ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta Katedra humanitních věd

ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta Katedra humanitních věd

Alternativní produkce potravin (případová studie) Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ing. Lukáš Zagata, Ph.D.

Diplomant: Bc. Alena Kotousová

© Praha 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že svou diplomovou práci „Alternativní produkce potravin (případová studie)“ jsem vypracovala samostatně pod vedením vedoucího diplomové práce a s použitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autorka uvedené diplomové práce dále prohlašuji, že jsem v souvislosti s jejím vytvořením neporušila autorská práva třetích osob.

V Praze dne 29.11.2013

Poděkování Děkuji touto cestou Mgr. Ing. Lukáši Zagatovi, Ph.D. za vedení mé diplomové práce, podnětné rady a vstřícný přístup. Děkuji osobám, bez nichž by tato práce nikdy nevznikla, jmenovitě Janu Valeškovi, Aleně Malíkové, Veronice Frélichové, Martině Filipové, všem, kteří souhlasili s provedením rozhovorů k této diplomové práci a věnovali jí tím každý kousek svého volného času. Svému příteli, za jeho bezmeznou pomoc, nekonečnou trpělivost a podporu ve všech ohledech a v neposlední řadě také svým rodičům za jejich trpělivost a nevýslovnou podporu.

Alternativní produkce potravin (případová studie) ---------------------------------------------------------------------Alternativa Food Production (Case study)

Souhrn Diplomová práce se zabývá problematikou inovativních iniciativ v oblasti produkce potravin, které vytvářejí alternativu ke konvenční (průmyslové) produkci a distribuci potravin. Do této problematiky uvádí první kapitola, která přechází v bližší popis teoretických východisek. Tato východiska jsou ve čtvrté kapitole podložena výsledky z empirického šetření a jsou zde rovněž interpretována a shrnuta.

Summary The diploma thesis deals with the issue of innovative initiatives in the field of food production creating an alternative to the conventional (industrial) production and distribution of food. Into this issue introduce the first chapter, which passes in the closer description of the theoretical background. These starting points are in the fourth chapter based on the results of empirical investigation and there are also interpreted and summarized. Klíčová slova: modernizace, produkční vertikála, udržitelnost, distribuce, přímý marketing, kvalita, rozvoj venkova

Keywords: modernization, production vertical, sustainability, distribution, direct marketing, quality, rural development

6

Obsah 1.

Úvod................................................................................................................. 10

2.

Cíl práce a metodika ......................................................................................... 11

3.

Teoretická východiska ...................................................................................... 12 3.1 Alternativní potravinové sítě ........................................................................... 15 3.1.1 Rozdělení alternativních potravinových sítí .............................................. 16 3.2 Konvenční zemědělství a zavádění alternativ v existujícím režimu ................. 19 3.2.1 Konvenční zemědělství ............................................................................ 19 3.2.2 Trvale udržitelný rozvoj ........................................................................... 20 3.2.3 Udržitelné zemědělství ............................................................................. 22 3.3 Typy a vývoj alternativních potravinových sítí ............................................... 24 3.3.1 Ekologicky certifikované produkty ........................................................... 24 3.3.2 Prodej ze dvora ........................................................................................ 25 3.3.3 Bedýnky a dodávky do domu ................................................................... 26 3.3.4 Nové farmářské trhy ................................................................................. 27 3.3.5 Komunitou podporované zemědělství (CSA) ............................................ 27 3.3.6 Komunitní a městské zahrady ................................................................... 28 3.4 Co je zemědělství podporované místní komunitou .......................................... 29 3.4.1 Podstata, definice ..................................................................................... 29 3.4.2 Modely fungování CSA............................................................................ 31 3.4.3 Historie a vznik CSA ............................................................................... 33

4.

Empirická část .................................................................................................. 35 4.1.

Popis sledovaných komunit ........................................................................ 35

4.2.1.

Komunita podporujme svého sedláka Toulcův dvůr ............................ 35

4.2.2.

Komunita Dvora Vyšínek ................................................................... 37

4.2.3.

Hospodářství Hodonice ....................................................................... 39

4.2.4.

Komunitou podporované hospodářství manželů Šelongových ............. 41

4.2.5.

Podporujme svého sedláka Brno ......................................................... 43

4.2.6.

KomPot .............................................................................................. 45

4.2.

Komparace případů a jejich specifika v českém kontextu ........................... 48

4.3.1.

Způsob vzniku .................................................................................... 48 7

4.3.2.

Motivace k účasti ................................................................................ 51

4.3.3.

Komunitní charakter ........................................................................... 53

4.3.4.

Bio kvalita? ........................................................................................ 56

4.3.5.

Cena ................................................................................................... 58

4.3.6.

Udržitelnost jednotlivých CSA ........................................................... 58

4.4. 5.

Resumé ...................................................................................................... 60

Závěr ................................................................................................................ 63

Literární zdroje ........................................................................................................ 65 Přílohy ..................................................................................................................... 70 Příloha 1. Seznam otázek polostrukturovaného rozhovoru .................................... 70 Příloha 2. Seznam respondentů ............................................................................. 71 Příloha 3. Propagační plakát Komunitou podporovaného hospodářství manželů Šelongových......................................................................................................... 73 Příloha 4. Plán vzdělávací zahrady, KomPot ......................................................... 74

Seznam objektů Obrázek 1. Rozsah závazku mezi farmářem a spotřebitelem v systému CSA ........ 31 Obrázek 2. Dvůr Vyšínek ..................................................................................... 38 Obrázek 3. Hospodářství Hodonice ...................................................................... 40 Obrázek 4. Plečkování brambor, květen 2012 ...................................................... 42 Obrázek 5. Výdej zeleniny pro KPZ skupinu Podporujme svého sedláka ............. 44 Obrázek 6. Pronajatý a obhospodařovaný pozemek, KomPot, Středokluky .......... 47 Tabulka 1. Přehled parametrů šesti českých CSA systémů dle údajů ze sezóny 2012 61 Mapa 1. Toulcův dvůr……………………………………………………………...35 Mapa 2. Vyšínek…………………………………………………………………...37 Mapa 3. Hodonice……………………………………………………………….…39 Mapa 4. Pustějov, CSA Šelongových…………………………………………..….41 Mapa 5. Velká Bíteš, CSA Podporujme svého sedláka Brno……………….……..43 Mapa 6. KomPot…………………………………………………………..……..…45

8

Použité zkratky

AFNs

Alternativní potravinové sítě (z anglického Alternative food networks)

SFSC

Krátký potravinový řetězec (z anglic. Short food supply chains)

CFNs

Občanské potravinové sítě (z anglic. Civic Food Networks)

CSA (KPZ)

Komunitou podporované zemědělství (z anglic. Community supported agriculture)

KPSS

Komunita podporujme svého sedláka

9

1. Úvod Alternativní potravinové sítě. Pojem, který ještě v nedávné době nebyl v České republice téměř znám a ani dnes tomu není výrazně jinak. Pokud ovšem na toto sousloví nahlédneme z jiného úhlu pohledu, zjistíme, že se jedná o značně známý a rozšířený termín. Asi nejznámější a nejpopulárnější alternativní potravinovou cestou ke konečnému zákazníkovy jsou farmářské trhy, které zaznamenaly u veřejnosti obrovský ohlas a staly se doslova fenoménem posledních dvou až tří let. V poslední době také narůstá zájem o prodej zemědělských komodit přímo ze dvora některého z mnoha producentů daného artiklu. Za stoupající popularitou takovéhoto způsobu prodeje může stát hned několik faktorů. Ať již se jedná o nespokojenost s kvalitou nabízených potravin v maloobchodních sítích, nebo nesouhlas s intenzivním zemědělstvím, a nebo jde pouze o módní trend, jisté je, že tento způsob produkce potravin a s ním jednoznačně svázaný prodej s sebou nese další možnosti. Jaké jsou to možnosti, v čem tkví sukces alternativních potravinových sítí a jaké jsou další typy těchto sítí? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět diplomová práce, která je založená na osobních rozhovorech s farmáři a jejich odběrateli. A skrze teoretické poznatky dalších autorů, kteří se podobnou problematikou zabývali, zjistit, jak si v České republice stojí tento zatím okrajový směr produkce potravin v porovnání s konvenčními způsoby zemědělského hospodaření, které jsou zatím jednoznačně dominující.

10

2. Cíl práce a metodika Předkládaná diplomová práce je případovou studií, jejímž záměrem je zhodnotit vývoj občanských potravinových sítí v České republice. Zamyslet se nad jejich přínosem k udržitelnosti zemědělství a zhodnotit širší společenské dopady tohoto fenoménu. Obecným cílem práce je ze sociálně-vědní perspektivy prozkoumat inovativní iniciativy v oblasti produkce potravin, které vytvářejí alternativu ke konvenční (průmyslové) produkci a distribuci potravin. Účelem je ověřit, do jaké míry tato nová praxe přispívá k udržitelnosti zemědělství a produkce potravin, a dále zjistit, jaké jsou širší společenské dopady tohoto fenoménu. Jako jeden z konceptů Alternativních potravinových sítí a nedávného vývoje zemědělství, produkce a spotřeby potravin v České republice je za účelem podrobného zkoumání zvolen systém Komunitou podporovaného zemědělství (CSA), který je v České republice poměrně novým jevem. Použita je induktivní metoda kvalitativního výzkumu a různé techniky sběru dat – studium dokumentů, pozorování a rozhovory. Teoretická východiska jsou čerpána z odborných textů, v menší míře z propagačních materiálů, konferencí a přednášek. Empirická část práce je opřena o metodu případové studie. Základní výzkumné oblasti pro vypracování scénáře polostrukturovaného rozhovoru jsou identifikovány na základě předchozího studia dokumentů. Výsledná analýza je provedena z dat nasbíraných v rozmezí osmi měsíců prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s náhodně vybranými odběrateli zkoumaných iniciativ, několika farmáři a organizátory těchto občanských potravinových sítí.

11

3. Teoretická východiska V poslední době jsme svědky vzniku nových forem prodeje potravin v České republice. Často je otevírána otázka původu, kvality a vlivu potravin na naše zdraví. Mezi spotřebiteli roste nedůvěra v kvalitu jídla, které pochází z konvenčního zemědělství a dostává se na jejich stůl prostřednictvím dlouhých – globalizovaných, často

neprůhledných,

potravinových

řetězců.

Rostoucí

nedůvěře

přispívají

zveřejňované skandály o závadnosti některých potravin a pochybných praktikách některých z maloobchodních řetězců. Proto za hlavní faktor, který je potřebný pro budoucí rozvoj trhů Seják a Dejmal (2007) označují schopnost získat důvěru spotřebitelů. Po ekonomické proměně v České republice, jako jedné z postkomunistických zemí, ke které došlo v devadesátých letech dvacátého století, proniklo na náš trh s potravinami velké množství nadnárodních společností, které mají v současné době majoritní podíl. Tyto velké maloobchodní řetězce v současné době zabírají majoritní část tohoto odvětví. Jako příklad může být zmíněna společnost Ahold, která na náš trh vstoupila se svou první prodejnou v roce 1991. O sedm let později, tedy v roce 1998, byl podíl na trhu mezi 10 hlavními maloobchodními sítěmi 7%, o rok později 33% a v roce 2007 už to bylo 66% trhu. V České republice bylo ke konci roku 2011 přibližně 268 hypermarketů, což je v přepočtu 26 hypermarketů na 1 mil. obyvatel. Tento vývojový směr má neustále stoupající tendenci a je předpoklad že se jejich počet dostane k hranici 300 prodejen, což zařadí ČR mezi země s nejvyšší hustotou hypermarketů v Evropě. Tento stav odpovídá trendům ve společnosti. Odhaduje se, že pro 43% českých domácností je hlavním místem nákupu hypermarket, kolem 15% supermarkety a 25% diskontní prodejny. (Zagata, 2012) Silnou pozici nadnárodních společností na českém trhu způsobila rychle rostoucí poptávka spotřebitelů na konci devadesátých let 20. stol. v kombinaci s tehdejší poměrně liberální politikou otevřenou zahraničním investorům. V té době byly tyto nové nákupní příležitosti vnímány jako symbol blahobytu a hospodářského 12

růstu. (Zataga, 2012) Přesilu obchodních řetězců v distribuci potravin v České republice potvrzuje studie kolektivu autorů (Seják, Dejmal, 2007), kde mj. zmiňují chování těchto obchodních řetězců, které podle nich „dokonale využívají svých v současnosti již globálních sítí a své enormní tržní moci k omezování obchodní konkurence a ke stlačování cen národních zemědělských výrobců pod úroveň jejich výrobních nákladů“ (Seják, Dejmal, etal., 2007: 119). První kritika rostoucí ekonomické síly nadnárodních společností zazněla koncem devadesátých let od antiglobalizačního hnutí (Kozeluh, 2010 in Zagata, 2013). Popisovaná situace na trhu a moderní (konvenční) přístup k zemědělství vedou k nepokrývání výrobních nákladů prvovýrobců, což není problémem pouze České republiky, ale i mnohých rozvinutých a rozvojových států (Seják, Dejmal, etal., 2007). Seják a Dejmal (2007) píší o objevujícím se požadavku vyjmout z rámce mezinárodních dohod obchod s potravinami. Důvodem je neslučitelnost požadavků na mezinárodní liberalizaci obchodu s požadavky na udržitelnost národních zemědělství. Moderní přístup k zemědělství je založen na zvyšování příjmů výrobců díky zvyšování objemu výroby pomocí zlepšování technologií výroby, resp. technického pokroku. V situaci, kdy přístup na trhy je stále více podmíněn splněním velkého množství kritérií týkajících se vzhledu výrobků, splňováním nových ekologických a hygienických předpisů, členstvím v různých družstvech a je nutné neustále investovat do nových technologií, mohou být takto rostoucí náklady pouze zřídka vykompenzovány vyššími finančními výnosy (van der Ploeg, etal., 2000). Česká vláda zareagovala na tento jev až v roce 2009, kdy vyšel Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, jehož cílem je omezit postavení nadnárodních korporací a snížit tlak na jejich obchodní partnery (tedy se postavit za producenty a zpracovatele) (Zagata, 2013). Problémem evropských trhů je jejich nasycení – přebytek potravin, kdy i v této etapě dochází ke zvýšení výrobních nákladů (více o tomto jevu van der Ploeg, etal., 2000).

13

Nedávná srovnání s jinými zeměmi odhalila, že supermarkety v Česku si mohou "dovolit" prodávat potraviny nižší kvality za vyšší ceny než v zahraničních pobočkách obchodů (Pospěchová, 2011 in Zagata, 2012). Seják a Dejmal (2007: 119) pokládají otázku: „Jak řešit tento palčivý problém, kdy trh jako základní alokační mechanismus nezabezpečuje zemědělcům úhradu jejich výrobních nákladů a normálního zisku?“ Argumentem, který podporuje zachování liberalizovaného obchodu se zemědělskými komoditami, jsou rozšířené možnosti pro rozvojové země, které tyto komodity exportují. Avšak tento dosavadní tržní systém prokazatelně vede k maximalizaci čistých výnosů za pomoci snižování nákladů, tedy k průmyslovému způsobu výroby. (Seják, Dejmal 2007) Jednu z cest k řešení popsané nerovnováhy je možno spatřovat v názoru Rentinga etal. (2003), který hovoří o zakládání jiných forem výroby a distribuce zemědělských produktů. S tímto názorem se rovněž ztotožňuje Seják a Dejmal (2007), kteří se zabývají návrhy rozvoje agrární politiky, kdy docházejí k závěru, že je žádoucí, aby se zemědělci spojovali

„za účelem vytváření

vlastních

zpracovatelských a obchodních kapacit“, aby byl omezen tzv. „řetězový obchod“ a tím dosaženo co nejvyšších možných marží odvozených od skutečných výrobních nákladů a aby tržní moc obchodních korporací a jejich řetězců byla omezena, resp. lépe kontrolována. Pro tyto nově vznikající sítě výrobců, spotřebitelů i dalších aktérů, představující

alternativy

k současným

více

standardizovaným

průmyslovým

způsobům zásobování potravinami, používají Renting etal. (2003) termín alternativní potravinové sítě (z anglic. Alternative food networks, dále jen AFNs). Popisovaná situace a s ní spojené negativní zkušenosti učinily české spotřebitele více citlivými na otázky kvality potravin a přilákaly jejich pozornost k alternativám, které byly dříve víceméně přehlíženy. Kromě toho vzrůstající povědomí spotřebitelů o kvalitě výrobků zapříčinilo dlouhodobý tlak na maloobchodní sítě v České republice, které teprve nedávno začaly rozlišovat potraviny do min. dvou standardů – běžná a prémiová kvalita. I přes změny

14

v zavedeném systému, dokázal jen částečně uspokojit nový druh poptávky a tím vytvořil možnost pro rozvoj nových alternativních potravinových iniciativ. Výše popsaný zavedený režim, který vytvořil poměrně silný mechanismus bránící změnám na trhu, do jisté míry zamezuje také rozvoji alternativních distribučních potravinových sítí v České republice. (Zagata, 2012)

3.1 Alternativní potravinové sítě Tvorba, provoz i vývoj nových (alternativních) dodavatelských řetězců potravin jsou jednou z klíčových dimenzí nově vznikajících modelů rozvoje venkova (Renging, etal., 2003). K jejich vzniku dochází podle Rentinga (etal., 2003) díky novým, sociálně konstruovaným definicím kvality potravin. Renting (etal., 2003) definuje alternativní potravinové sítě (z anglic. Alternative food networks, dále jen AFNs) jako velmi široký pojem zahrnující sítě výrobců, spotřebitelů i dalších aktérů vymezujících se vůči průmyslovým režimům zásobování potravinami. Jako výhodu AFNs Renting (etal., 2003) uvádí cenu, která je přerozdělována menšímu počtu článků v prodejním řetězci, z čehož lze předpokládat nižší ceny výrobků pro spotřebitele a zároveň vyšší zisky pro prvovýrobce. AFNs podle něho mnohem lépe odpovídají na požadavky ekologické udržitelnosti a s tím související vzdálenosti dopravy výrobků, ohledu na životní prostředí již v průběhu výrobního procesu, regionálního přínosu a welfare zvířat. Tyto AFNs se podle Rentinga (etal., 2003) vyznačují tzv. „produkčními kódy“ (Renting, etal., 2003: 394), podle nichž jsou dodavatelé se spotřebiteli propojeni určitým způsobem. Za produkční kódy jsou považovány např. ekologické, integrované, regionální, řemeslné, a jiné znaky. Tvorbu těchto nových systémů považuje za klíčový prvek strategií, které vznikly jako základ pro jejich fungování. Zagata (2012) popisuje alternativní potravinové systémy, konkrétně farmářské trhy, jako občanské potravinové sítě (z anglic. Civic Food Networks, dále jen CFNs), které zdůrazňují procesně založenou kvalitu produktů (vyzdvihujíce jejich původ a metody výroby potravin) a směřují 15

k odlišování se od produktů distribuovaných skrze konvenční obchodní kanály (jako jsou supermarkety). Síť výrobců, spotřebitelů a dalších činitelů již podle něho v tomto konceptu není formována jako „z farmy na vidličku“, jako je tomu v případě standardních krátkých potravinových řetězců, ale spíše „z vidličky na farmu“ (Zagata, 2012: 348) – vzhledem k tomu, že nová podoba potravinových sítí je stále více vytvářena spotřebiteli. O AFNs v jejich užším pojetí, hovoří Renting (etal., 2003) jako o Krátkých potravinových řetězcích (z agnlic. Short food supply chains, dále jen SFSCs). Tento termín, používaný spíše sociálními geografy, chápe AFNs z pohledu jejich prostorového uspořádání jako krátké, resp. zkrácené, distribuční potravinové řetězce.

3.1.1 Rozdělení alternativních potravinových sítí

Renting (etal., 2003) se pokouší o dvě základní hlediska členění AFNs. První skupina AFNs je definována podle orientace na vzájemnou komunikaci aktérů – blízkosti jejich vztahů a mechanismu rozšiřování v prostoru i čase. Druhá skupina je definována na základě kvality a pravidel, resp. tradic, které se na vzniku a fungování AFNs podílejí. 3.1.1.1 Rozdělení podle orientace na vzájemnou komunikaci

Podle orientace na vzájemnou komunikaci aktérů (prvního hlediska členění AFNs) rozdělil Renting (etal., 2003) vyskytující se případy alternativních potravinových sítí do tří podkategorií: „Tváří v tvář“, „Nezprostředkované AFNs“ a „Prodloužené“1. 1. Prodej Tváří v tvář Tato podkategorie zahrnuje všechny způsoby osobní komunikace výrobce se zákazníkem. Lze sem tedy zařadit farmářské trhy, farmářské obchody, osobní prodej 1

České názvy těchto třech podkategorií AFNs jsou přeloženy z pův. anglických názvů Face-to-face, Proximate a Extended.

16

u silnice, prodej ze dvora, bedýnkový prodej, objednávání potavin přes internet, emailem a dovozem do domů. Mezi zákazníkem a prodejcem může díky osobní interakci vzniknout důvěra a věrnost spotřebitele svému zemědělci či výrobci. Ve významu užšího pojetí AFNs se u tohoto typu prodeje jedná o SFSCs. 2.

Nezprostředkované AFNs

Tato kategorie vzniká rozšířením kategorie první (Tváří v tvář) o spolupráci mezi výrobci. V praxi tyto způsoby distribuce zastupují regionální značky, spotřebitelská družstva, komunitou podporované zemědělství (z anglic. Community supported agriculture, zkr. CSA), lokální obchody a lokální restaurace. Rozšiřování dosahu zkrácených distribučních sítí zároveň předpokládá o něco složitější institucionální uspořádání. Zemědělci si vzájemně rozšiřují sortiment, používají společnou regionální značku, apod. Spotřebitelé zase spojují svou kupní sílu vytvořením skupiny odebírající produkty po celou sezónu od známého zemědělce, který hospodaří v blízkosti jejich bydliště. Klíčem k této komunikaci mohou tedy být jak prostorová blízkost, tak např. i blízkost kulturní. Prodejci těchto výrobků bývají často k nalezení na různých společenských událostech a veletrzích. Často také prodávají ekologické výrobky. 3. Prodloužené SFSCs U prodloužených SFSCs nehraje již roli prostorová blízkost výroby a prodeje, ani osobní kontakt se zemědělcem – výrobcem. Příkladem jsou výrobky jako „Šampaňské víno“, sýr „Parmigiano Reggiano“ nebo „fair trade“ káva či čaj, a mnohé další. Potraviny patřící do této skupiny jsou prodávány daleko od místa výroby, v jiných regionech, státech nebo i po celém světě lidem, kteří místo původu například nikdy nenavštívili. V tomto případě není důležité hledisko vzdálenosti, ale skutečnost, že tzv. „přidané hodnoty informace“ jež tyto produkty mají, která umožňuje spotřebitelům navázat vztah s místem produkce či s metodou, kterou byly dané výrobky vyprodukovány. Jejich úspěch tkví ve ztotožnění se spotřebitele

17

s hodnotami, jež výrobek nese ve své přidané hodnotě – v přidané hodnotě informace, s níž je spotřebiteli prezentován.

3.1.1.2 Rozdělení podle definovaných ukazatelů

Druhá skupina AFNs, definována na základě kvality a pravidel, resp. tradic, které se podílejí na vzniku a fungování AFNs, shrnuje vyskytující se případy do dvou podkategorií: 1. První podkategorie zdůrazňuje souvislost mezi atributy kvality výrobku a jeho místem výroby, nebo výrobcem. Patří sem produkty řemeslné, tradiční, farmářské či fair-trade, vyrobené v regionu s určitými přírodními podmínkami a s ohledem na kulturní nebo gastronomické tradice. Právě specifické charakteristiky místa produkce (přírodní podmínky, kulturní a gastronomické tradice, aj.) a výrobního procesu (řemeslné, tradiční,

farmářské,…),

představují

parametry

k definování

kvality

vyprodukovaných surovin nebo výrobků. 2. Druhá podkategorie zdůrazňuje souvislost mezi atributy kvality výrobku a způsoby výroby uplatňujícími metody šetrné k životnímu prostředí (metodami mohou být například ekologické zemědělství, integrovaná produkce, aj.). Patří sem široká řada výrobků, o kterých lze obecně tvrdit, že jsou „přírodní“. Částečně se může jednat o romantičnost představy jejich výroby a dopadu na životní prostředí, nicméně také skutečně vyjadřují určitý příspěvek multifunkčním formám zemědělství (například přínos venkovské oblasti v podobě získání zaměstnání tamějších obyvatel nebo přínos změnou rázu tamější krajiny). Často jsou tyto potraviny mimo jiné považovány za více zdravé a bezpečné, bez chemických přísad, bez používání geneticky modifikovaných organismů. 18

Renting (etal., 2003) zdůrazňuje, že existuje velké množství protichůdných definic kvality na různých trzích, v rámci odlišných dodavatelských řetězců, uvnitř i mezi jednotlivými zeměmi (jejichž kritéria se v praxi všemožně překrývají) a existují také různé varianty mechanismů rozšiřování AFNs. Jejich vznik a vývoj je podle Rentinga ze všeho nejvíce závislý na vnímání spotřebitelů – jejich vědomostech, zájmech a kulturním prostředí, v němž žijí. (Renting, etal., 2003) Tím navazujeme na pojetí AFNs, které uvádí např. Zagata (2012) a označuje je jako CFNs.

3.2 Konvenční zemědělství a zavádění alternativ v existujícím režimu Konvenční zemědělství, ve své současné podobě, je nerozdílně spojeno s konvenčními trhy, jejichž negativní dopady jsou zmíněny v dalším textu. Proto, aby se národní zemědělství stala udržitelná již byla zdůvodněna nutnost potřeby mimokonvenčních, „antiglobálních“ potravinových systémů. Ke správnému pochopení tématu této práce v celé jeho šíři je proto nutné definovat mj. i koncept udržitelného zemědělství, který vychází z jemu nadřazeného – konceptu trvale udržitelného rozvoje. 3.2.1 Konvenční zemědělství

S rozvojem techniky se měnila také podoba zemědělského systému. Samozásobitelské role a role zemědělce jako dodavatele potravin se postupně změnily na dodavatele surovin pro další zpracování jinými průmyslovými podniky. Pojem konvenčního zemědělství výstižně popisuje Moudrý (etal., 2007: 23): „Konvenční zemědělství je obecně rozšířený název pro systém hospodaření převládající v průmyslově vyspělých zemích. Je charakteristický vyšší intenzitou hospodaření i použitím vyšších energetických a materiálových vstupů za účelem maximalizace produkce resp. momentálního ekonomického efektu.“

19

Pro konvenční zemědělství je charakteristická obecně vysoká intenzita hospodaření, specializace, monokulturní hospodaření a využívání těžké techniky. Tento způsob hospodaření se vyznačuje neuzavřeností koloběhu látek, používáním rychle rozpustných minerálních hnojiv, syntetických pesticidů ve velké míře, výrobou, distribucí, aplikací, skladováním a likvidací agrochemikálií. Zvířata (obvykle plemena vyšlechtěná na vysokou užitkovost) jsou chována ve velkochovech, na jejich výkrm bývají používány průmyslové krmné směsi, masokostní moučky a běžné je také podávání hormonálních látek. S ohledem na způsoby distribuce a přepravní vzdálenosti jsou vyráběny potraviny s delší dobou trvanlivosti a s obsahem řady přídatných látek. Pro funkčnost celého systému se využívá velkého množství externích vstupů do výrobních podniků od šlechtitelů osiv, dodavatelů přídatných látek, krmných směsí apod. (Šarapatka, Urban, etal., 2006) Veškeré činnosti jsou obvykle podřizovány ekonomickému hledisku v mezích zákonných předpisů. (Moudrý, Konvalina a kol., 2007) U tohoto systému je obvyklé, že v konečném důsledku vede k poškozování kulturní krajiny a kvality půdy, dochází ke zdražování cen vstupů, zvyšování výnosů a užitkovosti, ke snižování výkupních cen a nadprodukci (Šarapatka, Urban a kol., 2006).

3.2.2 Trvale udržitelný rozvoj

„Koncept trvalé udržitelnosti je prostředkem sloužícím k možné eliminaci negativních stránek globalizace tak, aby zároveň její klady zůstaly zachovány“ (Lošťák, 2011: přednáška č. 12) První dílo, které se podrobněji zabývá otázkou udržitelnosti a které v roce 1972 upozornilo na vyčerpatelnost a omezenost přírodních zdrojů, nese název Meze růstu. (Zajíček, 2012) Odpověď na otázky, jimiž se publikace zabývala a které byly v témže roce projednávány na Stockholmské Konferenci OSN, se dále pokusila přinést v roce 1987 zpráva Naše společná budoucnost, kterou vydala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj, UNCED. 20

Pojem trvale udržitelný rozvoj se poprvé objevil v zprávě OSN s názvem Naše společná budoucnost, kterou v roce 1987 vypracovala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. (Moudrý, Konvalina, 2007) Jeho holistická koncepce, která v 80. letech dvacátého stolení převládla, se stala základním východiskem pro světovou strategii ochrany přírody. Dokument Agenda 21, jenž obsahoval základní myšlenky z dříve zmíněných publikací, přijalo v roce 1992 na Summitu Země v Riu de Janeiro 178 států. O „posílení politických závazků k prosazování udržitelného rozvoje“(Jeníček, Foltýn, 2010) dále usilovali delegáti z celého světa na summitu Země II., který se konal v Johannesburgu v roce 2002 a kde se vlády zavázaly k přijetí desetiletých rámců udržitelné výroby a spotřeby. V roce 2012 se na vrcholném zasedání OSN nejbohatší státy světa opět shodly na potřebě změnit aktuálně fungující ekonomický model. Nejobecnější definice říká, že trvale udržitelný rozvoj je „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplnit jejich vlastní potřeby“ (Naše společná budoucnost, 1991). Tento pojem bývá opětovně rozpracováván a jeho dimenze a principy znovu identifikovány. Nicméně téměř vždy je trvale udržitelný rozvoj chápán jako princip sestávající se ze tří pilířů – environmentální, ekonomické a sociální udržitelnosti. Jeníček a Foltýn (2010) jej definují jako „Nadkulturní strategii, soubor abstraktních principů a vzorců, které mohou fungovat jen v konkrétním časovém a prostorovém souladu s místními přírodními, historickými, sociálními a dalšími podmínkami.“ Další možný náhled na výklad trvale udržitelného rozvoje je podle Vavrouška (1994): „Trvale udržitelný způsob života – je to takový způsob života, který se přibližuje ideálům humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to v časově neomezeném horizontu. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě.“ Rynda (2000) hovoří o trvale udržitelném rozvoji jako o komplexním souboru strategií, které „umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů; aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich socio-politické instituce a procesy.“ (RYNDA, 2013) 21

3.2.3 Udržitelné zemědělství

Trvale udržitelný rozvoj představuje postoj k životu, chápaní světa se všemi jeho souvislostmi. Tento koncept stanovuje základní pravidla pro jeho aplikování na různé oblasti lidského žití. Jednou z oblastní, na níž je trvale udržitelný rozvoj aplikován je zemědělství, tak, aby byl v těchto souvislostech trvale udržitelný. Udržitelný vývoj zemědělství a udržitelný vývoj životního prostředí patří mezi klíčový strategický cíl Společné zemědělské politiky Evropské unie. Pretty (1998 in Frélichová, 2013) uvádí, že pojem udržitelného zemědělství je chápán spíše jako pojem širší než zemědělství ekologické. Podle Ulčáka a Palla (2003 in Frélichová) je potřeba zahrnout do něho i aspekty sociální, ekonomické a ekologické udržitelnosti2. „Sociální udržitelnost odráží vztah mezi rozvojem a sociálními normami a je dosažena neporušováním těchto norem, účastí lidí na rozhodování a fungující občanskou společností. Ekonomická udržitelnost je obrazem nákladů a výnosů, rozvoj by tedy měl být dlouhodobě ekonomicky efektivní, stabilní. Ekologická udržitelnost pak znamená nepřekračovat únosnou míru zatížení ekosystémů nutnou k jejich regeneraci, naopak zdroje využívá šetrně.“ (Frélichová, 2013: 20) Hinrichs (2000 in Frélichová) upozorňuje na skutečnost, že ačkoliv se udržitelné

zemědělství

soustřeďuje

na boj

proti

paradigmatu

konvenčního

zemědělského systému, jeho úloha obvykle končí v době, kdy jsou produkty exportovány z farmy. Právě zde nacházejí svoji roli alternativní potravinové systémy, jejichž úlohou je

podpora

drobných prvovýrobců

a

v konečném důsledku

i sociálního,

ekonomického a ekologického pilíře trvale udržitelného rozvoje, resp. rozvoje udržitelných národních zemědělství a s tím související udržitelné spotřeby. Těmto uvedeným skutečnostem je podmíněna i evoluce novodobého českého zemědělství. V roce 2010 působilo v Čechách 22.864 zemědělských subjektů, ve 2

Tyto tři aspekty jsou považovány za 3 hlavní pilíře konceptu trvalé udržitelnosti, z něhož udržitelné zemědělství vychází.

22

kterých bylo zapsáno 19.781 fyzických osob a zbylých 3.083 jako právnické osoby. V zemědělství tak pracovalo 133.000 osob. Z celkové výměry ČR, činila zemědělská půda 44%, z níž 71% obhospodařovali právnické osoby a zbylých 29% osoby fyzické. Průměrná velikost farmy měla rozlohu 152 ha, přičemž na právnické osoby připadá průměrná plocha farmy 801 ha a u fyzických osob, činí průměrná plocha 51 ha. Jistou změnu stavu je možné sledovat v roce 2012, kdy bylo v ČR registrováno 3934 ekologicky hospodařících zemědělců, tj. 15% z celkového počtu registrovaných zemědělců v ČR. Do systému ekologického zemědělství byla zařazena ekologicky obdělávaná půda zabírající 11,46% zemědělského půdního fondu ČR, z čehož 83% této rozlohy jsou trvalé travní porosty. Na necelém 1% z celkové výměry ploch ekologického zemědělství, plocha 422 ha, byla v r. 2011 pěstována zelenina. Průměrná rozloha ekofarmy činila 123 ha, což značně převyšuje evropský průměr, který se pohybuje kolem 40 ha (Frélichová, 2013). Na základní otázku udržitelné spotřeby3, na níž nelze najít přímou odpověď, upozorňují Michaelis a Lorek (2004 in Frélichová: 19): Udržitelná spotřeba jako celek „znamená spotřebovávat méně nebo jinak“? Náš současný ekonomický systém je postaven na paradigmatu ekonomického růstu, se kterým je však idea udržitelného rozvoje v rozporu. Proto je tato idea kritizována jako pokus o sloučení neslučitelného. (Robinson, 2008 in Frélichová, 2013) V návaznosti na definici udržitelné spotřeby se Frélichová pokouší o charakteristiku českých spotřebitelů, kdy dochází k poznatku, že se česká společnost mírně posunula k post-materialistickým hodnotám, což může souviset se zvyšováním místní hmotné životní úrovně (Prudký, 2009 in Frélichová, 2013). Lidé, vyznávající post-materialistické hodnoty, jež představují kolem 20% české populace, jsou obvykle více pravicově zaměření lidé s vyšším vzděláním, kteří žijí ve městech a dosahující vyšších příjmů.

3

Frélichová (2013) ve své práci vysvětluje udržitelnou spotřebu potravin jako obecný koncept, který také vychází z trvale udržitelného rozvoje a je definován Ministerstvem životního prostředí ČR. Frélichová přibližuje rámec, z něhož vychází a více vysvětluje tři dimenze optimalizace systémů výroby a spotřeby.

23

Je tedy udržitelná spotřeba projevem spíše dobrovolné skromnosti nebo ekologického luxusu? Jak se v publikacích Pestří a zelení a Vlažní a váhaví táže jejich autorka, profesorka Librová. (Librová, 1994; Librová, 2003) Názor Kuškové (Kušková, 2009 in Frélichová, 2013) se přiklání k názoru, že udržitelnou spotřebu budou v bližší budoucnosti prosazovat spíše menšiny dosahující nadprůměrných příjmů.

3.3 Typy a vývoj alternativních potravinových sítí Během posledních desítek let se u nás objevilo několik modelů nekonvenčních potravinových iniciativ, které popisuje Zagata (2012) a které se shodují s obecně definovanými příklady AFNs (Renting et al., 2003 in Zagata, 2012; Venn, et al. 2006 in Zagata, 2012). Všechny tyto iniciativy mění podle Zagaty (2012) vztah mezi producenty a spotřebiteli a reagují přímo na nedostatky současného způsobu produkce potravin.

3.3.1 Ekologicky certifikované produkty Ekologické zemědělství řadí Zagata (2012) mezi nekonvenční iniciativy kvůli faktu, že reprezentuje pomyslnou startovací čáru „starting point“ pro další rozvoj alternativních iniciativ u nás. Vzhledem k velikosti svého sektoru se řadí k místním nejvýznamnějším alternativním iniciativám. Jeho vývoj je také nejvíce formován institucionálním rámcem, který má za následek proniknutí tohoto sektoru mimo aktivity primárně zajišťované aktivitou spotřebitelů. Moudrý a Konvalina (et al., 2011) uvádí, že informace o ekologickém zemědělství začali do České republiky pronikat mezi lety 1985-1987 a o jeho další rozvoj se zasadili spíše spotřebitelé z měst. Do praxe tak začaly poznakty o ekologickém hospodaření vstupovat za podpory vzdělaných zemědělských odborníků 24

již před rokem 1989, oficiálně podpory se mu dostalo o něco později. (Moudrý, Konvalina et al., 2007) Podle Zagaty (2012: 352) se tento sektor u nás systematicky vyvíjel od devadesátých let a vzhledem k jeho předchozí absenci, byl formálně vybudován „seshora dolů“. Díky jeho rychty růstu vyvstaly dvě sporné otázky. Za prvé se objevilo, že podpora tohoto druhu hospodaření, jež vedla k nárůstu počtu ekologicky certifikovaných farmářů a proporci ekologicky obhospodařované půdy, českým spotřebitelům nepřinesla více ekologicky certifikovaných potravin. Důvodem této situace byl nedostatek ekologicky certifikovaných zpracovatelských zařízení a také nízká spotřebitelská poptávka po těchto potravinách, které tak zůstaly mimo zájem spotřebitelů. Za druhé, mnoho farmářů, kteří se do ekologického schématu zapojili, bylo motivováno především ekonomickými důvody, aniž by měli mnoho vazeb na ekologickou ideologii, což potenciálně ohrožovalo stabilitu nově zaváděného způsobu hospodaření.

3.3.2 Prodej ze dvora Zagata (2012) uvádí, že přímý prodej sehrál důležitou roli pro rozvoj ekologického sektoru, resp. rozvoj prodeje Bio výrobků, v jeho raných stádiích (tj. mezi lety 1998-2005). S pozdějším růstem odvětví začaly být Bio produkty prodávány

ve

specializovaných

obchodech

a

mezi

lety 2007-2008

také

v supermarketech. Ačkoliv velikost tohoto distribučního kanálu nelze přesně odhadnout, lze předpokládat, že přímý prodej se vyvíjel současně s jinými příklady alternativních iniciativ. Hlavními komoditami distribuovanými prostřednictvím přímého prodeje jsou zelenina a ovoce, mléčné výrobky, maso, různé zpracované produkty, jako jsou například sušené ovoce, živá zvířata a obilí. Přestože organizace spojující malé a střední farmáře vynaložily velké úsilí na to, aby oslabily hygienicko-byrokratický režim a umožnily farmářům zpracování, resp. zhodnocení jejich produktů s následným přímým prodejem, tento model 25

distribuce nezabírá příliš velký podíl na trhu. Jako důvod uvádí Zagata vysokou koncentraci a specializaci primárního sektoru a striktní hygienická pravidla, která pro tento způsob prodeje vyžadují od prvovýrobců vysoké investice. Současné statistiky ukazují, že okolo 5% produktů s certifikací Bio je prodáno na farmách a naprostá většina – téměř 70% - je distribuovaná rozsáhlými maloobchodními řetězci.

3.3.3 Bedýnky a dodávky do domu Ve srovnání s předchozími formami přímého prodeje jsou systémy bedýnek založeny na mnohem větším zapojení spotřebitelů. (Zagata, 2012) Rok 2008 považuje Zagata za vznik tohoto způsobu prodeje v České republice. Tato alternativní iniciativa je mnohem více založena na aktivitě spotřebitelů – občanů a podle Václavíka (2008 in Zagata, 2012) je také spřízněná s odvětvím ekologického hospodaření. Ministerstvo zemědělství vydalo manuál, jak začít distribuovat bio produkty prostřednictvím bedýnek. S ekologickým odvětvím je bedýnkový způsob prodeje propojen i prostřednictvím ekologických organizací sdružujících spotřebitele. V roce 2010 byl založen internetový portál, aby napomohl vytváření bedýnkových systémů prodeje biopotravin (Zagata, 2012). Na tomto portálu je zveřejněných 45% subjektů, jež představovali konkrétní farmáři, kteří se tímto způsobem pokoušeli prodat své produkty, zbývající část tvořili překupníci (25%) a neformální spotřebitelské skupiny (25%), tzv. „biokluby“. Tyto biokluby byly podle Zagaty (2012) často součástí různých občanských sdružení, mezi jejichž aktivity patřila i podpora udržitelné produkce a spotřeby. Po následném úspěchu nových farmářských trhů v ČR se internetový portál pozměnil směrem k větší aktivitě občanské společnosti.

26

Výzkum tohoto webu přinesl informace o aktuální aktivitě tzv. „cooperatives“4 (zkráceně co-ops), kdy v roce 2012 (Zagata, 2012) bylo na webovém portálu 100 aktivních občanských co-ops, kteří zveřejňovali na více než 300 stránkách informace o místech, kde se obchoduje s potravinami napříč celou Českou republikou. Přibližně za 1/3 cooperatives stáli farmáři, zbývající 2/3 tvořili spotřebitelé. Srovnání nejnovějších informací s rokem 2008, tedy počátkem bedýnkového prodeje u nás, ukazuje na stále rostoucí aktivitu občanské společnosti a ubývání samotných farmářů. (Zagata, 2010)

3.3.4 Nové farmářské trhy Nové farmářské trhy, které se u nás objevily v roce 2010, považuje Zagata (2012) za průlomovou událost5. Byly iniciované občanskými skupinami (v některých případech spolupracující s veřejnou správou), čímž byl uveden do provozu koncept místních potravin. Trhy dosáhly masového charakteru a původní model, založený na spolupráci občanských skupin a místních zemědělců, byl kopírován v různých regionech po celé České republice. Jejich úspěch otevřel příležitost novým, nekonvenčním iniciativám, jež vzešly z obavy spotřebitelů o kvalitu potravin. Farmářské trhy, jako unikátní fenomén - případ objevujícího se přechodu vyvolaného iniciativou občanů-spotřebitelů, podrobně analyzuje Zagata (2012).

3.3.5 Komunitou podporované zemědělství (CSA) Organizátoři této iniciativy účelově míří k povýšení spolupráce s farmáři a k vytvoření vztahu, který je založen na partnerství.

4

Za "cooperatives" označuje Zagata skupiny jak občanů, tak i farmářů, které se spontánně vytvořily na webu (z přispěvatelů). 5 Farmářské trhy u nás existovaly již před rokem 1989, avšak jako marginální záležitost v jiné podobě, než je známe dnes. (Zagata, 2012)

27

V současnosti lze nalézt ve velkých městech několik experimentálních skupin, které přivedly do praxe komunitou podporované zemědělství v Praze, Brně a také na Severní Moravě. (Fišerová, 2012; Malíková, 2012 in Zagata, 2012) Výzkum provedený v této diplomové práci odhalil v roce 2013 celkově 7 iniciativ CSA v pěti regionech ČR.

3.3.6 Komunitní a městské zahrady Posledními zmíněnými typy neformálních iniciativ jsou projekty komunitních a městských zahrad. Tyto projekty se opírají již nejen o angažované spotřebitele spolupracující s výrobci, ale zde jsou spotřebitelé zároveň těmi, kteří potraviny produkují. V této souvislosti zmiňuje Zagata (2012) nový pojem, který se začal používat také v odborném diskursu, kdy jsou tito lidé označováni za tzv. „prosumers“6, v českém překladu by se dalo říci „výrobitelé.“ Za zástupce těchto AFNs v České republice považuje Zagata (2012) dvě iniciativy, které se zde objevily na jaře roku 2012. Projekt, s názvem Prazelenina, se objevil v centru našeho hlavního města. Druhým zmiňovaným projektem je KomPot, který je lokalizován v příměstské oblasti Prahy. „Při pohledu na velikost a rozsah těchto projektů je zřejmé, že jejich cíle jsou kulturní a sociální povahy.“ (Zagata, 2012: 355)

Zagata (2012) popisuje občanské potravinové sítě jako hlavní sílu působící na proces změny zemědělsko-potravinářského režimu v České republice. Za mezník v teorii přechodu k těmto novým, neformálním iniciativám, považuje Zagata (2012) nové farmářské trhy. Ty podle něho sehrály podstatnou roli v rozvoji nových, „kontrakonvenčních“ iniciativ proto, že přenesly otázku kvality potravin do veřejného diskursu a usnadnili vytvoření nových propojení mezi městskými spotřebiteli a venkovem. Snad právě proto, že tento způsob distribuce reprezentuje mezník v přechodové teorii, je jeho budoucnost v dlouhodobém horizontu nejistá. Vývoj 6

Pojem „prosumers“ vznikl spojením slov „producers“ (výrobci) a „consumers“ (spotřebitelé).

28

těchto iniciativ následuje vzory, které byly popsány v západní Evropě přibližně před deseti lety. Zagata (2012)

3.4 Co je zemědělství podporované místní komunitou Systém KPZ, pro který se v České republice vžil pojem Komunitou podporované zemědělství7 (dále jen CSA) je jedním ze zmíněných nových konceptů, alternativ, prodeje zemědělských komodit a novým modelem zemědělského podnikání.

3.4.1 Podstata, definice Zagata (2012) uvádí, že CSA, jako komunita lidí propojených za určitým účelem, se poprvé objevilo v České republice mezi lety 2009 – 2010. První komunita vznikla na základě spolupráce s francouzským hnutím AMAP (Valeška in Zagata 2012). Dva „projekty“ CSA v ČR, které Zagata zmiňuje, jsou podle něho vedeny „výhradně“ občanskými sdruženími (aktivními ekologickými hnutími) a čerpají inspiraci ze západní Evropy. Počet zúčastněných činitelů zůstává podle Zagaty poměrně nízký, což omezuje jejich transformativní potenciál v českém kontextu (2012). Pojem Komunitou podporované zemědělství je definováno různými způsoby mnoha autory. Mezi jeho původní myšlenky patří: podpora konkrétního hospodáře v jeho práci, udržení malých producentů potravin a zachování hospodářství na trhu, riziko neúrody i nadprodukce může farmář sdílet se svými odběrateli, lokální produkce, 7

Jedná se o termín, který pochází z anglického názvu Community supported agriculture. Běžně se v literatuře označuje zkratkou CSA. Popularizační texty, organizátoři i účastníci jednotlivých komunit v České republice CSA nazývají jako Komunitou podporované zemědělství a používají k němu českou zkratku KPZ.

29

lokální spotřeba, udržení tradičního rázu krajiny, spojení místních komunit, znovuobjevení vztahu mezi půdou a konzumovanými potravinami, přispění k trvale udržitelnému rozvoji, „překonání propasti mezi městem a venkovem“ (Tisková zpráva z konference Zemědělství potřebuje spotřebitele, 2012), potravinová soběstačnost, jistota v původu potravin, čerstvé potraviny, kvalita potravin tkvící v povědomí domácností o podmínkách a způsobu výroby jejich jídla, spotřebitelé znají důvody úrody či případné neúrody, kdykoliv mohou navštívit místo produkce, promluvit si s výrobcem, spravedlivá cena potravin pro farmáře, krátký distribuční potravinový řetězec, obvyklá platba za zboží s předstihem na celou sezónu, aktivita spotřebitelů samotných, CSA je pro spotřebitele nová možnost nákupu potravin, rovnost zemědělce s konečnými spotřebiteli, reakce na problémy průmyslového zemědělství. (Komunitou podporované zemědělství, 2012) „Komunitou podporované zemědělství představuje nový ekonomický model, který je založen na demokratickém rozhodování, vzájemném sdílení rizik a přínosů, neziskovém základě a také nezávislý na veřejných dotacích.“ sdělila na konferenci Zemědělství v rukou spotřebitele Traci Lewis z britské organizace Soil Association (2011). Ta ve svém příspěvku uvedla, že „hospodáři zajišťují sezónní produkty a zdravou rozmanitou krajinu“, také „živí venkov a mnoho dalších méně zjevných přínosů.“ (Tisková zpráva z konference Zemědělství potřebuje spotřebitele, 2012) Frélichová (2013: 11) o CSA uvádí, ve smyslu nalezení definice: „komunitou podporované zemědělství není jasně definovaným jevem; často se setkáváme s definicí pomocí souboru principů, kterým různí autoři přikládají různou váhu.“ Britská studie The Impact of CSA (Soil Association, 2011 in Frélichová 2013) o něm hovoří jako o „partnerství zemědělců a spotřebitelů, ve kterém jsou sdílena přínosy a rizika zemědělské výroby.“ „CSA je významně založeno na filozofických předpokladech“, kdy Henderson ohodnocuje předně diverzitu, unikátnost a přizpůsobení každého z fungujících CSA podmínkám určitého místa – tak, „jako jsou živé organismy přizpůsobeny ekosystémům.“ (Frélichová, 2013: 11) Zde nachází Frélichová (2013: 12) důležitou souvislost, a to, že podle okruhů definic se na CSA lze dívat buď jako na soubor principů nebo jako na model

30

organizace, „konkrétní uspořádání distribučního řetězce potravin s důrazem na jeho co největší zkrácení)“.

3.4.2 Modely fungování CSA Několik obvyklých modelů fungování (podtypů) CSA, definovali v příručce pro zakládání CSA systémů Hayes a Kinga, kde je seřazují na schématu dle stupně závazku mezi farmáři a spotřebiteli. (viz. Obrázek č. 1) Podílové farmy (Share farms) vyžadují největší stupeň závazku a Farmářské trhy (Farmers markets) závazek minimální. Uvedené typy podle Hayes a Kinga (které lze mezi sebou kombinovat) nepředstavují vyčerpávající výčet možných uspořádání farmářsko-odběratelských vztahů, které mohou být kdekoliv na světě neustále modifikovány. (Hayes, Kinga, 2001)

Obrázek 1. Rozsah závazku mezi farmářem a spotřebitelem v systému CSA

(Zdroj: Hayes, Kinga, 2001)

3.4.2.1 Podílové farmy

Tzv. „share“ (podíl) znamená část sklizně, kterou si spotřebitelé zaplatí dopředu, před započetím zemědělské sezóny. Zemědělci v tomto modelu velmi úzce spolupracují se svými odběrateli. Na začátku sezóny farmář odhadne své výrobní náklady a příjmy nutné k provozuschopnosti zemědělské produkce. Ty jsou 31

rozpočítány na každého ze skupiny zainteresovaných odběratelů na tzv. „shares“ (podíly), které uhradí farmě před započetím nové sezóny. Jeden podíl představuje část sklizně závisející na velikosti celkové sklizně a počtu podílníků (resp. odběratelů). 3.4.2.2 Bedýnkový systém Tento systém ulehčuje farmáři tím, že má přesnější představu o velikosti svého trhu a v souladu s tím může plánovat. Spotřebitelé mohou spoléhat na své pravidelné zásobování a znají dopředu, kolik za potraviny mají zaplatit. Zemědělec a jeho odběratelé se společně dohodnou na ceně a frekvenci dodávek (může to být zelenina, mléko, maso, vajíčka, atd.). Poté odběratelé uhradí za všechny dodávky dopředu na celou sezónu nebo platí pravidelně vždy stejnou částku při přijetí zboží.

3.4.2.3 Donáškový systém Jeho hlavní myšlenkou je, že farmáři organizují dodávání potravin, v některých případech ke dveřím domácností, v jiných zase na pravidelná odběrná místa. Tento podtyp CSA se vyznačuje vysokou flexibilitou, kdy si odběratelé mohou zvolit, jaké potraviny a kdy si přejí mít. Pro farmáře je však náročnější naplánování produkce tak, aby prodali vše, co potřebují, a vyžaduje náročnější proces objednávání. Je také o něco dražší a to z důvodu nákladů na rozvoz. „Delivery scheme“ je dobře fungující ve větších městech, kde jsou spotřebitelé dále od farmáře.

3.4.2.4 Farmářské trhy

Farmářské trhy jsou obvykle organizované samotnými farmáři nebo místním úřadem a jejich pravidla jsou nastavena tak, aby zajistila, že zde budou farmáři prodávat pouze své, čerstvé, lokální potraviny s prokazatelným místem původu a způsobem jejich výroby. Farmářům je tímto poskytnut jejich trh, který se snaží

32

vyvarovat překupníkům se zbožím. Jakmile získá trh stálou klientelu loajálních zákazníků, může fungovat dobrý dialog mezi farmáři a jejich spotřebiteli.

Po veškerých pokusech o zařazení AFNs (resp. SFSCs či CFNs) a dále specifikované CSA je zřejmé, že různí autoři je seřazují rozdílně, dle odlišných hledisek, a to včetně jejich podtypů. Zagata (2012) zmiňuje CSA jako podtyp CFNs (Civic Food Networks) a zařazuje je tedy na stejnou úroveň s prodejem ze dvora, bedýnkovým systémem, certifikací bio produktů, farmářskými trhy a komunitními zahradami. Hayes a Kinga (2001) oproti tomu zařazují (dle stupně závazku mezi farmáři a spotřebiteli) farmářské trhy, bedýnkový systém prodeje + další, jako podtypy CSA, na něž je nahlíženo jako na systémy založené na principech CSA.

3.4.3 Historie a vznik CSA Historii CSA Frélichová (2013) rozděluje na tři období. Prvním obdobím jsou 60. léta 20. století, kdy v reakci na první vážné následky průmyslové výroby vznikají v Japonsku první partnerství spotřebitelů a prvovýrobců. Ve stejné době jsou položeny první základy i v německy mluvících zemích. Druhým obdobím označuje rozvoj CSA v USA (prostřednictvím inspirace z Evropy), kde toho času vznikl samotný název „Community Supported Agriculture“. Třetí období jsou 90. léta v Evropě, kde podle Frélichové dochází k „objevování konceptů přímého prodeje, přes farmářské trhy a bedýnkové systémy až k samotnému CSA“. (Frélichová, 2013: 26) V Japonsku mezi lety 1960 a 1970 se označovaly první systémy založené na principech CSA jako družstva „teikei“ 8. Motivací obyvatel k tomuto kroku bylo dostat se k čerstvým, zdravým potravinám, kterým mohou důvěřovat a u nichž se mohou přesvědčit, jak a kdo je vypěstoval. Vznikl tak vzájemně prospěšný vztah mezi farmáři prodávající své výpěstky stále stejným lidem. Následně se CSA rozšířilo do různých částí světa. (Komunitou podporované zemědělství, 2012) V Evropě 8

Teike je možné přeložit jako vzájemnost, spolupráce (Frélichová, 2013)

33

předcházely vzniku CSA myšlenky Rudolfa Steinera, německého filozofa a zakladatele biodynamického zemědělství. Jeho myšlenkami inspirovaní lidé, kteří se v 70. letech přestěhovali do USA, je následně šířili a inspirovaly jejich vznik v USA. Z USA se CSA poté vrátilo zpět do Evropy, kde se rozšířilo v Německu, Velké Británii, Francii pod názvem AMAP a v Portugalsku jako Reciproco. (Frélichová, 2013; Komunitou podporované zemědělství, 2012) Novější informace potvrzují existenci a vývoj nových spotřebitelských družstev po celé Evropě (Polsko, Bulharsko, Slovensko, Česká Republika). (Potravinové komunity ve střední evropě prožívají slibný start, 2012) Mezi slabé stránky CSA patří ten fakt, že není pro každého. Vyžaduje určité prostředí, od spotřebitelů jimi vynaložené úsilí a specifické vlastnosti. Pokud je farmář od spotřebitelů daleko nebo lidé žijící v jeho okolí mají zájem pouze o levné potraviny, může být velmi náročné toto KPZ uvést v život. Ne každý dokáže spolupracovat s lidmi, a proto tento způsob spojení není vhodný pro všechny producenty zemědělských komodit. Kromě širokého sortimentu produktů je potřeba (zejména na začátku) úsilí farmáře vynaložené navíc. Skupinka odběratelů, kteří jsou aktivní, ochotní podělit se o případné organizační záležitosti, mají zájem o toto téma a jsou schopni spolupracovat. Tak popisují jeho nevýhody Hayes a Kinga (2001) ve své příručce, která radí všem, kteří by chtěli založit systém na principech CSA. Názory na cenu se v různých zdrojích liší. Některé uvádějí, že díky CSA je možné nakoupit za nižší cenu, než je cena v supermarketech, v jiných je popsáno, že ceny jsou oproti cenám v supermarketech vyšší. Tato informace je velmi specifická, vázaná na aktuální ekonomickou situaci jednotlivých států. Základem vždy je, aby farmáři dostali za své zboží částku o něco vyšší, než byly jejich náklady vynaložené na produkci a prodej a měli tak zajištěn mírný zisk. Ani to však neplatí ve všech případech, kde CSA funguje.

34

4. Empirická část 4.1.

Popis sledovaných komunit Jak uvádí Renting (et al., 2003): „Protože, existuje naléhavá potřeba

přesnějších konceptů, které pomohou pochopení variability AFNs a poskytnou lepší prostředky pro zkoumání jejich heterogenity“, vznikla mimo jiné také tato diplomová práce. Tato kapitola obsahuje podrobný popis zkoumaných šesti případů systémů CSA v České republice, přibližuje poslání každé z iniciativ, prostředí a okolnosti, za kterých vznikla.

4.2.1. Komunita podporujme svého sedláka Toulcův dvůr První odběratelskou v České

skupinou

republice fungujících na principech CSA je Komunita svého

podporujme

sedláka Toulcův dvůr (dále

jen

KPSS

Toulcův působící 2009 Iniciátorem

dvůr) od

roku

v Praze. KPSS

Mapa 1. Toulcův dvůr (Zdroj: autor)

35

Toulcův dvůr je Jan Valeška pracující v informačním centru PRO-BIO LIGY9. Ta pro zájemce pořádala koncem roku 2008 několik přednášek o francouzském sdružení a modelu AMAP - fungujícím na principech CSA. Zdrojem informací byla francouzská organizace URGENCI, která kontaktovala PRO-BIO LIGU za účelem rozšíření informací o alternativních potravinových systémech do České republiky. Základem vznikající odběratelské komunity se stali jednak účastníci konaných přednášek a jednak zákazníci již zaběhlé prodejní sítě v Toulcově dvoře, která usnadnila zrod první české CSA. Distribuovanými produkty jsou zelenina a ovoce od jednoho farmáře, od dalších dvou farmářů mléko, tvaroh a vejce. Dvakrát ročně si mohou spotřebitelé objednat kuřecí maso. V roce 2012 čítala komunita kolem 60 odebírajících spotřebitelů, v roce 2013 o něco více. K jejich pohybu dochází neustále přibližně ve výši 15%10. Původní aktivita provozovaná informačním centrem PRO-BIO LIGY probíhala od roku 2003/2004 a spočívala v dovozu potravin sedmi zemědělců do prostor Toulcova dvora a jejich následné přímé distribuci konečnému spotřebiteli. Takto nakupovalo na Toulcově dvoře pravidelně přibližně 40 lidí a občasně dalších 40. Ze sedmi sedláků souhlasil s nabídkou stát se součástí KPSS Toulcův dvůr Karel Tachecí z Budyně nad Ohří11. Rok 2009 byl tak první sezónou KPSS Toulcův dvůr pro dvacet odběratelů. Další rozvoj komunity podpořily projekty PRO-BIO LIGY, které se staly podstatnou finančně koordinační oporou komunity. V současné době funguje KPSS víceméně nezávisle na PRO-BIO LIZE. Předmětem činnosti je alternativní systém produkce a distribuce potravin, který při propagaci v roce 2010 Jan Valeška nazval „bedýnkový systém“. Od té doby lze

9

Informační centrum PRO-BIO LIGY má své sídlo v Praze-Hostivaři na Toulcově dvoře. Zabývá se spotřebitelskými tématy v České republice a patří pod občanské sdružení PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, jehož hlavní sídlo je v Šumperku. 10 Důvodem ukončení členství (protože mezi sebou spotřebitelé a zemědělci svůj vztah nijak smluvně neošetřují, pojem členství je zde užíván spíše symbolicky) ve většině stávajících případů změna bydliště spotbitele. 11 Budyně nad Ohří se nachází v Ústeckém kraji asi 61 km od pražského Toulcova dvora.

36

v České republice v některých informačních zdrojích zaznamenat toto ne příliš vypovídající označení „CSA“. 12

4.2.2. Komunita Dvora Vyšínek Mapa 2. Vyšínek (Zdroj: autor)

Dvůr Vyšínek, hospodářství s Certifikací se

nachází

bio, ve

Středočeském kraji asi 40 kilometrů severozápadně od Prahy.

Tento

statek

zdědila

současná majitelka Alena Karafiátová po svém otci a zpět do rodinného vlastnictví nabyla v rámci restitucí. Dle Frélichové (2013) začala paní Karafiátová prodávat své ovoce a zeleninu v roce 2010. Na založení Komunity Dvora Vyšínku podle principů CSA s paní Karafiátovou spolupracoval Jan Valeška 13, jehož Alena Karafiátová kontaktovala za tímto účelem. Frélichová (2013) uvádí několik slov majitelky Vyšínku: „…pan Valeška tady měl jako takovou propagační akci pro ty první zákazníky, v tý první kavárně. Takže on to vlastně nám pomohl s tou první zákaznickou skupinou“ Podle dostupných informací (Frélichová 2013; Dvůr Vyšínek, 2013) existují tři předplatitelské skupiny Dvora Vyšínek. Dvě odběrná místa jsou ve dvou kavárnách v Praze, jedno je přímo na Vyšínku. Z výsledků výzkumu prováděného pro účely této diplomové práce vyplývá, že aktuálně v sezóně 2013, 12

Při označení „bedýnkový systém“ dochází k záměně modelu CSA s odlišným systémem distribuce potravin běžně označovaným pojmem „bedýnky“, „bedýnkování“. Tím došlo ke špatnému vysvětlení modelu CSA české veřejnosti, co do pochopení jeho zásad a podstaty fungování. 13 Jan Valeška je také iniciátorem KPSS Toulcův dvůr popisované v kapitole 4.2.1. této práce.

37

existuje pravděpodobně pouze jedna odběratelská skupina v Praze s výdejním místem v Břevnovské Čavárně, v Liborově ulici v Praze 6. Kavárna Potrvá v Srbské ulici v Praze 6, kterou uvádí jako jedno z odběrných míst webové stránky Vyšínku, zřejmě výdejním místem již není (zjištěno na základě telefonického hovoru s personálem kavárny). O předplatitelské skupině s odběrem ze dvora nejsou dostupné žádné informace. V rámci CSA systému dostávají předplatitelé pravidelně jednou za dva týdny bedýnku se zeleninou a ovocem. Vedle obsahu bedýnky určeného farmářkou lze přiobjednat vejce, ovocné mošty a Babybedýnku určenou malým dětem.

4.2.2.1.

Skupina odebírajících z Břevnovské Čavárny

Původně jezdili odběratelé z Břevnova pro své bedýnky na určené místo blízko tramvajové zastávky Hradčanská. Protože to podle jejich mínění bylo příliš daleko, požádali paní Karafiátovou o založení nové skupiny odběratelů na Břevnově. Od Aleny Karafiátové dostali propagační plakáty, které rozvěsili na Břevnově a lidé mající zájem se zapojit kontaktovali paní Karafiátovou. Tak vzniklo odběrné místo v Břevnovské Čavárně. V Čavárně si mohou své zboží lidé vyzvednout jednou za 14 dní v pondělí po 15 hodině. Výdej probíhá bez nutnosti jakéhokoliv zapojení se spotřebitelů, možným důvodem je, že z Vyšínku po určitou dobu nakupoval také majitel čajovny. Umožňuje proto bedýnky bezplatně skladovat v provozním prostoru čajovny, kde si každý z předplatitelů může své zboží vyzvednout. Obrázek 2. Dvůr Vyšínek

(Zdroj: Kpzinfo, 2013)

38

4.2.3. Hospodářství Hodonice Dalším z příkladů

šíření

alternativních potravinových v České

sítí

republice

řídících se principy CSA a inspirujícím se

zahraničními

iniciativami systém,

je který

v Novohradských horách pěstitelka

iniciovala zeleniny

Mapa 3. Hodonice (Zdroj: autor)

Martina Filipová. Paní Filipová původně pěstovala zeleninu pouze pro svou vlastní potřebu. Zkušenosti sbírala v různých neziskových organizacích, v nichž pracovala, z farem, kde působila jako dobrovolník a také z dětství od své babičky. „Tak jsem si pořídila hektar pole a zkusila to pěstovat…a ono to rostlo“ (Filipová, 2013) Paní Filipová hospodaří na pozemku v „obnovované vesnici“ (Filipová) Hodonice nedaleko Malont v Novohradských horách a zeleninu od ní odebírají a předplácejí si koneční spotřebitelé v okruhu 40 km. V roce 2010, kdy rozšířila pěstování zeleniny kromě pro svou vlastní spotřebu ještě pro několik dalších lidí, se seznámila se zkušeností s CSA ze zahraničí. „O CSA jsem poprvé slyšela asi před sedmi lety během své práce pro různé neziskovky. Bezprostřední inspirací mi pak byla osobní zkušenost Blaženy Huškové, mé kolegyně z dřívější práce, kterou popisuje v článku zveřejněném v časopisu Sedmá generace14. Napadlo mě lidem, kteří měli zájem o zeleninu, před první sezónou nabídnout možnost si zeleninu předplatit, což se setkalo s nečekaným zájmem ¾ lidí.“ (Filipová, 14

Článek „O Zuzance a Modrém měsíci aneb proč je dobré čichat k hlíně“ vyšel v časopisu Sedmá generace 4.8.2010. V roce 2012 byl přetištěn a zveřejněn na webu www.biospotrebitel.cz. Zde je konkrétní odkaz na tento zdroj: http://biospotrebitel.cz/ze-sveta/komunitou-podporovane-zemedelstvianeb-pohadka-o.

39

2013) Rok 2011, kdy paní Filipová nabídla možnost předplatit si zeleninu svým známým, byl první sezónou komunity spotřebitelů Hospodářství Hodonice. Informace o předplacení zeleniny se rozšířila tak rychle, že jakákoliv reklama ze strany iniciátorky nebyla potřeba. „Přihlásilo se tolik lidí, že jsem je musela dokonce už i odmítnout“. (Filipová 2013) Ve druhé sezóně, v roce 2012, měla Martina Filipová 50 předplatitelů, což bylo asi 35 tašek týdně s tím, že někteří spotřebitelé tašku odebírají jednou za 14 dní. Mezi spotřebiteli je několik studentů a pár starších lidí, které to oslovilo. Většina jsou rodiny s malými dětmi a ženy na mateřské dovolené. Předmětem pravidelných dodávek je zelenina, navíc si mohou odběratelé objednat kozí sýry, mléko a vejce 15. V případě, že se nepodaří vypěstovat dostatek zeleniny pro všechny

předplatitele,

jsou

tašky

doplňovány

zeleninou

z

ekologicého

hospodářství Bemagro, odkud pochází i vejce, mléko, koncem sezóny brambory a občas maso, které představují rozšíření nabídky pro odběratele z Hospodářství Hodonice. Tašky v hodnotě 250,- Kč větší, 150,- Kč menší a 400,- Kč největší, jsou placené ve 2 – 3 splátkách. Od druhé sezóny k nim farmářka započítává náklady na dopravu ve výši 20,- – 50,- Kč podle vzdálenosti. Jak organizátorkou, tak Bemagrem jsou tašky rozváženy na přibližně 10 výdejních míst v šesti městech. Spotřebitelské skupiny se nacházejí v Horní Stropnici, Nových Hradech, Kaplici, Trhových Svinech, Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. S odběrateli organizátorka komunikuje víceméně individuálně. E-mailem, telefonicky, asi se čtvrtinou osobně, průběžně během sezóny. (Filipová, 2013) Obrázek 3. Hospodářství Hodonice

(Zdroj: Hospodářství Hodonice, 2013) 15

Nabídky navíc využívá přibližně ¼ předplatitelů.

40

„Svými nákupy každý den rozhodujeme, jací budou lidé a krajina okolo nás.“ (Hospodářství Hodonice, 2013)

4.2.4. Komunitou podporované hospodářství manželů Šelongových Komunitou podporované hospodářství Šelongových souhrnně

se nazývají

spotřebitelé podporující ekofarmu

Pavla

a

Gabriely Šelongových. Farma je

v obci

Pustějov

v Moravskoslezském kraji

a

Mapa 4. Pustějov, CSA manželů Šelongových (Zdroj: autor)

znovuobnovením hospodářství manželé navázali na tradici svých předků. Obhospodařované pozemky, které ležící v těsné blízkosti hospodářství, nabyli Šelongovi zpět do svého vlastnictví od přilehlého zemědělského družstva v rámci restitucí. Prostředníkem pro založení modelu přímé distribuce a komunity podporovatelů Šelongových na principech CSA byla Alena Malíková z regionálního centra Moravská brána PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Paní Malíková se s Šelongovými setkala poprvé v roce 2010, kdy jim za regionální centrum Moravskou bránu pomáhala s přechodem na ekologické hospodaření a následnou certifikací. Rozhodnutí Šelognových založit skupinu svých předplatitelů předcházelo několik informačních seminářů o pěstování zeleniny a možnostech jejího odbytu, kdy první v Moravskoslezském kraji proběhl 25.2.2011. Další, kam byli přizváni mj. i Šelongovi, s názvem Najděte si svého sedláka, se konal 24.1.2012 a o svých zkušenostech s CSA zde hovořili hosté 41

z Německa a Anglie. Dne 14.3.2012 paní Malíková iniciovala v Kopřivnici informační schůzku CSA Šelogových, z níž vzešli první předplatitelé produkce Šelognových a rok 2012 byl tak první odběratelskou sezónou. Další lidé se přidali prostřednictvím internetových stránek farma-selognovi.webnode.cz a při exkurzi na farmu. V roce 2013 mají Šelongovi kolem 70 spotřebitelů z celkem pěti odběrných míst, kam zeleninu rozváží farmář Pavel Šelong jednou za 14 dní. Nový Jičín, Kopřivnice, Frenštát pod Radhoštěm a Rožnov pod Radhoštěm jsou ve vzdálenosti 14 – 42 km jižně od Pustějova, pátým místem je odběr ze dvora, kde zeleninu odebírá nejméně lidí. Odběratelům Šelongovi umožňují čtvrtletní nebo měsíční splátky, popřípadě předplacení zeleniny i pouze na jeden měsíc. Podle provedeného šetření Frélichové (2013) byla v roce 2012 cena za bedýnku, kterou stanovili farmáři podle cen jiných CSA systémů v České republice, 300,- Kč a spotřebitelé si často předpláceli min. dvě dodávky na další měsíc vždy do konce měsíce aktuálního (tj. minimálně po 600,- Kč). Na rok 2013 uvažovali o zvýšení ceny za měsíc a jejím zvýhodnění pro předplatitele celé sezóny a ze dvora. V rámci svého CSA se ekofarmáři Šelongovi zaměřují na rostlinnou výrobu a, stejně jako předchozí systémy, dodávají koncovým spotřebitelům zeleninu, z menší části ovoce a bylinky. Nepravidelně Šelongovi nabízejí vejce, případně drůbeží maso. Jednotliví spotřebitelé komunikují s farmářkou, která dojednává objednávky, informuje o druzích zeleniny, nepravidelně zasílá recepty, přijímá platby za bedýnky a odpovídá na případné dotazy. Za spotřebitelskou skupinu z Kopřivnice jedná souhrnně jedna osoba z řad tamějších odběratelů. Obrázek 4. Plečkování brambor, květen 2012

Zdroj: Farma Šelongovi, 2013 (Pozn.: na obrázku Pavel Šelong se synem)

42

4.2.5. Podporujme svého sedláka Brno Komunita spotřebitelů Podporujme sedláka

svého Brno

podporuje ekologickou

farmu

Pospíšilových, která se nachází přibližně 43 km od Brna v obci Holubí

Zhoř.

Zakladatelem

a

organizátorem

je

brněnský Ekologický institut Veronica,

Mapa 5. Velká Bíteš, CSA Podporujme svého sedláka Brno (Zdroj: autor)

kterému byly nápomocny informace z PRO-BIO LIGY a, podobně jako v iniciativě popisované v kapitole 4.2.4., vznik inspirovaly i semináře o CSA se zahraničními hosty, které proběhly v lednu roku 2012 v Brně, Ostravě, Praze a Českých Budějovicích. První propagace plánované KPZ (na Brněnském Biojarmarku) a dohoda s farmáři Pospíšilovými proběhla již v září 2011. Setkání s Pospíšilovými, prvními zájemci a návrhy k organizaci komunity bylo v únoru r. 2012, následně v březnu exkurze na farmu do Holubí Zhoře, kde opět proběhla diskuse s vážnými zájemci. Ve své práci uvádí Frélichová (2013), že organizaci zajišťuje koordinátorka z institutu Veronica (kterou v počátcích byla právě V. Frélichová) a pomáhají ji někteří spotřebitelé. Za zeleninu se platí 5000,- Kč, u tzv. půl podílu 2500,- Kč, na sezónu na bankovní účet Pospíšilových a je možné ji uhradit ve dvou splátkách. Cenu stanovili Pospíšilovi podle cen jiných farmářů. Pro rok 2013 se počet odběratelů rozšířil z původních 28 (v sezóně 2012) na cca 60, kteří si podle cedulek od Pospíšilových rozvažují zeleninu do vlastních tašek na celkem dvou odběrných 43

místech v Brně. Již koncem sezóny 2012 se původní méně prostorné odběrné místo, na něž spotřebitelé přispívali každý částkou 100,- Kč, přesunulo do kavárny, kde mj. není nutnost přítomnost služeb odběratelů u každotýdenních výdejů. Kromě zmíněného rozšíření počtu odběratelů vznikly před sezónou 2013 ještě dvě nové „firemní“ spotřebitelské skupiny, jedna v domě Nadace Partnerství (sídle několika ekologických organizací) a druhá v Tišnově (Frélichová, 2013). V mimořádných objednávkách placených na účet farmáře nebo do kasičky na odběrném místě si mohou zájemci objednat vejce, mléko, kozí sýry a maso. Tato aktivita Ekologického institutu Veronica byla finančně podpořena z projektů "Podporujme svého sedláka v Brně", "Komunitou podporované zemědělství - cesta k udržitelné spotřebě potravin" a "Místní potraviny pro Brno aneb Poznej svého zemědělce", realizovaných za finanční podpory veřejné sbírky obchodů Nadace Veronica, Ministerstva životního prostředí a Statutárního

města

Brna.“

(http://www.veronica.cz/?id=562)

Odběratelé

s Pospíšilovými, popřípadě také mezi sebou, komunikují prostřednictvím e-mailové konference. K dispozici jsou tabulky v Excelu se jmény členů a jejich kontakty, zaznamenávají se sem mimořádné objednávky Pospíšilovým a probíhá tímto způsobem také výměna receptů. Obrázek 5. Výdej zeleniny pro KPZ skupinu Podporujme svého sedláka

(Zdroj: Ekologický institut Veronica, 2013)

44

4.2.6. KomPot Posledním zkoumaných

ze

CSA

systémů je KomPot, který je jako jediný z šesti popisovaných případů

projektem

komunitní zahrady. Ačkoliv

Zagata

(2012)

z pohledu

modelu

fungování

řadí KomPot mimo iniciativy Community

Mapa 6. Středokluky, KomPot (Zdroj: autor)

Supported Agriculture, lze na něho nahlížet také jako na iniciativu, jež se řídí principy CSA16. Základní ideou je provozování komunitní, produkční zahrady v obci Středokluky, která funguje na principu systému CSA. Jeho poslání a způsob vzniku výstižně formulovala ve své práci Frélichová (2013): „KomPot je občanské sdružení, které vzniklo ve Středoklukách u Prahy v roce 2012 z iniciativy Míly Kettnerové, v té době zaměstnankyně MŽP, a má za sebou jednu zatím zkušební sezónu; „teď jako vlastně teprve se to pořádně rozjíždí“ (Kettnerová in Frélichová). „Má ambice fungovat jako komunitní farma, kdy členové vloží podíl na určitý rok, zaměstnají tak pěstitele na částečný úvazek a rozdělí si mezi sebe úrodu zeleniny a ovoce. Míla Kettnerová se seznámila s CSA, když navštívila konferenci Zemědělství v rukou spotřebitele v roce 2011, organizovanou PRO-BIO LIGOU. Do příprav se zapojilo asi 10 – 15 lidí, kteří zaregistrovali občanské sdružení, napsali stanovy, sestavili rozpočet na 200 tis. Kč a zvolili šestičlennou koordinační skupinu.“

16

Sami organizátoři KomPotu jej propagují jako CSA.

45

„Myšlenka založit farmu, která by fungovala na principech komunitního zemědělství, mě napadla na jaře roku 2011. Spojily se mi totiž dohromady tři věci: 1. dozvěděla jsem se o komunitním zemědělství a příkladech ze zahraničí; 2. známí a přátelé mě často žádali, abych rozšířila pěstování zeleniny, kterému se věnuji na své zahradě; 3. vždy jsem chtěla využít pozemky, které mé rodině zůstaly jako poslední vzpomínka na zemědělskou tradici rodu. K tomu se přidali mí přátelé, kteří nápad okamžitě podpořili a sami začali aktivně šířit myšlenku dál. S nadšením se sami pustili do práce, aniž bych je musela přemlouvat a něco slibovat. Bez nich by se nápad nikdy ani trochu nepřiblížil realitě." píše o sobě paní Kettnerová na oficiálních internetových stránkách sdružení http://kom-pot.cz. (KomPot, online 19.10.2013) Aktuálně má sdružení 32 tzv. podporovatelů 17, z toho 26 odběratelů, a jeho cílem do budoucna je produkce pro cca 50 rodin. Mezi odběrateli jsou např. Perla Kuchtová (která se na akademické úrovni věnuje mj. několik let ekologickému zemědělství) a Jan Valeška z PRO-BIO LIGY. Na pozemku o velikosti 6000 m2 pěstují ovoce, zeleninu, bylinky a květiny. Po domluvě je jim k dispozici také zázemí školní družiny v obci Středokluky. Členové platí tzv. vstupní příspěvek 4000,- Kč, který lze hradit ve více splátkách (po minimální částce 1000,- Kč) a v případě vystoupení ze sdružení jej lze získat zpět vstupem jiné osoby. Dále se odběratelé podílí na každoročních provozních nákladech zahrady, což v roce 2013 činilo 5000,Kč na člena a stejně, jako vstupní členský příspěvek, lze podíl rozložit do více, maximálně však pěti, splátek. Na internetových stránkách KomPotu jsou v přehledném rozpočtu sepsány veškeré finanční pohyby a potřeby sdružení. Podrobné zveřejňování finančních záležitostí slouží potřebám členů KomPotu a k jeho prezentaci v očích široké veřejnosti. Odpovědnost každého člena tkví v aktivním podílení se na naplňování cílů sdružení, účasti na valných hromadách, placení členských příspěvků a v příjmu podílu z veškeré produkce zahrady. Každý člen by se podle stanov měl minimálně čtyři dny v roce podílet na práci na zahradě. Ačkoliv je zmíněná povinnost zakotvena ve stanovách, aktivní účast je ponechána na dobrovolnosti. Komunikace je zajištěna prostřednictvím internetových stránek http://kom-pot.cz, kde si rozdělují úkoly, zveřejňují, co budou pěstovat, plánují 17

Podporovatelé jsou lidé, kteří dobrovolně podpořili KomPot zaplacením členského příspěvku.

46

rozvozy a mnohé další. Pro bezproblémové fungování KomPotu si lidé mezi sebou domluvili nutné funkce a vznikla tak Koordinační skupina s pokladníkem a podle stanov nahodilé tzv. pracovní skupiny, které se mohou scházet za jakýmkoliv účelem týkající se sdružení a předkládat následně své návrhy koordinační skupině. Činností koordinační skupiny je zastupování sdružení navenek a řízení KomPotu v období mezi zasedáními valné hromady (valnou hromadou jsou všichni členové sdružení). Pokladník dohlíží na placení členských příspěvků a může disponovat penězi sdružení. Každý odběratel dostává spravedlivý podíl produkce zahrady na začátku sezony 1x za 14 dní, a potom každý týden. Pro rozvoz a odběr zeleniny a ovoce utvořili dvě svozové skupiny, jednu pro venkov a druhou pro Prahu, které konkrétní další podrobnosti rozvozu domlouvají mezi sebou. Zeleninu si v průběhu sezóny 1x týdně odběratelé vyzvedávají přímo na poli a rozvážejí ji do Kavárny na Statku ve Velkých Přílepech a kavárny Vypálené Koťátko v Praze – Dejvicích. Pokaždé, když se setkají při práci, připraví si společný oběd a mimo produkční sezónu všechny potřebné suroviny nakoupí. V roce 2013 sdružení zaměstnalo zahradníka na částečný úvazek. Dobrovolníci z řad členů postavili plot a bránu, kompostovací záchod, kompostéry a osázeli větrolam. Mezi další investice bude patřit venkovní kuchyň s jezírkem a skladovací prostor. Sdružení získalo na svoji činnost grant od Nadace Via a další finanční částku v soutěži Máte lepší nápad. Aktuálně se plánují změny ve financování - diverzifikaci plateb apod. (KomPot, cit. 17.10.2013; rozhovor s Janem Valeškou, 2013)

Obrázek 6. Pronajatý a obhospodařovaný pozemek, KomPot, Středokluky

(Zdroj: KomPot, 2013)

47

4.2.

Komparace případů a jejich specifika v českém kontextu

4.3.1. Způsob vzniku Prvním ze systémů CSA, založeným podle zahraničních modelů, byla v České republice Komunita podporujme svého sedláka Toulcův Dvůr. Došlo k tomu díky aktivitě mezinárodní CSA síti Urgenci, která kontaktovala organizaci PRO-BIO LIGU v roce 2007/2008, aby nalezla partnery pro šíření CSA v dalších evropských zemích18. Po uspořádané informační kampani o francouzském modelu AMAP, kde přednášeli zahraniční hosté, PRO-BIO LIGA založila (a počátečních letech některými svými projekty podpořila i finanční fungování) v roce 2009 první, občansky iniciovanou neformální potravinovou síť. Základem spotřebitelské komunity se stali účastníci konaných přednášek a zákazníci předchozí zaběhlé prodejní sítě, která v Toulcově dvoře fungovala. Druhý model CSA založila farmářka, která, protože znala systém z Toulcova dvora, kontaktovala Jana Valešku, aby jí pomohl vytvořit Komunitu Dvora Vyšínek. „…pan Valeška tady měl jako takovou propagační akci pro ty první zákazníky, v tý první kavárně. Takže on to vlastně nám pomohl s tou první zákaznickou skupinou“ (Karafiátová in Frélichová, 2013) Dalším příkladem založení CSA z iniciativy farmáře je Hospodářství Hodonice. Zde oproti šíření CSA po zbytku České republiky existuje odlišnost. Systém vznikl z aktivity samotné farmářky bez předchozí návaznosti na propagační akce či cílenou reklamu. Vznik organizovala sama farmářka bez návaznosti na PRO-BIO LIGU i jakoukoliv institucionální pomoc. V době, kdy začala zeleninu prodávat měla o existenci zahraničních CSA určité povědomí. „O CSA jsem poprvé slyšela asi před sedmi lety během své práce pro různé neziskovky. Bezprostřední inspirací mi pak byla osobní zkušenost Blaženy Huškové, mé kolegyně z dřívější práce, kterou popisuje 18

Díky spolupráci s PRO-BIO LIGOU přijeli do České republiky v prosinci r. 2008 přednášet o francouzském modelu CSA, tzv. „AMAPU“, hosté z Francie. Další návštěvu České republiky, opět za účelem přednášení o AMAPU, uskutečnili stejní lidé z Francie v roce 2010. (Valeška in Frélichová, 2013) Více o příchodu o CSA, jako modelu organizace, do České republiky píše ve své práci Frélichová (2013: 43)

48

v článku zveřejněném v časopisu Sedmá generace19. Napadlo mě lidem, kteří měli zájem o zeleninu, před první sezónou nabídnout možnost si zeleninu předplatit, což se setkalo s nečekaným zájmem ¾ lidí.“ (Filipová, 2013) Její první odběratelé se stali o této možnosti dozvěděli ústním šířením od svých známých. Nyní jsou odběrateli také lidé, kteří se angažují i v dalších „udržitelných“ aktivitách, jako jsou skupina BuďSOB20 či ekologická organizace Calla. S paní Filipovou se seznámili prostřednictvím odběratelů z předešlých let a z mnoha z nich se stali její přátelé. (Filipová, 2013) Jedna z odběratelek z Nových Hradů uvádí: „Přistěhovali jsme se z Prahy a dozvěděli se o Martině. Pak se k nám takovou šuškandou přidávali další lidi“. (Sovová, 2013) Paní Filipová (2013) dodává: S PRO-BIO Ligou jsme se potkali až později, v době kdy pořádali šňůru seminářů o CSA a následně výměnnou cestu na setkání evropských CSA iniciativ ve Vídni (tam jsem jela spolu s Veronikou Fišerovou). První avízo a nabídku jet na tu cestu jsem dostala od Aleny Malíkové z PRO-BIO Moravská Brána - tam byl začátek naší spolupráce. Takže ke KPZ jsme se každý dostali jinou cestou a až pak jsme se potkali. Nyní o sobě víme, sleduji zápisy ze setkání skupiny pro KPZ, ale poslední rok jsem si nenašla čas se aktivněji zapojit a přispět. Loni na jaře jsem v Budějcích, na Hradech a Borovanech i v Hodonicích pořádala info debaty o KPZ (v nadšení z vídeňského setkán&ia cute; a těch seminářů) - hlavně pro mé stávající a potenciální další zájemce o zeleninu. Chtěla jsem to asi příliš tlačit, pár lidí to hodně oslovilo, ale pro většinu to bylo příliš nové a neznámé, tak jsem dospěla k závěru, že je dobré o tom mluvit a pak nechat čas, aby ty myšlenky zrály a uskutečnily se až přijde jejich chvíle :-) Ostatně krom Kom-Potu Míly

19

Článek „O Zuzance a Modrém měsíci aneb proč je dobré čichat k hlíně“ vyšel v časopisu Sedmá generace 4.8.2010. V roce 2012 byl přetištěn a zveřejněn na webu www.biospotrebitel.cz. Zde je konkrétní odkaz na tento zdroj: http://biospotrebitel.cz/ze-sveta/komunitou-podporovane-zemedelstvianeb-pohadka-o. 20 BuďSOB popisuje Martina Filipová jako skupinu lidí, kdy hlavní myšlenkou jejich „uskupení“ je sdílení informací. „To, co nás udržuje pohromadě jsou osobní setkávání“ dodává paní Filipová. Více o této skupině se lze dočíst na webu budsob.cz, kde je uvedeno: „BuďSOB (neboli Buď soběstačný!) je prostor pro názorové setkávání lidí z jižních Čech, kteří si nemyslí, že současný svět se ubírá zrovna nejšťastnějším směrem a chtějí hledat fungující a smysluplné alternativy. Hlavním cílem je spojování lidí (tzv.„kulturně kreativních“) a posilování lokální soudržnosti a soběstačnosti (v oblasti potravin, služeb, energie...).“ Aktivitami tohoto uskupení jsou kromě pořádání společných akcí „Provozování webových stránek BUDSOB.CZ, s cílem sdílet informace a zkušenosti. Uvedení v život alternativní měny - místního systému výměnného obchodu, umožňující bez použití klasických peněž výměnu:…“ (BuďSOB, 2013)

49

Kettnerové myslím, že u nás opravdová KPZ skupina nefunguje. Každý využíváme jen některé z principů.“

V pořadí druhý případ, kdy organizátor z občanského sdružení kontaktoval farmáře, aby je přivedl na cestu distribuce jeho produktů prostřednictvím CSA, bylo Komunitou podporované hospodářství manželů Šelongových, jehož první sezóna byla zahájena na přelomu jara/léta 2012. Prostředníkem mezi odběrateli a farmáři byla Alena Malíková pracující pro regionální centrum Moravskou bránu PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Stejně jako v případě KPSS Toulcova dvora, sahá počátek této iniciativy k seminářům pořádaným PRO-BIO LIGOU, kam v lednu 2012 pozvala i farmáře Šelongovi, a tak se poslední fází organizace vzniku stala propagovaná schůzka pro zájemce o zeleniny od Šelongových, jíž Alena Malíková svolala. Další šíření probíhalo prostřednictvím internetu, mj. i zveřejněním v „elektronickém občasníku Veronica“, díky němuž se do komunity zapojila jedna z dotazovaných. Stejným způsobem, jako u KPSS Toulcův dvůr a Komunitou podporovaného hospodářství Šelongových probíhalo založení a rozšíření AFNs podporující Ekologickou farmu Pospíšilových. Organizace se ujal brněnský Ekologický Institut Veronica na základě informací z PRO-BIO LIGY, který kontaktoval farmáře Pospíšilovi a tuto iniciativu mj. propagoval na seminářích o CSA pořádaných PROBIO LIGOU. Poslední z analyzovaných iniciativ je případ komunitní zahrady KomPot. Podobně, jako Hospodářství Hodonice vzniklo sdružení z myšlenky jedné osoby a původní organizátorky. „Přišla Míla a řekla, že mají pole, se kterým neví, co dál.. A tak jsme si ho pronajali od jejích rodičů.“ (Valeška, 2013) Také pro založení KomPotu, stejně jako v předchozích 5 iniciativách v České republice, přišel první impulz zprostředkovaně od PRO-BIO LIGY, což dokládá organizátorka Míla Kettnerová svým vysvětlením: „Myšlenka založit farmu, která by fungovala na principech komunitního zemědělství, mě napadla na jaře roku 2011. Spojily se mi totiž dohromady tři věci: 1. dozvěděla jsem se o komunitním zemědělství a příkladech ze zahraničí; 2. známí a přátelé mě často žádali, abych rozšířila pěstování zeleniny,

50

kterému se věnuji na své zahradě; 3. vždy jsem chtěla využít pozemky, které mé rodině zůstaly jako poslední vzpomínka na zemědělskou tradici rodu. K tomu se přidali mí přátelé, kteří nápad okamžitě podpořili a sami začali aktivně šířit myšlenku dál. S nadšením se sami pustili do práce, aniž bych je musela přemlouvat a něco slibovat. Bez nich by se nápad nikdy ani trochu nepřiblížil realitě." (KomPot, 2013)

4.3.2. Motivace k účasti Na otázku, co vede spotřebitele k účasti v těchto iniciativách padly různé odpovědi, nápadně často spotřebitelé zmiňovali výchovný rozměr této aktivity. Lucie Kadziolková (2013): „Výše uvedený systém mi nabízí kvalitní produkty za rozumnou cenu. Je mi blízká myšlenka podpory českého zemědělství, ke které mohu takto přispět.“ Je podle ní kromě toho ještě důležité, aby dítě bylo vedeno k úctě k rostlinám a vidělo, kolik námahy dá vypěstovat něco, co lze později konzumovat. „Domnívám se, že pokud v dětství je dítě vedeno k úctě k rostlinám a vidí, kolik námahy dá vypěstovat něco, co se dá později konzumovat, tento vztah v něm zůstává a přetrvává i nadále, po zbytek života. Důležitost výchovného rozměru zdůrazňuje také David Veis z Českých Budějovic, který říká: „proto, že provádím výchovnou činnost, logicky z toho podporuji lokální producenty, obzvlášť ty, co pro to dělají i něco navíc“ (2013) „Jednou z motivací byly děti, aby viděly, kolik úsilí stojí něco vypěstovat, jak a kde ovoce, zelenina, bylinky a květiny rostou a také možnost, že děti začnou zeleninu více jíst.“ Uvedla v rozhovoru paní Cabicarová (2013). Zelenina má lepší chuť než koupená v obchodě. (Cabircarová, 2013) „S potravinami ze supermarketu se bedýnky z Vyšínku nedají chuťově porovnávat“ (Chvalová, 2013) „Protože nabídka dobré zeleniny v Jičíně chyběla.“ (Bednaříková, 2013) Je čerstvá a kvalitnější než v obchodě. (Kadziolková, 2013) Což zdůrazňuje například také paní Boušková z Českých Budějovic: „když jsem tu zeleninu viděla, řekla jsem si, tu musím mít“ (2013) Dalšími identifikovanými faktory, proč odebírají zboží v rámci AFNs jsou blízký kontakt s prvovýrobcem (Malíková, 2013), sympatie ke způsobu zemědělského hospodaření a k úsilí, které zemědělec vynakládá. 51

V neposlední řadě jsou motivací i možnost zapojit se do výroby a prohloubit tím svůj vztah k pořizovaným potravinám i k prvovýrobci, a částečná kontrola nad tím, co člověk jí a jakým způsobem je to vyrobeno. „Přišlo mně to jako dobrý nápad, založit něco takového“ i proto se paní Cabicarová (2013) rozhodla podpořit KomPot. Někteří z dotazovaných ke své účasti na CSA přistupují spíše holisticky. „Celkově se mně líbí tenhle způsob a přístup. Vím, komu dávám svoje peníze a co se za ně dostávám, vím, kde zvířata žijou a v jakých podmínkách jsou chovány, jak je s nima zacházeno. Znám způsob pěstování zeleniny. Obsahuje to v sobě spoustu přístupů a myšlenek, které se mně líbí a jsem rád, že můžu být součástí viditelnějších změn v přístupu lidí k nákupu jídla a vůbec k dalším věcem. Je vidět, že se něco mění, že stále menšímu počtu lidí konvenční trend vyhovuje. Jenom je škoda, že sezóna, kdy dodávání funguje, je v poměru k celkovýmu roku tak krátká.“ (Valeška, 2013) Další hledají lokální nebo alespoň české potraviny. „Hledala jsem na internetu bio farmu, která dováží své zboží přímo spotřebiteli. Nechtěla jsem nakupovat přes firmy, které bedýnky skládají z různých zdrojů, farem. Chtěla jsem někoho, kdo zeleninu ráno sklidí a ten samý den ji dostanu. Vyšínek byl jediný, který toto splňoval a dovážel bedýnky poblíž místa, kde bydlíme.“(Staniszewská, 2013) „Po ukončení střední školy jsem odešla do ciziny, kde jsem pobývala pět let. A právě zde jsem se měla možnost setkat s farmářskými trhy, kam jsme jezdili nakupovat. Velmi se mi líbilo, že u každého zboží byl již tenkrát (cca 20 let nazpět) uváděn původ. Cenově byly tyto produkty o něco dražší než v obchodě. Tato zkušenost pochází z Německa, konkrétně z Mnichova. Pak jsem působila nějaký čas v Londýně, kde jsme na místní trhy nechodili – v obchodech jsem byla překvapena širokým sortimentem nabízeného ovoce. Avšak ne každé dobře vypadající jablko také mělo tak dobrou chuť jako vzhled. Další zkušenost s trhy pak mám ze Spojených Států, konkrétně z Atlanty (Georgie). Zde bylo na trhu velmi pestrá nabídka ovoce a zeleniny, koření, mléčných produktů i masa. Cenově dražší než v obchodech. Po návratu do České republiky jsem se začala více a více zajímat o zemědělskou produkci. Začala jsem řešit co jíst a co kupovat a proč. Rozhodla jsem se pro studium na České zemědělské univerzitě v Praze, kterou jsem úspěšně dokončila v roce 2006.“ (Kadziolková, 2013) 52

Mezi spotřebiteli je i poměrně velké množství vegetariánů. Protože spotřebovávají velké množství zeleniny, kladou větší důraz na její kvalitu. Navíc CSA často více odpovídá životnímu stylu těch, kteří se rozhodli nejíst maso z etických důvodů. Dita Měkotová (2013) o sobě říká, že je „v podstatě vegetarián (občas si dám rybu)“ proto, že nesouhlasí s velkochovy zvířat, o kterých si zároveň myslí, že jejich produkty jsou nezdravé. Zajímavostí u této respondentky je, že by se chtěla dopracovat k výměnnému systému, kdy s paní Filipovou její zeleninu vymění za jiné zboží. Paní Valkounová na otázku motivace říká: „celkově to odpovídá našemu životnímu stylu. Manžel je vegetarián, máme malé dítě a chceme jíst zdravě“ (Valkounová, 2013) Dagmar Chytková (2013), odebírající bedýnku z CSA v Brně potvrzuje výše uvedené: „Hledala jsem v Brně možnost nákupu potravin, který by alespoň částečně splňoval blízko – zdravé – relativně levné a místní, zkrátka ekonomicky – ekologicky dobře.“

4.3.3. Komunitní charakter Většina ze zmíněných případů CSA se potýká se zapojením a aktivitou spotřebitelů. Ve dvou případech, kdy systém vznikl díky koordinátorům z občanských sdružení tyto osoby ve svých „funkcích“ víceméně zůstali. V případě Toulcova dvora se utvořila aktivnější skupina z řad odběratelů zejména před 4. sezónou, v roce 2013. V Podporujme svého sedláka Brno byl systém od začátku nastavený tak, aby si odběratelé přivykli například naplnit si svou zeleninovou tašku sami podle vzkazu od farmáře, kdy se u výdeje původně jednotliví odběratelé střídali a po přesunutí výdejních míst do kaváren už služba u výdeje není nutná. V Toulcově dvoře se odběratelé u výdeje střídají. Pokud jde o smluvní závazky mezi odběrateli a farmáři, žádná ze zkoumaných iniciativ na uzavírání smluv netrvá. V Brně smlouvy prozatím stále uzavírají. 53

Z výzkumu nicméně vyplynul fakt, že ne všichni odběratelé smlouvu mají: „jde to i bez toho“, potvrdila jedna z dotazovaných. Pokud jde o smluvní závazky v Toulcově dvoře, ustoupili od nich po první nebo druhé sezóně. Pan Valeška (2013) dodává: „Ve Francii se podepíše smlouva a lidé platí v průběhu sezóny prostřednictvím šeků kupříkladu jednou za měsíc, proto u nich smlouva má smysl. U nás se to většinou ve všech případech platilo hned na začátku sezóny, proto smlouvu nikdo nepotřeboval a tedy se od jejího uzavírání ustoupilo.“ Dalším faktorem nepotřebnosti smluv je skutečnost, že zemědělec nezaplacené zboží nedoveze. Protože se producenti i odběratelé mezi sebou již znají, vždy je možné úspěšně řešit případné problémy. (Valeška, 2013) V KomPotu se utvořila skupina více organizátorů a vzhledem k tomu, že tato iniciativa je modelem komunitní zahrady, její komunitní charakter, který funguje, je hlavním pilířem, na němž je celá iniciativa postavena. Z dostupných informací lze usuzovat, že jako „smluvní“ závazek fungují pravidelné finanční příspěvky, které odběratelé hradí. Komunitou podporované hospodářství manželů Šelongových, jako třetí případ, kdy byl systém CSA založen pomocí koordinátora z občanského sdružení (zde konkrétně Alenou Malíkovou) má ze všech odběrných míst pouze jednu odběratelskou skupinu, která vystupujíce jako celek – společně za tyto odběratele s farmáři komunikuje jedna osoba. Zbytek organizace byl přenechán farmářům Šelongovým. Hospodářství Hodonice a Komunitu Dvora Vyšínek řídí víceméně jejich zakladatelky a farmářky v jedné osobě. Charakter odběratelů kolem Hospodářství Hodonice je velmi přátelský, někteří se mezi sebou znají (a to v případě zejm. menších obcí, například v Nových Hradech), jiní ne (což je více znát například v Českých Budějovicích, kde je více výdejních míst). Pokud jde o smlouvu, sděluje paní Filipová (2013) „Kdo chce, tak jí vyplní a kdo ne, nemusí. Jen první rok jí dostali všichni.“ Systém je víceméně založený na dobrovolnosti a přátelství. „Každý odběratel to má jinak. Někdo pomáhá Martině s prací, někdo jiný směňuje za jiné zboží. Nedá se říct, že by pro každého fungovala varianta platby přesné částky na bankovní účet každou sezónu.“ (Veis, 2013) Jednou ročně, obvykle na jaře, se koná oficiální setkání odběratelů a projednávají se otázky financí, distribuce, obsahu biotašek, dalšího směřování KPZ a vše, o čem odběratelé a producenti chtějí společně 54

hovořit. „Asi se čtvrtinou odběratelů se setkávám průběžně během sezóny, takže vím, co jim vyhovuje. S ostatními se snažím sejít alespoň po skončení sezóny nebo před jejím začátkem, jednotlivě nebo v menších skupinách – k hodnocení, co se osvědčilo, co ne, co dělat lépe – sklizeň, balení, rozvozy, předávání, co pěstovat.“ (Filipová, 2013) Protože je však podle paní Filipové pro ni velmi časově náročné, organizovat společné setkání, ne vždy se to podaří podle jejích představ. „Během sezóny není moc čas se s nimi setkat, jen na pár místech ano, kam to vozím, takže vím, co jim vyhovuje. Zbytek vozí Bemagro. S ostatními se snažím sejít alespoň po skončení sezóny nebo před jejím začátkem, jednotlivě nebo v menších skupinách – k hodnocení, co se osvědčilo, co ne, co dělat lépe – sklizeň, balení, rozvozy, předávání, co pěstovat. Jednou z možností je den Bemagra, který je vždy v polovině září pro místní lidi a zákazníky.“ (Filipová 2013) Ani v případě Vyšínku nemají spotřebitelé uzavřené smlouvy s farmářkou. (Chvalová, Valkounová, 2013) Ve své interpretaci analyzovaných výzkumných dat uvádí Frélichová (2013: 47) následující zjištění: „V kavárně se také odehrávají plánovací setkání: „Jo, většinou se s nima sejdu s některýma i během tý sezóny, někdy to uděláme na začátku, někdy na konci sezóny, že třeba tam počkám, dám si kafe a přivezu tu poslední várku…“ (Karafiátová in Frélichová, 2013). Výzkumná zjištění pro účely této práce, na rozdíl od V. Frélichové, došla k závěrům, že se spotřebitelé s farmářkou v kavárně osobně nesetkávají. Dva z dotazovaných spotřebitelů v této práci jsou odběrateli Vyšínku od roku 2011, třetí z dotazovaných až od konce srpna 2012. Předplatitelé spolu nepodnikají žádné aktivity a obdivují skutečnost, že při vyzvedávání své zeleniny se nepotkávají s dalšími členy. Možnosti navštívit Vyšínek jsou si vědomi. Jedněm se návštěva prozatím nepodařila uskutečnit, druzí by uvítali návštěvu Vyšínku ve stanoveném termínu svolaném ze strany farmářky společně pro všechny předplatitele. (Valkounová, Chvalová, 2013) Žádný z dotazovaných nepřišel s nápadem aktivně se do organizace zapojit a pomoci tak paní Karafiátové s organizací a rozvojem CSA. Paní Staniszewská (2013) vyjadřuje spokojenost s nákupem z Vyšínku, uvádí však, že tento nákup nepovažuje za „bytí součástí komunity.“ Alena Karafiátová (2013) uvedla, že zasílá svým předplatitelům jednou

55

ročně několik otázek, aby zjistila, jak jsou s produkty a službami Vyšínku spokojeni. Odpoví jen velmi málo z nich. Všechny komunity umožňují spotřebitelům navštívit hospodářství, podílet se na výrobě a pravidelně se s nimi setkávají na schůzkách, kam spotřebitele zvou obvykle farmáři. „Na pravidelném výročním setkání (scházíme se 1x na jaře před sezónou) byli účastníci informováni o možnosti zapojení do systému; aktivně se rozhodlo působit cca 5 členů. Tito se sešli na další schůzce, kde si pod vedením J. Valešky podrobněji seznámili s jednotlivými úkoly. Dle vlastních možností si pak každý dobrovolník vybral nějakou činnost, za kterou bude v rámci výdejů zodpovědný (administrativa – platby, rozpisy služeb, pravidelná informace pro sedláky, přejímání bedýnek, úklid po bedýnkách). Dále jako přinos na bedýnkování vidím i to, že je to komunita lidí, které zajímá, co jedí a není jim jedno, jak je zelenina + ovoce pěstována.“ (Kadziolková, 2013) Šelongovi komunikují se všemi svými odběrateli po celý rok, pan Šelong předem připravené bedýnky osobně rozváží. Jenou ročně pořádají setkání, které probíhá po celý den. Odběratelé si mohou s farmáři osobně pohovořit, prohlédnout si prostory farmy, společně s farmáři navštívit pole, paní Šelongová zajišťuje občerstvení a iniciátorka nápadu Alena Malíková s organizací pomáhá. V podobném duchu probíhají také návštěvy farmy Pospíšilových z Komunity podporujme svého sedláka Brno.

4.3.4. Bio kvalita? Některým ze spotřebitelů příliš nezaleží na bio certifikaci, pro jiné byla bio kvalita motivací pro zapojení se do CSA. O bio kvalitě se často zmiňují zejm. lidé, kteří mají malé děti, obvykle matky na mateřské dovolené. Paní Boušková, odebírající z hospodářství Hodonice, uvedla: „Byť s tímto životním stylem sympatizuji, se životem si těžkou hlavu nedělám. Mít postižené dítě člověka naučí, dívat se na svět trochu jinýma očima.“ (2013) Často od účastníků CSA zaznívají 56

slova jako sezónní chod domácnosti, zboží si „vybírám“, snažím se nakupovat lokálně, pokud není dostupné zboží lokální, kupuji pokud možno alespoň České. Mnoho z nich nepovažuje za „bio“ zboží, které k nám přicestovalo z jiných států. Spíše než „bio“ kvalitu zohledňují 2/3 z dotazovaných způsob, jímž byly potraviny vyprodukovány a vyrobeny a který považují za sobě blízký. Jako další zdůrazňují kvalitu zboží ve smyslu čerstvosti, vzhledu a chuti potravin. Z šesti

případů

CSA

komunit

pouze

Hospodářství

Hodonice

není

certifikovaným ekologickým hospodářstvím. Paní Filipová ke svému způsobu hospodaření uvádí, že důvodem je nechuť „stát se součástí současného zemědělského systému“. Dotace podle ní „deformují myšlení lidí“, proto chce hospodařit tak, aby je nepotřebovala. Jak dále popisuje, „bio nejsou jen dotace, ale přesto nechci vyrábět papíry pro papíry, evidence, které mi nepřinesou žádnou užitečnou informaci ani nepomůžou v přemýšlení co příští rok udělat líp a příslušný kontrolor si jen odškrtne, že daný papír vlastním. Navíc se každý rok něco změní, tu počet zvířat, která můžu vypustit na jeden hektar, tu semínka, která si smím a nesmím koupit, tu logo, které musím používat. Vaši důvěru si chci zasloužit jinak: kvalitní zeleninou a možností kdykoli přijet, pobýt a poznat co a jak děláme.“ Nechce se připravit o svobodu a nezávislost, kterou ji hospodaření a s tím spojený životní styl dává. (Hospodářství Hodonice, 2013) Uplatňovány jsou v Hodonicích různé techniky hospodaření, hlavně ekologické, trochu z permakultura a biodynamiky. „Každý rok svědčí některým rostlinným druhům více a jiným méně.“ říká Martina Filipová (2013). K pozemku a domu není vedena elektrifikace ani vodovod. „Farma“ paní Filipové vznikla ne velkým časovým odstupem od vzniku samotného CSA Hospodářství Hodonice. KomPot se tomuto hodnocení vymyká. Z analýzy je však zřejmé, že způsob hospodaření na této komunitní zahradě je mj. založen na ekologickém zemědělství a dalších udržitelných způsobech výroby.

57

4.3.5. Cena Pro některé je bedýnka z CSA „levnější“, než pokud si zeleninu kupují v běžném obchodě, jiní ji považují za dražší přilepšení, ze kterého mají radost. Cena je v této souvislosti vždy relativní pojem. Záleží na konkrétních spotřebitelských preferencích a hodnotách, kterých si odběratelé cení. Překvapivě významné množství dotazovaných odpovědělo, že cenu nezvažovali ani nesrovnávali s jinými způsoby nákupu. David Veis (2013) hovoří o ceně v CSA Hodonice jako o „slušné“. „Služba, kterou paní Filipová poskytuje, nelze přepočítávat na peníze. Respektuji ji a neřeším.“ Obvyklá je u spotřebitelů kombinace různých způsobů nákupu zeleniny (ta tvoří základ odebíraných potravin u všech analyzovaných CSA systémů).

4.3.6. Udržitelnost jednotlivých CSA Z Komparace analyzovaných případů se jako udržitelnější jeví ty formy sdružení, za kterými stojí organizátoři z neziskových organizací. To je případ Toulcova dvora, Brna a částečně také KomPotu, u něhož lze polemizovat o tom, jakou roli sehrává, že je oficiálně registrován jako občanské sdružení. 21 Farmáři často zmiňují nedostatek času, který mohou věnovat agendě kolem správy svých spotřebitelů. Často zde vyvstává otázka, jak spotřebitele více zapojit? Ze zbylých třech případů se jako udržitelnější jeví CSA Šelongových, které má poměrně širokou spotřebitelskou základnu a pokouší se spotřebitele zapojit, motivovat a zpříjemnit jim odebírání bedýnek 22. Hospodářství Hodonice a Vyšínek nápadně inklinují spíše ke klasickému bedýnkovému systému.

21

Díky své oficiální registraci mohlo sdružení například podat žádost o grantovou podporu a získat tak finanční podporu na svou činnost. 22 Při rozhovoru paní Gabriela Šelongová (2013) uvedla „pokud mám na to čas, snažím se svým odběratelům obsah bedýnky obohatit o nějaké recepty a nápady, jak zužitkovat méně známé druhy zeleniny.“

58

Problém, který lze identifikovat mezi přechodem od klasických bedýnek k CSA systému je postaven na finančních záležitostech a způsobech organizace. Farmáři jsou na začátku systému svolní k dělení předplatného na více splátek, případně k předplácení každé bedýnky zvlášť. V případě neúrody vracejí spotřebitelům část peněz nebo dokupují zeleninu z jiných zdrojů23, aby dostáli „svému závazku vůči spotřebitelům.“ K chybě dochází již v začátcích systému, kdy na spotřebitele nedelegují žádnou z organizačních záležitostí, snaží se jim vyjít vstříc, udržet cenu nastavenou co možná nejníže a „přilepšit“ těm, kteří patří mezi předplatitele. Jen s velkými obtížemi mohou v pozdější době odběratele naučit sdílet riziko neúrody a věnovat jejich volný čas organizaci aktivit, které předtím fungovaly i bez jejich přičinění. Při úvahách o budoucnosti jednotlivých CSA nelze přehlédnout, které z analyzovaných iniciativ více a méně směřují k modelu CSA. Toulcův Dvůr postupem času úspěšně deleguje některé z povinností na odběratele. Naopak situaci v Hospodářství Hodonice vidí paní Filipová (2013) jinak. Za CSA by Hospodářství Hodonice neoznačila. „Fungují tam nějaké principy, ale není tam například to riziko neúrody. Teď jak to je, je to dobrý základ, je dobře nakročeno a spíš je potřeba věnovat tomu víc úsilí.“ Větší aktivitu ze strany odebírajících by přivítala: „například, kdyby se chtěli podílet na rozvozech tašek nebo si zeleninu sami rozdělili do tašek, na to je ale bohužel potřeba větší výdejní prostor“. Dále bych chtěla celý systém zjednodušit – omezit počet odběrných míst, zavést rozvoz některých z nich například na kole. Ocenila by, pokud by se jí podařilo dospět k sociálně solidárnějšímu systému: „funguje například na farmě u Vídně, nebo taky v okolí Freiburgu. Tam se odběratelé a zemědělec sejdou a ten jim řekne, kolik peněz potřebuje na další rok. Všichni si vezmou papírek, kam napíšou, kolik kdo dá. Může tam být i nula, například když někdo přišel o práci nebo je student. Dokud potřebná částka nevychází, postup se opakuje s tím, že kdo může, tak trochu přihodí.“ (Filipová, 2013)

23

Na tomto místě je nutné poznamenat, že pokud k takové situaci dojde, všichni spotřebitelé jsou informováni a zelenina je zakoupena opět v bio kvalitě od místního zemědělce.

59

Zajímavým jevem je tzv. „sezónní chod domácnosti“, který několik z respondentů zmínilo buď jako dílčí cíl, k němuž směřují, případně tak jejich domácnost funguje nyní. Dalším vysledovaným sociálním přínosem je určitý pocit svobody, který spotřebitelé pociťují, pokud nejsou závislí na nabídce supermarketů, u nichž neví, „odkud zboží zrovna přicestovalo“ (Cabicarová, 2013) Většina zemědělců má CSA spíše jako další způsob prodeje své produkce. Zhodnocení přínosů pro ekologický pilíř udržitelnosti je obtížnějším úkolem. Přínosem mohou být krátká vzdálenost dovozu zboží. Všichni farmáři zapojení do CSA hospodaří v režimu ekologického zemědělství a dalšími alternativními způsoby. Spotřebitelé, kteří se rozhodli stát vegetariány, se stravují ze zdrojů, které prošli kratším, a tedy méně náročným procesem výrobním procesem24 co se spotřeby zdrojů týče. Ačkoliv je z ekonomického hlediska pro farmáře způsob prostřednictvím CSA nejvýhodnější, pokud jde o alternativní potravinové sítě, pro většinu z nich prozatím znamená pouze další z několika distribučních cest, jimiž prodávají svoji produkci. „Na uživení to není. První sezónu jsem nezapočítávala náklady na dopravu. Protože ale byly tak vysoké, musela jsem je pak započítat…z části… Je lepší to raději moc nepřepočítávat.“ (Filipová, 2013) Přínosy trvalé udržitelnosti, udržitelné výroby a spotřeby však prozatím zůstávají i nadále otázkou budoucnosti.

4.4.

Resumé Provedená analýza a interpretace srovnávaných případů přinesla prakticky

velmi podobné výsledky, které jsou interpretovány v přehledné tabulce, kterou ve své práci použila Frélichová (2013).

24

Více o energetické náročnosti vstupů a různých výrobních postupů zmiňuje ve své knize například Pollan (2007).

60

Tabulka 1. Přehled parametrů šesti českých CSA systémů dle údajů ze sezóny 2012 Toulcův Dvůr

Vyšínek

KomPot

KPZ Brno

Šelongovi

Hodonice

2009

2010

2012

2012

2011

2012

předplatitelské

předplatitelské

komunitní

předplatitelské

předplatitelské

předplatitelské

počet členů

cca 60

10 až 20

cca 30

24 podílů (28 členů)

cca 50

něco přes 40

počet farmářů

3 rodinné farmy

1 rodinná farma

-

1 rodinná farma

1 farmářka

1 rodinná farma

produkty

ovoce a zelenina (∅

ovoce a zelenina (∅

zelenina podle

5 kg)

sklizně

funguje od typ CSA

25

v jedné CSA

26

dodávce

7 kg), vejce, mléko a tvaroh věci i po sezóně

ostatní

dalších cca 5 týdnů

produkty

+ maso

frekvence

14 dní (většina)/

odběru

týden

odběrná místa

Toulcův Dvůr

vzdálenost

sýry, kusová zelenina

14 dní

2 kavárny a ze dvora

60 km zelenina 50

farmy od odběrných míst

km vejce

40 km

zelenina pro rodinu zelenina (∅ 7 kg)

(větší), zelenina pro jednotlivce (menší)

zimní zelenina mimo sezónu, sýry, maso,

-

vejce různě při sklizních

týden

1 obchod/ kavárna

kg)

mléko, vejce, kozí

zimní zelenina mimo

sýry, zimní zelenina

sezónu

týden (většina) / 14 dní cca 10 míst

na pozemku

zelenina (∅ neznámo

(kavárny, domácnosti)

14 dní

1 klubovna a ze dvora

45 km

5 – 35 km

25 km

5100,- Kč

5 720 – 6 050

nebyla, od 2013

Kč/velká

stanoveno na 4000

4000,- Kč

3520-3850 Kč/malá

Kč

investiční

(podle dopravy,

členský vklad

část se vracela)

cca 20 km do 40 km

mléčné výrobky

Prahy (bydliště většiny členů)

(autem)

5160 Kč/týden 2580 Kč/14 dní – základní cena

ovozel

za sezónu

40 Kč/10 vajec

3920,- Kč

(+ bude 5000,-

27 Kč/mléko 1,5 l

Kč/sezóna)

30 Kč/tvaroh 250 g

Toulcův Dvůr

Vyšínek

KomPot

215,- Kč

280,- Kč

-

cca 170 Kč

cena za jednu dodávku

KPZ Brno

Šelongovi

Hodonice 270 – 300 Kč/větší

300

170-200 Kč/menší (podle dopravy)

(zelenina)

25

Zde rozlišuji podle dělení v první kapitole práce na iniciativy založené na předplácení podílů u existujícího farmáře (předplatitelské, subscription) a iniciativy, kde členové farmu vlastní a podílejí se na jejím chodu (komunitní, cooperative) 26 Myšleny jsou tím produkty, které si zákazníci předplácí a mají je objednané na smluvní období podle sloupce „délka sezóny“. Ostatní jsou produkty, které si mohou přiobjednat a platí je po odběru, nebo si je objednávají přímo od farmáře po skončení sezóny.

61

způsob platby

před sezónou, 3 splátky

bude před před sezónou vcelku

24 týdnů

28 týdnů

kdo organizuje

PRO-BIO LIGA

farmářka

1x před sezónou

individuálně

schůzky

granty + část od

peníze na

členů (cca 12.000

organizaci

rozpočet farmy

Kč)

celkový příjem pro zemědělce za sezónu27

cca 180.000 Kč za zeleninu cca 40.000 za vejce cca 20.000

předem, 2-3 splátky

vždy měsíc předem na dvě dodávky

splátek

délka sezóny

plánovací

před sezónou vcelku

sezónou, 5

28-31 týdnů

-

za mléčné výrobky

cca 26 týdnů

v realitě méně

členové o. s.

Ekologický institut

KomPot

Veronica

kontinuální

vícekrát před

práce

sezónou granty + část od

granty + vklady členů ke konci 2012

cca 60.000 Kč

plán 22 týdnů,

farmářka

farmáří

individuálně

1 x před sezónou

rozpočet farmy

rozpočet farmy

cca 200.000 Kč

cca 170.000 Kč

členů (3.000 Kč)

120.000 Kč

cca 70.000 Kč na investice na účtu sdružení

(Zdroj: Frélichová, 2013: 63)

27

Tento údaj jsem vypočítala na základě znalosti ceny za dodávku, počtu týdnů a počtu členů se zohledněním různé frekvence odběru a dalších specifik. Údaj zahrnuje pouze příjem z produktů obchodovaných modelem CSA. Ve skutečnosti plynul prakticky všem zemědělcům ze skupiny ještě další příjem, a to za dodávky mimo sezónu nebo za prodej dalších svých či cizích produktů členům, např. sýrů.

62

5. Závěr Vlastní práce zabývající se alternativními potravinovými sítěmi v České republice, byla koncipována tak, aby byla patrná interakce mezi producenty, v tomto případě farmáři, a odběrateli, na základě předem stanovených parametrů. Jednotlivými parametry se zjišťoval vnitřní, ale i vnější, management organizací zaobírajících se alternativním způsobem zemědělského hospodaření a distribuce potravin. Z výsledků empirického šetření mimo jiné vyplívá, že se na území Česka vyskytuje šest uskupení, dělitelných na dva podtypy systému CSA, a to předplatitelské CSA a komunitní, z čehož jasnou převahu nad komunitním typem (17%) má typ předplatitelský (83%). Odvislé od těchto dvou různých druhů CSA jsou i rozdílné přístupy k organizaci a nabízeným službám, ať už jde o vlastní produkty, frekvenci odběru, dopravní vzdálenost a také finanční složku, zahrnující investice, náklady, výnosy a vklady členů komunitních společenství a bráno zpětně i způsob vzniku. Naopak jistým pojítkem může být pestrost nabízených produktů, především pak rostlinného charakteru, vycházející ze sezónnosti pěstovaných plodin. Dalším spojovacím článkem je etický, sociální a výchovný rozměr těchto sdružení. Kdy se pod pojmem etiky skrývá jakási zodpovědnost za konvenční přístupy k zemědělství a jeho dopadům na krajinu a rovněž i snaha o její ekologickou i ekonomickou udržitelnost. Ve vztahu ke krajině je do komunitních společenství vnášen i jistý druh patriotizmu v tom smyslu, že potravina vyprodukovaná téměř v místě bydliště a za vložení vlastní invence je potom spotřebována v blízkosti jejího vzniku. O to více je pak také ceněna znalost původu plodin a ostatních produktů, zaručující čerstvost, ve srovnání s maloobchody. Tento systém produkce a prodeje potravin je tak pro obě strany, jak tedy výrobce, tak i konzumenta, poměrně výhodný. Odběratel získává zaručeně čerstvou regionální potravinu, u které se může spolehnout na nejvyšší jakost a kvalitu, a naopak farmář tak získává v odběrateli stálého zákazníka, zajišťujícího trvalý odbyt vyprodukovaných komodit.

63

Ač jsou alternativní potravinové sítě, potažmo alternativní zemědělská produkce, v České republice ve srovnání s okolní Evropou teprve v samotném prvopočátku, zdá se býti vykročení tímto směrem jako jedna z možných cest k produkci kvalitnějších potravin, kde hraje důležitou roli také přidaná hodnota v podobě výše zmíněných elementů. Bude ještě delší čas trvat, než se české alternativní sítě srovnají v tomto směru s vyspělými státy, ale první průkopníci tohoto směru naznačují, že je zde značný potenciál pro další růst. Protože je tato práce zaměřena spíše ze spotřebitelského úhlu pohledu (jednou z použitých metod byly rozhovory s 18 spotřebiteli, jako doplněk také se třemi zemědělci, z nichž jeden rozhovor odmítl), je zde především hodnoceno, jak k udržitelnosti zemědělství příspívají občanské potravinové sítě, méně je zde poukázáno na roli samotných zemědělců. Byť hlavní příčinou podílení se na občanských potravinových sítích není u všech spotřebitelů přispívat k udržitelnému rozvoji a jeho environmentálnímu, sociálnímu a ekonomickému pilíři, svou účastí k udržitelnému rozvoji přispívají. Je tedy udržitelná spotřeba projevem spíše dobrovolné skromnosti nebo ekologického luxusu? Táže se ve svých publikacích „Pestří a zelení“ a „Vlažní a váhaví“ profesorka Librová (1994; 2003). Závěry z výzkumu a interpretace dat nasvědčují aktuálnosti spíše druhé hypotézy, tedy, ekologickému luxusu.

64

Literární zdroje Dvůr

Vyšínek,

[on-line].

[citováno

6/6/2013].

Dostupné

z:

.

Ekologický institut Veronica, [on-line]. [citováno 18/5/2013]. Dostupné z: .

Farma Šelongovi, [on-line]. [citováno 6/8/2013]. Dostupné z: .

FRÉLICHOVÁ, V., 2013: Jídlo s tváří farmáře: komunitou podporované zemědělství v České republice. Magisterská diplomová práce. Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií. Masarykova univerzita, Brno

Hospodářství

Hodonice,

[on-line].

[citováno

20/2/2013].

Dostupné

z:

<

http://hospodarstvihodonice.webnode.cz/kontakt/>.

HAYES, M., KINGA, M., 2001: Community Supported Agruculture (CSA). A FARMERS´ MANUAL How to start up and run a CSA. Hungary, Gödöllö: Nyitott Kert Alapítvány (Open Garden Foundation). ISBN - 963 00 8292 6

JENÍČEK, V., FOLTÝN, J., 2010: Globální problémy světa: v ekonomických souvislostech. Praha, C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-326-4

KomPot, [on-line]. [citováno 19/10/2013]. Dostupné z: < http://www.kom-pot.cz/>.

Komunitou podporované zemědělství, [on-line]. [citováno 11/11/2012]. Dostupné z: . 65

Konference:

Zemědělství v rukou spotřebitele, 1.3.2011, Česká zemědělská

univerzita v Praze, Fakulta přírodních a potravinových zdrojů. Kpzinfo, [on-line]. [citováno 10/11/2013]. Dostupné z: < http://www.kpzinfo.cz/>.

LIBROVÁ, H., 1994: Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti. Vyd. 1. Brno: Veronica, 218 s. ISBN 8085368188.

LIBROVÁ, H. 2003. Vlažní a váhaví: (kapitoly o ekologickém luxusu). Vyd. 1. Brno: Doplněk, 319 s. ISBN 8072391496.

LOŠŤÁK, M., 2011: přednášky z předmětu Sociální a regionální rozvoj, Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta.

MACUROVÁ, I., 2008: Pozice zemědělství v rozvojové strategii Jihomoravského kraje Iniciativy Leader – Místní akční skupiny. Evropský model zemědělství (Soubor přednášek vzdělávacího semináře v rámci projektu Evropský model zemědělství a jeho aplikace v podmínkách českého agrárního venkova), [on-line]. [citováno 6/1/2013]. Dostupné z: .

MOUDRÝ, J., KONVALINA, P., a kol., 2007: Ekologické zemědělství. Vysokoškolská učebnice. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta. ISBN: 978-80-7394-046-1

MOLDAN, B., 2012: Meze růstu stále platí, [on-line]. [citováno 15/1/2013]. Dostupné z: .

Podporujme svého sedláka., [on-line]. [citováno 13/11/2012]. Dostupné z: . 66

POLLAN, M. The omnivore´s dilemma: A natural history of four meals. Penguin Books, 2007. ISBN: 1-59420-082-3 (hc.), 978-0-14-303858-0 (pbk.)

Potravinové komunity ve střední evropě zažívají slibný start., [on-line]. [citováno 8/11/2012]. Dostupné z: < http://biospotrebitel.cz/clanek/potravinove-komunity-vstredni-evrope-prozivaji-slibny-start>.

Proč Evropská komise podporuje ekologické zemědělství?, [on-line]. [citováno 22/1/2013]. Dostupné z: < http://ec.europa.eu/agriculture/organic/faq_cs>.

RENTING, H., MARSDEN, T., BANKS, J., 2003: Understanding alternative food networks: exploring the role of short food supply chains in rural development. Environment and Planning A, vol. 35, pp. 393–411.

RYNDA, I., 2006: Trvale udržitelný rozvoj a vzdělávání. Globalizace a globální problémy (Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“ 2005-2007). Praha: Universita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006. ISBN: 80-87076-01-X

RYNDA, Ivan. Vybrané definice nebo definiční přibl..., [on-line]. [citováno 10/11/2013]. Dostupné z: < https://moodle.fp.tul.cz/mod/page/view.php?id=10344>.

SEJÁK, J., DEJMAL, I., a kol., 2007: Multifunkčností k udržitelným ekonomickým a sociálním podmínkám českého zemědělství, závěrečná zpráva, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, Ústní nad Labem, [on-line]. [citováno 1/2/2013]. Dostupné z: .

67

Světová komise pro životní prostředí a rozvoj, 1991: Naše společná budoucnost. Úvod: Bruntland, Gro Harlem; z anglic. orig. přeložil Pavel Korčák, Praha: Academia ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí České republiky, vyd. 1. ISBN: 8085363-07-02

ŠARAPATKA, B., URBAN, J., a kol., 2006: Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO. ISBN: 978-80-903-583-0-0.

Tisková zpráva z konference: Zemědělství potřebuje spotřebitele. , [on-line]. 8/10/2012].

[citováno

Dostupné

z:

.

VAN DER PLOEG, J.D., et. al., 2000: Rural Development: From Practices and Policies towards Theory. Sociologia Ruralis, vol. 40, pp 391-408. ISSN: 0038-0199

ZAGATA, L., 2009: The analysis of the current forms of organic chicken husbandry in the Czech Republic and their social consequences. Agricultural Economics, roč. 55, č 6, s. 271-283.

ZAGATA, L., 2012: ´We Want Farmers´ Markets!´Case Study of Emerging Civic Food Networks in the Czech Republic. In International Journal of Sociology of Agriculture, ročník 19, číslo 3/2012, str. 347-364

ZAJÍČEK, M., 2012: Konec temných proroků, [on-line]. [citováno 14/1/2013]. Dostupné

z:

<

http://www.libinst.cz/clanky-a-komentare/1808-konec-temnych-

proroku/>.

68

Rozhovory Rozhovor s Janem Valeškou, Praha, dne 21.3.2013 Rozhovor s Michaelou Vaculínovou, Praha, dne 2.5.2013 Rozhovor s Lucií Kadziolkovou, Praha, dne 5.5.2013 Rozhovor s Marcelou Cabicarovou, Velké Přílepy, dne 10.5.2013 Rozhovor s Alenou Malíkovou, Pustějov, dne 8.6.2013 Rozhovor s Vladanou Bednaříkovou, Pustějov, dne 8.6.2013 Rozhovor s Gabrielou Šelongovou, Pustějov dne 8.6.2013 Rozhovor s anonym. párem, Pustějov dne 8.6.2013 Rozhovor s anonym. paní, Pustějov dne 8.6.2013 Rozhovor s paní Bouškovou, Bukovsko, dne 1.8.2013 Rozhovor s Lucií Sovovou, Nové Hrady, dne 1.8.2013 Rozhovor s Davidem Veisem, České Budějovice, dne 2.8.2013 Rozhovor s Ditou Měkotovou, České Budějovice, dne 2.8.2013 Rozhovor s Martinou Filipovou, České Budějovice, dne 18.11.2013 Rozhovor s Alenou Karafiátovou, Vyšínek, dne 1.6.2013 Rozhovor s Editou Staniszewskou, Praha, dne 9.7.2013 Rozhovor s Terezou Chvalovou, Praha, dne 23.7.2013 Rozhovor s manželem Terezy Chvalové, Praha, dne 23.7.2013 Rozhovor s Terezou Valkounovou, Praha, dne 23.7.2013 Rozhovor s Veronikou Frélichovou, Praha, dne 29.10.2013 Rozhovor s Dagmar Chytkovou, Brno, dne 16.5.2013 Rozhovor s Petrou Švambergovou, Brno, dne 16.5.2013

69

Přílohy Příloha 1. Seznam otázek polostrukturovaného rozhovoru 1. Víte, jak to celé začalo? Můžete mně říci o začátcích / založení ... 2. Jaké potraviny tímto způsobem nakupujete? 3. Co Vás vedlo k účasti? 4. 5. 6. 7. 8.

Kdo byl iniciátorem? Jak jste se setkali s lidmi, kteří se zapojili? Kolik spotřebitelů má v současné době skupina? Bydlí všichni účastníci v blízkosti – sebe Kopřivnice / Brna / Hodonic..? Jaké potraviny jste původně/primárně chtěli tímto způsobem nakupovat?

9. Od koho potraviny odebíráte? 10. Jak jste se o něm dozvěděli? 11. Podle čeho jste si ho zvolili / Proč si ho vybrali? 12. Podílíte se také na výrobě těchto potravin? 13. Máte možnost zvolit si, jak často chcete potraviny odebírat? 14. Jak často je odebíráte? 15. Jak řešíte nemožnost dodávání sezónních potravin mimo sezónu? 16. Jakým způsobem za ně platíte? 17. Jak probíhá vyzvednutí potravin? 18. Kdo se stará o organizaci financí? 19. Máte mezi sebou uzavřené / existují nějaké smlouvy? 20. Pokryje takto nakoupené množství spotřebu vašich domácností? 21. Jak probíhá organizace celé skupiny? – jak mezi sebou komunikujete? 22. Podnikáte spolu i jiné aktivity mimo zařizování odběru potravin? starání se o vaši zeleninu.. / ovoce… / zahradu. 23. Můžete mně popsat, jak probíhá čas strávený… staráním se o zahradu/ … 24. Plánují se v komunitě do budoucna nějaké změny? 25. Co byste řekl o cenové náročnosti toho způsobu pořizování potravin? 26. Jste se svou účastí v komunitě spokojen? Souhlasíte s uváděním svého jména při zpracování údajů z našeho rozhovoru?

70

Příloha 2. Seznam respondentů

Respondent

Označení respondenta

Kadziolková Lucie

spotřebitel

Vaculínová Michaela

spotřebitel

Valeška Jan

organizátor

Chvalová Tereza

spotřebitel

Komunita Dvora Vyšínek

Staniszewská Edita

spotřebitel

Komunita Dvora Vyšínek

Valkounová Tereza

spotřebitel

Komunita Dvora Vyšínek

Boušková

spotřebitel

Hospodářství Hodonice

Filipová Martina

farmářka, organizátorka

Hospodářství Hodonice

Měkotová Dita

spotřebitel

Hospodářství Hodonice

Sovová Lucie

spotřebitel

Hospodářství Hodonice

Veis David

spotřebitel

Hospodářství Hodonice

CSA Podporujme svého sedláka Toulcův dvůr Podporujme svého sedláka Toulcův dvůr Podporujme svého sedláka Toulcův dvůr

Komunitou podporované anonymní pár

spotřebitelé

hospodářství manželů Šelongových Komunitou podporované

anonymní rodina

spotřebitelé

hospodářství manželů Šelongových Komunitou podporované

Bednaříková Vladana

spotřebitel

hospodářství manželů Šelongových Komunitou podporované

Malíková Alena

organizátor

hospodářství manželů Šelongových

Šelonová Gabriela

farmářka, souč.

Komunitou podporované

organizátorka spolu s Pavlem

hospodářství manželů

71

Šelongem

Šelongových

Frélichová Veronika

původní organizátorka

Chytková Dagmar

spotřebitel

Švambergová Petra

spotřebitel

Cabicarová Marcela

spotřebitel

Valeška Jan

Podporujme svého sedláka Brno Podporujme svého sedláka Brno Podporujme svého sedláka Brno KomPot

spotřebitel, jeden ze souč. organizátorů

Zdroj: Vlastní zpracování

72

KomPot

Příloha 3. Propagační plakát Komunitou podporovaného hospodářství manželů Šelongových

Zdroj: Alena Malíková, 2013

73

Příloha 4. Plán vzdělávací zahrady, KomPot

74

Plán vzdělávací zahrady

Kombajnobraní, 4.8.2012

Plánování zahrady, říjen 2012

75

76

Zdroj: KomPot, 2013

77