šel do přírody. Sedl jsem k nedalekému poslednímu zastavení křížové cesty, psal si, co chci na podzim všechno udělat, a to nejen ve vztahu k Pánu Bohu, ale i praktické věci. Poté jsem šel dále do lesů, až jsem narazil na posed. Uvnitř jsem strávil asi hodinu a půl, poslouchal hudbu, meditoval a připravoval pobožnost na jinou křesťanskou akci. Bylo mi přitom moc dobře, a nechtělo si mi pak zpátky ani na oběd. Nicméně jsem potlačil své individualistické
5|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě choutky, za které jsem tak často kritizován, přemohl se a šel zpátky do chalupy. Většina lidí už byla po obědě a můj, už tak pozdní příchod, zůstal téměř nepovšimnut. Jen mě zarazilo, že Míša je stále pryč někde v lese, což mě nadchlo, protože takové „buřičství“ – to nikdy nebyl její „style“! Po obědě jsme šli podle mého na dost nudařský výlet. Mohlo se jít aspoň k nějakému mini zajímavému cíli. Ale celá akce nebyla o výletu, ten měl být pouze nevýznamnou vsuvkou. O to kvalitnější a bohatší náplň měl pak ale veškerý další duchovní program. K večeru jsme se rozdělili do malých skupinek a rozebírali spoustu otázek na téma jak praktikovat svoji víru v sobě a ve společenství. Moc mě bavilo sdílet se a uvědomil jsem si, že každé takové sdílení mě posouvá dál. Naštěstí už s námi byla i Míša, která ušla 25 km v lesích, protože se tak trochu ztratila, ale především cítila, že chce být s Bohem sama delší dobu. Večer jsme měli duchovní program při svíčkách, na němž každý řekl, co chce věnovat Pánu Bohu. Někdo to provedl i prakticky. Pustil písně, zahrál na kytaru nebo se pomodlil. Byli jsme dojatí, plni vnitřního naplnění. U spousty lidí jsem vycítil velkou, požehnanou pokoru. Já jsem Pánu věnoval celý podzim, který zrovna na akci startoval. A modlil se za to, abych byl s Ním a hlavně aby On byl se mnou. Poté jsme měli improvizovanou Večeři Páně, kdy jsme chleby namáčeli do oleje a pili víno. Sdíleli jsme se – Pánem Bohem očištění, ztišení a šťastní – a povídali si. V neděli jsme akci zakončili bohoslužbami v Javorníku. Znovu jsme si tam zazpívali píseň Chválu vzdejte Hospodinu, kterou jsem se na akci naučil a okamžitě mě nadchla. Takový gospelový song jsme si fakt dobře valili. Doporučuji si píseň pustit třeba zde: http://www.youtube.com/watch?v=PJF0zdw6IsA. Na bohoslužbách jsme vyslechli kázání, které mě nadzvedlo z lavice. Organizátor Martin Koutecký aka Pan Qack se ukázal jako dokonalý analyzátor biblického textu. Jeho exegeze byla propracovaná do posledního puntíku a měla myšlenkovou hloubku, která mě přiměla hltat každé vyřčené slovo. Rozebírat nyní toto pozoruhodné kázání by bylo nad rámec tohoto článku, proto uvedu alespoň jeho inspirující závěr: Žijte každodenně s Bohem! Celá akce byla skvělá, a i když nás bylo asi jen 10, tudíž komorní počet, setkání splnilo má očekávání. Martina za to, že vše přichystal, moc uznávám! Takových lidí je v církvi potřeba jako sůl. Víkend mě znovu utvrdil v nadšení nejen ve vztahu k Pánu Bohu, ale také znovu povzbudil k tomu, abych i já přidal ruku k dílu v naší církvi, kterou mám moc rád, ale která stále potřebuje rozvířit stojaté vody. A tato akce – to byl minimálně jeden velký, požehnaný hurikán v jinak poklidném církevním oceánu. Díky za to Martinovi, všem účastníkům a hlavně Pánu Bohu. Povzbuzuji i Vás všechny, kteří čtete tyto řádky, abyste příště takové nabídky nepomíjeli a přijeli! Je moc fajn být i několik hodin sám a věnovat se jen sobě a Pánu Bohu. Nemusíme zůstávat stále s kamarády. Vztah s nimi, jak věřím, udržuji i tím, že se za ně třeba
6|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě právě o samotě modlím, že se s nimi pak sdílím o něčem, co jsme zažili a prožili právě každý v osamocení! Jan Lukáš ml.
TÁBOR STŘÍTĚŽ NAD BEČVOU aneb VELKÉ PŘÍJEMNÉ PŘEKVAPENÍ Když se u nás řekne tábor, vybaví se snad každému Melečkovský srub a tábořiště kolem s vedením dospělých a ostřílených táborníků. Ale letos se velmi zaběhnutá tradice změnila. Místo srazu v Žimrovicích jsme se sešli ne u hospody, ale u sborového domu tady, na Lidické 2. Velení tento rok převzala starší mládež, z nichž už někteří s námi na táboře byli jako výpomoc, zatím co se spíše přičiňovali za vtipné chvíle a další starosti vedení, jelikož se minulé vedení rozhodlo, že půjde do předčasného důchodu, což zvykem v dnešním světě nebývá, aby někdo do důchodu vůbec šel. Tak tedy, jakmile jsme se sesbírali dohromady, následovala tradiční hra s lístečky, přičemž když nám to řekli, ozvalo se nespokojené mručení s patrným smíchem, který šel rozpoznat z maskovaného kašlání. Na papírcích, které byly rozmístěny po celých farních prostorech, byly naše jména a jména těch, se kterými ve skupinkách jsme. To, že už někdo papírek našel, šlo poznat podle toho, že celou faru za chvíli zaplnily výkřiky jako: „Ne!“ anebo: „Tak letos to bude má další noční můra!“ či: „Super!“ což se moc často nestávalo a jak později byly družinky komentované, nejspíš za to mohla chyba tisku. (Samozřejmě, já jsem dostala tu nejlepší skupinku, která vyhraje, jak prohlašoval každý vedoucí družinky). A po té, když jsme-tedy alespoň naše družinkableskově rozluštili název- omlouvám se, ale je opravdu HODNĚ jednoduché zašifrovat zprávu tak, že posunu písmeno o jedno dozadu- jsme se vydali do parku hledat našeho modrého vedoucího, který se mezitím unudil k smrti podle toho, jak vypadal, když jsme přišli. Odjeli jsme z nádraží vlakem do- tuším-Hranic, odkud jsme jeli potom dál a dál až do Zašové, kde jsme se vydali pěšky až do tábora. Nutno dodat, že z nás ve vlaku byli všichni na nervy včetně dospělých, kteří během cesty učinili pár chabých pokusů nás ztišit na hlasitost přijatelnou pro uši, ale neúspěšně. Cestou do tábořiště, během které na naše hlavy pařilo slunce, jsme hráli hru o informacích z cesty, ale jelikož se všichni vedoucí věnovali ve vlaku bujaré zábavě, nechali otázky vyplnit svou družinku. To, jak si družinka vede a zdali to mají vůbec správně, už je nezajímalo. Do tábořiště jsme dorazili s velkým napětím, zdali se naše obavy vyplnily,
7|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě ale toho jsme hned nechali, když jsme spatřili krásné tábořiště s velkými tee-pee. Po krátkém oddechnutí následovala hra, u které když jste neměli haluz anebo jste byli slepí, tak jste to prohráli. Účel byl nasbírat co nejvíc surovin na stavbu tee-pee-čka, pak vyluštit zprávu v morseovce a utíkat do tábora, kde jsme podle zprávy našli své bydliště. My- Inkové, kteří na začátku vyhrávali, ale pak úplně prohráli- jsme měli tee-pee-čko hned u ohniště, tj. nalevo, když stojíte zády k jídelně. Ale někteří byli tak šikovní a dokázali postavit tee-pee ze vzduchu! To by si měli nechat patentovat. Konkrétně to byla ta družinka, která to pak úplně vyhrála. Na táboře byl samozřejmě taky nějaký řád. Něco mi připomínal, ale nedokážu říct co. Každý den se měnily služby, to bylo sekání dřeva na oheň, kuchyň-umývání nádobí (bylo velmi chutné dívat se, jak výborná polívka odtéká dohromady s povidly do díry, kde bylo poznat, co jsme měli na oběd), a denní služby, které zajišťovaly pořádek v táboře, ačkoliv tuto funkci většinou plnil “velmi oblíbený“ vibr-kufr. Vedoucí nezapomněli ani na VTH-čka (Velká táborová hra). Každý den bylo jiné, náročnější, jednodušší… Matěj byl velmi nápaditý. Velmi oblíbená část dne však (ne, nebyla to rozcvička) byly večery buď u ohně anebo v některém stanu družiny. Po duchovní, programu totiž (no samozřejmě, bylo tam i zhodnocení dne atd.) následoval „večerníček“ na dobrou noc, přičemž si družinka mohla vybrat knížku, co chtěli a měli a jejich vedoucí jim ji četli. Výsledkem bylo, že se stany tu půl hodinku neustále chlamaly a vedoucí se potom vyřízení buď smíchy, nebo neustálým utišováním sešli na poradě. Kupříkladu my (Inkové) jsme si strkali nohy do hlavy, a Aztékové (Tomova družinka) se smáli jednomu blbému obrázku Gregovy matky. Ano, to začal sice můj bratr a oni měli stan až na kraji (vyjma vedoucích), ale Tom všechny rozesmál znovu, až se po ani ne deseti minutách smál celý tábor. Nikdo kromě Aztéků vám přesně neřekne, proč se smál, protože se nakonec každý smál tomu, jak se ti druzí smějí. Během týdne jsme měli taky dvě významné návštěvy (mimo výlet do Velké Lhoty, na kterém jsme navštívili nejstarší dřevěný evangelický kostel v Evropě). První byla vskutku příjemná a odehrála se v rámci VHT. Navštívili nás Misionáři v podobě strejdy Honzy a Magdy, která potom zůstala až do druhého dne a druhá, ačkoliv byla nejspíš velmi vzrušující, byla by asi vedena v lepší náladě, kdyby nás zlí Španělé nevzbudili okolo 2 v noci. Měla jsme zrovna s Miri hlídku a přepadli nás “hrůzostrašní“ Španělé, kteří nás nakonec museli přemlouvat, abychom křičely strašnými výkřiky po mučení. Všichni tedy ochotně vylezli ze stanu a zívali, div se jim pusa neroztrhla, načež nám bylo sděleno, že se vydáme zachránit vedoucí, které unesli, a málem už zde hra skončila, protože někteří prohlásili: „Ále, ať si je nechají, my chcem spát!“, ovšem jsme se všichni probudili skoro hodinovým během po zablácené a mokré louce. Po tomto VTH měla denní služba konečně co dělat, protože náš tábor byl ozdoben dekoracemi typu místo vlajky Jeníkovy kraťasy, na jabka pak přišel toaleťák a ráno jsme zjistili, že si dali velkou práci a zpřeházeli nám totálně věci ve stanech.
8|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Ale ačkoliv jsme na táboře měli různé chvíle, smutné, naštvané, veselé i krásné, musím říct, že se mi tam nesmírně líbilo a určitě tam chci na svůj poslední tábor jako dítě jet. Děkuji všem vedoucím a těm, co se zapříčinili o to, aby tento tábor vznikl, a děkuji i Misionářům a Španělům, že nás přepadli. Díky, byli jste skvělí!!!!!!!!!!! Terka ♥
Stavební fond Dne 13.10.2013 se konalo mimořádné sborové shromáždění, na jehož programu bylo projednání zřízení stavebního fondu. Po přednesení návrhu bratrem Domesem a následné diskusi byl návrh schválen v tomto znění: „Sborové shromáždění
ukládá staršovstvu, aby zřídilo Fond oprav na zvláštním sborovém účtu. Fond bude vytvářen účelovými sbírkami a dary. O čerpání z Fondu rozhoduje staršovstvo sboru. Finanční prostředky se mohou čerpat jen na větší opravy, a to nad 30 000 Kč. Doporučený roční vklad je 40 000 Kč." Po zřízení účtu bude jeho číslo oznámeno a tak bude možno věnovat finanční dary k tomuto účelu. Vzhledem k současnému dění ve společnosti v oblasti oddlužení církví a taky s rostoucími náklady na udržování nemovitosti je to krok dobrým směrem a snad povede k tomu, aby náš sbor zvládl investice, které nás v budoucnu v oblasti udržování sborového domu neminou. Viliam Kušnír
Ztracený obraz Ztracený obraz Lačně nabíral polévku, kterou jsem mu dal přinést na stůl. Byl to ještě mladý muž, statného vzezření. Jeho oblek byl roztrhaný a zašpiněný, boty rozedrané – z nezaměstnanosti a putování. Za to nemohl. Ale jeho obličej! Nestálé rysy prozrazovaly nevázaný život. Hřích této tváři vepsal hluboce svůj výraz. Muž se najedl a odložil lžíci. Pomalu se zvedl a chystal se odejít: „Děkuji“ – podává mi ruku. Musím mu také podat ruku. Přitom ze mne vyhrklo: „Člověče, vy máte být obraz Boží! Co z vás udělal hřích!“
9|Stránka
Sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Pohlédl na mne s vytřeštěnýma očima a odešel. Brzo jsem na tuto drobnou událost zapomněl. O dva roky později jsem byl na návštěvě v malém jihoněmeckém městečku. Tu mne oslovila milá starší paní: „Musím vám konečně povědět, že se každý den za vás i za vaši práci modlím.“ Udiveně jsem na ni pohlédl a povídám:“To je pěkné a potřebné, ale povězte mi, jak jste k tomu došla.“ A paní říká: „To je zvláštní příběh. Podívejte, já vlastním malý krámek. Přijíždí sem často cestující obchodníci se svými auty a nabízejí zboží. Nějakou dobu sem přijížděl jako zástupce jeden milý, statný muž, kterého jsem si pro jeho tiché a vážné způsoby zvláště oblíbila. Proto jsem ho jednou pozvala na šálek kávy. Když jsme tak spolu seděli, dal se do řeči:“Asi byste neřekla, že jsem byl před dvěma lety docela sešlý pobuda.“ „To ne“, řekla jsem udiveně. A pak mi vyprávěl, jak se jako mladý hoch pohádal s rodiči, jak utekl do světa, jak prošel vší špínou velkoměsta a klesal níž a níž, až nakonec skončil na ulici. „A jednou“, povídal, „jsem se na svých cestách dostal do jednoho domu, kde mi dal nějaký muž najíst. Když jsem odcházel, řekl mi: „Měl jste být Boží obraz! Co z vás učinil hřích!“ Toto slovo mne zasáhlo jako blesk. Můj promarněný život ležel přede mnou v ostrém světle. Hmatatelně jsem cítil nad svým ztraceným životem Boží hněv. Jak jsem se tenkrát dostal z toho domu, to už nevím. Proběhl jsem ulicemi města a putoval jsem dál. Ale to slovo mi nedalo ve dne v noci pokoj, až jsem konečně našel někoho, kdo mi pomohl dál. S jeho pomocí jsem našel toho, u něhož ztracení lidé najdou svou ztracenou důstojnost: Ježíše, našeho Spasitele!“ Tak vyprávěla. A pak ještě docela krátce pověděla, jak se vrátil k rodičům a jak se z něho i navenek stal zase vážený muž. Příběh staré paní mne hluboce dojal. Vděčně jsem jí stiskl ruku. A naše myšlenky se nesly za všemi mladými lidmi, kteří zmateně pobíhají po cestách světa… Wilhelm Busch, Kleine Erzählungen, str. 21-22
Důležité upozornění !!! Nové číslo našeho bankovního účtu je
28 00 32 13 97 / 2010. Fio banka
Tomáš Domes
Vždy uvádějte variabilní symbol 11 pro platbu saláru a 12 pro jiné dary. Děkujeme vám všem, kteří na platbu saláru a darů pravidelně pamatujete.
10 | S t r á n k a
. Adresa - Lidická 2
Opava
746 41
Úřední hodiny: Úterý 16 – 18 h. pátek 9 – 12 h. V nutných případech zvoňte kdykoliv Telefon: 739 517 284 E-mail:
[email protected] http://opava.evangnet.cz/
