Termín příchozí používáme, protože v přímém kontaktu s cizinci je termín „cizinec“ chápán pejorativně. Termín migrant (resp. imigrant) je v české společnosti chápán také stereotypně, proto se přikláníme k jeho českému ekvivalentu, tedy příchozí. Vychází jak z našich zkušeností, tak ze zkušeností odborníků pracujících se skupinami lidí, kteří do ČR přišli z jiných zemí.
Česká republika jako křižovatka kultur Mnoho lidí velmi rádo říká a je hrdé na to, že Česká republika je srdcem Evropy. Je však třeba si uvědomit, že tato alegorie značí spíše než odkaz na geografickou polohu země neustálou migraci obyvatelstva, ke které na našem území v historii docházelo. Není proto ničím neobvyklým, že i v současné době se zde část příchozích usazuje – pracují, studují, zakládají rodiny, prostě žijí své životy. Tento fakt si bohužel většina lidí neuvědomuje, či spíše nepřipouští. Naši zemi tak nechápou jako místo pro setkávání různých kultur, které se navzájem mohou obohatit, ale spíše jako uzavřený prostor, do kterého není vhodné ani žádoucí pouštět nikoho jiného. To však – obzvlášť v dnešním rychle se měnícím a propojujícím se světě – není prospěšná ani dlouhodobě udržitelná představa.
Trocha historie Když bylo v roce 1918 založeno Československo, jednalo se tedy o zemi kulturně velmi smíšenou. Kromě toho, že zahrnovalo dva majoritní národy Čechů a Slováků, žila na jeho území německá menšina čítající 3 miliony obyvatel, kromě ní pak i další skupiny, jako například Rusíni, Maďaři, Židé či Poláci. V meziválečné době celoevropské nestability a všeobecného nezájmu o příchozí bylo tehdejší Československo jednou z nejotevřenějších zemí, která velkoryse poskytovala azyl uprchlíkům a uprchlicím nejrůznějších názorových proudů, jak před sovětským bolševismem, tak později německým nacismem. V době první republiky byl z iniciativy prezidenta T. G. Masaryka při tehdejším ministerstvu zahraničí také zřízen zvláštní Fond podpory na pomoc uprchlíkům žijícím na území Československé republiky. Druhá světová válka (vyhlazení Židů, odsun Němců a odtržení Zakarpatské Rusi) a následné období komunismu, kdy se společnost následkem ideologie vládnoucího
režimu (do značné míry uměle) homogenizovala, tuto kulturní různorodost zničily. Díky této nedávné zkušenosti si pamatujeme český stát jako homogenní celek a zapomínáme na odkaz První republiky i dřívějších staletí. V souvislosti s obdobím komunismu pak nesmíme zapomínat, že v této době naopak mnoho příslušníků Československé republiky uprchlo před persekucemi ze strany komunistické vlády do zahraničí, aby tak mohli žít ve svobodném světě. Proto je s podivem sledovat vlnu xenofobie a netolerance k příchozím, která nyní v české společnosti eskaluje do nevídaných podob; v podstatě se přitom jedná o upírání té samé možnosti na lepší a kvalitnější život, kterou dříve tisícům našich občanů poskytly jiné země, kam uprchlíci a uprchlice z Východního bloku přicházeli. Po roce 1989 se otevřely hranice, a přestože je Česká republika prozatím v Evropě jednou ze zemí, ve které je počet příslušníků menšin a skupin migrantů poměrně nízký, situace se mění. Přichází k nám lidé z nejrůznějších důvodů. Společenská a ekonomická potřeba si i nadále žádá příchod pracovních sil z Evropy i jiných částí světa, zahraniční studenti a studentky využívají nabídky vzdělávacích institucí, lidé také přijíždějí za účelem cestování, návštěvy přátel, z důvodu partnerství či sňatku nebo sloučení s rodinou (tyto důvody zároveň každoročně vedou k vycestování do zahraničí statisíce Čechů a Češek). Vedle toho existují i lidé, kteří musí svůj domov opustit nedobrovolně vlivem konfliktů či perzekucí nedemokratickými režimy – přicházejí k nám tedy rovněž uprchlíci z krizových oblastí světa, kteří zde hledají útočiště a bezpečí.
Současná situace aneb jak dál? Po skončení komunismu jsme se ze země, odkud lidé spíše emigrovali, než přicházeli, opět stali zemí cílovou, kam směřují lidé, kteří se u nás chtějí z nejrůznějších důvodů usadit. V posledních dvaceti letech se Česká republika snaží situaci příchodu migrantů systematicky – v některých případech však zároveň velmi restriktivně (systém dobrovolných návratů, limitovaný přístup k práci, drahá, ale omezená
zdravotní péče a pojištění, atd.) – řešit. Zda se v budoucnu přístup vládní politiky i společnosti vůči příchozím bude vyvíjet pozitivním směrem, který umožní jejich bezproblémové soužití s majoritou, je zatím otevřené. V současné době však u nás spíše převládají stereotypní představy o uprchlictví a migraci, stejně jako strach z neznámého, z čehož pramení i celkové xenofobní naladění. Našim záměrem je o těchto tématech mluvit, zprostředkovávat lidem osobní zkušenosti a vzájemné informace – jak příchozím o české kultuře, tak Čechům a Češkám o kultuře a situaci příchozích. Jedním z hlavních cílů programu je tedy zprostředkovávat setkávání a propojování lidí z nejrůznějších kulturních prostředí. Snažíme se vytvářet prostor pro vzájemné poznávání. Tato setkávání podporují jak postupnou integraci příchozích, tak snižování xenofobního smýšlení ze strany majoritního obyvatelstva. Rozmanitost je chápána jako hodnota, která se vztahuje k běžným aspektům života, souvisí s jinakostí. Důležité pro nás je, aby jinakost každého z nás nebyla chápána jako něco špatného, ale byl vnímán i její obohacující charakter. Každý by si měl uvědomit, že i přes vnější odlišnosti jsme v jádru všichni stejní; cítíme a přemýšlíme stejně, sdílíme základní životní cíle a hodnoty. Dělí nás jen zevnějšek, to jak vypadáme, jak se projevujeme. Spíše než vzájemných odlišností bychom si měli všímat toho, co máme společného, a na těchto bodech porozumění pak budovat vzájemné soužití.
Cíle programu: Interkulturní aktivity aneb od xenofobie k poznávání a toleranci Základním cílem politiky reagující na příchod migrantů je zabránit vzniku konfliktů a destabilizaci společnosti. K tomuto cíli se však různé země vydávají po odlišných cestách, které (více či méně) směřují buď k asimilaci či naopak zachování kulturní a sociální různorodosti. Proti koncepci tzv. melting pot (tavící kotlík), kdy v multikulturní a multietnické společnosti dochází k procesu kulturní a etnické homogenizace, tak stojí myšlenka multikulturalismu. Zatímco v pomyslném kotlíku se jednotlivé
segmenty společnosti přetaví do jedné homogenní makrospolečnosti, při čemž však ztrácí původní národnost, etnicitu a subkulturu, multikulturalismus lze přiblížit prostřednictvím metafory salátové mísy, ve které si různé přísady (různé skupiny) uchovávají svoji chuť a formu, ale zároveň tvoří komplexní pokrm, který je harmonický a zároveň jedinečný svým „namícháním“. Multikulturalismus je interdisciplinární vědecká teorie, která se zabývá různými aspekty sociokulturní rozmanitosti, přičemž jsou zkoumány a srovnávány odlišné náhledy na svět. Význam pojmu je zároveň relevantní pro zaměření a cíle programu Společně k rozmanitosti a označuje společenský cíl, kdy je usilováno o vytvoření pluralitní společnosti, která v sobě zahrnuje mnoho rozdílných sociokulturních skupin. Podmínkou pro vznik této pluralitní společnosti je její založení na principech vzájemné tolerance, respektu a konstruktivního dialogu mezi jednotlivými
skupinami. Důležitou složkou a nástrojem k dosažení těchto cílů je přitom interkulturalismus či interkulturní vzdělání. Interkulturalismus spočívá na předpokladu, že lidé se na základě osobního poznávání jiné kultury skrze vlastní zkušenost se navzájem obohacují. Směřuje k přijímání a respektování již existujících rozdílů, které nejsou vnímány jako negativum, ale jako přínos. Lidé by měli být schopni žít v jedné společnosti s lidmi z odlišných kultur, než je jejich vlastní, přičemž toto soužití může být zároveň obohacující pro obě strany. Právě tento prostředek budování tolerantní, pluralitní společnosti je hlavní náplní programu Společně k rozmanitosti. V rámci interkulturního vzdělávání je kladen velký důraz na interakci mezi jednotlivými účastníky. Toho se přidržujeme i v námi konaných workshopech a dalších aktivitách, kdy klademe důraz na osobní zkušenost všech jednotlivců a na jejich vzájemnou komunikaci a diskuzi. Věříme, že tato je nejpřirozenější a zároveň nejpřímější cesta k vytvoření společnosti, ve které existují vzájemný respekt a tolerance mezi jednotlivými skupinami, které jsou její součástí. Cílem našich programů není tlak na homogenizaci příchozích, ale podpora soužití s nimi a budování vzájemného porozumění a poznání.
Aktivity programu Společně k rozmanitosti Vzdělávací aktivity Pořádáme besedy, workshopy a další (zejména kulturní) akce na téma uprchlictví, migrace, lidských práv, kultury a náboženství. Naším cílem je napomáhat odbourávání stereotypního a xenofobního smýšlení u české veřejnosti a podporovat aktivní zapojení jednotlivců do procesu poznávání. Tyto besedy a workshopy jsou organizovány nejen pro základní a střední školy, ale i pro širokou veřejnost. Multikulturní ženské skupiny Zprostředkováváme setkávání českých žen s ženami, které přišly do České republiky z nejrůznějších koutů světa. Naším cílem je vytvořit prostor pro sdílení názorů, sblížení a navazování přátelských vztahů skrze společné výtvarné a další zájmové aktivity. Díky těmto setkáním chceme vytvořit přátelské prostředí a neformální platformu, kam může přijít každá žena bez ohledu na věk, národnost, či etnickou přílušnost. Volnočasové aktivity pro děti Organizujeme volnočasové aktivity pro děti příchozích z okolí Brna. Těchto aktivit se účastní společně s dětmi příchozích i české děti. Společně se vydáváme na výlety, pořádáme herní odpoledne, sportovní utkání, výtvarné aktivity. Cílem těchto činností je propojovat děti z různých kulturních prostředí a seznamovat je navzájem se společnými i rozdílnými aspekty života jejich rodin. Prostřednictvím osobní zkušenosti tak napomůžeme odbourávání stereotypního a xenofobního smýšlení, které děti, mnohdy nevědomky, přejímají od většinové společnosti. PŘES (hranice, předsudky, lhostejnost) Vydáváme tematický čtvrtletník PŘES (hranice, předsudky, lhostejnost). Přinášíme v něm aktuální články o tématech migrace, uprchlictví a lidských práv u nás i ve světě, informujeme o právech a problémech uprchlíků a migrantů, o situaci
v jednotlivých zemích, ze kterých k nám přicházejí, stejně jako o výzvách a problémech spojených s migrací v České republice i v zahraničí. Veřejné informační akce Snažíme se upozorňovat na nedostatky azylové a migrační politiky ČR – jak na systémové problémy spočívající v nevhodné právní úpravě či její problematické aplikaci v praxi, tak na konkrétní příklady restriktivního přístupu českých úřadů a nedostatečného zohlednění lidskoprávních hledisek. Vedle vydávání časopisu PŘES a informačních materiálů pořádáme také veřejné akce (happeningy, besedy, promítání, diskuze) a informační kampaně. Problematika uprchlictví a migrace je v současné době v ČR veřejně prezentována většinou pouze v rámci poměrně uzavřené odborné debaty. Naším cílem je prezentovat a zpřístupnit tato témata širší veřejnosti a přenést tak diskuzi do veřejného prostoru.
Pomoci může každý Pomoci může opravdu každý, třeba už “jen” kladným a vstřícným vztahem k příchozím. Ten je totiž tím nejdůležitějším. Hlavní důvod, proč většina západních demokratických vlád (včetně české) uplatňuje vůči příchozím nepřívětivou a restriktivní politiku, spočívá v xenofobních či lhostejných postojích většiny populace, jimž se vláda snaží populisticky vyhovět a zalíbit. Změna smýšlení a postoje jednoho každého občana může pomoci zásadním směrem změnit veřejné mínění a tím i vládní politiku.
Pokud chcete pomáhat i konkrétněji, nabízí se vám celá řada možností: - zapojit se do aktivit NESEHNUTÍ a navázat jejich prostřednictvím s příchozími pravidelný kontakt - s podporou programu Společně k rozmanitosti iniciovat a realizovat besedy, výstavy či další akce o problematice uprchlictví, migraci nebo lidských právech - pomoci s organizací sportovních, kulturních či vzdělávacích programů pro děti či dospělé v uprchlickém zařízení nebo ve vaší komunitě (obci, škole, firmě, farnosti apod.) - zorganizovat sbírku hraček, knih či finanční sbírku pro uprchlíky, které budou za naší asistence dodány do příslušných azylových domů - publikovat článek, zprávu, komentář či postřehy o problémech uprchlíků a migrantů v ČR či v zahraničí v čtvrtletníku PŘES - šířit tento a další informační letáky a tiskoviny věnující se problematice uprchlictví, migrace nebo lidských práv - finančně podpořit programy realizované NESEHNUTÍm
NESEHNUTÍ - NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ svoboda * zodpovědnost * angažovanost Nevládní nezisková organizace NESEHNUTÍ vznikla v roce 1997. Své aktivity koná v souladu s přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami a důsledky. Realizuje projekty, jejichž smyslem je zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů, vzdělávací aktivity v oblasti zásadních společenských témat, ochrany životního prostředí, lidských práv a rovných příležitostí. Dlouhodobě se věnuje problematice negativního vlivu nekontrolované expanze nákupních center na životní prostředí, ekologickému poradenství, multikulturnímu vzdělávání, sociálně znevýhodněným, prosazuje rovné příležitosti mužů a žen ve společnosti, vystupuje proti porušování lidských práv ve světě i v ČR a proti vývozům českých zbraní do konfliktních oblastí. Více na www.nesehnuti.cz PODPOŘTE NÁS! Naše činnost je závislá také na finanční podpoře lidí, jako jste Vy. Staňte se jedním/ jednou z nich. Podpořte nás částkou minimálně 1 Kč denně a staňte se tak sympatizantem či sympatizantkou NESEHNUTÍ. Vaši podporu zašlete na Transparentní účet č. 2600013234/2010 (Fio banka). Děkujeme Vám. Více na www.podporte.nesehnuti.cz PŘIPOJTE SE! Je-li Vám naše činnost sympatická a chcete-li se aktivně zapojit, staňte se dobrovolníkem či dobrovolnicí NESEHNUTÍ! Více na www.dobrovolne.nesehnuti.cz NESEHNUTÍ třída Kpt. Jaroše 18, 602 00 Brno tel./fax: 543 245 342 e-mail:
[email protected] web: www.nesehnuti.cz Vyšlo v listopadu 2011. Vytištěno na recyklovaném papíře.
www.nesehnuti.cz www.spolecnekrozmanitosti.cz
[email protected]
