ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA JAKO SOUČÁST GIS
Vedoucí práce: Ing. Pavel ŽOFKA Katedra geodézie a pozemkových úprav
červen 2011
Jakub KOZÁK
ABSTRAKT Tato bakalářská práce si dává za úkol vysvětlit pojem virtuální prohlídka a popsat postup jejího vytvoření, a to především cestou bezplatného řešení. Kromě vlastního textu je výsledkem tvorba virtuální procházky konkrétní lokalitou. Součástí práce je též úvaha o použití pro GIS.
KLÍČOVÁ SLOVA Virtuální prohlídka, virtuální procházka, panoramatická fotografie, GIS, Panorado, Hugin, Easypano Tourweaver
ABSTRACT This bachelor thesis deals with explanation of a virtual scene as a term and description the process of its creation, especially by using freeware. Besides this is a creation of virtual tour of specific locality the next result of thesis. Finally thesis contain a speculation about use virtual tours together with GIS.
KEYWORDS Virtual scene,Virtual tour, panoramatic photography, GIS, Panorado, Hugin, Easypano Tourweaver
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Virtuální prohlídka jako součást GIS“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v seznamu zdrojů.
V Praze dne
...............
.................................. (podpis autora)
PODĚKOVÁNÍ Chtěl bych poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Pavlu Žofkovi za cenné připomínky a pomoc při tvorbě na této práci. Dále bych chtěl poděkovat řediteli organizace KVIZ - Jirkov, Mgr. Bedřichu Fryčovi, za vyhovění mému zájmu zpracovat virtuální prohlídku dané lokality a též paní Monice Hřívové z inforcentra města Jirkov, jež mi do prostor umožnila přístup. Také bych chtěl poděkovat panu Josefu Řehákovi z firmy SPELEO - Řehák za poskytnutí CAD výkresů ze zaměření lokality z roku 2007. Nesmím opomenout poděkovat panu Miloši Sedláčkovi z katedry společenských věd na stavební fakultě za zprostředkování výpůjčky stativové hlavy pro panoramatickou fotografii a katedře speciální geodézie za zapůjčení 50 m dlouhého prodlužovacího kabelu. Zmíněné vybavení mi velice pomohlo s nasnímáním lokality, přičemž snímky v tomto případě představují nejpodstatnější část při sběru dat. V neposlední řadě též děkuji rodičům za jejich podporu v průběhu mých studií na fakultě.
Obsah Úvod
8
1 Popis lokality
9
1.1
Sklepy z pohledu geologů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
1.2
Charakter a rozsah sklepů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.3
Účel sklepů v průběhu času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.4
Likvidace části sklepů
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2 Seznámení s virtuální prohlídkou
14
2.1
Pojem virtuální prohlídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.2
Možnosti virtuální prohlídky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2.3
2.2.1
Hotspot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
2.2.2
Virtuální procházka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Současné užití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
3 Tvorba panoramatické fotografie
19
3.1
Typy panoramat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
3.2
Základní pravidla pro pořizování snímků . . . . . . . . . . . . . . . . 21
3.3
Volba fotografického vybavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
3.4
3.5
3.3.1
Užití objektivu typu „rybí oko“ . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
3.3.2
No-parallax point (NPP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Sestavení panoramat programem Hugin . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 3.4.1
Vlastní sestavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
3.4.2
Orientace počátku scény v Hugin . . . . . . . . . . . . . . . . 29
3.4.3
Equirektangulární projekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Retuše výsledných panoramat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
4 Tvorba virtuální procházky 4.1
32
Varianty řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 4.1.1
Řešení s kódováním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
4.1.2
Programy s uživatelským prostředím . . . . . . . . . . . . . . 33
4.2
4.3
Řešení pomocí Java Applet Panorado . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 4.2.1
Minimální program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
4.2.2
Nastavení scény . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
4.2.3
Práce s „hotspoty“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Řešení pomocí Easypano Tourweaver . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.3.1
4.4
Vlastní postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Zhodnocení jednotlivých řešení
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
5 Začlenění virtuálních prohlídek do GIS
43
5.1
Definice GIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
5.2
Struktura GIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
5.3
Virtuální prohlídky a GIS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Závěr
48
Použité zdroje
50
Seznam symbolů, veličin a zkratek
53
Seznam příloh
54
A Přehled použitých programů
55
B Obsah datového disku
56
C Obrazová příloha
57
D Zdrojové kódy
63
D.1 HTML s appletem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 D.2 JavaScript . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 D.3 Tourweaver HTML . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
ČVUT Praha
ÚVOD
Úvod Tato práce si dává za úkol vysvětlit čtenáři pojem virtuální prohlídka, popsat, kde a v jakých modifikacích se můžeme s virtuálními prohlídkami setkat a vystihnout klady a zápory tohoto druhu vizualizace. Jelikož součástí práce je i vlastní tvorba jedné komplexnější virtuální procházky (systém propojených prohlídek) prostřednictvím webových stránek, tak bude v textu věnován i prostor pro posouzení práce s volně dostupnými programy (některé pouze s podmínkou použití pro nekomerční účel) v kontrastu s trialovou verzí sofistikovaného komerčního software. Podrobnější popis tvorby bude však popsán pouze u použití freeware. Jelikož klíčem k tvorbě virtuálních prohlídek je osvojit si problematiku panoramatické fotografie, tak je v práci uvedeno vše potřebné pro pochopení nutných okolností a doporučení, jež jsou pro panoramatickou fotografii žádoucí. Díky digitální fotografii a výpočetní technice jsou dnes možná různá usnadnění celého snímacího procesu, proto je volbě fotografického vybavení věnována též nemálo významná část textu práce. Výslednou virtuální prohlídku (nebo virtuální procházku - viz 2.2.2) je možné chápat jako základ (skelet) informačního systému o dané lokalitě. Procházka je reprezentována uceleným sousledem panoramatických fotografií, a to tak, že zachycují celý oficiální prohlídkový okruh dané lokality (pískovcové podzemní chodby). Panoramata byla snímána, jakoby byl chodbami veden polygonový pořad, tzn. byl dán důraz na dodržení viditelnosti mezi stanovišti fotoaparátu. Tento fakt je samozřejmě důležitý pro propojenost systému skrze viditelné odkazy ve vlastním obraze panoramatu, tzv. „hotspoty“ . Právě možnost umisťování různorodých odkazů (poznámky, delší texty, fotografie, zvukové nahrávky, ...atd.) přímo do panoramatické scény tvoří ideu celého informačního systému oblasti, proto lze prohlídku chápat jako součást globálního GIS.
8
ČVUT Praha
1
1. POPIS LOKALITY
Popis lokality
Zvolenou lokalitou je systém podzemních chodeb ve městě Jirkov. Tyto chodby lze bezesporu považovat za jednu z nejstarších jirkovských památek a zároveň za geologickou zajímavost České republiky (viz 1.1). První souhrné pojednání o sklepení sepsal Ing. Rudolf Sachunský roku 1972. Dle autora bylo tehdy známo o podzemí velmi málo informací. Bohužel od té doby se nepodařilo o podzemí zjistit mnoho nového. Jelikož toto důlní dílo mělo v dějinách Jirkova stejnou úlohu jako jiný zdejší světský nebo hospodářský objekt, tak nájemníci neměli důvod vést pravidelné záznamy a dávným kronikářům stál objekt jen za okrajovou zmínku. Podle Sachunského také nebyla zdrojem informací vždy zcela objektivní ústní tradice. Ovšem i některé psané informace se rozcházejí v datech či faktech. Pro toto jirkovském podzemí se vžil název Dlouhý či Pískový sklep. Kromě něho v Jirkově existovaly podzemní prostory pod náměstím Dr. Beneše, které jsou však dávno zasypány. Obsahem této práce se zaměřuje pouze na Dlouhý sklep. [1]
1.1
Sklepy z pohledu geologů
V České republice je v současné době známo pouze pět uměle vytvořených podzemních systémů v pískovcové hornině. Rozsáhlejší, avšak přibližně jen 100 let staré, je podzemí v Hosíně u Českých Budějovic. Mladší, obdařený pouze několika chodbami, je systém v Poniklé v Podkrkonoší. Na Znojemsku jsou v pískovci vytvořeny vinné sklepy. Poměrně unikátní se zdá být pískový lom na okraji Prosecké plošiny v Praze s chodbami dlouhými přibližně 1 km. „Jirkovské podzemí však představuje v České republice zdaleka nejstarší systém hloubený v pískovci.“ [2] Jirkovský labyrint sklepů je vyhlouben v třetihorních píscích a pískovcích podložní série výplně chomutovské oblasti mosteckého souvrství spodního miocénu severočeské pánve. Písčité uloženiny neogenního jezera pocházejí z krystalických hornin
9
ČVUT Praha
1. POPIS LOKALITY
Krušných hor. Část uloženin je patrně pozůstatkem rozrušených starších sedimentů, křídového, popřípadě i oligocenního stáří, které pokrývaly krušnohorskou oblast v předmiocenní době. Erodované materiály byly poté odneseny a usazovaly se v miocénním jezeře. Vrstva písku pod Jirkovem dosahuje místy mocnosti až 50 m. Podzemní prostory v Jirkově jsou jedinečné tím, že umožňují analyzovat charakter miocénních podslojových písků a zároveň poskytují velmi vzácnou příležitost sledovat tektonické projevy. V jiných částech pánve jsou totiž písky zpravidla překryty dalšími miocénními uloženinami. Tyto geologické poměry umožnily vznik podzemních prostor, jejichž rozsah však zároveň omezují. [1]
1.2
Charakter a rozsah sklepů
Mapování podzemí proběhlo několikrát. První zjištěná mapa je od Karla Langa v měřítku 1:500 z roku 1928 a uvádí jen část podzemí. Druhý, poměrně přesný plán, zaměřovaný jenom kompasem a pásmem (hlavní tah teodolitem), je mapa R. Sachunského (1972). Třetí plán je uveden v práci Marka a Mrázka (1979). Čtvrtým plánem je zaměření M. Vrbička z let 1995–1996. V rámci projektu záchrany sklepení v letech 2004–2007 nakonec vznikla i mapa od firmy Speleo vedenou Dip. tech. J. Řehákem. Mimo to byl v zájmovém území v roce 1996 prováděn Ing. E. Benešem geofyzikální průzkum pomocí georadaru. V samotném podzemí byly zjištěny mapovací body tří generací - nejstarší jsou dřevěné kolíky s korodovanými železnými hřeby, dále se objevují ploché destičky, ale nejlépe zachované a dohledatelné jsou polygonální hliníkové štítky s vyraženými čísly. Chodby probíhají v hloubce 2–10 m pod povrchem terénu. Systém není pravoúhlý ani pravidelný, je zde patrná snaha jeho tvůrců o maximální využití prostoru. Klenba chodeb není typicky kopána do oblouku, ale je plošší. Nepravidelnou osu podzemí tvoří hlavní a také nejstarší chodba s celou řadou odboček, které byly v průběhu staletí pospojovány do celého labyrintu. Větrání chodeb zajišťují komíny, vzduch je v chodbách relativně dobrý. Podzemní prostor má stálou teplotu vzduchu v rozmezí 8–12 ∘ C a zároveň zde byla naměřena
10
ČVUT Praha
1. POPIS LOKALITY
stabilní vysoká relativní vzdušná vlhkost (89,4–98,8 %), která po sanaci chodeb v roce 2006 poklesla (60-70 %). Dle historických pramenů se důlní dílo skládálo z hlavní chodby a 105 oddělení vedlejších sklepů. Přístupné chodby sklepů však nedávají ucelenou představu o jejich původním rozsahu. Do půlky června roku 2006 činila celková změřená délka chodeb 1 162 m. Při pohledu na mapku podzemí je patrné, že při vyloučení sklepů mladšího data, vybudovaných pro měšťanské domy, není možné se dopočítat 105 oddělení původního Dlouhého sklepa. Na zrušení části podzemí se podílela výstavba měšťanského pivovaru s vlastním sklepením a posléze i výstavba obchodního domu Tesco (viz 1.4). [1]
1.3
Účel sklepů v průběhu času
O stavbě Dlouhého sklepa bylo rozhodnuto roku 1555 po požáru města Jirkova. Práce na hloubení probíhaly přibližně v letech 1555–1596. Přestože je sklepení známo pro kvašení a skladování piva, i tak mohl vzejít pokyn k jeho vytvoření ze strachu z dalšího požáru města (vhodný sklad zásob a úkryt pro důležité listiny) a nikoli k vytvoření prostor určených ke kvasnému procesu. Jelikož už v době hloubení sklepů stály v Jirkově dva malé pivovary, možná měly sklepy sloužit k uskladnění a kvašení piva od počátku. Jelikož od dokončení sklepů (1596) pochází další zmínka o Dlouhém sklepu až roku 1739 (zápis zednického mistra o opravě chodeb), tak není známo využívání podzemních prostor během třicetileté války. Jirkovem prošly oddíly všech armád, které se válečného konfliktu zúčastnily. Bylo by však s podivem, že by obranný charakter podzemního systému objevil až wehrmacht ve 40. letech 20. století. Sklepy v této době pravděpodobně sloužily ke kvašení a skladování piva, tedy ke svému hlavnímu účelu. Další drobnou zmínkou je zápis o změně vlastníků sklepů z let 1842–1843. Ke změně došlo z nutnosti odkoupení pozemků pro stavbu nového velkého pivovaru pro sjednocenou výrobu piva. Až do vybudování měšťanského pivovaru Jirkovští
11
ČVUT Praha
1. POPIS LOKALITY
přímo nad sklepením nepostavili jedinou stavbu, většina chodeb Dlouhého sklepa tak vedla pod volným prostranstvím. Pahorek byl nezastavěný patrně pro obavy měšťanů z nebezpečí propadu. Výstavbou vlastních podzemních zděných pivovarských prostor začal od poloviny 19. století význam Dlouhého sklepa upadat. Postupně docházelo k přerušování a zavalování některých částí sklepů, které se již nevyužívaly. Sklepení využívali už jen měšťané, z jejichž domů byl do sklepů přístup. Za druhé světové války našlo sklepení uplatnění. Místní velení wehrmachtu zde nechalo od roku 1944 budovat protiletecký kryt. Dobře znatelné jsou na klenbách vodící červenobílé pruhy, které měly usnadnit orientaci v chodbách. Dle cizojazyčných nápisů lze soudit, že v podzemí pracovali zajatci různých národností (Rusové, Ukrajinci, Francouzi, Češi, ale i Němci). Před ústupem wehrmachtu z Jirkova byl na jaře 1945 uměle zavalen prostor, v němž sídlilo podzemní velitelství, a přístupová chodba, do níž ústil hlavní vchod do krytu. Není však znám důvod závalu. [1]
1.4
Likvidace části sklepů
Roku 2003 radnice začala uvažovat o zabezpečení chodeb kvůli propadu dobrovolného hasiče do podzemí. Incident se naštěstí odehrál bez vážného znanění, přesto byly osloveny odborné firmy, aby navrhly řešení. Proti sobě tak zanedlouho stály radikální plán na zasypání podzemního systému elektrárenským popílkem a projekt na zachování chodeb po sanaci nebezpečných míst. Z jednání 25. března 2003 na jirkovské radnici vyplynulo, že celý problém je širší než pouhé zabezpečení dvou rizikových míst a že by město mělo přistoupit k nějaké dlouhodobé strategii zabezpečení systému sklepů. Naštěstí možnost kompletního zásypu odpadla a byl spuštěn projekt zpřístupnění jirkovského podzemí. Unikátnost záměru nakonec umožnila Jirkovu získat finanční dotaci na základní zabezpečení chodeb, proto firma Speleo Semily, jejíž zakladatel Dip. tech. J. Řehák je autorem projektu zachování podzemí, mohla na podzim roku 2004 zahájit sanační práce na poškozené části historicky cenné památky. Byl
12
ČVUT Praha
1. POPIS LOKALITY
vypracován návrh na mimořádné zpřístupnění podzemí pro veřejnost ku příležitosti městských oslav v květnu roku 2005. Firmy Speleo s pomocí hrstky dobrovolníků a pod záštitou města malý okruh připravila. O dvou květnových víkendech roku 2005 se podzemí veřejnosti otevřelo a chodbami během těchto šesti dnů prošlo 6 197 lidí a na mnohé se nedostalo. Úspěch akce posílil zájem města zpřístupnit podzemí veřejnosti natrvalo. Na jaře roku 2006 proběhlo výběrové řízení nabídek podzemních prací podle projektu Josefa Řeháka. Práce do konce roku 2006 provedla brněnská firma TCHAS. Projekt musel být však pozměněn, jelikož proběhla likvidace ruiny měšťanského pivovaru, pro schválenou výstavbu prodejny Tesco. Část pozemků, pod kterými se podzemní systém rozprostíral, městu už od roku 2002 nepatřila. Tato skutečnost měla nemalou zásluhu na tom, že byl zvolen způsob základání stavby, kdy musela být zasypána přibližně čtvrtina existujícího podzemního systému. Ve prospěch Tesca byl vedle mnoha chodeb, výklenků a oddělení zničen i několikametrový úsek hlavní chodby, nejstarší části historické památky. Brněnská firma TCHAS provedla podle projektu nezbytné vyčištění chodeb a vyrovnání jejich povrchu, zabezpečila hydrogeologické poměry, vybudovala elektrické rozvody i kanalizaci a zrealizovala scénografický návrh nasvícení chodeb v prohlídkovém okruhu. Dozorujícím projektantem díla zůstal Dip. tech. Josef Řehák. Režii nad finální podobou prohlídkového okruhu, začleněním do celkové turistické nabídky města a celkovou správu sklepů převzala v prosinci roku 2006 příspěvková organizace KVIZ – Jirkov (Kulturní, vzdělávací a informační zařízení – Jirkov) se sídlem na Červeném hrádku. Dlouhý sklep slouží jako turistická atrakce města Jirkova od jara roku 2007. Z historického a geologického hlediska by stálo za pokus historické podzemí nechat prohlásit Památkou ČR. Konečná délka prohlídkového okruhu je asi 280 m. [1] Pozn.: Na stěnách chodeb zůstaly vyryté piktogramy, symboly, ale i hanlivé nápisy, sdělení či vulgární obrazce. I přes jejich místy nevhodný význam byly tyto „malůvky“ zachovány, neboť společně s letopočty dokazují, jak intenzivně podzemí zasahovalo do života obyvatel města.
13
ČVUT Praha
2
2. SEZNÁMENÍ S VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKOU
Seznámení s virtuální prohlídkou
V dnešní době jistě nikoho nepřekvapí, že se prostřednictvím internetu a na něm sdílených digitálních dat můžeme podívat na fotografie míst z celého světa, a to kdykoli a nezávisle na tom, zda jsme někdy na oné lokaci byli a fotografovali zde. Nikoli každý je však seznámen se skutečností, že je možnost si na internetu, lokálně na počítači či dokonce na dnešních chytrých telefonech určité místo prohlédnout z daleko reálnějšího pohledu – pomocí virtuální prohlídky.
2.1
Pojem virtuální prohlídka
Jev, kdy se v reálném prostoru díváme kolem sebe, lze vnímat jako pozorování ze středu koule, do které jsou projektovány okolní objekty. Virtuální prohlídka tohoto jevu využívá. Veškeré zachycené okolí je projektováno na plášť koule, její výseče či válce. V těžišti patřičného tělesa je pak centrum rotace, tedy pozorovatel. Základem pro takovouto interaktivní scénu (virtuální prohlídku) je panoramatická fotografie. Ve většině případů dochází k využití scény se zorným úhlem 360∘ . Čím dál tím více také přibývá panoramat celokulových se záběrem 360∘ horizontálně a 180∘ vertikálně (více viz 3.1). Samotná fotografie není však více než pouhý statický obraz, který je navíc rovinný. Přesněji řečeno je výsledná fotografie rozvinutou sférou do roviny, podobně jako je tomu v případě prezentace zemského povrchu do roviny mapy. Nejvíce používaná je equirektangulární projekce (více viz 3.4.3), jejíž důsledkem je značná deformace v krajních vertikálních polohách výsledného rovinného obrazu (viz obr. 2.1). Pro získání správného vjemu z pohledu pozorovatele se musí využít programu či skriptu. S jeho pomocí je možno posouvat panorama v předem nadefinované scéně tak, že se v okně zobrazuje pouze část horizontálního a vertikálního zorného pole, přičemž tato výseč je díky výpočetnímu skriptu zobrazována již „správně“ (viz obr. 2.2). Absolutně korektní zobrazení nepřipadá v úvahu a ani není od tohoto druhu vizualizace očekáváno. Reálnost pohledu upadá s nárůstem velikosti zorného pole, avšak při příliš úzkém záběru se porozovateli pro změnu vytrácí prostorový vjem.
14
ČVUT Praha
2. SEZNÁMENÍ S VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKOU
Obr. 2.1: Ukázka rozvinutého panorama
2.2
Možnosti virtuální prohlídky
V případě prohlížení scény ve specializovaném programu jsou s nejvyšší pravděpodobností součástí tohoto programu matematické vztahy mezi projekcemi a v případě prohlížení scény skrze internetový prohlížeč je definice obsažena ve zvoleném appletu.1 Neméně důležitou záležitostí je též výběr technologie, jež je použita pro vizualizaci. Mezi technologie, resp. komponenty zodpovědné za jejich chod je Obr. 2.2: možné řadit například [4]:
Výseč zobrazená programem. V obrázku je patrná čtver-
• Adobe Flash Player
cová mřížka projektovaná na
• Sun Microsystems Java
kouli
• Apple QuickTime • Adobe Shockwave Player • jazyk HTML5 1
Applet je softwarová komponenta, která běží v kontextu jiného programu (např. webového prohlížeče). Spouští se pouze na klientské platformě.[3]
15
ČVUT Praha
2. SEZNÁMENÍ S VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKOU
Na zrodu virtuální prohlídky se podílela především společnost Apple Inc. se svým prostředím QuickTime. Důsledkem toho je též velmi dobře známá zkratka, používaná pro virtuální prohlídky, QTVR (QickTime Virtual Reality).2 Tato zkratka ovšem ztrácí na významu, neboť QuickTime již dlouho nepatří na první pozici z hlediska užívanosti pro prvky jako virtuální prohlídka. Postupem času našla využití pro chod virtuálních prohlídek spíše Java, která je dnes stále více vytlačována interaktivními prvky programu Flash. Dnes je Flash určitě nejrozšířenějším řešením z uvedeného výčtu technologií na straně klienta a je instalovám téměř na všech počítačích s připojením na internet. Jako poměrně nové řešení je možné označit HTML5, inovovanou verzi značkovacího jazyka HTML (HyperText Markup Language). Tato technologie nachází v současné době uplatnění především pro chod virtuálních prohlídek na přístrojích s dotykovými displayi, jakými jsou například chytré telefony a tablet PC. Výše popsané technologie a jejich uplatnění možná naznačují, že je virtuální prohlídka záležitostí pouze internetu a publikování skrze webové stránky. Samozřejmě, že tomu tak ve většině případů je. Nicméně existuje i možnost virtuální prohlídky ve formě spustitelného souboru *.exe (více viz 4.3).
2.2.1
Hotspot
Vlastností, kterou virtuální prohlídka nabývá na své zajímavosti, je možnost umisťování odkazů (tzv. „hotspotů“ ) přímo do interaktivního panorama (viz obr. 2.3a) nebo do mapy (viz obr. 2.3b), která bývá součástí většiny virtuálních procházek (viz dále). Skrze tyto odkazy je možné prohlídku obohatit o dodatečné informace jako např. poznámky, texty, obrázky, zvuky, či videa. K podání informace může dojít různou formou, závislou na konkrétní představě a programovacích schopnostech autora či na možnostech použitého software. Jako řešení pro webové stránky je možné např. otevření nového pop-up okna, vytvoření rámu, zobrazení prvku Flash, nebo přesměrováním do oblasti prohlídky. 2
Virtual Reality je anglickým ekvivalentem pro virtuální prohlídku, ale i pro jiné typy 3D vizualizací.
16
ČVUT Praha
2. SEZNÁMENÍ S VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKOU
(a) v panoramatu
(b) v mapě
Obr. 2.3: Ukázky užití „hotspotů“
2.2.2
Virtuální procházka
V předchozím textu byl zmíněn pojem virtuální procházka, jenž představuje skupinu vzájemně provázaných virtuálních prohlídek, mezi nimiž může uživatel libovolně přecházet. Přesun z jedné lokality (stanoviště fotoaparátu) do druhé je zpravidla tvořen právě pomocí výše zmíněných odkazů („hotspoty“ ). Jelikož při virtuální procházce musí být definována alespoň základní návaznost na okolní scény, tím je možné i tvrdit, že užití „hotspotů“ je typické především pro procházku nikoli prohlídku. Ta může ostatně být i „holá“ , kdy se velmi zjednoduší problém nalezení vhodného (volně dostupného) řešení (více viz 4.1.1).
2.3
Současné užití
Jak virtuální prohlídka, tak procházka jsou dnes vcelku populárním fenoménem. Z odvětví, v nichž nacházejí uplatnění, jsou nejvýraznější zhruba tato [5]: • Realitní inzerce • Reprezentace firem atd. • Turismus • Vzdělávání • Jako hobby
17
ČVUT Praha
2. SEZNÁMENÍ S VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKOU
Nadřazené všem výše vypsaným skupinám je rozdělení tvorby na prohlídky pro komerční využití a pro nekomerční využití. Je jasné, že v případě realitní inzerce jde o užití pro komerční účel. Stejně je tomu tak při vizualizaci jakýchkoliv prostor týkajících se obchodu (např. prodejny, restaurace, atp.) a reklamy z toho plynoucí. Trochu jiná situace může nastat u turismu. Zde nelze striktně říci, že jde o komerční či nekomerční záležitost. Je to především díky tomu, že autory přispívajícími do fondu svými výtvory již nejsou pouze společnosti podnikající v oboru realizace vizualizací, ale i lidé, kteří fotografují panoramatické scény pro svou potěchu a poté je sdílí s ostatními uživateli internetu. Na prohlídky komerčního charakteru lze často narazit např. na oficiálních webových stránkách významných objektů, jakými jsou hrady a zámky, nebo na oficiálních webových stránkách měst a obcí. U skupiny týkající se vzdělávání je určitě možné též počítat s variantami pro komerční i nekomerční využití. Jako zajímavý příklad vzdělávací prohlídky si lze představit například zachycení lokality v průběhu času (stavební činnosti, zeměpisné změny), ale také právě virtuální procházku nesoucí informační systém.
18
ČVUT Praha
3
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Tvorba panoramatické fotografie
Fotografická dokumentace je často důležitým prvkem nutným ke zpracování všemožných druhů vizualizací předmětu či prostředí. V případě virtuálních prohlídek jsou však fotografie prvkem nejdůležitějším. Sice scéna interaktivně pracuje vždy pouze s jednou (panoramatickou) fotografií, ale i té se muselo nějakým způsobem docílit. Možností je hned několik: Jednosnímkové panorama Jedním z příkladů k získání panorama jedinou expozicí lze docílit použitím speciálního nástavce na objektiv. Nástavec nese parabolické zrcadlo a principem této metody je zachytit odraz na tomto zrcadle (viz obr. 3.1). Takto získaný obraz se pomocí dodávaného software dá rozvinout a poté je již použitelný pro načtení do virtuální prohlídky. Metoda je to velmi rychlá a též pokrytí výškového zorného pole VFOV 1 je udávána dostačujících 115∘ . Značnou nevýhodou je malé rozlišení scény plynoucí právě z toho, že bylo k vytvoření nutné pouze jednoho snímku.
Obr. 3.1: Parabolické zrcadlo a výsledný snímek
1
Anglická zkratka pro velikost zorného pole je FOV (Field of View). V případě konkretizace horizontální nebo vertikální šíře záběru bývá na začátek zkratky vloženo písmeno H nebo V.
19
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Tvorba za chodu snímání Více zažité je spíše vyfotografovat několik dílčích snímků, ze kterých se panorama složí. Některé fotopřístroje umí rovnou zpracovávat snímky za pochodu (např. panorama funkce na paměťových kartách či aplikace v mobilních telefonech). Také je do tohoto výčtu možné zařadit automatizované fotografické aparatury s vlastní výpočetní jednotkou a zařízení LadyBug® či jiné vícekamerové systémy. Tyto systémy jsou však finančně příliš nákladné pro běžného uživatele. Užití post-processing Post-processing, neboli pozdější zpracování, se zdá býti nejvhodnějším a nejvíce rozšířeným. A to hlavně pro velkou kvalitu výstupů a dostupnosti pro příznivce digitální fotografie. U této metody se též skládá panorama z dílčích snímků. Výhodou je mimo jiné zachování původních snímku, tak je umožněno bezztrátově testovat různá nastavení při hledání optimálního výsledku.
3.1
Typy panoramat
Panoramata se dělí dle projekce. Volba zavisí především na velikosti FOV (viz obr. 3.2): Planární Neboli rovinné panorama. Obraz lze prohlížet normálně, bez zanesení perspektivních korekcí programem. Použití jen pro malé HFOV a VFOV. Cylindrické Neboli válcové panorama, HFOV ≤ 360∘ a VFOV ≤ 110∘ (přibližně). Sférické Neboli kulové panorama, HFOV ≤ 360∘ a VFOV ≥ 110∘ (více viz 3.4.3). Při HFOV = 360∘ a VFOV = 180∘ vzniká celokulové panorama. Kubické Neboli krychlové panorama, má význam hlavně pro QuickTime, může také pojmout plný záběr HFOV a VFOV. [6]
20
ČVUT Praha
(a) Planární
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
(b) Cylindrické
(c) Sférické
(d) Kubické
Obr. 3.2: Typy panoramat
3.2
Základní pravidla pro pořizování snímků
• sousední fotografie by se měly překrývat o 30–50% • fotoaparát by se měl otáčet kolem svislé osy ve stejné výšce, ideální je použít stativ • zmíněná osa by optimálně měla procházet bodem nulové paralaxy, ideální je použítí panoramatické hlavy (více viz 3.3.2) • je vhodné fotografovat všechny záběry se stejnou dobou expozice (panoramatický, případně manuální režim) • po dobu snímání by mělo být použíté jednotné nastavení vyvážení bílé barvy (platí pro digitální fotoaparáty) • je lepší fotografovat „na výšku“ , při nedostatečném VFOV je vhodné nafotit více řad snímků nad sebou • případné pohyblivé objekty by měly být zachyceny pouze na jednom snímku [4]
3.3
Volba fotografického vybavení
Vybavení, uplatnitelné k správnému nasnímání okolní scény kolem dokola, je mnoho. I přes fakt, že tato sekce je zaměřená pouze na takměř dostupnou fototechniku (nikoli automatizované systémy apod.), tak přesto se nabízí hned několik možností. Popsán však bude typ sestavy, kterého bylo využito při vlastním sběru dat autorem práce.
21
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Sestava: Stativ, panoramatická hlava, digitální zrcadlovka, objektiv „rybí oko“ , dálková spoušť V krátkosti lze říci, že volba digitální zrcadlovky namísto digitálního kompaktu má opodstatnění, pokud je předpokladem fotografování za špatných osvětlených podmínek (méně „šumící“ čip) či při užití výměnných objektivů. Stativ je pomocníkem ve většině případech snímání panoramat a takměř základním vybavením. Dálková spoušť může zabránit vibracím soustavy při expozici (zvláště při užití subtilní panoramatické hlavy). Objektiv „rybí oko“ , panoramatická hlava a význam tohoto vybavení si zasluhuje již více popisu.
3.3.1
Užití objektivu typu „rybí oko“
Skládání panorama z digitálních fotografií má tu nespornou výhodu, že lze dílčí fotografie všelijak transformovat, neboli měnit projekci jednotlivých fotografií. Pokud budou známy parametry použité optické soustavy, tak nic nebrání použití velmi širokoúhlých objektivů. Jelikož s klesající ohniskovou vzdáleností se redukuje počet nutných snímků pro tvorbu bezešvého panoramatu (HFOV = 360∘ ), tak není divu, že je s velkou oblibou často užíván objektiv typu „rybí oko“ (anglicky Fish-eye lens). Obraz získaný tímto objektiv má v závislosti na velikosti čipu fotoaparátu až 180∘ široký záběr (viz obr. 3.3). Šíře FOV je docíleno díky použité projekci, pro niž lze použít sloučený název projekce „rybího oka“.
(a) Kruhové RO CF = 1
(b) „Drum“ RO CF = 1,3
2
(c) Plnosnímkové RO CF = 1,6
Obr. 3.3: Vliv velikosti čipu na „rybí oko“ , CF značí příklad ořezového faktoru čipu 2
Existuje více druhů projekcí užitých pro „rybí oko“ , může se lišit u výrobců objektivů
22
ČVUT Praha
3.3.2
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
No-parallax point (NPP)
No-paralax point, v čestině bod s nulovou paralaxou, je pojem velmi spojovaný s panoramatickou fotografií. Bohužel je většinou nesprávně nazýván jako Nodal point (uzlový bod), jenž naopak nemá s panoramatickou fotografií nic společného.[8]3 Pokud není užito panoramatické stativové hlavy4 , tak mezi sousedními snímky vzniká paralaxa. Tu je nutno odstranit, případně ji alespoň minimalizovat, neboť při tvorbě plochého obrazu rozvinuté scény na počítači je třeba zabránit stereoskopickému vjemu. V případě malé paralaxy dokáže software na „lepení“ panoramat její vliv dostatečně zamaskovat. Nepoužít panoramatickou hlavu je možné si dovolit, pokud fotografovaná scéna neobsahuje žádné velmi blízké objekty. Možné je to zejména proto, že při fotografování na větší vzdálenost bývá zanesený posun vůči spojnici objekt – fotoaparát přijatelný a, jak již bylo zmíněno, program tuto situaci zvládne vyřešit. Obecně lze říci, že ve volném exteriéru lze dosáhnout přijatelných výsledků i bez použití této speciální hlavy, kdežto u nevelkých interiérů a u scén s objekty velmi blízkými stanovišti fotoaparátu, je užití hlavy nutností.
(a) Hlava jednořadá
(b) Hlava víceřadá (sférická)
Obr. 3.4: Rozdíl mezi jednořadou a víceřadou panoramatickou hlavou 3
Speciálním případem NPP u objektivů typu „rybí oko“ se zabývá webová stránka: http://michel.thoby.free.fr/Fisheye_history_short/NPP_Theory.html 4 Často bývá označení panoramatická hlava mylně užíváno pro 2D a 3D pákové hlavy
23
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Panoramatické hlavy lze rozdělit do dvou hlavních skupin: • Jednořadé panoramatické hlavy (viz obr. 3.4a) • Víceřadé panoramatické hlavy (viz obr. 3.4b) Výsledek získaný jednořadou panoramatickou hlavou má omezenou šíři VFOV dle parametrů použitého objektivu. Autorem této práce byl použit právě tento druh hlavy, avšak s použitím „rybího oka“ a fotoaparátem v pozici „na výšku“ bylo i tak dosaženo uspokojivé šíře VFOV (po finálním ořezu 120∘ − 140∘ ). Užití víceřadých hlav je praktické hlavně pro focení zenitu a nadiru „rybím okem“ u sférických panoramat, nebo při snímání víceřadéno cylindrického panoramatu objektivem s užším záběrem (např. robotizované sférické hlavy jsou hojně využívány s dlouhoohniskovými objektivy při gigapixelových projektech). Nastavení NPP Jak je již možná z obrázků panoramatických hlav patrné, rovina bodu NPP optické soustavy se nachází v místech objektivu. Pro rotaci kolem tohoto bodu je vždy fotoaparát oddálen vůči scéně. K nalezení bodu s nulovou paralaxou se dospěje nejjednodušeji pomocí několika iterací následujícího postupu: • nalezení blízké a vzdálené svislice (tento krok se provede pouze na začátku) • postavení sestavy (svislic) tak, aby byly svislice v zákrytu (také jen jednou) • natáčení fotoaparátu v horizontálním směru, sledování vzájemného pohybu svislic, ideálně by měly lícovat nezávisle na natočení fotoaparátu • posun fotoaparátu směrem dopředu či dozadu po rameni hlavy Možné případy jsou pro lepší názornost zobrazeny na obrázcích (viz obr. 3.5), kde NPP je zastupován menší červenou tečkou v siluetě fotoaparátu a osa rotace zelenou značkou. Svislice představují červený a tyrkysový kruh. Ve spodní časti obrázků je naznačeno, jak jsou svislice zobrazovany v hledáčku.
24
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
(a) Nedostatečný odsun
(b) Přílišný odsun
(c) Správné nastavení
Obr. 3.5: Nastavení No-parallax point
25
ČVUT Praha
3.4
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Sestavení panoramat programem Hugin
Programů k „lepení“ panoramat je na trhu opravdu bezpočet. Přes různá velká komerční řešení až po minoritní „na koleni dělané“ aplikace. Autorem této práce byl na základě mnoha kladných referencí vybrán program Hugin. Nástroj na tvorbu panoramat Hugin není programem v pravém slova smyslu. Jedná se o grafickou nadstavbu sjednocující několik samostatných specializovaných programů, nástrojů PT (PanoramaTools), které postupně provádějí své zaměření jako např. úpravu projekce obrázků, vyhledávání kontrolních bodů, optimalizaci, slepení obrázků, krytí přechodů mezi slepovanými obrázky, atp. Na první pohled se zdá býti Hugin složitý. Především pro své velké množství parametrů a jejich nastavení. Takto může mít zkušený uživatel výsledek plně pod kontrolou, avšak i se znalostí pouhých základních ovládacích prvků lze dosáhnout velmi dobrých výsledků.[10]
3.4.1
Vlastní sestavení
Prostředí nadstavby Hugin je kromě klasické hlavní lišty (Soubor, Editovat, Zobrazit, Nápověda) tvořeno též lištou s ikonami pro rychlé volby a pásem karet umožňujících pokročilá nastavení a práci se soubory. Pás je tvořen kartami Pomocník, Obrázky, Fotoaparát a objektiv, Výřez, Kontrolní body, Optimalizátor, Expozice, Slepovač. Karta Pomocník (viz obr. 3.6) představuje tříbodového průvodce k sestavení panoramatu programem Hugin bez jeho hlubší znalosti. Při tvorbě vlastních panoramat použil autor především této karty a z toho důvodu bude dále popsán nejjednodušší postup práce s programem Hugin. Pozn.: Některé náhledy obrazovky (tzv. „screenshoty“ ) z prostředí Hugin jsou uvedeny až v obrazové příloze C . Je tomu především z toho důvodu, že zmíněné obrázky je vhodné zobrazit co největší.
26
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Nahrání obrázků Je vhodné si předem roztřídit fotografie s každého postavení zvlášť do složek. Po kliknutí na tlačítko 1. Nahrát obrázky... je vyvolán dialog pro procházení složek v počítači. Pokud byla předchozí rada o roztřídění akceptována, tak je možno již bezmyšlenkovitě označit všechny soubory a potvrdit jejich načtení. Jelikož Hugin spolupracuje s metadaty fotografií – informacemi ve formátu EXIF (Exchangeable Image File Format), tak si většinou program sám doplní potřebné prvky pro zarovnání snímku. Pokud jsou použity skenované fotografie, nebo fotoaparát nemohl zaznamenat všechny potřebné zkEXIF informace, musí se některé z prvků (typ objektivu, ohnisková vzdálenost nebo FOV, ořezový faktor čipu) manuálně nastavit. Konkrétně pro autora bylo nutné volit typ objektivu plnosnímkové „rybí oko“ a ohniskovou vzdálenost 8 mm (EXIF o použitém objektivu se neukládal, jelikož objektiv není očipován).
Obr. 3.6: Prostředí Hugin a karta Pomocník
27
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Propojení kontrolními body, zarovnání snímků Následným krokem je hledání společných bodů v překrytech snímků. Jelikož aktuální verze Hugin již přímo neobsahují algoritmy pro strojové hledání bodů, tak je nutné program stáhnout zvlášť a dodatečně se pak na něj v Hugin odkázat. Pokud je vše nastaveno, lze stisknout tlačítko 2. Zarovnat... na kartě Průzkumník. Tím je zahájen několikaminutový5 proces, kdy jsou pomocí korelace obrazu hledány vhodné identické body mezi sousedními snímky. Vstupní obrázky jsou programem automaticky zmenšeny, aby nebylo panorama příliš datově objemné. Jelikož výsledkem tohoto kroku je také první náhled panoramatu, musí dojít i k transformacím snímků, které mají projekci „rybího oka“ . Zarovnání snímků je provedeno tak, že fotografie jsou programem převedeny do equirektangulární projekce a naskládány přes sebe. Rozdíl mezi původním a transformovaným snímkem je patrný (viz obr. C.3). Dialogové okno s náhledem (viz obr. 3.7) rovnou umožňuje provést na prozatimního výsledku několik úprav, např. upravit orientaci scény (více viz 3.4.2) pomocí číselné transformace (hodnota Yaw ). Nastavení Slepovače, uložení, zpracování Nastavení katry Slepovač je jakousi „odbočkou“ od zmíněného tříbodového průvodce, ale může mít veliký vliv na výsledek. První, co můsí být na kartě nastaveno, je správná projekce (viz 3.4.3), FOV a rozměry výstupu. Pro tyto parametry je možné ponechat výchozí hodnoty, protože většinou splňují, co je od nich žádáno. Důležité je spíše označit volby ovlivňující barevnost a celistvost výstupu. Jinak řečeno nastavit expoziční fúzování či HDR6 slučování High Dynamic Range. Fúzování maskuje barevné přechody mezi snímky při „lepení“ . V náhledu budou stále viděny! Rovněž je možné si zvolit obrazový formát pro uložení. Uživatelsky příjemné je tlačítko pro uložení projektu s možností ho poslat do dávkového zpracování. Jelikož samotné „lepení“ panorama trvá zhruba 15 minut5 , 5
V závislosti na výkonu počítače a počtu propojovaných snímků Pokud scénu nafotíme vícekrát (normálně, podexponovaně a přeexponovaně), pak je možné touto metodou získat expozičně vyvážené panorama světelně náročné scény. 6
28
ČVUT Praha
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
tak je za předpokladu zpracovávání většího počtu scén velice účelné ukládat projekty před „slepením“ do dávkového zpracování a samotné sestavovaní nechat na okamžik, kdy nebude třeba s počítačem pracovat.
3.4.2
Orientace počátku scény v Hugin
Nastavit , kde bude mít bezešvé panorama počátek, se hodí pouze v případě, když je brán zřetel na estetické hledisko rozvinuté scény, nebo pokud je to nezbytné pro udržení tvůrcova přehledu o orientaci. S přihlédnutím k druhé možnosti lze říci, že nastavení počátku (resp. středu) panoramatu může svým způsobem usnadnit následné sestavování virtuální procházky. Pokud této organizace není třeba, může tento krok vynechat, jelikož programy pro tvorbu virtuálních prohlídek či procházek umožňují nastavení počátku. Pozn.: Autorem této práce byly scény orientovány tak, aby se ve středu nacházel směr k následující prohlídce. Pokud je scéna přehrávána v prohlížeci FSPViever, pomocí appletu PTViewer nebo programem Easypano Tourweaver, tak je střed při defaultním nastavení právě počátkem prohlídky. V případě appletu Panorado je při defaultním nastavení za počátek scény volen levý kraj panoramatu.
Obr. 3.7: Náhled panoramatu a funkce číselné transformace
29
ČVUT Praha
3.4.3
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Equirektangulární projekce
Již několikrát byla v práci zmíněna equirektangulární projekce (viz obr. 2.1). U panoramat tvořených pro virtuální prohlídky se využívá výhradně této projekce. Jedná se o ekvidistantní válcové zobrazení, kde nezkreslenou rovnoběžkou 𝜑1 je rovník. Anglický bývá toto zobrazení nazýváno též non-projection („neprojekce“ ), nebo longitude–latitude projection (zem. délka–zem. šířka projekce). Tento název je vzhledem k zobrazovacím rovnicím (3.2) příznačný: (3.1)
𝑥 = 𝜆 cos 𝜑1 𝑦=𝜑
,
po dosazení rovníku jako nezkreslené rovnoběžky se vztah ještě zjednoduší: (3.2)
𝑥=𝜆 𝑦=𝜑
. [11] [12]
Z definice zobrazení plynou následující skutečnosti: • celokulové panorama představuje obdelník 2 : 1 (360∘ : 180∘ ) • z počtu pixelů lze přímou úměrností vypočítat velikost VFOV v závislosti na HFOV a opačně • nezkreslený obraz je pouze při šířce 𝜑 = 0∘ • s přibývající šířkou 𝜑 se obraz více zkresluje (viz obr. 3.8) • póly jsou singulárními body
Obr. 3.8: Tissotova indikatrix equirektangulárního zobrazení
30
ČVUT Praha
3.5
3. TVORBA PANORAMATICKÉ FOTOGRAFIE
Retuše výsledných panoramat
Nedílnou součástí tvorby bezešvého panoramatu jsou závěrečné úpravy v grafickém editoru. Především práce maskovací a retuše. Mezi časté úpravy se mohou počítat například: Ořezy VFOV Autorem bylo využito, jelikož na fotografiích bylo díky širokému záběru „rybího oka“ vždy zachyceno i rameno panoramatické hlavy. Takovýmto ořezem se naruší symetrická rovnováha šíře záběru nad horizontem a pod horizontem. Jak již bylo zmíněno, programy pro tvorbu virtuálních prohlídek či procházek umožňují nastavení počátku, tudíž nesymetričností nevzniká žádný problém. Retuše nežádoucích předmětů V první řadě je nutné zakrýt případné kazy v sestavení panoramatu (geometrické nebo barevné) a odstranit stín fotografa či stativu. Podivně scéna působí také v případě, že je na ní vícekrát zachycen tentýž objekt. Pokud to lze, je dobré klony odstranit. Pokud je úmyslem následná publikace virtuálních prohlídek na internetu, tak jakýmsi zažitým projevem taktu je rozostřit tváře kolemjdoucích a SPZ u automobilů. Uvedená procedura byla autorem užita u panoramat u vstupního a výstupního objektu. V podzemí se retušovaly především kabely (viz obr. C.4) Při tvorbě celokulových panoramat je nejdůležitější maskování samotného stativu, který je zachycen při fotografování nadiru. Jde již o pokročilejší úpravu a je vhodné provést maskování na fotografii nadiru, ještě před sestavením celku programem. V případě editace již hotového panorama se hodí užití kubické projekce. Adjustace obrazu Dle citu tvůrce mohou být na závěr upraveny hodnoty kontrastu, jasu, saturace barev, atp. S aplikací na celý obraz nebo pouze lokálně.
31
ČVUT Praha
4
4. TVORBA VIRTUÁLNÍ PROCHÁZKY
Tvorba virtuální procházky
Výsledná panoramata je třeba „rozhýbat“ . Nejsnazší cestou, jak zobrazit panorama formou virtuální prohlídky, je načtením zdrojového souboru do aplikace tomu určené (např. FSPViewer). Schématicky tedy: 𝑆𝑝𝑢𝑠𝑡𝑖𝑡 𝑎𝑝𝑙𝑖𝑘𝑎𝑐𝑖 → 𝑆𝑜𝑢𝑏𝑜𝑟 → Otevřít → 𝑉 𝑦𝑏𝑟𝑎𝑡, 𝑂𝐾 Aplikace FSPViewer (a jí podobné) však nejsou více než pouhé prohlížeče. Je proto zavádějící v jejich případě hovořit o tvorbě virtuální prohlídky. Též tento způsob neumožňuje žádné odkazování skrze „hotspoty“ , tím pádem se nelze ani „virtuálně procházet“ . Druhou alternativou, jak vizualizovat panorama ve virtuální prohlídku, je pomocí interaktivní komponenty v těle webové stránky. V případě provázanosti jednotlivých stránek (či provázanosti objektů v rámci jedné webové stránky) vzniká virtuální procházka. Nechybí ani způsob vytvoření virtuálních prohlídek či procházek ve formě spustitelného souboru *.exe (více viz 4.3).
4.1
Varianty řešení
Jak v případě programů na tvorbu panoramat, tak i v případě nástrojů na tvorbu interaktivních scén, je široký výběr. Opět přes různá velká komerční řešení až po minoritní „na koleni dělané“ aplikace. Většinou jsou na internetu k nalezení komerční řešení, cenou se pohybující přibližně okolo 2 500 Kč (i kolem 20 000 Kč). Nalézt tedy volně dostupný a kvalitní program pro vizualizaci prohlídek už není tak snadný úkol, jako byla volba nadstavby Hugin pro sestavování panoramat.
4.1.1
Řešení s kódováním
Dá se říci, že ona velká skupina nástrojů k „rozhýbání“ panoramatických scén se dá rozdělit na dvě podsekce. V případě první je zapotřebí ručního psaní kódu HTML stránky a dle daných specifik definovat komponentu (Java applet, Flash, atd.) a její chování do webové stránky.
32
ČVUT Praha
4. TVORBA VIRTUÁLNÍ PROCHÁZKY
Java applet je do těla stránky vkládán párovým HTML tagem1
