Vojkovický zpravodaj Podzim 2015
Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Izajáš 41, 10
Život s Bohem Dobrořeč, duše má, Hospodinu a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. Dobrořeč, duše má, Hospodinu a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho. Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé. Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním. Žalm 103, 1–4 Letos uplynulo 60 let od doby, co jsem vystoupila z řad protestantů a byla jsem pokřtěna v Církvi adventistů s. d. Byli jsme křtěni společně s manželem kazatelem br. Teplým, který byl teprve krátce propuštěn z vězení kvůli svému vyznání. Křest proběhl v tajnosti, protože to bylo v době zákazu shromažďování. Byli tehdy přítomni jen rodiče mého manžela. Asi rok před poznáním pravdy jsem se, jako hluboce věřící evangelička, nastěhovala hned po svatbě k manželovým rodičům, kteří pravidelně každou sobotu odcházeli na shromáždění. Jednou jsem je požádala, jestli bych se s nimi mohla zúčastnit této sobotní bohoslužby. Byli tím potěšeni, a tak jsem se poprvé dostala do společenství adventistů s. d., kteří se v době zákazu scházeli u br. Rodka. Když jsem poprvé navštívila toto společenství bratří a sester, byla jsem nadšená. Něco takového jsem v kostele nikdy neslyšela. Zaujalo mne nejen kázání, ale především biblické znalosti bratří a sester během studia Božího slova v sobotní škole. Na tato setkání jsem pak už chodila každou sobotu. Můj manžel ještě věřící nebyl a v sobotu pracoval. Proto jsem na něho naléhala, aby požádal v práci o volné soboty a chodil se mnou na shromáždění. Poslechl a chodili jsme spolu každou sobotu. Když se moje rodina doslechla, že chodím k adventistům, bylo to pro ně hodně ponižující a nemohli se s tím smířit. Ale moje maminka, která měla často pochybnosti o neděli jako dni odpočinku, si adventistů vážila. Několikrát vyslovila pochybnost, zda jako evangelíci se v této otázce nemýlíme, když Bible píše něco jiného. Velkou oporou při poznávání Boží vůle mi byli rodiče mého manžela a také s. Walachová, která mne vždy povzbuzovala i přes své těžkosti v rodině. Jsem vděčná milému Bohu za společenství věrných bratří a sester, se kterými jsem mohla a ještě mohu prožívat krásné chvíle každou sobotu ve shromáždění a také se společně s nimi připravovat a těšit na blízký příchod Ježíše Krista. Pavla Polochová
Přejeme tetě Pavle k tak úžasnému jubileu ještě další krásná léta v přítomnosti našeho nebeského Otce. Ať Tě chrání a vede na každém Tvém kroku!
Připomenutí 100letého výročí E. G. White Ellen Whiteová žila v letech 1827–1915. Byla hluboce věřící členkou metodistické církve a společně s prvními milerity prožívala touhu a naději na druhý příchod Ježíše Krista. V 17 letech, prosinci roku 1844, dostala svou první vizi a od té doby napsala více než 100 000 rukopisných stránek. Byla spoluzakladatelkou Církve adventistů sedmého dne a také jedním z nejpřekládanějších autorů v dějinách literatury. Spisy Ellen Whiteové nemají nahradit Bibli ani je nelze stavět na stejnou úroveň s Písmem. Pouze Bible je jedinečným měřítkem, kterým musí být posuzovány její spisy a ostatní literatura a kterému se musí podřídit. Ellen Whiteová sama věřila a také učila, že Bible je nejvyšší normou pro církev. Ve své první knize, vydané v roce 1851, napsala: „Doporučuji ti, milý čtenáři, Slovo Boží jako pravidlo tvé víry a života. Tímto slovem budeme souzeni.“ Tento názor nikdy nezměnila. Ellen Whiteová poznala, že jejím posláním je vést lidi zpět k Bibli. „Jen málo se dbá na Bibli,“ řekla, „proto dal Pán menší světlo, které má lidi vést k většímu světlu. Pečlivé studium prokázalo, že její spisy jsou důsledné, přesné a v plné shodě s Písmem. Spisy Ellen Whiteové obsahují některé předpovědi. Mnohé z nich se plní, jiné na své splnění ještě čekají. Ty, které již můžeme zkoumat, se naplnily s obdivuhodnou přesností. Výňatek ze zkušenosti jedné mexické lékařky: Jeden adventní doktor léčil katolického biskupa, a když byl uzdraven, pozval přátelsky doktora do své knihovny, kde byly všechny vydané knihy Ellen Whiteové. Doktor byl šokován a na otázku, co si o knihách myslí, dostal odpověď: „Jsem jezuita a mojí prací je vše si přečíst a chci, abyste věděli, že my jezuité věříme, že Ellen Whiteová je jediným pravým prorokem všech církví, které dnes existují. Věříme, že vše, co napsala, je pravda. Řeknu vám ještě něco. Proto chceme, aby nikdo z adventistů nevěřil něčemu z toho, co píše. Protože pokud tomu budou věřit, tak budou vědět vše, co děláme, a vše, co plánujeme udělat.“ - zdroj: Přicházející krize - David Gates Zvu vás proto ke studiu knih a spisů této Bohem poslané autorky, neboť druhý příchod Ježíše Krista se blíží a každý se bude muset brzy rozhodnout, na čí stranu se postaví. Na stranu jediného Boha, nebo na stranu šelmy. Je psáno - Amos 3,7 - Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic, aniž sdílí své tajemství se svými služebníky, proroky.
Ještě jeden dodatek. Rezoluce o Duchu prorockém Delegáti Generální konference odhlasovali následující rezoluci o významu a postavení Ducha prorockého v životě církve: Jako delegáti zasedání Generální konference Církve adventistů sedmého dne konané v roce 2005 v St. Louis uznáváme, že Církev adventistů sedmého dne byla bohatě požehnána Bohem skrze dar proroctví představený ve službě a spisech Ellen G. Whiteové. Skrze ně Bůh vedl rozvoj církve z malého počtu členů ke světovému hnutí důvěřujícímu proklamacím o poselství spasení v Kristu a naději v jeho brzký návrat ve slávě. Její služba přímo přispívala k ochraně jednoty církve a podpírala ji v těžkých časech. Její spisy stále pokračují v tom nejpozitivnějším vlivu na život církve, poskytují jí útěchu, vedení, rady, napomenutí a teologické stimuly. Jejich studium stále vede církev zpět k Bibli jako hlavnímu základu víry a života. Jako delegáti potvrzujeme důležitou roli spisů Ellen G. Whiteové, kterou stále hrají v povzbuzování adventistického hnutí a v ochraně jednoty světové církve. Voláme proto adventisty sedmého dne na celém světě k modlitebnímu studiu jejich spisů, abychom pochopili plný Boží záměr s jeho lidem ostatků. Vyzýváme všechny vedoucí církve na všech administrativních úrovních, aby plánovali a podporovali propagaci a studium spisů Ducha prorockého v oblastech, které jim byly svěřeny do odpovědnosti. Vyzýváme mladé lidi, aby se seznámili s bohatstvím božských rad vycházející z jejích spisů, protože ty velmi obohatí jejich životy, jak sloužit Bohu a lidem. Karel Poloch
Slovo nových činovníků sboru Ačkoliv byly volby před delší dobou, dali jsme prostor některým nově zvoleným činovníkům sboru. Vedoucí sboru Mílí členové vojkovického sboru, čas rychle ubíhá a my vstupujeme do posledního čtvrtletí r. 2015. V květnu letošního roku proběhly sborové volby a tím také přišla spousta změn, včetně instalace našeho nového kazatele br. Jakuba Chládka. Již delší dobu mi leží na srdci čtyři věci, které bych rád zmínil. Tou první je prosba o modlitby za vedení sboru. Druhá prosba o modlitby za veškeré misijní aktivity, které náš sbor chystá. Třetí prosba o modlitby je mířená k těm, kteří opouštějí naše sborové společenství… Teprve až na nové zemi plněji pochopíme, jakou cenu měl každý člen (dítě) v Božích očích. A tou čtvrtou věcí je, abychom
v Boží síle bořili hradby, které jsme si mezi sebou z různých důvodů postavili. Proto, mílí členové vojkovického sboru, vás pokorně prosím nejen o modlitby, ale i o půst za již zmiňované věci. Jestliže tuto věc a můj pohled v těchto bodech sdílíte, můžete se připojit k půstu, který bude probíhat každý pátek po dobu tohoto čtvrtletí. Váš bratr v Kristu Jiří Kisza Vedoucí diakonie Především bych chtěl poděkovat všem bratřím a sestrám, kteří jsou ochotní pracovat v diakonské péči. Poděkování ovšem patří i těm, kteří do této funkce vůbec nebyli navrženi, a i přesto si všímají druhých okolo sebe a vnímají jejich potřeby. Chtěl bych vás také všechny povzbudit slovy apoštola Pavla, Tit 2, 11–13: Boží spásná milost se totiž zjevila všem lidem. Učí nás, abychom se zřekli bezbožnosti a světských žádostí a žili na tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, v očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. Jaroslav Sabela Vedoucí sobotní školy Slyšte, synové, otcovské poučení, dávejte pozor a rozum získáte. Skvělé poznání vám totiž nabízím, neopouštějte mé učení. (Př 4, 1–2) Začátek učení Tvého osvěcuje, prostým dodává moudrosti. (Ž 119, 130) Po boku toho, kdo zkoumá Písmo svaté, stojí andělé, aby ovlivnili a ozářili jeho ducha. Duch, se kterým přistupujeme ke studiu Písma, rozhodne o tom, kdo bude vaším společníkem. Andělé světlosti budou s těmi, kteří v pokoře srdce prosí o Boží vedení. Otevíráte-li však Bibli neuctivě, s pocitem soběstačnosti, je-li vaše srdce naplněno předsudky, je satan po vašem boku a postaví jasné výroky Slova Božího v převráceném světle. Kristův příkaz zní dnes právě tak důrazně, jako zněl jeho učedníkům: "Ptejte se na Písma, nebo vy se domníváte v nich život věčný míti, a ta svědectví vydávají o mně." (Jan 5, 39) Spokojujeme se jen s chvilkovými kapkami duchovního osvícení, zatímco bychom mohli denně chodit ve světle Jeho přítomnosti. Je mi líto, že je v mnoha třídách sobotní školy zvykem předčítat pouze studijní materiál. Tak tomu být nemá. Nedocházelo by k tomu, kdybychom čas, který máme ve zvyku promrhat, věnovali studiu Písma. Nevidím nejmenší důvod, proč by se učitelé a žáci do sobotní školy měli připravovat méně důkladně než do školy klasické. Naopak by měli být připraveni lépe, protože se zabývají mnohem důležitějšími věcmi. Ať student pokládá Bibli za svého průvodce a pevně stojí na jejich zásadách. Pak může doufat, že dosáhne i toho nejvyššího cíle. Jděte pod povrch, nejbohatší myšlenkové poklady čekají na zkušené a pilné studenty! Hledání pravdy odmění hledajícího na každém kroku a každý objev odkryje ještě bohatší pole ke studiu. (Tyto moudrosti jsou čerpány od EGW z knih "Poselství k mládeži" a "Rady pro církev".)
Co k tomu dodat, bratři a sestry? Ať je naší modlitbou, abychom všichni společně rostli v poznání svaté pravdy, ve víře a lásce k našemu Spasiteli a Vykupiteli Pánu Ježíši Kristu a v Boží lásce k sobě navzájem. Jen je tu jedna podmínka – bez usilovného studia Bible se to nestane. Nebude-li poznání, zdroj růstu vyhasne. Náš Pán buď naší silou na každý den. Marcelina Schwarzová Vedoucí dětské sobotní školy Důležitou součástí našeho sboru je dětská sobotní školka. Letos naše školka přivítala 42 dětí ve věku od narození do patnácti let. Děti jsou rozdělené do pěti tříd podle věkových skupin a takto se učí způsobem, kterému rozumí. Sobotní školka není místo, kde děti tráví volný čas, aby nezlobily, když dospělí studují Bibli v sobotní škole. Je to místo, kde se děti, i ty nejmenší, seznamují s biblickými hrdiny a úžasným světem, který stvořil Bůh. Krůček po krůčku se učí poznávat, že Bůh je má rád a touží být jejich nejlepším přítelem. Těmito krůčky je provází tým učitelů, kteří se snaží, aby učení bylo zajímavé a atraktivní, a zároveň se snaží být těm nejmenším příkladem svým životem, aby viděli, co to je být křesťanem. Naším hlavním cílem je, aby sbor byl pro děti místem, kde se budou cítit vítané a milované, a aby jednou byla dětská školka tou nejkrásnější vzpomínkou na dětství. Irma Walach Vedoucí Pathfinderu Máme za sebou další školní rok, ve kterém jsme mohli prožít nejrůznější dobrodružství. A když jej tak zpětně hodnotím, myslím, že byl úspěšný. Největší akci, na jejíž přípravě a organizaci se přímo podílel náš oddíl, byl Helfštýn 2015 – "Za pravdu". Na tuto akci máme velice pozitivní ohlasy, a někteří dokonce prohlásili, že to byl nejlepší Helfštýn všech dob. Letos jsme poprvé vyzkoušeli putovní tábor, na kterém jsme v menším počtu, ale zato intenzivněji, prožili zajímavé okamžiky, a myslím, že na to budeme ještě dlouho v dobrém vzpomínat stejně jako na Camporee ve Švýcarsku, kam jsme vyslali pět našich zástupců. Tímto bych rád poděkoval všem spolupracovníkům, kteří nenápadně a pilně pro naše děti připravují další zajímavé akce a dobrodružství a věřím, že další školní rok bude ještě lepší než ten minulý. Při četbě Zpovědi br. Oháňky jsme se shodli, že bychom rádi, aby se naši pathfindeři na schůzkách a výpravách ještě více vzdělávali než doposud. Proto se, milí pathfindeři, můžete těšit například na vázané stavby, stopování, přípravu ohně, léčivé byliny a mnoho dalších dovedností, které můžete v létě zúročit na stanovém táboře. Na žádné schůzce nesmí chybět ani studium Bible. Rádi bychom také děti motivovali k tomu, aby na schůzky, výpravy, tábory a akce zvali také kamarády ze školy a sousedství. Věřím, že se naše plány podaří naplnit a prožijeme další rok společně s kamarády a pod ochranou našeho nebeského Otce. Martin Buroň
Modlitební maminek i nemaminek Dne 25. 11. 2014 se uskutečnilo naše první setkání maminek ve Vojkovicích. Scházely jsme se pravidelně co 14 dnů v úterý od 18:00 hodin. Byly to hezké společné chvíle, kdy jsme se mohly vzájemně povzbuzovat, modlit se a sdílet. Každé setkání nás doprovázela kniha: Co Bůh šeptá maminkám od Hanky Pinknerové. Dané kapitoly nás inspirovaly k zamyšlení se: - jaká je úloha ženy v domácnosti - víra a bezpodmínečná důvěra v Boha - důslednost při výchově děti - náš čas strávený nad Biblí - co ovlivňuje sebevědomí dítěte - důležitost modlitby a další… Scházelo se nás pravidelně 6 až 10 maminek. Na jednom setkání nás navštívila i Renátka Chlebková za oddělení žen při MSS sdružení. Představila nám Bibli pro ženy, která byla vydaná v angličtině. Společně jsme také hovořily o projektu „Itfaces.me“, který je organizován CASD a zaměřuje se na pomoc obětem jakéhokoli násilí. Na tomto setkání nás také Renátka inspirovala životním příběhem Carly Fioriny, hluboce věřící ženy, která kandiduje do prezidentských voleb v USA. Její maminka jí vždy říkala: To, co jsi, je Boží dar tobě. To, co s tím uděláš, je tvůj dar Bohu. A tak vás chci, milé maminky, ženy, povzbudit k dalšímu setkávání se. Jen tak být spolu – inspirovat se, sdílet se, modlit se a zaposlouchat se nad zamyšleními, která vám přinesou požehnané chvíle, na které budete vždy rády vzpomínat. Tyto vzácné chvíle vám přispějí k tomu být si blíže navzájem a být blíže Bohu. „Ženy často touží po místě, kde mohou být samy sebou, kde se mohou sdílet a kde uvidí, že své problémy nenesou samy. Na takovém místě každá žena nachází podporu a přijetí. To je jedna z nejkrásnějších věcí, které služba žen přináší. Přináší povzbuzení, místo, kde vás někdo drží za ruku a říká: ‚Nedělej si starosti, já to znám, já jsem si tím prošla a chci ti ukázat, jak mi Bůh pomohl.‘ Buďte spolu, sdílejte se a pomáhejte si.“ Denisa Hochstrasserová (vedoucí oddělení žen v Interevropské divizi CASD) Závěrem vám chci popřát do každého dne toto biblické povzbuzení: "Spoléhej na Hospodina ve všem, co činíš a tvé plány se zdaří." Př 16, 3 B21 Lydie Majerová
Putovní tábor Dlouho jsem uvažovala, co o putovním táboře napíšu, a začnu asi takhle. Já jsem se na putovní tábor těšila i přes maminčino neskutečné hrocení, která jsem vůbec nebrala v potaz, protože jsem pořád žila v představách z filmu Hobbit a pořád jsem snila o tom, že to bude stejně super a že to chci zažít. Ve filmu všechno vypadá skvěle, žádné všední problémy, vyčerpání, prostě nic. Z nějakých důvodů jsem si myslela, že to bude stejné, ale ne. Jakmile jsem si svoji krosnu vzala na záda, natěšený výraz ve tváři zmizel a mně došlo, co mě čeká. Ale i přes to všechno, tvrdou zem na spaní, noční překvapení deštěm, strašlivou hygienu, jako jsou průzkumy s lopatkou do křoví, to bylo super. Skvělé bylo to, že jsme si to mohli zpestřit koupáním v řece a různými hry. Byla sranda, máme nové zážitky, plno vzpomínek, jak na Sťuího, tak plno dalších a jako bonus jsme každý dostali banán*, už jen kvůli tomu to stálo za to. Nakonec to předčilo i mé očekávání a jsem velmi ráda, že jsem jela. Na otázku, jestli bych jela znovu, je těžké odpovědět, ale odpovím asi takhle: „Druhý banán nepotřebuju.“ *hammock (něco jako houpací síť)
Nikol Steblová
Báseň Jsi náš Bůh Jsi náš Bůh, Pán a Král, tam na Golgotě jsi za nás umíral. Lásku a pokoj dáváš do srdcí dítkám svým, miluješ nás, to dobře vím. Sílu dáš, když upadáme, Ty nás dobře znáš, vírou na Tebe spoléháme. Potěšuješ ztrápené, posiluješ znavené. Tys Boží Syn a vše Tobě náleží, na nás slabých, hříšných lidech Ti záleží! Jsi Ten, který nám rozumí, nikdo jiný tak jak Ty to neumí. Tys na naší zemi žil a nad hříchem jsi zvítězil. A když je naše srdce troufalé, prožijeme chvíle zoufalé. Ty jsi Ten, co nás chce vést dál, vždy jsi o své dítky stál! Jsi náš Bůh, Pán a Král, tam na Golgotě jsi za nás umíral. Jaroslava Spielvogelová
Narozeniny Říjen
Listopad
Prosinec
1. 2.
3. 7. 8.
10. 21. 24. 26. 27. 30.
5. 7. 9. 11. 13. 14. 18. 20. 22.
Darina Skalková Eunika Kiszová Petr Stebel Jaroslava Valachová Ludmila Maďová Dagmar Sabelová Helena Steblová Karel Žvak Ondřej Bělík Irma Walach Marie Kolářová Klaudie Kantorová Kateřina Sosnová David Kubiena Gustav Valach
10. 11. 12. 14. 16. 18. 30.
Eva Rachvalová Samuel Manoli Jaroslav Bártek Tomáš Pěkník Karel Poloch nejml. Robin Stebel Lea Kubienová Vendula Polochová Anna Halešová Jan Turoň Eva Galdová Soňa Pěkníková
Kryštof Bolek Noemi Pěkníková Tereza Bělíková Natálie Skalková Pavla Steblová Radana Gorná Svatopluk Kolář Jiřina Mužná
24. Zdeněk Sosna 25. Martin Bártek 28. Edit Polochová Magda Polochová 30. Eduard Skalka ml. 31. Jaroslav Sabela Martina Schwarzová Vlasta Zářická
Křestní slib Říjen
Listopad
Prosinec
13. Karel Žvak 16. Anna Halešová Soňa Pěkníková Jaroslava Spielvogelová David Stebel Marek Walach 20. Anna Pěkníková
8. Jiří Kolek Anna Turoňová
11. 17. 20. 21. 22. 25. 26.
Marcelina Schwarzová Dušan Bardoš Marta Pěkníková Jitka Pěkníková Jaroslav Sabela Miloš Králíček Vasile Manoli
Zamyšlení Vysoká hora obestřena mlhou a tmavými zákoutími. Místy prosvítá slunce a sluneční paprsky osvětlují části stezky. Já stojím pod ní, zvedám oči a dívám se do výše, kam až mohu, ale ani přesto až na špičku nedohlédnu. Se slzami v očích prosím o odpuštění a o pomoc přes ty tmavé části cesty, ale zároveň také i přes ty prosluněné. Každý krok prosím a žádám, ať je pod Tvou ochranou. A najednou vidím z hory oblak a slyším slova, která jsou určena jen mně: „Půjdu s tebou, ať půjdeš kamkoliv, a když bude nutné, ponesu tě!“ V tu chvíli se vydávám s odvahou a s ujištěním, že nikdy nebudu sama, že ať zabočím doprava nebo doleva, budu vždy se svým Ochráncem a Rádcem. Vím, že mě nikdy neopustí. Proto se vydávám na strmé cesty hory, která pro mě představuje život – těžký a smutný, ale zároveň i radostí obdařen. Snažím se jít ze všech sil a vím, že každý krok je se mnou někdo, kdo mi jednou slíbil: „Nikdy tě neopustím!“ Věřím tomu a dále se pokouším jít. Mám pořád na mysli jeden jediný cíl – zdolat vrchol, dostat se až před tvář svého Krále a říct mu: „Tady stojím před Tebou a chci jít domů, k Tobě!“ Lucie Steblová
Děkujeme všem za ochotu a přispění! __________________________________________________________________ Redakce: Lucie Steblová Mail:
[email protected] Sbor Vojkovice, Vojkovice 74, 739 51 Web: http://vojkovice.net
